sigf07

4 Years Remaining...

...přinejmenším podle Costnera. Rok 2013 tu máme co by dup a pomalu se připravujte na to, že vaši starou dobrou šourající se pošťačku nahradí Kevin se strhaným kukučem. Film samotný je podle mě až moc rozvláčný a zápletka je postavena na osvědčeném základě, který nastínilo již Sedm statečných. O vykreslení atmosféry postapokalyptického světa se postaralo na jedničku duo Jamese Newton Howard a Stephena Windona. Scénerie vypadají naprosto úžasně a jsou propracovány skutečně do detailu a ve spojení s podmanivými tóny vznikají nádherné záběry. Dějová linie však působí ve srovnání s tou uměleckou jako nebe a dudy. Dialogy mi příjdou neskutečně plytké a je až přehnaně moc kladen důraz na existenci Spojených států a patriotismus celkově. V americkém filmu to ale asi ani jinak nejde... Pošťáka řadím mezi ty horší Costnerovy režisérské počiny a lepší herecké.

I když Craiga coby agenta 007 nemám rád, v tomto filmu mě překvapivě zaujal a asi mu i nějaké herecké kvality přiznám. On a jeho mladší já, Harry Eden, pokud zrovna nesouloží, táhnout film po herecké stránce. S Claire Forlaniovou, od které jsem si sliboval nejvíc, je to o poznání horší a myslím, že podobně jalový výkon nepodala už zatraceně dlouho. Zarazilo mě, že její postavu, která se beze slz vyrovná se smrtí milovaného manžela, složí pár řádků od dávné lásky... Asi toho na ni bylo už skutečně moc. Každopádně mi celý snímek příjde až příliš zacílený na city a snaha dojmout je občas na škodu. A tak i přes nesporné klady, mezi které patří skvělá umělecká kamera a sugestivní hudební doprovod, ve mě "Vzpomínky", které jsou (přes množné číslo v názvu) zredukovány na jedinou dlouhou, nezanechávají hlubší dojem...

Není úspěšného filmu, který by si nevykoledoval pokračování. Zvlášť, když jde o takový fenomén jako jsou Flintstoneovi. Výsledné zvěrstvo však nedosahuje úrovně ani nejslabšího dílu animovaného seriálu. Už samotný zjev hlavních hrdinů hovoří za vše a když ze sebe konečně vypustí nějaký dialog, jen žasnete nad tím, co vše je někdo schopen udělat pro pár dolarů. Nápad s Mickem Jaggedem a Rolling Stones je lehkým náznakem něčeho lepšího, ale jinak stojí humor téměř bez vyjímek za starou belu. A cpát do prostředí doby kamenné ještě praštěného mimozemšťana je skutečněubohost a jen dokazuje jak zoufalí museli být tvůrci při nátočení této stupidity parazitující na známé značce.

Nejsem velký milovník ani znalec hororů, vlastně se docela snadno začnu bát. Zámek hrůzy je maximum,co jsem schopen v rámci žánru strávit aniž bych byl znechucený brutalitou či nechutnostmi. Herecké obsazení je hvězdné a úplně všichni (možná paradoxně s vyjímkou občas až příliš afektované Lili Taylorové) podávají vynikající výkony. Navíc jak Catherine Zeta-Jones tak Owen Wilson patří mezi mé oblíbence. To hlavní je však děj, který stojí na velmi zajímavé zápletce. Přivézt skupinu lidí se spánkovými poruchami do obrovského strašidelného sídla je podle mě námět za všechny prachy a není snad ani možné jej pokazit. Napětí postupně graduje až do lehce přemrštěného finále, triky jsou úžasné a korunu všemu nasazuje Jerry Goldsmith se svým soundtrackem. Jak už jsem řekl na začátku, hororům se pokud možno vyhýbám, ale Zámek hrůzy jsem si oblíbil.

