sigf07

Překvapivě příjemný film, který se může pyšnit poměrně zajímavou (a atraktivní) zápletkou. Copak vy jste si nikdy neřekli, jaké by to asi bylo, kdybyste si mohli vytvořit ženu podle svých představ? Pokud jste žena či dívka, tak v tom případě asi ne, ale velká část mužských čtenářů už takto jistě uvažovala. No a teď můžete vidět, jak by to (možná) dopadlo. Samozřejmě po americku zidealizované a přeslazené. Valná část vtipů diváka zasahuje naplno, herecké výkony jsou více než solidní a to nemluvím jen o ústřední dvojici či o Eugenu Levym, který se mimochodem vetře snad všude, ale hlavně o Tarynu Manningovi, který si střihl roli asociálního kámoše Henryho. To vše spolu s příjemným soundtrackem dělá z Repli-Kate jednu z nadprůměrně povedených současných komedií.

Naprosto nevýrazný a překvapivě dobře obsazený film, kterého bych si asi nikdy nevšiml, nebýt toho, že se nějak vetřel na televizní program. Denise Richardsová není kdovíjaká herečka, ale na romantickou komedii ji ještě síly stačí a podává relativně slušný výkon. Luke Wilson, Matt Damon a snad i Ben Affleck mají ale na víc a v této slátanině se očividně trápili. Proč slátanina? Děj založený na tom, že zamilovaný párek celý den vozí v autě mírně dementního bezdomovce, který jim pomáhá řešit jejich vztah, bych ničím jiným nenazval.

Neskutečně hloupý film, u kterého se člověk v jednom kuse ptá, jestli je to tak špatné schválně. Mizerné herecké výkony (na Brittany Murphyovou se vůbec nedá dívat), rádoby dojemný příběh, který nemá nic co dočinění s komedií, dramatem ani romantickým filmem a spousta hloupoučkého plácání o ničem. Hudba je o něco záživnější, ale ta dává dohromady jen bídných deset procent. Kombinace Paul Rudd, Brittany Murphyová a Breckin Meyer zněla dobře, ale dopadla katastrofálně.

Máme tu sice Vinnetoua i Old Shatterhanda, ale kvalita šla viditelně dolů. Ale samozřejmě uznávám, že natočit western tak, aby neopisoval od předchozích dílů bylo už pomalu nemožné a tvůrcům se (v rámci možností) film povedl. Herecké výkony bych zařadil mezi průměr, jak Lex Barker tak Pierre Brice umí zahrát lépe. Hudba je stále okouzlující, ale Martin Böttcher už jen kombinuje oblíbené motivy. Největší změnou oproti ostatním mayovkám a je fakt, že hlavní bitva se neodehraje ke konci filmu, ale v jeho polovině... Kdo má ale mayovky rád, ten zklamaný nebude.

Málokteří filmaři se v minulosti zaměřovali na historické filmy tak jako právě Poláci, kteří v rámci tohoto žánru dosáhli téměř mistrovství. Děj je pojatý hodně dokumentaristicky a tvůrci se na úkor skutečného děje zaměřují hlavně na historickou věrohodnost. A tak sledujete krok za krokem dospívání jednoho z nejvýznamějších polských králů, renovaci starých a budování nových pevností, klášterů a zámků, zdlouhavá diplomatická jednání a sem tam nějakou vojenskou výpravu. Ty patří bezkonkurenčně mezi nejpovedenější momenty filmu, kdy na diváka přímo sálá polská hrdost na jejich vojenské úspěchy a obzvláště nepřekonatelnou polskou kavalerii. Scény v exteriérech mají také další pozitivum - patří mezi ty nejpřehlednější, na kterých si oko milovníka válečných scén zgustne - v případě těch ostatních se osvětlovači příliš nevyřádili, velká část scén se utápí v temnotě a občas je problémem rozlišit všechny postavy na obrazovce. Což však neberu jako zásadní chybu - řekl bych, že podobně tomu bylo i v reálu. Proč by se jinak tomuto období říkalo "temný" středověk? :)

