Omarovic

Celkem dobrá parodie. Nebyla sice tak vtipná jak jsem si myslel ale vcelku ušla. Líbilo se mi jak zparodovali a prokombinovali ty filmy co tam byly.

Opět povedená parodie. Moc se mi líbilo herecké obsazení stejně jako v jedničce. Tentokrát mi tento film přišel trochu vtipný. Byly tam povedené scény třeba jak tam dělali matrix s basketbalákem.

Film se mi celkem líbil. Hodně mě zaujalo jak tam zparodovali 8. míli. Film byl opět plný vtipu - prostě klasické Scary movie - takže blbost :).

Asi nejlepší díl Scary movie. Opravdu dobře si vybrali filmy co chtěli zparodovat - třeba Saw a Válku světů. Film byl někdy hodně vtipný narozdíl od předchozích dílů, ale některé vtipy byly už ohrané a to někdy hodně. Na týhle parodii se mi nelíbilo hlavně to, že producenti ani nevěděli jak a co jak zakomponovat. Ty zparodované scény nedávaly moc smysl. Vlastně všechny parodie jsou hrozným zesměšněním všech možných filmů, a tohle je jedna z nich. Některý scény byl vtipný, ale jen ty který nezesměšňovaly jiný filmy. Tyhle scény byly zase trapný až na půdu. Opravdu lituju všech herců. kteří tu hráli. Anně Faris velmi přeju nějakou pořádnou seriózní roli, třeba v nějakém dramatu. Tohle si žádný z těch herců nezaslouží! Konečné hodnocení: k pohrdání hodná slátanina.

Nic moc extra film. Podle mě byl až moc plný trapných scén. Musím ocenit herecké obsazení - Dobře tady obsadili Schwarzennegra, ale jako poslední film v jeho herecké kariéře to zas taková bomba nebyla. Je to spíš taková pohádka pro děti.

Film mě opravdu mile překvapil. Hrozně mě zaujal příběh se smutným koncem. Film byl podle mě natáčen hodně neobvykle a obyčejně. Po skoro celou dobu zde byly scény jenom s hlavní postavou, mohli jsme s ní sdílet její emoce a pocity. Líbilo se mi jak film porozkládali na kapitoly, jak je datovali a tak... Celou dobu mě fascinovalo jak se chctěla hlavní postava odtrhnout za každou cenu od civilizace a žít si svůj svobodný i když asi těžký život. Občas mi některé scény přišly trochu odporné třeba jak tam lovil veverky, jak je jedl a jak stahoval toho losa z kůže. Podle mě obsadili hlavní postavu opravdu dobře a toho kdo není suchar tento úctyhodný film určitě nadchne a dojme.

Film vcelku ušel. Měl docela zajímavý příběh. Líbili se mi býložraví i masožraví dinosauři. Trochu mi tam vadily ty opice. Docela dobrá pohádka hlavně pro ty co mají rádi dinosaury.

Film se mi docela líbil. Líbilo se mi to ze stánky animované i hrané. Opět zajímavá pohádka hlavně pro menší. Já už z toho vyrostl, ale na takovej poloanimák to celkem ujde.

Why so scary?

