sigf07

Pitomost, která se jen tak nevidí, nacpaná patriotismem a patetickými gesty. Mezi herci se nenajde jediný, který by vzbudil sympatie nebo čistě jen zaujal, triky jsou na svou dobu hodně primitivní a soundtrack či jeho náznaky jsem vůbec nezaznamenal. S čím se však film potýká nejvíc je nelogičnost děje a jednání hrdinů. Elektrický výboj, který kolem své oběti krouží a poté, co ji zabije, se schová za roh, kde čeká na dalšího nešťastníka, je podle mě už moc. Střílení raket do atmosféry taky. I kličkování mezi elektrickými výboji. Už jsem čekal, že katastrofu nakonec zaženou tak, že do středu zapíchnou americkou vlajku, ale nedočkal jsem se. Alespoň v tomto ohledu se režisér haltoval. Nebo ho to asi nenapadlo.

Nemastný neslaný film, který se vleče pomalu a dějovou linii abyste hledali mikroskopem. Přesto to není vyloženě špatný film - pár momentů docela pobaví a horské scénerie jsou nádherné. Herecké výkony bych ale raději ani nezmiňoval... Čekal jsem nějaké překvapení od Eddieho Thomase nebo Anny Farrisové, ale to se nekonalo. S Andvejkou souhlasím - soundtrack je docela povedený. A Milo Ventimiglia je skutečně hňup ;)

Řekl bych, že Funés nenatočit lepší film než je Tetovaný. Děj je sice poměrně prostý a přímočarý, o to víc si ale člověk vychutná herecký koncert, který předvádějí Funés s Gabinem. Tito dva se skvěle doplňují a jen lituji, že si spolu zahráli jen jednou. Na pompézního svérázného hraběte Gabina je radost se koukat, je v něm cosi bláznivého a přitom velmi laskavého a moudrého. A kolem něj poskakuje panovačný, cholerický Funés tak jak jej všichni známe. Větší kontrast snad ani nemůže být. Uznávám, že 90% se může zdát někomu jako příliš vysoké hodnocení, ale i filmu mám silný vztah a zatím mě nikdy neomrzel - snad proto, že se v televizních programech neobjevuje tak často jako jiné Funesovy komedie. Nejvíc oceňuji atmosféru, kterou film ve mě vyvolá a ten správný bláznivý humor, který asi nevyvolá výbuchy smíchu, ale pobaví.

Další skvělá funesovská komedie se zajímavým námětem. No nezaslouží si snad film kombinující osobitý Funesův humor s národním pokladem Francie - jejich gastronomií, ocenění? Člověku se sbíhají sliny při pohledu na krásně servírované speciality a Funesovy grimasy a kontrolorské finty zaručeně pobaví. Bohužel, nadějně se vyvíjející děj se časem zpomalí a snad i trochu nudí, což se sice dá prominout, ale estrádní vystoupení v cirkuse je už vyloženě trapné a film tím shazuje o kategorii níže.

Podle mě nejakčnější a zároveň nejslabší komedie s Funesem. Neustálé honičky a rychlé tempo pouze zakrývá slabý a plochý příběh. Funesovi tenhle styl evidentně nesvědčí, tentokrát dostal daleko méně prostoru než obvykle a jeho úloha ve filmu byla zredukována na obyčejného Giraudova přihrávače. A ten se sice pro svou roli revolučního vůdce hodí výtečně, ale snímek je najednou slabým odvadem akčního filmu, kde tu a tam zazní nějaká vtipná hláška, většinou spojená s antisemitismem a rasismem. Rabín Jakob, jehož jméno se objevuje už v samotném názvu je podle mě naprosto postradatelná postavička a vnáší do děje zbytečný zmatek. Nebýt povedené taneční scény v židovské čtvrti, bylo by mé hodnocení ještě nižší. Snad je můj špatný dojem z tohoto filmu způsoben příšerným Krampolovým dabingem namísto nepřekonatelného Filipovského, ale Dobrodružství rabína Jakoba mě nijak zvlášť neoslovilo.