Rolí nemastného neslaného doktora Sternaua a výpravou do Mexika si to u mě Lex Barker pokazil. Celý děj je přitažený za vlasy, nudný a občas hodně nepřehledný. Postav je tolik, že člověk pomalu neví, která je hlavní a pro děj podstatná, navíc všechny jednají podle přesně daného scénaře a o propracovanosti jednotlivých charakterů se nedá mluvit ani omylem. Úroveň hudebního doprovodu šla podstatně níž a během filmu se porůznu střídají jen asi čtyři melodie. Závěr jako by byl vystřižený z původního Pokladu na stříbrném jezeře, padouch se při pohledu na hromady zlata pomine a to znamená jeho konec. Bohužel, mexické patálie Lexe Barkera jsem nikdy neměl moc rád a ani teď se na tom nic nemění.

Věřte nebo ne, ale Kate Hudsonová v tomto filmu skutečně hraje. Není to nic závratného, ostatně jako celý film, ale její první pokus o trochu dramatičtější roli se jí povedl na dvojku. Sirotci, o které se musí někdo postarat, nejsou nijak originální zápletkou a v určitých obměnách jsme to tu měli už několikrát, ale toto téma je divácky vděčné a má (zdá se) pořád hodně co nabídnout. Málokdo by nedokázal odhadnout jak film dopadne, ale o nějakou přehnanou originalitu teď nejde, podstatnější je, že se kromě hry na vážnější strunu dočkáme taky několika slušných hlášek a situací. A romantika samozřejmě taky nechybí.

Je to neuvěřitelné a zprvu jsem tomu ani nechtěl věřit, ale Dálnice 60 je filmový epos! Nikdy mě nenapadlo, že by něco takového mohlo existovat, možná je pár zfilmovaných eposů, ale původní filmový... to ne. Navíc by mě nikdy nenapadlo, že by něco takového mohlo vzniknou v Americe, zemi filmového kýče. Děj je překvapivě chytlavý, což platí i o soundtracku, herecké obsazení je stejně, jako jejich výkony, skvělé a vtipy mě výborně pobavily. K tomu všemu ještě kopa jinotajů, nad kterými se prostě musíte zamyslet, nějaké moralizování a celkově tak zvláští atmosféra, že jsem podobnou v jiném filmu nezažil. A tak se z obyčejného filmu, od kterého jsem nic neočekával, stal jeden z nejlepších filmů na hranici komedie a dramatu, které jsem kdy viděl.

Viva la France!

Cesta na Měsíc pro mě původně měla být experimentem a příjemným exkurzem do dob dávno minulých. A ono se z toho vyklubalo mnohem víc. Údajně první sci-fi film má vše co bych od podobného díla očekával - akci, humor, zvraty, hrdinské sebeobětování... Je s podivem, co vše se podařilo tvůrcům do filmu nacpat a udiví to ještě víc, když si člověk uvědomí, že tento snímek je starý téměř sto deset let! Cesta na Měsíc není jen povinným doplněním znalostí o filmové kultuře. Ona je to i zábava!

Příjemná komedie s příjemnými herci a nějakou tou romantikou, která pobaví a na kterou brzy zapomenete, protože spadá spíše mezi průměr ve své kategorii. Opět se setkávají lidé pocházející ze dvou (poměrně) odlišných kultur, opět to způsobí několik zajímavých nedorozumění a střetů s rodiči. Ale opět se ukáže, že láska je víc než jakékoli rozdíly a je jí úplně jedno jestli jde o Perryho s Hayekovu nebo eskymáka a křovačku.

