Omarovic

I já jsem teprve teď zjistil, že Monty Python není žádný člověk, ale jenom divný název pro komiky, kteří si akorát utahují z křesťanství. Jsem sice katolík, ale to neznamená, že čtu Bibli a řídím se Božími zákony, a proto se rád zasměju u všeho, co je vtipné, ale všechno má své meze. Nevím o tom sice vůbec nic, ale vsadím se, že ti komici chtěli nejdřív zesměšnit Ježíše, ale udělali dobře, když si vymysleli jinou postavu, kterou by mohli ponižovat, protože za posměšky na tak citlivé téma, by nedopadli zrovna dobře. Po naprosto úděsném prvním díle jsem se podíval hned na druhý díl a to jen proto, že jsem chtěl dát Montymu Pythonovi nějakou šanci, když ho všichni tak nesmírně velebí, ale stačilo vidět jen pár desítek minut a hned jsem věděl, že se s touto bandou komiků prostě neztotožním. Jejich humor někdy nesmírně připomíná ten ze seriálu Simpsonovi, ale tyto filmy absolutně nevědí, jak toho využít. Nejhorší na celém filmu je, jak musí neustále dávat najevo lidskou stupiditu, proto na jediném kroku se nenajde člověk, který by měl jen trochu sebeúcty a dar normální mluvy. Všechny postavy mají být za každých okolností vtipné, ale naivita producentů, tedy i samotných herců, mě neustále překvapuje. Pořád dokola se opakuje ten samý humor, který nemá hlavu ani patu. Hned v první scéně jsem se už začal obávat, že se vyplní mé obavy, co se týče náboženských faktů, ale naštěstí se z toho vyklubala vtipná scéna, která asi jediná stála za to. Zde přesně se ukázal humor typu Simpsonů. Jó, kdyby tak v tom pokračoval film i nadále. Příběh Ježíše akční a příliš zábavný nejspíš není, ale napodobený příběh s jinou postavou si připravil něco tak neuvěřitelně nudného… Celý je úplně o ničem, bez hlavy a paty, postava tu jen bezcílně chodí a sem tam se naskytne pár světlých kýčovitých scének, kterých je ovšem zoufale málo. Například vedle té první se mi líbila ta, která napodobovala Šimonovu pomoc Ježíšovi s křížem. Zatím se všechno drží při zemi, velké šance trojce nedávám.

Na tohoto Montyho Pythona bylo pro mě velmi obtížné se podívat, protože existuje pouze originální verze. Navíc je film třicet let starý a využívá zastaralé zvukové efetky, takže číst do toho titulky… Je to zkrátka úplně první případ filmu tak starého, u kterého jsem si pouštěl titulky. Po tom, co jsem viděl, usuzuji, že by mi film nestál za to, i kdyby byl v češtině, protože tak strašnou blbost jsem viděl jen nedávno v parodii na Robina Hooda. I přes to bych docela rád věděl, jestli to myslí producenti zcela vážně, protože jak mohou tento film shledávat kvalitním? I starší filmy jsou dobré, ale tady se přece nemohou vymlouvat na prostředky, protože tady hraje roli jenom představivost a tu zřejmě tvůrci postrádali. Ani nevím, co nám tímto filmem chtěli naznačit, vždyť je to jenom ubohá snůška hloupých kravin. Jediné, co tento film odlišuje od nejnovějších parodií, je, že tady hrají herci alespoň trochu vážně. Nejspíš jde o nejstarší parodii vůbec, ale nejsem si jistý, zda může vůbec parodovat nějaké filmy, když je tak starý. Tady si může dělat film srandu pouze z knížek, náboženství a pověstí… Ovšem to si jim tak nedaří, že bych plakal, kdybych měl ještě slzy. Film je neuvěřitelně krátký, ale mě ubíhal tak zoufale pomalu, protože je naplněn takovou spoustou naprosto zbytečných scén, které jsou zde jen pouze pro zaplnění času. Ovšem když herci pouze poskakují, jakože sedí na koních a to po celou dobu, přijde vám to k pobavení? Nebo co mají znamenat ty nesmysluplné dialogové scény? Tady se dva chlapi pět minut vybavují o vlaštovkách, které mají nést kokos… Je vtipné, jak se při tom nemůže hlavní hrdina dostat ke slovu a tato konverzace pokračuje, ale to všechno je až příliš natažené. Je smutné, že se v celém filmu nenajde vůbec nikdo normální, protože v žádné komedii nejsou jen samí tupci. A do toho jsou ve filmu animované scény, které se k filmu vůbec nehodí. Deset vteřin skutečné zábavy je málo, ani nevím, za co vůbec dávám 20, snad si reputaci zlepší další dva díly.

Je to už hodně dávno, co jsem viděl poslední z dílů krvavé série Saw, a kdo by se na pětku díval v angličtině, když máme zcela kvalitní vlastní český dabing. Ale na českou verzi se čeká hodně dlouho, a proto se dívám až teď, ale co si vybírá svou daň? Samozřejmě, že ten prohnaný čas, protože toho času, který uplynul, jsem věnoval stovkám dalším filmů, což poukazuje na moji značnou nevýhodu. No jistě, dalo mi neuvěřitelně obrovskou práci se do filmu opět vžít, protože jakmile jsem viděl hned první scény, nevěděl jsem prakticky, o co jde. A v tom je jádro pudla, člověk se potřebuje dívat od prvního dílu po ten nejnovější, aby si udržel v hlavě genialitu nepředvídatelnosti tohoto filmu. Zkrátka jakmile jsem film zhlédnul, musel jsem se podívat na scény z minulých dílů, aby mi film dával souvislost. Ale když jsem tak učinil, shledal jsem pátý a určitě ne poslední díl vůči předchozím nejhorším. Člověka to ovlivní, a ani nevíte jak, ale jakmile začne historicky známá znělka a začnou se promítat scénky z předchozího děje i z minulých dílů, hned si řeknete, že takhle geniální jsem to určitě nepředpokládal, i já jsem o všem neměl takovou představu, ale jen ta závěrečná scéna z tohoto filmu dělá pokračování Saw. A abych samozřejmě nezapomněl, člověk by nemohl film shledat pokračováním, kdyby se obešel bez známých brutálních scén. Jedna věc, která mi na filmu vadí, je jeho příliš malá délka. Už se s tím začalo dřív, ale když se chce film pořádně rozvít, hodina a půl na to většinou nestačí. Saw také disponuje tím, že se ve filmu ukazují kvanta postav, do kterých byste neřekly, co se vším mají společného. Ve čtyřce jsme se dozvěděli, že Jigsawův >další< komplic je agent Hoffman, můžeme z toho jasně odvodit, že až s jeho smrtí hrůzovláda násilí skončí, ale příběh o dalším agentovi, který se ho neustále snaží dostat, je slabý. Jenom sledujeme, jak se Hoffman snaží jeho prozrazení zabránit a do toho jenom zcela zbytečné osudy dalších obětí. Nových brutalit jsme se dočkali, ale v ději jsou naprosto postradatelné a s příběhem mají málo společného. A pochopitelně po tolika dílech se děj předchozím příliš podobá. Alespoň, že nás občas provázely scény z minulosti, kde se nám ukázal Jigsaw osobně. Zatím je pro mě tento díl zcela určitě nejhorší.

