sigf07

K tomu, abyste si skutečně vychutnali Čtvery Vánoce, je nejspíše třeba aby byl čas adventu, kdy je člověk oblblý vánoční atmosférou a s žaludkem plným cukroví rozdává neobvykle velkorysá hodnocení. Nebo když neodvratně hrozí nějaká velká rodinná sešlost. Vaugh a Witherspoonová podávají chabé výkony a vypadá to, že si toho jsou velmi dobře vědomi. Přeci jen k tomu, aby se náležitě předvedli, potřebují silnější příběh a ten v tomto případě chybí. Vychází mi z toho průměrná rodinná komedie, kterou v dohledné době nemusím znovu vidět. Ale jak už jsem zmínil výše, hodně záleží na tom, kdy film uvidíte. V mém případě šlo o 27. říjen a snad proto jsem nebyl nijak oslněn.

Jenom jsem seděl a nevěřícně zíral na dění na obrazovce. Poté, co jsem měl tu čest užít si Kopí osudu, jsem měl dopředu tušit, co mě čeká a nevkládat přehnanou důvěru v úsudek chlápka, který sestavuje večerní programy na Nově. Snažím se přijít na to, co bylo z celého děje původního a ne ukradeného odjinud a vychází mi z toho maximálně Drákula s cholerou :) Mizerní herci odříkávají pitomé repliky, Noah Wyle se sem tam praští do hlavy nebo mu něco upadne, čemuž se máme smát a vše frčí do předem jasného finále. Prostě film, vedle kterého vypadá trilogie Indiany Jonese jako seriozní vědecký dokument. Je fajn vědět, jaký vzrušující život vedou američtí knihovníci, ale řekl bych, že ti naši jim to ani nezávidí.

Pomalu si začínám myslet, že ve Státech existují nějaké kvóty, které nařizují kolik filmů oslavujících rodinu se má ročně natočit. Steve Carell není špatný komik, ale také není sólista a když leží veškerá tíha jen na něm samotném, můžeme se právem obávat o výsledek. Film není až tak vtipný jako milý některými momenty, jako například když se zvířata nahrnou do Evanovy kanceláře, ale zaroveň z něj přímo pryští zoufalá snaha moralizovat a poukazovat se na ekologické problémy. Nic proti tomu, jde o chválihodnou myšlenku, ale vše má přeci jen svou míru a založit film jen na poučování je chyba. A nuda. V Božském Bruceovi jsme se rovněž poučili, ale bylo to podáno takovým způsobem, že to nevadilo. Ostatně, když o tom tak uvažuji, Bruce trumfl Evana ve všech ohledech jako je příběh, obsazení, výkony a celkovém vyznění... snad jenom ve výši rozpočtu ne.

Kingovy knihy se skvěle čtou, ale na televizních obrazovkách jim to příliš nesvědčí. Samozřejmě se najdou vyjímky, ale Pokoj 1408. Není to až tak o špatných hereckých výkonech, ba naopak, ani Cusack ani Jackson se za účast na tomto projektu nemusí stydět, ale spíše o skutečnosti, že atmosféra knihy se v Kingově případě jen těžko převádí do filmové podoby. Začátek, kdy se hrdina dozvídá o existenci pokoje a sám se posléze dočkává uvítacího strašení, je vynikající. Ale když pak děj nabírá grády, je čím dál těžší se v něm orientovat a já sám několikrát prohlížel svou sklenici, jestli mi do ní někdo nehodil nějaký oblbovák. Po čase jsem se jakž takž zorientoval, ale do počátečního nadšení jsem měl daleko. Chudák Cusack šílel, ale já se nemohl zbavit dojmu, že se většina scén až příliš často opakuje a není to režisérův záměr. Monotonní půlhodinku sice nakonec trochu vyvážil závěr, ale přesto jsem čekal víc. Kdybych film viděl podruhé, možná bych změnil názor a pár bodů bych přidal, ale tu potřebu prozatím nepociťuji a řekl bych, že bude trvat hodně dlouho než po Pokoji 1408 znovu sáhnu.

