sigf07

Kariéra Bruce Willise v poslední době připomíná jízdu na horské dráze. Z období, kdy jej kritici odepisují a kdy se objevuje v pitomostech jako jsou Náhradníci nebo Atentát na střední, se dokáže elegantně vyhoupnout až na samotný vrchol. Bylo tomu tak v případě velkolepé Smrtonosné pasti 4.0 a je tomu tak i v případě Cop Out. Kevin Smith vytvořil příjemnou svěží buddy komedii, dějově jakoby vystřiženou z osmdesátých let, ovšem v moderním hávu. Bruce je správně drsný taťka polda, který se musí potýkat s konkurencí na poli otcovském, Tracy Morgan je obdobou svérázného Axela Foleyho. Tuhle dvojku doplňuje Sean William Scott v roli zlodějíčka-hajzlíka, který si žije svůj bohémský život a vše ostatní je mu v podstatě fuk. Dohromady je svede pátrání po ukradené basebalové kartičce, jejíž prodej může vyřešit Jimmiho finanční situaci. Pátrání však záhy nabere úplně jiný směr, když se do toho zaplete zákeřný boss mexické narkomafie. Víc však raději neprozradím, hodnocení mluví za vše a já bych jen rád vyjádřil přání aby podobně zábavných filmů vznikalo více.

Troška si opět nedal říct a vrací se potřetí. Opět dokazuje, jak špatný je jeho smysl pro humor a jak zoufalý musí být člověk, aby natočil pokračování série, jejíž předchozí díly rozcupovala odborná kritika i diváci. Problém je už v samotném názvu, který má odkazovat na vtipy kameňáky. Těm se v drtivé většině pan režisér úzkostlivě vyhýbá a evidentně se snaží, aby nikoho neurazil. Použité vtipy jsou sice občas přisprostlé, ale k drsnému či černému humoru mají daleko. Navíc jde o "džouky" všeobecně známé a nesmál by se jim snad ani Petr Novotný. Film nezachrání ani potřetí omýlání těch samých témat jako "zeť nenávidí tchýni" nebo "Vydrovi se nepostaví", ani fotbalový zápas a nově přibyvší romský element.

Z filmu, ke kterému jsem zprvu přistupoval se značnou rezervou, se stalo další příjemné překvapení. Pierce jsem si jako záporného hrdinu neuměl představit - ale on mi názorně předvedl, že každou vžitou představu lze zbortit, pokud se doopravdy chce. A když to je v hercových schopnostech. Trio Brosnan - Belloová - Buttler si dokázalo udržet mou pozornost během nezáživného úvodu, který působil poměrně sentimentálním televizním dojmem a když pak došlo na překvapivé zvraty v průběhu závěrečných dvaceti minut, blahořečil jsem jim za to, že mě nenechali nad Klubem vyděračů zlomit hůl a přepnout na jiný kanál. Právě v závěru spočívá síla filmu a přestože nemám rád obraty o 180 stupňů v posledních minutách, tento se velmi povedl a já se s celkovým vyzněním snímku ztotožňuji.

Je evidentní, že se Tim Allen v posledních letech pokouší dostat znovu na výsluní. Nebo si vzal hypotéku, kterou potřebuje nutně splatit. Faktem je, že se jeho filmům dostává čím dál větší pozornosti a i Allen sám, ač se jeho herectví omezuje na široký "timkutilovský" úsměv, nepodává tak špatné výkony, jak by se mohlo myslet. V Šesti ženách Henryho Lafeye mu vydatně asistuje Elisha Cuthbertová, která od dob Sexbomby od vedle ztratila hodně ze své dívčí roztomilosti, spolu s plejádou bývalých, současných a budoucích manželek, jež se nyní musí smířit s odchodem milovaného muže. Dokud se děj omezuje na hašteření truchlících žen o tom, která z nich byla pro Henryho tou nejdražší a která má tedy právo rozhodovat o jeho ostatcích, ubíhá film poměrně svižným a zábavných tempem. Znamená více první manželka? Ta, kterou si dvakrát vzal a dvakrát se s ní rozvedl? Ta současná nebo ta, která bu dala jediného potomka? Když však dojde k "překvapivému" zlomu a dojde na promlouvání do duše, respektive duší, ztrácí film to, co bylo doposud jeho hlavní devízou - lehce ztřeštěnou zábavnost, která se vyznačovala i nějakým tím dramatickým podtextem.

