avatar uživatele

sigf07

Jméno
Ondra
Věk
36 let (Blíženci)
Bydliště
Twitter
Facebook
Instagram
Poznámka
Názory
plakát filmu
Thor
Thor
50 %

Jedna velká ptákovina, jejíž účel je jediný - navnadit diváky na vznikající projekt Avengers. Zároveň přiznávám, že se na film pěkně dívá a to nejen díky Portmanové a Hemsworthovi (mezi kterými to ale opravdu ani trochu nejiskří), ale především díky zajímavě pojaté architektuře. Ovšem, jak už se v posledních letech stalo zvykem, zářivý (tentokrát ve všech smyslech toho slova) skrývá ten nejprostší příběh, co známe pouze lehce líznutý severskou mytologií. Budu-li Thora brát výhradně jako reklamu na Avengers, musím přiznat, že úplně zklamaný nejsem (ale to snad můžu říct i o reklamě na Niveu), má-li jít o seriózní režisérský počin, nijak zvlášť mě nenadchnul.

24. května 2011
plakát filmu
Harjunpää ja pahan pappi
Harjunpää ja pahan pappi
60 %

Po technické stránce je to povedený kousek, ale na můj příliš rozvleklý. Měl jsem až dojem, že režisér Saarela by v budování atmosféry a rozvíjení psychologie svých postav klidně pokračoval dál a dál nebýt někoho, kdo za ním přišel a nařídil "a tady už to konečně utni!". Z kněze, který se do té doby dal považovat za jakéhosi anděla pomsty a obránce obětí domácího násilí, se v mžiku stává někdo úplně jiný, jeho chladnokrevnost a dosavadní přesvědčení jsou tytam. Vždyť přece zbývá posledních pár minut a někdo musí být prohlášen za toho zlého. Tento obrat o sto osmdesát stupňů filmu podráží nohy, tím spíše, že se netýká jen kněze, ale i jeho protějšku, policisty, kterému smrt dcery pořádně otřásla žebříčkem hodnot a on začal pochybovat o tom, co je správné. Z psychicky narušeného poldy je najednou chrabrý hrdina, který pro dosažení spravedlivého potrestání neváhá riskovat život...

22. května 2011
plakát filmu
Pépé le Moko
Pépé le Moko
70 %

Hezká, ale vcelku průměrná francouzská noirovka, ve které si mladý Gabin zahrál muže, který se na útěku před spravedlností skončil v malém chudinském ghettu na předměstí nějakého severoafrického přístavu. Mezi podomními obchodníky, prostitutkami a uprchlými kriminálníky si vydobyl respekt a v "jeho čtvrti" ho policie nemá šanci dopadnout, všude jinde je štvaná zvěř. Právě v tom vidím obrovskou sílu filmu, ten intenzivní pocit šelmy zahnané do kouta s ubývajícími minutami graduje a přestože Gabin na první pohled působí nad věcí a až možná trochu letargicky, jasně cítíme jak ho jeho svoboda-nesvoboda pozvolna ubíjí...

21. května 2011
plakát filmu
Beau Geste
Beau Geste
60 %

Čekal jsem něco jiného, ale přestože mě první pohled na papundeklovou pevnost šokoval, nakonec jsem zklamaný nebyl. Můj chybný předpoklad spočíval v očekávání klasického válečného filmu. Beau Geste je v prvé řadě o vztahu mezi bratry, v řadě druhé o otázce, kdo ukradl vzácný safír a šikaně, které se autoritářský poddůstojník dopouští na podřízených. Celé válečné dění je tak nějak odsunuto do pozadí, k bojové akci dochází až v samotném závěru a musím přiznat, že navzdory příšerně vypadajícím kulisám, šlo o působivou a napínavou sekvenci.