Příjde mi se mi, že scénář k tomuto filmu nejspíše psala sama Jessica Simpson. Filmů o prostinkých, ale morálně bohatých vidlácích tu byla v poslední době spousta a i když to zpravidla nejsou žádné trháky, Ambiciozní blondýnku strčí hravě do kapsy. Jak se dalo čekat už při spatření filmového plakátu nebo po pár úvodních minutách, děj je stejně pitomoučký jako hlavní hrdinka a naprosto předvídatelný. Ani to by sice nemuselo nutně znamenat, že jde o špatný film, kdyby se nám dostalo nějaké kompenzace. Pár humorných situací, trochy napětí nebo alespoň slušných hereckých výkonů. K tomu však nedojde, už proto, že ani Simpsonová ani její herecký partner Luke Wilson na to nemají dostatek sil a evidentně se vyčerpávají již u přeříkávání základního scénáře. Takže můj verdikt zní - naprosto zbytečný film, který nemá co říct ani čím pobavit. Jak se říká, mohl jsem to čekat. Ale nečekal.

Mimořádně špatný film, který ani v nejmenším nefunguje jako thriller nebo horor. Tvůrci hodně tlačí na pilu, ale to má bohužel spíše negativní účinek. Během filmu mi klesal jak tep tak i hladina agrenalinu, což je opak toho, čeho chtěl Peli docílit... Docela mi vadila délka filmu, i když chápu, že se divák měl co nejlépe seznámit s postavami a vcítit se do nich. To se ale nestalo, díky amatérismu režiséra a hlavních představitelů a já litoval svého předsevzetí dokoukat všechny filmy do konce. Nuže, dokázal jsem to, ale chlubit se s tím nikde nebudu. Ze zkušenosti vím, že jsou Američané šíleně deprivováni absencí vlastních historických strašidel a snaží se to kompenzovat "zaručenými" historkami o působení nadpřirozena ve svém okolí. A to bude i tento případ. Bohužel, jediné co je na Paranormal Activity děsivé, je skutečnost, že se tento film dostal do světové distribuce a vydělal několik desítek miliónů dolarů.

Hartl ukradl skvělému seriálu název a postavy a tuhle prachsprostou vykrádačku nazval remakem. Během sledování tohohle počinu jsem se zoufale snažil vytěsnit vzpomínky na seriál a k filmu přistupovat nestranně a objektivně. Ale ono to jde těžko, když se na obrazovce více méně nic neděje a krátké skeče jsou roztahovány na čtvrt až půlhodiny. Samozřejmě, že seriál se také nemohl pyšnit kdovíjak propracovaným scénářem a za svůj úspěch vděčil především hercům a jejich umění. V tomto ohledu zaostává "moderní verze" dokonce i za většinou epizod českých sitcomů a snad až na Mádla a Holubovou nelze výkony zúčastněných nazvat herectvím a (Labuda mi tentokrát vůbec nesedl, z Moniky Zoubkové a hlavně Malkiny se mi dělalo špatně pokaždé, kdy se mihly na scéně - tedy po většinu filmu). Společně s předvídatelností, prvoplánovými vtipy a soundtrackem (byl tam vůbec nějaký?) mi z toho vychází jasný odpad. A další hřebíček do rakve českého filmu. Pokud si není režisér schopen sehnat alespoň trochu ucházející scénář, neměl by točit vůbec.

