Omarovic

Plnou parou vzad jsem už viděl taky víckrát, ale proč se dívám znovu? Nepřejte si vidět, jaké filmy mám nyní před sebou, proto je pro mě tento film pro dnešek tou nejlepší volbou. Je to už nějakou dobu, co jsem viděl nějakou americkou komedii tohoto typu a na Plnou parou mám celkem dobré vzpomínky. U takovýchto filmů ale obecně platí „stačí jenom jednou“. Příběh je na komedii celkem klasika. Všechno je sexistické, nadrženým mladíkům jde jenom o jednu věc a takto to chodí pořád. Tento film ale představuje celkem zajímavou výjimku. Začátek by nikomu nemohl být zajímavý, protože tu jde právě o ty věci, které jsem naznačoval, hned první scéna s dialogem „Tak už to vyklop“ byla dobrá, ale myslím, že by asi průběh filmu příliš neovlivnila. A jak by se lišil film od ostatních, kdyby byl „lov“ na jachtě? Výjimkou tu je, že film je obtočen kolem homosexuálů, proto je film konečně odlišně vtipný. Tím nemyslím ty přiteplené řečičky, ale jaké to asi pro dva heterosexuály může být? To je na tom právě to vtipné. Jak se seznamují s posádkou a neobvyklými prostředky na palubě. Musím přiznat, že jsem se povaloval smíchy, když Nick třeba zíral na trochu předpotopní fontánku. Právě tyto scény obsažené asi v první půlce byly skvělé, když pak to přišlo. Mám mnohem radši ve filmech ženy než gaye, ale když jde o komedii, s jejím nástupem se všechno úplně změnilo. Od této chvíle se choval hlavní hrdina jako naprostý idiot a všechen vtip byl ta tam. To role H. Sanze mě ale bavila skoro celou dobu. Ten tu totiž nevedl žádný rádoby románek, navíc jeho skvělý český dabing to suprově okořenil. Jen u něj jsem našel zdravý rozum, taky jeho zevnějšek a dialogy ho dělají směšným. Je ale pravda, že ne vždy mě dokázal tak pobavit, protože scény s trenérkou byly trapné dost. C. Gooding je s těmito rolemi už spjatý, takže jeho výkon nebyl nijak velkolepý. Zde je to opět hlavní role, proto se prakticky díváme jen na něj a právě scény s R. Sanchez nejsou nic originálního a už vůbec ne vtipného. Znovu se dívat nebudu, ale poprvé to může přijít spoustu jiným velmi zdařilé.

Mario je snad nejznámější 2D skákačka, která na světě existuje, ale jak by mohl vypadat film, mě ani ve snu nenapadlo. To by měl ve filmu nějaký stařík skákat deset metrů, sbírat při tom nějaké svinstvo, a když chytí jiný svinstvo zvětšovat a při zranění se zmenšovat? Nechápu, jak si mohl nějaký tým zabrat a vymyslet si příběh, který se hrou vůbec nesouvisí… Tento film se podobá známé hře jen díky názvu a celkem pozoruhodné podobě Boba Hoskinse. Řeknu vám, vůbec nic jsem si od filmu nesliboval, ale začátek mě přes veškerou nedůvěru nakopl a dodal trochu naděje, že film bude mít přece jenom dobrý příběh. Nestalo se tak. Opět jsem se mýlil. Příběh o dinosaurech, kteří se vyvíjeli v jiné dimenzi, by určitě vypadali mnohem lépe, kdyby se Mario natočil za lepších filmařských podmínek. Rok 93 ale už obsahuje jednu novinku. Steven Spielberg udělal díru do světa, když uvedl v život několikametrové loutky dinosaurů společně s velmi přesvědčivými efekty. Proč nevyužívá i Mario takovéhoto obratu? Podle mého názoru je to velmi jednoduché. Nyní v jednadvacátém století dostanou filmy na motivy hry obrovské rozpočty, protože videohry jsou velmi nereálné, tudíž potřebují spoustu efektů, ale v době natáčení Maria videohry nebyly, co jsou teď, proto má film nejspíš tak nízký rozpočet jako měl film na motivy bojovky Mortal Kombatu. Vše je tím pádem velmi nepřesvědčivé, protože oba filmy si zřejmě vystačily se strašákama do zelí, protože ta deevoluce… Co měly znamenat ty malý hlavy na obřích tělech? Ty měly jako představovat dinosaury? A když už jsme v jiné dimenzi, kde se lidi nevyvinuli z opic ale z plazů, jak to, že vypadají úplně stejně jako my? Stejně jednoduché jako v MK. Měl jsem radost, že se tu objevili samí dobří herci, ale jejich talent by se mnohem více uplatnil, kdyby byl film více reálný. Jo a možná bych byl shovívavý, kdyby nebyl děj tak přímočarý a předvídatelný, každá akce je pro hrdiny předem vyhraná a stupidita nepřátel je i u těch zdánlivě inteligentních příliš vysoká. Možná by za to stálo udělat remake.

