avatar uživatele

Pecca007

Jméno
Věk
Bydliště
Twitter
Facebook
Instagram
Poznámka
Názory
plakát filmu
Saw 6
Saw 6
40 %

Saw VI

Další díl a stále nikdo nemůže s určitostí říct jestli je tohle už doopravdy poslední díl. Tvůrci sice tenhle díl ukončili méně tajmně, než všechny ostatní, ale všichni víme, že už se dneska Saw točí jen kvůli penězům, takže se kdykoli může vyklubat sedmička, bohudík nebo bohužel? Já se tentokrát přiklaním k tomu druhému, neboť ten pokles kvality je díl od dílu znát. Pátý díl byl z mého pohledu sice kvalitnější a přirovnával bych ho jako takového malého, povedeného brášku druhého dílu, jenže šestý díl v jeho stopách nepokračuje a tak mohu v klidu bez výčitek říct, že tento díl je opravdu slabý. Osobně mě celý ten příběh okolo Jigsawa a jeho splečníků docela nudil (nicméně díky Tobinu Bellovi se na tuhle ságu dá ještě dívat) a tak vlastně tak trochu trpím už od čtvrtého dílu. Jasně, je mi jasné, že když už otevřeli nějaký příběh, tak ho zkrátka musí dovyprávět, ale rozhodně to nemuseli tak protahovat. Jsem sice rád, že tvůrci příběh dovyprávěli (možná), ale i přesto mi tenhle díl příjde naprosto nepodstatný. Protože Saw už od třetího dílu "žije" jenom z těch hektolitrů krve, které se v něm ukazují. Myslím, že kdyby tvůrci jeli po vzoru jedničky a dvojky a spíše si pohráli s psychickou stránkou postavy (potažmo diváka), jen málokomu by vadilo velké množství dílů a série by se hodnotila jako více kvalitní, ale to je jen úvaha. Co si budem povídat, dneska se na Saw člověk podívá jen kvůli pastím a ten složitý a roztřepený děj si už nikdo nepamatuje ani ho tak moc nezajímá. Prostě se s nápaditého filmu stala jen série brutálních scén a proto budu také tento film hodnotit podprůměrně. Když už jsem u těch pastí, tak musím podotknout, že v tomto dílu už šlo vidět, že tvůrci melou z posledního a až na tu úvodní past, mi už potom nepřišla žádná zajímavá. Docela mě potěšilo, že tady bylo více scén s Tobinem Bellem, než minule, protože on si svou vizáží vydobil můj respekt. Navíc, i navzdory tomu, co dělá / dělal, působí pořád neubližně a sympaticky a tomu říkám charisma. On jediný, co se týče herců, pozvedává kvalitu celé série. Zato Costas Mandylor je jako postava i jako herec hodně nesympatický. Já jsem si na něj dokonce za těch několik dílů stihl vypěstovat antipatii a když už tohle cítíte k defakto hlavní postavě, je to hodně zlé. Jedním dechem: "Zazvonil zvonec a pohádky je, doufám, konec. Bohužel, tato série si podle mě zaslouží něco víc, než jen podprůměrný konec!" Tenhle díl je slabý, to bezesporu. Dávám 40 %.

25. listopadu 2009
plakát filmu
Hanebný pancharti
Inglourious Basterds
80 %

Inglourious Basterds

Quentin Tarantino je můj oblíbenec, to říkám hned zezačátku. Když jsem poprvé viděl trailer, vykulil jsem oči a začal jsem Tarantina vynášet do nebe. Mě prostě ty jeho filmy baví, protože jde vidět, že je filmový nadšenec a dělá filmy pro lidi, pro jejich zábavu! Začalo to "Pulp Fiction" a zkončilo slabším "Grindhousem", "Hanebný pancharti" však zase nastolily ten starý dobrý Tarantinův styl filmařiny. Můj první plán byl takový, že si na tento film musím zajít do kina, jenže nikdo z lidí okolo mě nechtěl jít (co jsou to proboha za lidi?! :D), takže jsem se rozhodl chvíli počkat. Až přednedávnem jsem si sehnal tento film ještě s originálním zněním a myslím, že jsem udělal lépe, než kdybych čekal na český dabing, protože slang Brada Pitta je nezapomenutelný a já už mám hrůzu jak se toho ujmou čeští dabéři. Jak jsem říkal, starý dobrý Tarantino se nám vrátil a s ním všechno na co jsme od něho zvyklí. Sáhodlouhé, ale přesto neskutečně zábavné dialogy, hlášky a fórky, které dělají z Tarantina barbara a hektolitry krve. Problém je v tom, že jsem čekal od filmu něco jiného a film mi nabídl jen část toho, co jsem očekával. Já totiž očekával nekompromisní řežbu nácků a do ní zakomponované ony pověstné Tarantinovy dialogy. Ovšem ve filmu se více mluvilo, než "jednalo" a né, že by mi "tlustý" scénář nějak vadil, ale Tarantino sliboval skalpování nácků a já jsem za dvě a půl hodiny filmu dostal jen tři takové scény a to mě docela zklamalo. Neberte mě, prosím, za nějakého sadistu, ale já jsem zkrátka tenhle film čekal více akčnější a očekávat tohle od Tarantina přece není nic neobvyklého. Ty tři "krvavé" scény co se ale ve filmu objevily, byly neskutečně "cool" a pohled do tváře Eliho Rotha jak na konci naštvaně a bezohledné pálí do nacistického davu je úžasný. Jinak si ale na nic, než na nedostatek akce nemohu stěžovat. Tarantino mě rozhodně nezklamal a dokázal mi, že mě dokážou dobře pobavit i jeho novější filmy a nejen jeho klasiky. Co se týče herců, tak zde nemám námitky. Pitt se svým slangem, jak jsem zmiňoval, se ihned stal mým oblíbencem. Christoph Waltz byl až nechutně dobrý záporák. Hlavně ta úvodní scéna mě dostala do kolen! Co se týče ženských rolí, tak mě více zaujala Mélanie Laurent, než Diane Kruger, protože Laurent se lépe herecky projevovala a její postava mi byla celkově i sympatičtější. Docela mě potěšila rolička Mika Myerse, šikovná image a rolička taky dobře zvládnutá. No a nakonec Eli Roth, to je prostě řezník! Jedním dechem: "Můj filmový bůh Tarantino je zpět! Sice jsem čekal na dvou a půl hodinový film od Tarantina rozhodně více akce, ale pořád je to ten starý, dobrý Tarantino! Pitt a Roth rulez!" :D Rozhodně to nemá na "Pulp Fiction" nebo na "Kill Bill", ale pořád je to velice slušná podívaná, kterou odměním 80ti procenty.

22. listopadu 2009
plakát filmu
Lid versus Larry Flynt
People vs. Larry Flynt, The
60 %

The People vs. Larry Flynt

Věřte nebo ne, tenhle film byl mým prvním seznámením s filmy Miloše Formana (tedy pokud nebudu počítat to, že jsem dost útržkovitě viděl Amadeuse). Takže když se mi naskytla příležitost vidět tenhle film, neváhal jsem, protože jsem chtěl poznat Formanovy režisérské kvality, no a samozřejmě mě zklákal i sám námět, protože autobigrafický film o osobě, která vymyslela druhý nejslavnější časopis pro muže se ve filmové branži nevidí jen tak. Podle mě je rozhodně lepší, že se zfilmoval příběh Larryho Flynta, protože příběh Hugha Heffnera by podle mě nebyl až natolik zajímavý, jako právě život Larryho Flynta, rebela, který se nebál urazit ani soudce. Měl jsem strach, že budu mít na Formana příliš velké očekávání. Když totiž ze všech stran slyším, jak je to perfektní režisér a že snad ani nenatočil špatný film, automaticky od něho očekávám jenom a pouze nadprůmerný film. Miloš Forman ale nezklamal a natočil Flyntův příběh velmi dobře. I lechtivé scény dokázal natočit velmi šetrně a eroticky zárovreň (např. scéna na prvním focení). Scény zbytečně neprodlužoval, ukazoval divákovi jenom ty podstatné scény a do dvou hodin nám stačil i velmi dobře popsat charaktery všech hlavních postav a to je na dvou hodinový film hodně slušné! Samozřejmě, že postava Larryho Flynta byla mírně idealizovaná. Sice je na diváky menší podraz, ale Forman to myslel dobře. Pouze chtěl hlavní postavu podat divákovi jako velmi nevidanou. V tomhle je to kouzlo filmu. Nejen, že už námět je sám o sobě nevídaný, ale i hlavní postava má diváka zaskočit. Divák má Flyntovi v jedné scéně fandit a v jiné si zase přát, aby to Flyntovi jen tak neprošlo a přesně tyhle pocity u mě hlavní postava vyvolala. Herci byli dobří! Woodyho Harrelsona začínám mít čím dál, tím víc rád. V každém filmu je mi sympatický a v čím dál více filmech, v kterých ho vidím, předvádí hodně dobré výkony. Tato role mu sedla na míru. Dokázali jste ho litovat i nenávidět a to je dobře. Nominaci na Oskara se tedy vůbec nedivím. Courtney Love překvapivě podala výkon na úrovni Harrelsona. Tomu bych se ani moc nedivil, protože určitě čerpala se svých zkušeností. :) Edward Norton mi do své role naopak vůbec nesedl. Po celý film jsem si na jeho podání své postavy nemohl zvyknout. Jedním dechem: "Miloš Forman mě sice nezklamal, ale řeknu to tak. Amadeus mě i přesto, že jsem ho viděl útržkovitě, dokázal zaujmout více, než tenhle Formanův výtvor. Ovšem, Harrelsonovi a Love se klaním!" Dávám 60 %.