Na Kmotra II bych se asi nikdy nepodíval, nebýt jedné změny plánu v denním režimu, tudíž proto jsem měl více času na pokračování kultovního gangsterského filmu. Proč se dívám až teď, proč ne dříve? Je to jasné jako facka a ode mě velmi předvídatelné. Samozřejmě kvůli omračující délce filmu, která je dokonce ještě delší, než jakou měl jeho předchůdce a to je panečku co říct. Viděl jsem Gándhího i Pána prstenů, ale žádný z nich nepřekročil, když nepočítám Lotrovy prodloužené verze, délku tří hodin. Když jsem Pána prstenů viděl poprvé (všechny díly), neuvěřitelně se mi líbily a také jsem si pořídil prodloužené verze a všechny jsem viděl už několikrát, ale to proto, že si mě dokázaly získat, ale i když se od nich Kmotr 2 délkově moc neliší, ani nevíte, jak jsem rád, že ho mám za sebou. Raduji se stejně jako po jedničce, protože Kmotr 1 si mě v žádném případě tolik nezískal, proto jsem si mohl hned dopředu vymyslet, co mě v druhém díle čeká. To z něj dělá trochu přetaženou jednohubku. Nicméně kvalita filmu je prakticky stejně vysoká, jako v předchozím díle. Tam nám bylo promítnuto, jak to mezi mafiánskými rodinami chodí, jak si dokázal režisér Francis F. Coppola pohrát s vlastnostmi všech účastníků. Tady nad námi panovala tedy stejná atmosféra, protože v sobě má úplně stejný potenciál. Na Kmotrovi vůbec se mi zatím líbí jeho předvádění příběhu. Člověk je zkrátka v rozpacích hned na začátku, protože ani v nejmenším nemůže předvídat žádnou událost a z tohoto důvodu, aby se film nějak vyznačoval, je zřejmě tak dlouhý. Za nejlepší věc, která se mi ve filmu naskytla, byly scény vracející se do minulosti, kde panoval Vito Corleone. Roberta de Nira jsem zezačátku vůbec nemohl poznat, věděl jsem, že je to on, ale nemohl jsem věřit vlastním očím. Je velmi pozoruhodné, jak se Marlonu Brandovi podobá. Jistě, není to podoba tak obrovská, ale když nejspíš nechtěl Brando hrát, nikdo lepší zkrátka nemohl být obsazen. Al Pacino zde ukázal výborný charakter, dokázal mi, že umí být stejně přesvědčivý don jako jeho filmový otec. Jinak film mi přišel nyní takový světlejší s novými scénami, které se dokázaly od těch předchozích alespoň trochu lišit. Když jsem zvládl podívat se na Kmotrovy první dva díly, myslím, že mi nebude dlouho trvat shlédnout i poslední díl.

Na tento film jsem neviděl jediný trailer ani upoutávku, zkrátka mě vůbec nic nemotivovalo k tomu, abych se na film podíval. Věděl jsem, že je celý o homosexuálech, a proto jsem na něj až po několika dnech váhání prostě podíval. Je to jednoduché. Mám mnohem radši ve filmu nějakou sexbombu jako je třeba Angelina Jolie nebo Megan Fox, ale na film bych se nikdy nepodíval, nebýt jeho příběhu podle skutečné události. Nepamatuju se, jestli je Philadelphia podle skutečnosti, ale zatím to jsou jediné dva filmy věnující se gayům, které jsem doposud viděl. Myslím, že tento film má tak vysokou popularitu právě proto, že popisuje život skutečné osoby, že je biografický. Film má skutečně velmi zajímavý příběh. Je opět z obrovské části zapleten do politiky a to na mě má v některých pasážích negativní vliv. Když jsem se díval na Soukromou válku pana Wilsona, neměl jsem s dialogy vůbec žádný problém, všechny byly smysluplné, k věci, zkrátka daly se poslouchat, protože jsem měl film v češtině. Nechci tady nic srovnávat, vždyť Milk se také vyznačuje množstvím dialogů, které jsou neustále k věci, ale člověk s tím má problém, když má film v angličtině s titulky. Těch dialogů je tu jako kobylek, proto jsem někdy nestíhal. Nic proti homosexuálům, ale rád bych vyjádřil svou soustrast ke všem hercům. Ani si nedokážu představit, jaké honoráře si museli vyžadovat za to, aby se v tomto filmu takhle ponižovali. Přijde mi trochu divné, aby se ve filmu líbali dva heterosexuálové. Například James Franco se přetvařoval, jen co je pravda. Možná to takhle mělo vypadat, ale já bych určitě ocenil všechny mužské výkony. Je to obrovská škoda, ale kdo by dával nějakou sexbombu mezi film plný homosexuálů, aby to nedopadlo jako v komediích. Myslím, že všichni herci to uhráli velmi přesvědčivě, třeba Emilie Hirch se do toho nějak podezřele vžil :D a Sean Penn jako gay pořád mluvil. Film bych dal do rukou těm, kteří chtějí vidět film s hrdinou, jako byl Ghándí a těm, co chtějí vidět film se skvělými herci.

Na Babylon A.D jsem se velmi těšil hlavně kvůli poutajícímu názvu a slušnému hereckému obsazení. Také díky tomu, že se Vin Diesel opět po xXx zavítal do České republiky, ale bohužel to české prostředí filmu nevylepšilo ani o kousek. Měl jsem z toho jen dobrý dojem, to je vše, co se týká natáčení v ČR. Vidět Diesela na obalu v brýlích, které nosí vojáci, ale nebylo dostatečným důvodem, proč se na film nepodívat, ale film je stejně dobrý z vnějšku i z vnitřku. Zkrátka vypadá jako blbost a taky to je blbost. Vin Diesel je buď tajný agent, voják nebo bouchač jako ve Fast and Furious, obávám se, že za nějaký čas skončí úplně jako Steven Seagal. Co nám tady ukázal nového? No nic, protože akční scény z něj dělaly zase nejlepšího z nejlepších, opět předváděl neuvěřitelné kaskadérské kousky, postřílel dvacet lidí a sám nevyfásnul ani škrábnutí, a boj beze zbraně se tu taky objevil, i když se do něj dostal rádoby omylem. Nic proti, ale radši jsem měl vidět film s dabingem, protože ten jeho hlas… Příběh je při nejmenším neoriginální. Odehrává se v budoucnosti a to ho neuvěřitelně oslabuje. Je zajímavé, že na jedné straně tu máme postkatastrofickou Asii, která mi ale udělala radost, a v New Yorku jsou kilometrové budovy s reklamami a všechny možné vymoženosti, o kterých se nám teď ani nesnilo. Jestli si mám představit budoucnost, tak takovouhle určitě ne. Jinak jako předmět příběhu, přenášení nějaké dívky, by mohlo být lepší, kdybychom se o ní alespoň něco dozvěděli. Z části umí předvídat budoucnost, zastaví letící raketu a mi ani nevíme, jak to udělala. A celou dobu se to nedozvíme. Jestli zde má nastoupit naše představivost, tak to ať mi radši tvůrci vlezou na záda. Těšil jsem se na Gerarda Depardieu, že ho uvidím vedle Diesela. Vypadal velmi vtipně, ale jeho účast mi ani při nejmenším nestačila. 5 minut je fakt málo. Na jeho místě mohl být kdokoliv. Vyskytlo se tu víc známých herců, ale Diesel je tu zkrátka číslo jedna. Ubírám 60% za neuvěřitelnou přímočarost a předvídatelnost.