Jako majitel, či lépe pániček, dvou morčat jsem se na G-Force prostě musel podívat. Už jen tak ze zvědavosti, přestože samotný popis zní dostatečně výstražně. Děj staví na klasickém modelu, ve kterém se nedočkáme jediného zvratu a jede se podle šablony "akční úvod, zvrat (zpravidla nespravedlná zásah zvenčí), spousta prázdných keců završených motivačním projevem, nato už jen závěrečná, jak jinak než úspěšná akce a nějaké vtipné plkání na závěr". Dokonce i složení týmu stojí na osvědčeném základě. Toť vše k originalitě, které snímek pobral minimum. S provedením je to o poznání lepší, i když nad úroveň průměru se dostává jen s velkými obtížemi. Hudební doprovod nijak neoslní ani neurazí, animace je sice úžasná a patří mezi to nejlepší, co jsem ve filmu viděl, ale naopak dialogy, vtip a logika celkově odpovídají spíše nízkorozpočtovému, po domácku dělanému filmu a úroveň snímku shazují rapidně dolů. G-FORCE nelze brát jinak než Bruckheimerův hold domácím mazlíčkům, což je od něj sice moc hezké, ale do kina ať příště podobné výtvory raději netahá.

Příjemný a svěží rodinný film, po kterém doporučuji sáhnout v případě, že vás navštíví mladší bratranec, sestřenice. Nebo pokud máte potomka. Školáka posadíte na pohovku a on se bude zhruba hodinu střídavě děsit, rozplývat nad vetřelcem s vizáží mrkací panenky a chechtat při pohledu na imbecilní výraz Roberta Hoffmana. To mimochodem nemyslím ve zlém, Hoffman si u mě, po trapném hip hopovém počinu zvaném Lets Dance 2, napravil reputaci a pokud se bude držet komedií a nezačne se považovat za Pana Herce, možná si ho i oblíbím. Ashley Tisdale, která je patrně největším lákadlem filmu se naopak nijak nepředvedla a řekl bych, že zpívání ji jde mnohem lépe než poskakování před kamerou. Vzato kolem a kolem, jde o hodně naprůměrný rodinný film, u kterého se podle mě budou bavil jak mladší tak i starší diváci a to i přesto, že ke konci, spíše než aby přišel zlatý hřeb, úroveň klesá.

Tragický omyl všech zúčastněných stran. Tím myslím režiséra,herce a především chudáky diváky. Ti všichni doplácejí na naprosto amatérský přístup scénáristy, který nejspíš sesmolil scénář během sledování Knight Ridera. Kromě rvačky a automobilové honičky, která trvá vlastně od začátku do konce, totiž o nic jiného nejde. Nějak mě ani nenapadlo se zasmát a spíše jsem jen odpočítával zbývající minuty. A nejlepší moment filmu? Snad jen těch pár záběrů na Jessicu Simpsonovou, což ale ani v nejmenším nemá co dělat s jejím hereckým uměním.

Na televizních eskapádách chůvy Fine nijak zvlášť neulítávám, ale když se Prima zase jednou rozhodla, že je třeba oživit naše vzpomínky na uječenou bruntetku, pár večerů jsem seriálu obětoval a navrch jsem se mrkl i tento filmový výtvor, který se od seriálu ani moc neliší. Jen Sheffielda nahradil o poznání huňatější kolega a po sluhovi Nilesovi taky ani vidu ani slechu. Patrně nepřežil některou ze stalinských čistek. Co se týče děje, nečeká vás taky žádné překvapení. Fran Drescher přijede vychovávat děti upjatého tyrana, párkrát ho přivede do rozpaků a pořádně ho ztrapní. On si uvědomí, že na ní přeci jen něco je a z vychovatelky se stává macecha. Ze socialistické země střední Evropy bude patrně kolonie Spojených států. Pár vtipných hlášek zazní, cosi jako romantika se ve filmu rovněž vyskytuje a ve své ulítlé podstatě to není tak špatný film. Jen ty výkony, které nepřeklenuly seriálovou mez, to kazí... Škoda, že Američané nenašli tento způsob jak vyhrát Studenou války ještě před pádem Sovětského svazu.