22. listopadu 2009
plakát filmu
Mrtvý muž přichází
Dead Man Walking
70 %

Dead Man Walking

Výběr tohoto filmu jsem účinil z jednoho prostého důvodu. Řekněme, že jsem v poslední době viděl jenom samé průměrné filmy a tak jsem si myslel, že film "Mrtvý muž přichází" mi to všechno vynahradí, protože je v dnešní době už pomalu považován za filmový kult! A je tomu lehké uvěřit, když film zdobí Oskar za hlavní ženskou roli a dvě další nominace za režii a hlavní mužskou roli. Navíc už jsem nějaké to drama pěkně dlouho neviděl, tak jsem potřeboval nějaké to "osvěžení". :) Ovšem, myslím, že jsem od filmu spíše hodně očekával. Film mě zkrátka nezasáhl tak, jak jsem čekal. Není chyba v režii nebo v hercích, jako spíše ve scénáři, jelikož první polovina byla značně nudná. Dialogy nebyly nic moc, protože se v nich ještě neřešilo to podstatné a celkově byl film takový zabrzděnější. Druhá polovina se ale hodně zlepšíla. Hlavní ženská postava se dostala na rozcestí, kde si měla vybrat jakou cestou jít a hlavní mužská postava se zase smířila se svým osudem a musela si zachovat důstojnost. Až tehdy pro mě začaly být dialogy zajímavé a emocionální. A to nejen dialogy mezi Sarandon a Pennem, ale taky dialogy mezi Sarandon a Ermeym, Barrym a nebo Maxwellovou. Prostě všechny dialogy jako by měli duše a city, rozdílné názory a emoce z nich přímo vyzařovaly. Tim Robbins na to šel chytře a dobře. Myslím, že tenhle kontroverzní námět podal divákům co nejopatrněji mohl neboť film není nikdy jednostranný, ale snaží se být po celou dobu objektivní a tím, myslím Robbins odehnal hrozby všelijakých nařčení, žalob nebo pomluv na jeho osobu. Prostě je na divákovi jestli je na vrahově straně a nebo proti němu, samotný film divákovi jeho názor nebere a ve scéně popravy všem přednáší poselství, které bude vždycky pravdivé. To se mi na filmu líbilo a odceňuji, jak se tohoto Robbins ujal. Co se týče herců, tak samozřejmě nemám žádné námitky, akorát bych dal toho Oskara spíš Pennovi, než Sarandon, protože Penn předvedl lepší herecký výkon. Zvlášť v posledních dvaceti minutách filmu jsem si jeho hraní užíval, protože hrál naprosto věrohodně, až mě jeho postava dojala. Sarandon hrála taky velmi dobře a silně, ale na Penna podle mě tedy v tomto filmu nemá. A být v roce 1995 filmovým akademikem, dal bych i nominaci na vedlejší roli a to Lee Ermeymu, protože scéna, kdy je Helen na návštěvě u Percyů je hodně silná. Jedním dechem: "Toto je skvělé drama a všechny ty nominace a Oskara si bezesporu zaslouží, ale díky té nudnější a pomalejší první polovině se pro mě tento film nikdy nestane plnohodnotným kultem!" Filmu dávám zasloužených 70 %. P.S. Hodně mě potěšila menší rolička Jacka Blacka. :)

21. listopadu 2009
plakát filmu
50 %

Public Enemies

Dostala se ke mě další "Mannovka". Nepotřeboval jsem jít na tento snímek do kina i navzdory tomu, jaká zvučná jména obsahoval. Raději jsem si počkal na DVD. Tím jsem nemohl nic zkazit neboť z osobních zkušeností vím, že já a Michael Mann to je buď a nebo. Mann má totiž svůj vlastní styl režie, kterým filmu buď přilepší nebo uškodí. Konkrétně myslím kameru. Ten jeho "home-made" typ jaký používá ve všech svých filmech se sem tam objevil i tady a filmu to neprospělo. To, co mi u "Collateralu" a "Aliho" nevadilo, mi zde vadí. Asi to bude v tom, že u gangsterek jsem zvyklý na digitálnější kamery. Prostě, moje osoba bere kameru jako zápor filmu. Další na čem Mann "uklouzl" je scénář. Navzdory tomu, že byl podle skutečnosti prostě nudil. Nebylo to námětem, bylo to scénáristy. Až teprve od přestřelky v lese mě začal film bavit, ovšem pořád to nebylo ono. Dále nechápu proč musel Mann tenhle film natočit tak dlouhý, když to bylo úplně zbytečné. Taky mi zde jaksi nesedla ta jednostrannost, jakou Mann v sobě i v nás divácích vyvolal. Dillinger byl ten zlý a Purvis ten dobrý, tak proč je tomu v tomhle filmu naopak? Proč diváci (včetně mě) fandí spíše Deppovi, než Baleovi? Mann měl vykreslit pozitivy i zápory na obou dvou stranách stejně, potom by film určitě bavil víc diváků. Ovšem, abych tu na Manna jen neházel špínu, tak musím říct, že přestřelky jsem si vychutnával a ani mi nevadilo jejich množství a jejich zdlouhavost. Mezi Deppem a Cotillard to jiskřilo a kostýmy mě taky hodně zaujaly. V posledních asi čtyřiceti minutách se kvalita filmu zvedne a už je to zajímavější. Od přestřelek, přes brutální výslech Billie až po kvalitně natočené zavraždění Dillingera. Ano, tato část u mě film zvedla alespoň na průměr a nenechala ho zpadnout níže. Co se týče herců, po téhle stránce to taky není nic extra. Jediný, kdo kvalitně hraje jsou Depp a Cotillard. Ti jediní svoje postavy nějak tvarujou a prožívají. Bale je naopak "herec jedné grimasy" a to i tady. Podle mě mu více sluší role záporáků (viz. Americké psycho, Shaft), protože tam se jeho chladný výraz alespoň dá využít, ale tady mě jako "hodný detektiv" vůbec nepřesvědčil. Mann sice obsadil do vedlejších rolí poměrně velké hvězdičky, ale jejich potenciál zahodil, místo aby jej využil. Například takový Giovanni Ribisi, na kterého jsem se těšil, se zde jen míhnul a Channing Tatum. na kterého jsem byl hodně zvědavý, se ve filmu taky moc neohřál a jeho osud a doba na scéně mě spíše rozesmály. Jedním dechem: "Mann nezvládá scénář a styl kamery mi znepříjemňoval sledování filmů. Přestřelky a zakončení sice bylo perfektní. Herecká elita sice byla velká, ale její potenciál Mann scénáristicky zahodil a tak jediní pořádní herci jsou zde Depp a Cotillard." Dávám 50 %.

21. listopadu 2009
plakát filmu
30 %

Fighting

Na filmy tohohle typu je lepší si počkat, až budou na DVD, protože platit za vstupenky a nebýt si přitom jist kvalitou filmu, to bych vážně nemohl. Tenhle výtvor je typický příklad coby "film pro teenagery", kterých se každý rok natočí alespoň pár neboť teenageři jsou zlatým dolem pro každou filmovou společnost. Nic jiného za tím není. Tyhle filmy nemusí být nápadité. Stačí když mají klišé zápletku, dobrý soundtrack a nějakého toho hezouna v hlavní roli a film si na sebe docela dobře vydělá. Já jsem s tím počítal, úplně ze vším, protože jsem myslel, že film bude mít alespoň nějakou atmosféru. Ohraný klišé námět mi ani tak nevadil, jen jsem se modlil, aby režisér Dito Montiel vzal tuhle látku zodpovědně. Sice jsem neviděl jeho předchozí film, ale vím o čem je a tak jsem doufal, že je Montiel dobrá volba a že bude vědět jak natočit tenhle pouliční příběh. K mému nemilému překvapení jsem ale doufal zbytečně. Film je nuda! Montiel u něho vůbec nepřemýšlel. Atmosféra jakoby se vypařila, dokonce ani v soubojích nebyla a to tyhle souboje byly přitom největší pozitivum filmu. Atmosféra zde chyběla, protože Montiel jak při psaní scénáře, tak při natáčení jaksi zapomněl na nějakou tu dramatickou scénku a tak atmosféra chybí. Největší drama ve filmu je to, že hlavní postava je "socka", navíc mi i vadilo, že každý souboj vyhrál. Nelogičnost! Dokonce ani konečná scéna mi nepřipadala nějak moc dramatická. No prostě film je naprosto bez atmosféry, je tam jedno klišé za druhým a navíc ani herci mi nejsou moc sympatičtí. Channing Tatum je jen hezoun, který v tomto filmu nějak zapomíná hrát. I Terrence Howard na mě zde překvapivě působil dost nesympaticky. Jediný herec, který se mi v tomto filmu líbil, byl Ivan Martin, který jako jediný byl ve své roli (záporáka) přesvědčivý. Jedním dechem: "Je to jen jedno velké klišé bez atmosféry. Dito Montiel na to celou dobu šel špatně, proto je i herecká stránka dost slabá! Největší boj, byl přežít tenhle film." Včera večer, když jsem se na film díval, jsem byl rozhodnut, že dám tomuto filmu 40 %. Teď, když se mi to po noci proleželo v hlavě jsem se rozhodl hodnocení ještě snížit, protože tenhle film není vůbec žádný zázrak, je to celé špatně! Dávám 30 %.

