Omarovic

Podívat se na nějaký historický film je pro mě jedině dobrou záležitostí. Sice mě neodpoutá od obrazovky, ale mohu si jeho prostřednictvím alespoň z nějaké části osvěžit světové dějiny. Každý může popřít, že se mu ve filmu líbí jisté nesmysly, ale o tom právě historické filmy jsou. Mají být zábavné, jen si to srovnejme třeba s 300. Každého hned trkne do hlavy, že ne každý sparťan je taková gorila a že takový masakr je naprosto nemožný, ale zkuste si to představit podle skutečnosti. Ale abych nezapomněl na Alžbětu, objasním, proč mluvím o 300. Tento historický film (Alžběta) se historie určitě hodně drží. Jistě, že ne historicky přesně, ale velká vada filmu je až moc velký důraz na přesnost. Historie není o tom, jak dva protějšky vytasí meče a začnou se bít, proto je film z velké části věnován politice a to, promiňte, mě opravdu nebaví. Bylo by pro dobro filmu dát nám sem alespoň jednu trochu rozjetější scénu. Jistě, že jsme tu mohli vidět i pár mrtvol, ale prakticky nám zde nikdo nenabídl jediný vizuální efekt, proto když jsme se dívali na krvavý masakr po bitvě ve Skotsku, z níž jsme mimochodem neměli, jste si mohli při bližším pohledu na mrtvoly ve vodě všimnout, že ani jedna nemá hlavu ve vodě. Kompars se ani v nejmenším nepodařil, a to abyste si nemysleli, nemluvím o mrtvolách. Kostýmy jistě zabraly spoustu času na ušití, ale spíš jsem měl pocit, že se dívám na divadelní představení, nebo nedej Bože (jež je k nám milostiv) na béčkové ztvárnění postav. Z herců jsem byl nadšen nejvíc z Geoffreyho Rushe, jež představoval nejpřesvědčivější a nejcharismatičtější postavu z filmu. O ostatních se mi ani nechce mluvit, protože ani Cate Blanchett na mě neudělala sebemenší dojem. Zlatý věk vypadá mnohem lépe, snad si to u mě královna Alžběta zlepší právě zde.

Dlouho jsem odkládal i jedničku, ale naštěstí se ukázalo, že to za to stálo, proto není důvod předem odsuzovat dvojku. Takže se mi nechtělo dál otálet, navíc délka filmu je zoufale malá, takže se do mého denního programu výtečně hodila. Ovšem, každý vtip jednou ztrácí na účinnosti, proto takřka „nový“, pro mě, díl obešel jakoukoliv originalitu. Musíte všichni připustit, že bylo daleko vtipnější dívat se, jak rekruti dávají všechny síly do výcviku, kde to pochopitelně vořou jen co je pravda, a to je na tom to nejvtipnější. Nechápu, ale druhý díl postrádal tolika vtipu, jako měla Akademie dřív. Jde přece jenom o komedii, samozřejmě že tu toho bylo víc než dost, ale vtípková náplň poněkud klesla. Trochu serióznější námět pro policejní zásah filmu pramálo svědčil. V době, kdy se film natočil, byly nejspíš pouliční gangy běžné, ale rádoby tvrdé scénky, kde všichni gangsteři cení zuby, řehtaj se a všechno ničí, na mě vůbec žádný dojem neudělaly. Musím uznat, že jsem byl překvapen, že si film ponechal úplně všechny postavy z prvního dílu, dokonce i dabing zůstal stejný, proto jen doufám, že tak tomu bude i nadále. Jinak bohužel žádná postava na mě, jinak než na první dojem, nezapůsobila. S každou povahou všech jsem se seznámil již dřív, proto mě už žádná nepřekvapovala, tedy až na policistu, který vydával různé zvuky. Kulometnou palbu nebo vrtulník nám už předvedl předtím, ale scénka, kde zkazil jedno rande, mě dostala na zem. Podle mě by jedno pokračování bohatě stačilo, jenže je tu ještě dokonce pět dalších, mám v plánu zkouknout ještě jedno, ale i tak se obávám, že to bude naprostý propadák se suchým happy endem.

Jestli zrovna něco ve filmu nemusím, tak jsou to většinou policisté. Vždycky jsou totiž stejní. Vždy jsou to dobří střelci, a když jde o soukromé detektivy, nikdy nenaleznete nic než samé stereotypy. Ale když to má být komedie, tak se karta obrací. Poslední srandu s policisty jsem zažil v Jednotce příliš rychlého nasazení a to už je delší doba, proto se mi Akademie vůbec nepříčila. Je to komedie, jak má být. Ale celé mi to přišlo složené jen z vtipných scén. Třeba jako je tomu v Kameňákovi, který se vlastně skládá jen z vtipů, nebo i v Simpsonech. Zkrátka, film je hlavně poukázka na to, jak dokáže být člověk neschopný. Příběhově mi film přišel dost suchý. Vždyť tu vlastně o nic nešlo, jen se přihlásilo pár zelenáčů do policejní akademie a to je také pramenem všeho vtipu. Ostatně je tomu tak ve všech komediích, tudíž nikdy to není doopravdy reálné. Vtipných scének jsem si tu vskutku dost užil. Jelikož všechny postavy měly vždy nějakou specifickou vlastnost, nikdy jsem se nedíval na seriózní obsah. Hlavní postava kraluje vychytralostí, jeden dokáže vydávat všechny možné zvuky, další je blázen do střílení, a pak se tu objevuje pár naprosto originálních postav. Známe je určitě z mnoha jiných, ale policajtsky je Akademie matriarchou, tudíž tu máme jednoho nadprůměrně silného a dalšího asi nejvtipnějšího – otylého troubu. Film se držel své úrovně až do té doby, kde nastal závěrečný zátah, který byl ale tak odfláknutý, až se mi tomu nechce věřit. Z dosavadního výcviku všech kadetů jsme neměli nic a happy end pro všechny, pro úplně všechny je jako vyvrcholení příběhu až moc předvídatelné. Alespoň, že si film trochu vylepšil reputaci poslední závěrečnou kýčovitou scénou.

