Pecca007
I Love You Phillip Morris
I Love You Phillip Morris
Snímek od Anga Leeho s názvem "Zkrocená hora" mě sice ještě nepotkal, ale přesto jsem si jist, že když distributoři označili tento nový film za: "Zkrocenou horu roku 2009", tak se šíleně přepočítali. Tenhle film totiž vůbec není jako "Zkrocená hora". Tento film je vtipnější a oddechovější. Spíše komedie s prvky dramatu, než-li naopak. To, že film masivně rozdělí diváky do dvou skupin se dalo čekat. Pojednává totiž o kontroverzním tématu a ještě k tomu se údajně tento příběh skutečně stal, takže jedni budou zírat s otevřenými ústy a druzí budou zírat a přitom nesouhlasně kývat hlavou. Scénáristicko-režisérské duo Glenn Ficarra a John Requa si nebrali žádné servítky a všechno ukázali natvrdo. Milostné scény mezi Carreym a McGregorem se nebrzdili, ale pěkně nechali diváka vykulit oči. Ne, tohle rozhodně není drama. Je to film s dosti neuvěřitelným příběhem a s hodně odvážným, někdy až černým humorem. Hraje v tom Jim Carrey a opět dělá ze sebe dělá blbečka, takže opravdu nečekejte moc vážnosti. Film je vtipný a to poměrně dost, jenomže styl humoru, který je ve filmu prezentován je někdy tak "koulervoucí", odvážný a bez servítek, že mnoho diváků nepochopí o co vlastně tvůrcům jde a jen rozpačitě hledí na obrazovku. Já se smál a to v docela pravidelných intervalech, takže s touhle stránkou filmu jsem neměl ani nejmenší problém. Příběh se postupně velice zajímavě vyvíjí. Tak zajímavě, až jsem měl někdy problém s důvěrou ve skutečnost příběhu. Konec mě ale přesvědčil o tom, že tenhle příběh je pravdivý neboť lépe film zakončit nemohli. Abych film ale zase jen nevychvaloval i tento má samozřejmě negativa. Některé jsou drobné a přehlédnutélné, ale co mi nejvíc na filmu připadalo mimo bylo to, že herci, kteří hráli homosexuály často dost přehrávali. Šlo to poznat hlavně, když Carreyho postava přiznala, že je gay. Carrey byl najednou strašně teplej, ale před přiznáním by to na něm nikdo nepoznal. Stejné výkyvy měl i McGregor. Když už jsme u těch herců, tak dle očekávání táhne celý film Jim Carrey. Jeho podání gaye bylo typicky "Carreyovsky" srandovní a zvládl s klidem utáhnout celý film. Evan McGregor sice ztvárnil gaye o mnoho lépe, než Carrey, ale zase nadruhou stranu jsem u něj častěji viděl chvilky, kdy se zdálo, že přehrává. U ostatních herců už potom není co komentovat. Jedním dechem: "Velmi nápaditý příběh, ovšem až na Carreyho tak trochu rozpačitě obsazený. Příběh je ale originální a žádný takhle teplý film mě ještě tak nepobavil!" Dávám 70 %.
Dead Poets Society
Dead Poets Society
Na tenhle druh filmů zkrátka musí přijít chuť, a ta chuť ke mně přišla právě dnes. Peter Weir je velkým neprávem přehlížený režisér a jeho filmy na sebe sice příliš neupozorňují, ale jsou kvalitní. Tedy sice jsem od něj dosud viděl jen "Truman Show", ale už ta upozornila na příjmení Weir a dnešní film "Společnost mrtvých básníků" mě jenom utvrdil v tom, že režisér Weir umí. Umí navodit emoce, umí odvyprávět srozumitelně příběh a umí pracovat s herci, ale to, co film hlavně vyzdvihuje je pochopitelně scénář. Scénárista Tom Schulman byl Oskarem obdarován zcela správně. Je to totiž ten typ scénáře, který si dneska akademici velmi cení, protože už se jich nepíše tak moc jako v minulosti. Typ scénáře, který obsahuje úplně primitivní příběh, ale je napsán tak kvalitně, že i já jsem pociťoval k Schulmanovi jistý obdiv za to, že dokázal z tak jednoduchého příběhu tolik "vymačkat". Typický příklad pořekadla: "Méně je někdy více". Film je zábavný, správně dramatický, lehce romantický a nese jedno velké poselství. Jistě, taky jsem v jedné chvíli v druhé polovině filmu pociťoval, že příběh už nějakou dobu stojí na mrtvém bodě a že se pohybuje strašně pomalu, ale jakmile příšel onen závěrečný zvrat, tak mi to už nepřišlo tak moc důležité neboť mě film zcela dostal, stejně jako většinu diváků. Film správně graduje a režisér Weir hezky postupně zobrazuje vzrůst přátelství mezi profesorem Keatingem a jeho studenty. Film mě opravdu natolik ohromil, že jsem zde opravdu nenašel žádné vyloženě velké nedostatky. Takových filmů by se mělo dělat povícero, neboť málokterý film umí své poselství říci divákům tak dobře jako tento. Jediné, co mi na filmu vadilo a udělalo to filmu malou vrásku na tváři byly nesympatie k některým hercům a styl jakým ztvárnili své postavy. Nemyslím herce, kteří hráli záporné postavy, ale i některé herce, kteří hráli ty kladné. Překvapivě Ethan Hawke nebo i takový Josh Charles mi moc nesedli. Robin Williams byl už ale jiné kafe. Alespoň ta nominace byla zcela jasná. Profesora, kterého se mu podařilo ztvárnit by opravdu chtěl mít každý student a za to se mu přičítají plusové body. Robert Sean Leonard už jako malý capart uměl hrát a tady je důkaz. Na první pohled veselý a pozitivně smýšlející mladík, ale pod povrchem zcela jiný. Který devatenáctiletý herec by tohle tak dobře zahrál? Weir měl štěstí a například James Waterston nebo Allelon Ruggiero ostatní herce skvěle doplňovali. Jedním dechem: "Neskutečný emocionální zážitek a Herecký koncert Williamse a Leonarda! Je k tomu ještě potřeba něco říct? Myslím, že ne. P.S. Williams by si měl vybírat podobné role jako v jeho začátcích. Ty mu jdou lépe, než ty komediální shity, co teď vypouští!" Dávám slabších 90 %.
My Bloody Valentine
My Bloody Valentine
Horrory v 3D jsou v dnešní době hodně populární a "Krvavý Valentýn" byl mezi prvními snímky tohoto žánru, který si na 3D technologii troufl. Normálně bych se na tenhle film nekoukal, protože v oblasti "slasherů" raději věřím filmovým nadšencům, ale jelikož jsem byl včera u kamaráda a ten měl tento film a k tomu ještě pár 3D brýlí, tak jsem neměl žádné námitky. Dobře, že bych si bez 3D brýli film nepouštěl, protože bez nich by byl film hodně špatný. Dnes už se ve vyvražďovačkách vidělo snad všechno, zabíjelo se všemožnými zbraněmi a nástroji a stokrát se opakovaly snad všechny možné klišé zvraty, takže čím je horror novější, tím více musí být nápaditější, ale to si nejspíš pánové z Hollywoodu neuvědomují. Vražedná zbraň, v tomto případě krumpáč je sice dost nápaditá, ale taky hodně rychle okoukatelná, takže na první vraždu ještě koukáte vyjeveně z vykulenýma očima, ale na tu poslední už se díváte spíše znuděně. I když je pravda, že tvůrci se snaží, aby vraždy nepůsobily stereotypně, ale nějak se jim to prostě nedaří. 3D efekty zde sice jsou a párkrát na mě něco z obrazovky vyletělo, ale na můj vkus jich je až moc poskromnu. Příběh, jak už jsem výše naznačil nestojí za nic. Však taky Todd Farmer není bůhvíjak dobrý scénárista. Totožnost vraha je jediné, co se mu dobře daří skrýt, ale závěrečný zvrat může rozdělit diváky na dvě skupiny. Jedni tu totožnost vraha příjmou a přidají filmu pár bodů navíc, a druzí se nenechají zaslepit tím, že s tímhle vysvětlením ještě žádný film nepřišel a příjde jim to spíše jako pěkná stupidita. Já bohužel patřím k té druhé skupině a to jsem už překousl hodně věcí v různých "slasherech". Herci se taky moc nečíní. Kerr Smith je silně nesympatický zkrátka celou dobu na facku. Jaime King se taky nějak moc nečiní, protože většinu doby co byla na scéně pouze a jen řvala, utíkala a nebo brečela. Jensen Ackles byl jediný herec, který se dal ve filmu snést, ale stejně to bylo k ničemu, protože ač se snažil, neustále se tvářil hloupě a pořád působil nezajímavě, a to v závěru filmu. O dalších hercích už není potřeba psár. Tohle byla vyvražďovačka, takže bych stejně neměl o čem psát. Jedním dechem: "3D technologie tomuto filmu hodně pomohla, ale bez ní by to byla jen silně podprůměrná vyvražďovačka bez nápadu, na které šlo neustále vidět, že jen mele z posledního!" Dávám 40 %.