Další z krimi thrillerů z prostředí tajných služeb a už obligátního bruslení na tenkém ledě. Docela mi připomínal Spy Game či Firewall, ale asi úplně nejvíc Uprchlíka. Pravda je, že film do určité míry těží ze všech tří, ale kupodivu to nevadí. Děj je plynulý, napínavý a (díkybohu) inteligentní. To vše by ze Strážce dělalo jen další průměrný thriller, nebýt špičkových hereckých výkonů, ať už jde o Douglase a Sutherlanda, kteří jsou dle mého názoru čím starší, tím lepší nebo o krásnou Evu Longoriu, která si toho sice moc nezahrála, ale dodala filmu tu kapku ženskosti, kterou potřeboval. Nebýt zbytečně divokého závěru, byl by můj dojem z filmu určitě lepší a bez rozmýšlení bych udělil nejvyšší hodnocení. Ale přizabít inteligentní příběh prachobyčejnou a notně zmatenou střílečkou, byl prostě omyl. Navíc s přihlédnutím k určité předvídatelnosti dávám o řád nižší hodnocení. Přesto jsem se rád podíval, jak to chodí u prezidentské ochranky.

Další skvělý film, který mě nutí zopakovat to, co říkám poslední dobou často - před 30ti, 40ti či 50ti lety se jak u nás, tak ve světě točily filmy, se kterými ty dnešní většinou nesnesou srovnání. Zpracování prostě nemá chybu, a to mám na mysli jak vizuální stránku, tak dialogy, které mě rozesmály (třeba když žárlivec Orville vyprávěl, co musel vytrpět, aby si naklonil matku své nastávající) a herecké výkony. Samozřejmě, že pointa je jednoduchá, ale u komedie se snad žádné krkolomné zvraty ani nečekají. Film plný elegantního a lehce lechtivého humoru určitě stojí za zhlédnutí!

Cestování v čase je námětem mezi filmaři velmi populárním a není vůbec divu - režisér má více méně volné pole působnosti a v podstatě není co zkazit. Je ale statisticky dáno, že jednou za čas se stane i něco zdánlivě nepředstavitelného. A to je případ Stroje času, který není ničím jiným než nesmyslnou slátaninou. Zkombinovat sci-fi s romantickým filmem je sice zajímavý nápad, ale to by nesměl být děj tak neuvěřitelně absurdní a pitomě natočený. Film nezachraňují ani dialogy, herecké výkony (už k samotnému obsazení mám své výhrady), triky ani hudba. Prostě se v mých očích jedná o propadák od A do Z, který těží z toho, že sci-fi / fantasy filmy jsou momentálně v kurzu.

Spíše než cokoli jiného jde o další epizodu Irwinovy show, během které se snaží ohmatat co nejvíc divoce žijících zvířat, šokovat milovníky přírody a zvířata samotná a průběžně se tlemit do kamery. Navíc se tentokrát vše pokusil obalit rádoby dobrodružným příběhem, který je sice ve výsledku komický, ale ne tím způsobem jaký požadaval tvůrce. Film tudíž může zaujmout jedině mírou neúcty ke chráněným zvířatům a nadchnout pouze skalní fanoušky tohoto australského burana. Nechť odpočívá v pokoji.

Film s potenciálem, který je však zmršený zpracováním a hereckými výkony. Přesto má něco do sebe a i když mě příliš nenadchl, rodiče se bavili skvěle. Asi si teda budu muset počkat takových patnáct dvacet let a pak třeba film náležitě docením. Kladně hodnotím několik zabávných momentů a nádherné prostředí lázní. Rovněž nesmím zapomenout na šviháka lázeňského v podání Svatopluka Skopala,ve srovnání se šaškujícím duem Postlerová - Boudová, byl přece jen pro mě nejstravitelnější on.