Sice ne celou dobu, ale lámalo mi hlavou, proč zrovna „Sněhový dort“? Sladké tajemství, které se dozvíte až úplně na konci, mě opravdu hodně rozesmálo. Nejdřív jsem si myslel, že půjde jen o nějaký až příliš romantický film podobný telenovelám, ale o žádné klišé vůbec nešlo a to mě fascinuje. Na filmu je naprosto perfektní zápletka. Celou dobu se vám zdá, že o nic nejde, že zápletka už sehrála svoje, a že se jen náš drahý hrdina pustí do dalšího příběhu, ale opravdu mě fascinovalo, že jsem o zápletce slyšel v jednom kuse, že se od ní ani na chvíli neupustilo… No paráda! Řeknu vám, nebylo vůbec lehké si zvyknout na Alana Rickmana bez černých vlasů, čarodějnické hůlky, nepřejícího obličeje poblíž Harryho Pottera, ale jeho herecký výkon byl tak úchvatný. V takovémto dramatu mi skoro všechno, co říkal, připadalo vtipné, jeho role byla tak charismatická, i jeho dabing… No dívalo se na ní opravdu moc hezky. Poprvé ho nevidím v Harry Potterovi, a jak se předvedl… Ohledně autismu to na Rain mana rozhodně nemělo. Autista je Dustin Hoffman, toho už nikdo nepřekoná, jelikož zde mi přišla forma této vlastnosti spíš trapná. Sigourney Weaver mi jako autistka moc přesvědčivá nepřišla, její postava mi přišla spíš jako obyčejný blázen, ale jelikož zde byl hlavním hrdinou Rickman, její role mě vůbec neotravovala. I když zde Carrie-Anne Moss neměla plnohodnotnou hlavní roli, přišlo mi, jako bych se na ni díval skoro po celou dobu filmu, protože je to zkrátka skvělý výkon. Ale největší dojem na mě udělal pochopitelně Alan Rickman, takže už chápu, proč ho tolik lidí tolik obdivuje. Kupodivu jsem se vůbec nenudil, ba právě naopak, nenechal jsem si ujít jediný moment a pár vtipných scének vytvořilo maltu :).

Název „Rec“ mluví sám za sebe. Jedná se o další film natočený amatérskou kamerou, jejíž záběry se většinou pro zvýšení napětí hodí nejvíce. Ale já sám jsem se ještě s případem, který využívá tuto techniku, nikdy nesetkal v pozitivním smyslu. Horror je to jak vyšitej, ale že by se mi líbil? No škoda, už jsem viděl milion filmů se zombíkama, jeden dokonce natočený stejně jako tento, jmenoval se Deník mrtvých, ale u tohoto názvu jsem hned věděl, že půjde o zombies. U rec jsem si představoval něco jiného, ale když jde o horror, nesmí tu být zombíci, protože ti jsou vždy stejní. Když to nejmíň čekáte, vyjedou po vás a začnou vás zaživa požírat. Ale co mi na filmu vadí nejvíc, je neustále se opakující škála záběrů, kde se děje pořád jedno a to samé. Všichni si naivně myslí, že je nakažený v pořádku a náhle, když se člověk jdoucí k němu otočí, nakažený ho pokouše a pak jsme jenom svědky jekotu a řevu. Jelikož se má jednat o čistě spontání reakce na danou situaci, užil jsem si zde opravdu to, co by člověk dělal. Vždy, vždy v tom hraje obrovskou roli lidská zvědavost. Typická vlastnost, která dělá z filmu děsný salát. Vždy, když se na takovýto film dívám, zároveň si představuju, jak bych se s danou situací vypořádal sám. Úkolem scénáře je nedělat s postaviček žádné hrdiny, takže jde o to, jak se dostat pryč a to pak nastávají ty scény, kde všichni jenom nadávají a do nekonečna řvou. A další věc, která mi nedává smysl, je, proč i v boji o život s sebou někdo pořád vláčí kameru. Myslím, že je zbytečné film dál pomlouvat, jediné, co mi udělalo radost bylo, že jsem aspoň trochu věděl, o co jde, ale nestojí to za těch 70 minut.

Řeknu vám, ze začátku jsem nevěděl, že jde o to samé, jako v Recu. Věřili byste tomu, že se jedná o jeho remake? O remake filmu staršího o pouhý rok? Kdyby remakovali film starý dvacet, třicet let, tak neřeknu ani „pozor, zombík“. A jestli se mi španělský Rec dostatečně nelíbil, tak co se asi stane s americkou verzí? Nejsem si ani vůbec jistý, zda si nějaký nejspíš amatérský americký režisér, koupil práva na stejný scénář, protože takto to spíš vypadá, že Američané chtějí dokázat, že film se stejným scénářem zvládnou lépe. Tak to se Španělům spíš hlasitě vysmívají. Moc remaků jsem sice neviděl, ale ve všech se přece dělají i jiné scény a dialogy. Zde jsem se díval úplně na to samé, jako bych se díval na ten samý film, který se mi navíc nelíbil, v ten samý den podruhé. Výměna herců, jmen a částečně i prostředí se mi absolutně nelíbila. Všichni herci byli naprosto nepřesvědčiví, to je důkaz hollywoodské zhýčkanosti, i když pochybuju, že jde o nějakého herce z Hollywoodu. Navíc jsem Rec viděl v originálním znění, zatímco Karanténu s českým dabingem. No, povím vám… Příšerné! Copak takhle se dabuje k smrti vystrašený člověk? Opravdu vám povím, že bylo fakt vtipné dívat se na všechny postavy jen v jiné kůži. Španělé si na nic nehráli, ale Amígos… Sice nám tu ukázali i výjimečně pár scének, které v originále nebyly, ale to mě vůbec neodrazovalo od naprosté předvídatelnosti. Stejné dialogy, stejné reakce, stejní zombie… Já jsem si to jen donekonečna srovnával. A aby toho nebylo málo, musím důrazně pokousat Američany, že si vůbec dovolili na jeden ze svých obalů pro tento film napsat „Dost možná nejlepší horror tohoto roku“! TAK!

Název teda moc přesvědčivě nezní. Spíš vypadá jako počátek sci-fi pro malé děti, ale zdálo se mi, že se uvnitř může skrýt něco zajímavého. Film se zdá být o čtyřech hrdinech, ale film je věnován pouze jednomu z nich, a že by nám něco zajímavého předvedl? To ani náhodou, protože z na první pohled poutavého sci-fi filmu jsem teda vůbec nic neměl. Když uslyšíte, že se jedná o vypuštění strašlivého zla, představí se vám nejspíš nějaká nadpřirozená stvůra, která má v plánu zničit svět, lidstvo nebo podobné věci tomuto podobné. Ale když zjistíte, že se jedná jen o nějakého doposud neznámého chlápka, který chce jenom víc, tak vaše nadšení je totálně v háji. První věc, co mě zklamala, je scénář. Z úst všech hrdinů jsme slyšeli pouze dialogy pojednávajících o kletbě, o tom, jak se zlo může vrátit, historii svých rodin a nic jiného, co by nás aspoň na chvíli odradilo od hlavní myšlenky. Spousta postav zde byla úplně k ničemu, když tu na konci šlo o souboj a hrdinova matka přišla k jeho otci, který mu jen tak dal svou sílu, už to byl vážně vrchol. Jak jsem říkal, film patřil pouze jednomu člověku, jeho tři frajerští kamarádíčci tu nedostali žádný prostor, to co jim hlavní řekl, bez caviků udělali a zamilovaná zápletka tu postrádala smysl. Celé mi to přišlo jako děsný nesmysl. Ať tu klidně je nějaká nadpřirozená síla, ale co jsme měli pro změnu z ní? Neukázalo se tu nic jiného než pár zčernalých očí, které si udělaly, co chtěly. Poslední souboj, jež nám měl nejspíš ukázat, kam až síla dokáže zajít, mi přišel fakt směšný. Dva frajírkové tu po sobě metali jakési koule, do toho rokecová hudba, hodný vyhrál, všichni to vzali, jako by nic a konec, který nejspíš poukazoval na pokračování. Prosím, odpusťte si jej.