Vetřelec na třetí není zrovna důstojným pokračováním předchozích dvou mistrovských děl. Těmi jsem byl přímo nadšen a zrovna ty dvě mi ukázaly, že filmy starší třicet let, aspoň co se týče horrorů, jsou tisícekrát lepší než ty pitomosti z jednadvacátýho století. Tenhle film jsem viděl ještě před jedničkou i dvojkou, takže, když jsem se začal dívat na ně, musel jsem si trojku zopáknout, jelikož je tu ještě čtyřka, a všechny díly na sebe navazují. Tentokrát jsem byl dost zklamán. Stejně jako v jedničce jsem si tu užil pouze jednoho vetřelce. Sice to byl prý jiný druh, ale rozdíl tu prakticky nebyl viditelný. Zatímco ve dvojce tu chcípali jeden po druhým, tady to bylo úplně jako v jedničce, tedy snaha nezvaného hosta zlikvidovat. Já nevím, určitě by mě víc zaujmulo, kdyby tu byli aspoň dva. Třeba by tu lidé zneškodnili jednoho, byli by celí šťastní a najednou by se objevil druhý. To bylo jenom mylné přání. Ale co si zkazilo všechnu pověst, byly ty jejich videoefekty. Pane Bože, ty byly možná ještě horší než ty v Cestě do pravěku. Normálně efektivního člověka v kostýmu jsme tu viděli asi jenom dvakrát. Je to podobné jako když si sérii Rocky "pokazila" pětka, i když ta nebyla asi takovým zklamáním. Opět jsme tu viděli Sigourney Weaver, která si jaksi změnila účes, ale co na její roli bylo novýho? Nic. V úplně stejné situaci, s úplně stejným problémem. Ve dvojce se mi moc líbil Lance Henriksen alias android Bishop, ale ten tu byl na scéně asi jenom tři minuty, no škoda, nikdo známější tu nebyl až vlastně na Charlese Danceho a Peta Postlethwaiteho, které jsem já aspoň viděl v jednom filmu. Vím, že se od našeho staršího dabingu nedalo moc čekat, ale ten nebyl špatný kvůli těm hlasům, ale změnili tu dabing hlavní postavy a hlas Michala Dlouhýho jsem tu slyšel asi u třech postav. Délka byla taky něco novýho, ale ve svém smyslu špatnýho. Film byl mnohem kratší, dost se vlekl, byl dost přímočarej, ale to je spíš tím, že jsem se na něj díval podruhé. Dřív jsem dal 60%, ale vzhledem k tomu, že je to pokračování skvělé série, kterou jsem před tímhle neviděl, budu hodný a dám 70%.

Mumie je opět film, na který se nedá zapomenout, protože z mé strany představuje jeden z prvních dobrodružných filmů, co jsem viděl. Na oživlou mrtvolu se zkrátka nedá zapomenout ani dnes, kdy mě už daleko více než efekty zajímá příběh. A ani po deseti letech neztrácí film svou účinnost, protože je skvělou kombinací žánrů, která zajišťuje perfektní zábavu. V první řadě je určitě jedním z největších plusů fakt, že se vše točí okolo starověkého Egypta. Ten celý působí velmi impozantně a tajemně, nemluvě o celé řadě jejich bohů a rituálech. Příběh se určitě může rovnat se spousty jinými úspěšnými filmy. Má velmi vysoko nasazenou laťku, protože nás nenudí pouze jednou zápletkou a přímočarým příběhem. Ať chci nebo ne, musím přiznat, že příběh, ač je spíš komediální, nejede přímočaře po běžícím pásu a fakt, že mumie sama se objeví až po notné době, je pro mě další významnou útěchou. Příběh má velmi působivou legendu ještě posilující egyptský element, s následující zajímavou válečnou scénou. Následuje další vtipná a událostí plná půlhodina, kde dospějeme k zápletce. Sice se nevyvarujeme akčních scén, ale v tomto případě je to jedině dobře, protože tím se ještě více prohlubuje další zápletka v pozadí. A Hamunaptra, město mrtvých, představuje další škálu skvělých a tajemných scén. Ovšem největší mi dělá radost právě fakt, že se bez mumie obejde film celou hodinu, čímž se můžeme pořád na co těšit, a když Imhotep vylezl ze svého sarkofágu, splnila se veškerá očekávání z hlediska vizuálních i zvukových efektů, co se týká i staroegyptštiny. Myslím, že většině diváků by nestačil člověk zabalený v kuse látky… Díky Bohu právě za dobrodružnou komedii, protože Mumie zde není jen na okrasu, ale také představuje živoucího netvora, což s sebou přináší spoustu akčních scén. No, a jádro pudla je v tom, že se nedočkáme žádných trapně brutálních scén. Imhotepova síle tkví akorát v obrovské síle, která není znázorněna v trhání lidských končetin. Přináší nám zcela originální nápady. No, příběh od začátku s Imhotepem už není tak skvělý. Od této chvíle, co známe všechny záměry, se odbočí akorát v podobě vtipných scén. Například Jonathan, nebo Beni (s úžasným hlasem F. Švarce) jsou komiky č1. A ostatní obsazení je také perfektní. Od R. Weisz po B. Frasera, jen je mi právě jeho trochu líto, že se startem tohoto filmu jsem ho neviděl v seriózním filmu. Mumie je souhra snad všech dobrých vlastností, co může film mít, takže směle do něj.