Bohužel, tento nadějný film mě docela zklamal. Námět je sám o sobě originální, ale provedení nestojí za moc. To, co mělo být elegantní mi přišlo hodně strnulé a tím mám na mysli jak Zajíčkovo laškování s ženami, tak závěrečnou obhajobu u soudu, z kteréžto scény mohli vytěžit víc. Není to vina Václava Postráneckého, který mi vlastně z celého osazenstva sedl asi nejlépe. Film je sice nacpaný našimi hereckými hvězdami a na seznamu obsazených najdete spoustou zvučných jmen (od Brzobohatého, Přeučila, Hrušínského až po ex-ministra Janáka), ale ti až na vyjímky působí jalově a nudně. Tomuto dojmu nepřidá ani fakt, že film má necelé dvě hodiny. Konto separato má i své nesporné klady, mezi které patří zejména nádherné interiéry, s tím spojený smysl pro detail a několik vtipných scének.
Přesto, jak už jsem napsal na začátku, zklamání převažuje, ale kdo ví? Film posuzuji na základě jednoho zhlédnutí, takže naděje, že v budoucnu film docením, existuje... Jako Ostraváka mě nejvíc potěšili bodří horničtí předáci mluvící pěkně po našymu.

Naprosto průměrná komedie z prostředí škrobené Anglie, která se však odehrává v trochu netypickém prostředí Karibiku. Vraždí se o sto šest a čeká se na to, až na závěr slečně Marplové docvakne o co tu jde a překvapivě odhalí vraha. Téměř hodina a půl je ale až moc a koukání na sympatickou babču pobíhající po letovisku za chvíli začne nudit, k čemuž přispívají sice autentické, ale únavné dialogy.

Originaal, huvitav ja väga hea

Výtvor na hranici hraného filmu a dokumentu, který jsem měl několikrát chuť vypnout - ne proto že by se nepovedl nebo by nudil, ale kvůli tomu, na co se zaměřuje. Skutečnou šikanu jsem já sám ani nikdo v mém okolí nezažil a tak jsem jen zíral, čeho jsou někteří lidé schopni vůči ostatním. Herci podali solidní výkon, ale přeci jen bylo poznat, že jen hrají své role. Hudba a přechody mezi jednotlivými oddíly mi zpočátku vadily, ale postupně jsem si zvykl a přiznávám, že skvěle dotvářely celek a ve filmu mají své místo. Co se týče kontroverze a nějakých překvapujících zvratů, nedočkal jsem se ani jednoho a nevadí mi to. Téma je sice originální a realistické (což je největším kladem filmu), ale kontroverzním bych ho asi nenazval (jen to není klasické drama z prostředí teenagerů). To samé platí také o zvratech - děj směřuje přímočaře k jedinému možnému konci a čehokoli nepředvídatelného jsem se nedočkal. Divák se na závěr asi ptá sám sebe, jestli je vražda odpovídajícím trestem za ztrátu důstojnosti. Budu vypadat jako cynik, ale já myslím, že si to Anders a jeho parta zbabělců rozhodně zasloužili. Řekl bych, že je čas aby školy obohatily svůj filmový archív o toto dílo.

Jedna z těch slabších mayovek. Jakmile byli Vinnetou s Old Shatterhandem od sebe, výsledek nestál za moc. Stewart Granger v roli Old Surehanda je mi hodně nesympatický a není divu, že si kvůli jeho buranským způsobům nepadli s Bricem do oka. Přesto cosi z atmosféry původních dílů přetrvává a přestřelkami s gangstery nikdy nic nezkazí. 70 procent je možná až příliš vysoké hodnocení, ale tyto filmy jsem jako kluk miloval a i teď k nim mám tak trochu sentimentální vztah. V rámci westernového žánru patří Mezi supy přeci jen mezi ty lepší kousky.

Kovbojka, která je asi nejoriginálnější ze všech natočených mayovek navazujících na původní triogii. Obléhání vesnice je příjemná změna a film do jisté míry připomíná film Sedm statečných - mimo jiné i umístěním děje do prostředí mexické vesničky. Nejmilejším překvapením byl návrat Nscho-tschi, který jsem ocenil více než návrat ztraceného otce (Old Firehanda) a zoufale zamilovaného anglického lorda.

Američané opět šlápli vedle, když se pokusili točit vlastní díly seriálu o belgickém detektivovi. Potíž spočívá hlavně v hercích, jejich vystupování a dialozích. Upocený hulvát jménem Peter Ustinov má do drobného Belgičana s pěstěným knírkem (jak Poirota líčí sama Agatha Christie) hodně daleko. Ustinovovo buranské vystupování tento dojem jen potvrzuje... Hodně přemýšlím o tom, jestli udělit prestižní titul "Nejhorší výkon filmu" jemu nebo Hastingsovi, který pokud vím v originále neměl být retardovaným. Naštěstí se většinou se držel v pozadí a poulil kukadla... Co se týče zápletky, tak ta mě nijak zvlášť nezaujala a spíše jsem se u filmu nudil. Upřímně si říkám, že kdybych tento film neviděl tak by to bylo lépe a David Suchet (zde nepochopitelně v roli inspektora Jappa) pro mě navždy zůstane jediným pravým Poirotem.