O nebezpečném cíli, ač jde opět o další akční thriller, jsem si nic nesliboval. Jenom jsem chtěl vidět Nicolase Cage ve filmu, jehož obal mi silně připomíná Next, jež se mi hodně líbil. I was wrong! U Nicolasových hereckých kvalit jsem poslední dobou zaznamenal velký pokles. Jeho role jsou pořád stejné, v Kódu Navajo to všechno začalo, to jsem měl ještě před zhlédnutím Cage v oblíbených hercích, ale zde se ukázalo, že je to jeho pitomost. Nejsem si jistý, zda mu jde jenom o peníze, ale nejspíš by si měl příště přečíst scénář, protože na první pohled zajímavý thriller se nezměnil ani v něco, co jsem nečekal. Příběh nájemného zabijáka bez identity, jenom kradl pověst třeba Bournově trilogii. Scénář nejspíš nějaký hollywoodský scénárista spíchl jen tak narychlo, aby i on sám dostal nějaké peníze, jelikož film samotný je úplně bez duše. Že bych se těšil z kvantitativních originalit? Co vás nemá, film nemá dokonce ani zápletku a celkové zpracování mě bodalo do srdce. Cageův, dalo by se říct parťák, zde byl úplně k ničemu. Nemělo žádný smysl ho sem dávat, dokonce ani rádoby romantický románek mě neodvedl od hlavní myšlenky filmu. Šlo tu vlastně o to, jak má hlavní na půl záporný hrdina odrovnat nějaké padouchy a pak zase odejít. Není z toho celého vůbec nic jiného, než laciná akce, jež se dívá jen do arogantní tváře pana Cage, který na vás hledí vždy nezaujatám pohledem. Nebyl dán prostor ani nějakým hrdinovým nepřátelům, celý děj provázela depresivní atmosféra a konec, kde hrdina s pistolkou v ruce vystřílel nepřátele, které si vlastně udělal sám, byl tak odfláklý, že ani hrdinova smrt a pohled do zděšené parťákovy tváře, mě o kvalitě nepřesvědčil. Jediné plus, které dodá 10% je děj odehrávající se nějakou chvíli v Praze.

Důvod, proč jsem Milionáře z chatrče dlouho odkládal je, že jsem si ho chtěl nechat pro lepší příležitost, věděl jsem, že je velmi úspěšný, ale pořád se mi do něj moc nechtělo. Nejdřív jsem slyšel, že tam vypalují dětem oči kvůli dvojnásobnému platu pro slepé, tudíž jsem si myslel, že vykonavatel bude právě hlavní hrdina, že se zde jedná hlavně o slavnou hru „Chcete být milionářem“, jsem se dozvěděl až po notné době a řekněme, že jsem si to takto celé představoval. Ale je tu i pár věcí, které mi udělaly z filmu skvělou podívanou. Jde tu o milionáře, to už víme, ale že se zde nebude celou dobu jednat jenom o ní, jsem nepředpokládal, ani jsem filmu už předem nechtěl dát 100%. Malinko primitivní mi zde přijdou scény, tedy scény, které zabraly tak 5 šestin, kde po dané otázce se právě odehraje scénka z hrdinovy minulosti, kde se otázka zodpoví. Aby to nevypadalo hloupě, a my jsme si toho nevšimli, nám scénář podstrčil úplně zbytečné scény z vězení. Díky okolnostem, které se naskytly téměř na konci příběhu, jsem na tyto scény trochu změnil názor, ale pořád mi to přišlo trochu jednoduché. Nechci to moc dávat na úkor filmu, jelikož já bych si nic lepšího asi nevymyslel. Co se týče atmosféry, tak ta ač byla prováděna tou známou hrou, neměla na mě skoro žádný dopad. Jelikož jsem hned dopředu věděl, že to hrdina vyhraje, nebo se proti němu něco zfalšuje a pak se pravda ukáže, to napětí mě moc neprovázelo. Každému, který v soutěži doopravdy hrál, jsem vždy tu výhru moc přál, ani zde se nic nezměnilo, i když je film fiktivní, ale happy end je happy end, tudíž jsem mohl předvídat každé hrdinovo vítězství. Co se musí filmu nechat je příběh netýkající se právě hry. Když na ní úplně zapomenu, tak celý život hlavního hrdiny byl velmi impozantní dokonce i s milostnou zápletkou s krásnou ženou. Ustavičný hrdinův boj mě dokonce inspiroval a indické prostředí, jež na první pohled moc hezky nevypadá, deprimaci předešlo. Naprosto neznámí herci nemohli začít lépe, protože jejich debut si vysloužil dokonce 8 oskarů. Jediný důvod, proč nedám 100% je případná jednoduchost a prakticky ukradené napětí z populární hry.

Jediný důvod, proč jsem se díval na dvojku, je, že první díl se celkem poved a že filmy o fotbale tu v tomhle stylu ještě nebyly. Od dvojky se ani moc čekat nedá. Vždyť, co jiného než to samé z jedničky, by sem mohli dát? Naštěstí film se nedrží jen té fotbalové atmosféry, máme tu pár otravných lidských emocí, ale pár věcí mi tu hodně vadilo. Jelikož jde pouze o film, byl jsem rád, že se děje spousta dobrých věcí našemu hrdinovi, ale zase mě to přivádí do končin fotbalových hráčů. Vždyť jsou to jenom chlapi, co se při práci dokonce baví, tudíž všechny ty jejich věci, co si mohli dovolit, ve mně vyvolaly dojem, že tvůrci chtějí ukázat podstatné rozdíly mezi hráči a normálními občany a vyvolávat v nich tak trochu závist. A tentokrát se mi to ohledně fotbalové hry zdálo ještě víc kýčovité. Ať si hraje hrdina, kde chce, ale scény, kde hraje Becker a Nivola fotbal s nejlepšími hráči, kteří se k tomu ještě do kamery uculovali, vypadaly ještě hůř než dřív. Tentokrát bylo naprosto jasně vidět, kde jsou záběry ze skutečného zápasu a kde ty pro film vytvořené. Už ani Becker nevypadal jako fotbalista natož Nivola… Nestalo se to ani v jedničce, ani zde jsem při fotbalovém zápasu necítil vůbec žádné napětí, ty jejich vývary se normální hře pochopitelně nevyrovnají, ale další vada na filmu je, že nepříteli lépe řečeno soupeři, tu nebyl věnován žádný prostor. Od toho jejich „to be continued“ čekám viditelnou změnu ve scénáři. Když jsem viděl Nepřítele před branami s Edem Harrisem, začal jsem mít po jeho vzoru, chuť na charismatického nepřítele, který to dokáže našim hrdinům pořádně naložit. Když už je to jejich Munez a Harris fiktivní spolu s profíky, mohou si do budoucna vymyslet i fiktivního protivníka. A o co, že v pokračování bude reprezentace, kam se zázračně dostanou oba naši hrdinové…