Date Night
Date Night
Jméno Shawn Levy už není tak přehlížené a tento člověk už je ve světě Hollywoodu dosti vidět. Sice to je člověk hodně diskutovaný, protože jeho filmy nejsou většinou bůhvíjak skvělé a dosahují pouze slušného průměru, ale nicméně pravdou je, že maximálně filmem "Noc v muzeu" všechny překvapil. A jelikož jsem měl potřebu se konečně podívat na nějaký ten novější film, padla volba právě na tuto nenáročnou eskapádu s názvem "Noční rande". Film má poměrně krátkou stopáž, takže se hodí, když zrovna nemáte dostatek volného času, což já dneska tedy rozhodně neměl. Navíc se může pyšnit velmi našlapaným hereckým obsazením. Tak pestré herecké obsazení už dlouho žádný film nenabízel. Kromě hlavní dvojice Carell / Fey tu ještě uvidíte takové pardály jako Wahlberga, Ruffala, Liottu nebo Franca. S ženského pohlaví mohu zmínit například Kunis nebo P. Henson a to rozhodně nejsou snadno přehlédnutelná jména. V hercích ovšem zároveň tkví i jeden zápor filmu a to ten, že těch postav se ve filmu seběhne tak moc, že většina vedlejších rolí spadá do kategorie "cameo", nevyužije potenciál všech těch kvalitních herců a tím se podle mě jejich působení ve filmu stává úplně zbytečným. Typický příklad tohoto problému jsou malinké postavy Ruffala nebo Liotty, kterým se nedalo ve scénáři tolik prostoru, který bych si pro ně představoval a tudíž bych tyto herce ve filmu klidně oželel. Nadruhou stranu je ale kladů více. Nenudíte se, protože se po celý film něco děje a situace do nichž se ústřední dvojice v průběhu celého filmu dostávají zajímavé a povětšinou vtipné. Malá vráska na tomto je však to, že tyto situace a vůbec všechny fórky a vtípky ve filmu jsou většinou spíše jen úsměvné, než-li vtipné v tom pravém slova smyslu. Ovšem, herci hrají dobře a posouvají tenhle film z průměru o kousek výše. Ať už se jedná třeba o duo Carell / Fey, u kterých jde vidět, že si na place dost rozumněli a uměli se bez větší námahy zcela sehrát nebo o perfektní scény s polonahatým Wahlbergem či scénu s Francem a Kunis. Herecky film zkrátka šlapal jako hodinky, takže tenhle fakt film zachránil od průměru. Jedním dechem: "Tohle patří rozhodně mezi ty lepší oddechovky roku 2010. Herecky je film bez chyby. Kousek akce, kousek komedie. Nenáročný divák bude zcela spokojen, ale pravda je taková, že film má chyby a né zrovna přehlédnutelné!" Dávám zasloužených 70 %.
Goldfinger
Goldfinger
Další Bond byl předemnout. Tentokrát nerežíroval Terrence Young a tentokrát byl film hodně chválený, víc, než předchozí dvě bondovky. V podstatě se nic kromě záporáka, bondgirl a jinačí lokality nezměnilo. Sean Connery pořád jako Bond, staří známí "M" a "Q", prostě opět stejná kostra. Nový režisér Guy Hamilton tedy mohl udělat jen jedno správné rozhodnutí, které také nakonec udělal. Rozhodl se diváka zahrnout novými, nevídanými věcmi, ale přitom se držet starého dobrého Bonda. Ve výsledku to vypadá asi tak, že Bond opět hláškuje, je opět "cool" a navíc má nové vybavení. Scénáristé Maibaum a Dehn vlastně vymysleli to, proč jsem si Bonda hned poprvé tak zamiloval - nasadili na scénu pana "Q" a jeho hračičky. Hamilton se tak poprvé mohl pořádně zaměřit na Bondovo Aston Martin DB 5 a potěšit tak divákovy oči. Tento díl přeřazuje bondovskou sérii na správné koleje. Kultovní hlášky a kultovní scény zde tedy opravdu nechybí. "Goldfinger" tímto hravě překonal "Srdečné pozdravy ..." a je dokonce o kousek lepší, než "Dr. No". Hlavní zásluhu má na tom nejspíš hlavní záporák Auric Goldfinger. Tento záporák konečně Bondovi nejednou pořádně zavaří, nenechá se tak lehce chytit a jeho sluha Oddjob je taky velmi zajímavý. Pár scén mi sice ve filmu přišlo zcela zbytečných (např. scéna na golfu), pár scén mi nedávalo smysl (např. závěrečný "zvrat" v letadle), ale nakonec je "Goldfinger" zatím nejlepší bondovnou s Connerym. Zábavnější, než "Srdečné pozdravy ..." a bondovštější, než "Dr. No". "Goldfinger" dopadl nejlépe a to i přesto, že tento díl má nejnesympatičtější bondgirl ze všech. Nebyla mi sympatická ani Pussy Galoreová a herecky ani Honor Blackman. Přišla mi až moc chladná na bondgirl. Němec Gert Fröbe je už ale jiné kafe. Neskutečně dobrý záporák. Lepší, než záporáci v Brosnanových či Craigových bondovkách. A Sean Connery? Ten se díky skvělému scénáři může ve své životní roli předvést více, než kdy jindy. Myslím, že tento díl byl v bondovské sérii zlom. Connery asi až tady pravděpodobně pochopil, jak zahrát Bonda tak, aby se jeho výkon už nikomu nepodařilo překonat. Jedním dechem: "Kdo jste? Bond, James Bond. Ano, až díky tomuhle dílu jsem skutečně uvěřil, že se divám na Bonda, Jamese Bonda!" Dávám silných 80 % a jsem opravdu spokojený.
Death and Life of Bobby Z, The
The Death And Life of Bobby Z
To, že jde nějaký film rovnou na DVD a ani se neukáže na plátnech kin jsem nikdy moc neřešil a podle mého názoru to ani nemá nějak veliký vliv na kvalitu filmu. Kolik dobrých filmů, které šly rovnou na DVD už přece bylo. Takže ani tenhle film jsem nějak předčasně nechtěl handicapovat. Proč taky? Paul Walker, Laurence Fishburne, Olivia Wilde nebo Jason Flemyng jsou přece dost kvalitní herci na to, aby jsem filmu dal alespoň špetku důvěry. V deštivé pondělní odpoledne jsem chtěl jen odpočinek a to mi tenhle nenáročný a snadně znějící film nabízel. Když však chci film k odpočinku, neznamená to, že mi je jedno, když není tak dobrý. Tenhle film prostě nesplnil to co sliboval. John Herzfeld sice jako režisér už za sebou něco má, ale asi to bylo všechno zbytečné neboť mi film přišel jako práce nějakého debutanta. Zmatené akční scény, příliš rychlý střih, který způsobuje, že ty akční "cool" chvilky ve skutečnosti nevyzní tak, jak mají v plánu a díky němuž také ztrácíte orientaci v ději. Scénář je rovněž hodně slabý a naleznete v něm pár velmi nelogických chyb, ale hlavně, nevěříte mu. Když vezmete v úvahu fakt, že hlavní postava je na začátku filmu úplné trdlo a smolař, ale jakmile na sebe vezme cizí identitu, tak se ho nikomu nedopaří dohonit, postřelit ba ani přechytračit. Tahle skutečnost mě u filmu nejvíce naštvala. Když ale pominu tenhle diváka oslepující nedostatek, tak mi zbydou mě osobně bavící akční scény, sympatičtí a charismatičtí herci a postavy, a stylový happyend. Navíc nápad s jakýmsi prologem a epilogem před a za filmem, nebyl po scénáristické stránce vůbec špatný! Paul Walker nebyl špatný, ale ani to nebyl ten Walker na kterého jsem zvyklý. Asi to bude tím, že ze začátku byl ukazován jako buran s dlouhými vlasy a tím se mi jeho postava po zbytek filmu totálně znechutila. Ovšem, po celý film to potom Walker svědomitě napravoval. Olivia Wilde sice byla sympatická, ale například v "Alpha Dog" se mi líbila více, takže taky takový jemný průměr. S Laurencem Fishburnem už to zdaleka není takové, jaké to bývalo. Roli záporáka jsem mu vůbec nevěřil a tahle role mu vůbec nesedla. Ještě, že v novějším "Oko bere" si spravil reputaci, ale jde poznat, že Morpheus už je zkrátka pryč. Tohle trio táhne film a tak by komentovat zbytek herců byla jen ztráta času. Jedním dechem: "Přesně 50 / 50. Nepřekvapí, neurazí. Ovšem jak Walker, tak Fishburne už mají za sebou mnohem lepší kousky!" Dávám silnějších 50 %.
Dead Zone, The
The Dead Zone
Na tenhle film se chci kouknout už hodně dlouhou dobu. Režiséra Davida Cronenberga jsem si poměrně hodně oblíbil. Je to prostě režisér podle mého gusta a jeho filmy jsou vždy nadprůměrné. Když se tak tento pán tímto filmem spojil se Stephen Kingem, tak jsem věděl, že se na ten výsledek zkrátka musím podívat. Cronenberg je známý tím, že se příliš nezabývá nějakou cenzurou a nebojí se si pustit uzdu. Jeho filmy (Moucha, Scanners) jsou díky záběrům, které Cronenberg vytváří, děsivé v tom pravém slova smyslu a to po celá desetiletí. Když jsem si tudíž představil, jak v tom svém stylu natočí opravdu dobře vypadající námět mistra Kinga, jako správnému fandovi filmů mi docela začalo bušit srdce vzrušením. Obsazení Christophera Walkena, Martina Sheena nebo Herberta Loma znamenalo už v roce 1983 potencionální kvalitní výsledek, takže i po této stránce jsem si byl jistý. Jenže film opět nebyl tak dobrý, jak jsem původně myslel, že bude. Někdo Cronenbergovi utáhl tu jeho pověstnou uzdu, takže mi ve výsledku "Mrtvá zóna" vůbec nepřipadala jako Cronenbergův film. Všechny typické rysy jeho stylu filmařiny byly buď úplně pryč a nebo hodně ztlumeny. Navíc všechno se odehrávalo tak rychle a divák si film ani nestačil pořádně užít. Myslím, že u tak zajímavého námětu, jaký mi tento film nabízel bych klidně snesl i stopáž přes dvě hodiny, protože těch sto minut mi přišlo jako strašně málo. Hlavně v závěrečné scéně jde vidět to, co mám na mysli. Filmy jako tyto většinou trpí na problém nevyužitého potenciálu, ale u tohoto filmu mě to hodně mrzelo. Dokonce se mi i stalo, že jsem se přistihl, jak se mi pomalu klíží oči (protože jsem se na film díval pozdě večer), ale u takového filmu bych měl být správně napnutý a ani nedýchat. Herecká stránka filmu o něco přilepšila. Tehdy ještě mladý Christopher Walken do své role zapadl bez větších problémů a jeho podání chlapa s paranormálními schopnostmi bylo dostatečně autentické na to, aby mu to diváci v roce 1983 uvěřili. Martin Sheen byl přesto o něco lepší, než Walken a to se ve filmu objevil až v půli. Jako záporák byl neskutečně přesvědčivý a image měl na to taky. Nejlepší výkon z filmu. Další herce už bych neřešil, protože ať už Herbert Lom, Brooke Adams nebo Tom Skerritt podávali pouze průměrné výkony. Jedním dechem: "Zklamání. Kingova povídka je dost nápaditá a kdyby na to celé šel Cronenberg jinak, mohl to být kult - hodně velký kult! Ne průměrný film, jakým ve skutečnosti nyní je!" Dávám 50 %. Víc si tento film nezaslouží!