Když je v televizi nějaký zajímavý dokument, chci ho většinou vidět hned, protože repríza bývá po dlouhé době. Ale tento dokument, i když je nyní na všech světových médiích, jsem chtěl ale vidět úplně se stejným nadšením, jakým by pro mě byl dokument na ČT1 o vesmíru. Zkrátka jeho choulostivý obsah je pro mě velice lákavý nejen proto, že chci jen zabít čas, ale také proto, že si uvědomuji, v jaké situaci se lidstvo nachází. Trailer vypadal velmi lákavě, ale když jsem viděl datum premiéry, obával jsem se, že bude všude uváděn v originálním znění. Ale jak by chtěli tvůrci zapůsobit na celý svět, nebýt překládání. Jelikož na mě zatím nejvíce zapůsobily dokumenty o tvorech minulosti, byl jsem do této chvíle zvyklý na působivé vypravěčské výkony A. Strejčka, jehož hlas předčí i originál. Proto byl pro mě komentář Zdeňka Svěráka velmi zarážející, protože jeho jsem slyšel vyprávět akorát nějaký Večerníček a pohádku. Jenže po chvíli si každý Čech uvědomí, že na toto citlivé téma se hodí dokonce více než právě klasika A. Strejček, jelikož ten nás provázel pouze světem předpokladů s popisnými dialogy. Z. Svěrák nás filmem provázel sice také popisným způsobem, ale zároveň do toho takovou skrytě vyčítající formou, která ale díky Bohu nevyzněla urážlivě. Film by neměl vůbec žádný úspěch, kdyby se všechny dialogy soustředily na soudění lidí, kteří za to zdánlivě mohou. Celý scénář krom toho, že není provokativní, je velmi kvalitní, co se týče jednotlivého vysvětlování lidských činů. Všechno na sebe krásně navazuje, na začátku se načne myšlenka, na kterou pak postupně navazují další. Žádné „Největším problémem je...“ a pak hned „Další problém je…“, zkrátka nic amatérského. Scénář se tedy osvědčil už taky proto, že se tu nevyskytly rozhovory s odborníky, jak to většinou bývá, celý producentský tým má jednu myšlenku, které se drží, ale něco jiného je vizuální stránka. Obraz se neustále pohybuje, celý film spočívá v tom, že se díváte z výšky sta metrů na oblast, o které se právě mluví. Dozvěděl jsem se tu sice neuvěřitelné množství věcí, o kterých jsem neměl ani páru, ale takto to jede po celou dobu dvou hodin. Je pravda, že na dokument jsou 2 hodiny velmi dlouhá doba a někdy vás to začne i trochu nudit, ale svědomí některých z nás nedovolí film prostě vypnout. Díky velmi choulostivému tématu jsem velmi shovívavý, hodně jsem si z něj odnesl a jen doufám, že se na něj podívá více lidí, kterým HOME taky něco řekne.