17. listopadu 2009
plakát filmu
2012
2012
70 %

2012

Po dlouhé době (zhruba asi po čtvrt roku) jsem si vyrazil do kina! Film "2012" byl záska na jistotu, protože jsem věděl, že ať bude film dějově jakkoli stupidní nebo klišovitý, já si ho díky Emmerichovu "vandalství" na plátně užiju. Nebál bych se nazvat Emmericha "Bayem přes katastrofy"! Jde vidět, že do tohoto filmu se vložilo nechutné množství peněz, ale na druhou stranu zase musím Emmericha pochválit, že ani jeden dolar nebyl promrhán. Jasně, že film bude klišovitý, s tím jsem počítal. Tu jde pouze o tu atmosféru a napětí, které kupodivu je i když už na začátku víte, jak film zkončí. Klišé tady až bolestivě bijou do očí, ale o to tady jde. Film se nesnaží být reálný, ale chce pobavit diváky a to se v pěti minutových katastrofických scénách, kdy hlavní postavy jedou v limuzíně přes celé L.A. a všechno padající se jim "úplnou náhodou" vyhne. A takových scén je ve filmu více, než dost. Právě tenhle fakt nejspíš způsobil to, že jsem se ani jednu minutu filmu nenudil. Emmerich mě také dost potěšil tím, že do filmu přehnaně necpal to slavné americké patriotství. Ovšem, že náznaky tu jsou (americký prezident se rozhodne zůstat na pevnině spolu s obyvatelstvem), ale jsou tu viděny jen zřídka a když už, tak v malých dávkách a to jsem v pohodě překousl. Jde vidět, že Emmerich při natáčení myslel na diváky, protože je ve filmu i poměrně hodně často poukazován humor a vtipné scény všeobecně. Další příklad toho, že Emmerich tuto látku nebere příliš vážně a myslí spíš na pobavení diváků a to se mi líbí, a Emmericha to šlechtí! Trochu mě vyvedl z míry ten občasný, syrový "look" digitální kamery, ale to jen tak naokraj. Všichni herci hrajou své role kvalitně a najdete tu jak postavy, které bojují za ostatní (John Cusack, Chiwetel Ejiofor, Danny Glover), postavy, které bojují za sebe (Oliver Platt, Zlatko Buric) i postavy, které slouží pouze k odlehčení děje a zábavě (Woody Harrelson, Zlatko Buric). Všichni herci mají svůj úkol a každý ho splnil na výbornou. Jedním dechem: "Příklad, že i apokalypsa se dá do 150ti minut natočit současně akčně, zábavně a lidsky. Emmerich šikovně bojuje se všemi klišé a spíše dává do popředí pozitivy filmu!" Nová generace katastrofických filmů je tady! Nevěřím, že slabý "Den poté" natočil ten samý člověk, který natočil tenhle trhák. Jasně, že nebudu mířit s hodnocením nějak vysoko, ale nízko zase taky ne. Myslím, že 70 % se pro tento film přesně hodí.

17. listopadu 2009
plakát filmu
Paranormal Activity
Paranormal Activity
60 %

Paranormal Activity

Horror, který zahýbal všemi horrorovými nadšenci a diváky všeobecně. Jednimi milován a úctíván a druhými zatracován a pomlouván. Jasně, tahle "kopie Blair Witch", jak to někteří nazvali, má svoje negativa, ale má také svoje pozitiva. A proto jsem se rozhodl se na tento film podívat, z části taky proto, abych zjistil k jaké skupině diváků se zařadím. Kolikrát se už potvrdilo, že když má někdo dobrý nápad, tak za jeho zrealizování moc nedá a stejně na něm potom zbohatne. Režisér Oren Peli je typickým příkladem. Jednou se mu zablesklo v hlavě, zacáloval patnáct tisíc a teď má několik milionu, ovšem nechápal jsem proč chtějí "fanoušci" tento film do kin. Když atmosféra působí stejně dobře i doma, když se na tento snímek dívají potmě. U mě to alespoň tak bylo. Ano, já jsem se rozhodl se na tento film podívat po desáte hodině večer, protože jsem věděl, že když se na tento film podívám třeba při obědě, tolik to neprožiju a také jsem tu nechtěl potom rozhazovat nízká hodnocení, když by přitom byla zbytečná. Trochu mě zklamala ta dlouhá předehra, zvlášť když obsahovala z velké většiny jen zbytečné a nepodstatné dialogy. Jakmile se na scéně objevil doktor, už jsem zbystřil, jenomže potom byla zase následujících deset minut nuda. Brzy jsem přišel na největší mínus filmu. Tím mínusem jsou právě scény ve dne. Hlavní postavy se vzbudí, řeknou si jak to v noci bylo strašně strašidelné a poté už se tím skoro vůbec nezajímají a nechají to zajít až do extrému. Jasně, v tomhle Peliho originalita nějak selhala. Chápu, že se potřeboval soustředit hlavně na scény v noci a chtěl těch scén natočit co nejvíc, tak se scénami ve dne moc nezabýval. Jenomže celkově to potom vyzní nedomyšleně a hlavní postavy působí stupidně. Více si film užijite ve scénách v noci. Tam atmosféra pracuje velmi silně. Mě osobně teda těmahle scénama film hodně psychicky vydeptal a měl jsem co dělat, abych usnul. Ono na těch horrorech točených ruční kamerou něco je, protože "Záhada Blair Witch" mě taky takhle vydeptala, jenže ta byla víc promyšlená a měla nápaditější reklamu. Já myslím, že Kdyby Peli zbytečně nerozhlašoval, že je to "fake", tak by určitě bylo méně lidí, co by tento film měli za podprůrný. Zakončení mě taky trochu zklamalo! Těšil jsem se na to úplné vygradování a ono to skončí takhle (nebudu říkat jak)! Jedním dechem: "Orin Peli zcela nedomyslel film a udělal slabý marketing, proto jediné co ve filmu opravdu funguje a dostane to ode mě hodnocení, jsou noční scény, protože u nich jsem se nervově hroutil!" :D Dávám 60 %.

16. listopadu 2009
plakát filmu
Bratříčku, kde jsi?
O brother, where art thou?
60 %

O brother, where art thou?

Další film pod režií Coenovců a přesto zase jiný styl vyprávění. Coenovci zase překvapili a to mile i nemile. Dívat se na filmy bratří Coenovců je dost zajímavé, protože všechny mají zajímavé náměty, každý jejich film je točen jiným stylen a vyprávěn jiným stylem. Coenovci se prostě nechcou dostat do jakékoli škatulky a daří se jim to. Naposledy jsem od nich viděl noir záležitost "Muž, který nebyl" a to je oproti tomuto filmu zatraceně velká změna. Opět velmi lákavé herecké obsazení a námět, který hned zaujme. Už jsem myslel, že Coenovci jsou umělci a že každý jejich film je zážitek. Jenže tenhle film je příklad toho, že i mistr tesař se jednou utne. No, abych zase moc nesýčkoval, on i tenhle film byl jistým způsobem zážitek. Řeknu to tak. Ačkoli je námět zajímavě znějící, na obrazovce tak nevypadá. Je to prostě jen příběh tří uprchlíků, kteří jsou na cestě někam a během své cesty potkávají různé lidi (John Goodman, Michael Badalucco nebo Chris Thomas King). Žádná hlubší zápletka. Ta tomuto filmu právě chybí. Prostě je příběh ve výsledku moc nezajímavý. Ovšem, všechny postavy jsou sympatické, všichni herci hrají dobře a soundtrack je naprosto perfektní! Právě ta country / blues hudba spolu s kvalitním scénářem (nedivím se nominaci na Oskara) dělají z filmu nevšední zážitek. Skoro všechny díalogy obsahují jižanský slang třicátých let a je to něco neskutečného pro divákovi uši. Jak říkám, jen škoda toho "prázdného" děje, protože by to byla bomba! Nevím, možná jsem od toho čekal víc, proto mě to trochu zklamalo a označil bych to zatím za nejslabší Coenovský film. Herci zato byli velmi dobří. Clooney hrál velice přesvědčivě a roli vzal zodpovědně. Komunikativní diplomat z něho byl dost rychle a mě byl takhle hodně sympatický. Tak dobře zahraného tupce, jako ho podal Tim Blake Nelson jsem dlouho ve filmu neviděl. Nejslabší, ale taky velice dobrý byl i John Turturro, ale ten trpěl díky obyčejnosti své postavy a tak jeho výkon taky vypadá. K tomu ještě skvělé výkony Johna Goodmana nebo Michaela Badaluccia a já byl s hereckou stránkou filmu naprosto spokojen. Jedním dechem: "Je to sice film naprosto bez zápletky a děje, ale herci, scénář a soundtrack ho nenechají spadnout do podprůměru. Ne, oni ho dokonce vynesou do lehkého nadprůměru." Pořád je to ale podle mě nejslabší Coenovský film, co jsem zatím viděl! Rozhodoval jsem se mezi 50ti a 60ti procenty a nakonec dám 60 %, protože mě ústřední song "I Am a Man of Constant Sorrow" totálně dostal!