Tento typ filmů (poetických, s ideologickou zápletkou) moc nevyhledávám, ale Pošťák mě zaujal příjemnou okouzlující atmosférou malého středomořského ostrůvku. A asi překvapivě vysokým počtem oskarových nominací - ať už proměněných nebo ne. Zkrátka rozhodl jsem se ho zhlédnout do konce. Hudba mě skutečně nadchla a nechal jsem se jí celých sto minut unášet, zároveň pozorně sledujíc příběh prostinkého ostýchavého listonoše a jeho idola básníka Nerudy. Srovnání s Forrestem Gumpem se u stydlivého Maria docela nabízí, jenže tam kde Forrestovi udělovaly cenné lekce celé plejády slavných osobností, tam si musí pošťák vystačit s jediným komunismem nasáklým poetou. A ona ta agitka kupodivu nevadí, filmu dodává toto utopistické snění nádech melancholie. Jak už jsem napsal, film stojí a padá na atmosféře, kterou utváří hudba, krásné básně a debaty hlavních hrdinů. Ano, je to zdlouhavé a při druhém zhlédnutí bych se už asi nudil, ale mé uznání si film zaslouží.

Tak tenhle výtvor má prý být kultovní. Abych byl naprosto upřímný, nevím proč. Stopařův průvodce je podle mě naprosto průměrná komedie, jíž na atraktivitě přidává pouze fakt, že se odehrává ve vesmíru. A z něj ani moc neuvidíte - pár vesmírných lodí, všehovšudy dvě vesmírné rasy, přičemž lidé jsou ta první a několik málo povedených exteriérů. Děj postrádá nějaký silnější příběh a je spíše jen klasickou konverzačkou, kdy vás některé vtipy skutečně rozesmějí, a jiné úplně minou a přimějí vás hledat ovladač. Herecké výkony jsou průměrné a to včetně Zooey Deschanelové, která často jen kulí kukadla a Johna Malkoviche, kterého mám jinak rád, ale zde mě zklamal a jen se divím, že měl účast v podobném filmu zapotřebí. Do konce mě držela jen zvědavost, jak to scénáristé zaonačili aby se hrdinové nakonec vrátili zpět na svou domovskou planetu. A hle, deux ex machina! Zajímavý nápad, ale čekal jsem nějaké logičtější vyústění... Umím si představit, že fanda literární předlohy bude z tohoto filmu na větvi, mě se však jeho nadšení netýká.

Dannyho parťáci Stevena Soderbergha patří mezi mé nejoblíbenější filmy a proto jsem byl hodně zvědavý na Milestonův originál. Popravdě, plánoval jsem, že zde budu srovnávat remake a původní film, ale po té co jsem "Jedenáctku" zhlédl, nepřipadá můj původní plán v úvahu, jde o dva skvělé a velmi rozdílné filmy, které spojuje jen základní kriminální zápletka o vybílení lasvegaských kasín. Ale teď k samotnému ději. Ten se rozbíhá hodně pozvolna, což podle mě není na škodu a člověk má alespoň možnost se seznámit s jednotlivými charaktery a posoudit jejich motivy. Toho si hodně cením, protože ve většině podobných filmů se jde hned na věc a motivy se zabývá málokterý, případně se omezují na ty univerzální: touhu po penězích a pomstu. Tato úvodní část mi lehce připomínala sestavování týmu v Sedmi statečných. Když pak konečně dojde na samotnou akci, film nasadí podstatně rychlejší, svižné tempo, které udrží diváka napjatého až do konce, který mě mile překvapil a i pobavil. Tím se vlastně dostávám k humoru, který je zde sice podáván po malých dávkách a asi zrovna nebudete prskat smíchy, ale příjemně dotváří pohodovou atmosféru filmu. Ohledně technického provedení, hereckých výkonů, kamery či hudby, také nemám podstatnějších námitek - jako divák jsem si vše od skvělých dialogů po pohodové jazzové rytmy dosyta vychutnával. Film vřele doporučuji a na závěr musím říct, že stařičkému výtvoru z roku 1960 má spousta modernějších filmů určitě co závidět.

Na můj vkus až moc afektované a uřvané. Nápad je to dobrý, originální, některé vychytávky jsou roztomilé, ale jinak mě příběh o miniaturních squaterech nijak zvlášť nezaujal. Zpočátku jsem tedy byl vděčný aspoň za Johna Goodmana, ale časem omrzel i jeho zuřivý řev a zbyly jen trapné hlášky a zdlouhavé honičky. Je mi líto, tento film (podle mě hodně čerpající z filmu Hon na myš) očividně nebyl určený pro mě a podle toho to taky dopadlo.