BEWARE

Tak mám za sebou zrůdnost jménem G.I. Joe. A nemůžu se zbavit dojmu, že Stephen Sommers nejspíše dostal infarkt a ochrnul na část mozku. Jeho nejnovější počin snad ani nemá odpovídající srovnání, režisérovi vynikajících Mumií se podařilo vykrást většinu úspěšných blockbusterů posledního desetiletí a nacpat vše, co jinde fungovalo, do dvouhodinového bezduchého akčního nářezu. Jenže tady to působí hodně uboze. Chyb, které udělal, je jako máku, ať je to obsazení postav (Channing " Let’s Dance" Tatum je ještě tím nejmenším zlem. The Rocka ani Frasera jsem ve filmu prostě nezaznamenal a Rachel Nichols, Sienna Miller a Jonathan Pryce zklamali na celé čáře), mizerná kamera a střih nebo unylý soundtrack, který nezanechá jakýkoliv hlubší dojem. Většinu času si připadáte jako géniové, protože tušíte nejmíň čtvrthodiny předem, co hrdiny čeká. Když se na plátně mihne bílý a vzápětí černý zakuklenec je hned jasné, že ti dva si to spolu na konci rozdají. Protože to prostě vypadá dobře. A není k tomu třeba flashbacků, kterými je film prošpikován jako myslivecká specialita Jirky Babicy. Podobně neočekávaný je i zvrat, v podobě Barončina prozření ke konci filmu... Prostě podle mě nemá cenu film dále rozebírat, z mého pohledu jde o nejhorší film roku, který předčí čtvrtého Terminátora a dokonce i Hannah Montanu. Pokud se však chcete zasmát, riskněte zdravotní újmu a na G.I. Joea si zajděte. Zaručuji, že u parodického ztvárnění povstaleckého útoku na Hvězdu smrti budete prskat smíchy a žasnout. Nad tou stupiditou.

Málokdo by věřil, je ještě může vzniknout originální film z prostředí druhé světové. Ale Dennis Gansel dokazuje, že to možné je. Předhazuje nám neuvěřitelně silný příběh a ukazuje nám, že ne každý Němec byl nacistickou stvůrou a ten, kdo si v Třetí říši udržel rovnou páteř, to tehdy neměl vůbec jednoduché. Všudypřítomná propaganda a nátlak politických pracovníků, kteří striktně používali metodu cukru a biče, deformovala německou společnost a zrůdně rozlišovala jen na "ty silné" a "ty slabé". Ale abych se vrátil k samotnému filmu: Max Riemelt a Tom Schilling své role zvládli na jedničku a vidím v nich velké naděje německého film, což ostatně platí i o režisérovi. Hodně si vážím nestranného pojetí, jelikož jsem se hodně obával toho, že film bude na úkor realističnosti spíše obhajovat. K tomu ani k opačnému extrému naštěstí nedochází a já jsem za to vděčný. Zvlášť, když přihlédnu k tomu, že jde o čistě německý projekt a umím si představit, jak by se s námětem poprali Američané. Myslím, že by v tomto případě bylo jejich patetické pojetí na škodu. Když jsem Napolu viděl poprvé, zanechala ve mě hodně silný dojem a já sám jsem byl teď po letech překvapený, jak dobře si některé scény pamatuji. Můj obdiv k tvůrcům přetrvává, ba dokonce ještě vzrostl, protože tak skvěle řemeslně zvládnutý film, který má co říct, se už jen tak nenajde.

Edit 31. října: Třetí zhlédnutí, tentokrát dabované verze. Dabing udělal své a i nadšení trochu opadlo. Přesto jde o vynikající film, který stojí za to.