The Shawshank Redemption
The Shawshank Redemption
Jelikož na mě čekal už čtyřstý film na který budu zde psát názor, chtěl jsem si pustit něco speciálního. Něco, o čem bych si byl zatraceně jistý, že mě svým výsledkem nezklame. Film "Vykoupení z věznice Shawshank" pro mě byl jasnou volbou. Všude a každým je pomalu vynášem do nebe, herecká stránka vypadá tak kvalitně jako zní jméno režiséra a autora předlohy a navíc jsem tento snímek dosud neviděl. Možná jsem byl ze začátku zfanatizovaný a šel s davem, protože jsem se na film díval jenom jako na jasnou tutovku a všechno jsem režiséru Darabontovi baštil. Taky se není čemu divit, protože tenhle chlápek umí sakra dobře vyprávět příběh a stejně dobře ho i natočit. Freemanův voice-over, který nás provází celým filmem byl strašně dobrý nápad a dodal tak filmu na magičnosti. Ovšem, celý film byl jaksi jiný, než ostatní a to je potřeba si uvědomit. Tenhle film má totiž něco, co nemá jen tak každý film a to je silný příběh. Postavu Tima Robbinse - Andyho Dufresna, si zkrátka musí oblíbit každý divák a já nebyl vyjímkou. Vězeňské filmy Darabontovi jdou asi ze všech nejvíce, přesto se v tomhle nedaly přehlédnout jisté vady na kráse. Jde o to, že vězeňský systém a tamní způsob života, jak ho Darabont popisoval, se neliší od žádného jiného filmu z vězeňského prostředí, takže nám film vlastně nepřinesl nic nového. Jasně, působí to jako banalita, ale když má být člověk objektivní, nesmí to přehlédnout. Celý film sledujete prakticky se zatajeným dechem. Darabont totiž nevypráví jen příběh Andyho, ale i vedlejších postav, kteří s ním sdílejí vězení, takže nuda zde vážně nehrozí. Jestliže celý film sledujete přilepení k sedačce, tak závěrečný zvrat Vás musí totálně dostat. Darabont to natočil nejlépe jak mohl a dostal kritiky i diváky zcela na lopatky! Tahle scéna je emocionálně silná, památná, dojemná a vůbec všechny pozitivní přídavné jména, které jdou k filmu přiřadit. Ovšem poté mě trochu zklamal, ten na můj vkus až příliš natahovaný závěr. Závěrečná scéna s Freemanem vůbec nemusela být tak dlouhá, jak nakonec byla. U herců bych pěl jenom chválu a nechci se opakovat. Jenom řeknu, že kromě Tima Robbinse na mě nezapůsobil ani tak Freeman, ačkoli oplétačky s Oskarem jsou zde u něho oprávněné, spíše mě překvapil Bob Gunton, který byl jako velice zlý ředitel věznice zcela autentický a jeho výkon mě dostal! Jedním dechem: "Tento film má všechno, co má pravý film mít plus několik malých vad na kráse, které mu kazí celkový vzhled. Proto bych řekl, že stovka je zde přehnaná! Ale Robbins se tady vyšvihl jak nejvíc mohl!" Řeknu to tak: Před několika dny byla v televizi "Zelená míle" a i když jsem se na ní díval už po x-té, stále mě dostala více, než tento film! Dávám čistých 90 %.
Saturday Night Fever
Saturday Night Fever
Připadá mi, že spoustu lidí se tento film bojí hodnotit nadprůměrně. Jinak si totiž nedovedu představit, proč všude čtu takové skeptické názory k tomuto filmu. Mě osobně disco hudba obešla obloukem a metrosexuály nemám rád, ale ačkoli tento film má všechno výše jmenované, něco na něm prostě je. K době, ve které se tento film odehrává to zkrátka patří a tak jsem tohle všechno s klidem překousl. Režisér John Badham a scénárista Norman Wexler udělali v roce 1977 to, o co se v dnešní době snaží prakticky všechny filmové studia. Vykašlali se na kvalitní příběh a silný scénář, a udělali film, který měl za úkol diváka pouze pobavit a nebo popřípadě ho roztančit (a v té době se mu to také podařilo), takže měl film velký úspěch. Samozřejmě, že někteří diváci zkrátka nemohou přežít to, že v celém filmu není ani jeden inteligentní dialog a jednoduchost postav i mě občas dělala problémy, jenže tak jak dnešní generace zbožňuje "Let's Dance" a kašle na jeho zápory, tak tehdejší gener ace kašlala na nedostatky tohoto filmu. Ono je to všechno jen o tom, říct si, že film musím brát jako oddechovku. Navíc musíme si přiznat, že Travolta se pohybuje sakra že dobře a jeho taneční sólo scéna mi uvízne v hlavě na dlouhou dobu. Líbilo se mi i to, že film nekončí klasickým happyendem, ale končí smutně a otevřeně. Wexler ani Badham se nebáli ukázat kontroverzní styl života té doby a to docela realisticky. Není to jen přeslazená, hudební klišé pohádka jak jsem čekal. Je to film o životě a já opravdu nechápu tu nelibost k tomuto snímku. Z herců se samozřejmě nejvíce vyšvihl mladý Travolta. Jeho taneční kreace byly neuvěřitelné a i jeho herecký výkon byl velmi kvalitní. Už jenom to, že jeho postava byla někdy na facku a Travolta ve mě vůbec nějaké tyhle pocity vyvolal je chvályhodné. Karen Lynn Gorney Travoltovi slušně sekundovala. Po herecké stránce byl její výkon, řekl bych i lepší, než ten Travoltův. Hrála velmi zajímavou postavu s docela složitým charakterem a hrála jí velice dobře. Donna Pescow je poslední z herců, která měla dostatek prostoru, aby mě zaujala a také se jí to podařilo. Změny její postavy jsou během filmu dobře znatelné a to hlavně kvůli ní. Na ostatní postavy už příběh neházel tolik světla, takže ani herce ve vedlejších rolích nemá cenu probírat. Jedním dechem: "Podle mého trochu podceňovaný film. Je to sice strašně jednoduchý film se scénářem, který může některé nepříjemně zaskočit. Ukazuje se v něm doba, které dnes už skoro nikdo nepříjde na chuť a životní styl té doby taky nemusí každého těšit. Je to ovšem hlavně film o hudbě a životě, dobrý film o hudbě a životě!" Nemám strach jít až nad průměr. S klidem dám filmu 70 %, protože alespoň mne nějak výrazně nezklamal!
Monster's Ball
Monster's Ball
Musím říct, že poslední dobou nemám příliš dobrou trefu na filmy. "Ples příšer" měl být zlom v tom množství průměrných filmů, které jsem za poslední týden viděl. Ona jistá vidina záruky tkvěla i v tom, že se film oplítal s Oskary a dokonce je i vyhrál. Marc Forster není vůbec špatný režisér a jeho filmy "Horší už to nebude" nebo "Hranice života" považuji za velmi kvalitní snímky. Jenže debut je zkrátka debut a když je navíc režisérský je to jako sázka do loterie. Časopis "Premiere" měl pravdu, opravdu je "Ples příšer" jedním z nejpřeceňovanějších filmů všech dob a mohu to s klidem potrvdit. Ať už debut ne debut, vždycky se spíše díváte nejprve na jména herců, než-li režisérů a tak pro mne jména jako Billy Bob Thornton, Heath Ledger nebo Halle Berry byla jistou zárukou dobré zábavy. Jenže když zkrátka nemá film co nabídnout, nedá se nic dělat. O čem film vlastně je? O podivných osudech dvou lidí, o dramatech v jejích životech? Ano, o tomhle všem tenhle film je a já se nebráním přiznat, že námět je opravdu zajímavý, ale (a to velké ale) fakt, že mi nic na filmu nepřišlo dramatického a viděl jsem pouze pokusy o dramatické podání scény, která byla navíc špatně natočená a ošéfovaná a proto vůbec nefungovala (dostačující příklad je scéna nehody mladého Musgrovea) a tohle už nic nepřekoná. Chápal jsem, co nám chce scénáristické duo Addica a Rokos svým příběhem říct a dokázal jsem si odvodit jak by to chtěl režisér Forster natočit, ale on to tak nenatočil a příběh nevyzněl tak, jak Addica a Rokos chtěli, a právě to je ta největší a fatální chyba filmu. Postavy působí rozpačité (až na jednu) a po skončení filmu nevíte, co si o filmu myslet a ani nevíte jak ho máte hodnotit. Jediné, čím si jste jistí je to, že určitě není nadprůměrný. Ony nějaké silné momenty tam jsou, například synovsko-otcovské scény Thortona a Ledgera, scéna s popravou a nebo úplně celá postava Petera Boylea. Když už jsme u těch herců, tak je potřeba zmínit, že nejlepší výkon podal právě Peter Boyle a nikoli Halle Berry. Boyleova postava byla slizská a silně nesympatická a on jí vystihl do puntíku přesně. Podařilo se mu ztvárnit typického otce, kterého by nechtěl žádný syn. Halle Berry mě ovšem hodně zklamala. Tolik jsem čekal na to, že mi předvede svůj kariérní výkon a nic. To už lépe hrála i v Gotice. Tenhle výkon by neměl mít s Oskarama nic společného! Billy Bob Thornton hraje stejný charakter jako vždycky. Ubrblaného, tichého chlapa, takže nic co byste od něj nečekali. Heath Ledger ale všechny lehce přehrál a to byl na scéně jen chvilku. Navíc jeho poslední scéna je, řekl bych, nejdramatičtější z celého filmu. Jedním dechem: "Opravdu velké zklamání. Film měl dost velký potenciál, ale když ho ti, na kterých leží celý film, neumějí zpracovat, je zle!" Jednohubka jako Brno. Dávám 50 % a to jsem ještě hodný!