Po nějaké době konečně povedený Ferrellův film. Putování časem je divácky vděčné téma a když do toho zakomponojete pár vtipných hovadin, Ferrellovy grimasy, krásnou Annu Frielovou a skutečně povedené triky, je na co se koukat. Lidé budou namítat, že film je chatrný soubor trapných skečů a já jim to nebudu vymlouvat. Takový už Ferrell je. Občas vás úplně minou dva jeho pokusy o vtip, ale když vás pak ten třetí zasáhne naplno, vybuchnete smíchy. Bůhvíjaké kvality se asi v Zemi ztracených nedočkáte, ale srandy ano.

Prosil bych ředkvičku!

Film, který patří do mé Top 5 funesovských filmů. Pérování podřížených a servilita vůči těm, kteří jsou na společenském žebříčku o stupeň výše, je to v čem Funés naprosto nepřekonatelný. Je skutečně radost to sledovat - a samozřejmě nejen jej. Kuchař Marcelek a vlezdoprdelník Rogerek jsou výborní :) Proti první části filmu, která se odehrává v restauraci nemám absolutně žádných námitek a je škoda, že Funes musel toto příjemné prostředí, které mu evidentně svědčí, opustit kvůli pátrání po ztraceném prezidentovi. To se pak z filmu stává prachyobyčejná honička v autech která nijak zvlášť nezaujme.

Film, který jsem viděl už podruhé a který mě ani jednou nezaujal. Už začátek mi přišel hodně přehnaný a strojený. Za vše můžou nacisti - jak originální. Postava Kroenena, křížence Darth Vadera a Umy Thurmanové je až neslýchaně otravná a nechápu, proč Američané musí každý svůj film narvat podobnými kreaturami. Přesto musím říct, že až na Kroenena se ostatní postavy už povedly a upřímně uznávám, že herecké výkony jsou tím jediným hodnotným na celém filmu. Hellboy působí jako pekelná verze Roberta de Nira, správně drsný a chrlící tvrďácké hlášky, Selma Blair je skvělá jako vždy a samozřejmě i Karel Roden (který byl také důvodem proč jsem se na film vůbec díval) zvládá svou roli na jedničku. Můj verdikt: Komerční snímek, který se chce líbit a udělá pro to cokoli. Nejde o nic menšího než konec světa, čemuž má zabránit klasický superhrdina a jeho tým univerzálních kámošů.

Nejslabší díl z animované série o galských válečnících. César opět obléhá vesnici. Panoramix je opět zajat a odvlečen. Asterix, Obelix a Idefix se zase vydávají na záchrannou výpravu. Mění se jen prostředí, ve kterém se děj odehrává a většina gagů je jen pozměněnou verzí již starých okoukaných a osvědčených... potenciál nového prostředí je zbytečně promrhán na Obelixovu love story a hašteření s kmenovým šamanem, takže mé zklamání je snad pochopitelné a opodstatněné.

Na svou dobu vynikající animovaný film, který patřil mezi jedny z mála, které jsem měl natočené na videokazetě a viděl jsem ho nesčetněkrát. Mezi ty ostatní patřilo Chvění, Godzilla a praštěná komedie Artuš, Merlin a Prchlíci. Není tedy divu, že jsem si přehrával právě Asterixe. Děj je poměrně svižný, úkolů je tolik, že hrdinové mají pořád co dělat a divák se nenudí. Díky různorodým úkolům bych se film nebál nazval nejoriginálnějším z celé série. Mě osobně nejvíc pobavil germánský zápasník a egyptký hypnotizér, ale každý si zde najde něco - humorem se nešetří a některé hlášky pobaví i po desítkách zhlédnutí! :)

Film, který jsem zhlédl spíše z donucení, ale mile mě překvapil. Mezi Tatumem a Jennou Dewanovou to vyloženě jiskří, taneční čísla jsou nádherná a člověk jen valí oči. Dokonce i když ten člověk (jako já) taneční bral jako nutné zlo. Navíc sem tam podla i nějaká ta vtipná hláška,což filmu nikdy neuškodí a soundtrack se dal poslouchat. To vše dohromady ve mě vyvolalo docela dobrý dojem z tohoto jinak holčičího filmu a proto jsem schopen odpustit i něco takového jako slaboučký předvídatelný příběh. Pokud bych měl film k něčemu přirovnat, tak asi k Hříšnému tanci.