Řeknu vám, ještě že jsem svou maličkost nenechal déle čekat, protože do zbrusu nové komedie bych nevložil ani kapku důvěry, kdybych ji dál odkládal. Ani v nejmenším jsem si nepředstavoval takový super odvaz a jsem za to opravdu velmi rád, protože filmů s označením komedie jsem poslední dobou viděl hodně a ani jeden si to označení nezaslouží víc než Yes Man. Jedna věc, tedy samozřejmě, že víc než jedna věc, která se mi na filmu líbí, je předvádění humoru. Když jsem viděl Blbý a blbější, ten film vám přímo po každém dialogu říkal „Teď se máš přece smát.“, ale zde si film vůbec na nic nehraje. Na všech událostech není přímo zřejmé, že se máte smát a předpokládám, že ani ve scénáři není místy napsáno „pauza na smích“. Zkrátka u filmu jsem se bezvadně bavil a to téměř celou dobu, protože všechny vtipné scény nejsou spojené s nějakým speciálním záměrem. Nápad, jak uvést v postavu v nekonečné hlásání „ano“ je více než originální. Já sám bych tušil, že se do toho hrdina pustí zcela sám a jsem upřímně moc rád, že to takto nedopadlo. Je velmi pozoruhodné, že film nemá, jak jsem naznačoval, jeden přímočarý příběh. Skládá se prakticky z těch scének, kde hrdina řekne jednoznačně ano. A v tom je jádro pudla, v tom tkví úspěch Yes Mana. S filmem a názorem to sice moc nesouvisí, ale je mi trochu líto, že to takto nechodí i v reálném životě, že film nám o tom dává jen marné iluze. No nic, rád bych vyjádřil své nadšení ve výkon nikoho jiného, než je Jim Carrey. Jeho prokletí je zapsáno na listině těch starších komedií. Například v Ace Venturovi to vypadalo přesně jako v Blbý a blbější. Tam vypadal jednoduše jako idiot. Je tu i pár výjimek, které poukazují i na jeho talent pro jiné žánry, ale tady se nám vskutku předvedl. Myslím, že do toho musel dát zkrátka všechno, aby udělal takový dojem, ale někdy na něm byla trochu vidět přetvářka. Nicméně kvůli takovému detailu nebudu film ponižovat, vždyť bez něj by to nešlo. Doufám, že dále nebudu jediný, kdo dá filmu 90%.

Viděl jsem Noční hlídku, ale vzhledem k tomu, co se v ní stalo, a v jakém stylu nám svůj příběh ukázala, hodně mě zajímalo, jak si nadále povede trilogie s Denní hlídkou. Noční hlídka, ač to byla uvnitř blbost, mě zároveň zaujala svým dějem, který dával i nedával smysl zároveň. Zkrátka Rusové mají svůj styl, a když jsem s tím už začal, nenechám si ujít ani Šerou hlídku. Ovšem musím hned se smutkem hned na začátek vyjádřit své zklamání, co se týče úplného začátku. Zatímco v předchozím dílu jsme se dozvěděli, jak všechno začalo, tedy pěkně neoriginální bitvou, tady si připravili další legendu. Samozřejmě, že se nevyvedla o moc víc, než ta předchozí. Mám z toho takový dojem, že se svým celkem zajímavým stylem podávání filmů, nemají Rusové tak dobrou fantazii. Zde jsme měli legendu o „Křídě osudu“. To mě podržte, ale těch věcí osudu už ale je, za chvíli by to mohl být „pisoár osudu“. Rozvinutí příběhu už je taky trochu ohrané. Pořád tu vidíme boj temnoty a světla, zatímco mezi nimi panuje neustále příměří. Jsou to nepřátelé, ale vůbec spolu nebojují. A kdykoliv přijde někdo, kdo jen trochu překročí hranici, je z toho hned poprask. Ale naštěstí se film nedrží jen jedné linie díky událostem, které se už nastaly dříve. Sledujeme tu ten boj a zároveň s ním spojený příběh hlavní postavy. Je zajímavé, že film komponuje dohromady spoustu žánrů. Sci-fi prvky musím tentokrát ocenit trochu více. Konečně jsme se dočkali ukázky schopností od jiných postav, než dřív, ale byli jsme ochuzeni o ty staré. Třeba bych chtěl vidět v akci „tygříka a medvěda“. Dále tu máme kriminální zápletku, které se díky Bohu film skoro nevěnuje a pak z části film vypadá jako drama a pak jako komedie. Komedie jen díky jedné události, která ale neměla ve filmu takový význam. Výměna těl je super nápad, a když uslyšíte na chvíli ženskou mluvit chlapským hlasem burana, musíte se smát. Jinak jsem rád i za přiměřeně akčních scén, které jsou doprovázené skvělou hudbou, ale i ohledně nich se nedočkáme skoro ničeho nového.

Když jsem viděl film Góóól, pro zatím mi jako fotbalový film bohatě stačil, když jsem k tomu viděl navíc i dvojku. Fotbalu asi není nikdy dost, proto jsem se podíval, sice až teď, na Blafuj jako Backham. Už jsem viděl rodinné filmy o fotbale, kde hrál útočníka pes a na konci vychytal penaltu, v hokeji jak hraje šimpanz i jak malý kluk hraje v NBA a tento film se k nim připojuje právě teď. Ještě se vyjádřím k podobnostem s Góóólem, ale takovou nudu jsem už dlouho nezažil. Blafuj jako Backham je natočen dříve než Góóól, a proto se zde nedá přehlídnout tolik podobností. I já jsem tímto velmi pobouřen, protože Gól se mi líbil, a když se teď dozvím, že je to jenom kopie tohoto filmu, co si o tom mám myslet? Ovšem po krátkém urovnání v hlavě po tom, co jsem právě viděl, jsem usoudil, že Gól je pro reputaci fotbalových filmů jedině dobrým vylepšením. První půlka je jednoznačně předloha. Vidíme tu, pro změnu holku, jak hraje v parku se samými nadšenci fotbal a úplně každého si parádičkami obehrává. Neodehrálo se to samé náhodou v Gólu? Zatímco v Gólu měl hrdina astma, tady měla hrdinka poraněný kotník a to samé platí o vztazích v rodině. Kopírování se ale neobjevuje jenom ve faktech, ale i v událostech. V Gólu si hrdinu někdo, kdo má k fotbalu blízko, vyhlédl, protože hrál dobře, tady je tomu zrovna tak. Ovšem jsem trochu radši za to, že tady se nenasadila laťka tak vysoko, protože hrát okamžitě za profesionální tým je velmi nepravděpodobné. Přivádí mě to ke Kieře Knightly, protože ta sem obsazena být neměla. Tato role jí absolutně nesvědčila, vůbec se mi v novém účesu nelíbila, zkrátka nesedlo jí to stejně jako A. Nivolovi. Všechno ale ještě víc shazuje na zem příběh, který nemá vůbec nic do sebe, a fakt, že se jedná o dívčí fotbal. Na ten jsem se v životě nedíval a film s nepřesvědčivou hlavní hrdinkou a Knightly mě k tomu opravdu nepostrčil. Posledních deset minut jsem se jenom modlil, aby vše skončilo, protože všechno začalo být příliš předvídatelné a hodně trapné.