Měl jsem dobrý důvod, proč tento film pořád odkládat. Jednak jsem měl v řadě lepší a fotbal zrovna mým oblíbeným koníčkem není. Když šlo o záležitost, kterou byl film Hooligans, tak mi fotbal vůbec nevadil, vždyť tu ani tak moc o fotbal nešlo, jen to byl takový prostředník. Ale zde jako hlavní složka působil úplně jinak. Jak spousta lidí zná, fotbal je 90 minut dlouhá hra, kde se děje pořád to samé. Ani jsem v nejhorších snech nedoufal, že by film mohl vypadat jako normální hra, ale vzhledem k hlavnímu hrdinovi mi film přišel až příliš přímočarý. Jenže tento fakt se mi na tom zároveň líbí i nelíbí. Kdyby se zde objevily vůči hrdinovi větší komplikace, nebyl by film o ničem, ale zároveň mi vadí, že chtěl odjet domů a zvláštní náhodou se mu k nohám snesla záchrana, díky níž se pak dostal až na vrchol. Jelikož jsem s ním soucítil, byl jsem rád, když mu věci vycházely, ale jelikož film takovéhoto typu nemůže trvat déle než dvě hodiny, musely se mu během těch 100 minut přihodit jen hezké věci. Mně se ze všeho nejvíc líbily asi první 3 čtvrtiny, kde se hrdina právě probourával, ale ten poslední zápas jsem už teda moc nemusel. Musel jsem se popadnout za břicho, když jsem slyšel jméno Baroš, vždyť je to přece jenom film, kde bych si spíš vymyslel nějaké fiktivní hráče, ale zároveň mi to přijde hodně zajímavé. To nejspíš pro film tvůrci natočili nějaký skutečný zápas a pak do něj vrazili vlastní scény… Herci, kteří zde museli předvést skvělé výkony, mě natolik nenadchli. Jelikož Kuna Beckera vůbec neznám, jako fotbalista vypadal velmi přesvědčivě, ale Alessandra Nivola jsem už párkrát viděl, což zapříčiňuje u mě jeho neúspěch v přesvědčivosti. Ale tahat sem opravdové prvoligové hráče fakt nikdo nemusel. Backham, Zidane, už mi to přišlo spíš jako kýč. Jinak happy end je zde nepostradatelný, takže našemu hrdinovi se to muselo povést.

Čelisti jsem už kolikrát viděl a pokud se vzpomínám, tak se mi líbila i poněkud stejná dvojka, je to přece jenom na tu dobu mistrovské dílo, ale když jsem se díval teď, zdaleka takový dopad na mě neměl. Spielbergovi se daří všechny filmy, snad jsem se nikdy nesetkal s případem, kde by jeho režie selhala a zde dal dokonce život legendárnímu žralokovi. A právě ten je velkým kladem ale i zároveň záporem. Je jasné, že chtěl Spielberg, aby film nějak vypadal, aby měl velký spád, aby film nějakou dobu trval a tak podobně. Je pravda, že napětí bylo na místě, když se predátor valil k oběti, a co teprve když došlo na smrtelný útok, ale jeho, dalo by se říct vlastnosti, zde Steven trochu přehodnotil. Nejsem si jistý, jak to s opravdovými žraloky je, ale tento snad předčil i šprty ze školy. Ale zase si protiřečím, protože normální průměrný žralok by byl nudný, ale když to byl žralok s největší silou, jakou kdy člověk viděl, nebo že dokonce stražil pasti… Už mi to přijde přehnané. Od příběhu se nic brilantního čekat ani nedalo. Trochu mi to připomnělo neustále se opakující sérii Pátku třináctého. Že se nikdo od předchozího incidentu nepoučil a dál plýtval lidskými životy. Aspoň, že to takhle netrvalo celou dobu. Scén z pláží už bylo i pro Stevena dost a proto nám připravil i napínavou plavbu po moři. No jenže to mi přišlo taky moc opakující se. Celá tato sekvence tvořila jedinou scénu, žralok si párkrát proplul kolem a to bylo všechno. Jo jinak ještě k žralokovi abych dopověděl ty klady, tak ten, když byl pod vodou, působil velmi přesvědčivě. A když k tomu zaznělo Williemsovo, jak tomu všichni říkáte „tu du du“, tak to nemělo chybu, ovšem když jsme ho viděli v plné kráse, koukala na nás jednoznačná loutka, ale za zlé to pokládat nemohu, konec konců digitální žralok by byl na h**no.

Co si zapříčinilo to, že jsem Terminál ustavičně odkládal, už teď nevím, ale jestli jsem chtěl předtím nějaký dobrý film, měl jsem se podívat právě na tento. Nechápu, čím na všechny, včetně mě, Tom Hanks tak působí, že skoro všechny jeho filmy, co jsem viděl, byly tak skvělé. Vždyť skoro polovina všech mých nejlepších filmů má v hlavní roli jeho. Když se do toho pustí ještě Steven Spielberg, tak režie a obsazení je to jediné, co potřebuje vědět. Terminál je svým způsobem opět velmi originální. Nejspíš je to také skoro stejnými Hanksovými rolemi. Opět jako třeba ve Forrestu Gumpovi, jeho role vyzařovala čirou nevinností a naivností. Jenže tentokrát neměl tak nízké IQ, ale byl to cizinec a jeho příběh inspirovaný takřka skutečnou událostí, byl skvělým motivem pro film. Zdůrazňuji „tak“ velké IQ, protože se mi zdálo, že není natolik inteligentní, aby jednal tvrději. Je to ale i svým způsobem škoda, že nebyl chytřejší, protože po vzoru Forresta Gumpa, byl film udělán tak, abychom si Hankse v průběhu hodně oblíbili a vžili se do něj. To už mi přijde takové moc omšelé, protože celou dobu sledujeme, jak se hlavní postavě život komplikuje a zároveň zlepšuje. Ještě, že do filmu vložili i nějakou zápornou postavu, která jeho život trochu ztěžovala, sice nebyla tak vtíravá jako v jiných filmech, ale je přínosem, protože jinak bychom opravdu sledovali to samé. Jen to, jak si neúmyslně získává celé letiště pro sebe. K mému překvapení, terminálové prostředí, ač bylo pořád stejné, se mi vůbec neokoukalo. A kdyby se okoukalo, nemohl bych to pokládat za zlé, jelikož mě fascinuje, co je schopný Spielberg pro jediný film udělat. Vytvořit si vlastní terminál… to je docela zbrklé. Bohužel, milostná zápletka neměla zde žádný význam, film neměl žádný spád, občas jsem sice byl svědkem Hanksovy šikovnosti, vžití do role a několika vtipných a nevšedních scén, ale pořád to nestačilo na to, abych dal více než 80%.