21. května 2011
plakát filmu
Gnomeo & Julie
Gnomeo and Juliet
30 %

Klíčovou otázkou je: Je možné, aby film, jehož hlavními hrdiny jsou kýčovití trpaslíci, byl něčím jiným než kýčem? Nevylučuji, že někdy v budoucnu bude odpověď znít jinak, ale v případě Gnomea a Julie říkám jedno obrovské NE. Na kostru shakepearovské tragedie se navalila masa pop-kulturních odkazů a líbivých prvků, mezi nimiž nechybí rádoby stealth akce, honičky a postavičky tak sladké, že si je co nevidět budou děcka odnášet jako bonus k happy-mealu. To vše ale je (se vší úctou k siru Eltonovi, který měl tentokrát dost mizerný úsudek), nezajímavé, povrchní a sterilní, navíc neoslní ani technická stránka věci. Když se na konci začne tančit a poskakovat, nějak se nemůžete zbavit dojmu, že o tohle tu šlo především.

21. května 2011
plakát filmu
Není zač
Please Give
70 %

Prostě další mozaika osudů několika lidí, žijících v sousedství, přičemž spojujícím motivem je tentokrát čekání na smrt. Někdo z ní profituje, někdo se jí děsí, někdo doufá, že bude mít o starost méně. Pokud máte konverzační tragikomedie rádi, nelze než doporučit, jde o hodně solidní průměr se sympatickým obsazením. Pokud dáváte přednost filmům se silnější dějovou linií, aby nebude Není zač nic pro vás. Každopádně ve vás těch devadesát minut nevyvolá zrovna veselou náladu, ale trocha melancholie snad nikoho nezabije. A jen tak mimochodem, nenapadá mě žádný jiný film, kde by se věnovalo tolik prostoru řešení pleti puberťáka. Což se ale dá za pozitivum považovat jen těžko.

17. ledna 2011
plakát filmu
Paranormal Activity 2
Paranormal Activity 2
0 %

Proboha, je to tu zase. Jednička se honosila označením "podle skutečné události" a svým způsobem se snažila navázat na podobně dokumentaristicky laděné horory typu Blair Witch. Díky tomu slavila u určité (labilní) části publika obrovský úspěch a kritika tento sympatický pokus filmařů amatérů velkoryse přehlížela. Pokračování však již postrádá to znepokojivé kouzlo "strašení u vás v obýváku" a historku o tom, že se znenadání objevil podobný snímek z jiného strašidelného domu, s prominutím nežeru. Navíc se dá očekávat, že při nízkých rozpočtech a obrovských tržbách bude v příštích letech počet strašidelných rezidencí v amerických městech nadále narůstat. Co tedy dvojka nabízí? Stejně mizerné výkony jako minule, stejně primitivní úroveň strašení (pár provázků a dálkové ovládání neohromí), dvojnásobek postav, čtyřnásobek kamer a přibyl pes, bazén s neposednou čističkou a dítě.

4. ledna 2011

Kdyby za nic jiného, zaslouží si film mé vysoké hodnocení už jen za prostý fakt, že při použití minima prostředků mě nenudil ani minutu a pocit klaustrofóbní úzkosti mě provázel ještě několik hodin po zhlédnutí. Jde o mistrovský (přestože ne revoluční či přelomový) režijní počin, který hravě strčil do kapsy všechny megalomanské projektu a všem ukázal, že dobrý film nestojí na stovkách počítačových triků ani na 3D. Navíc mám rád Ryana Reynoldse a oceňuji, že skvěle zvládl i roli, která se odlišuje od postav, které obvykle ztvárňuje.

1. ledna 2011
plakát filmu
Hole in One
Hole in One
20 %

To, jaký bude u vás Hole in One slavit úspěch, se až příliš odvíjí od toho, jak dlouho se vydržíte smát tomu, že školnímu playboyovi dva vypočítaví chirurgové přioperují ňadra. Jde totiž o ústřední a jediný vtip, který film nabízí. Zbytek je jen snůškou neúspěšných pokusů o legraci, coolovost a smysluplnost. Neříkám, že jsem to nečekal a nepřistupoval proto k filmu s velkorysým nadhledem, ale přesto jsem byl zklamán. Hlavní hrdina mi lezl na nervy už v Prcičkách a jeho láska je až příliš jasným důkazem, že roli získala pro to, jak vypadá a ne pro své herecké schopnosti. Popravdě mám dojem, že to jak vypadá, je asi jedinou schopností, kterou daná slečna disponuje. Hole in One totiž katastrofálně selhává ať už jej bereme jakkoli. Na romanci je nepřesvědčivá, na komedii málo vtipná a na film o golfu jsou všechny zápasy až moc amatérské a předvídatelné.