Deník Bridget Jonesové měl jednu obrovskou chybu, jež byla neuvěřitelná povrchnost. Bylo to úplně stejné, jako v Kameňákovi, jehož děj je složený pouze a jenom z vtipů, jenže vtipy se dají do jisté míry vydržet. Když jde však o trapasy, nejde se tomu smát, místo toho se cítíte trapně sami. Na dvojce se změna režie okamžitě poznala. Snad u všech filmů, co jsem viděl, byly vždycky nejlepší první díly. Díly Jonesové jsou pouze dva, a mohu s čistým svědomím říct, že dvojka byla pouze lepší. Nejspíš debutující režisérka Beeban Kidron udělala velmi dobře, když se na první díl nedívala. Jednak by jí to asi nebavilo, a zároveň se tím pádem nenechala ovlivnit hloupým rádoby romantickým příběhem. Musím docela ocenit, to, co musela Renée Zellwegger pro tuto roli podstoupit, ale zároveň ji trochu politovat, že musela nabrat "sto" kilo, aby vypadala trochu přesvědčivě. Ve skutečnosti je to totiž sexy herečka. Je ale na druhou stranu dobře, že ani tentokrát se neodehrává příběh nějaké sexy krasavice, protože tímto by neměl film už vůbec žádnou hodnotu. Kdyby režisérka nevěděla o předchozím díle vůbec nic, i přes svou lepší náplň oproti prvnímu dílu, by film patrně neměl žádný úspěch. Proto se film opět neobejde bez těch známých trapasů, které už někdy, i když jsou na jiných místech, začínají být fádní a opakující se. Bridget už zase padala, přicházela v nevhodnou dobu, mluvila příliš hlasitě, a mohu být rád, že se z prvního dílu neopakoval její nepříliš oslovující řečnický talent, jež představoval tu nejhorší možnou složku prvního filmu. Ne, že bych v tomto díle hltal každé její „inteligentní“ slovo, ale ty kecy už nebyly tak veřejné jako předtím. A řekl bych, že se v mnoha případech film i těchto scén vyvaroval. Když ale řekla hrdinka něco chytrého, hned si to zkazila svým vnitřním hlasem, který ji dělá hrozně ubohou. Z dvojky mám lepší pocit, podruhé bych se ale nedíval. Doufám, že její dialog o posledním trapasu, co předvedla, bude platit a další díl už nebude. Ani si nedokážu představit, jaká blbost by to zase byla.

Na tento film bych se asi nedíval, nebýt mé zkušenosti s videohrami, které se mnou někdy dokážou udělat to samé, co filmy. Jenom název mě dokázal přinutit k tomu, abych se na film bez prodlení podíval, ale co asi od takového filmu čekat… Jelikož jsou hry na mnohem delší dobu než filmy, mají na první pohled dobré, ale zároveň velmi jednoduché a přímočaré příběhy, což je tím pádem i záležitost filmu, který se jim věnuje. Ovšem film má i pár dobrých stránek. Možná to tak nikomu nepřijde, ale má celkem originální námět, co se týká právě videoher, který tu ještě zaručeně nebyl, jenom pevně doufám, že měl tento film mít i nějaký dopad na diváky. Život, který vedl hlavní hrdina, může připadat nějakým mladším divákům zajímavý, ale rozhodně si nemyslím, že měl film za úkol ukázat skvělý a zábavný život člověka, který pracuje právě s hrami. Jelikož je tento film říznutý i světem kolem marihuany, pevně doufám, že toto měl být spíš odstrašující případ, protože mimo to, že jsme viděli tisíc cvoků na jednom místě, je tu ještě spoustu scén, kde jsou všichni sjetí, až to není hezké. Jaký by to byla ovšem komedie, kdyby tu nebyly alespoň náznaky humoru. Když jsme se s hlavním hrdinou vydali do jeho pracoviště, přišly na řadu další odstrašující případy, jimiž jsou právě zaměstnanci. V některých scénách, kde dokonale ukázali svou inteligenci, jsem si liboval, například nejvíc mě dostala scéna s dialogem „Jak to že mě vidí?“, ale scénky spojené s mariánkou to všechno kazily. Tady to už byly rádoby vtípky, které herci až příliš přehráli, tudíž na přesvědčivost to mělo daleko. Dále mi tu přišla spousta dalších věcí absurdních, jakože stará babička hraje akční hru, dál že z na první pohled normální a inteligentní ženy se nakonec nevyklube nic jiného, než starší puberťačka apod. Celý film je pojat příliš dětinsky, aby mohl pořádně zapůsobit, udělat dobrý dojem a vzpomínku na delší čas. Je zde úplně jasně vidět, že ani jeden herec tady se tu nesnaží být trochu serióznější. Dám plus za nepříliš zaujatý příběh a myslím, že jsem už vše špatné vylíčil.