Proč má asi Kód Navajo zde tak vysoké hodnocené? Jediným prostým důvodem je Nicolas Cage a vůbec nic jiného. Každý ať si sem o tom píše, co chce, žijeme přeci v demokracii, ale tohle je vážně moc. Od válečných filmů jsem začal po zkouknutí Nepřítele před branami klást větší požadavky a je úplně jedno, z jaké války se odehrávají. Hlavní významnou složkou je prostor i pro nepřátele. Očekávám, že bude i nějaký hrdina i na záporné straně, a i když se válka odehrávala s Japonci a ne s Němci, mohl být scénář mnohem lepší, kdyby nedával prostor pouze Američanům. A to je další požadavek od scénáře. Nedělat z Američanů bohy. Největší vada filmu tkví právě v nich, jelikož kromě jejich boje je jejich škála dialogů vždy stejná. Vždy mluví o tom, jak nepříteli natrhnou zadek a co udělají, až se vrátí domů. Ježiš, jaká to byla otrava pořád jenom sledovat nepřetržitá jejich vítězství, vždy to projeli nepřátelé, ti neměli kousíček místa, jejich jednotky byly během chvilek rozprášeny a co je nejhorší, Američané včetně Nicolase Cage se hnali do boje, jako by to byla počítačová hra. Jen vběhli na plac a neobvykle přesnou kulometnou palbou ničili všechny do jednoho, což mi připomnělo Cage. Jeho výkon mě naprosto zaskočil. Jelikož je to herec do všech filmových žánrů, jistě by si poradil i s tímhle, nebýt jeho přehnaného zápalu. Ve filmu vypadal spíš jako Kratos z God of War. Se zběsilým úšklebem na tváři ničil tisíce nepřátel, a že by to někdy schytal? Co vás nemá? To bychom jeho postavu nejspíš začali podceňovat… No hrůza! Jeho konec vypadal úplně stejně, jako ve filmu Zachraňte vojína Ryana. Nejspíš to mělo být dojemné, ale já spíš musel plakat z toho pocitu, že se film na víc nezmůže. Jo a všechny scény vypadaly jako jedna a originalitu ani nemá smysl hledat, protože je to jeden z nejodfláklejších válečných filmů, co jsem viděl.

Když jsem uviděl v hlavní roli Jacka Nicolsona, trošku mě jeho obsazení zarazilo. Jak mi bylo doposud známo, tak Nicolsonovy filmy, jež jsem viděl, většinou byly typu komického, tedy hlavně komedie a film Než si pro nás přijde, mě přesvědčil o tom, že byl spíš zrozen pro pobavení diváka. Ale jeho velmi rozsáhlá filmografie představuje něco zcela jiného. Vždyť jsem viděl jen pár jeho filmů a zrovna ne ty nejlepší. Zdá se, že má nadání i pro horrory, což je dalším motivem k pořízení dalších jeho filmů. Vlk, ač to byl doposud mnou neznámý film, mě nepřekvapil ani trochu. Jelikož jsem trochu zběhlý ve vlkodlacích typu z Van Helsinga, ne v upírech, tak proměna namísto z vlkodlaka na vlka mi nebyla žádnou podstatnou novinkou, ale celkové hodnocení jistě ovlivní. Celý film mi přišel až příliš reálný, než aby se v něm stala tato anomálie, proto postupná přeměna filmu moc nesvědčila. Jelikož jsem byl svědkem i lidských citů a emocí, nemohl jsem se toho pocitu zbavit, kdyby bylo do filmu vneseno víc sci-fi prvků, tak to tolik nevadí. Nicméně přesvědčivý výkon Nicolsonův mluví za vše, tudíž jsem s filmem mnohem více spokojen než nespokojen. Trocha make-upu a pár chlupů navíc docela změnily Jackovu vizáž, vypadal velmi přesvědčivě a jeho dechberoucí role vůbec nic nepředstírala. Od každého jiného bych spíš čekal cenění zubů v tom smyslu, že by to neprožíval právě tak jako Jack, proto je jeho výkon perfektní. Ale je tu jedna maličkost a tou je napatrně nerozvinutý příběh. Je sice skvělé, že jsme si dvě hoďky užívali Jackova nesnesitelného řádění, ale námět a průběh jako celek to trochu kazil. Prostě chlapa pokousaj a on se pomalu začne měnit, což je škoda, protože menší zanesení od toho hlavního by neuškodilo. Nicméně jsem moc rád, že jsem viděl další starší horror.

Zrcadla. Jedna z nejnepostradatelnějších věcí na světě. Kdo by si dokázal život bez nich vůbec představit, každý to může popřít, ale zrcadla jsou pro lidi jako jejich nejlepší kamarád, no ale co se stane, když se stanou prostředkem vražedné síly? Řekněme, že se tomu nešťastnému jedinci, jako je zde Kiefer Sutherland, úplně změní život. Na horrory mám hodně velké požadavky. Většinou to skončí tak, že se objeví pár zombíků, či příšerek a happy end na sebe nedá dlouho čekat, hodní se obejmou v slzách... Asi se dá ode mne předpokládat, že s tímto problémem jsem se zde nesetkal. Už hezkou řádku dní jsem žádný pořádný horror neviděl, a zrovna dnes jsem si vybral obzvláště kvalitní. Jsem tedy svědkem toho, že i tvůrci v jednadvacátém století se dokážou zmoci na skvělou podívanou. Tak trochu jsem si to ale musel srovnávat s jinými. Smrtelné řádění, ač bylo prováděno jinak trochu, vyznělo jako odkaz na Kruh a vyjící mrtvoly za zrcadly mi zase připomínaly Šestý smysl, nicméně jsem se potřeboval pořádně leknout a toho se mi taky dostavilo. Očekával jsem, že to celé půjde ráz na ráz, že budu vše předvídat, ale i když k věci se šlo hodně rychle, nelitoval jsem toho. Nestydím se říct, že jsem se v prvních scénách i trochu bál. Jelikož atmosféra byla velmi silnou stránkou, leknout jsem se musel, ač jsem chtěl nebo ne, protože ty scény… Panečku ta hudba, co zazněla - paráda. Jaký bych to byl milovník horrorů, kdybych se ohlížel jen na to, kde se smrtící zlo vzalo. Ten jejich způsob je sice nesmyslný, ale všechny scény vyzněly tak přesvědčivě, ti „bad guys“ vlastně v podstatě byli ti lidé, kteří byli zabiti, kdepak nějaký hnusný démon. Konec, tedy jestli jsem ho správně pochopil, který vlastně happy end nepřinesl a vysvětlil pár věcí, mi upravil původní mínění k vyššímu hodnocení, které si film dozajista zaslouží.