Další hřebík do rakve naší filmografie. Snaha navázat na klasické české komedie (Slavnosti sněženek nebo Vesničko má středisková) je zřejmá na první pohled, ale film naprosto postrádá Hrabalovu poezii a Menzelovo umění, takže ve výsledku jsou Poslední plavky jen dalším tragickým omylem. Čtvrtníček, kterého jsem schopen tolerovat jako moderátora ale rozhodně ne jako herce, v jednom kuse vrhá zdrcené pohledy, sem tam pronese nějaké to moudro a evidentně se hodně těší až padne poslední klapka a bude moct jít domů. O zbytku herců se raději ani nebudu rozepisovat, nerad bych urážel někoho, kdo jen doplácí na neschopnost scénáristů a režie, snad jen Jiří Lábus stojí za zmínku jakožto nejsvětlejší bod celého filmu. Možná, kdyby se délka zkrátila na polovinu a zredukoval počet rádoby vtipných momentů, by se dalo mluvit o průměrně dobré televizní inscenaci. V kině ale tahle zrůdnost nemá co dělat.

Snad nejlepší western, který znám a jako kluk jsem ho miloval. Vlastně i dnes. To, co se povedlo tvůrcům před více než čtyřiceti lety, podle mě dodnes nebylo překonáno a ostatní kovbojky ve srovnání s klasickými mayovkami, mezi které Poklad na stříbrném jezeře samozřejmě patří, působí jen jako slabý odvar. Lex Barker a Pierre Brice jsou prostě legendami a ani ostatní si nevedou špatně, Colonel Brinkley je dokonalým prototypem filmového zloducha, šaškování Sama Hawkinse a lorda Castlepoola pobaví. To ani nemluvím o zápletce o hledání pokladu a vynikajícím soundtracku Martina Böttchera. Dávám 100%, protože co jiného si film, který pobláznil celé generace, zaslouží?

Dvojice chodících dekoltů se prohání Mexikem, dlouze žvatlá o svobodě a spravedlnosti, přepadá banky a oblizuje hňupa newyorského detektiva. Vše doplněno o hloupoučké dialogy, pár přestřelek a jeden nebo dva výbuchy. A to asi tvůrci čekali, že budu slintat nadšením. Bohužel... Jediné, za co je snad můžu obdivovat, je skutečnost, že i když měli spoustu příležitostí pokusit se z filmu udělat něco hodnotnějšího, vždy se jim podařilo vybrat tu nejpředvídatelnější a nejpitomější možnost, čímž totálně ubili jakýkoli náznak originality, který film mohl mít.

V mém případě jde vůbec o první Woodyho film, který jse m měl tu čest vidět. Předtím jsem ho znal jen jako autora nesčetného množství různých citátů a brýlatého chlápka, který sem tam přebírá nějakou cenu. Co se týče těch citátů, teď už chápu proč tomu tak je. Film je doslova prošpikovaný vtipnými hláškami, které chrlí zejména sám Allen, který si svou trojjedinou úlohu režiséra, scénáristy a herce, vychutnává a podává velmi solidní komediální výkon. To samé můžu říct o Diane Keatonové, která se pro mě pomalu stává synonymem kvality. Nejvíce jsem byl ale zvědavý na Alana Aldu coby Hawkeyeho Pierce z MASHe. Ten mě vyloženě neokouzlil ale ani nezklamal a jeho výkon bych označil za solidní průměr. No a děj? Stárnoucí pár si po večeru stráveném s důchodci uvědomí, že už jim taky není čtyřicet a že se pomalu začínají navzájem odcizovat. Snad právě proto je sousedčina náhlá smrt vítaným zpestřením a dvojice se pouští do vlastního
vyšetřování. Důraz je kladen spíše na atmosféru a proto se film místy vleče, což se nemusí líbit vždy a každému - člověk musí tu správnou náladu, aby ji náležitě ocenil. Takže jak to shnout? Občas lehce přehnané, občas unavné, ale většinou se člověk baví a napjatě sleduje. Film se mi líbil, ale jako u většiny detektivek by asi při druhém zhlédnutí ztratila své kouzlo.