From Russia with Love
From Russia With Love
Opět bylo předemnou nedělní dopoledne a to pro mě znamenalo další díl bondovské série. Opět Terrence Young a samozřejmě Sean Connery, ale už jiná země, jiný záporák a také jiná bondgirl. Rozpočet je dvakrát větší, než u předchozího filmu a vůbec všechno je v tomto díle takové velkolepější. Film zaujme hned ze začátku svou velice zajímavou úvodní scénou, ale po úvodních titulkách se film docela pomalu rozjíždí. Akce je větší, než v "Dr. No" a první setkání s Q-em a jeho vynálezy potěší. Mě v tomhle ohledu vůbec nepřišel film zastaralý a vynálezy mi přišly nápadité, zkrátka typicky bondovské. Stále jsem si však nemohl udělat jasno, která bondovka se mi líbila více, jestli "Dr. No" nebo tahle, protože v téhle bondovce mi přiliš nevyhovovalo prostředí (zem), v které se příběh koná. Scéna ve vlaku mě taky nějak nenadchla na to, jak se o ní mluvilo. Ano, je potřeba podotknout, že tento díl má více, řekl bych, kompaktnější děj, než "Dr. No", ale z nějakého důvodu mi přišlo jakoby se tento díl snažil dohnat akční stránku filmu, kterou jaksi zameškal v předchozím díle a zároveň zapomněl na tu typicky bondovskou špionážní atmosféru. Neberte to špatně, protože "Srdečné pozdravy z Ruska" mají rozhodně co nabídnout. Ať už se jedná o scénu "Bond vs. vrtulník" a nebo scénu s bodákem v botě tohle všechno jsem si užíval. Jenže "Dr. No" mi prostě přišel více bondovský a ať už se teď jakkoli moc divíte, je to tak! Není to jednohubka a na rok 1963 je to docela záhul, ale existují i lepší bondovky. Zase ale nechci tvrdit, že "pozdravy" jsou horší, než "Dr. No", protože to není pravda. Scénárista Richard Maibaum se zkrátka netrefil do mého vkusu a to i navzdory zajímavým vedlejším postavám. Kromě Conneryho, který hraje svou životní roli, takže nemůže hrát špatně (ovšem mrzela mě absence klasických replik "Bond, James Bond" a dalších) tady rozhodně zaujme Pedro Armendáriz, jako sympatická pravá ruka Bonda nebo Robert Shaw, který se sice nemusel učit moc replik nazpaměť, ale vizáží a svým chováním byl tisíckrát lepší záporák, než Dr. No. Barbara Jefford a její bondgirl dostala v tomto díle víc prostoru a kromě toho, že měla opět hodně sexappealu, tak i její výkon byl dobrý. Ačkoli scénárista Maibaum (alespoň u Jeffordové a její postavy) používal spíše zavedené a klišoidní repliky a tím pádem byl na filmu více znatelný onen zub času. Jedním dechem: "Akčnější a kompaktnější, ale nikoli zákonitě lepší. Sean Connery se narodil pro roli bonda, Barbara Jefford je typická bondgirl a Shaw je výborný, ale pořád je to na stejné brdo v poměru s předchozí bondovkou!" Doufám, že "Goldfinger" už bude lepší. Protentokrát 60 %.
Invictus
Invictus
Je zajímavé, že poslední dobou mi přicházejí do rukou filmy, které se motaly okolo Oskarů. Nevybírám si je schválně. V tomto případě jsem se chtěl podívat na nový film Clinta Eastwooda, protože je to můj oblíbený herec a podíval bych se na něj i kdyby film na žádné Oskary nominovaný nebyl. Už z dálky se mi však nový Eastwoodův film nezdál. Ne, že bych v něj neměl důvěru, ale existují zkrátka filmy podle skutečnosti, které nemusely nutně vzniknout a "Invictus" je jeden z nich. Hollywoodská studia prostě neudělají z filmu, který má nudný námět a horší scénář, trhák jen proto, že na režisérskou stoličku posadí zkušeného veterána a do hlavních rolí obsadí Freemana a Damona. Sportovní filmy mám rád, mám rád autobiografické filmy, ale způsob jakým se rozhodli tvůrci film vyprávět se mi nelíbil a už jen to spojení "Nelson Mandela a rugby" mi nesedlo. Snesl bych jedno a nebo druhé, ale ne obo dvoje spojené dohromady. Navíc je to film, který se točil primárně proto, aby se předvedl na Oskarech a jiných filmových cenách, to jde na něm vidět, protože je jiný, než kterýkoli Eastwoodův film, tenhle je takový neosobitý a kdyby mi nikdo neřekl, že film točil Eastwood, nepoznal bych to. Pozitiva jsou, že rugbyové zápasy jsou dobře natočeny a baví. Druhá dějová linka o politice a Nelsonu Mandelovi je sice nudnější, ale Freeman byl, je a vždycky bude velký sympaťák, takže se i na tuto dějovou linku dá dívat. Samozřejmě, že závěr (který je jasný už od samého začátku) je každým coulem klišoidní, ale na diváka funguje a podaří se mu ho i dojmout. Ovšem tohle jsou úplně všechny pozitiva, které mohu filmu přičíst, avšak celkový dojem z filmu je pořád rozpačitý. Celý film vlastně sledujeme "two men show" v podání Freemana a Damona a na ostatní herce a postavy se film vůbec nezaměřuje. Freeman je jako Mandela perfektní a určitě chápu tu nominaci, ale lepší, než Jeff Bridges rozhodně nebyl. Matt Damon mi však do své role vůbec nesedl. Myslím si, že byl na nominačním listu Oskarů jen do počtu, protože opravdu nevidím důvod a neviděl jsem výkon, který by byl hodný i jen nominace na zlatou sošku. Žádného jiného herce už nemohu zmínit, protože zaprvé se nikdo nepředvedl natolik, abych o něm musel psát a zadruhé scénárista Anthony Peckham nedával moc prostoru vedlejším postavám, takže není ani co hodnotit. Jedním dechem: "Nafouknutá bublina. Tak na mě film působí. Příběh podle skutečnosti jenž vůbec nemusel být natočený a byl natočený jen aby sklízel poklony. Ode mě se jí však nedočká!" Dávám 60 % za Freemana, rugby a fungující závěr.
The Blind Side
The Blind Side
Další oskarový snímek je zamnou a já si ho dokonce mohl vychutnat už i v českém znění. "Zrození šampiona" na mě udělalo dojem nejvíce ze všech nominovaných. Trailer mi ukázal, že to má být opravdu zajímavý příběh a že film bude svůj a už při pozorování traileru mi naskakovala husí kůže. Také jsem byl zvědavý, jak dopadne film, kde účinkuje pouze jedna opravdová "big star" a to Sandra Bullock. Když je takový typ filmu ještě k tomu nominován na Oskara, je to určitě znamení, že bude kvalitní. Příběhů se života alá "based on a true story" mohou být již někteří diváci přesyceni a já se jim ani nedivím, ale každý takový příběh je něčím specifický, zvláštní a zároveň originální, takže by se dalo říct, že mám takové typy filmů velmi v oblibě. Film na mě ale nakonec nezapůsobil tak moc sympaticky jak jsem čekal. V průběhu filmu se mi zdál příběh více a více naivní a od druhé poloviny mi spíše přišel jakože chtěl divákovi na sílu hrát na city. Trailer sice poukazoval na silný příběh, která v sobě film opravdu skrývá, ale zároveň je to "jen" příběh o bohaté matce, která neví co s penězi, má bezproblémovou rodinu a tak si pořídí chudého a nepříliš chytrého "černouška" s nadáním pro sport a adoptuje ho. Ovšem John Lee Hancock je jak zručný režisér, tak i očividně velmi dobrý scénárista, protože i když film vlastně je o tom, o čem jsem teď psal, na diváka to vůbec takhle nepůsobí. Stačí pár duchaplných dialogů, trocha dojemných scén rozesetých po celém filmu a dramaticky melancholická hudba, a podlehnou i filmoví akademici. To celé avšak spravila skutečnost, že v závěrečných titulkách jsou záběry opravdových lidí o kterých je tento film a tak mě snímek, jakkoli se mi zdál umělý a nucený, přesvědčil o své pravosti a dalo by se říct, že i zlepšil celkový pohled na film. Herci byli skvělí. Sandra velmi překvapila. Umí zahrát i vážnější role a umí je hrát i věrohodě. Sice jsem neviděl výkony ostatních nominovaných, ale s klidem mohu říct, že kdybych byl akademik, hned bych jí nominoval, protože takový výkon, buďme upřímní, se u Sandry jen tak nevidí. Kathy Bates ve filmu moc nezazařila. Na druhou největší hvězdu ve filmu se jí nevěnovalo tolik pozornosti, kolik bych čekal a její výkon také nebyl takový, jaký jsem očekával, že bude. Všechna pozornost směřovala na Sandru, takže to Quinton Aaron neměl tak těžké. Měl sice jednu z hlavních rolí, ale jelikož se všechno točilo okolo hlavní ženské postavy, tak měl Aaron za úkol pouze mlčet, sem tam prohodit nějaké slovo a hrát fotbal. Zahrál to věrohodně, ale víc k němu říci nemohu. Jedním dechem: "Trochu zarážející příběh, ale kvalitně napsaný i natočený. Navíc Sandra předvádí nejlepší kariérní výkon a tudíž je pohrávání si s Oskarem bez debat zasloužené. Ale nechtějte po mě, abych film vynášel do nebes, to bych si protiřečil!" Dávám 70 %.