16. listopadu 2009
plakát filmu
Únos vlaku 1 2 3
The Taking of Pelham 123
50 %

The Taking of Pelham 1 2 3

Byl jsem velmi zvědav, co vymyslí Tony Scott tentokrát. Když jsem se totiž dozvěděl, o čem že tenhle film je, nějak mě to nezaujalo. Prostě mi to přišlo jako nezajímavý nápad udělat film o unesení metra, když už v tomhle stylu bylo natočeno pár áčkových i béčkových snímku. Ještě navíc, když tohle byl defakto remake! Tak jsem si teda řekl, že chodit na tohle do kina rozhodně nemá cenu, protože bych si to možná ani neužil. Když se ale tento film teď objevil i s českým dabingem řekl jsem si, že dám Scottovi teda šanci. Líbilo se mi, že ve filmu se začalo ihned něco dít. Žádné zbytečné, natahující "předehry", Scott šel prostě hned na věc a seznamování s jednotlivými postavami příjde postupně během filmu, dobrá volba! Jenže tenhle film není takový jaký byste čekali. Na to, že má okolo sto minut, je tu akčních scén poskromnu a Scott se soustředí spíše na charaktery postav. Jenže teď je otázka: "Jde mu práce s postavami a jejími charaktery?" Divák by si pomyslel, že určitě, ještě když si Scott vzal na pomoc zkušeného scénáristu Briana Helgelanda. Ovšem, mě v závěru filmu došlo, že jediná postava, kterou jsem si pořádně užil a o kterou jsem se pořádně zajímal je Ryder v podání Johna Travolty. Jenom tahle postava si dokázala získat mou pozornost a to je podle mě málo, protože tohle je thriller, který celý stojí hlavně na postavách a na atmosféře. Atmosféra, to je další věc. Atmosféru zde divák pocítí za celých sto minut všeho všudy jen dvakrát a to vždy při zabíjení rukojmích. Od Scotta jsem viděl pár filmů (Deja Vu, Muž v ohni, Poslední skaut, Nepřítel státu), ale "Únos vlaku 1 2 3" mi z těchto filmů příjde jasně nejslabší. Scott se prostě měl vykašlat na nějaké to remakování a měl zase udělat něco svoje, něco, kde by mohl využít svou fantazii a ukázat svůj talent. V tomto filmu měl pouze svázané ruce a musel se držet originálu, to je asi největší kámen úrazu! Jak už jsem řekl, tak jediný herec, který měl šťávu byl John Travolta. Umí hrát i v dnešní době a to, že mu jdou hrát záporáci stejně dobře jako klaďasové už sice předvedl v jiných filmech, ale zde to potvrdil a dal najevo, že umí hrát stejně dobře jako kdysi. Scottův oblíbenec Denzel Washington mi zde přišel takový nemastný, neslaný. Nevím, jestli to je tou jeho postavou a nebo jí jenom tak nudně podal, ale rozhodně měl i lepší role. To jsou jediní dva herci, kteří stojí za zmíňku, ostatní herci nejsou nějak zajímaví. Jedním dechem: "Chabý námět svázal Tonymu Scottovi ruce a tak nemůže nabídnout to, co divákovi nabídl v předchozích jeho filmech. A když z celé škály postav a herců, zaujme se svou postavou pouze Travolta, tak víte, že něco není v pořádku!" Vypadá to, že Scott nám nenatočil nic víc, než jen chabý průměr. Tomuto filmu dávám 50 %.

15. listopadu 2009
plakát filmu
Šílenec
The Caveman's Valentine
70 %

The Caveman's Valentine

Potřeboval jsem si nějak spravit filmovou chuť, protože poslední dobou jsem viděl dost průměrných akčňáků a thrillerů, takže jsem už skoro přestával doufat, že se ještě najde nějaký, který je nadprůměrný. Tenhle film měl být tím zlomem, tou hranicí, která by mě zaujala a přesvědčila, že tady jsou nejen filmy, jejichž námět zní dobře, ale i filmy, jejichž námět je i dobře proveden. "Šílenec" (ukamenovat českého distributora za český překlad názvu), mě i hned zaujal. Zápletka byla originální, neokoukaná a vlastně jste si ani nemohli být jistí, jak film dopadne, takže se tím pádem zabránilo předvídatelnosti či zbytečným klišé scénám. Navíc mě zde strašně zaujala jak image mého oblíbence Samuela L. Jacksona, tak i jeho herecký výkon. Režisérka Kasi Lemmons natočila tenhle příběh podle mého názoru strašně originálně. Prostě chtěla ať se divák co nejlépe a nejvíce vžije do kůže hlavní postavy a tak můžeme během filmu sledovat různé střihy, které příjdou z ničeho nic a to se mi právě na filmu nejvíc líbilo. Setkáváme se s imaginárním světem hlavní postavy a poznáváme všechny jeho duchy a démony, kteří nás provází celý film. K tomu se ještě hlavní postava potýká s nedůvěrou a posměchem a musí se spolehnout sám na sebe a na svojí pomatenou mysl. Tím vlastně film vybočuje z jakýchkoli zaběhnutých kolejí a jde si svojí vlastní cestou a divák prostě netuší a musí sledovat, co bude dále. Scénárista George Dawes Green se nás celou dobu snaží tahat za nos a ono se mu to i daří, protože rozuzlení je překvapivé. Nenazval bych to sice nějakým velkým zvratem, ale rozhodně nám to rozuzlení udělá úsměv na tváři. Samuel L. Jackson hraje jako obvykle skvěle. Mimika, chůze, cukání to všechno zahrál přesvědčivě a ty jeho dredy byly neskutečně "cool". :D Aunjanue Ellis je další, kdo stojí za zmíňku. Ve filmu je spíš v těch dramatických scénách a v těch svůj herecký výkon naprosto zvládá. Nikdo další z herců už potom nestojí za zmíňku. Jedním dechem: "Námět a talent režisérky udělaly z tohoto filmu originální věc. Sice postrádá nějakou větší akci, ale řešení případu spolu s šíleným rasta bezdomovcem Vám případný stesk po akčních scénách určitě vynahradí!" Tohle je pro mě rozhodně naprůměr. Když tenhle film někomu nesedne nebudu mu to zazlívat. Pro mě to ale byl příjemná hodinka a půl se sympaticky originální detektivkou. Dávám 70 %.

15. listopadu 2009
plakát filmu
Rozsudek smrti
Death Sentence
50 %

Death Sentence

Je páteční večer a já vážně nemám náladu na nějaké drama nebo romantiku, takže co udělám? Vezmu film, od režiséra prvního "Saw" s nadějí, že se dobře pobavím. A já se bavil, řeknu to narovinu, ale velikost mého zklamání způsobilo spíše to, že si film ze začátku hrál na něco, v co se nakonec neproměnil. Naskytl se mi pohled na jednu velikou úvodní dramatickou scénu a Kevin Bacon v ní hrál skvěle, takže jsem čekal něco více, než jen béčkový akčňák o pomstě, v který se nakonec film proměnil. Spiše tahle skutečnost způsobila to, že jsem tak moc litoval zpackaného potenciálu, který režisér James Wan měl v rukou! Film mi tak stále více a více připomínal film "Kat", a Kevin Bacon se stále více a více podobal Thomasu Janeovi. Wanovi se prostě nepovedlo stylově nebo alespoň nějak rozumně skloubit dramatickou linku s akční řežbou. Nakonec z toho udělal stejné béčko, kterých už se na světě natočilo alespoň tisíc. Jediné, čím Wan tenhle film obohatil je kamera. Dlouhé nesestříhané záběry (viz. scéna na parkovišti), byly to jediné u čeho jsem jakž takž zbystřil. Za tenhle nápad se může Wan pochválit. Do filmů tohohle typu by se prostě neměla vtírat dramatická linka, protože ačkoli to sem režisér šoupne s vizí lepší kvality, nakonec to tak stejně nedopadne. Na tomhle už ztroskotalo více podobných filmů (viz. Kat) a jediné, kde spojení s dramatickou linkou nevyznělo blbě bylo ve filmu "Přání smrti" a to proto, že to akční scény se neměnily v jatka a na dramatickou linku se kladl větší důraz, tady to ale nedopadlo tak jak Wan chtěl. Ovšem, když pominu ty nelogičnosti, tak je na tom "Rozsudek smrti" lépe, než třeba takový "Kat". Zde ty scény nejsou alespoň tak moc bizarní a praštěné. Kevin Bacon jakoby s postupem filmu ztrácel chuť hrát a jeho výkon se každou další minutou horší, ale i přesto předvádí asi nejvýraznější výkon ve filmu. Garrett Hedlund už měl lepší role a tady je jako záporák naprosto nevýrazný a diváka ničím nezaujme (kromě image). Nemá v sobě prostě charisma hajzlíka a jde to vidět. Kelly Preston to stejné. Ve všech scénách, kde se objevila hrála naprosto stejně a monotóně. Jedním dechem: "Film se jakoby zastaví na křižovatce a neví, kterou cestu si vybrat. Tahle nerozhodnost filmu škodí, a i proto se Baconův výkon co chvíli horší. Celkově ale pobaví, i když je to spíš jen jednohubka." Takhle podle mě vypadá čístý průměr, takže moje hodnocení je 50 %.