Vorel senior se pokusil navázat na úspěch svých sociálně satirických děl jako byl Kouř nebo Cesta z města. Jeho zoufalé snažení bych ale připodobnil k pokusům Luďka Soboty o comeback - nějak mi chybí dějová linie a spíše než o plnohodnotný film se jedná o soubor neskutečně trapných střídaných skečů, kdy v jednom se Vorel snaží diváka rozesmát a v následujícím (snad) zahrát na vážnější strunu. A i když první část mu občas i vychází, druhá dramatičtější část hodně pokulhává, za což můžou imbecilní dialogy a toporné herecké výkony, kdy mladí herci zoufale loví v paměti útržky textu. O něco lepší výkon podal Jan Kraus, Eva Holubová a Jiří Schmitzer, ale ani oni nijak zvlášť neoslnili. Účast tolika kvalitních herců, kteří se tu objevují v rolích kantorů nebo rodičů je snad tím jediným, nad čím se může divák pozastavit. Co se týče hudby, vyznačuje se stejnou vlastností jako celý film - je bez obsahu a diváka spíše otravuje. Tutíž vzato kolem a kolem, jediným kladem jsou vtipné hlášky, které sice rozesmějí, ale už jsme je slyšeli nejméně desetkrát v nejrůznějších televizních estrádách - a něco snad známe i ze života. Takže toť vše k originalitě a vlastně celému filmu, který ve výsledku není ničím jiným než Vorlovou verzí Troškova Kameňáku. Dávám 5%... dlouho mě žádný film neznechutil tak jako tenhle.

Klasika nad klasiku, film, který byl ve své době trhákem a učit se od něj mohou i současní režiséři. To, co dnes z našeho pohledu působí jak hororové béčko bylo původně plnohodnotným filmem. Zápletka o zmutovaném aligátorovi byla tehdy ještě originální a reagovala na tehdejší strach veřejnosti z úniku chemikálií či radiace a následného zmutování čehokoli. Což byl výborný tah. Herci působí dostatečně přirozeně a spolu s povedeným modelem lidožravého ještěra vás vtáhnou do realistického děje a napětí postupně mile graduje, takže kdyby tvůrci film ke konci nepokazili přehnaným masakrem na svatbě, neváhal bych a dal filmu nejvyšší možné hodnocení.

Lindsay Lohanová je asi taková herečka jako Hannibal Lecter vegetarián a podle toho taky film vypadá. Příběh, který nemá jak zaujmout, protkaný bezduchými hláškami a zoufalými pokusy o vtip. Délka 89 minut je asi o hodinu a čtvrt víc než je snesitelné a ustavičné škorpení mezi Lohanovou a Megan Foxovou (která je jediným příjemným zpestřením) začne po určité době otravovat a následně neskutečně nudit, stejně jako nekonečné žvanění o zamilované kapele. Toť asi vše. Už jsem řekl, že je to nuda?

Tak to zase máme příběh o běsnící parybě. Žralok útočí 2 úspěšně zapadl mezi ostatní své soukmenovce, který jsem měl tu čest zhlédnout. Děj stojí zhruba na osnově: 1.) objeví se lidožrout 2.) lidé ho chytí 3.) nikdo kromě vyvinuté blondýny netuší, že jim stejně uteče a raději by jej měli zabít 4.) žralok uteče. Až do závěrečného vyvraždění celého hejna zabijáků se pak už jen střídají scény, kdy se mezi sebou lovci hádají se záběry na žraloka, kterému někdo trčí z tlamy. Přesto i s tak chatrným příběhem by se nemuselo jednat o vyloženě špatný film. Bohužel ani herci, kamera, triky či hudba mi nedávají nejmenší šanci navýšit hodnocení. Chybami a nesmysly jako je žralok, který řve jako tygr (a člověk málem čeká, že se při útoku už už odrazí ke skoku zadníma nohama) se film jen hemží. Příkladem filmové logiky a realističnosti může být jedna ze scén skoro na závěr filmu, kdy hlavní hrdina s blondýnou oplakávají třetího člena týmu, kterého žralok odtáhl v tlamě někam do hlubin a on se náhle vynoří s hláškou typu Baf! nad hladinu... Happy end musí být.

Žádná strhující podívaná se nekoná. Děj je předvídatelný až hrůza, většina takzvaných vtipných situací tu už dříve byla a o hereckých výkonech je pomalu škodat mluvit. Efron běhá, skáče, dává koše, tančí a moralizuje. Vše to, co známe z HSM. Jediné, čemu se tentokrát vyhnul byl zpěv, což ale jako útěcha nestačí. No a ani Matthew Perry a Michelle Trachtenbergová se nepřekonávají a můj dojem z filmu nijak nenapravují, takže celá tíha filmu spočívá na zádech Thomase Lennona, který si zahrál bláznivého kámoše Neda a sem tam se mu podařilo mě rozesmát.

