Marbucha

Z kina jsem odešla spokojená. Ve vtipných sekvencích jsem se nasmála dosyta, k hereckým výkonům nemám co dodat, snad jen vyzdvihnout Alana Rickmana, o nejmíň 30 let mladšího chlapa hraje výborně.
V tomto filmu mě obzvlášť zaujal střih, řeklo se tam pouze - půjdeme tam - a v dalším záběru se tam už bylo. Rozhodně mi tu nechyněly tyto předěly.
Adaptace to samozřejmě není doslovná, vidět přesně to, co si člověk představoval při čtení, by asi nudilo.

Romy Schneider + Magda Schneider = Sissi? Ale kdepak, tato rovnice má kromě zmíněné trilogie, Královny Viktorie ještě jedno řešení. Tím právě je Hudba pro císaře. Příběh je stejně naivní jako výše zmíněné filmové sestřičky tohoto filmu, liší se pouze tím, že zde není Romy panovnicí, ale obyčejnou služtičkou. Služtičkou, která se svou rozpustilostí připlete až k císaři Franzi Josefovi. Ten je v tomto filmu už oním "starým Procházkou", pouze občas přikyvuje, ale ve svým důsledku je Romy (zde Stanzi) okouzlen a splní jí to, co si přeje.
Film je vtipný (např. obě dámy se sejdou se svými "milenci" ve stejné restauraci, přitom si řekly, že budou jinde).
Co oceňuji, jsou filmové kulisy. Hofburg zase tak často ve filmech nehraje, zde máme přesně audienční místnost, kterou si můžou dnes návštěvníci prohlédnout. Další fakt je smysl pro detail - servírování přesně podle pravidel dovrské etikety, ikdyž v době vzniku filmu ještě bylo naživu dost pamětníků monarchie.
Film můžu jenom doporučit, na nic si nehraje, podle mého skromného názoru by se dneska již podobné filmy nedaly natočit.

Přesně toto mám ráda. Výborný. Já bych tu ocenila nádherné míchání jazyků - všudypřítomná angličtina doplňovaná italštinou (což je předvídatelné) a francouzštinou, případně němčinou. To byl pro mě zážitek, jak se členové švýcarské gardy mezi sebou bavili. Jak ke konci jeden z nich vběhl do Sixtínské kaple a německy kardinálovi Straussovi zvěstoval, co se stalo. U jména tohoto kardinála bych se pozastavila, pro mě z nepochopitelných důvodů ho všichni oslovovali jako Straus (ne štraus).
O hereckých výkonech snad ani není třeba se zmiňovat, jen by se opakovala chvála, Řím (jako v každém filmu) nezklamal a náměstí sv. Petra vypadá skutečně jako skutečné.
Výborný zážitek, je vidět, že ... umí.

Takovéto filmy musí brát člověk vždycky s rezervou. Kdybych přišla k promítajícímu se filmu se zavřenýma očima a pak je otevřela, byla bych ochotná tvrdit, že jde o některý díl ze série filmů o Sissi - stejné hlavní herečky, režisér, kostými si určitě taky vypůjčili,...
Závěrem můžu říct jen to, že se jedná o stejnou pohádku jako je Sissi. A k tomu film je, ne? Kdybych chtěla se vzdělávat, tak si pustím dokument, ale když si chci jen tak sednout a nechat se bait, je královna Viktorie dobrá volba.

Skutečně typická konverzační hra, zvlášť když film sleduje v hodině češtiny a máte k tomu odborný výklad.
Hned na úvod mě zaujalo obsazení - samá známá jména a vidět Juliannu Moore v roli intrikánky stálo za to(pro mě osobně nezvyklé).
K dobru hodnotím nádhernou výpravu a konverzaci.
Pravděpodobně se jedná asi o zdařilé převedení hry Oscara Wildeho na plátno.

Nápad je zajímavý, ale to provedení!
Nemám nic proti tomu, když se použijí skutečné historické osoby v něčem, co se nestalo, ale to by se musely alespoň chovat, jako se chovaly za svého života.
Kardinál Mazarin, královna Anna, král Ludvík XIV. - tito dokonale předvádí zhýralost, která o století a kousek připraví krále s královnou o hlavu.
U Blanche mi přišlo, že se zbytečně moc šklebila, ze všech osob mi byl nejsympatičtější Bonange, ačkoliv jsem nepochopila jeho úlohu.
Film byl na můj vkus moc zmatený, místy zaváněl westernem. 50%je podle mě až moc

Film, ve kterém jde o cestování v čase okamžitě zaujme mou pozornost (ačkoliv vím, že se u tohoto nesmí přemýšlet nad drobnostmi a musí se jenom užívat film). Na filmech mě velmi baví rozpaky aktérů z minulosti, nebo lidí, co ví, co se stane v budoucnosti.
Snímek je skutečně povedený, vévoda je mi mnohem sympatičtější než Kate, ale jako v každém takovémto filmu se najdou nejasnosti - např. jak se mohla Kate objevit na těch fotkách z minulosti, protože když přišla do minulosti, tak se ocitla v pozdější době, než na těch fotkách (zamotané, já vím).