1. ledna 2011
plakát filmu
Kajínek
Kajínek
60 %

Po technické stránce rozhodně nadprůměr (na české poměry), ale nemůžu se zbavit dojmu, že takový vizuál by měl být v českém filmu standart. S příběhem je to ale daleko horší, Jákl neustále předhazuje divákovi před nos svou vizi Kajínkova případu a nepřipouští žádnou polemiku. Jiří Kajínek je prostě nevinný a basta. To by nebylo takovým problémem, kdyby se tvůrci zaměřili na historickou kauzu a řeknu-li to úplně cynicky, kdyby byl Kajínek po smrti. Takhle z toho vychází jen snůška spekulací a dohadů na úrovni bulváru s vynikajícím Lavroněnkem v hlavní roli.

22. prosince 2010
plakát filmu
Poslední píseň
The Last Song
50 %

Úvodem musím říct, že hlavní hrdinka Ronnie je nesnesitelná vztahovačná hysterka, která ke svému vypjatému chování snad ani nemá důvod (mimo skutečnosti, že se její rodiče rozvedli - k čemuž ale evidentně došlo již před nějakou dobou a šestnáctiletá Ronnie by se za tu dobu už mohla začít chovat úměrně svému věku). To, co nám však v podání Miley Cyrusové předvádí, odpovídá jednání šestiletého dítěte, které vše okamžitě dotahuje do extrému a ve všem vidí útok na svou osobu. Ne, hlavní postava není tím, se kterým bychom při sledování nějak zvlášť sympatizovali i proto, že její představitelka Cyrusová je tak nadšená svou první rolí v serióznějším filmu, že se do všeho pouští naplno a pokyny typu "Ronnie naštvaně odejde" si vykládá jako "Ronnie dostane hysterický záchvat a třískne dveřmi". Díkybohu, že ostatní herci svými výkony alespoň částečně vyvažují břímě, jakým Hannah Montana je. Mezi nimi vyniká Greg Kinnear jako Roniin táta a zejména Roniin mladší bráška (Bobby Coleman), ze kterého se v průběhu vyklubal docela sympatický kluk. V poměru "věrohodné ztvárnění postavy / věk představitele" jednoznačně vede on a docela rád bych je ještě někdy viděl - v jiné roli, v hodnotnějším filmu. Nad Poslední písní sice hůl nelámu, ale přiznávám, že pokud se ve chvilce emoční slabosti k příběhu vrátím, dám přednost románové verzi před filmovou.

20. listopadu 2010
plakát filmu
Jonah Hex
Jonah Hex
30 %

Jonah Hex je mizerně napsaný, sestříhaný, zrežírovaný, zahraný a kdo ví co ještě. Dalo se to sice očekávat už po prvních upoutávkách, ale že bude navíc nudný a tak nevýrazný, že začnu na vše zapomínat již během pár hodin po prvním zhlédnutí, jsem nečekal. Hlavní hrdina postrádá charisma a divák nemá možnost se do něj vcítit či s ním alespoň sympatizovat. Ano, dokáže sice budit mrtvé a má pod sedlem zavěšený rotační kulomet, ale to mi nepřišlo až tak "cool" abych nad tím slintal blahem. Ba naopak, zjizvený odpadlík mi dost brzy začal lézt na nervy svou namachrovaností a neustálou snahou (kterou ostatně trpí celý film) dokázat, že on je tím nejdrsnějším, kdo před nás v posledním desetiletí předstoupil. Navzdory všem zmíněným slabinám by Hayward mohl výsledný dojem alespoň částečně napravit, kdyby divákovi poskytl alespoň jednu z dvou věcí, po kterých při sledování Jonaha Hexe, touží nejvíc. Buď předvést Megan v celé její kráse, přičemž ta k tomu rolí prostitutky přímo vybízí, nebo dovolit Malkovichovi naplnit jeho hrozbu a efektně sfouknout hlavní město Spojených států z povrchu zemského. Režisér se však, když stojí před příležitostí konečně se odvázat, drží až příliš při zemi.