V rámci současné hollywoodské politiky, hlásající že lze zfilmovat naprosto cokoli, zremakovat jakoukoli klasiku a lidi na to budou přesto chodit, ať je to co je to, došlo i na tuto nesmrtelnou klasiku. A nedopadlo to nejhůře, přinejmenším po vizuální stránce, která sice občas působí "videoklipově" a narychlo spíchnuté 3D nijak zvlášť neoslní, ale přesto zůstává největším tahounem filmu. Přesně opačně oproti originálu, kdy triky působily tak trochu úsměvně, ale vynahrazoval to napínavý děj a skvělé výkony. Scénář novodobých Titánů má k oslnivosti daleko - trpí značnou okleštěností a filmu by evidentně prospělo, kdyby Leterrier rezignoval na stominutovou stopáž a pojal film trochu více výpravněji. Některé chyby související zejména s logikou jednání postav by to sice nezachránilo, přesto by úroveň mírně stoupla. Co se týče dialogů, jde v podstatě o snůšku prázdných frází, které jsme v nejrůznějších obměnách slyšeli tisíckrát... tak proč ne po tisíciprvé. Zdá se, že Sam Worthington opět neměl šťastnou ruku při výběru role a po Terminátovi se opět namočil do zpackaného projektu, ale dá se očekávat, že to jeho kariéře neuškodí. Jako jeden z mála herců totiž svou roli zvládl (v rámci možností, které mu dává) poměrně obstojně. Ke skuhrajícímu Ralphu Fiennesovi ani k sterilní Io Gemmy Artertonové však tak velkorysý být nemohu, to co předvedli oni je hodno tak nanejvýš béčkového DVD titulu.

Zbytečný a hlavně hrozně protivný film, který si patrně neklade za cíl nic jiného, než masírovat britské ego a zahraničnímu divákovi vlastně nemá co nabídnout. Poslední legie stojí na profláknutém konceptu "nikdo mi nevěří, ale dávám dohromady armádu, likviduji záludného nepřítele, vypadá to se mnou blbě, ale v poslední minutě přispěchá na pomoc obrovská armáda". Scénář je stupidní od první do poslední minuty a jen uráží divákovu inteligenci (ať je v podstatě jakákoli) dialogy vyvolávají rozpačitý úsměv a člověk je nakonec rád, když tohle téměř dvouhodinové trápení Bena Kingsleyho a Colina Firtha skončí.

Krásně zidealizovaný příběh jednoho z hrdinů druhé světové války. Po věrohodnosti asi nemá cenu pátrat, když se ani historikové nemůžou shodnout na tom, zda byl Manfred von Richthofen psychopatem či vojákem-gentlemanem. Pod taktovkou režiséra Müllerschöna tak vznikl moderní snímek, jemuž v podstatě není co vytknout, a který se vyznačuje stejnou dávkou akce a napětí, jako i zamyšlení nad smyslem války. A který ukazuje, že první světové válka si v žádném případě nezaslouží být opomíjena ve prospěch té druhé. Obě znamenaly obrovské neštěstí pro milióny lidí a rozdílem byl snad jen pokrok ve válečné technice a fakt, že ta první značila zánik jedné epochy a přechod k jiné, daleko nelítostnější.

Číslo 5 jsem jako malý kluk zbožňoval a své kouzlo si pro mě film udržel dodnes. Sice jsem jej viděl už tolikrát, že jsem schopen některé scény převyprávět zpaměti, ale pořád mi dokáže zvednout náladu a pobavit, přestože z dnešního pohledu působí příběh docela naivně a triky jsou již dávno překonané.

Film, který sází na ty nejnižší lidské pudy a předhazuje nám podívanou plnou brutálního násilí, sexy dívek a nadupaných aut. Je to sázka na jistotu a taky se to režisérovi Andersonovi vyplácí. Jakkoli jde po scénáristické stránce o odpad, jedna věc Rallye smrti upřít nelze. Se zábavností všech podobných béčkových snímků si dokáže udržet divákovu pozornost od prvních minut až po úplný závěr. Navíc mám takový dojem, že ze všech filmů, nastiňujících temnou budoucnost lidstva v následujících desetiletích, je vidina novodobých gladiátorských reality show tím nejpravděpodobnějším.