Jelikož je tento film nový, běžel proto v kinech po přiměřeném úspěchu prvního dílu, ale přesto mi za to nestál, jelikož jednička žádný zázrak není. Udělal jsem velmi dobře, protože kino je spíš pro seriózní filmy a ty, ve kterých je milion efektů. I kdybych ho viděl v kině, reputaci by mu to nezlepšilo, protože takhle stupidní komedie už vyčerpala veškeré originality v prvním díle. S novým kriminálním příběhem zrovna nadšený nejsem. Možná by měl trochu vyšší hodnotu, kdyby byl uveden v seriózním krimi, ale s takovou hromadou rádoby vtipných scén si člověk vůbec neuvědomoval, že se dívá na film, jehož hlavní podstatou je vyřešení zločinu. Jsou to právě ty scény, které vyplňují většinu filmu, je to jako zástěrka toho, že kriminální zápletka je úplně o ničem. Jsem ale na druhou stranu rád, že jsem měl možnost dívat se v příběhu i na jiné celebrity, než je S. Martin, jehož výkon se od předchozího prakticky nelišil. Nejvíce jsem byl nadšen s obsazením A. Moliny, o jehož účasti jsem vůbec nevěděl, je ale pravda, že ve filmu si neužil o nic víc než třeba Andy Garcia nebo J. Irons. Když jsem tu Ironse uviděl, doufal jsem, že ho po dlouhé době uvidím ve filmu více než pět minut, ale stalo se… Steve Martin mi na jednu stranu dělal občas radost a někdy už mě pořádně začal štvát. Jeho neustálé přetvařování a dokola opakující se scény už přestávaly být vtipné a co teprve ty jeho kecy o papežově ženě a podobné kraviny... Ale na jeho roli je přece jen něco originálního. Je to strašný packal, ale není to žádný amatér. Žádný zelenáč, který nakonec vyřeší případ. Díky tomu se mi nesmírně líbila scéna, kde se s Molinou předháněli, kdo umí lépe číst ze stop. Jó, konec taky ovoce nepřinesl. Od prvního dílu se nelišil už absolutně. Na konec je pro nás opět připraven proslov, jak Clouseau naprosto nepředvídatelně vyřešil případ. Tyto poznatky jsme nemohli předvídat, ale tak je film udělaný, abychom si potom mysleli, jak je film geniální. Ale stejně mě vždycky nejvíc naštvou závěrečné scény, kde se koná svatba… Rozhodně si nemyslete, že je dvojka předčí jedničku.

Že znamená Mariachi v překladu zpěvák a kytarista, jsem nevěděl, ale jen obal napovídá, že stejně ve filmu uslyšíme spíš střelbu než uklidňující hudbu… Po tom všem, co jsem už viděl, mi zrovna moc nevoněl ten jeho žánr. Akční krimi je už většinou o ničem a vždycky jsem nenáviděl westerny, proto zájem o film nebyl tak valný, ale člověku změna po dlouhé době neuškodí… Hned začátek mi velké naděje nedával. Film je z roku 93, ale přes to má ač barevný, tak takový ten starý obraz, jež byl využíván hlavně v 70. letech a o takovéto filmy nemám zájem dodnes, ale člověk musí nechat prostor náhodě. Úvodní proslov do mě taky nenapěchoval žádnou naději, protože to byl úplně klasický proslov, který využívá spoustu filmů. M. prozradil o sobě nějaké info a pak takový ten výrok „Netušil jsem, že to bude můj konec.“. Od toho se nedalo zrovna moc čekat, právě že to vypadalo přesně, jak jsem se domníval. Trochu jsem se těšil na to, že po úvodní scéně, budu mít možnost dívat se na příběh z dvou různých perspektiv, ale jelikož je hlavním hrdinou Mariachi, na prvního chlápka, kterého jsme tu viděli, jsme se dívali mnohem menší dobu. Řekl bych, že je film předloha francouzské komedie Drž hubu. Z jedné strany je tu zabiják, který se snaží dostat k bossovi a na druhé člověk, v případě tohoto filmu právě Mariachi, který se do celé situace zaplete a ještě sehraje roli. Jenže takovéto předlohy dokázali tvůrci Drž hubu více využít, protože tam je příběh taky ne moc rozmanitý, ale zato vtipný, což zastírá jeho přímočarost. Tímto jsem vlastně ukázal, jak vypadá příběh tohoto filmu, jenže tady je vše pojato jako náhoda a berou to tu příliš vážně. Jestli tomu chcete říkat romantická zápletka, tak klidně, ale nechápu, jak to mohlo mít na konec filmu vliv. Vůbec tomu není dán žádný prostor, který vyplňují pořád ty samé scény, kde muž s kytarou najednou uchopí zbraň a v mžiku všechny „se štěstím“ postřílí, i když má zbraň poprvé v ruce. Ten konec je sice prostorem pro další dva díly, ale je brutálně useknutý.