Upřímně musím říct, že původní díl se mi líbil víc. Snad proto, že hip hop není nic pro mě, snad proto, že děj připomíná až moc béčkovou teen komedii. Briana Eviganová jako herečka nestojí za moc, jiskření mezi ústředním párem je tytam a i taneční čísla šly o úroveň níž. Tím, že umístí děj dvojky do známého prostředí, chtěli tvůrci navodit dojem "domácí" atmosféry, ale výsledkem je opakovaní těch samých scének a celý film působí jako nevydařený remake.

Vynikající muzikál natočený s úžasným smyslem pro cit a kterého si vážím o to víc, že byl natočen u nás, našimi herci a týká se našich - i když neradostných - dějin. Děj je na muzikál až překvapivě propracovaný, herecké výkony jsou vynikající a o písničkách ani nemluvě. Asi bych dal 90%, ale vzhledem k tomu, že film nekončí tak jako obvykle happyendem a zachovává si realističnost, těch dalších deset procent přidám!

Jsem nenapravitelný optimista. Copak mě Nova už tolikrát nezklamala? A přesto se vždy znovu a znovu nechám navnadit upoutávkou ke zhlédnutí další... blbiny. To je i případ Ztraceného město, které se ukázalo jako nesmyslná slátanina kombinující prvky dobrodružného filmu se sci-fi. Ano, po označení komedie byste pátrali marně, přestože jiné než komické vyznění film nemá. Hloupoučký příběh o lovcích pokladů ve službách Vatikánu je praštěný sám o sobě. Navíc je doslova nacpán k prasknutí rádoby vědeckými bláboly o globálním oteplování, chybami s tím spojenými a akčními scénami, při kterých se vám klíží oči. Modlete se abyste usnuli před monstrózním grand finale, kdy zločiny spáchané herci, režisérem a hlavně scénáristy vyvrcholí.

Hned na úvod chci říct, že tento typ filmů mě většinou mýjí, ale na Vévodkyni jsem se přesto podíval - hlavně kvůli ústřední dvojici. Jak Keira Knightley tak Ralph Fiennes byli velmi přesvědčiví a hlavně první jmenovaná zde (podle mého názoru) podala svůj asi nejlepší dosavadní výkon. Děj je zasazen do pokrytecké společnosti plné prázdných frází a tak o tom, co skutečně postava (Fiennes je ukázkovým příkladem) prožívá, nevypovídají zdvořilůstky, které se jí sypou z úst, ale gesta, pohledy... Což sice pro mě bylo zajímavé sledovat, ale věřím, že běžného diváka bude film pravděpodobně nudit, vše je podáno umělecky a děj se sune vpřed jen velmi zvolna. Režisér si to uvědomuje a snaží se divákovi tuto cestu zpříjemnit použitím všech dostupných prostředků. Oskary oceněné kostýmy jsou skutečně nádherné, hudba příjemná a občasné sarkastické poznámky mě výborně pobavily, takže si nestěžuji. Tenhle film je velkým odchýlením od běžné současné tvorby, ale pokud mu dáte šanci a budete mu naslouchat, bude se vám líbit. Fandům Jane Austinové určitě.

Nádherná a neprávem opomíjená komedie s excelujícím Josefem Kemrem v hlavní roli a vynikající Haškovskou poetikou, kdy většina postav působí jako roztomilé karikatury. Škoda, že je téměř nemožné tento film někde sehnat a člověk musí čekat až se toto dílko náhodou objeví v televizním programu. Pokud se vám líbil Švejk, jsou Zvony pana Mlácena tím, co vás zaručeně pobaví. A pokud vás Švejk moc nezaujal, dejte Zvonům šanci, těch 45 zase není tak moc!