Film mě opět velice nadchl. Byl podle mě dějově dokonalejší než jednička, doprovázena opět skvělými video efekty, třeba Král Škorpion v roli The Rocka počítačově zkombinovaný se štírem. Nevíc mně v ději opět zaujmula základní legenda spojená opět s temným bohem Anubisem a taky s Králem Škorpionem, kterého zahrál Dwayne Johnson. Podle mě jeho první významná filmová role. Co se týče herců, nejvíc mě tady zaujmul Oded Fehr v podání Artetha Baye, jinak ostatní stejně jako dřív. Nemůžu zapomenout na Izzyho, který se svými vtipnými hláškami s přehledem vyrovnal Jonathanovi. Hrozně se mi líbili Anubisovi vojáci, kteří ve scéně proti medžajům, udělali nejlepší scénu filmu. Fakt perfektní film, kterému dávám hodnocení 94%.

Film byl fakt dobrej. Konečně tam přidali ke klasice Vojtkovi a Mádlovi další dvě hlavní postavy. Líbil se mi uhozený příběh s nečekaným koncem.

Opravdu povedený film. Moc se mi líbil námět. Ten myšák jako hlavní postava nebyl vůbec špatnej. Vedlejší postavy taky nebyly k zahození. Celkem se k tomu hodil cz dabing ani ve filmu nechyběl humor. Ze všech animovaných filmů mě tento zaujal nevíce.

Film se mi opravdu velmi líbil. Byl převážně ze života důchodce. Příběh byl trochu přímočařejší, ale to celkový vzhled filmu nezhatí. Děj byl občas trochu zdlouhavej a někdy trochu nudnej, ale některý scény občas stály opravdu za to, protože Svěrák je už od začátku komik a do toho se tam ještě na chvíli vešlo i celý divadlo Járy Cimrmana, takže vtip filmu ani tak moc nechyběl. Zdeněk Svěrák svoji roli opravdu uhrál, ale to se nedá říct o ostatních, kteří to filmu akorát kazili. Skoro všechny jsem viděl v nějakým debilním seriálu, takže filmu nedodávali takovou krásu. Sice nejsem žádný famoušek českých filmů ale tento film mě opravdu velice oslovil námětem i hereckým obsazením. Film bych označil jako film výhradně pro důchodce, kteří film určitě ocení a ne jenom pro ně. Jinak je to určitě ten nejlepší českej film, co jsem viděl, protože některý ty pitomosti, vlastně všechny, nestojí za nic a tenhle film je na českej filmovej průmysl naprostá špička! Ale i tenhle film je Bohužel českej. Nevim, kdybych byl američan, asi bych americký filmy nepomlouval jako český, ale film byl českej tak jako tak, takže dávám 80%.

Docela dobrá sci-fi pohádka. Moc mě nezaujal příběh ale postavy nebyly k zahození. Jedna z mála věcí co se mi v tomto filmu líbila byla vcelku impozantní bitva draků.

Nic moc pokračování jedničky. Příběh nebyl opět tak rozvinutý jak bych chtěl. Líbily se mi hlavní postavy, jejich schopnosti, mrazivý drak i ten obří na konci.

Mr. and Mrs. Smith patří k filmům toho druhu, které jsem viděl ještě daleko před tím, než vyšly na svět jejich pravděpodobné předlohy. Film Pravdivé lži, jak se později ukázalo, využíval prakticky úplně to samé, jako Smitovi. Jenže problém je v tom, že jsem je viděl dřív, tudíž Lži přišly o spoustu uznání. A jestli připadá někomu divné, že se mi Smithovi líbí víc, než je zdrávo, důvod spočívá právě v tom, že v době své premiéry byli pro mě fantastickou novinkou. A vlastně, proč by měli mít ve všech ohledech nízká hodnocení? Cameron se Lžemi sice přišel s utajeným špiónstvím před manželkou, ale zato nevymyslel žádný extra příběh. Nápad dobrý, ale záchrana světa před teroristy? Smithovi dali špiónství úplně nový rozměr. Přišli s utajováním mezi oběma manželi navzájem, což posouvá kupředu i komediální úroveň Lží. Příběh celkově není ovšem také nic zvláštního. O špiónských schopnostech, které by hlavní hrdinové nezvládli, se totiž nikde nedočtete. Angelina Jolie, když se zrovna neusmívá, dokáže nastavit takový pohled, který z ní dělá super tajnou agentku i romantické komedii a Brad Pitt, co se týče prvního dojmu, také není zrovna postavička do komedie, kde by někdo nevytáhl alespoň AK-47. Nové technologie, nové úkoly nijak Lži nepřevyšují, ale ta komika… Když oba manželé soupeří proti sobě, vůbec vám nevadí, že předvádějí nereálné kaskadérské kousky. Hlavní je zde především to emocionální napětí, které mezi nimi panuje. Tady se neřeší žádná záchrana světa nebo super důležitá mise, ale, jak se píše, obyčejné problémy neobyčejných lidí neobyčejnou formou. A ještě víc to posiluje fakt, že oba dělají pro konkurenční firmy, které jim na oddělání druhého dávají 48 hodin. Takže film nekončí tou slavnou, a neuvěřitelně komickou scénou, kde se oba vyloženě masí a pak se začnou líbat, ale zábava pokračuje dál, když před svými firmami utíkají. Vykládání pravdy spojené s bojem, kdo je vlastně autorita číslo jedna, akční scény v boji, kde své síly spojí, vytváří celek, ve které se rozhodně nenudíte. Akčnost sice ve většině případů shazuje film na dno, ale když se ta smísí s netradičním manželstvím a scény se všelijak kombinují… Pan a Paní Smithovi si rozhodně uznání zaslouží. Pro jednou je třeba přehlédnout osnovy používané mnohými na hodnocení filmů, a zaměřit se spíš na úroveň zábavy.