Youth in revolt
Youth In Revolt
Na toto jsem se zkrátka musel podívat, protože jsem dva první díly této knižní série četl a docela jsem si jí oblíbil. Neuměl jsem si ovšem představit, jak by mohl eventuelně vypadat film a tak jsem byl docela nedočkavý. Herecky byl film vyzbrojen velmi silně a opíral se o zajímavá jména alá Zach Galifianakis, Ray Liotta, Steve Buscemi, Fred Willard či Michael Cera v hlavní roli. Úsměv mi ztuhl až tehdy, když jsem přišel na to, že film mají pod palcem dva zcela nezkušení lidi. Režisér Miguel Arteta a scénárista Gustin Nash sice měli k dispozici slibné herce, ale už jsem si reálně představoval, jak kvalita filmu rychle klesá dolů. "Mládí v hajzlu" mělo vždycky svůj osobitý humor a já měl velké obavy, že se tvůrcům nepodaří tento humor vystihnout a armádá zajímavých herců jim poté bude k ničemu. Samozřejmě, že se stalo to, co jsem předpokládal. Michael Cera sice věrně kopíroval knížní charakter Nicka Twispa (i když to místy mohlo být i lepší), ale humor se objevoval jen chvílemi a poté se zase na hodně dlouho odebral někam pryč. Tím nechci tvrdit, že film nemá zábavné momenty. On je má, ale je jich neskutečně málo. Scény s Longem anebo s Galifianakisem jsou perlami filmu, jenže to je tak všechno! Myslím, že fanoušky knihy film moc nepotěší a ty, co se s knihou nesetkali to ani moc nezaujme. Ano, Portia Doubleday nebo Ari Graynor se ke svým postavám hodí jak vzhledově, tak i herecky je dobře vystihli a to samé platí o většině herců z filmu, ale to mi nestačí k tomu, aby se mi film zalíbil více, než předloha. Taky je potřeba podotknout, že nápad režiséra Artety, semtam vmísit do filmu animační prvky není vůbec špatný! Film je dost sestříhaný, ale to jsem čekal, takže jsem byl připraven a nevyvedlo mě to tolik z míry. Vcelku je "Mládí v hajzlu" jen další průměrný film, který nemá čím zaujmout. Michael Cera hraje charakter Nicka Twispa bez chybičky, ale stejně bych si do této role představoval jiného herce, protože Cera akorát hraje tak, jak jsme u něho zvyklí. Portia Doubleday je perfektní. Neznámá, krásná a svojí role hraje až neskutečně věrohodně. Justin Long pobaví kdykoli se jen mihne na scéně a jeho přítomnost ve filmu mi udělala radost. Ray Liotta mi ve své roli moc neseděl a ani její podání mi nepřišlo zrovna dvakrát dobré. Zato Zach Galifianakis nezklamal a předvedl docela slušný výkon na to, kolik měl ve filmu replik a jak dlouho byl na scéně. Jedním dechem: "Obyčejný film. Schválně říkám film, protože komedií bych to rozhodně nenazval. Ještěže herci film jakžtakž drží!" Dávám 50 % a to jen proto, že jsem fanoušek knižní série! Jinak by to bylo na nekompromisních 40 %.
Dr. No
Dr. No
Když už jsem tedy posbíral všechny filmy s Jamesem Bondem, tak bych se na ně měl začít pomalu dívat, takže jsem si včera zavedl takzvané "bondovské neděle" a pustil si úplně první bondovku zvanou "Dr. No". Jsem velký fanoušek Bonda a to i přesto, že jsem neviděl před tímto filmem starší Bondovku, než "Zlaté oko". Jistě, měl jsem strach, že Bond ve starém hávu mi nesedne tak dobře jako moderní, akcí nabitý Bond a měl jsem strach, že zub času se na filmu nepříjemně podepíše, ale jakmile jsem uviděl Seana Conneryho, jak elegantně hraje Bonda a dává mu duši, všechny mé obavy byly rázem pryč! To, že tenhle film byl od začátku točený jen jako jednorázová detektivka je ve filmu poznat. Bond v tomto filmu zkrátka ještě není pojem, ale jen sympatický agent se svými zvyky a vytříbeným chováním. Na svůj rok výroby (1962) mi přišel na dobu ve které běžel v kinech velice moderní a pokrokový hlavně co se týče akčních scén i když zase nadruhou stranu, těch akčních scén tu moc není a spíše slouží jako zpestření při pátrání po stopách. Zápletka je velmi jednoduchá a divák tudíž nemusí zapínat své mozkové závity. I proto mám Bondovky rád, protože tyto filmy vždycky sloužily, slouží a sloužit budou jako perfektní oddechové filmy. Zub času se na filmu nijak výrazně nepodepsal, snad jen druhá automobilová honička ve filmu docela "smrděla" starými triky, ale to jen tak na okraj. Záporák Dr. No v podání Josepha Wisemana není takový, jakého bych si do Bondovky představoval. Zato úplně prvá "bondgirl" s tváří Ursuly Andress je tak krásná, že se na ní nehrabou ani novější "bondgirls" typu Halle Berry nebo Evy Green. Scéna s výstupem z moře je opravdu památná právě díky kráse samotné Andress. Sean Connery je jako Bond nanejvýš důvěryhodný a opravdu mu nikdo pověst za nejlepší zahrání už nesebere. Sice zde nevidíme úplně takového Bonda, na kterého jsme zvyklí. Connery tu hraje poněkud vážně a svázaně, ale maximálně jeho šarm už je typicky bondovský. Joseph Wiseman, jak už jsem zmiňoval, na mě moc dobrý dojem neudělal. Jeho výkon mi připadal takový nemastný neslaný a ničím nezajímavý. Postrádalo to zkrátka pořádné charisma pravého záporáka. Navíc závěrečný souboj mě trochu zklamal. Poté se už seznamujeme jen s postavami jako M nebo Moneypenny, ale herci, kteří tyto role hráli dostali (stejně jako všichni další herci ve vedlejších rolích) poměrně málo prostoru, protože režisér Terrence Young se protentokrát snažil obracet kameru pouze na Conneryho jelikož Bond měl být jiný, než všichni ostatní hrdinové. To se také povedlo, takže Youngovy úmysly zcela chápu. Jedním dechem: "I první díl nějaké série může být slabší, než jeho nadcházející díly. Bondovky jsou toho učebnicovým příkladem. Dr. No postrádá většinu toho, díky čemu se staly oblíbenými. To nejdůležitější, ale neschází, a to je Sean Connery!" Dávám silných 60 %.
American Crime, An
An American Crime
Příběhů podle skutečné události nikdy nepřestane být méně. Vždycky se staně něco, co stojí za zaznamenání, takže z těchto filmu bude Hollywood čerpat a žďímat peníze neustále. Tento snímek vsází na svou děsivost a na zatajení divákova dechu a daří se mu to. Bude sázet na neskutečnou neuvěřitelnost toho, co divák uvidí a myslím si, že to byl od tvůrců velmi dobrý tah vytáhnout zrovna tento snímek. Tommy O´Haver věděl po jakých cestách má ve filmu jít, ať už režisérsky nebo i co se týče scénáře. Krutý příběh, který je krutě povyprávěný a ještě víc krutě zobrazovaný. Vlastně měl O´Haver dost jednoduchou práci, protože si s příběhem nemusel nějak zvlášť lámat hlavu a jeho jediným pořádným úkolem bylo jen vybrat dobré herecké obsazení, a to se mu taky povedlo. Jediné, co vyšlo z jeho hlavy (a za co jsem filmu také "přidal body") byl velmi dobrý nápad se záběry ze soudní síně. Ani s tím si sice hlavu nějak lámat nemusel, protože čerpal ze skutečných výpovědí, ale já oceňuji už ten nápad je do příběhu tak elegantně vložit. Film má obvyklou devadesátí minutovou stopáž, takže není šance, že by Vás měl film nudit. Navíc příběh je odvyprávěn se vším, co by měl divák vědět a není zbytečně natahován. To, co se však pro mě stalo záporem byl fakt, že jsem i po tom všem za filmem viděl jen chytrý nápad na to, jak vydělat. Navíc jsem ve filmu neviděl vůbec žádnou tvůrčí kreativitu ze strany režiséra O´Havera. Film je zkrátka natočen tak, že nemáte šanci si k postavám vybudovat nějaký vztah (kromě Catherine Keener - ta tu hraje takovou mrchu, že prostě nejde jí nenávidět). Tím neříkám, že je film špatný, protože on špatný není, ale snažím se říct, že je hodně moc přeceňovaný. Film má více plusů, než-li mínusů, ale ne zase tak moc, aby měl na různých filmových webech takové hodnocení, jaké tam má. Herců je tady přemnoženo, takže máte v (hlavně ženských) postavách zmatek. Představitelky hlavních rolí hrají dobře. Celý film táhne samozřejmě Catherine Keener, která svou postavu ztvárnila neskutečně autenticky a navíc k ní sedla i svou imagi. Ellen Page je v dnešní době velmi oblíbená herečka mladší generace, ale hlavně značka úspěchu, takže O´Havera chápu. Tady má však Page málo prostoru k tomu, aby se více projevila, takže mi přišlo, že tento film jen mrhá jejím talentem a že by jí mohla nahradit každá herečka v jejích letech. Ari Graynor měla působit jako slabší odvar Keenerové a přesně to se jí povedlo. Chválím. Další herce už nemá cenu zmiňovat, protože si buďto jejich výkony ze včerejška již nepamatuju anebo není co hodnotit. I James Franco se nijak zvlášť nepředvedl a působí tu spíše jen jako lákadlo pro diváky. Jedním dechem: "Příběh Vám vyrazí dech a znechutí Vás. Zároveň je to ovšem ten typ filmu, o kterém si po týdnu budete pamatovat jen minimum. O´Haver měl dobrý nápad, Keener a Graynor dobře hrají a Page s Francem tahají diváky k filmu, ale mě tohle neuspokojí!" Dávám slabších 70 %.