14. listopadu 2009
plakát filmu
Smrt on-line
Untraceable
50 %

Untraceable

Další thriller, který jsem v páteční večer shlédl. Tentokrát jsem taky myslel, že jsem vybral nadprůměrný thriller, jenže v tomto žánru někdy nevíte ani v polovině filmu jak na tom jste. Námět to mělo perfektní. Pár thrilleru, kde větší roli hráli internet, pirátství a počítačová elektronika už bylo, ale tento měl styl a jistým způsobem z něj čišila i originalita. Vrah měl jiskru, i když takových chladných charakterů už jsou diváci malinko přemlsání, ale v dnešní době se ani moc nedivím, takže to jako mínus rozhodně neberu. Co ale filmu uškodilo, jsou ty způsoby vražd. Nepochopte mě špatně, na samotných vraždách nebylo nic špatného, ony byly dokonce nápadité a dobře promyšlené, jenže v době, kdy už asi pět roků všichni dobře známe fenomén "Saw", už mi ty vraždy nepřipadají tak "cool", dokonce mi to příjde jako chabá kopie celé "Saw" ságy. Před osmi lety by to možná všechny zaujalo a všem by to vykulilo oči, jenže dnes už ne a to je největší "brzda" filmu. Režisér Gregory Hoblit možná měl o filmu nějakou svojí jasnou vizi, ale rozhodně ta vize nebyla taková, aby z tohoto filmu, kdyby se jí držel, udělal nějakou nadprůměrnost, to ne. Jasně, scény s vraždami jsou natočeny dobře a do detailů, ale na to je jedno prosté vysvětlení. Hoblit totiž nedokázal do filmu dát tu pravou napínací atmosféru a tak je jí ve filmu jako šafránu, film se pořádně rozjede až v druhé polovině a byl nechyběli v něm různá klišé, a právě proto si musel dát Hoblit záležet alespoň na těch brutálnějších scénách, aby nevypadal jako neuměl, jenže mě rohlíkem neopije! :) Takže nakonec se mi film jevil jako perfektní film na sobotní večer s televizí novou. Jasná jednohubka a podruhé už neoslní a nezaujme. Počítám s tím, že se to některým divákům bude líbit, protože já tyto klasické thrillery podle šablony taky mám rád, ale musíte brát navědomí to, že to není film, který byste si užívali pokaždé, kdy by jste se na něj dívali a to já na vědomí beru. Krom toho všichni hrají průměrně a jediný herec, který měl charisma a image správného úchyla, Joseph Cross coby Owen Reilly se až nápadné podobá Jigsawovi a to i způsobem zabíjení a nebo odůvodněním proč zabíjí, takže nakonec jeho herecký výkon nevyzněl tak, jak mohl. Jedním dechem: "Další průměrný thriller. To, že má zajímavý námět ještě neznamená, že bude zajímavý. Slabá atmosféra, klišé a průměrní herci. Hoblit by měl nabrat druhý dech." Ještě že alespoň ty vraždy stály za to. Opět čistý průměr. Dávám 50 %.

14. listopadu 2009
plakát filmu
10 položek a méně
10 Items or Less
60 %

10 Items or Less

Tenhle kousek mám za sebou. Že bude tak krátký mě nejprve zaskočilo, ale když jsem si přečetl stručný obsah, pochopil jsem, že kdyby to mělo o deset minut víc, už by mi film přišel nudný a zbytečný. A ono to tak i doopravdy bylo. Od Brada Silberlinga jsem viděl "Město andělů" a "Lemony Snicket" a oba dva filmy se mi líbily, takže jsem neměl strach, že bych s tímhle filmem měl nějaké větší problémy. Musel jsem se utěšovat tím, že když to režiruje Silberling a hlavní roli má Morgan Freeman, tak to nebude žádný podprůměr, neboť námět mi přišel nezajímavý a abych pravdu přiznal vůbec se mi do něho nechtělo. Teď, když film zkončil, tak mi tenhle snímek nenabídl takovou nudu jakou jsem čekal, ale zezačátku jsem se křižoval, neboť postava, kterou hrál Freeman mi vůbec nesedla a postupně během filmu jsem na ní chytal větší a větší antipatii. Netrvalo to ale celý film, pouze první polovinu, jen do té doby, než jsem si na tuhle postavu zvykl. Ovšem, vyděsilo mě to, neboť se mi vlastně příčila postava, na které stál celý film! Zanedlouho už to ale bylo všechno v pořádku. Když se Freeman začal více poznávat s Vegou, začalo to mezi nimi šíleně jiskřit a já jsem na film najednou hleděl s jiného úhlu, z úhlu, který se mi zamlouval! A když v samém závěru seděli Freeman a Vega v autě a vedli poslední dialog, úplně mě film vtáhl do děje, a to mě hodně překvapilo. Nejparadoxnější na tom celém je, že teď, když už mám film zasebou musím přiznat, že Freeman hrál opravdu výborně a šlo vidět, že ho tahle postava bavila. Čím na mě ale Brad Silberling nejvíc zapůsobil, byl scénář. Hlavní postava, ač na mě působila vtíravě a že neumí napočítat do pěti, díky scénáři nakonec vypadala pozitivně a sympaticky obyčejně i navzdory faktu, že to vlastně byla filmová hvězda. A takhle skromně a obyčejně Silberling podává film celou dobu. A i když v tomto filmu pořád nevidím smysl a podruhé bych se na něj určitě nepodíval, musím přiznat, že to byl dobrý výlet do života dvou úplně obyčejných lidí. Jedním dechem: "Obyčejnost z tohoto filmu ostře vyzařuje a z mého pohledu právě to filmu z poloviny škodí a z poloviny svědčí. Silberling zkrátka natočil to, co chtěl a je na divácích, jestli to vezmou nebo ne." Výkon Freemana a Vegy alespoň u mě zvedá kvalitu filmu lehce nad průměr. Je ale pravda, že kdyby měl film jen o trochu delší stopáž, moje hodnocení by bylo jiné, a nejspíš menší! Dávám 60 %.

14. listopadu 2009
plakát filmu
Mrtvý sníh
Død snø
70 %

Dod sno

Čím dál tím víc mě má filmová fantazie tahá do jinačích zemí, než Amerika, Německo, Česko nebo slovensko. Připadá mi víc zajímavé sledovat tvorbu z né tak filmově proslulých zemí. Navíc mám v mém počítači přebytek horrorů, takže vybírání toho dnešního horroru nebylo vůbec těžké. Ještě když má film necelých osmdesát minut a já jsem dnes vůbec neměl čas na rozdávání. Popravdě musím říct, že jsem od tohoto filmu čekal lehký podprůměr nebo průměr. Zkrátka jsem jméno Tommy Wirkola neznal, skandinávská filmografie je mi naprosto neznámá a spoléhal jsem na to, že se film naplno rozjede až v poslední půlhodině, což takhle bývá u podobných filmů. Jenže to jsem se překvapivě pletl! Jasně, film je ze začátku klišovitý, ale to je právě schválně. Já si myslím, že když Wirkola schválně zmínil ve filmu Evil Dead nebo Pátek 13., takže tenhle film dělal spíše tak ze srandy a jde to vidět. V první polovině na nás jde Wirkola tajemně. I když víme kdo a dozvídáme se proč, stejně na nás přichystá během první poloviny pár lekaček, abychom se moc nenudili. Lekačky zabraly (teda alespoň na mě). :) V druhé polovině už to začíná nabírat grády a Wirkola začíná odkrývat své sadistické sklony. Měl by se přestat dívat na filmy Raimiho, Rodrigueze nebo na staré pecky od Jacksona, protože jistá podobnost nejde přehlédnout! Jenže tohle já moc neřešil hlavně, že jsem se skvěle bavil! Přiznávám, i mě občas během filmu probleskla myšlenka, že tohle už Wirkola přehnal a působí to trapně, a ono působilo, jenže jakmile se například dvě hlavní postavy rozeběhly s pilou a kladivem na nacisty, už se mi klubal úsměv na tváři. Myslete si o mě bůhví jaký jsem sadista, ale mě to prostě bavilo! Vždyť takové filmy se dělají jenom pro zábavu a tenhle na mě zabral! Už jen ta představa o zombie nacistech je zábavná a společně s Wirkolovým citem pro jatka, se z tohoto filmu vyklubal pořádný nářez. K tomu ještě stylové zakončení a já jsem spokojen. Nebude se to líbit všem. Ti, co neradi ve filmech vidí hektolitry krve a vnitřnosti na zemi, ať se tomuhle filmu vyhnou velkým obloukem, neboť už mi je teď jasné, jaké by dali hodnocení. Herci nejsou moc dobří, ale na nich tu vlastně ani nezáleží. Stejně všichni moc dobře víme, jak většina z nich skončí, takže herce jsem moc neřešil. Jedním dechem: "Největší masakr roku je tady a můžou za něho překvapivě skandinávci! Tady jde jen o zábavu, sice trochu divnou, ale já se bavil přímo královsky!" Rozhodně bych tenhle film nějak nepřechválil. Tenhle film má slabá místa nebo přehnané scénky, takže ono to ve výsledku nebude nějak velké hodnocení, neboť si z filmu nic neodnesete, takže nejvýš co mohu dát je 70 %.

12. listopadu 2009
plakát filmu
Splašený vlak
Runaway Train
60 %

Runaway Train

Můj domácí úkol je splněn! :D Tento film týdne mám za sebou. Myslím, že režisér Andrei Konchalovsky nezklamal. Ba naopak, vyždímal z tohoto filmu naprosté maximum. Námět tohoto filmu totiž vypadal čistě béčkově a taky že byl. Tenhle film měl jen pobavit, napnout a pak se nechat slavnostně pochvalovat svými diváky. Tak taky koná, já však vidím největší chybu v tom, že se vlastně ve filmu nic převratného neděje. I když se vlak splaší a pořád a pořád přicházejí nové potíže, já jsem si zkrátka z toho na zadek nesedl. Začátek ve věznici mě bavil, následný útěk mě bavil, ale jakmile se děj "zmrazil" a jediný interiér, kteří diváci viděli, byl vnitřek vlaku, už mi to přišlo trochu monotóní. Neříkám, že to tím pádem byla nuda, to rozhodně ne, ale film už mě neměl čím překvapit. Scény z ústředny mi nevadily a dokonce jsem je i vítal, protože divákovi pomáhaly pochopit děj a právě u těchle scén podle mě začínala celá dramatická linka. Stejně ale na příběhu nevidím nic převratného! Napětí tu je, ale není ho moc. Navíc mi ta akční hudba z osmdesátých let lezla už po hodině krkem. Sice mě potěšilo, že to scénáristé nezakončili čistým happyendem, ale to na co jsem celou dobu čekal, na konečné vykolejení vlaku, toho se mi nakonec nedostalo, což mě trochu zklamalo. Největším pozitivem tohoto filmu se tedy stává hlavní herecké duo (to už potvrdili i Oskaři). Nikdo z těch dvou ovšem nemá jasně navth. Žádnou postavu si neoblíbíte víc, než tu druhou. Funguje mezi nimi chemie i když jsou parťáci, i když jsou rivalové a tohle mě na filmu nejvíce dostalo! Jon Voight hraje svou postavu perfektně. Během filmu skvěle zahrává změnu charakteru své postavy a divák se v závěru až diví, jak dobře a zásadně je ta změna vidět. Eric Roberts hraje na stejně (profesionální) úrovni jako jeho filmový parťák. Navíc jeho postavu je zábavné sledovat a i když jeho postava neprodělá během filmu nějakou převratnou změnu, je stále sympaticky a já mu fandil. Trochu mě pobavilo, že Konchalovsky vybarvil vězně jako klaďase (jasně, u Voighta se dá spekulovat) a "muže zákona" jako zlo. Jedním dechem: "Splašený vlak neposkytuje zběsilou jízdu. Spíš jenom zábavnou projížďku při níž uvidíte, jak dobře umí Voight a Roberts hrát." Pro mě průměrný film, co se týče technické a dějové stránky. Za ty dva herecké výkony, ale dám 10 % nahoru, takže mé konečné hodnocení je 60 %. P.S. Já citát na konci pochopil. Váže se k postavě Mannyho, jeho chvování a k jeho skutku v závěru filmu.