Asterix a Obelix je film, který se mi jako mnoho dalších vryl do paměti takovou silou, že se můj názor na něj nemůže změnit, ani kdyby trakaře padaly. Jak jsem nedávno psal o autentičnosti filmů, které vídám, tak znovu podotýkám, že když přijdu na něco zcela nového v tomto věku, ani za mák to nemá na filmy, které jsem vídal jako malý. Jurský Park, Zelená míle a mnoho dalších si u mě vybudovalo silné a nezničitelné základy stejně jako tento film – Asterix a Obelix. Byl to můj úplně první zážitek s těmito dvěma komixovými postavami. K samotným komixům jsem se dostal až daleko později, proto můj zážitek s filmem byl daleko silnější. Jak já byl nadšený z kouzelného nápoje… Vedle dinosaurů z Jurského parku představoval další obrovskou prioritu filmu humor, kterého jsem se nikdy nemohl nabažit, a který působil i nedávno. Nevím, kolik filmů bylo zfilmováno podle takovýchto komixů, ale je mi známo, že například Agenti dementi ve filmové podobě dopadli naprosto otřesně, i když se mi v časopise líbili. Kdybych četl Asterixovy komixy před filmem a viděl ho někdy během posledních dvou let, možná by film dopadl stejně špatně, protože přibližně po dvaceti Asterixech v obrázkové podobě jsem zjistil, jak hodně film komix zobecňuje, ale co se stalo, stalo se. Tento film byl jedním z prvních a nikdo mi nemůže namluvit, že je to stejná hovadina jako Agenti dementi, a že 90% rozdíl mezi nimi je naprosto nepochopitelný. Teď k příběhu. Ten se panečku vyznamenal. Jelikož jsem náhle zhlédl i druhý díl Misi Kleopatru a pak četl komixy, druhý díl byl přesnou kopií své předlohy. „Contre Caesar“ je ale spíš takovým mixem a žádným dílem se moc neřídí. Francouzští tvůrci prokázali tedy velkou kreativitu, protože já se nemohu zbavit dojmu, že film se netáhne jen po jedné linii. Nejprve se divákům ukáže život oné galské vesnice a zápletku představuje krádež římského pokladu. Jenže pak se daleko více prosadí Detritus a úplně se od první zápletky odkloní. Příběh tedy shledávám daleko kvalitnější, než na první pohled vypadá. A úroveň zábavy je také pěkně vysoko. Ch.Clavier a G. Depardieu vskutku váleli. Dále je velmi vtipné účinky kouzelného nápoje sledovat v hrané formě. Málem jsem se potrhal smíchy, když se Asterix napil a nápoj s ním začal dělat v obličeji úplné divy a nebylo špatné pozorovat ani létající Římany. Dále se nemohu nabažit perfektní hudby s irskými motivy, která ještě více posílila občasné zpomalené záběry, které ještě více zobrazily galský zápal pro boj. Dále si tvůrci zařídili bezvadné kostýmy a většinu významnějších komixových postav (jako Panoramixe, Majestatixe a Caesara) obsadili velmi úspěšně. Když už se seznámíme s rutinou, je třeba nástup příběhu, který díky Obelixovově síle a častým humorným scénám od základů neodbočuje tolik, jak by se dalo čekat, a závěr se dokonce vytasí ještě s působivými hrami a další novinkou v podobě mléka dvouhlavého jednorožce. A aby toho všeho nebylo málo, český dabing naprosto perfektně vykresluje charakter postav a třeba Gaia Bonuse změnil od originálu k nepoznání. Jen davové scény postrádaly autentičnost. Nevím, jestli mám tento film doporučovat lidem mého věku, ale souhlasit se mnou bude každý, kdo to měl stejně jako já.