Drowning Mona
Drowning Mona
Poslední dobou jsem se koukal na dost složité, vážné nebi psychicky a emocionálně náročné filmy, a tudíž jsem potřeboval změnu. "460 podezřelých" byl přesně ten typ oddechovky, který jsem potřeboval. Sice moc režisérským debutům nevěřím, ale u Nicka Gomeze jsem byl ochotem to risknout neboť film byl doslova přecpán velkými jmény z Hollywoodu a opíral se o scénář Petera Steinfelda, který napsal můj oblíbený film "Buď v klidu". Pořádnou komedii jsem neviděl už hezky dlouho, takže ano, na tenhle film jsem měl poměrně velké nároky. Bodejť by taky ne, když v jeho čele stál Danny DeVito, Jamie Lee Curtis nebo Casey Affleck. První, co jsem z filmu pochopil bylo, že tenhle film se bude nést ve stylu černého humoru a to hodně černého. Proti tomu nic nemám, jenže ten humor se má po celý film potíže nějak více projevit. To, co napsal Steinfeld jsou jen náznaky. Čiré náznaky černého humoru či humoru jako takového vůbec. Celou dobu jen sledujeme scény o tom, jak nesnesitelná byla oběť vraždy a jak stupidní byla její rodina. Jestli tohle mělo někoho rozesmát, tak mě to tedy minulo obloukem. DeVito pořád jen všechny vyslýchá, Lee Curtiss je furt nadržená a Affleck mladší pořád hází očka. Že budou herecké výkony mých favoritů vypadat takhle jsem ani netušil a popravdě mě to dost zklamalo. Jediný, kdo mě opravdu dovedl rozesmát byl Will Ferrell a to byl v celém filmu dohromady asi jen pět minut! Navíc film ani nedostává plusové body díky kriminální zápletce, protože se celý film mluví jen o jedné postavě a fakt, že Steinfeld ke konci nahodí jeden dějový zvrat, kterým situaci obrátí o 180 stupňů naprosto nic nemění. Herci, jak už jsem jemně naznačil, taky nic moc nepředvádí. Tohle je první film, kde je mi DeVito nepříjemný a nesympatický. Taktéž Jamie Lee Curtis. Bette Midler jako jediná asi opravdu hraje a předvádí dobrý výkon. Je to přesně taková mrcha, jakou Gomez do filmu potřeboval. William Fichtner a Neve Campbell hrají čistý průměr a ničím nezaujmou. Tracey Walter a Will Ferrell svými rolemi potěší a alespoň nachvíli navodí úsměv. Jedním dechem: "Totálně nevydařená komedie se slabým scénářem a nic moc film. Jediní, kdo hrají dobře jsou Midler a Walter, což je na film přecpaný hvězdami žalostně málo!" Dávám 30 %.
Nines, The
The Nines
Ke shlédnutí tohoto filmu jsem se dlouho neměl a musel jsem se k němu dosti přesvědčovat a nutit. Až včera jsem konečně podlehl nátlaku mého filmového alterega a pustil si tento film. Potřeboval jsem něco neznámého a moc nediskutovaného, protože už mi všechny ty letní blockbustery a různé megalomanské filmové projekty lezou na mozek. "Devítky" byl přesně ten typ filmu jaký jsem hledal. Moc se o něm neví, ale přitom má divákovi co nabídnout. Velice zajímavý námět, který se ještě více zajímavěji prolíná. Zkušený scénárista John August ve svém režíjním debutu pracoval s rozhodně zajímavou hereckou sestavou. Tenhle film Vás prostě zaujme. Přinutí Vás myslet si, že ho zkrátka musíte vidět i když vlastně víte, že asi o moc nepříjdete. Celý film obsahuje tři příběhy z nichž každý Vám poodkrývá kousek skládačky. August to vymyslel dost šikovně a celý příběh spojil s číslem devět. (Řekl tady někdo slovo "Carrey" a číslo "23"?) První příběh je asi ze všech nejlepší. Nejvíce tajemný, atmosféra nabírá až skoro klaustrofobických prvků a celé to dohromady docela zvyšuje divákovi tep. Příběh postupně graduje, číslo devět se ukazuje čím dál, tím častěji, ale samotné vyvrcholení na mě zprvu bylo až moc přitažené za vlasy. A na konci prvního příběhu také nastává zlomový okamžik. Buď se začnete na film dívat z jiného pohledu a začnete ho úplně jinak brát a nebo se jen divně ušklíbnete, řeknete si: "wtf?" a začnete dál (už trochu nuceně) sledovat druhý příběh. Jestli jsem jako já a reagovali jste na film tím prvním způsobem, film se Vám líbil. Jestli jste na film reagovali druhým způsobem, stal se přesný opak. Druhý příběh byl asi ze všech nejnudnější. August experimentoval co se týče stylu vyprávění příběhu a někomu se to líbit nemusí (jako mě). Ovšem celý koncept filmu se hezky a pomalu uzavíral a závěr mě docela dostal a dost se mi líbil. Třetí příběh slouží už vlastně jen k uzavření příběhu, takže tady taky nečekejte nějakou větší filmařskou zábavu. Vysvětlení celé pointy je následně velmi zajímavé, ale ne každý jej dokáže překousnout. U mě si August svým nápadem rozhodně připsal pár plusových bodů, ale to nic nemění na tom, že film většinu svého trvání spíše nudí. Ryan Reynolds stále více a více dokazuje, že umí hrát. Je sympatický (to byl vždycky) a poslední dobou si vybírá samé zajímavé role. Tady hraje tři různé charaktery a každý jinak a dobře. Hope Davis má image typické mrchy a August ho zde do poslední kapky využil. Však také proto jsem jí její role ve filmu pokaždé věřil. Melissa McCarthy mi tady moc neseděla. V prvním příběhu se ještě snést dala, protože právě tam se svou rolí nejvíce pracovala, ale v ostatních už byla sotva jen průměrná. Jedním dechem: "Zajímavý nápad, zajímavé vyvrcholení celého filmu, ale přesto většinou nudné provedení. August by se měl nadále věnovat psaní a režírování by měl nechat zkušenějším. Reynolds a Davis tenhle film dost zachraňují!" Dávám tomuto filmu 60 %.
Battle in Seattle
Battle In Seattle
Filmy podle skutečné události mám rád. Život je totiž nejlepší spisovatel a když se zajímavého tématu chytně nějaký velmi zručný režisér a scénárista, nemůžete od filmu čekat nic jiného, než kvalitu. "Vzpoura v Seattlu" je poměrně nový film. Herecké obsazení je silné lákadlo, ale samotný námět už takové lákadlo není. Popravdě ani nevím, proč se vůbec Stuart Townsend obtěžoval psát scénář o několika denní vzpouře občanů proti policii. Ačkoli to zní zajímavě, ve výsledku z toho nic kloudného vyjít nemůže. Ani jsem se nedivil, že mě film většinu času nudil. Ve filmu neuslyšíte nic jiného, než jen povzbuzující slogany, nadávky a nudné dialogy. Na rovinu řeknu, že ani netuším kvůli čemu je film tak chválený. Jediné pozitivum, které film nabízí divákovi je pár dobrých hereckých výkonů a to je všechno. Stuart Townsend se sice snažil v závěru happyendem naznačit, že film vlastně není tak zbytečný, jak se zdá a myslel, že právě až v závěru filmu dojde divákům, jak je film vyjímečný a "co tím chtěl básnik říci". Film v sobě totiž má nějaké poselství, které hlásá, že i v dnešní době má obyčejný lid to rozhodující slovo. Tohle poselství mě však nějak obloukem obešlo. Nebo se spíše u mne minulo účinkem, když mi došlo, že onen happyend vlastně žádný happyend neznamená a že film je stále zcela zbytečný. Opravdu nevím, za co bych měl film chválit. Snad jen za ty právé reportážní vsuvky, které dělaly film více autentičtějším. Film je, jak už jsem zmiňoval, silný pouze po té herecké stránce. Takové seskupení hvězd jsem už delší dobu neviděl: Woody Harrelson, Charlize Theron, Ray Liotta, Michelle Rodriguez, André Benjamin nebo Martin Henderson. Tyhle všichni řeší během "filmové vzpoury" své problémy a Townsend se nás nimi snaží provádět. Některé jsou emočně silné a dojemné (linka Harrelsona a Theron) a u některých mi zase přišlo, že nejsou až natolik důležité, jak je film vykresluje (Milicevic a vše točící se kolem její postavy). Nejlepší herec filmu je bezpochyby Harrelson. Tomu stačí i méně prostoru k tomu, aby dokázal, že on je největší hvězdou filmu a že seriálové hvězdy ho nemají šanci přehrát, ale Henderson se držel hned za ním a taky předváděl slušný výkon na to, že má tak málo projektů zasebou. Kdo mě ale nejvíce překvapil, byl Andre Benjamin. Působil tak, jak měla jeho postava působit. Byl sympaťák a optimismus z něho přímo sršel a někdy i to už mi stačí k tomu, abych si herce a potažmo jeho postavu oblíbil. Jedním dechem: "Příběh mi sice příjde na dvě věci jelikož ani pointa se podle mě moc nevyvedla, ale herecky je film vyzbrojený a právě herci z něho nedělají jen pouhý brak!" I navzdory silné herecké stránce musím dát 40 %, protože za nic jiného si film už potom procenta nezaslouží.