Naprostá katastrofa, který dokonale kombinuje stupidní zápletku s hodně podprůměrnými výkony jinak poměrně kvalitních herců. Film jsem viděl poprvé před pár lety a docela se mi líbil, snad proto, že jsem tehdy také procházel pubertou :) Od té doby se, díkybohu, můj filmový vkus vytříbil a proto nyní říkám - vyhněte se tomuto filmu obloukem! Gérard Depardieu dozajista dostává spoustu kvalitních nabídek a proto pro mě zústává záhadou, proč se pustil do tohoto brakového projektu. K jeho herecké partnerce Katherine Heiglové bych chtěl říct hlavně toto: Proboha, té holce bylo tehdy patnáct! A přesto ji režisér nechá pobíhat po obrazovce skoro nahou! Nejsem žádný puritán, ale tohle mi příjde až moc a na hranici pedofilie. Navíc mi její postava přišla krajně nesympatická a herečka sama hodně přehrávala. Ostatní postavy včetně plážového hezouna a nadržené rekreantky pominu a zmíním pár kladů. Mezi ně totiž patří pouze lokace a příjemný hudební doprovod, který se nese v duchu karibských rytmů. Když přihlédnu ke skutečnosti, že je tento film remakem francouzského Táta nebo milenec (ve kterém si hlavní postavu rovněž zahrál Depardieu) nevidím jediný přínos filmu a hodnotím to odpovídajícím způsobem.

Sežeňte si ňoumu a sexbombu a natočte film o tom, jak spolu začali chodit. Podobné instrukce musel dostat Chris Columbus, protože přesně to udělal. Hayden Panettiere je kočka a Paul Rust je ukázkový případ exota. Looser, kterého si zahrál právě Rust, vyzná lásku Beth Cooperové a ta si řekne, že je to od menou, protože nepřináší nic nového. Prostě další fněj vlastně hrozně milé, vykašle se na namakaného svalovce a stráví svůj maturitní večer po jeho boku. A po boku jeho nejlepšího přítele Riche, latentního homosexuála. Většina situací, do kterých se hrdinové dostávají, není až tak vtipná, ale přece jen se dá vydržet. Jde prostě o naprosto průměrnou teenage komedii, která přinese tvůrcům pár miliónů dolarů, ale na kterou diváci brzy zapomenou. Prostě další film z tisíce podobných a i pokud jej neuvidíte, budete moci vést plnohodnotný život.

Western s velkým W, film s velkým F. Jeden z prvním skutečných westernů (po mayovkách), které jsem viděl a okamžitě jsem si jej zamiloval. A ať se snažím jak chci, nemám filmu co vytknout. Hudba, napětí, drsné hlášky Chrisovy sedmičky, obsazení hrdinů i hlavního záporáka prostě nemá chybu. Nejde jen o bezmyšlenkovité střílení, každá postava má za sebou silný příběh a působí neuvěřitelně charismaticky. Tak moc, že dokonce promíjím i občasné moralizování :) Zkrátka dobrodružný film jak má být, který se dočkal obrovskému množství odkazů a inspiroval nespočet tvůrců.

Film, který se může "pochlubit" nesmírně nevyrovnanými hereckými výkony (Roden, Issová x Hrubešová, Kanyza, aj.), nevkusnými hudebními znělkami, mizerným střihem a nádhernými historickými kulisami. Co naplat, českým hradům a zámkům historické filmy zkrátka sluší a právě prostředí považuji za jeden z hlavních kladů filmu. Jménem krále má však do avizovaného detektivního thrilleru hodně daleko a výsledek působí jako kříženec školní besídky a hodně podprůměrné komedie. Pachatel je znám jakmile se poprvé mihne před kamerou a o nějakém napětí se bohužel nedá mluvit. Obzvláště, když jsou všechny vraždy podány tak nudným způsobem, že se divákovi klíží víčka a je mu v podstatě fuk, jestli bude vrah dopaden nebo ne. Stejným neduhem trpí i slibné momenty jako je rytířský turnaj a závěrečný souboj, který trvá snad jen 30 sekund. Toto vše mě nutí nad filmem zlomit hůl, i když Roden svou roli zvládl poměrně slušně. Vondruškovy detektivky se evidentně lépe vyjímají na papíře než na plátnech kin a televizních obrazovkách. A v českých filmech začíná být podstatnější seznam jmen herců než jejich výkony.