Push úplně láká všechny příznivce sci-fi. I mě tedy pochopitelně, protože co může udělat takovým lidem větší radost, než speciální schopnosti, jaké mají všichni filmoví hrdinové, co známe. Ale bohužel je na tom všem špatné, že celý film je jedna velká slátanina, která akorát ubírá slávy spoustě jiným filmům. V první řadě se okamžitě hlásí Fanningové proslov hned na začátku při titulkách. Dozvíme se, že na světě je spoustu „lidí“ se zvláštními schopnostmi. Jedni umí hýbat věcmi, další ovlivňovat myšlenky a někteří vidí do budoucnosti. Nepřipomíná vám to náhodou něco? V kině právě běží Origins od X-menů a někdo i přes to vpraví do světa kinematografie film, který se podobá celé X-men trilogii. Hýbat s věcmi umí Jean, ovládat myšlenky dokáže doktor Xavier, a kdo umí vidět do budoucnosti? Kdo jiný než Nicolas Cage z filmu Next. Jistě, nevidí sice tak daleko, jako zde, ale té podobnosti si nelze nevšimnout. Jediné, co můžu v tomto kopírování ocenit, je, že si film nezkopíroval i děsnou přímočarost a spoustu nesmyslných hrdinských činů. Příběh je díky Hong Kongskému prostředí neuvěřitelně zkomplikovaný. Takové město je vůbec pro film celé komplikované, bydlet tam, nenajdu cestu domů, i kdyby byl za rohem. Příběh je velmi nepředvídatelný, tvůrci na něm určitě, co se týče předvídatelnosti, zapracovali a dali průchod atmosféře, ale to nezakryje to hlavní. Chtěl bych docela rád vědět, o čem vlastně film byl. Jsem si jistý, že jsem všechno dobře pochopil, zas tak zmatené to není, ale takto mi to vážně nestačí. Vždyť to trvá skoro dvě hodiny a nedokáže si připravit nic lepšího. Nic nebudu dál prozrazovat, podívejte se sami. Jedním z taháků jsou samozřejmě herci. Jelikož pro mě popularita herců není na prvním místě, nejvíc jsem se těšil na Chrise Evanse. Dokázal mě zaujmout zatím ve všech filmech a zde se to nemění. Dakota Fanning se od Války světů velmi změnila a zde jí to velmi slušelo a co víc, přesvědčila mě, ovšem být příběh rozvinutější, její talent by se uplatnil více.

Jedním slovem: unikátní. Ale unikátní asi v tom, jak divná blbost to je. Já jsem vůbec neměl představu o tom, jak by chtěl film vůbec vypadat. Fakt v tom, že je film podle ruské novely, ve mně vyvolával malou naději, protože jaké to asi může být, když má ještě dvě pokračování. Vždyť, kdo by se pouštěl do dalších, kdyby film neměl úspěch. Dokonce i sledovanost předčí Pána prstenů, ale jak se zdá, tu sledovanost zajistily jenom haldy již takto přemnožených rusů. Další věc, která mi dodávala naději, představovalo postavení dvou stran. Temno a světlo, skoro jako Prince of Persia, ale to jsem měl vědět, že tu jde o upíry. Pravda. Vysávací scéna a věčné boje s nimi spojenými se tu prakticky neobjevily, za což jsem také vděčný, ale pořád. Když jsem tu měl temnou stranu, čekal jsem něco extra. A co jsem si měl myslet o jejich „skvělých nadpřirozených schopnostech“? Film se zmohl jen na pár bezvýznamných ukázek, které někdy ani nedávaly smysl. Musím přiznat, že jsem ale v jednom ohledu velmi spokojen. Jelikož je film neuvěřitelně chaotický a tvůrci chtěli nejspíš dát obrovský průchod působivé atmosféře, nedali právě těmto schopnostem velký prostor. Náš hlavní hrdina, dá-li se tak nazývat, nedisponoval žádnými velkými činy a jeho schopnosti jsem zde ani nepostřehl. Hrdinských činů a velkých skutků se děj vyvaroval a za to jsem mu vděčný. Ovšem příběh je jiná písnička. Začátek nedokázal zaujmout, to nemůžu za každou cenu popřít, vždyť také co čekat od jedné vyleštěné a druhé zarostlé strany ve středověku. Nějaká bitva na mostě, co to má být? A do toho nějaké trapné proroctví, které ani nedává žádný smysl. Myslím, že film si držel svou potemnělou atmosféru, ale tím se zároveň snažil zakrýt svoji neuvěřitelnou přímočarost. Předvídatelnost rozhodně ne, ale na fantasy je úplně bez odbočení. Herci ale ukázali, že dokážou vyrovnávat skóre Američanů, ale jestli dopadnou pokračování stejně, jejich talent může úplně zmizet.

Nechtěl jsem s filmem naložit tak, jak to dělám s podobnými, do kterých se mi nechce, ale jakmile jsem ho pustil, už jsem ho zkrátka dodíval, protože nechci mít na krku další film, který odkládám půl roku. Jak to tak vypadá, jde nejspíš o remake, ale porovnávat nynější a tehdejší vkus mě opravdu nepřimělo dívat se na více jak 70 let starý (nejspíš) originál. Ale nemůžu na všech filmech, které pro mě moc dobře nevypadají, vidět vždy jen to špatné. I romantické drama může mít něco do sebe, a protože jsem do filmu důvěru také vkládal, nenechal jsem si ujít jediný moment a dopadlo to dobře. Příběh je vymyšlený velmi důkladně. Jak praví Edward Norton, že je dojemné pozorovat dva lidi, kteří nalézají pokoru, má pravdu pravdoucí. Počáteční scény mě zrovna moc k dobrému dojmu nenabádaly, protože vše vypadalo najednou jako z románů Jane Austenové, ale je bezvadné, že film se věnuje něčemu úplně jinému, než jsou dívky z osmnáctého století. Úplně nové ale bylo prostředí v Číně. Do této země jsem se zatím podíval jen ve válečných filmech, alespoň co si pamatuji, ale zde jsem si na ni udělal v její krásné krajině nový pohled. Jenom škoda, že jsme si ji neužili, tak jak bych si to představoval. Děj je vyprávěn z roků, které nejsou mému srdci vůbec blízké, ale v té krajině to úplně zapadlo. Jediné, co mi to připomínalo, byl účes Naomi Watts. Ta mi přijde jinak nesympatická, ale zde na mě zas takový dojem neudělala, abych ji začal mít více rád. V tomto filmu velmi svědčila role Edwardu Nortonovi, protože zde jeho vlastnosti mě dokonce inspirovaly. Konec konců všechny role a výkony předčily průměry a příběh se také mimo jiné vyznačil svou nepředvídatelností. Trochu mě ale mrzí obsazení Lieva Schreibera, protože toho si jinak než jako Sabretootha nedalo představit a mohl se s větším významem ve filmu ukázat také jinak, ale film je zkrátka Nortona a Watts. Jinak konec je velmi dojemný, ale bohužel ne natolik smutný, abych ho nad ním ztrácel slzy a pouštěl si ho znovu.