20. listopadu 2010
plakát filmu
Žlutá ponorka
Yellow Submarine
40 %

Zatím mé druhé filmové setkání s liverpoolskými Brouky a oproti Pernému dni úplně jiný filmový zážitek. Musím říct, že je Yellow Submarine na můj vkus až příliš hippiesácký. To neříkám proto, že bych měl proti té době nějakou averzi, ale myslím si, že nebyl zrovna dobrý nápad, založit celý film od A do Z jen na prezentaci určitého životního přesvědčení. Ponorka totiž taková opravdu je, od námětu přes animaci a dialogy až po znuděný namluvený komentář, díky kterému máte místy pocit, že ležíte po celonočním flámu nataženi v houpací síti v jedné místnosti s Johnem, Paulem, Georgem a Ringem, kteří vám z polospánku vyprávějí improvizovanou pohádku. Po hudební stránce ovšem není filmu co vytknout a kromě hitovek Yellow Submarine a All You Need Is Love mě potěšilo zařazení i méně známých písniček. Přesto bych asi udělal lépe, kdybych si rovnou pustil cédéčko...

19. září 2010
plakát filmu
Chlupatá odplata
Furry Vengeance
50 %

Nemám nic proti filmům pro šestileté děti. Ba naopak, tvrdím, že těch dobrých (vlastně i průměrných) se v současnosti točí zoufalo málo. Chlupatá odplata má být jedním z nich, ale hned na úvod říkám, že spadá do kategorie průměru. Při hodnocení jsem se snažil naslouchat svému infantilnímu já, kterému se první polovina opravdu líbila a skoro nabylo dojmu, že Hon na myš získal rovnocenného souputníka. Bohužel, v druhé polovině se pokazilo vše, cose pokazit dalo. Závěr, kdy se ti hodní spojí proti těm zlým a vyženou je z města, je opravdu špatný a taneční scénou režisér Kumble rozcupoval na cucky dosavadní spojenost s věrohodnou animací zvířátek. Hlavní hvězdou Chlupaté odplaty je bezesporu Brendan Fraser, kterému stačí po celou dobu jen ječet, smutně koukat nebo se idiotsky usmívat. Přesto to byl z mého hlediska právě on, kdo utáhl celý film a pohled na něj byl rozhodně sympatičtější než na zmatenou Shieldsovou, revoltujícího synka nebo über zloducha Kena Jeonga. Závěrem bych měl jen dvě poznámky k zvířatům, kolem kterých se děj vlastně točí. A to, že na jednu stranu se mě líbil originální způsob, jak byla vyřešena jejich komunikace, na druhou stranu mě už štve zlozvyk amerických filmařů vnucovat nám představu, že mýval, vačice a tchoř dokáží vyrobit superkomplikované pasti a technické vychytávky. Jako by nestačily šišky...

13. září 2010
plakát filmu
Past na lásku
Serious Moonlight
70 %

Už jméno Meg Ryanové je určitou zárukou příjemně ztrávených devadesáti minut a když k tomu připočteme Justina Longa a "hrdinku" Kristen Bellovou, nelze mít jiná než přehnaná očekávání. Velká očekávání zpravidla končí zklamání a přesně tak je tomu i v tomto případě, kdy bude divák uspokojen jen do jisté míry. Mezi Meg a jejím filmovým manželem to opravdu jiskří a Kristen svým roztomilým kukučem ještě nikdy nic nezkazila, role naivní milenky je jí (se vším respektem, který k ní chovám) šitá na míru. Bohužel, postava Longova lupiče je zde tak trochu navíc, respektive je špatně napsaná. Rozhodně by bylo lepší, kdyby se i po jeho příchodu dál pokračovalo v dosavadním komediálním ladění. Ovšem to je jen mé přání. Faktem je, že se z minuty na minutu stává z mile ujeté komedie něco mezi thrillerem a dramatem. Hra na vážnou strunu není nijak zvlášť povedená a já jen děkuji, že odezní tak nenadále, jak se zjevila, přestože napáchala nenapravitelné škody, jež se odrazily v mém hodnocení, které jinak mohlo být daleko vyšší.