Proč ne

Nápad je to originální a provedení skvělé, takže film neurazí milovníky klasických gangsterek ani fandy Marlona Branda. Spíše naopak, většina situací, do kterých se mladý Broderick dostává, vyvolá přinejmenším úsměv na rtech. Ale přesto to není Matthew, kdo je zde za hlavní hvězdu, ale (jak se dalo čekat) Marlon Brando. Jak už jsem zmínil, nemusíte se bát, že by nějak přehnaně paradoval svou životní roli Vitta Corleona, on ji spíše mírně rozvíjí a přetváří. Film je založen na kontrastu mezi vyjukaným mladíčkem a stárnoucím mafiánským bossem, který sám osobě stačí aby se člověk dobře bavil - což si později uvědomili i tvůrci Mickových modrých očí (1999). Obchod s komodskými varany je tu jaksi navíc, ale přesto neurazí a když nic jiného, alespoň se nám dostane ekologického poučení. To je jako takový bonus k tomu morálnímu, bez kterého se žádný americký film nemůže obejít.

Další bod pro Mela Brookse

Přestože jsou Ohnivá sedla poměrně starým filmem, není tento snímek u nás příliš znám a to je podle mého názoru velká škoda. Brooks má obrovský talent na to přeměnit průměrný snímek ve vynikající parodii, která srší neokoukaným a občas docela drsným humorem, všímá si i maličkostí a zahrnuje nás nápaditými dialogy. To platí o Ohnivých sedlech, Producentech, Drákulovinách a stejně tak o korunním klenotu jeho filmografie - Simpsonových. Ze samotného děje asi nebudete nijak na větvi, přijezd černošského šerifa to amerického zapadákova jde sice brát jako zajímavý nápad, ale na větvi z něj asi nebudete. O to více pobaví nejrůznější drobnosti okolo, již zmiňované dialogy a k absurdnosti dovedené situace. Tak se divák například dočká rabiátů zpívajících a křepčících na černošskou píseň Camp Town Ladies, zatímco parta černých dělníků tomu nechápavě přihlíží a vůbec se nechytá. Nebo náklaďák plný nacistických vojáků tažený (jak jinak na Divokém Západě než) koňským dvojspřežím. Samotný závěr je sice hodně neobvyklé, ale právě toto finále ve stylu starých grotesek je důstojným ukončením filmu, který nebere nic (ani sám sebe) moc vážně.

Co k tomuto filmu říct... Oproti prvnímu dílu sice došlo k určitému posunu k lepšímu, ale žádný extra zázrak to není. A tím narážím zejména na krkolomnost příběhu a na výkony těch nejzářivějších hvězd, které Spy Kids nabízí. Antonio Banderas a Danny Trejo z nějakého nepochopitelného důvodu z projektu nevycouvali a byli po zásluze potrestáni. Jeden zfotrovatěl, druhý zestrýčkovatěl a tak jako tak s nimi není žádná zábava... Kromě plácání o důležitosti rodiny a gumičky do vlasů si vlastně ani neškrtnou a vše za ně odedřou potomci, kteří přeci jen od posledně trochu vyzráli a pokud nic jiného, aspoň dokáží udržet diváku pozornost. Při prvním zhlédnutí, samozřejmě. Zápletka je totiž absolutně kýčovitá a misí se v ní vše možné, od střetu rodičů a prarodičů, přes pátrání na ostrově zmutovaných monster a lovestory s prezidentovou dcerou až po konkureční boj s jinou dvojicí předpubertálních agentů. Ta představuje dle mého ten poslední hřebík do rakve a důvod, proč při vší dobré vůli nemůžu film hodnotit lépe, přestože triky a animace jsou na dětský film na velmi vysoké úrovni. Holt mi je nejmíň o 12 let víc, než cílové skupině diváků, na kterou se Rodriguez zaměřil...