Pohádky na dobrou noc jsem si vskutku dal na dobrou noc a po tom, co jsem viděl, se mi zas tak špatně usínat nebude. Myslím, že to dopadlo přesně tak, jak jsem myslel, protože film, když nemá moc možností, jak být v roce 2008 originální, použije dialogové prostředky, které přesně popisují, jak vše v dobré pohádce dopadne. Tedy zápletka, zdánlivé vítězství a pak skutečné vítězství. Díky tomu je tato komedie neskutečně originální. A díky tomu, jak si z toho dělal Sandler srandu ještě vtipné. Na příběhu je dobré, jak se vzájemně kříží s právě pohádkami na dobrou noc, tudíž tu není jen příběh ze skutečného života, kde je dobro a zlo. Ty pohádky vás od toho alespoň trochu odvedou, protože jinak by si film mohl rovnou vymyslet něco úplně nového, aby nás to trochu zajímalo. Jedna věc, která dodává grády to, jak se věci mají. Jakmile začne hlavní postava vyprávět dětem pohádky, můžete se potrhat smíchy, protože ubožejší jste snad nikdy neslyšeli, ale jakmile se do toho pustí děti, začne se to dít i ve skutečnosti. To mi přijde trochu uhozené. Hned abych za nějakým zašel. Můžu být alespoň rád, že všechny pohádky neměly souvislost, a že jsem se díval na spoustu jiných míst, kde jsem se dočkal spousty vtipných scén. Díky tomu, jak to potom začal Sandler využívat a ne všechno se mu vždycky vydařilo a do toho zaplétal svůj ne zrovna moc dobrý řečnický talent, smál jsem se ještě dlouho po tom, co scénka skončila. Když si ale vzpomenete na to hlavní, co se ve filmu stalo, a začnete přehlížet dětské pohádky, které prakticky věští budoucnost, vyjde vám úplně obyčejný příběh, jehož situace a postavení postav se nikdy neliší. Originální je na tom všem, právě to s těmi pohádkami a dětmi, abych si neprotiřečil a ujasnil to. Myslím, že takováto komedie naprosto předčí Sandlerova neuvěřitelně trapného Zohana, takže role obyčejného člověka mu sedla patřičně trochu víc než nějaký super člověk. Uvažoval jsem o osmdesáti %, ale konec si to zbabral, který už se skvělým nápadem tolik nesouvisel a jeho šťastnost, akce a romantika se klidně mohla vystřihnout.

Nemůžu si pomoci a začnu tím způsobem, že se budu opakovat. Od Pulp fiction, i když je to jeden z nejlépe hodnocených filmů vůbec, jsem nic nečekal. S QT nemám dobrou zkušenost. Jelikož jsem viděl od něj pouze předpotopní dva díly Grindhousu, neměl jsem jedinou záminku Pulp fiction věřit, protože to, co jsem viděl v těch dílech, mi nestojí ani za řeč. Čekal jsem, že celý film bude, jak už je to tak u gangsterských filmů běžné, s velmi depresivní atmosférou, kde uvidíme jenom scény plné násilí a drog. Drog jsme se tu tedy dočkali, ale v takových scénách, na které se nezapomíná. Prý je v tomto filmu skrytá genialita a já se neostýchám říct, že jsem se k ní také dopracoval, ale díky Tarantino, že jsi jako první přišel s tím nejlepším nápadem, který je snad v celé kinematografii mou nejžádanější složkou. Díky za více příběhů najednou, za to ti budu do smrti zavázán. Když vidím na obalu Umu Thurman, má z toho pocit, že film bude z velké části věnován jen jí, ale díky více událostem najednou mi bohatě stačila ta skvělá scéna s adrenalinovou injekcí. Příběh je podle mého mistrovským dílem. Nejlepší bez pochyb je, jak se střídá minulost s přítomností, díky tomu jsou zde úplně odlišné pasáže s úplně jinými herci. Počáteční scéna jakoby říkala „Dívej se dál, pak se ti toho ukáže mnohem víc!“, pak je přítomnost s B. Willisem. Ten jak se pořád snaží dosáhnout na oskara si asi tímto výkonem moc reputaci nezlepšil, ovšem ta část příběhu s ním spojená má spoustu skvělých chvil. Nelíbí se mi tu scény, kde Willis jenom nadává, ale zbytek je skoro bez chyby. Třeba událost s V. Rhamesem, jak se do sebe pustí, a co z toho potom vzejde v obchodě a jak sledujete, co hrdina udělá... Ale scény z minulosti s J. Travoltou a S. L. Jacksonem nemají chybu. Jackson jenom srší vtipnými hláškami a všechny ty události, co po počáteční, zároveň prostřední scény, kdy se do minulosti vrátíme, jsou naprosto nepředvídatelné a to se mi opravdu moc líbí. Díky tomu vůbec nevíte, co přijde a speciálně scény s H. Keitelem, jsou se svým vtipem jedny z nejlepších. Ale nejlepší je pochopitelně úplně závěrečná scéna s T. Rothem. Ještě kousek předtím se ukáže další vymoženost a to jsou skvělé prodloužené a zároveň nenudné dialogy. Omlouvám se, jestli jsem QT někdy křivdil, tímto dílem a to, jak dokáže dát dohromady tolik super herců, jeho úcta u mě stoupá.

Asi si hned každý domyslí důvod, proč jsem se na film podíval >až< teď. Jediné logické vysvětlení, vzhledem k mým předchozím hodnocením, je prostě ten, že se mi do něj nechtělo. A to také z jednoho závažného důvodu. Stejně jako odkládám zbytek trilogie Kmotra, odkládal jsem Ghándhího jen kvůli jeho nepředstavitelně obrovské délce. Když se vrátím ze školy, tolik času se pro něj nenajde, a když je víkend, najdu si něco lepšího. Zkrátka tři hodiny jsou naprosto zničující a po zhlédnutí tu nebudu psát, jak jsem předčasně film odsuzoval. Dopadl totiž přesně tak, jak si ho představoval. Historicky zajímavý, ale průběhově nezajímavý film. O Ghándhím samotném jsem doposud věděl asi tak dvě věci, takže tento film není pro mě jenom zabíjením času, ale také výukou o historii, jež utvářel muž, který toho pro svět tolik udělal. Film byla asi nejlepší varianta, jak se o tomto muži něco dozvědět, ale to si žádá oběť, což jsou právě zmiňované tři hodiny. Ale je na tom všem zajímavé, že po celou dobu se tu dějí věci, které nejsou zas až tak zbytečné, jak by si člověk od 180ti minut představoval, ovšem zkrácení o takových dvacet minut by neuškodilo. Nejsou zbytečné, ale jsou zdlouhavé, takže někdy se tu objevily sekvence, které mi už pily krev. Všechny události, které se tu naskytly, řešil Gándhí pořád stejným způsobem a jeho nápad o nenásilném odporu se mi sice líbil, ale když došlo k dalšímu historickému zvratu, který představovala pro změnu občanská válka, začalo to celé od začátku, a kdyby se ta část o boji proti Británii tolik nenatáhla, mohlo by to tak i zůstat. I když jde o historický film, i tak mi vše přišlo takové dosti přímočaré. Za to ale musím ocenit obsazení Bena Kingsleyho. Když ho s Gándhím porovnáte, máte tu jen minimální rozdíl a nedokážu si v jeho obsazení představit nikoho jiného. Myslím, že to Kingsley zahrál skvěle, ale vše jede na úkor příběhu, který se odehrává v Indii. Všechno prostředí je také díky dobovým prostředkům strašně depresivní, takové potemnělé a i to má na film dopad. Každopádně nelituji toho, že jsem film viděl a jsem naopak rád, že jsem se krapet přiučil.