Už jsem nevěřil, že ještě může vzniknout originální film z prostředí druhé světové války a vida - díkybohu jsem se opět mýlil a DVD s tímto filmem, které se mi náhodou dostalo do ruky mě mile překvapilo a ohromilo. Jak už jsem řekl, tvůrci se zaměřili na méně známou událost války a zpracovali ji mistrně. Kdo by čekal klasickou válečnou řežbu od začátku do konce, ten se nedočká a bude se muset smířit s poněkud odlišnějším stylem vyprávění. Je načtnuta základní linie a pak už se jen seznamujeme s životními příběhy a traumaty jednotlivých postav. Těch je tak akorát, ani moc ani málo a můžeme si proto ke každému vypěstovat vztah. Dialogy jsou skvěle propracované, atmosféra podmanivá a nebýt možná až moc narychlo utnutného konce, neměl bych k filmu žádné námitky. Dávám 100%, Ryan Little dokazuje, že lze natočit vynikající film i bez obrovského rozpočtu a známých tváří. Plus vidím i v tom, že je film poměrně realistický, hrdinové mají své chyby a rozhodně nejsou žádní nezranitelní polobozi, kteří projdou filmem bez skřábnutí od začátku do konce.

Povedený snímek s dobrou hudbou a originální zápletkou, u kterého jsem se docela bavil. Na druhou stranu se najdou nějaké slabiny, které nejdou přehlédnout. Bijí totiž do očí a proto se ve svém příspěvku zaměřím hlavně na ně. Jednou je určitě celková koncepce, úvod i závěr jsou zredukovány na nejnutnější minimum a zbytek tvoří zdlouhavé posedávání po hotelích, klubech a autobusech. To ale znamená, že je dějová je dost rozmělněná a divák se sem tam nudí. Vše by mohly zachránit záběry z koncertů, ale těch je bohužel málo a žádný netrvá déle než minutu. Vzhledem k tomu, že jde o hudební film, je to docela zarážející, atmosféra koncertních turné byla podle mě mnohem lépe vykraslena v jiných, podobných filmech, napadá mě třeba úžasné Walk the Line. Ale zpět k tomuto filmu. Herecké výkony stály za to, Crudup s Fugitem byli přírození a do svých rolí se evidentně vžili a nejslabší podle mě byla Kate Hudson - paradoxně nominováná na Oscara... Nějak jsem jí to vše nemohl uvěřit. S dialogy to bylo všelijaké, některé mě pobavily, některé mě vtáhly do děje, aby mě z něj vzápětí vytrhla pitomost jako rozhovor Russela s Willovou mámou. A podobných momentů bylo víc, viz. přiznání v letadle, návrat ztracené dcery... Vše ale končí povinným happyendem a všichni jsou spokojení. Will, Russel, Hudsonová, vydavatel, kapela a dá se říct, že i já.

Pokud nebudete tento film brát příliš vážně a budete se na něj dívat spíše jako na akční komedii, nebudete si moci na nic stěžovat. Jinými slovy, jde o naprosto průměrný béčkový akční thriller se stárnoucím Seagalem v hlavní roli, jemuž bohužel na podobné vylomeniny pomalu dochází dech. Kladně hodnotím zajímavý nápad umístit děj do světoznámé věznice. O něco hůř je to s provedením, kdy se na začátku filmu zločinecké komando až příliš jednoduše dostane přes ostrahu a poté je (opět až příliš snadně) zlikvidováno Stevenem a jeho parťáky. Některé scény však stojí za to, například resuscitace pomocí elektrického obušku nebo sestřelování raket pomocí kulemetu z havarovaného vrtulníku :)

Naprosto průměrný snímek s nepříliš povedenými animacemi a nevýrazným hudebním doprovodem. Příběh je sice zajímavý a pohled na druhou světovou válku z očí Japonců (a navíc dětí) je originální, ale nějak jsem se nedokázal ponořit do děje a vcítit se do atmosféry... Zpracování zkrátka pokulhávalo a přišlo mi mdlé. Dobře zahrané emoce prostě nemůže nikdy nahradit kreslená tvářička s mimikou zredukovanou na několik čárek a teček. Jakkoli zběsile kňučí. Tímto se vlastně dostávám k dabingu (původnímu anglickému), který mi tentokrát vůbec nesedl a ustavičných vzdechů, vzlyků a chichotu jsem měl brzy plné zuby. Nejsem nebyl fandou anime a asi nikdy nepochopím, proč se někdo rozhodne nadějný scénář zlikvidovat tímto způsobem...