Film už nebyl tak dobrý jako předchozí. Bylo zde spoustu trapně vtipných scén, ale příběh docela ušel. Líbily se mi nové postavy, ale nechápu proč hrál Caesara někdo jiný.

Film byl pro mě neskutečným propadákem. Nelíbilo se mi skoro nic. Postavy byly hrozné, příběh byl sice historický, ale neskutečně odpudivý. Bitvy byly neskutečně odfláknuté stejně jako dialogy. Nechápu proč tam dávali nějaký homosexuální vztah...

Trója si dozajista zaslouží uznání všech diváků, kteří jí věnovali necelé tři hodiny času. Viděl jsem mnoho válečných filmů, ale většina z nich byla spíš z druhé světové války, Vietnamu, zkrátka z posledních desetiletí. A menšina válečných filmů ze starověku, má určitě na vrcholu právě Tróju. Ona Trója není film filmů, ale zkuste si ji srovnat s ostatními. Alexandr Veliký byl pro mě naprostý propadák jak z hlediska životopisného, tak válečného a 300: Bitva u Thermopyl je určitě bojově atraktivnější, ale nemá ani z daleka děj do takové hloubky – zde hraje hlavní roli schopnost zabíjet a stříkance krve. No, a Trója i se svými nedostatky má zatím všechno, co mohu od takovýchto filmů chtít. Myslím, že zfilmovat Homérovu Illias byl velmi dobrý tah, protože se v ní popisuje spoustu hrdinských činů a je celkově nesmírně zajímavá – a přesně takový je i tento film. Válka a krvavé boje pro něj neznamenají tolik, co boje uvnitř duše hlavních hrdinů – celý děj není jen o bojování jako 300, a díky tomu se také nedá neoznačovat jako kvalitní film. Bezpochyby nejlepší na filmu je, že má nespočet hlavních hrdinů na obou stranách. Trója mi stojí za to i nyní, když jsem ji už kolikrát viděl, proto opět srovnávám s 300, kde nepřátelé představovali jenom maso hozené do mlýnku. Hrdinové jsou na obou stranách a každý je nějakým způsobem významný, tudíž je pro vás někdy trochu těžké si mezi nimi vybírat. Mě velmi potěšilo, že tvůrci udělali film tak, abychom fandili více Tróji – každý ví, že Trója je nakonec poražena, tudíž když potom vidíme někoho umírat, bolí nás z toho u srdce. Dokonce i Brad Pitt alias Achilleus, oblíbenec u dámských diváků, je zde charakterově napsán tak, abychom měli mnohem radši třeba Hektora nebo Parida. Ale na druhou stranu, když se děj odehrává z jeho perspektivy, fandíte naopak jemu, zkrátka někdy je to s hrdiny vážně obtížné, protože třeba v jedné bojové scéně začnete pohrdat nad Paridem alias Orlandem Bloomem, dalším lamačem dívčích srdcí. Jenže když bojují hrdinové mezi sebou, začne tu trochu vřít. Ani nevíte, jak smutný jsem byl jen nad smrtí Patrokla, a co teprve boj Achillea s Hektorem. Průběh souboje byl ještě napínavější než finále Čechů v hokeji, a Hektorova smrt obrátila Achillea na stranu zla. Jinak postavy, které téměř nebojují, se dají velmi dobře charakterem rozeznat. Trója je zde ta dobrá, pro je předvídatelné, že právě z jejich strany padají ta správná rozhodnutí, což je jedním z nedostatků. Myslím, že o postavách toho bylo dost, takže z jiného soudku. Děj je nesmírně zábavný po celou dobu. Dialogové, romantické a podobné scény nenudí, a válečné také nejsou k zahození. Jen mají také nedostatky v podobě osobních soubojů, kde si ostatní proti i jen menším hrdinům ani neškrtnou. Dále má obrovský význam hudba, která ještě více prohlubuje emocionální zážitky, jako když umírá Hektor, nebo když se Řekové „valí“ do Tróje. Herci mi udělali obrovskou radost, protože se zde vyskytuje mnoho známých tváří – všichni zasluhují uznání. A dostal bych se k vyvrcholení. Velmi mě zklamalo pár věcí, které jakoby chtěli obrátit situaci do rukou Trójanů – například Paridovo zabití Achillea byl vyloženě tento případ a smrt Agamemnona ještě více, protože ten se vrátil zpět a až tam ho zabila manželka. Tyto nedostatky se zdají být nevýznamné, ale já je nedokážu tolerovat. Avšak z obrovské většiny představuje Trója velkolepý film, který bude bavit diváky každého věku.