Tohle asi nemůže myslet Ben Stiller zcela vážně. Filmů, které sám režíroval, moc není, ale skoro vždy v nich asistuje jen on a Zoolander je ten samý případ. Jeho nápad tentokrát mi přijde originální, ovšem nápad se dal v rukách jiného režiséra využít určitě mnohem líp. Nápad o námětu ze světa modelingu jsem si představoval krapet jinak. Pořád jako komedii, nebo aspoň dramatickou komedii, ale vše je neuvěřitelně zneužito zápletkou hned ze začátku. Když vidíte úplně první scénu, nemůže vás ani napadnout, že půjde o modeling, alespoň ty, kteří si nečtou obsah, ale jakmile se ukázalo, oč tady vlastně jde, respektive, co tu vlastně Stiller pohledává, vše ztratilo svou úroveň. Kdyby příběh povídal o modelovi, který se jen snaží pouze o to se prosadit, udělat na občany dojem, jen by zkoušel něco nového a nakonec by vyhrál, uvažoval bych o přibližně 70ti procentech, ale když je do toho z části zapleten atentát a ještě se dozvíme, že všechny atentáty po celou historii prováděli modelové, dalo by se uvažovat o 60ti, ale to by si to nesměl film tolik kazit celou dobu. Na komedii mi tu scházely fórky a různé vtipy, u kterých bych se nemohl udržet, zdá se, že je s tím Stiller spokojen. Na to, že tu hrál modela a všichni byli naprosto nadšení z toho, jak se tu tváří, mi nedávalo vůbec smysl, co je na něm tak jiného. Vždyť takto se tváří pořád, jenom tu trochu zaváněl infantilností. Jako jeho protějšek, se Owen Wilson tedy zrovna moc nepředvedl. Myslím, že Stiller si potrpěl na modelskou vypatlanost, ale i když Wilson nosil paruku a tvářil frajeřil v jenom kuse, se mi tu zkrátka nelíbil. Jeho role nenapsali dobře, myslel jsem si, že bude s hrdinou soupeřit celou dobu, ale po jednom dialogu se všechno obrátilo v sloup. Od této chvíle se všechno změnilo, začalo být neuvěřitelně přímočaré a předposlední scéna to úplně celé zvorala. Zlo prohrálo a dobro zvítězilo strašně trapným způsobem (Čím se ten jeho pohled od ostatních lišil?). Když jsem nad tím viděl jásat i J. Voighta, už mi bylo filmu líto. Pak přišel konec, jež v takovémto podání přímo nenávidím.

Komedie mám rád, protože někdy dokážou člověka dobře pobavit, ale všechno má své meze, a jakmile jsem se odhodlal podívat se na tento film, byl jsem odsouzen k hrůzným mukám, které jsem si vážně nezasloužil. Je dosti možné, že se tento film pral s Agenty dementy, kdo natočí skutečně dementnější film. Agenti dementi ještě stále vedou, ale toto bych neoznačoval ani za komedii. Co má prosím vás znamenat Přístupnost od dvanácti let? Podle toho, co jsem právě viděl, bych film dal tak >do< deseti let, protože bych se vážně divil starším, kteří by dokázali tomu dát více než padesát procent. Opravdu, legrace má své meze a tady to producenti přehnali, jak to jen šlo. Příběh může soupeřit akorát s Večerníčky nebo s něčím podobným, co mají v Americe. Příběh o dvou naprosto dementních retardech, kteří se zapletou do rádoby ďábelského plánu ředitele s nadrženou svačinářkou, nemá vůbec žádnou úroveň už od začátku. Dvě hlavní postavy opravdu velice lituji. Nejpravděpodobnější varianta je asi, že si před podepsáním smlouvy nepřečetly scénář, ale to dost pochybuji, že k tomuto filmu byla potřebná smlouva, protože mi to stejně přijde, jako nějaký školní projekt. Ten svůj příběh by si dokázalo vymyslet každé třetí dvanáctileté dítě a co teprve scénář? Ani nechci vědět, jak se musel scénárista cítit trapně, když psal takovou snůšku prkotin… Asi nejznámější tvář tu představoval Eugene Levy, ale ten ať hrál v jakýchkoliv Prcičkách, pořád jeho role byly vždy vůči všem dílům více seriózní. Vždy to byly vedlejší role, ale jako hlavní „záporák“ si u mě úplně zkazil reputaci. Nejen, že hraje v teen filmech, ale uvolí se hrát i ve filmu pro retardy. A teď to nejlepší, respektive nejhorší. Erica Olsena a Dereka Richardsona nemůže ze všech sil pochopit. Mají štěstí, že nejde o jejich herecké debuty, protože by si už nikdy v ničem nezahráli. Nechápu, jak se mohli dobrovolně tak strašně ponižovat. Ani jedné hlášce ni scéně jsem se nedokázal zasmát, vše je zavedeno až do extrému, myslím, že tvůrci chtěli využít zábavy ze Simpsonů, ale takovýto hraný film se nevyrovná ani pohádkám pro děti.

Originálního Robina Hooda si už ani nepamatuji, ale to mi rozhodně nezabrání podívat se na parodii, která má ke všemu tak dobré hodnocení a to zároveň i na imdb, ovšem tomu všemu absolutně nerozumím. Parodie jako Žhavé výstřely se jako první z ne velkého množství takového úspěchu může klidně těšit, i já jsem ji myslím dostatečně ocenil, ovšem „vtipná“ verze Robina Hooda je i na film z roku 1993, což považuji ještě za zlatý věk parodování, příliš přehnaná. Žhavé výstřely ani jako parodie vlastně nevyzní, dělá si srandu z více filmů, ale není to tolik poznat, proto se dá nakonec přirovnávat k normální komedii, ale tento film to skutečně přehnal a hned to objasním. Jedna z vad je, že si film zasedl pouze na film s Robinem Hoodem. To se vlastně parodoval celý film, jen se do něj dávaly poněkud upravené scény. Díky tomu jsme se prostě nemohli smát každé scéně. Scénář pomalu nestojí ani za zmínku. Úplně všechny dialogy postrádaly serióznost a kéž by byly alespoň trochu vtipné. Nechápu, jak se může dialogům někdo smát, ale když se naskytla celkem vyhovující scéna a už jsem se připravoval pousmát, právě nějaký z dialogů to celé úplně zkazil. To Simpsonovi to mají naopak, a proto jsou vtipní. Když jsem u nich, nemůžu jednoznačně zapomenout na dabérskou roli Vlastimila Zavřela. Jen jsem jeho hlas uslyšel a slyšel jsem mluvit Homera. Už to u parodií tak bývá, celý film je neuvěřitelně přímočarý. Hlavně hrdinovy dialogy tomu jasně naznačují a co další herci? Kupodivu jsem zde nerozpoznal skoro žádnou známější tvář a ani jeden z nich nehrál ani trochu seriózně. Rozpočet se určitě nemohl pohybovat na vysokých laťkách, protože dívat se na scénu za scénou s těmi naprosto ubohými kostýmy, které někde vyhrabal z půdy nějaký amatér, se prostě nedá krásně dívat. Zapomeňte na souvislosti se super Žhavými výstřely, tento film je sotva třetinově tak dobrý.

Od stroje času jsem si hodně sliboval. Už jsem viděl spoustu seriálů, kde se hrdinové vraceli do minulosti, aby a zachránili před vyhynutím pravěké tvory, nebo kde se vyskytují anomálie do minulosti atd. Proto jsem čekal, že se se strojem času podíváme do různých časových končin. Dinosaury zrovna ne, ale alespoň ke starověkým Řekům apod., jenže tento film se specializuje na budoucnost. To také není špatný nápad, pod tímto pojmem si okamžitě představím deseti kilometrové budovy, teleporty, běžné létání do vesmíru, vznášedla a všechno, co si jenom dokážu představit, ale tyto myšlenky jsem viděl už ve spoustě filmů. Na chvíli jsme se tu ocitli a musím uznat, že to vypadalo výborně a další skvělá myšlenka na sebe nedala dlouho čekat. Já si ve spojitosti s budoucností okamžitě představím vesmír, a když se naskytne tak skvělý nápad, jako exploze Měsíce, je to naprostá bomba. Jenže toho jsem si neužil ani na pár chvilek. Jó, pak nás to zaneslo do ještě tajuplnější doby. Co si dokáže člověk představit s budoucností, která činí asi 800 000 let dopředu… Já bych si představil spoustu naprosto neznámých tvorů, kteří se vlivem evoluce neustále vyvíjeli… Tato věta jasně naznačuje, že vše stejně dopadlo úplně jinak. V tak vzdálené budoucnosti nám tvůrci nenabídli nic lepšího, než jsou… lidé. Vše jakoby se vrátilo do pravěku a nic na tom nemění fakt, že se vyvinula nová lidská rasa, protože digitalizace je pro rok 2002 nejspíš úplně vzdálená. Nevím, jaký měl film rozpočet, ale pochybuji, že velký, protože ty masky a jednoduché kostýmy byly tak nepřesvědčivé, až se mi z toho chtělo plakat. Ještě jsem se nedostal k příběhu, který vše úplně shodil s útesu. Neměl absolutně žádnou pointu a po té, co se nepodařilo hrdinovi změnit minulost, mi výrok „Chci najít odpovědi.“ jako argument na cestování do minulosti prostě nestačil. Poslední akce, která se ve filmu odehrála, mi už smysl nedávala vůbec a konec se ukázal být neskutečně odfláklý.