Jako první film od Tarantina jsem viděla Kill Bill. Tehdy jsem si ho pustila ze zvědavosti, přestože kung fu není můj šálek čaje. Ale byla jsem překvapená příběhem.
Poté, když dávali Pulp fiction, pustila jsem si to kvůli osobě režiséra, stejně tak Jackie Brownovou. Přiznám se, chvílemi mě už dialogy začínaly pomalu nudit, ale okamžitě se změnila scéna, situace a bylo po problému.
U Jackie Brownové mě hodně zaujaly scény vrácené zpátky, ale z jiného pohledu. Děj, jako u každého filmu od Tarantina rychle plynul. To už ani jinak nejde, když jde o dobrý příběh.

Český romantismus jsme probírali minulý školní rok, takže výklad básně jsem měla ještě v paměti.
Při slovech padlé hvěždy svit, mrtvé milenky cit jsem si okamžitě vzpomněla na hodinu, kdy jsme měli za úkol tyto oxymorony vyhledat. Paní profesorka také kladla velký důraz na barevnost básně - časté používání barev.
Film takový skutečně je - barevný.
Vilém mi nepřišel vůbec jako strašný lesů pán, Jarmila mi přišla jako lehká děva, co se s každým spustí. Kdo se mi líbil, byla Juraj Kukura jako otec Viléma.
Tento film uvidí podle mě ještě několik generací studentů ve škole, stejně jako Kytici. Vždyť kdo by se znovu pouštěl do zfilmování básně, jejíž význam, slovy profesorky češtiny, nepochopil pořádně ještě ani sedmdesátiletý známý její matky.

Nádherná pohádka

O tomto filmu se nedá říct nic jiného, než že je to nádherná pohádka.
Lidé, kteří se v Sisi vyžívají, tak by našli x věcí, které neodpovídají pravdě. Ale to vůbec nevadí, vždyť každý realisticky uvažující člověk musí vědět, že ve filmu je leckdy mnoho upraveno, pokud se o téma zajímá, tak si informace může v dnešní době snadno zjistit.
Na filmu je nádherná výprava, šaty, až jsem zatoužila alespoň nachvilku se ocitnout na místě Alžběty Romy Schneiderové.

Mamma Meryl

Když jsem viděla na tento film trailer, hned jsem si řekla, že bude stát za to. Z různých recenzí a upoutávek jsem si přečetla , že tento film stojí na písničkách Abby a výkonu Meryl Streep.
Už jenom z traileru jsem musela dát za pravdu a nesplnily se nejhorší obavy, že v traileru je jen to nejlepší.
Na filmu se mi líbily různé detaily, jako například vlajka na lodi jednoho z možných otců, či písmenka na řetízku Doniných kamarádek.
Meryl Streep byla očividně nejlepší a to já jsem ji měla dřív zafixovanou spíše jako vážnou herečku, nyní musím opravit můj názor - je to paní herečka.

Když jsem dříve četla, že představitelka Evie už ve filmu nebude, tak jsem si pomyslela, že to nebude ono. Jenomže jsem původní Mumie viděla už před hodně dlouhou dobou, tak mi změna představitelky nepřišla ani tak špatná.
Co mě potěšilo, byla účast strejdy Jonathana.
Ve filmu bylo spoustu vtipných momentů, že se smála i ségra, kterou jsem na ten film jít víceméně donutila.
Na můj vkus v tom filmu bylo až moc vidět kopírování Indiana Jonese (např. stejná profese archeologa Jonese a manželů O'Conellových za války).

Bathory

Jakubisko několikrát v různých rozhovorech uvedl, že se bude snažit předložit obě verze hraběnky Báthoryové. To se mu podle mě povedlo na 100%. Jeho vyprávění nutí diváka přemýšlet, jestli to, co se děje na pláně, je v režii hraběnky, nebo jejich protivníků.
Z herců mě zaujal hlavně Karel Roden a samozřejmě Polívka a Mádl.
Stále přemýšlím nad jménem postavy Lucie Vondráčkové (jestli je to náhoda, nebo ne).
Když připočítám plný kinosál ještě 16 dnů po premiéře, tak dávám nejvyšší hodnocení.