Tak tohle je ten nejlepší animák, co jsem kdy viděl. Podle mého názoru, nejlépe graficky zpracovaný film. Fakt se mi líbil pohádkový příběh, který je u pohádek celkem běžný, jenom byl tak trošku jiný. Jeho obsah je sice remakem všech možných známých pohádek, ale tak trcohu s jiným hrdinou, který filmu dodává nevšední originalitu. Hroozně moc se mi líbil náš český dabing, třeba Dana Morávková, nebo ten co daboval oslíka i Shreka. Nejlepší co se zde vyskytlo, byly vtipný výstižný hlášky, který fakt stojí na kfilmu.net dát. U tohohle filmu se člověk fakt nenudí a dodávám, že jako jednomu z nejlepších animáku dávám 90%.

Jako jo. Dá se na to koukat, ale jednička byla podle mého názoru lepší. Shrek patří u mě mezi ty nejlepší animovaný filmy a tak jsem čekal, že mě dvojka nezklame. Celkem obstála. Měla celkem fajn příběh, který pochopitelně navazoval na jedničku, kde se vyskytlo pár nových postav, což je snad samozřejmé. Nevím. Nedíval jsem se na originální anglickou verzi, ale myslím si, že náš český dabing byl opět hodně dobrý. Dabing Shreka měl opravdu výstižný přízvuk, když třeba kritizoval oslíka, prostě dabing na jedničku. Jinak film hodnotím, jako vtipnýma hláškama propletený film na večer.