Příjemná krimi komedie, která mi v lecčem přípomínala Dannyho parťáky. Jak samotným námětem, technickými vychytávkami a špičkovým provedením akce, tak i třeba hudebním doprovodem, který zde sedl jako ulitý. David Suchet je jeden z nejcharismatičtějších herců, které znám a v roli kultivovaného grázla exceloval. Ryan Reynolds je prototypem sympaťáka a společně s Boothovou a Jarskym vytvořili skvělý (byť až přehnaně poctivý) tým, který nenudí. Takže vzato kolem a kolem, jde o důstojný přírustek do rodiny filmů o lupičích gentlemanech a jedinou věcí, kterou bych zde vytkl je značná přímočarost děje a z toho plynoucí předvídatelnost.

Špionážní komedie, která má vše, co takový film má mít - napínavý příběh, akční scény, hvězdnou dvojici hlavních hrdinů. A přece jen je neuvěřitelně pitomá a na víc než jedno zhlédnutí rozhodně není. Potíž spočívá v toporných hereckých výkonech a skutečnosti, že Murphy chce z filmu mít dalšího Policajta z Beverly Hills, zatímco Wilson jen lehce parodovat Mission Impossible. Jejich humor je hodně rozdílný a místo aby se shodli na nějakém kompromisu a podle toho jeli dál, každý si mele tu svou. K tomu je třeba připočíst nepříliš zkušenou režisérku, která rovněž zmateně tápe mezi povedenými akčními pasážemi a příšerně pitomými scénami jako je například ta v letadle. Přesto bych film hodnotil kladně, kdybych se dočkal přijatelného závěru. Ten je však příšerně překombinovaný a nepřehledný jako celý film a nezachrání ho ani rádoby vtipné kecy o vznášecím želé.

Jeden z méně známých spaghetti westernů, který by však v rámci svého kulturního povědomí měl alespoň jednou vidět každý. Nemusí se líbit každému, většina humorných pasáží čerpá z grotesky, tudíž se nedá divit občasné naivitě, ale přesto bych nad Vůní cibule, která pro mě představuje ukázkový případ nenáročné zábavy, nelámal hůl. Jak se dá čekat, děj je až na vyjímky předvídatelný, ale přesto si udržuje určitou dávku originality a světe div se - morální poselství. Herecké výkony nijak neoslní, Franco Nero v roli cibulofila, stejně jako zbytek osazenstva, úmyslně přehrává, ale není to zase až tak na škodu. Věřím, že některé momenty a vtipné hlášky pobaví i dnešní publikum.

Prachobyčejná vyvražďovačka teenagerů, jejiž originalita spočívá v pouhých dvou bodech. První z nich je fakt, že chudáci oběti nejsou tentokrát Američané, ale Němci. O pomoc tedy nevolají jako obvykle "Help!", ale "Hilfe!". Tato skutečnost má ale sotva potenciál jakkoli ohromit. Druhým plusem je prostředí matičky Prahy a účast několika českých herců, z nichž nejznámější je asi pohledná Linda Rybová. Mimochodem, ani ona se smrti nevyhne, ale to u tohoto žánru snad ani nikdo neočekává. Jak vidíte, ani jeden z těchto bodů se netýkal děje, protože ten sotva stojí za zmínku. Od chvíle, kdy na scénu nakluše maskovaný psychomat s katanou, stojí film za starou belu a je vpodstatě jedno, jestli se díváte na zapnutou či vypnutou obrazovku, protože na to, abyste předvídali děj, nemusíte být žádný genius... Likvidace studentů probíhá jako obvykle dost brutálním způsobem a samotná totožnost tajemného vraha není ničím, nad čím byste museli dlouho hloubat.

Jennifer Garnerová je kočka, ale to samo o sobě rozhodně není důvod k tomu, pohlížet na Elektru jinak než na odpad.