Zvláštní

Je těžké popsat všechny mé pocity po zhlédnutí tohoto dramatu... Rozhodně obdivuji režiséra a hlavně scénáristy za to, jaký zajímavý příběh si vybrali a jak kvalitně jej zpracovali. Ne, tohle není mainstream a film který se bude líbit každému. Zpočátku ponuře pojatá sonda do života obyčejných lidí s nejrůznějšimi problémy a traumaty nakonec vyústila poměrně optimisticky a film vlastně říká, že bez ohledu na klacky, které vám osud vrhá pod nohy je třeba jít dál a snad to nakonec dopadne lépe než byste čekali. Každá postava měla za sebou zajímavý životní příběh a ačkoli jste věděli, že se jejich osudy nakonec prolnou, neměli jste (alespoň zpočátku) ponětí kdy, kde a za jakých okolností se tak stane. Z herců musím vyzvihnout hlavně Jessicu Bielovou, která se konečně pomalu začíná prosazovat v hodnotnějších filmech a Foresta Whitakera, pro kterého mám tak trochu slabost a (nejen proto) mě jeho příběh zaujal nejvíc. "Modrý prach" rozhodně umí diváka zaujmout a přinutit zamyslet se.

Souhlasím s maat.rem, že se Stallone se svým komediálním exkurzem popral dobře, dokonce nadmíru dobře a je proto pro mě těžké říct, jestli je tento výtvor lepší nebo horší než originál z roku 1976 s Louisem de Funesem v hlavní roli. Řekl bych, že jsou zhruba na stejné úrovni a to je ode mě velká pochvala, protože k většině amerických remaků jsem hodně kritický. Mafiánské prostředí bylo výborným nápadem a kromě výkonu Marisy Tomei snad nemám jedinou výtku. Ano, herci občas působí afektovaně a působí jako by přehrávali, ale je třeba si uvědomit, že se jedná o původně divadelní hru, kdy gesta i celkový projev musí být výraznější.

Znovu starý známý příběh o tom jak si jsou dva lidé souzeni. Jen v novém kabátě a obsazený jinými hollywoodskými hvězdičkami než minule. Vtipných situací i hlášek se pár najde, ale to jen stěží dokáže zakrýt absolutní předvídatelnost celého filmu. No a pohledem na Heather Grahamovou a Marisu Tomei se sice pokocháte, ale jejich jalové výkony definitivně řadí film mezi ostatní průměrné rádoby vtipné love story.

Nemůžu jinak, Spielberg už podle mě za těch šestnáct let zapoměl jak točit Indiana Jonese. Nic proti němu ani Fordovi, ale myslím, že Poslední křížová výprava měla být i posledním dobrodružstvím archeologa s kovbojským kloboukema bičem. Pak by se dala trilogie nazvat nejlepší sérií v rámci žánru dobrodružných filmů. S Královstvím křišťálové lebky jde úroveň rapidně dolů, musím sice uznat, že Harrison Ford na sobě zapracoval a co se jeho výkonu týče, není poznat jak dlouhá doba uplynula mezi trojkou a čtvrtým dílem, ale fakt, že Spielberg do filmu nacpal vše, co se dalo a co fungovalo v předchozích dílech, svědčí o jeho zoufalství. Film ve výsledku působí jako mix klasického Indyho dobrodružství, sci-fi (mimozemšťané), thrilleru, rodinného filmu a bláznivé komedie. A snad i něčeho úplně jiného, na což jasně odkazuje Cate Blanchett v roli ruské dominy navlečené do úplé uniformy. Navíc se podstatně zvýšil počet postav doprovázejících hlavního hrdinu (které jsou většinou úplně zbytečné a neuvěřitelně otravné), takže i když mu v minulých dílech stačil důlní vozík nebo džíp, teď už by pomalu potřeboval autobus. Jak už jsem zmínil, film bohužel nenaplnil má očekávání a kromě toho, že je nacpaný chybami, postrádá lehkost a realističnost svých starších sourozenců.

Po sérii Bláznivých střel je Leslie Nielsen zpět a opět v roli, která mu svědčí nejlépe. Zatím jsem nikdy nelitoval, že jsem se podíval na jeho filmy, jeho styl mám zkrátka rád a spolu se Žhahými výstřely se jedná o jedny z mála povedených parodií. Ale musím uznat, že na dva jeho nejkritizovanější výplody - Pana Magora a Vesmírnou prdu jsem v sobě ještě nenašel odvahu. Snad někdy jindy, zatím si ho budu pamatovat jako vynikajícího komika s osobitým a tak trochu šokujícím humorem.