13. září 2010
plakát filmu
Let's Dance 3
Step Up 3-D
20 %

Hrůza, kam až tato série došla. První díl sice nebyl vrcholem originality, ale mohl se vedle tanečních čísel, pochlubit i charismatickým obsazením a skvělou hudbou. Ve dvojce nám zbyla vlastně jen hudba a dokonce i ta se v nejnovějším pokračování vytratila. V podstatě jsem se téměř dvě hodiny díval na pásmo videoklipů, z nichž jen ten závěrečný měl nějakou koncepci a nápad. Mizerné výkony mizerných herců a nevýrazný dance soundtrack rovněž snímku na atraktivitě nepřidaly a 3D komentovat snad ani nebudu - když jsem totiž o Souboji titánů tvrdil, že je v něm třetí rozměr využit vypočítavě a amatérsky, nečekal jsem, že by se mohl objevit film, který by mohl Titány trumfnout. Stalo se...

13. září 2010
plakát filmu
90 %

Skoro jako by film vznikl na zakázku americké vlády, zaměřuje se totiž na jedno z nejpalčivějších současnýchých témat, od jehož nakousnutí v některé z televizních debat stáčí okamžitě každý politik řeč jinam. O brutálních vyslýchacích metodách FBI a americké vlády se ve filmech zatím jen mluvilo, režisér Jordan zbořil další tabu tím, že nám je přímo ukázal a zároveň před nás položil morální dilema - zbavit jednoho či několik málo jedinců těch nejzákladnějších lidských práv nebo si zachovat lidskost a vystavit tak tisíce nevinných lidí smrtelnému nebezpečí? Nepříklání se ani na jednu ze stran a právě nejednoznačnost toho, co je správné, činí z Unthinkable vynikající dramatický thriller. Divák se sice skoro nehne z šedivého bunkru, ale zároveň se nenudí ani minutu - monotonní prostředí ho nerozptyluje, aby se mohl plně zaměřit na jednotlivé postavy. Mezi těmi exceluje Samuel L. Jackson v roli drsného specialisty na výslechy, který si asi jako jediný z vyšetřovatelů plně uvědomuje, jak vysoká hra se hraje. Michael Sheen má svou roli značně zkomplikovanou faktem, že po většinu filmu, musí jen křičet bolestí či vztekle koulet očima, ve scénách kdy se ale dostane ke slovu, mu náboženského fanatika uvěříte bezvýhradně. Do třetice stojí za zmínku Carrie-Anne "Trinity" Mossová, která je v podstatě divákovým alter egem a v průběhu filmu její postoje prochází podstatnou změnou. Vzato kolem a kolem, mám před sebou (alespoň podle mého) jednoho z nejžhavějších kandidátů na Oscara.

31. srpna 2010
plakát filmu
Machři
Grown Ups
60 %

Sandler sebral pár kamarádů, na chlup stejný rozpočet, jako dostal Stallone pro své Expendables (!) a odjel si zařádit na chatu. To, co pak rozeslal do kinosálů má blíže k videu z dovolené než k plnohodnotnému filmu a přestože se člověk občas i zasměje, je evidentní, že ti, co se bavili nejvíc, byli právě ti pánové na plátně. Některými svými výstupy mě mile překvapil Rob Schneider, naopak Salma Hayeková a Maria Bellová, od kterých jsem si sliboval hodně, jsou zde vlastně úplně zbytečné a plní pouze roli bezejmenných doplňků svých partnerů, což by dle mého zvládla stejně dobře kteréholi jiná herečka. Není pochyb, že Machři brzy poté, co opustí programy zapadnou. 100 minut jsem ale mohl strávit daleko, daleko hůře.