9. listopadu 2009
plakát filmu
Mimic
Mimic
50 %

Mimic

Protože se mi harddisk mého počítače začíná pomalu přeplňovat spíš horrory, rozhodl jsem se to napravit a jeden si pustit. Proč zrovna tenhle? Nebyl sice nejkratší, ale já na duchařiny nebo zombie filmy už prostě neměl náladu, protože bylo pozdě večer. Mě na filmu lákalo jméno režiséra. Guillermo del Toro. Tenhle pán umí horrorové vyvražďovačky tak, aby se u nich bavili nejen teenageři a když jsem si představil tohle jméno v souvislosti s podzemím, tmou a metrem, byl jsem téměř přesvědčen, že tenhle film si pustím. Od úplného přesvědčení mě dělil fakt, že film má pro mě nepříliš dobře vypadající námět. Horrory (a všeobecně filmy o hmyzu) nedopadají nějak nadprůměrně. Většinou je to jako televizní tvorba a tam se také tyto filmy hodí. Prostě mi námět přišel kýčovitý. Stále jsem ale doufal v Del Torův cit pro natáčení v temných místech a když bych tam ten cit neviděl nebo necítil, pořád tu byla možnost, že film bude alespoň akční masakr, což Del Toro taky umí. Narovinu tady řeknu, že kdyby tenhle film neměl zrovna takového režiséra, nejspíš bych se mu obloukl vyhnul. Úvod filmu byl takový pomalejší. Seznámení s dějem, postavami, zkrátka jako obvykle. První negativ filmu mi v hlavě blikl hned po patnácti minutách. Film se totiž svou první polovinu snaží těžit z nevědomosti, napětí a lekaček. To však na mě ale nějak nepůsobilo, protože ačkoli byl dobrý nápad, že se hmyz bude maskovat za lidi, tak i v těch scénách, kdy jsem měl mít zatajený dech, mi ty hmizí "postavy" nenaháněly strach ani husinu, ale spíš mi přišli trapné. Takže film pro mě začal až ve své druhé polovině, kdy začalo nahánění v prostorách metra. To už pro mě bylo výživné a zmutovaná havěť už mi nepřišla trapná, ale trochu víc uvěřitelná, protože jakmile se vešlo do podzemí, del Toro už si to vzal pod ruku. Napětí zde bylo, lekačky tu byly. I krev a sliz tu občas zastříkal, ale šlo poznat, že tady se del Toro ještě jakoby stydí. Přišlo mi, jakoby se všechno, co tady zpackal, snažil zachránit ve filmu "Blade 2", který mi měl s Mimicem jisté podobnosti. Dobře, dejme tomu, že si to del Toro u mě trochu spravil tím závěrečným výbuchem, ale pořád to nebylo ono. Navíc se to vrátilo do normálu, když zde del Toro narval ten klišovitý, přeslazený happyend! Herci taky filmu nějak výrazně ke kvalitě nepomohli. Všichni to byly průměry jak kráva a nikdo tady nepřevyšoval ostatní ani Josh Brolin, od kterého jsem to očekával! Jedním dechem: "Tomuto filmu neškodí ani tak námět, jako spíš špatně využitá první polovina a tehdejší nezkušenost del Tora." Pro mě to podprůměr není. Spíše průměr jak Brno. 50 %.

7. listopadu 2009
plakát filmu
Transformers: Pomsta poražených
Transformers: Revenge of the Fallen
70 %

Transformers: Revenge of the Fallen

Poslední blockbuster, který jsem viděl byl G.I. Joe, takže jsem se potřeboval nějak odvázat. To, že zrovna vyšli noví Transformeři na DVD mi docela nahrávalo, takže proč se nepodívat, když jednička byla asi nejlepší, podle komiksu natočený film roku 2007. To, že Bay má k natočení víc peněz jsem věděl a obával jsem se. U druhých Mizerů mu přidání peněz prospělo, jenže u Transformerů se to mohlo všechno zpackat. Mohlo dojít k chaosu. Ke zmatku jak mezi roboty (což opravdu došlo) nebo ke zmatku v akčních scénách (což taky někdy došlo) a toho jsem se obával. Jednička nebyla přeakčněná, přeslazená a nebyli tam trapné fórky. Tohle všechno dvojka má. Ta přeakčněnost by mi u Bayových filmů ani tak nevadilo, protože když jdete sledovat jeho filmy, tak přebytek akce očekáváte, ale ty trapné vtipné scény se Samovými rodiči se mohli úplně vypustit a filmu by rozhodně prospělo i zkrácení o takových dvacet minut, protože taková dobrá třetina filmu byla jen o Bayové neukojitelné touze po akci, kdy se tenhle pán za ty prachy co dostal řádně utrhl z řetězů a to není vždycky dobré! Množství robotů filmu také škodilo. Nejen, že divák se mezi nimi neorientoval, při soubojích nevěděl, kdo je hodný a kdo zlý a někteří roboti zde navíc byli úplně zbytečně! Ti praví Transformeři pro mě začali až, když se Shia odhodlal do akce. Ten úvod se dá se říct protrpěl. Ale abych tady jenom nekritizoval, musím pochválit scénáristy. Námět byl vymyšlen dobře a nepostrádal dramatické scény, sledoval vztahy mezi postavami a nedát scénáristé víc prostoru Julii White a jejím trapným scénkám, největší zápor filmu by byl paradoxně Michael Bay. Ten si to u mě ale zpravil ve finální akční scéně (trvající asi třicet minut) v niž ukázal svoje umění pro akční scény a exploze. Fakt jsem si tuhle scénu užil a dokonce jsem byl i napjatý, jak to dopadne (i když mi to bylo od začátku jasné). Shia LaBeouf nepřekvapil a podal průměr, to samé Megan Fox, po které se ani nic jiného nechtělo a neočekávalo. Kdo mě překvapil byla dvojce Ramon Rodriguez a John Turturro, jejichž začlenění do filmu byla příjemná, osvěžující změna a navíc tohle byly jediné, opravdu vtipné postavy ve filmu! Jedním dechem: "Bay se rozohnil a filmu tak uškodil. Akce vyčnivá všude a to je špatně. Ještěže scénáristé dokázali v takovém "prostředí" vymyslet dobrý námět, který film nutně potřeboval. I scénář měl ale chyby!" Jestliže předchozí díl bych obdaroval 90ti %, tak dvojce musím dát alespoň o 20 % méně. I 70 % se mi zdá sice trochu moc, ale ona závěrečná akční scéna mě ujišťuje, že mě svědomí dlouho trápit nebude. Dávám tedy 70 %.

7. listopadu 2009
plakát filmu
Sirotek
Orphan
80 %

Orphan

Tak jsem zbavil můj počítač dalšího horroru. Tentokrát nového. Většinou nové horrory moc neřeším a těším se spíš na nějaké staré, kultovní klasiky, které vždycky všichni tak opěvují, ale co se nestalo. Tento horror začali opěvovat taky a když se podívám na seznam horrorů, které se natočily v roce 2009, tak mě to i nutí se podívat na tento film, abych se nějakým způsobem ujistil, že i v dnešní době, kdy jsou diváci mnohem náročnější se dokáže natočit kvalitní horror, který potěší i fajnšmekry. Sice mi přišlo divný, že tento snímek lidi tak chválí, když za režií stojí Jaume Collet-Serra, který natočil "Dům voskových figurín", který jsem sice neviděl, ale když si na něj přečtu kdekoli názory, tak ani nechci. Rozhodl jsem se to ale moc nepitvat a raději se přesvědčit. Nebýt toho začátku, tak bych snad prvních dvacet minut nevěřil, že to je horror. Isabelle Fuhrman se v roli Esther tvářila, že by neublížila ani mouše a myslím, že jsme jí to všichni sežrali. Jakmile se ale začala její postava vybarvovat, tak jsem pochopil o co tady půjde. A to zjištění mi vůbec nevadilo, neboť tahle psychologická hra s divákovými nervy na mě v dnešní době zabere víc, než jakákoli duchařina. Trochu mi to připomínalo film "Dobrý synek", jenže tohle mělo horrorové prvky a hodně dobrou atmosféru. Navíc musím režiséra pochválit, neboť má diváky celou dobu pod palcem. Například je scéna, kdy se rozehraje zlověstná hudba a divák čeká lekačku a Collet-Serra si z něho udělá srandu, protože se nic nestane, lekačky zde nejde jen tak lehce předpovídat a to na mě zapůsobilo! Vlastně celkově nejde děj předpovídat, to je jeho největší plus. Takhle totiž přinutí diváka film pořád bedlivě sledovat a ničí ve filmu možná "hluchá" místa. Během celého filmu netušíte co se může stát, protože pochopíte, že Esther je schopná všeho a tak spoléháte jen na dobrou scénáristickou fantazii. A tu scénárista David Johnson opravdu má, protože když už si myslíme, že nás už nemůže příběh nějak překvapit, tak příjde najednou zvrat a Johnson s námi všemi totálně vyběhne a nám jakožto divákům zůstane jenom pusa dokořán. Pak příjde ještě závěr napínavý jak kšandy a skvělé zakončení a já se mohu pustit do vychvalování jako všichni ostatní! Herci: Isabelle Fuhrman je geniální! Myslím, že teď o ní uslyšíme víc a víc. Nejlepší dětský herecký výkon, co jsem kdy viděl! Vera Farmiga podává průměr a je zastíněná Fuhrman. Závěrečnou scénu, ale zvládla perfektně, takže si myslím, že zde určitě není jen tak nahraditelná. Rolička pro Karla Rodena mě jakožto čecha potěšila, ale dále nic víc. Jedním dechem: "Nejlepší horror roku je tady! Jaume Collet-Serra si s náma celou dobu, za pomocí Fuhrman, jen pohrává a ukazuje, že umí, a to hodně." Dávám 80 %, protože tohle je hodně nadprůměrná podívaná!