Musí být už určitě těžké hledat pro filmy vystihující názvy po těch tisících filmů, ať áčkových nebo béčkových, zkrátka nad názvem Konec hry, i když jde o doslovný překlad, se dumalo asi hodně dlouho, protože je velmi nekonkrétní. Motiv ke shlédnutí filmu nebyl ten, že by mi scházelo nějaký krimi film, nýbrž vidět Cubu Goodinga v jiném žánru než je komedie, mohlo být velmi zajímavé a hodnocení jež se zúčastnilo jen pár lidí mě nemohlo odradit. Nicméně, Gooding se do této role zkrátka nehodí. Jeho místo je v komediích, které nejsou vždy lidem na očích, a když se rozhodl účastnit se serióznějšího filmu, který také není zrovna lidem na očích, neudělal přímo chybu, ale jeho reputaci to zkrátka nezlepšilo. Jako bodyguard se neosvědčil, to Dennis Quaid v Úhlu pohledu ano, ale co je na tom všem zkrátka nejdůležitější, je příběh, nápad chcete-li. Krimi je to jako dělané, ale je úplně bez duše. Posloupnost je neuvěřitelně přímočará, protože ač jde o krimi, které takové většinou nebývá, každý, kdo se jen trochu jinak tvářil, se dal jako spolupachatel předvídat a ani u jednoho jsem se nezmýlil. Po incidentu, ke kterému došlo na prezidenta, velmi originální, by se standartně mělo začít vyšetřování, ale vše má velmi nízkou laťku. Novinářka, co to má jako být? Si prostě sama rozjede vyšetřování, zdá se, že je to úchylná kariéristka, které i přes to je úplně jedno, jestli jí za to vyhodí, protože chce za každou cenu zjistit pravdu. Pak k ní přileze náš mužský hrdina a bez mrknutí oka řekne: „Dobře, já do toho teda jdu.“. Promiňte, ale nic horšího si tvůrci nemohli vymyslet. Celé rozuzlení přijde příliš náhle. Je sice nepředvídatelné, ale ubohé. Tak to občas bývá, všichni si myslí něco úplně odlišného a pak vyjde najevo pravda, která vůbec nestála za to vyšetřovat. Film je pro mě zklamáním, ale jsem aspoň rád, že jsem tu neviděl příliš mnoho akčních scén, a že mi to všechno rychle uteklo.

První ze série jsem viděl Tokijskou jízdu, proto na mě udělala mnohem větší dojem než jeho dva předchůdci, ale svou reputaci si mohli vylepšit tímto novým dílem, který navazuje hlavně na jedničku, kde se jsou oba hlavní hrdinové z těch dvou dílů. Po tom, co jsem teď viděl, usuzuji, že trojka a dva díly s Vinem Dieselem jsou teď tak na stejné úrovni. Bohužel, co se vidí nejdřív je nejlepší, proto se mi trojka líbí nejvíc… Nejlepší je, vše krásně navazuje na první díl, který je zakončen velmi otevřeně, a velmi obdivuji, že tu máme i krásnou souvislost s Tokyo driftem, kde také asistoval Han alias Sung Kang. Jeho cameo to filmu velmi vylepšuje. Stejně tak tomu bylo s Vinem Dieselem v Tokyo driftu. Nový příběh už takovou slávu neobnáší, protože na jedničku navazuje jenom jmény a pár dialogy, které se k ní vrací. Myslím, že příběh o pomstě není zas tak dobrá volba, ale alespoň je to vůči ostatním originální. Co mě ale překvapuje nejvíce, je, že film se pořád drží na rychlosti 100 km/h a více, ale už tu nejde pořád o to, kdo je ze všech nejrychlejší, proto jsme zde viděli spoustu dalších krásných vozů, ale pořád tu o ně nešlo. To byly jenom prostředky na přepravu z bodu A do bodu B. V časopise Premier píšou v analýze o 60 procentech účasti Vina Diesela a to je jedině dobře. Jelikož je to tvář této série, už si nikdo nemohl dovolit ho do dalšího dílu neobsadit. A těch 60% je naprosto pravdivých, protože Paul Walker je tu jenom ta moucha, která se do všeho připlete. Ovšem neberte ho jako podřadnou vedlejší roli. Díky němu nebyl Diesel na obrazovce pořád. V ději jsem měl pár komplikací, kterým jsem někdy nerozuměl, ale vše mělo spád a někdy to nebylo zas tak přímočaré. A poslední věc, kterou bych chtěl vychválit, je neúplný konec, jež není takovým tím happy endem, jak by si každý myslel a úplný konec je naprosto bezvadný. Neuškodil by další díl… Jen by potřeboval něco nového.

Kmotr je dalším z filmů, které jsou sice dobře hodnoceny, ale vůbec se mi do nich nechce. Snažil jsem se mu vyhýbat, jak to jen šlo, pouštěl jsem si pořád něco jiného, jenže když nic lepšího není a mám na to čas, aspoň se přece zbavíme, co už mi leze krkem dost dlouho. Film sice vysoká hodnocení na všech webech má, ale z doslechu jsem nic extra neslyšel, chtěl jsem to mít proto za sebou, ale stačí se jenom podívat na tu příšernou délku a hned mě přejde všechna chuť, i když čas mám. Bohužel ani já nejsem z Kmotra nějak zvlášť nadšen a rozhodně se nenechám vysokými hodnoceními ovlivnit. Ovšem nějaká ta pozitiva se vždycky najdou, ostatně negativum je snad jenom jedno, možná ještě nějaká, ale velmi významná. Abych začal s chválou, začnu s nápadem. Vše se točí kolem mafie, ale všem postavám zde se nedá jinak, než vlastně „fandit“, protože já sám bych čekal, že půjde o mafii a nějaké policisty, kteří se je pokusí dostat do lochu, jenže nepřátelství tu není takové, jak by se mohlo zdát. Vztahy mezi všemi mafiánskými rodinami, pokud nejsou přímo ve válce, jsou na úrovni a rád bych se vrátil k jednomu členovi. Oscara si určitě jako hlavní hrdina zasluhuje a mluvím jedině o Marlonu Brandovi. Jeho postava je sepsána vskutku mistrovsky a on sám se do ní uměl tak skvěle vžít, že působil více než charismaticky a působivě. Příběh mi zas tak složitý, jak se o něm mluví, nepřišel. Zezačátku se mi vše velmi líbilo, to ještě vlastně o nic nešlo, jenom jsme sledovali, jak si Don poradí se všemi možnými prosbami, ale pak jsem zdá se nepochytil podstatu zápletky, protože mi to stejně přijde všechno bez záměru. Viděli jsme pár mrtvých, ale pořád mi to nedávalo nejspíš ten správný smysl. Al Pacina jsem skoro vůbec nepoznal, ale jeho role se v poslední čtvrtině ukázala být také velmi přesvědčivá. Shrnutě: Pár scén mělo spád, děj je nepředvídatelný, ale většina dialogů je protažených jen co je pravda. Já jsem se občas nudil, ale pomyšlení, že další díly mají opět průměr tři hodiny, mě děsí.