Když jsem se o filmu dozvěděl a slyšel jsem v názvu agentky, dost mě to odrazovalo a film jsem hodně dlouho odkládal. Jsem si ale jistý, že jsem mohl počkat klidně i delší dobu, protože jelikož jde o komedii, nepřekvapila mě zde víc než jedna věc. Hned od začátku jsem si to musel srovnávat s Charlieho andílky, jenomže ty byly brány mnohem seriózněji a jen vidět Devon Aoki, vzpomněl jsem si na DOA, tudíž na její bojové umění. Když se na plátně objeví třeba Lara Croft, nebo nějaká jiná hrdinka v seriózním filmu, někdy to překoná obvyklé akční filmy, ale zde jelikož bylo vše bráno s humorem, jsem žádnou serióznost nenašel. Celou dobu mě štvalo, jak prostě pár fajnových naninek v sukničkách cupitají s pistolema za zločinem, že vůbec existuje nějaká taková škola pro agentky... Trochu jsem počítal s větší účastí Michaela Clarka Duncana, ale vzhledem k ostatním postavám je dobře, že těch pár minut mu za to stálo. Hned od začátku jsem věděl, že zde o nic nepůjde, že se bude jednat třeba o zneškodnění atomové bomby před výbuchem, ale vzhledem k čtyřprocentnímu zaměření ve filmu, navíc mezi kladnou a zápornou postavou, zde nešlo už o vůbec nic. Pořádných akčních scén jsem se zde nedočkal a trapné vtípky a změny situací mě zde nikdy nepobavily, protože všechny výkony hereček přímo naznačovaly, že chtějí být vtipné. Trochu mě mrzí Sáry Foster, protože jako vůdce podsvětí fakt nevypadala a nic extra nepředvedla, jelikož na její scény jsem se ani nemohl pořádně dívat. Konce jsem se už nemohl dočkat, proto ještě po jeho rádoby dojemné provedení, jsem byl rád, že to mám za sebou.

Když jde o parodii, je to pitomost ať je film jaký je. Není výjimka ani zde, protože jde o další parodii do sbírky. Ač parodie nejsou vždy oslňující, věděl jsem, že po nejhorší parodii Disaster Movie, můžu aspoň z části věřit Utopenci na útěku. Je to sice parodie a po zkušenostech, které představují Epic a Superhero movie společně se Spartou, jsem se odhodlal k docela nerozvážnému kroku. Ale na rozdíl od nejnovějších parodií, se zde humor neztrácí, posvač jde o starší výtvor, kde se vtipy ještě tolerují. Sice jsou patriarchou dobrých parodií Žhavé výstřely, měl i tento film něco do sebe. U Disaster jsem hned předem věděl, že se nebudu smát a měl jsem pravdu, zatímco zde jsem se celkem slušně pobavil. Ono je to taky o filmech, které se zparodují, protože většina starších filmů, jsou lepší než ty nové, ale zase jsem zde měl nevýhodu. Neviděl jsem všechny filmy, které jsou v informacích uvedeny, ale nemohl jsem přehlédnout prvky Uprchlíka, Titaniku nebo Mission Impossible, ale trochu mě mrzí, že zde nezakomponovali originální lidské masky. To si ani nedovedu představit, jak by se jim to povedlo. Nicméně, každý vtip ztrácí jednou na účinnosti, proto některé vtípky mi už lezly krkem. Například scéna, kde hodí hrdinka pistoli z útesu a potom jí ocákne voda, nebo ještě trapnější se mi zdála scéna se skrývající se lokomotivou. Příběhově se nedalo nic čekat, ale neměl jsem zde vůbec žádnou orientaci, protože všechny scény byly hrozně zpřeházené a vzhledem ke vtipnosti na každé druhé scéně ani nebylo možné se dějově zorientovat. Leslie Nielsen je nejdokonalejším představitelem všech takovýchto komedií a nebylo by marné ho ještě obsazovat do hlavních rolí.

To je mi ale škoda přeškoda. Vkládal jsem do tohoto filmu velkou důvěru, že se stanu svědkem dramatického života jednoho nebo více lidí a budu sdílet jejich pocity a ono nic. Film propletený drogami méněcenného způsobu života mě celou dobu odpuzoval. Náhodou jsem se k němu dostal prostřednictvím filmografie Huga Weavinga, spíš jsem chtěl nějaký film, kde hraje, protože tolik toho zase není. Vidím Cate Blanchett a Sama Neila, kteří jsou mezi prvními jmenovanými, no tak jsem nemohl odolat. Ale zklamání je naprosto na místě. Celé se mi to zdá úplně zbytečné. Filmy, jež vyprávějí příběh člověka probourávajícího se nesnadnou cestou životem, mají přece diváka spíše rozesmutnit, ale tato forma mi přišla spíš kýčovitá. Náhodou zde šlo o návykové látky a peníze, tento prostředník by se dal oželet, být zde pěkný příběh. Ten je ale tak nudný… Vlastně o ničem, protože sehnat peníze pro zájmy jiných lidí je sice duchaplné a nesobecké, ale když se neobjeví žádná zápletka a naopak projeví špatné vlastnosti postav, jde to celé z kopce. Cate Blanchett jsem v této roli viděl extrémně nerad. Když Willa Smithse obsadili do role skorobezdomovce, měl jsem k němu soucit a jeho povaha vyzařovala optimismem, ale obsadit Blanchett do role ženy bez většího majetku, se mi zdá jako chyba, jelikož té spíš sluší role, kde je na tom ještě finančně dobře. Myslete si, co chcete, ale také díky depresivní atmosféře jsem jí zde nemohl vystát. Jinak na Weavinga bez kvádra a brejliček jsem si nemohl zvyknout, zde spíš vypadal jako vrah žen, ale štěstí, že zde měl kladnou roli. Ve filmu jsem si musel dávat četné přestávky, protože mě to tak nudilo, konec mě nejspíš měl dohnat k pláči, ale vzhledem k předchozímu ději na mě fakt nezapůsobil.