29. srpna 2010
plakát filmu
40 %

Tate Ellington, Pierce Brosnan a Ruby Jerinsová. Co se týče hereckých výkonů, působí právě tito tři z celého ansáblu nejlépe. Ústřední duo Pattinson a de Ravinová tu prostě je, protože tu být má - aby nalákali davy Edwardových fanynek a zástupy zvědavců, kteří se chtějí podívat, jak ta mladá ze Ztracených hraje. Roli lákadla zvládli podle očekávání, hereckého talentu však mnoho nepobrali a jejich projev spíše připomíná předčítání stránek scénáře. Přesto nepředstavují hlavní problém celého filmu. Tím je přesvědčení autorů, že čím více životních tragédií dokáží nacpat do dvou hodin stopáže, tím hodnotnější drama jim z toho vypadne. Výsledkem je do sebe zahleděný, příšerně rozvleklý příběh, který si hraje na víc, než čím ve skutečnosti je a který se ve vás neskutečných 113 minut intenzivně snaží vzbudit lítost nad bolestnými životy svých hrdinů. Tak tedy dobrá - Allene Coultere, Wille Fettersi, je mi vás líto!

23. srpna 2010
plakát filmu
Záložní plán
The Back-Up Plan
20 %

Při sledování jsem se nemohl zbavit dojmu, že jde jen o slabý výplach podobně zaměřeného "Kdopak to mluví". Ani ten film není žádná bomba, ale je v určitém ohledu originální, vtipný a může se spolehnout na charismatické duo Travolta - Alleyová. O Záložním plánu to bohužel neplatí. V podstatě dostanete to, co se vám vybaví po přečtení stručného popisu filmu - s tím rozdílem, že vaše fantazie se s námětem asi popere lépe a nejspíše se dokáže vyhnout křečovitým dramatickým výstupům a rádoby vtipným skečům, z nichž banda důchodců, sklouzávající po plodové vodě, patří mezi ty lepší. Co víc dodat? Že Lopezová opět stejně špatně hraje tu pohodovou holku z lidu nebo že postava O´Loughlina je tak neuvěřitelně hodná, až to prostě není reálné? Zmiňované "Kdopak to mluví" ve mě kdysi vyvolalo dojem, že čekat dítě s milovaným partnerem je štěstí a že bych si to jednou taky rád zkusil. Po Záložním plánu si naopak říkám "Bez antikoncepce ani ránu"...

19. srpna 2010
plakát filmu
Triumf vůle
Triumph des Willens
80 %

Z Triumfu vůle mám tak rozporuplné pocity, jako jsem doposud z žádného jiného filmu neměl. Na jednu stranu jde o inovativní, skvěle natočený dokument (či spíše dobový záznam, protože s dokumentem, tak jak jej známe dnes, toho nemá mnoho společného), na druhou stranu nesouhlasím se zde prezentovanou ideologií a hodnotami, jež jsou zde oslavovány. Je zajímavé sledovat, jak se Hitlerovy projevy za čtyři dny, po které sjezd strany trvá, vyvíjejí, jak projdou zásadní změnou a z témat čistě ekonomických a protikrizových v poslední den stává ryze politická rétorika, v níž nechybí ostré výroky proti stranickým odpůrcům a neustálé vyzdvihováni armády, coby základního pilíře státu. Jak jsem již zmínil, technicky je film na vysoké úrovni a právem si zaslouží přízvisko přelomový. Režisérka si hraje s obrazem, nechybí přelety nad městem, sešikovanými pluky SS a SA, řečníci jsou snímáni ze všem možných úhlů, záběry ohromných celků střídá zaostření na detail a scéna, kdy si kamera vyrazí na výlet a rozráží les stranických standart, patří mezi ty nezapomenutelné momenty filmu. Triumf vůle je vlastně nekončícím sledem přehlídek a proslovů, ale právě jeho forma je příčinou, že si divák tuto monotónnost téměř neuvědomí. Svůj účel se mu podařilo naplnit dokonale a film přímo křičí na diváka "Proč by měl tento velký a silný národ strádat?"