Chris Rock prožívá nefunkční manželství a proto je jen rád, když se mu naskytne příležitost začít si něco se starou známou ze studentských let. Toto by mělo jako popis filmu úplně stačit, ale přesto bych chtěl ještě zmínit herecký výkon Rocka, který byl v mých očích vůbec jeho nejhorší a poté, co mě naprosto nadchl v České spojce, jsem se tentokrát dočkal zklamání. Nikdy asi nepochopím, co ho vedlo k napsání scénáře a natočení tohoto filmu, který není ničím jiným než pitomou snůškou keců o důležitosti rodiny a věrnosti k frigidní manželce. Potenciál Steva Buscemiho je naprosto nevyužitý a jeho role je omezena na občasné vyběhnutí z kanceláře a prohození pár vět na téma pracovní schůzka nebo viagra. Má se jednat o komedii, ale po celou dobu mě ani nenapadlo, že bych se něčemu zasmál a abych byl naprosto upřímný, Moji ženu a jiné katastrofy už nechci nikdy v životě vidět.

Nestává se často, že bych od filmu dostal přesně to, co jsem od něj původně očekával a o to příjemněji jsem byl překvapený v případě Dooma. Hru jsem nehrál (opět) a proto nemám srovnání s předlohou, ale mé očekávání byly naplěny. Dočkal jsem se děsivé atmosféry neznáma, sci-fi prvků, lidožravých potvor, lekaček, tvrďáckých hlášek a hlavně akce. Navíc si nemám na co stěžovat ani ohledně hereckého obsazení a výkonů, je to vůbec poprvé, co nemám výhrady k výkonu Dwaynea Johnsona a účast Bondgirl Rosamund Pikeová docela potěšila. Děj samotný je sice hodně přitažený za uši, ale vše více méně dává smysl a působí komplexně. Hodně jsem zvažoval jestli udělit 70 nebo 80 procent a nakonec převážila jazýček vah závěrečná first-person sekvence, jíž evidentně autoři vzdávají hold původní herní předloze.

Napadlo vás někdy řešit sexuální život duchovních? Edwarda Nortona ano a jak to pak dopadlo se můžete přesvědčit právě v tomto snímku se zarážejícím českým názvem, kde mu dělá parťáka a soka v lásce Ben Stiller. Nápad je to originální a i poměrně zajímavý, ale totálně ubitý během první čtvrthodiny, po které se z ústřední dvojice stává prachobyčejná dvojka potenciálních partnerů Jenny Elfmanové a jejich povolání při následujících událostech již nehraje téměř žádnou roli. Komediální potenciál jich obou, de facto tří, zůstává nevyužit a tak má film blíže k romantice než ke komedii, od konce filmu uplynula necelá půlhodina a už si pomalu nepamatuji jediný vtipný moment nebo hlášku. Bohužel, Nortonův pokus o britskou komedii tentokrát nevyšel...

Další přívěsek na původní kultovní thriller Mlčení jehňátek. Posouváme se o pár let dopředu a třeba říct, že naprosto účelově. Jak Mooreová tak Fosterová už patrně nechtějí s kanibaly nic mít a tak došlo na jejich mužskou verzi. Avšak Edward Norton tentokrát nesahá ani po kotníky jediné z nich. Nato, že je agent FBI nevyřeší vůbec nic a kromě závěrečné přestřelky ani nic nepředvede, do všeho padá jen tak mimoděk a překvapený výraz z jeho tváře během celého filmu snad vůbec nezmizí. Rovněž ani samotný Hopkins, hlavní hvězda série se tentokrát nedočká více než pár štěků a tak celá tíha filmu leží na Ralphu Fiennesovi. Sociopatů je totiž ve Spojených státech nepřeberné množství a právě Fiennes bude tentokrát komplikovat život Nortonovi. Jeho transformace v démona je už sama o sobě dost bizardní, ale když si navíc začne románek se slepou úřednicí, člověk pochybuje o Harissově zdraví... Z původní trilogie jde o bezkonkurenčně nejslabší díl.