Disaster Movie mi úplně zastínilo na nějakou dobu oči. Potřeboval jsem nějakou nalejvárnu, protože po tak debilní hovadině už bylo na čase, všechna ta ocenění, které si film vysloužil, mě přesvědčovala čím dál víc, tak proto, že se jedná o neamerický film, ale že bych byl nějak speciálně nadšen? To, že se jedná z části o pohádku pro děti, bych mohl ještě tolerovat, ale celý pohádkový příběh byl kažen jen co je pravda. Z velké části mi přišel způsob vizuálních efektů podobný Hellboyovi, vždyť tyto oba filmy jsou od stejného režiséra, tedy od Guillerma del Tora. Když už se pustil do efektů, mělo tomu tak zůstat po celou dobu. Nebyl jsem si vůbec jistý tím, zda jde opravdu o nějakou legendu o princezně, která se má vrátit ke svému lidu. Spíš mi to připadalo jako výtvor čisté fantazie, proto jsem nevěděl, čemu mám věřit, když se na jedné straně rozevřou a zavřou zdi a pak, když postava mluví s někým, kterého vidí jenom ona. No jedná se prostě o film, který je realitě velmi vzdálený. Když se na to podívám z jiné stránky, vyjde mi, že na jedné straně se odehrává pohádkový příběh a na druhé straně zcela bezduchý průběh situace, ve které vlastně o nic nejde. Jelikož se děj odehrává za druhé světové války, tak vzhledem k situaci lidí, kteří se nechtějí podrobit, jsme zde museli sledovat i násilné způsoby boje. Brutalita zde nebyla vůbec na místě. Viděli jsme tu sice pár přestřelek i pár oku nepříjemných scén, ale jako horror nebo thriller to tedy vůbec nevypadalo. Jediné scény, které mě zde bavily, byly ty, kde se odehrával ten pohádkový příběh. Ten mi nabídl i pár zajímavých tvorů, ale i ten nejstrašidelnější zde nepobyl ani pár minutek. Vlastně i ta pohádka byla úplně o ničem. Veškeré snažení zde kazili normální reální lidé, jejichž pohnutky mě nudily ještě víc. Přestřelky byly nudné, v ostatních scénách se nic nedělo, do jediné postavy jsem se nevžil, hlavní příběh byl nakažen neustálou lidskou realitou… Torův Hellboy vypadal skoro stejně, i zde se objevilo pár zajímavých věcí, které stejně neměly význam. Přidávám pár procent za španělskou produkci, ale jinak jsem čekal víc.

Mongol se stal dalším, jak se zdá, velmi úspěšným filmem, jehož produkce nemá s Američany nic společného a to je další bod k úspěchu. Takovéto filmy mě většinou přesvědčí o filmových kvalitách jiných zemí, a že jsem se jich dočkal jen pár, protože ne každý dobrý film je viditelný. Myslím, že další věc, které bychom mohli filmu věřit je filmový žánr. Stačí se podívat na obal, kde je hlavní hrdina s meči podobně jako Prince of Persia a hned se vybaví předtucha, že se bude jednat o válečnou zónu, podobnou třeba Tróji nebo Alexandru Velikém, ale co musím ocenit, je duchaplný a neuspěchaný průběh, zakončený perfektně rozvedenou bitvou, která trvá sice jen pár minut, ale malá délka byla právě to nejlepší. Nemuseli jsme jenom pozorovat, jak se vojáci hodiny pobíjejí a mluví se jen o strategii. Na Mongolovi mě fascinuje jeho víra a přesvědčení. Setkal jsem se zde s úplně novými zvyky, a když vypadají všechny postavy úplně stejně, jako jsou Japonci nebo Číňani, šlo zde o stejnou rasu, ale v jiné zemi. Mongolsko se zdá být nezajímavé, ale pokud se film skutečně točil na plošinách pouště Gobi, tak to skládám velkou poklonu za výpravu, protože krásnější prostředí nevidí každý den. Ač se mi to jen málokdy líbí, role hlavní postavy na mě dělala velký dojem. Když se z normálního Mongola stane potom vůdce svého lidu, stává se film velmi přímočarým, ale zde mě jeho vlastnosti neodrazovaly. Tato postava byla jednoduše navržena tak, aby dělala na diváka velký dojem, protože nejde o žádnou rychlokvašku jako je Alexandr Veliký. Ocenil bych i soundtrack, který dokonale vystihoval situace a k tamějšímu prostředí se velmi hodil, ale nic není dokonalé, takže jsem zde postrádal větší škálu dialogů. Film se zdá být od začátku o ničem, ale v druhé půlce se už začíná něco dít – tudíž tvořit dějiny.

Film podle počítačové hry je pro mě, typického pařiče, docela slušná nabídka a když jste tu hru hráli, máte velké iluze a jen se těšíte, jak typickou chůzi plnou střelby a sbírání nábojů proměnit v celovečerní trhák. Já jsem Maxe Payna na PC nehrál, je mi jasné, jak to může vypadat, ale film mi přišel totálně bez duše. Žádné prvky, které by spojovaly něco s hrou, jsem zde nenašel. Tedy jednu, ale to je snad každému jasné, že film se neobejde bez velmi neobvyklé střelby a masakru. Jestli měla hra námět o pomstě kvůli zastřelené rodině, tak proti tomu nic nenamítám, ale mně se zdá, že postavě nechali pouze charakter a pistoli v ruce. To mi na filmu vadilo asi nejvíc. Hrozné a nesmyslné byly scény se zpomalenou střelbou. Jsem si vědom, že těchto scén zde bylo jen pár, ale pořád mi to ukrádá na originalitě a jen si to spojují s Matrixem. A co ten příběh. Kdo by to byl řekl, šlo zase a jenom o pomstu. Malé prvky krimi s vyhledáváním pachatele mě spíše rozčilovaly, protože zde stejně o nic nešlo. Dále si musím postěžovat o neobvykle tuhém kořínku hlavní postavy. Valkýra, zdánlivě originální to součást filmu, jenom kopírovala Purpurové řeky. Na pokraji smrti se hrdina nadopoval, získal neobvyklou sílu a pak už to šlo z kopce. To právě přišly na řadu sci-fi prvky. Co jsem z toho měl a co si mám o tom myslet? Vždyť jacísi temní andělé tu ještě nebyli, proč toho nevyužít? Tyto anomálie zde zabraly dohromady asi jednu minutu. Doufal jsem, že si je prohlédnu zblízka, a ono prd. Užívat jsme si mohli akorát létajících stínů a vteřinové okamžiky, kde se svět, pod vlivem drog postavy, změnil na peklo, ale to je zase nápad Constantinův. Filmy, jež mají na obalu chlápka s neustále stejným pohledem na tváři, který se navíc dívá někam jinam než přímo na vás, většinou mluví za vše. Jít na tenhle vývar do kina by byla osudová chyba, protože film je úplně o ničem, nemá ani primární délku, jediné, co vás zaujme, jsou vizuální efekty, které tvoří asi jednu setinu filmu.