19. srpna 2010
plakát filmu
20 %

Kouzlo britských komedií spočívá z větší části ve slovním humoru. Jakmile se tvůrci zaměří hlavně na ten situační, pak výsledek ve většině případů značně pokulhává. Svatby jako řemen se sice můžou pochlubit zajímavým námětem, který však není správně využit a tak celý film může pobavit pouze svou základní myšlenkou. Po přijatelném úvodu se totiž film dále nese ve značně rozpačitém duchu. Údajně má jít o romantickou komedii. Popravdě řečeno, určité opodstatnění jsem shledal pouze u první části tohoto označení, vtipné kaše totiž autoři moc nepojedli a veškerý humor se zasekl na úrovni veselých historek ze svatby, kterým se smějeme víc ze zdvořilosti než proto, že by byly skutečně vtipné. Připočtu-li fakt, že většina herců je neskutečně prkenná a že jediné vyvrcholení sto minutového utrpení je společná písnička, nezbývá mi než si povzdechnout nad tím, co vše může (dokonce i v Británii) zamířit do kin.

12. srpna 2010
plakát filmu
Most přes řeku Kwai
Bridge on the River Kwai
100 %

Jedno z nejlepších válečných dramat, které jsem doposud viděl a herecký koncert Aleca Guinnesse, který si oscarovou sošku odnesl domů opravdu zaslouženě. Jde opět o trochu jiný pohled na druhou světovou válku, přestože je děj opět zasazen do prostředí zajateckého tábora, což navzdory tomu, jak omezujícně může působit, pro mě v poslední době znamená záruku zajímavého dramatu (viz. Von Ryanův expres, Hartova válka, Šestý batalión nebo Srdce v zajetí). Při sledování se mi ani nechtělo věřit, že film vznikl před více než padesáti lety, po technické stránce je totiž na hodně vysoké úrovni a náhodný divák by mu určitě netipoval více než třicet let. David Lean si mě každým dalším snímkem získává víc a víc.

26. července 2010

Heather Grahamová nemá ráda svatby ani Iana se zodpovědným přístupem k životu a nechce zachraňovat tátův časopis pro ženy. Jenže on dostal infarkt a jí tak nic jiného nezbývá. Jak vše dopadne je všem jasné po prvních minutách filmu. Jenže mezitím musíme přetrpět spoustů záběru na naštvanou Heather, trpící Heather, sarkastickou Heather, opilou Heather, Heather koupající se v šatech ve vaně, zamilovanou Heather, Heather s nápadem a všemi oslavovanou Heather. Teprve dojde na to, co nám bylo od začátku jasné. Heather Grahamová má ráda svatby, zachránila tátův časopis pro ženy a miluje Iana se zodpovědným přístupem k životu.

6. července 2010
plakát filmu
Napoleon
Monsieur N.
30 %

Dobrovolně si vybrat tu nejméně zajímavou kapitolu z života Napoleona (tedy vyhnanství na Svaté Heleně) určitě vyžaduje notnou dávku odvahy. A sebevědomí. A optimismu. Tyto tři vlastnosti tvůrci evidentně mají a já to oceňuji. Jinak toho ale k chválení moc není. Neříkám, že je film špatně zpracovaný, mohlo by to být horší a lepší, ale při volbě konspiračního námětu, kde se tvůrci nutně musejí pohybovat na poli spekulací, bych čekal více napětí, něčeho, co dokáže udržet divákovu pozornost. Toho jsem se nedočkal a dvě hodiny jsou bohužel až příliš mnoho na film, ve kterém se v podstatě nic neděje a zlomený vojenský genius tu jen posedává v chatě, přemýšlí, co udělal špatně a co s ním bude. Závěr je už čirá fikce, ale přeci jen znamená určitý závan tvůrčí originality.

6. července 2010