Pokud existuje mezi animovanými pohádkami něco jako klasika, tak je jí vedle Sněhurky právě Lví král. Z dnešního hlediska působí tento film trochu amatérsky, ale jako malý kluk jsem byl z něj úplně paf a vedlo to až k hromadění obrovského množství plakátů a Disneyho knížek v pokojíčku. Pokud vám můžu něco doporučit, vyhněte se verzi s písničkami přezpívanými do češtiny a poslechněte si původní Eltonovu verzi.

Historické filmy byly ve středoevropském prostoru vždy doménou Poláků, ale Jan Žižka se může směle postavit po bohu takových gigantů, jako je Potopa nebo Pan Wolodyjowski. Jde o skvěle zpracovaný námět jednoho z nejslavnějších období našeho národa, kterého se ujal vynikající Otakar Vávra a přizval si k tomu ty nejzářivější z tehdejších českých hvězd. Dá se sice namítat, že je film občas ideologicky přehnaný, ale taková byla doba (rok 1955) a nic to nemění na skutečnosti, že film plyne příjemně svižným a poutavým tempem, povedeně podbarven hudbou Jiřího Srnky a může se pochlubit mistrovskými výkony herců v čele s Zdeňkem Štěpánkem coby bratrem Žižkou.

Neznámý režisér a scénárista Michael Samonek mě mile překvapil tímto příjemným snímkem, jehož hlavní devizou jsou sympatičtí herci v hlavních rolích a jednoduchý příběh, který se ani nesnaží si hrát na něco velkolepého. Příběh jako ze života plyne poměrně svižným tempem a trochu po allenovsku sází na lehce absurdní situace a slovní přestřelky. Asi každý již strávil nějakou dobu s více či méně praštěným spolubydlícím, ať už na koleji, školním výletu nebo dovolené a pravděpodobně na to období jen tak nezapomene. Zda se vám podobně vryje do paměti i Table for Three zůstává otázkou, protože přes veškeré klady je snímek jen jedním z desítek podobných výtvorů a stejně jako ony se ani on nevyhnul slabším momentům, které se derou na povrch hlavně v druhé polovině filmu. Přesto jej vřele doporučuji a myslím, že je správnou volbou pro odpočinkový večer strávený ve dvou.

Místo toho, abych se zdlouhavě rozepisoval o charakteristice filmu, stačí říct dvě slova. Disney Channel. Ano, Krásky od krav jsou jedním z počinů, které vznikají pod taktovkou tohoto studia. Komu by tato informace během výběru DVD unikla, toho hned první minuty nenechají na pochybách s jakým dílem má tu čest. Celá agro-zápletka o rozmazlených dívčinách, které jsou okolnostmi donuceny starat se o otcovu mlékárnu, je neuvěřitelně pitomá a protivná již od samého začátku, herecké výkony jsou mizerné a poté, co dojde na scény jako je jamovací přestávka na oběd nebo moment, kdy jedna z hrdinek vtrhne na luxusní maturitní ples a začne své známé, navlečené do společenských oděvů, přemlouvat aby s ní vyrazili vyrábět jogurty, se běžný divák začne shánět po samurajském meči, aby spáchal harakiri. S postupem času příval nových pitomostí díkybohu klesá, případně se divákův organismus adaptuje na nezvyklé prostředí a stává se imunním vůči dění na obrazovce. A možná si i všimne kladů Cow Belles. Mezi ty patří jednak stopáž o rozsahu 80 minut, jednak několik příjemných písniček, přičemž některé pochází přímo od ústřední herecké dvojice, známé ve světě pop music jako Aly & AJ.

Dala se dohromady parta čtyř chlápků a dospěla k názoru, že jsou schopni napsat scénář hodný mistra A. C. Doylea. Nejsou. Bezostyšná vykrádačka sází na jméno nejznámějšího detektiva, krade oblíbené postavy a vplétá je do klasického hollywoodského modelu detektivního thrilleru "génius, emancipovaná kráska a kámoš ťulpas maří spiknutí vedoucí ke zničení světa". Příběh, který tu byl přinejmenším stokrát je podán neuvěřitelně unylým způsobem a podbarven hudbou Hanse Zimmera bez jakéhokoli náboje a opakující již dávno ohrané motivy. Navíc přímo překypuje logickými, historickými i technickými chybami. Robert Downey dílo zkázy jen dovršuje. Nejen že jeho znuděný Holmes s šíleným výrazem ve tváři působí ve viktoriánské Anglii jako pěst na oko, ale Downey se do role nehodí od samého začátku ani typově a opustit osvědčený model Sherlocka Holmese byla evidentně velká chyba. Detektiv tím ztrácí svou vyjímečnost a pokud to tak půjde dál, rozdíl mezi Holmesem, Bondem, Bournem a dalšími akčními hrdiny se nadobro smaže. Děsím se okamžiku, kdy do kin vrhne slečna Marplová v podání Megan Foxové...