Pán prstenů. Film, o kterém jsem nevěděl před jeho premiérou, mi bere dech. Když jste ho viděli tolikrát, co já, nemusíte se na něj dívat do konce života. Mám ve zvyku u upravovaných názorů psát, že jsem film viděl i před tím, a že jsem se nyní podíval znova, ale v tomto případě je to naprosto zbytečné, protože se mi film patřičně líbí a nedá se na něj podívat jen jednou. I po psaní tohoto názoru se budu ještě tisíckrát dívat na scény, které si budu pamatovat do konce života. Když jsem viděl film X krát před delší dobou, nemohl jsem si ho vynachválit pro jeho genialitu. Celý film mě fascinoval neuvěřitelným způsobem, ale až před několika málo dny jsem se odvážil do knižní předlohy. Jestli je tu někdo, kdo si ztěžuje na naprostou ignoranci ke knize, to promiňte, to je naprostej vůl! Vzhledem k mému zápalu jsem ji dychtivě četl hodinu za hodinou, a jediné, co film neměl, bylo daleko více dialogů. Jenže, kdo tohle může pokládat za špatné?! Pak se možná opomenul Tom Bombadil, ale ten měl v příběhu knihy takovou roli, která se do filmu ani příliš nehodí. Díky tomu, že má Pán prstenů tři díly, se do této trilogie vešlo nespočet informací, a mě naprosto fascinuje, že tvůrci knižní předlohy si dali na přesnosti s knihou hodně záležet. Teď k příběhu. Tomu se rozhodně nedá absolutně nic vytýkat. Je to možná tím, že jsem více fantasy knih nepřečetl, ale epičtější dílo zasahující do hloubky tak obrovským způsobem, snad v životě nenajdete. Film má překrásnou legendu, sice pochopitelně s dobrem a zlem, ale s jakým… Dobro a zlo tu má obrovskou škálu zástupců, ale k tomu se ještě vrátím. Na příběhu mě nejvíce fascinuje to, jak se dokázal perfektně a působivě rozvrhnout. Kniha je napsána přímočaře, ale film dal průchod i odehrávání děje do pozadí. Nicméně na příběhu je nejdůležitější, že je tu obrovské množství zápletek. Nejdříve tu máme základní příběh, pojednávající o zničení Prstenu a zničení zla, a pak je tu Frodův boj s prstenem, Gandalfovy styky se Sarumanem, překrásný vztah Aragorna s Arwen. To je prostě něco tak úžasného. Po působivé legendě se dostáváme do kraje a v tu chvíli začne tak nádherná uvolňující část, kde se plnohodnotně setkáme s Hobity a jejich kulturou. Pro film je to velmi důležité, protože se na velmi dlouhou dobu ponoříme do pohody a unikneme ze spárů hlavního příběhu. Dostatečně si popovídáme s Bilbem a Gandalfem a tak dále. Jakmile dojde k Frodově zápletce, příběh nabere úplně jiný směr a ponoříme se do takové události, která mnohonásobně přesahuje velikost plátna. Někdo, kdo má stejné postupy u hodnocení jako já, by mohl říct, že film je přímočarý. Z nekonkrétního hlediska i je, ale není, když se podíváte na scénář. Události jdou pořád po sobě, ale jsou vyplněny řadou překrásných dialogů, které jdou do hloubky přesně jako v knize. Díky nim poznáte temperament úplně všech postav, které mají s příběhem co do činění. A dále je tu samozřejmě jejich vztah k prstenu. Když říkám jejich, přejdu do Společenstva. Aragorn, Boromir, Gandalf, Gimli, Legolas i všichni hobiti mají každý svůj odlišný temperament, stejně jako lídři zla, jako třeba Saruman. Všichni mají charaktery, na které nezapomenete. A když už jsem u postav, nezapomenu na obsazení. Skoro všem hercům pomohl Pán prstenů stát se hvězdami. E. Wood, O. Bloom, V. Mortensen… o těch jsem před tím neslyšel. Ovšem zahráli to skvěle. Všichni. Dále se dostanu ke kostýmům, které mi vyráží dech. Je naprosto jasně vidět, že si dali tvůrci záležet na každém detailu. Zbroj, zbraně, oblečení, architektura, všechno vyzařuje takovou vážností. Všeho je tu plno a všechno vyznělo velmi reálně a starobyle. Až když jsem viděl spoustu bonusových dodatků, pak až teprve jsem si plně uvědomil, jakou práci to muselo dát. Toto vše se týká vzhledu, což mi připomíná spoustu dalších vizuálních faktů. Středozemě. Cituji Iana McCallena: Středozemě existuje, je to Nový Zéland – překrásná země. A další vizuální fakt jsou efekty. Lepší jsem neviděl, nikdy v životě. Opět je dotažen každý detail, a setkal jsem se také s nejefektivnějším tvorem, kterého jsem kdy viděl. S Morgothovým Balrogem. Dále by byl hřích nezmínit se o hudbě, kterou poslouchám pořád a pořád dokola. Howard Shore se stal mým oblíbencem, protože dal nádhernou atmosféru tomuto filmu, která dokonale vystihuje každou situaci. Gratuluji Jacksonovi, gratuluji všem, a děkuji za prodlouženou verzi, kterou nyní preferuji (ovšem gratulace patří i českému dabingu). Vytvořili jste nejlepší film všech dob, a dokonce mě dohnali ke čtení!