Harlem Nights
Harlem Nights
Opět jeden z filmů, které mě zaujmuly hned jak jsem na ně narazil. Eddie Murphy musí být respektovaný herec alepoň za to, co má zasebou. Přinesl v minulosti filmovému světu hodně dobrých a zábavných filmů a za to si ho vážím. Jeho novější filmy už leckdy sklouzávají i do podprůměrů, ale ve své filmografii má i pár nesmrtelných kousků. Na staré filmy s Murphym se tudíž vždycky rád podívám a na tenhle jsem byl, dokonce bych se nebál říci, natěšený. "Noci v Harlemu" není to, co byste obvykle od Murphyho čekali. Není to čistokrevná komedie, ale gangsterka. Dalším lákadlem byl pro mě fakt, že Murphy zde stojí jak za scénářem, tak i za samotnou režií, takže jsem mohl práci Murphyho posoudit i jinak, než jen herecky. Teď, když se mi celý film po jednom dni pěkně rozležel v hlavě musím říct, že to vůbec nebyla taková pecka, jakou jsem čekal. Ono je třeba poznamenat, že hodně dobrou image dělá filmu jeho dobové zasazení. New York v třicátých letech, mafiáni, zbraně, obleky a ženy. Chápu Murphyho záměr. Jako režisér Murphy vůbec nebyl špatný! Tenhle film dokáže diváka připoutat k sedadlu, dokáže ho zabavit, protože vizuálně je film hodně zajímavý. Jako scénárista Murphy ale prohrává na celé čáře! Zápletka je sice dobře vymyšlená, ale ve světě gangsterek docela běžná. Film by potřeboval nějaký lepší nápad, nějakou jiskru, zkrátka něco podle čeho by se stal kultovní, protože on by měl na to stát se kultovním! Ohraná zápletka jej avšak potápí na dno jako kotva. Jde o to, že film je místy nudný a dialogy jsou sem tam o ničem. Přesto všechno, ale musím pochválit to, že i když je ve filmu mnoho postav, divák se mezi nimi dokáže orientovat a ví kdo je kdo. Tím mě Murphy mile překvapil. Po herecké stránce mě Murphy ovšem zaskočil, protože se nijak výrazněji neprojevoval a všiml jsem si pouze pár scének, kde hrál výrazněji a kdy o sobě dával vědět. O mnoho více prostoru dostal Richard Pryor, u kterého to avšak nebylo vůbec na škodu. Jelikož jsem film viděl v původním znění, mohl jsem si vychutnat jeho klidný a sympatický hlas. Vlastně pouze tím si mě Pryor získal. I když je to spíše legendární komik, v tomhle filmu ukázal, že nepostrádá ani herecký talent. Danny Aiello a Michael Lerner zde ztvárnili typické záporáky. Pro mě oba dva podali jen průměrné výkony, protože není nic, co by bylo na jejich výkonech zajímavé, ale nadruhou stranu ani špatné. Další herci už nestojí za pozastavení. Jedním dechem: "Tenhle film si najde fanoušky, mnohem snadněji si však najde odsuzovače a nebo ty, kteří film přejdou bez většího povšimnutí a je to škoda, protože tenhle film rozhodně měl potenciál! Murphy není špatný režisér, ale mizerný scénárista!" Za mě je to 50 %.
X-Men: The Last Stand
X-Men: The Last Stand
Ono nic nevydrží věčně a tak je to všude. Proto i u třetích X-Menů jsem nečekal, že budou stejně tak kvalitní jako předchozí dva díly. Pár znamení, že kvalita bude níž tu bylo vidět už z dálky. Kompletní změna režiséra i scénáristy samozřejmě udělá svoje. Brett Ratner nikdy netočil nějaké moc kvalitní filmy, ale filmy na které se dobře kouká. Moc dobře jsem věděl, co mám od filmu očekávat. Rozpočet byl 210 milionu, stopáž má okolo sta minut a Ratner umí dobře pouze akční a bojové scény, takže mi bylo jasné, že tenhle film nebude nic jiného, než pouhá akční řežba. Fanouška celé mytologie to trochu zklame a "normálního" diváka nijak nerozhodí, zkrátka si Ratner i studio vybrali to menší zlo. Ovšem scénář se mi vůbec nelíbil. Ani se nedivím, když scénárista Zak Penn stojí za takovými výplody jako "Inspektor Gadget" nebo "Elektra". Zápletka působí jako kdyby všem došly nápady. Vyhlazení pár důležitých postav mělo za úkol nejspíš příběh zdramatizovat, udělat příběh nevypočitatelný, ale spíše to diváky jen pobouřilo si myslím. Tohle nebyl dobrý tah, protože tvůrci dali plnou důvěru novým postavám (mutantům). Jenže nové postavy jsou zajímavé jen díky svým schopnostem, ale ne charakterově tudíž to celé působí jako výkřik do prázdna. Musím ale přiznat, že mě potěšilo, že jsem mohl vidět mého oblíbence Beasta anebo tolik diskutovanou Shadowcat. Charakterově se dále rozvíjí pouze "veteráni", kteří hrají své postavy již od prvního dílu, ale tenhle fakt zachraňuje celou věc opravdu jen málo. Jediné pořádné pozitivum vidím v akční stránce filmu. Ratner právě tady zachraňuje film ačkoli ho vlastně sráží z kategorie "kvalitní komiksový film" do kategorie "čistý popkorňák". Akce si zde nemá šanci skoro ani vydechnout. Scény jsou velkolepé a ty peníze jsou každopádně ve filmu vidět. Závěrečný souboj je správně vygradovaný a divák se nemá šanci nudit. Po herecké stránce je film těžké soudit, protože se herci vlastně ani pořádně neprojeví, jelikož se neustále mlátí. Halle Berry dostala více prostoru a novou image a její výkon je lepší, než v předchozích dílech, ale stále to není to pravé. Hugha Jackmana už ani nemá důvod komentovat, protože ten je v této postavě jako ve vlastní kůži a podle toho to taky tak vypadá. Ian McKellen je tady "more evil", než kdy jindy, ale pořád působí svým způsobem seriózně. U něho si také nemám na co stěžovat. Jak jsem již říkal, film je težké soudit dle herců, protože například tři výše zmiňované jména opravdu hrají, ale například herci jako Ben Forster, Ellen Page, Vinnie Jones anebo Kelsey Grammer jsou tu jenom pro dobrou image a jako lákadlo na diváky. Tudíž se velký potenciál zbytečně zahazuje. Jedním dechem: "Nejslabší, ale zároveň nejnadupanější díl této série. Mnoho postav, mnoho akce, méně hraní, žádné rozvíjení postav na které jsme zvyklí! Čistý blockbuster se vším všudy!" Kdybych nevěděl, jak jsou předchozí dva díly kvalitní, dal bych 70 %, protože to ovšem vím a navíc se jedná o X-Meny, tak se vůbec nebojím těch 10 % srazit.
X-Men 2
X-Men 2
Druhý díl této komiksové série je zamnou a musím říct, že žádný větší rozdíl mezi tímto a předchozím dílem nevidím. Tenhle je sice o půl hodinu delší, ale jinak kvalitativně na stejné úrovni. Jde poznat, že Bryan Singer zůstal u režie a nepustil k ní nikoho jiného. Jinak je ale tento druhý díl stavěný jako všechny druhé díly. Je do něho vloženo více peněz, tudíž můžete očekávat více efektů, film se rozroste o pár nových postav a zápletek je více, než v prvním dílu, aby se tvůrci ujistili, že se divák opravdu nemá šanci nudit. Většinou se alespoň jedno z toho, co jsem teď výjmenoval udělá špatně a uškodí to filmu, ale u tohohle druhého dílu jsem nic takového nezaznamenal. Akce a dialogy byli opět vyvážené a může za to film poděkovat pouze stopáži trvající přes dvě hodiny. Opět musím pochválit scénář, který dal prostor všem postavám, bral je na vědomí a nepoužíval je jen jako ozdoby, ale věnoval se vykreslování charakteru a celkové vykreslení postavy. Nových mutantních postav tady nebylo moc, defakto jen Nightcrawler, Pyro a Deathstrike, takže scénáristi mohli věnovat každé postavě více času i když je pravda, že u poslední jmenované trochu zaspali. Ačkoli není poznat výraznější rozdíl, jde poznat, že druhý díl není úplně na stejné úrovni jako díl první. Úvodní scéna a záporák je jediné, co se mi zdálo lepší, než v jedničce. V ostatních věcech se ale dvojce dle mého nepodařilo přeskočit laťku i když šlo setsakramentsky poznat, že se Singer i scénáristické duo Dougherty / Harris se velice snažili. Základní herecká sestava zůstala a nové herecké posily filmu jen pomohly, takže co se týče herecké stránky tak se žádný divák nemusí bát. Jackman opět ve své životní roli a opět výborně, Stewart podává sice špetku slabší výkon, než v jedničce, ale moc se ve filmu neukazuje, takže to zase tak velký problém nebyl. Sir McKellen zase nezklamal a jeho výkon jsem mu byl schopen věřit i navzdory tomu, že v tomto díle byla jeho postava spíše kladná, než-li záporná. To samé platí i o Rebecce Romijn. Brian Cox coby hlavní záporák dokázal překonat Magneta a vyhoupl se snad na nejlepšího záporáka této série. Cox vykreslil postavu Strykera lépe, než Danny Houston coby herec té samé postavy v novém Wolverinovi. Nejlepší výkon filmu podal bezkonkurenčně právě Cox! I Alan Cumming coby Nightcrawler mě vysloveně nadchl, ale to bylo i proto, že Nightcrawler je jeden z mých nejoblíbenějších postav. Musím pochválit jeho masku! Herci jako Berry, Marsden, Janssen, Ashmore nebo Paquin už poté podali jen průměrný, ničím zajímavý výkon. Jedním dechem: "Oproti jedničce není znát nějaký vzestup či pokles kvality. Herci hrají výborně a Cox doslova kouzlí! Dvojka se dokázala vyrovnat výborné jedničce i navzdory o poznání delší stopáže!" Dávám taktéž 80 %, jako u prvního dílu.