Moc milé překvapení v podobě netradičního středoškolského muzikálu. Bandslam na mě působil jako kříženec Muzikálu ze střední a Školy ro(c)ku, přičemž si z obou filmů vzal jen to nejlepší, přidal řadu dramatických momentů a rezignoval (díkybohu) na infantilní srandičky i fekality, tak typické pro filmy "o teenagerech pro teenagery". Postava hlavního hrdiny je skvěle vybalancovaná, Gaelan Connell je velmi sympatický a zaroveň dostatečně střelený na to, aby se s ním divák ztotožnil a napjatě sledoval jeho příběh. Za trefu do černého by se dalo označit i obsazení vedlejších rolí, ať už jde o Lisu Kudrow, která v posledních letech čím dál více herecky vyzrává, nebo hvězdiček Hudgensové a Michalkové, které tentokrát oslňovaly nejen svým zjevem, ale i hereckými a pěveckými výkony. Když k tomu připočtu ještě vynikající soundrack, je výsledný dojem více než uspokojující a velkoryse pominu několik drobných vad na kráse. Bandslam vřele doporučuji a nebojím se jej označit za nejpovedenější hudební film desetiletí určený náctiletému publiku. Jen tak dál.

Skvělý film, který trošku pokulhává v technickém provedení, ale jinak je můj dojem více než pozitivní. Podobnost s Marhoulovým Tobrukem se nezapře, a ač vlastenec, přikláním se tentokrát na stranu Italů. Tam kde Marhoul k smrti nudí zbytečnými líčením válečného zázemí a následně záběry na písek, je jeho italský kolega o poznání činorodější, aniž by se to zároveň oslabovalo atmosféru v zákopech. Nepobíhá bezmyšlenkovitě z jednoho charakteru na druhý, ale sází na jistotu a vypráví příběh jednoho vojáka na pozadí historické události. Její výběr považuji za další nesporný klad filmu, neboť kromě zmiňovaného Tobruku a několika málo podobných snímků, se bojům v severní Africe moc pozornosti ze strany světových filmařů nevěnuje. A italský pohled na věc je naprostou raritou.

Typický film pro chvíle, kdy nemáte v dosahu jiné DVD s něčím zejímavějším nebo si prostě chhcete dát na chvíli pohov od všech akčních thrillerů, hororů a přisprostlých komedií. O napětí v tomto případě vůbec nejde, jednak proto, že s něčím takovým scénář ani nepočítá a naopak se snaží navodit sladkobolnou atmosféru okolo příběhu prosťáčka a jeho životní lásky, jednak proto, že Zahn i Anistonová v tomto případě přes veškerou snahu působí strnule a toporně. Dojem trochu napravuje Woody Harrelson v roli expřítele, který však nemůže zachránit všechno, zvlášť když se objevuje snad jen v pěti, šesti scénách. Přesto nebýt jeho a vynikající hudební složky, mohl Management v mých očích skončit daleko hůře. Takto se z něj nakonec vyklubala netradiční, příjemná romantická komedie, která sice spadá do šedivého průměru, ale neurazí.

Kočka ze Záběhlic

Proč ne. Není to sice to nejlepší, co nám kdy rada Vacátko a jeho mordparta předvedli, ale pořád je to moc pěkná detektivka, která ční vysoko nad těmi ze současné produkce. Pro období první republiky mám odjakživa slabost stejně jako pro dobré herce. A těch je tady více než dost. Jen tak na okraj, kdy se vám tak podaří vidět mladého Josefa Somra?