Podle mě jedna z nejlepších romantických komedií a to hlavně díky hereckému umění Reese Witherspoonové, která je bezesporu jednou z nejtalentovanějších hereček současnosti. Duchařský námět dodává filmu originalitu a to napětí, Reese je nejen úžasně roztomilá, ale zároveň i správně jízlivá a Mark Ruffalo... je prostě sympaťák a zmateného ňoumu zahrál skvěle. I když se film nese v obvykle přeslazeném duchu, ani to tentokrát příliš nevadí a pokud někdy po nějakém romantickém filmu zatoužíte, je "A co když je to pravda?" zaručeně tou nejlepší volbou.

Příjde mi, že všechny filmy na motivy románů Nory Robertové jsou stojí na stejném, jen lehce obměněném, základě. Představí nám soběstačnou ženu, která se musí sžít s novým prostředím, do toho nám vrazí jednu nebo dvě vraždy a hrdinka má najednou co dělat. Kromě řešení "komplikovaných" vztahů ve svém okolí, rozjíždí své vlastní pátrání. Když pak najde pachatele i svou lásku, čeká nás závěrečný šok v podobě další hrozby, protože psychopatů pobíhalo v okolí víc. I toto nebezpečí je však rychle zlikvidováno. Následují líbací scéna při západu slunce, stmívačka, titulky. Upřímně - nechápu co na těchto filmech většina žen v mém okolí vidí :) I když přiznávám, že Claire Forlani je skvělá herečka a do konce se vydržel dívat hlavně díky ní.

Mizerná puritánská vykrádačka Prciček, při které skoro až do konce očekáváte, že se děj už už pořádně rozjede a ono kde nic tu nic. Při závěrečném skotačení na Bar Micva s mamkou a taťkou vám dojde, že slovo sex v názvu je nanejvýš špatným vtipem. Nebýt několika (asi dvou) narážek na toto téma a erotického chattování hrdinova zoufalého otce, určitě by se film vysloužil MPAA rating PG. Co říct na závěr? Příhody imbecilního dvojníka Jasona Biggse jsou nevýrazným a trapným pokusem o komedii, který pravděpodobně prozíváte.

Owen Wilson hraje konečně v něčem jiném než komedii a dokazuje, že jeho herecké umění se neomezuje na pouhé přizvukování Benu Stillerovi. Film skutečně proměnil v one-man-show, kde už druhé herecké hvězdě Genu Hackmanovi, moc prostoru nezbylo. A téměř se mu podařilo zakrýt největší nedostatek filmu, který spočívá v až příliš patrioticky pojatém scénáři. Pilot, který si stěžuje na nedostatek akce, je záhy sestřelen nad nepřátelským územím. Odtud se musí, bez ohledu na nepřátelské jednotky, dostat do bezpečné zóny. Jeho putování je doprovázeno několikak přestřelkami a spoustou výbuchů, ale nakonec ("přeci jen") dospěje do cíle. Snad proto, že je Američan. Být to třeba Bulhar, tak ho sejmou za prvním rohem. Originality děj moc nepobral, ale jak už jsem řekl, hlavní problém je v něčem jiném. Role jsou jasně rozděleny, aby vše pochopil i ten největší buran amerického středozápadu. Američané jsou ti spravedliví, obětaví, týmoví hráči, kteří mají vždy a ve všem pravdu. Evropské jednotky NATO jsou váhaví nerozhodní byrokraté. No a Srbové, kteří pro jednou nahradili Rusy, jsou prostě svině. Propagandistické rozvržení rolí hodné samotného Goebbelse. Ale aby to nevyznělo špatně, rozhodně neříkám, že je "Za nepřátelskou linií" špatným filmem. Akční scény jsou dokonalé a herecké výkony vynikající. Jen příště ubrat toho patriotismu.