7. listopadu 2009
plakát filmu
Gang policajtů
Gang Related
70 %

Gang Related

Pokud si dobře vzpomínám tak moje poslední zkušenost s krimi filmem byl "Drsnej Shaft", tak jsem to chtěl napravit. Proč taky ne? Příběh o zkorumpovaných policajtech mě lákal i když je jich v dnešní době taky požehnaně (Street Kings), ale já jsem už jsem kriminálku tohohle typu neviděl dlouho, takže jsem tohohle tématu ještě nebyl přesycen. Námět navíc vypadal zajímavě i když jsem jasně věděl, že to není žádný originál. Ovšem měl jsem strach, protože Jim Kouf tímhle filmem režisérsky debutoval a scénáře, které napsal, byly spíš na průměrné krimi komedie (Křižovatka Smrti), takže obavy tu byly. Film ale ve výsledku nějak špatně nedopadl. Zezačátku vidíme hlavní postavy při jejich promyšleném podvodu a seznamujeme se s jejich prací a s očisťovacími netodami, které ve své práci provozují, aby si ochránili zadky. Prostě normálka. Zajímavé to začne být od té doby, kdy se jim všechno začne vymykat z ruky. Jim Kouf tady na to šel dobře jak scénáristicky, tak režisérsky. Je to stejné jako když se rozjede horská dráha. Pomalý rozjezd, potom to nabírá rychlost a ke konci už to je smršť. Na začátku si říkáte, že to bude průměr, ale nejen scénář Vás později přesvědčí, že tohle bude nadprůměrná podívaná. Koufa musím navíc pochválit za to, že i když do filmu nacpal velké množství postav, divák v nich nemá guláš a pořád se dobře orientuje v ději, který se čím dál tim víc zamotává. Atmosféra tu rozhodně nechybí a čím je film blíž ke konci, tím je větší a hutnější. K ději bych ovšem vytkl jednu věc. A to fakt, že film ještě pokračuje i když už vlastně vyvrcholil. Posledních zhruba pět minut mi tu trochu vadilo. Jakoby se Kouf bál udělat něco jiného, než happyend, který se tu vlastně ani nehodil, protože se na film doprovázíme defakto záporné postavy. Teď k herecké stránce. Tohle byl můj první film s Jamesem Belushim a hned taková pecka. Belushi tady válí. Věříme mu, spolu s ostatními postavami, hodného i zlého poldu a je pravda, že i když jsem zde psal, že bych závěr vypustil, v závěru se jakožto záporák nejvíc rozehrál a mě se to líbilo! Tupac Shakur zde taky předvedl dobrý výkon, ale Belushi ho zkrátka přehrál, protože mu to dovolovala jeho postava, ale Shakur se nemusel za výkon stydět. Trochu jsem nepochopil obsazení Dennise Quaida, neboť mi to přišlo jako plýtvání hereckým talentem, protože tuhle postavu by zahrál i každý béčkový herec, ale budiž, potěšilo mě ho zde vidět. Jedním dechem: "Naprůměrná kriminálka, kterou musíte pečlivě sledovat a dokoukat do konce, abyste pochopili, proč je vlastně nadprůměrná. Belushi válí!" Dávám zasloužených a silných 70 %.

5. listopadu 2009

Match Point

Kvůli mému nachlazení jsem byl nucen zůstat celý den doma a tak když jsem měl tolik volného času, našel se čas i klid na Woodyho film. Abych pravdu řekl ve tvorbě Woodyho Allena nejsem nějak zvlášť zběhlý. Viděl jsem jen pár filmů a to navíc už před nějakou dobou, takže jsem si říkal, že osvěžit si filmové zkušenosti není špatný nápad. Match Point se měl prý údajně vymykat Allenově režiserskému stylu a byl hodnocen nadprůměrně, takže jsem šel dá se říct "na jistotu". Příběh mě ihned vtáhl. Né, že by se tam zpočátku něco dělo a malinko mě to i nudilo, jenže už v úvodu filmu, když jsem slyšel ty dialogy a viděl ten úplně první, zpomalený záběr na tenisový míček, jsem věděl, že tohle bude zážitek, i když to tak zatím nevypadalo. V těch slabších místech filmu jsem si alespoň užíval hlavní postavy a Jonathana Rhyse Meyerse, pro kterého byla tato role jako stvořená, to bylo vidět už od prvních minut. Woody přišel s něčím pro mě originálním (nebo originálně natočeným a podaným ?) a mě to bavilo. Bylo neuvěřitelně zajímavé sledovat pro změnu jak to všechno vychází tomu špatnému. Tenhle styl pohledu se mi líbil, byl to takový ten ani ne pesimistický, jako spíš realistický pohled. Hlavní postava navzdory tomu, jak se přetvařovala a co udělala, byla pořád moje oblíbená. Příběh mě prostě upoutal až jsem se tomu divil, protože nebyl nějak extra originální (tady je vidět Allenova scénáristická a režisérská síla). Poté přišla na řadu Scarlett Johansson. Do filmu se hodila. Byla sexy, hodně sexy a to Allen potřeboval, protože potřeboval, aby každý divák pochopil tu nefalšovanou posedlost Chrise. Co na tom, že herecký zazářila jen v pár scénách (hysterická scéna na schodech (to jsem jí sežral i s navijákem)). Tak jsem tedy sledoval příběh a najednou přišel závěr, který mě úplně odrovnal. Tohle nepostrádalo napětí a drama! Tohle jimi bylo dokonce přecpáno a já jsem přitom lapal po dechu! A ten úplný konec mi taky vykouzlil úsměv na tváři. Ne proto, že bych snad hlavní postavě fandil, ale proto že mi až tehdy naplno došlo ono poselství, které chtěl zde Allen divákům předat! Jasně, že film má chyby a občas nudí, ale no a? Jedním dechem: "Ještě žádný režisér nepředal divákovi svoje sdělení jako Woody Allen! Nudu zde občas zažijete, ale Meyer Vám svým (životním) výkonem tu nudu zpříjemní. Jestli tohle nebyl typický Allen, tak by měl hodně rychle změnit svůj styl, protože tohle je pecka!" Vím, že jsem film možná slovně přechválil, ale v konečném výsledku ode mě dostane "jen" 70 %, protože na to jak byl dlouhý, měl pro mě až moc nudných pasáží na to, abych je dokázal přehlížet.

4. listopadu 2009
plakát filmu
Duchové Marsu
Ghosts of Mars
30 %

Ghosts of Mars

Já a John Carpenter potřetí. Né že bych si na tohoto režiséra nějak zasedl nebo měl potřebu kritizovat jeho tvorbu, protože vím, že moje názory na filmy co jsem od něho viděl (Mlha, Útěk z New Yorku) nebyly moc pozitivní, ale já k těm jeho filmům vždycky příjdu jako slepý k houslím a tak na ně kouknu, když mi nic jiného nezbývá. Nedávno jsem narazil na tento, jeho zatím poslední, film a ani neměl nějak závratnou stopáž, takže jsem si ho pustil. Navíc tento film měl zatím pro mě nejzajímavější herecké obsazení z filmů Carpentera. Ice Cube, Jason Statham, Pam Grier nebo Natasha Henstridge mi měli zaručit jak skvělé herecké výkony, tak i zábavu. I námět vypadal slibně. Sice trochu ujetě, ale slibně. Carpenter si asi libuje ve futuristických dobách. Útěk z New Yorku měl atmosféru a byl alespoň uvěřitelný, ale Carpenterův Mars nebyl ani uvěřitelný a rozhodně neměl atmosféru. To mi však ani tak nevadilo. Doufal jsem, že Carpenter se zde alespoň trochu rozšoupne a ukáže mi svou akčnější duši. Ale ani tuhle složku zde Carpenter neotevřel úplně. Akce tu zkrátka chyběla! Věděl jsem, že tohle nebude nadprůměrný film, už od začátku, ale doufal jsem, že se vyšvihne na průměr. Bohužel, absence akce tu prostě udělala svoje. Čekal jsem krvák, dostal jsem jen kapku krve, takže v tomhle ohledu také jisté zklamání. Pak tu ještě byl ten jakýsi "démon", kterého v podstatě nešlo zničit. Ani to mě tak moc (příjemně) nepřekvapilo, protože jsem zde viděl jistou podobnost s filmem "Anděl smrti", ale byl to dobrý tah od Carpentera. Mohl tak vytvořit alespoň nějaké napětí. Ovšem, i tuhle linku poslal Carpenter během filmu někam pryč. Čekal jsem alespoň napínavé, nervy drásající vyvrcholení, protože kdyby s touhle duchařskou linkou víc a lépe zapracoval, mohl tohohle "cool" vyvrcholení dosáhnout, ale ani to Carpenter neudělal. Takže ze zajímavého námětu, z kterého se dalo něco vytěžit, se vlastně nic nevytěžilo. Tady to Carpenter zpackal na plné čáře! Ani herci se nemohli nějak více projevit, protože scénář jim to nedovoloval. Jediná Pam Grier mi tu z herců přišla sympatická a nebudu se ani zmiňovat jak dopadla :D. Alespoň že film končí stylovým dialogem. Jedním dechem: "Měl to být tajuplný a "crazy" výlet na Mars, ale Carpenter coby řidič byl už asi v mikrospánku, protože během jízdy nejednou naboural." Kdyby zde bylo o deset hektolitrů víc krve, dal bych 40 %, ale dám bohužel jenom 30 %.