Filmu není na první pohled cokoli vytknout. Provedení je skvělé, děj spěje směle kupředu a neměl by být problém udělit Městu Ember vysoké hodnocení. Jenže něco je špatně. Kromě základní myšlenky zasadit děj filmu do města v podzemí se nedá o originalitě moc mluvit. Vše, čím postavy procházejí je naprosto účelové a i když šlo o mé prémiové zhlédnutí, měl jsem neustále pocit, že jsem film už někdy viděl a jakoby bych byl vždy pár minut před filmovými hrdiny... Podobná sterilita jako u děje panuje i mezi charaktery postav, hudební složkou a dialogy. Navíc si tvůrci ukousli moc velké sousto a během 90 minut se prostě nedá popsat město, seznámit se s hlavními postavami, přejít k samotné zápletce a náležitě ji zpracovat až do konce. Mnohokrát to logicky zaskřípe, mnohokrát okolnosti a jednání působí tak neuvěřitelně strojeně, že se divák cítí uražen. [SPOILER]Když se pronásledovaní hrdinové ukryjí v nějaké jeskyni, prohodí "Jak se odsud vlastně dostaneme?" načež hned v zápětí naleznou dopravní prostředek jednoho z rodičů, který jej zde ukryl a díky kterému se dostanou téměř až k cíli své mise, zůstává z toho člověku rozum stát. Podotýkám, že takový moment není jen jeden.[KONEC SPOILERU]Když to vezmu kolem a kolem, tento film vznikl jen proto, že fantasy jsou momentálně v módě a vydělávají dost peněz. Režisér Kenan jel od začátku do konce podle univerzální šablony a od osvědčené linie se snad ani neodchýlil. Škoda. Jeho škoda.

V rámci rozšíření svých kulturních znalostí jsem se pustil do tohoto kdysi oslavovaného a bezmála povinného filmu, který je v dnešní době stejně zatracován jako byl ve své době vynášen do nebes. Těžko říct, komu dát za pravdu. Úvodní část se dá brát jako netradiční kritika sociálních poměrů období první republiky. Pokud se odprostím od neustále vnucované ideologie, jde v této části o nadprůměrné drama, které se dívá na nejopěvovanější etapu naší historie z jiného, snad pravdivějšího, pohledu. Herci své role zvládají, interiéry krásné a hudebnímu doprovodu taky nelze co vytknout. Bohužel, děj a vůbec celé to revoluční dusno, graduje a film poměrně svižným tempem překračuje hranici vkusu. Vše se točí jen a jen okolo dělníků a jejich potřeb, výrazy jako "nedá me se, sjezd, ruský vzor, strana" se objevují téměř v každé druhé větě, každá kladná postava je utlačovaný chudák, každá záporná je kněz, policista, podnikatel a měšťan nebo pravicový politik. To filmu na atraktivitě nepřidává a když se v závěrečné čtvrtině soudruzi, kteří přes hodinu a půl plácali o světě beze zbraní, vydají do ulic a melou se se strážníky hlava nehlava, jsou pozitivní dojmy již téměř zapomenuty.

Navzdory sympatickým (a oblíbeným) hercům v hlavních rolích, mě tento film moc nenadchl... Pár světlých okamžiků bych našel, ale špatných dojmů je tolik, že nad tím tentokrát nemůžu přivírat oči. Děj je značně přímočarý a vlastně nejde o nic jiného než o nudný maraton jednotlivými obrazy završený slaboduchým happyendem. Dojem nenapravila ani hudební složka, ani herecké výkony. Popravdě nevím, jestli jsem kdy viděl Sováka, Menšíka a Medřickou hrát hůře. Proto vám raději doporučuji přečíst si stejnojmennou knížku Macourka a Vorlíčka, než ztrácet drahocenný čas tímto filmem.