Pán prstenů: Společenstvo prstenu jsem viděl nesčetněkrát ještě před tím, než jsem si přečetl knihu, a po jejím dočtení reputace filmu mnohonásobně stoupla, protože jak moc dobře víme, většina filmů vytáhne z knížek jen to nejdůležitější a na zbytek se vykašle. Například na Eragona spoustu čtenářů naráželo velmi negativně kvůli nedostatečnému věnování se knize. Jenže film Pán prstenů prokázal, že je jedním z největších projektů všech dob tím, že vytáhl vše z knihy a stvořil velmi dlouhý, ale přes to nevídaně zábavný film, který mi navždy utkvěl v paměti. A stejně jako při psaní názoru na první díl nezapomenu dodat, že mi jeho editace nedělá vůbec žádný problém z toho hlediska, že bych si z něj nepamatoval vše. I druhý díl je totiž natolik zábavný, že masivní část scén jsem si pouštěl nesčetněkrát a pořád žasnu nad tím, že Peter Jackson tolik riskoval a pustil se hned do tří gigantických projektů za sebou. V jeho případě je ale risk zisk, protože Dvě věže nepostrádají nic z epičnosti a rozsáhlosti Společenstva prstenu, spolu s tím, že se kniha opět téměř celá vyždímala. Ohledně toho je tu ještě pár věcí, které stojí za zmínku, ale určitě nemají na děj negativní vliv. Například určitě každý slyšel, že Boromir zemře až ve Dvou věžích, ale k mému překvapení dopadl stejně, jako ve filmu v prvním díle. A díky tomu, že se tato událost vložila do prvního dílu, skončila jednička emocionálně lepším způsobem, uruk-hai naháněli hrůzu už zde – proběhla působivá bojová scéna a vyvrcholení proběhlo více otevřeně. A ještě obsahují Dvě věže i značnou část z Návratu krále, což není žádná katastrofa. Spíš mě udivuje, že když byla dvojka tenčí naproti trojce, pořád to vytáhla na více jak tři hodiny, a přitom se i s událostmi z dvojky v trojce nijak zvlášť nezredukoval děj. A jak víme, cesty hlavních hrdinů se ke konci rozdělily, což vzbuzovalo mou zvědavost jejího zpracování v tomto směru. J. R. R. Tolkien to vyřešil tím, že rozdělil příběh na dvě části – první Frodovu a Samovu, a druhou Aragornovu a spol. Čtenář se mohl lépe soustředit, to je pravda, ale souvislost s filmem je taková, že ten neustále kombinoval tyto dvě části, čímž vytvořil nepřímočarý příběh, který dokonce na rozdíl od knihy také občas zavítal i k nepřátelům, což hraje také velikou roli. Nezapomínali jste na nepřátele, a dokonce se objevila verze zrodu uruk-hai spolu s perfektními exteriéry a rekvizitami s nimi spjatými. A nejspíš poslední věc, která se nedá opomenout, je pojetí nepřítele, jež je líčen mnohem strašidelněji a charakteru některých postav. Skutečně zde máte větší strach o naše hrdiny, což se ve filmu objeví, ale zdaleka ne v takové intenzitě a ten charakter? Jsem si vědom toho, že když jde o film, je to daleko zajímavější s více zvraty, ale v knize jsem měl rád Froda i Smeagola. Tam totiž vůbec není Frodo tak posedlý prstenem a Smeagol není tak strašně hnusný prevít. Příběh filmu neztrácel, jak jsem říkal, nic na kouzlu z prvního dílu. Děj je opět velice zábavný a plný originalit, i když není tolik tajemný a na mnoha místech temný jako před tím. Největší radost mi udělal jednoznačně Rohan, který je spjatý opět s překrásnou novozélandskou krajinou a mistrovskými díly v podobě kostýmů a rekvizit, které skutečně lahodí oku. Dále ve mně vyvolávala rohanská hudba spoustu emocí, jako ostatně veškerý Shorův mistrovský soundtrack, který jsem si mnohokrát spojoval s efekty. Ty daly život mnoha překrásným a novým tvorům, jako byli enti, vrrci a zároveň posunuly vývoj kupředu díky digitálním postavám, která každá dělala něco jinak. A spojitost s hudbou jsem zmínil proto, že například Gandalfův a Balrogův pád na začátku byl jednak efektní a s perfektní hudbou. A scény „Last march of the Ents“ a zapomenutý příjezd Gandalfa v bitvě u Helmova žlebu, mě vždy neuvěřitelně dojmou. Mimochodem tuto bitvu propracovali tvůrci daleko přehlednějším, působivějším a nepřímočarým způsobem, kterého jsem se dočkal v knize. S novým příběhem nastoupili i mnozí další herci, a i když mé uznání patří všem do posledního, nejvíce se mi líbil Theoden. Dvě věže se oproti Společenstvu trochu zhoršily, ale pořád využívají ten samý styl, kde bojování nehraje hlavní roli, rozvíjí se i romance s Arwen (na rozdíl od knihy) a podstatnou roli hraje scénář, protože dialogové scény dokázaly, že zde něco znamenají. Zpracování je mistrovské a prakticky dokonalé. Četli jste knihu? Jděte rovnou do prodloužené verze, ať se zredukují dohady okolo knihy :), protože tento film si zápornou kritiku nezasluhuje.