4. listopadu 2009
plakát filmu
Piráti na vlnách
The Boat That Rocked
80 %

The Boat That Rocked

O tomhle filmu jsem slyšel jen samé pozitivní hodnocení a to mě přimělo k tomu, abych se na ten údajný zázrak tedy podíval. Hned první, co mě uchvátilo bylo herecké obsazení. Sjela se tu na natáčení opravdu hustá britská herecká smetánka a to alespoň mě stačí k tomu, abych si už o filmu nemusel nic víc zjišťovat, protože už jen tohle mi stačilo a věděl jsem, že film bude rozhodně nadprůměrný. O Richardu Curtisovi jsem slyšel, o lásce nebeské taky, ale abych pravdu přiznal, ještě jsem jí nikdy neviděl. Ovšem viděl jsem pár filmů, kde Curtis působil jako scénárista, ale jeho režisérské kouzlo jsem měl objevit až dneska. A on to v sobě opravdu má. Nejenže umí pohodově a sympaticky psát, ale umí i tak točit a to je klíč ke skvělému filmovému zážitku. Dokonce mě tenhle film dokázal přinutit k tomu, abych si Curtisův debut co nejrychleji sehnal a to u mě ještě žádný film nedokázal, ale zpátky k filmu. Je opravdu těžké najít na tomto filmu chyby (samozřejmě u jak kterého diváka) a né, že bych celý film jen usilovně hledal jeho chyby to ne, jenže občas mi ty chybičky jen tak lehce ťukli do očí a já je zaznamenal. Například mě osobně tu občas vadil fakt, že tu byl zmatek mezi postavami. Nepamatoval jsem si úplně všechny jména a někdy jsem dokonce zapomněl kdo je jaká postava a to se mi stává jen málokdy. Jasně, že jsem si zapamatoval hlavní postavy, ale u těch vedlejších DJů už jsem byl na vážkách, takže určity chaos mezi postavami snížil mé vysoké hodnocení o trochu níže. Další chyba je, že ten pravý děj defakto začal až ve druhé polovině filmu a v té první se divák dějově (nikoli humorně) tak trochu nudil. Dějových linek v první polovině bylo moc a byly krátké. Taky jsem trochu nepochopil účast postav Branagha a Davenporta. Jejich postavy určitě působily vtipně a jejich konzervativní způsob života zde byl perfektně zobrazen, ale jako postavy v ději mi zde v závěru přišli zbytečné. Možná Vám příjde, že film hodně kritizuji, ale v závěru mi přišly tyhle chyby menší, než jsem je viděl v průběhu filmu. Proč? Film působí strašně pozitivně a sympaticky, nutí diváka se pouze odvázat a další nároky na něj nemá, vtipný je a to pekelně a nejen díky Curtisovi nebo hudbě, která jen podporuje onu super atmosféru filmu a donutí i diváka kývat hlavou, ale i kvůli Frostovi, Ifansovi, Hoffmanovi nebo Branaghovi. Tito herci film táhnou, ale to neznamená, že jsou nejlepší. Všichni herci (a myslím tím opravdu všichni) podávají skvělé nadprůměrné výkony. Jedním dechem: "Skvělá, odvázaná plavba na lodi plné rock n rollu a skvělou, a hlavně zábavnou posádkou, která nemá dost trhlin na to, aby se tahle loď potopila." Dávám 80 % a zvedám ukazováček a malíček nahoru! :D

3. listopadu 2009
plakát filmu
Moon
Moon
50 %

Moon

Mě osobně nejsou žádné žánry cizí, snesu všechny a na všechny se rád koukám. Sci-fi je něco, co když se správně natočí, dokáže zatajit dech a když je ještě navíc podporován slušnými hereckými výkony, divák na něj jen tak nezapomene. Sci-fi má ale taky jeden velký zápor. Občas se stane, že tvůrci se zaměří spíše na to, aby film vypadal vizuálně skvěle, ale zapomenou na scénář. To se potom divák trochu nudí. Ovšem nejhorší je, když tvůrci udělají tuhle chybu a ještě k tomu film natočí jen ve dvou lokacích (uvnitř a venku), to potom po chvíli selže i ona tajná zbraň v podobě nadupané vizuální stránky, protože Vás i tahle stránka filmu začne po devadesáti minutách nudit. Jasně přiznávám, Moon mě zlákal. Čekal jsem další milé překvapení ve stylu "District 9", protože Moon byl taky pořízen za malé peníze a vychvalován do nebe. Navíc sci-fi v dnešní době, kdy je všechno možné populární a i když jsou nějaké old school klasiky, novodobé sci-fi jsou populárnější a řekl bych, že i kvalitnější. Myslel jsem, že mě čeká nějaká thrillerově tajemná cesta po vesmírné stanici a po Měsíci. Myslel jsem, že v závěru, kdy příjde vyvrcholení budu celý hořet nedočkavostí a poté film vychválím a také odcením velkým hodnocením. A ono to tak i chvíli vypadalo. Interiéry vesmírné stanice působily ztísněně, s hlavní postavou nebylo něco v pořádku a začínala mít náběh na halucinace, k tomu ještě robot a já už začínal vidět všechny ty zvraty a napětí. To se ale ke vší smůle bohužel nekonalo! Hlavní zápletka a zároveň největší zvrat se odhalil už v polovině filmu a po zbytek filmu se odhalovaly "zvraty", které mě už byly dávno známy. Pro mě tedy zklamání. Kdyby mi film alespoň vyrazil dech, tak bych byl schopen přehlédnout všechny ty nelogické věci v ději a vůbec v celém filmu, když Vás film ale nechytne, tak Vám tyhle nelogičnosti příjdou jako příévání benzínu do ohně. No a co, že Sam Rockwell tady hraje dobře jako čert a celá ta "one man show" se mu daří, když je scénář zkrátka nepovedený. Rockwell se snaží zahrát i mimicky pocity beznaděje a úzkosti, ale já jsem mu to zkrátka nesežral a může za to nikoli on, ale samotný film! Jedním dechem: "Další sci-fi pecka roku? Pro mě rozhodně ne! Pozitivum je tu jenom Rockwell, sympatický hlas Kevina Spaceyho a ona vizuální stránka, která Vám už stejně na konci filmu nepříjde tak působivá." Dávám 50 %.

3. listopadu 2009
plakát filmu
Hitlerova elita
Napola - Elite für den Führer
50 %

Napola - Elite für den Führer

Konečně jsem splnil můj rest a koukl se na tento film týdne. Filmů o druhé světové válce je za těch šedesát let strašně moc, ať už jsou to dokumenty nebo komerční filmy. Proto je tímto "žánrem" těžké zaujmout každého. Vymyslelo se už všechno, byly tu vyvražďovačky, boj na v terénu, příběhy židů i autobiografické filmy, takže jen opravdu zkušený režisér, který umí točit se může odhodlat k takovémuto kroku, jakým je natočit film o druhé světové válce. Dennis Gansel si myslel, že na to má a nic proti němu, já mu klidně šanci dám, ale vzhledem k tomu, co a kolik toho natočil si podle mě moc troufal. Skok od béčkové teenagerské "komedie" k dramatu z druhé světové války nemohl dopadnout nadprůměrně a já to věděl. Ganselovi však nahrává námět. Je zajímavý a ojedinělý. Diváci tímto tedy nejsou přesyceni a příběh jim příjde i zajímavý. A ono to bylo zajímavé i pro mě. Gansel divákům odhalil něco, co někteří diváci ani netušili, že existovalo. Školu, kde lektoři učí studenty nacismu a poté posílají do války. Scény ve škole, ve vyučování a metody vyučíjících se mi na filmu líbily se všeho nejvíc. Myslím, že kdyby se Gansel držel tohoto možná by si mě získal víc. Taky filmu hodně pomohli výkony dvou hlavních herců, ale jakmile se přešlo na dramatickou linku, film u mě klesl. Dramatické scény se zde úplně minuly účinkem. Nevyzněli tak jak měli. Přátelství dvou hlavních postav zde není ukázano tak silně nebo tak věrohodně, abych mohl v závěru filmu věřit kroku, který účinila hlavní postava. Podle mě by Gansel udělal lépe, kdyby se zaměřil hlavně na vztahy mezi studenty a kantory, protože v těchto scénách byl pro mne film nejsilnější a nejzajímavější. Jedním dechem: "Nápadíté, ale nápad je nevyužitý. Hlavní postavy hrajou slušně, chyba je spíš na straně režiséra." Takový slušný průměr. Dávám 50 %.

2. listopadu 2009