Upřímně přiznávám, že jsem po zhlédnutí Admirála plný rozpačitých dojmů. Navzdory slibnému názvu i traileru se námořním bitvám věnují jen v úvodní čtvrthodince filmu a ve zbytku Kravchuk líčí průběh občanské války v Rusku a to spíše z pohledu vyšších kruhů. Pokud pak k nějakému střetnutí dojde, vězte, že se bude jednak o čistě pozemní operaci a daleko více pozornosti než válčení se věnuje milostnému románku mezi hlavním hrdinou a manželkou jeho přítele, Annou. Kromě ústřední dvojice je většina postav naprosto plochá a jen těžko vzbudí nějaké sympatie, ač se o to hodně snaží. Celý film se nese v uměleckém stylu a občas není zrovna snadné rozlišit, co bylo tvůrčím záměrem a co ne. Jakkoli tedy logika občas pokulhává, vizuální stránka (avšak ne digitální triky) alespoň částečně vyvažuje zklamání. Práce s kamerou je na vynikající úrovni a některé zaběry jsem si vyloženě vychutnával. Přesto asi (alespoň podle mě) zůstává mezi vnímáním českého a ruského diváka značná propast, která nám brání v tom, film odpovídajícím způsobem docenit. Navíc bych snad i překousl přehnané vlastenecké vyznění a nezdolnost "bílých" gerojů, ale degradování československých legionářů na zrádce a zloděje již ne. Jakés takés vlastenecké cítění mám také a toto černobílé vidění mě docela naštvalo a pokazilo dojem z filmu.

Na svou dobu poměrně povedená kriminálka, která se sice také nevyhla lehce propagandistickému podtónu, ale v daleko menší míře než to (v roce 1973) bylo obvyklé. Navíc to příjemně vyvažuje občasným rýpáním do tehdejších autorit, viz. major kriminálky z Prahy (ožrala), úplatný vrátný nebo Abrhámova poznámka k důstojníkovi Rudých gard při rekonstrukci vraždy: "Slezte z toho žebříku. Vás bych si teda na úkladnou vraždu nenajal".

Emo s all around me

Film, na který se snesla taková vlna odborné kritiky na jedné straně a příval neopodstatněného nadšení na straně druhé, jsem si nemohl nechat ujít. A musím říct, že nezapomenutelným zážitkem byla už samotná návštěva kina. Takové davy enormně nalíčených puberťaček jsem dlouho neviděl. Výrobci bílého zásypu na zadek musí mít rekordní tržby :) A mé dojmy z filmu? Paradoxně nedopadl nejhůř, do sálu jsem vcházel se spoustou obav, z nichž většina se nenaplnila v plné síle. Příjemně překvapily akční scény s vlkodlaky, bohužel ale šlo jen asi o tři minuty čistého času a to je na dvouhodinový film zoufale málo. Pozitivně hodnotím i některé rockové skladby na soundtracku, i když si nejsem jistý, jestli se úplně hodily k dění na plátně. Od minulého dílu se toho moc nezměnilo a děj ze všeho nejvíce připomíná brazilskou telenovelu. A to se vším, co k tomu patří - s výkony, dialogy, cílovým publikem i zápletkou. Bella má stavy, které by ji mohl závidět leckterý abstinující narkoman, plácá nesmysly o věčné lásce a stárnutí. Jakoby toho nebylo dost, hází očkem tu po jednom, tu po druhém pohádkovém strašidýlku v dosahu. Milostný trojúhelník jako když vyšije. A ač byl výsledek předem jasný, fandil jsem spíše Tayloru Lautnerovi, který tentokrát působil o fous sympatičtěji než Pattinson. Tomu snad režisér zabavil medvídka a on se z toho na place sesypal. Jak už jsem ale zmínil, výkony nejsou jediným slabým místem filmu, ale fanynkám to nevymluvím, ani kdybych se rozkrájel. 20 procent dávám se pár světlejších okamžiků a do jisté míry i originalitu námětu.

Tak ještě že ty nominace nakonec neproměnili. Eric Roberts v žádném ohledu nepřekonává svůj standart z béček jakými jsou Bludný Holanďan či Falešný únos. Jon Voight ho s přehledem přehrává, což není žádným překvapením, v jeho filmografii najdeme podstatně lepší kousky, na které může být právem hrdý. Zdá se, že Končalovskij si ukousl moc velké sousto a i když se mu nedá upřít snaha, přeci jen nezvládl skloubit téma z vězeňského prostředí se zápletkou o nezastavitelném vlaku tak, jak bych si představoval. V obou případech má našlápnuto správným směrem, ale o logické i technické škobrtnutí není nouze a přes velmi slibný začátek mi příjde, že v mnoha ohledech není příběh náležitě dotažený. Je hezké, že můžeme sledovat Mannyho konec, ale alespoň neznačit Buckův osud by nebylo na škodu. Přesto se mi film docela líbil, má slušný spád a rozhodně jsem se u něj nenudil, ba právě naopak jsem jej s napětím sledoval a proto mě o to více mrzí chyby, kterých se tvůrci dopustili.