X-Men
X-Men
Samozřejmě, že jsem tuhle snad jedinou doopravdy uznávanou komiksovou sérii již viděl, ale je to už delší doba a já si vzpomínám, že jsem spolu s ostatními sdílel to nadšení z filmů o X-Menech, takže osvěžit si paměť mi vůbec nebylo proti srsti neboť jsem si na spoustu věcí nevzpomínal a tehdy jsem nebyl až tak úplně seznámený s celou mytologií a postavami téhle série. Včera, když jsem si film pustil to tedy pro mě jako zkušeného filmového fandu znamenalo víc, než pro tehdy nadšeného teenagera. Za filmem jsem viděl kvalitního režiséra Bryana Singera, který mě dosud v žádném svém filmu nějak ohromně nezklamal a zatím si u mě drží čistou bilanci. Za scénářem stojí David Hayter, který sice zakolísal filmem "Král Škorpion" a řekl bych, že až spadl poté filmem "Riddick", ale nadruhou stranu jeho nejnovější "Strážci" byli velice kvalitní počin a věděl jsem, že nemusím čekat katastrofu, když tenhle film sklízel a sklízí samé pozitivní ohlasy. No a v herecké sestavě esa jako Hugh Jackman, Ian McKellen, Halle Berry, James Marsden a spoustu dalších velmi seriózně znějících jmen. Potencionální divák se prostě musí usmívat už při pohledu na seznam lidí, kteří na filmu pracují. Naštěstí to také není jen výkřik do prázdna a jak kvalitně film z dálky vypadal, tak kvalitní také byl! Sice mě trochu vylekalo, že film zobrazuje jen velmi malé množství postav a bylo mi líto, že nějací moji oblíbení mutanti se ve filmu vůbec neobjevili, ale postupně se ukazovalo, že přebytek postav by filmu jen ublížil. Takhle alespoň každý herec dostal příležitost přesně vykreslit svou postavu a nikdo nezklamal. Film se točí hlavně kolem Wolverina, ale nezaměřuje se pouze na něho. Hayter vyvažuje akční scény s těmi mluvícími úplně perfektně, nic nepřibývalo ani neubývalo. Jde vidět, že Singer peníze na film využil do posledního dolaru a využil je perfektně. Vizuálně mi připadalo, že film musel stát alespoň přes sto milionu, ale není tomu tak. Singer si zaslouží uznání už jen za tenhle fakt. Je to velmi kvalitní film a jeden z nejlepších filmů podle komiksů. Jenomže po tom, co jsem viděl v kině "Strážce" už jsou i X-Meni trochu slabší. Bylo to dost dobré, ale nikoli dokonalé. S herci to v tomhle filmu jde z kopečka do kopečka. Hugh Jackman ve své životní roli a tenhle charakter mu prostě sedne. Chybělo mi více agrese z jeho strany, ale jako start a rozjezd jeho nejznámější postavy to bylo hodně solidní. Ian McKellen nám předvedl velice zajímavý typ záporáka. Seriózní, chladný a vždycky klidný Magneto takhle jsem ho viděl já a tenhle pohled se mi líbil. Patrick Stewart byl ve své roli velmi důvěryhodný. Uměl hrát pouze svou mimikou a nepotřeboval repliky, tenhle fakt se mi na něm líbil nejvíce. Poté už to šlo ovšem jaksi z kopečka. James Marden, Halle Berry nebo Famke Janssen. Se všemi to dopadlo úplně stejně. Jen chodili po plátně a ukazovali své schopnosti, ale hraní jsem u nich neviděl. Na záporácké straně to bylo lepší. Ray Park, Tyler Mane i Rebecca Romijn měli charisma a všichni s přesností zapadli do svých rolí. Jedním dechem: "Tenhle film se nepyšní nálepkou nejlepší film podle komiksů pro nic za nic. Dnes už by byl tenhle žebříček sice trochu pozměněn, ale první díl X-Menů by byl pořád v top trojce, o tom není pochyb! Tohle prostě musíte vidět!" Dávám silných 80 %.
From Hell
From Hell
Filmy o slavných sériových vrazích mě zajímají a ačkoli je nijak dychtivě nevyhledávám, už vůbec se jim nevyhýbám a tomuto filmu obzvláště ne. Na filmy s Johnny Deppem v hlavní roli jsem přestal vrhat špatné světlo od doby, kdy mě díky několika filmům přesvědčil, že se umí ukázat i v jinačí roli, než jako Jack Sparrow. Heather Graham, Ian Holm nebo Robbie Coltrane jsou rozhodně velmi zajímaví herci a vidět je hrát pohromadě na mě působilo neskutečně zajímavým dojmem. Od bratrů Hughesových jsem nedávno viděl jejich nejnovější film, takže rozšířit si obzory v jejich tvorbě jsem jenom vítal. Ve filmu podle mého názoru záleží jen na vizuálním podání atmosféry a napětí. Příběh by totiž velká většina diváků měla dobře znát a tudíž záleželo hlavně na Hughesových a na tom, jak se filmu ujmou. Přiznám se, že film byl přesně takový, jaký jsem si ho představoval a tudíž Vám musí být jasné, že už od samého začátku si mě film svým způsobem získal. Pochmurná a temná atmosféra devatenáctého století, Praha "převlečená" za Londýn a nebojácnost bratrů Hughesových ukázat i ty nejnechutnější záběry na mrtvolu lehké dívky a tím pádem posílit pocit ze skutečného kriminálního příběhu. Jistě, všechny ty zápory filmu, které zde a jinde též vyjmenovávali kritici či diváci jsou pravdivé a já s nimi souhlasím. Jenomže rozdíl je, že mě všechny tyhlety zápory příjdou přehlédnutelné nebo menší, než je vidí ostatní. Romantická linka zde opravdu nemusela být, ale nevadila mi. Fakt, že vrah se dá lehce poznat nepopírám, ale já jsem třeba měl problém přiřadit barvu hlasu vraha k nějaké postavě ve filmu, takže jsem si pravou identitou vraha nebyl jistý po celou dobu trvání filmu. O nudě bych se například já u tohoto filmu zmínit nemohl, protože jsem jí jednoduše nezažil. Jediné, co se mi na filmu opravdu nelíbilo bylo jeho zakončení. Zbytečně protahované. Na herce se dobře koukalo a nikdo nezůstával pozadu. Depp jako chytrý, ale věčně zfetovaný detektiv byl věrohodný, ale jako zamilovaný zachránce už ne, takže jsem mu nevěřil úplně všechno. Robbie "Hagrid" Coltrane (téhle škatulky se už nezbaví) byl ovšem bez chybičky. Sympatický a nepřehrávající více, než jeho role vyžadovala prostě bezchybný výkon. Heather Graham byla hezká a sympatická, ale to je všechno. Její herecký výkon nebyl nějak úžasný a poukazoval na známky průměru. Ian "Bilbo" Holm je na tom u mě úplně stejně jako Coltrane (a to myslím i ohledně té škatulky). Jedním dechem: "Velmi zajímavý příběh jehož chyby a zápory Vám nepříjdou tak veliké pokud se necháte vtáhnout do děje. A to půjde lehce díky temné atmosféře a jistému napětí, které ve filmu nelze přehlédnout! Holm a Coltrane jsou tu nejlepší - nikoli Depp!" Dávám 80 %.
25th Hour
25th Hour
Od tohoto filmu jsem dostal úplně něco jiného, než jsem čekal. Film se tvářil zcela jinak, vyprávěl divákovi příběh jinak a byl dosti složitý a psychologický. Zkrátka takový, který bych pod taktovkou Spika Leeho nečekal. Čekal jsem mafiánské praktiky, vyřizování účtů a smiřování se se budoucností, která hlavní postavu čeká. Jenže David Benioff je zcela zvláštně univerzální typ scénáristy a tak mi mělo být jasné, že tenhle film bude opět trochu jiný, než jeho "Troja", "X-Men Orgins: Wolverine" nebo "Hranice života". Na tenhle film si prostě musí divák zvyknout. Musí si navyknout na ten pro něj ještě neokoukaný styl vyprávění a zcela jinou cestou vedený scénář. Jakmile si ovšem divák na toto všechno zvykne (a měl by si během filmu zvyknout), vyvine se z tohoto filmu vlastně docela zajímavý film, který diváka baví. Jakmile divák překousne úvodní a nudnější třiceti minutovou pasáž, měl by ho film začít bavit a zajímat. Někoho více a někoho méně, ale každopádně poznáte, že se právě díváte na zajímavý film. Ať už na to příjdete při sledování vyšperkovaného "do hajzlu s ..." monologu hlavní postavy nebo při hospodském dialogu Peppera a Hoffmana, v jedné chvíli Vám to dojde a poté už pro Vás film bude více snesitelnější a bude Vás více zajímat. Nevylučuji ovšem, že se ve filmu už neobjeví nudnější pasáže a velké mínus vidím v tom, že příběh je vlastně úplně obyčejný a pouze monology a dialogy jsou to, čím film docela vysoko vyskakuje z kategorie podprůměr. Zajímavé bylo také umístění těch "flashbacků", které divákovi popisovaly zlomové okamžiky v životě hlavní postavy. Nebylo jich mnoho a tudíž se mohl točit film primárně okolo hlavní dějové linky, ale jelikož, jak už jsem již zmiňoval, na mě působila hlavní dějová linka naprosto obyčejně, menší množství "flashbacků" zase až takový plus není. Herci ovšem nezklamali a dokonale využili skvěle napsaného scénáře. Edward Norton všemu šéfuje. Jeho výkon je (jako u většiny filmů) nadprůměrný, takže se žádné nepříjemné překvapení nekonalo. Barry Pepper už však hodně překvapil. Pár filmů s ním jsem již viděl, ale abych pravdu přiznal, vůbec si na něho nepamatuju. Tímto filmem se mi však jistojistě vryje do paměti, protože jeho výkon je rovný výkonu od Nortona! Hoffman také nějak výrazněji nezklamal, ale ztvárňuje zde docela nenápadnou postavu a tudíž jsem si ho natolik nevšímal. Rosario Dawson zde k mému překvapení také nesloužila jen jako někdo, na koho by se mělo dát pouze dobře koukat. Dawson zkrátka zavětřila kvalitní roli, využila situace a svým výkonem mile překvapila. Jedním dechem: "Napoprvé zajímavý, napodruhé již ne. Ovšem shodnu se s většinou diváků na tom, že tohle je velmi kvalitní zážitek! Scénář, Norton a Pepper jsou jeho největšími klady!" Dávám slabších 70 %.
Verze 3.3.0 All Rights Reserved
Podmínky užití | Reklama
RSS | Kontakt | FAQ
0.024 sec. (PHP: 52% SQL: 48%)