Hříšný tanec 2 je bohužel podle mě mírně dementním a gramlavým bráškou vynikajícího původního snímku. Hrdinové nejsou kdovíjak sympatičtí a postrádají jakékoli charisma - to však není jen chyba herců, ale také režie, která nebyla schopna vytvořit potřebnou atmosféru. Děj se, narozdíl od tanečníků, šine pomalu a přímočaře vpřed a spíše než nějaké otočky či zvedačky se dočkáme toho, že nám několikrát bolestivě šlápne na nohu. Ale abych jen nenadával, hudební doproved je skvělý a "hříšné" rytmy znějí od začátku do konce. Pokud vám tedy stačí dobře poskládaný soundtrack, pár pěkných záběrů na Havanu (vlastně Puerto Rico) a vysmátý Patrick Swayze, budete s filmem podstatně víc spokojeni než já. Já jej totiž řadím mezi ty podprůměrné výtvory.

Není obvyklé začínat sérii pozpátku, ale v mém případě je čtyřka prvním dílem Smrtonosné pasti, který jsem dokoukal do konce. A co na to říkám? Lehce nadprůměrný krimi film, s vysoce nadprůměrným rozpočtem, u kterého se i sem tam zasmějete nebo napětím zadržíte dech. Mladý Mel Gibson je sympaťák, ale herecky dozrál až o pár let později, Danny Glover mi nikdy moc nesedl, takže nejlepší dojem mám nakonec z Chrise Rocka... Upřímně doufám, že mě další (vlastně předchozí) díly nadchnou víc.

Tak trochu jiný western, který mám ale odjakživa rád - a to platí i o dílu následujícím. Billy Crystal není kdovíjak skvělý herec a to platí i o zbytku účinkujících, ale přesto vytvořili příjemný pohodový snímek, navíc obohacený o pár skvělých vtipů a nějaké akčnější scény. Na odpolední relaxování je film ideální, existuje jen málo lepších věcí, než je ležení na gauči, popíjení a kochání se krásnou krajinou amerického západu. Do toho občas zazní nějaká hláška nebo zabučí jedno z nejroztomilejších telat filmového plátna. Prostě pohoda. Na druhou stranu, Oskara za vedlejší roli pro Jacka Palance (Curly) si neumím vysvětlit...

Těžko říct, co si o tomto filmu mám myslet. Je skoro neuvěřitelné, že jsem legendárního Ramba viděl poprvé až ve svých jednadvaceti, ale je to tak, film jsem hrozně dlouho odkládal a když běžel v televizi, tak se mi do toho vždy něco připletlo. A můj dojem? Příběh je poměrně prostý, svižný a důraz je kladen hlavně na akční scény (které vlastně tvůří tři čtvrtiny filmu). Rozhodně se ale nejedná o filmové béčko, jak tomu (údajně) je u následujících dílů série, přímočarý děj skrývá poměrně hlubokou myšlenku - Může se člověk, který byl vycvičen k tomu, aby byl vynalézavým vraždícím strojem, po propuštění do civilu opět začlenit do společnosti? Řekl bych že ano, pokud zrovna nenarazí na namyšleného arogantního šerifa. Je jasné, že se Sly se svou rolí popral skvěle a byl zaslouženě katapultován mezi drsňácké filmové hvězdy typu Schwarzeneggera, Vana Damma a dalších. I když tím, kdo chrlil ty správné nezapomenutelné hlášky byl spíše tentokrát plukovník v podání Richarda Crenny a na Slye zbylo "pouhé" vyskakování z křoví a odesílání členů policejního sboru do předčasného důchodu (v horším případě do věčných lovišť).