Ó Bože! Jakmile jsem shlédnul tento film, bylo mi s toho málem do breku. Mě je to fakt líto, protože Disaster Movie není film. Je to ten největší omyl celé světové filmografie a do zajista ten nejhorší film všech dob. Zázračně se mi líbilo Epic Movie, pak přišel Superhrdina – ten už šel ke dnu i Tohle je Sparta se dalo jakš takš vydržet, ale Disaster Movie je ten nejhorší film, nejhorší parodie a nejhorší věc ze světa kultury. Jo, kdyby to nebyla parodie, kdyby šlo jen o komedii, tak bych byl velmi hodný, shovívavý a Bůh ví, co ještě, dal bych filmu 0%, ale jelikož jde o parodii navíc po těch všech, co jsem jmenoval ještě po Scary Movie, byl bych radostí bez sebe, kdybych mohl dát filmu 100% v mínusu. Asi tolik by si Disaster Movie zasloužilo, protože to, co jsem zde viděl, by nezaujalo ani dítě, které vidí svůj první film. Bože to parodování. Jak se píše v zajímavostech, tvůrci začali ještě dřív, než se konečně objevily všechny filmy, co parodují, takže nejen, že to bylo neuvěřitelně trapné, ale ještě ke všemu vše bylo zesměšňováno tak nesmyslně. Co například Hancock? Nemá snad takovou sílu, že by pohnul se vším? Tak co si mám o filmu myslet, když se zasekne o ubohou lampu? A co teprvě další hrdinové. Jak si mohli tvůrci myslet, že nás bude bavit snůška ohraných rádoby vtipů a k tomu ještě neustále po sobě? Nebylo zde jediné vteřiny, kde by se nějaká z postav nepokusila o něco vtipnýho. A když se k tomu občas měnilo i během vteřiny prostředí, třeba když se v domě najednou objevily parkety z tělocvičny, už to byl vrchol. Všichni herci se zde neuvěřitelně ztrapňovali a zesměšňovali. Třeba být tou herečkou, která hrála dementní princezničku, nemohl bych už v životě mezi lidi. A co teprve dabéři. Zdeněk Mahdal zde nadaboval půlku postav, ale to propůjčil svůj hlas té největší sr**ce. 0% je příliš mnoho. Bolela mě z toho hlava a jen doufám, že dalšímu filmu, co udivím, dám aspoň 70%, abych se vzpamatoval a zapoměl. Lituji každého, kdo z filmu uvidí jen jedinou vteřinu.

Velmi nebezpečné známosti. To je přímo název, který by v sobě skrýval spíš nějakou akční záležitost, plnou mafie, teroristů a F.B.I. Aspoň já si to dokážu z názvu vyvodit, ale pravda je tak trochu jinde. Svým způsobem jsem byl nadšen i zklamán. Nadšen z toho, že se film i s tímto názvem zmohl na docela originální námět, ale zase zklamán z toho, že mě to nebavilo tak, jak bych chtěl. I když tu jde hlavně o erotiku a sex, nepřišlo mi to tak ujeté a šílené Když jsem tu měl začátek s nahýma fotkami na internetu, čekal jsem, že to bude vypadat třeba jako v Prcičkách jen v serióznějším směru, ale je dobře, že se tímto směrem nevydali až do konce. Právě proto se z toho dá odvodit, že do přímočarého života musí přijít nějaká zápletka – tedy pro hlavního mužského hrdinu nějaká žena, která mu udělá z normálního života procházku růžovým parkem, tedy pravá láska. Kdo by to byl řekl, jen aby film nevyzněl až perverzně a nedával špatný příklad puberťákům, jiný krok si ani nedokážu představit. Ale celou dobu se film držel jedné čáry a vůbec mě nepřekvapoval. Neustálé změny nálad a situací, vlastnosti postav a depresivní atmosféra mě přesvědčovaly o opaku, že se něco stane. Původní zápletka, jímž byla sázka mi přišla až moc perverzní, protože sourozenec je sourozenec, ale ta druhá. Jasně, že je dobře, že jsme zde neviděli pouze scény, kde se snaží někdo někoho dostat do postele, ale místo toho jsme zde viděli jenom to, co už známe ze všech filmů. Někdy jsem z toho měl hrozný zmatek, nevěděl jsem, kde se děj odehrává, co se všechno změnilo, herci sice přesvědčiví byli, ale ani konec mě nepřesvědčil k lepšímu.

Souboj titánů je nestárnoucí klasika. Na rozdíl od všech novodobých historických filmů nemá sice o moc lepší průběh a akční scény, ale námětově je úplně geniální, protože řecká mytologie má pořád něco do sebe a když se skloubí dohromady příběh Perseův, máte se na co těšit, protože to je panečku příběh. Řecko samotné je nejspíš historicky nejzajímavější. Mě tedy mnohem víc zajímá historie typu 300 bitva u Thermopyl, protože mykénské Řecko už není tolik bojovné, ale pořád vzhledem k řadám mýtů a bájí patří k těm nejzajímavějším. Dokonce si myslím, že je dobře, že film byl vytvořen hned v osmdesátých letech. Vzhledem díky nepříliš „efektivním efektům“ vypadaly všechny jakoby digitální postavy mnohem strašidelněji. Vždyť víte, podíváte se na krásu efektů dnešní doby a spíš obdivujete tu propracovanost, zatímco zde pohled na Medůzu… To byl teprve pohled, protože ty její oči… brrr. Ale na opačnou stranu mě někdy už ty efekty štvaly. Protiřečím si, ale myslím, že by stálo za pokus udělat remake, protože přece jenom když se podíváte na všechno kolem… Musím brát ohledy na tehdejší prostředky, ale například bozi nebyli nijak zvláštní. Ten kdo z vás viděl třeba film Oddyseus ví, o čem mluvím. Třeba Posidon zde vypadal spíš jako mořská víla když se ocitl ve vodě, nikdo z bohů zde nevyřazoval jakoukoliv mocí, a pohled na Thébis ve Měsíci mě fakt nepřesvědčila. A co teprve kompars, ten vytvářel hodně depresivní prostředí. Perseův příběh mi přišel sice rozsáhlý, ale zároveň příliš přímočarý. Je úžasné, že nejdřív se vypořádá s hádankou a pak přijde další zápletka, ale jakmile uvidíte, že všechny své nepřátele ihned přemůže, že ostatní vojáci při stejném boji zemřou hned, tak aspoň mně to přišlo už nudné. Už jsem to viděl víckrát, ale tentokrát to takovej odvaz nebyl. Z velké části jsem film prozíval.