Do Soukromé války pan Wilsona se mi absolutně nechtělo, hlavně v domnění, že se bude jednat jenom o bezduchý a hlavně nudný film zaměřený hlavně na politiku, který bych celý prozíval. Nicméně jsem z něj upřímně nadšen a jsem rád, že to vše dopadlo takto, tedy pozoruhodně. Nejdřív jsem slyšel, že je film úplně o ničem, ale ten co mi to říkal, vůbec nemohl vědět, o čem mluví, protože tento film příběh se vším všudy má, a když je navíc podle skutečné události, mám k němu mnohem větší respekt, protože takhle vím, že se to v té politice opravdu stalo, a že si nějaký režisér prostě nevymyslel nějakou blbost. Také by podle mě byla hovadina si politický film vymýšlet. Nejlepší je ale prostě Tom Hanks. Jeho postava byla neuvěřitelně charismatická a nebýt tohoto filmu, pokračoval bych v domnění, že ani v jedné vládě nikdy nebyl normální politik. A díky tomu mi ani vůbec nevadilo, že jsem se na něj díval celou dobu. Jednoznačně Hanksův film doplněn i vyhovujícím komparsem. Počítal jsem sice s větší účastí Julie Roberts, ale jelikož jde o skutečnou událost, jsem rád, že do vedlejších postav byl také obsazen někdo trochu známější. Když už si pochvaluji Toma Hankse, jeho charisma nemohlo být zásluhou ničí, než super kvalitního scénáře. Je sice dost přímočarý, ale dialogy všech postav jsou nadmíru přesvědčivé a nikdy si žádná z nich neodpustí trochu vtipu. Film jsem proklínal hned od začátku, ale jakmile jsem slyšel větší dávku sarkasmu, nešlo to jinak, než se na film zkrátka dívat. Vše se týká politiky, ale ta se týká války a fascinuje mě, že tu v jednom kuse slyšíte o zbraních, protiletadlových dělech a tu a tam se jako pro povyražení ukáže pár válečných scén, kde vidíme Afghánce sestřelovat vrtulníky… Režie na mě udělala velký dojem a jsem rád, že film viděl, ale stačilo mi to jenom jednou, zkrátka dobrá jednohubka.

Pád třetí říše jsem si i přes to, že jsem pochopitelně věděl, že jde o třetí říši Hitlerovu, tedy o druhou světovou válku, pustil taky z jednoho důvodu, který asi každý pochopí a sdílí. Jak je mi zatím známo, tyto filmy natočené jinou zemí než je Amerika, jsou takzvaně s duší a nepopisují tak nekonkrétní události, které jsou provázené řadou hrdinských činů s většinou jedním až dvěma hrdiny, kteří tvoří historii. Tyto mimo americké filmy zkrátka popisují válku, jak s největší pravděpodobností probíhala. Samozřejmě, že výjimky jako americký Schindlerův seznam k nim také patří, ale hollywoodské trháky využívají události jen jako prostředník. Ale i přes to, že se film celou dobu řídí dobovými událostmi, jsem upřímně velice zklamán. Schindlerův seznam trvá přes tři hodiny, jenže mě ještě na hranici bavil, jenomže tento film, jež chce nejspíš kráčet v jeho šlépějích, to trochu s tou délkou přehnal. Statisticky dvě a půl hodiny není nic závratně dlouhého, ale když je film provázen takovou řádkou nudných scén, nedá se to vydržet. Je mi to opravdu líto, že film takto pomlouvám, ale já se neudržel a více než párkrát jsem přivřel na chvíli víka. Cením si toho, že se film se snaží být přesný a jistě je pravdě nepříliš vzdálený, ale jelikož jde „jenom“ o film, musím obrátit svůj hněv hlavně na scénář. Ten Adolfa Hitlera udělal na venek nejlépe, jak to určitě jen šlo, ale podle mého Bruna Ganze dělal Hitlera jen jeho falešný knírek a předstírání Parkinsonovy nemoci. Jeho dialogy představovaly nudu v plném rozsahu a usínal jsem zvlášť u nich. Ganz mi přišel jako obrovská autorita příliš nepřesvědčivý a další věc, která je s ním spojena, je kompars, který Hitlerovi jenom podlézal. Jsme velice nadšený z dějového období války, kde už probíhaly pod zemí v krytu zmínky o kapitulaci, ale snad jen tímto se film liší od ostatních. Na film nehledím s opovržením, nýbrž jsem smutný, že dopadl zrovna takto.

Je vidět, že mi už nějaká pořádná akce scházela a po Spy Game jsem si nemohl pustit nic lákavějšího než je film s nepříliš vypovídajícím jménem xXx. Spy game mě nadchlo svým akčním způsobem, zatímco tady jsem se dočkal něčeho zcela odlišného a myslím, že se to k Vinu Dieselovi vážně hodí. Celkově mi to jako naprostý zázrak přírody nepřijde, ale mám tu jednu věc, která na mě nikdy takhle nezapůsobila. Žádné herecké výkony, hudba nebo speciální efekty, ale jedině prostředí. Wanted nebo Mission Impossible našim věnoval pár minut, ale xXx nám přímo naservíroval Českou republiku a na to jsem pyšný. Když už se točí u nás, tak ať si producenti na nic nehrají a nechají naši krásnou přírodu i města v Česku, protože třeba Narnie si nás vydává za Británii. Ale je super, že i kompars tu máte český a je pro jednou super vidět zasahující policisty s nápisem Policie namísto F.B.I., ale je tu zase takový nepatrný problém a to je český dabing. Díky němu film ztratil to kouzlo, když Američané překládali našim, o co se jedná, nebo když dabing náš přízvuk zkresloval, až na jednu scénu, kde nebyl třeba. V té chvíli byl rozdíl mezi českými a nadabovaný naprosto jednoznačný. Příběh je svým způsobem také jedinečný. Zatímco v Šakalovi se vůbec schopnosti bývalého trestance neprojevily, tady si role Vina Diesela udržovala tu samou úroveň jako na začátku a musím pochválit scénář, protože mu dal skvělý prostor se skvělými a dech beroucími scénami, které jsou pro ryzí akční film naprosto typické, ovšem s další změnou, kterou je super hudba, jež dodává těmto scénám perfektní atmosféru. Děj si držel úroveň až do té chvíle, kde přišla ta pravá zápletka, zvrat chcete-li, kde se opět ukázalo, že jde o zničení světa. Do této chvíle jsme si jenom užívali, jak hrdina využívá svých schopností a s nepřáteli si jenom pohrává, kde není třeba tolik akce, ale jakmile se to stalo, ukázalo se, že film jen kopíruje film Skála, kde jde také o biologické zbraně a s jakými vymoženostmi se dnes můžete setkat. Vin Diesel zachránil svět a myslím, že si to s „novou“ kůží docela užil spolu s dalšími. Přes vše je film dost přímočarý, ale zábavu si udržuje celou dobu.