Když jsem se začal dívat na tento film, věděl jsem, že jenom využívá jméno staršího Taxi, ale že by se soustředil i na stejný příběh. Mám obrovskou nevýhodu, protože jsem starší Taxi neviděl, ale rozhodně jsem nepředpokládal, že se bude film podobat tak neuvěřitelným způsobem. Starší Taxi jsem neviděl, to je fakt, ale až po skončení tohoto filmu jsem si přečetl Obsah děje toho staršího a hned jsem se zhrozil. Vždyť ten děj je naprosto, ale úplně stejný! Myslel jsem, že film bude mít alespoň něco svého, ale jediný rozdíl, jak se zdá, který mezi nimi je, je jen změna řidičů. Zatímco v Taxi 1998 je muž, tady je to žena. Ale jelikož jsem film z roku 1998 neviděl, budu muset hodnotit pouze to, co jsem tady viděl. Myslím, že se film od ostatních akčních komedií příliš neodlišuje. Zezačátku se díváme na životy dvou naprosto k sobě nesouvisejících lidí, jejichž cesty se nakonec spojí a vznikne z toho to, co vidíme. Styl vyprávění děje v tomto žánru se ale nikdy nezmění, proto je všechno neuvěřitelně přímočaré. Kriminální zápletka tu nemá absolutně žádnou hodnotu, protože tu vidíme jenom na pár sekund čtyři slečny, které vykradou banky a jakoby se nic nestalo, odkráčejí. Policie i F.B.I. je zdá se naprosto bezmocná a proto nastupují dva spasitelé, kterým to jediným zdá se trochu myslí. Tím chci říct, že tu jsou scény z policejní základny, ale i když tu vidíme, jak všichni pracují na plné pecky, nikdy nemají takové uvažování jako naše hrdinka. Queen Lativfah jsem zatím v seriózním filmu neviděl, tudíž ani tady to nebyl žádný super výkon. Úplný začátek je hodně zajímavý, jak tam jede frajírek na kole a překonává všechny překážky, ale jak se dozvíte, že to vlastně podle scénáře dělala asi stokilová ženská, hned vám dojde, že uvidíte, jak si ta herečka jenom na frajerku hraje. A co teprve její auto… Takový menší odvar z Kurýra… Podobnost s Taxi 1998 nemohu dost dobře posoudit, ale děj v něm mi bohatě stačí k tomu, abych tomuto filmu strhl tak 20%. Vtipy tu po krátké době ztrácejí účinek a konec je příliš jednoduchý.

Trvalo mi opravdu velmi dlouho, než jsem se do filmu odhodlal, není to u mě vůbec žádná novinka, ale není to poprvé, co jsem se neměl odhodlávat a prostě nechat film být a rozhodně se na něj nekoukat. První díl série Sám doma byl velmi originální, člověk si zvykl na úplně všechny herce a nejenom mně se líbily všechny ty nástrahy, které Kevin i přes svůj věk ukázal. Dvojka už nebyla zrovna nic moc, protože se vše opakovalo. A Bože, ani se mi nechce vzpomínat na trojku, která využila tak originální předlohy a navíc bez Culkina to nebylo ono, ale tento díl je více než vrchol kýče. Když už se malého Kevina v trojce vzdali a přichystali nám takovou kravinu, nechápu, proč ho sem najednou tahají znovu. To jim došly nápady nebo co? Je očividné, že nápad není jednoduché vymyslet s předlohou, kde se může vše jenom opakovat, ale toto je opravdu jenom trapná ubohost. Kdyby film byl alespoň s Culkinem, který s touto postavou začal… To je na filmu právě úplně nejhorší, že se vrací k již dávno zabrané postavě, a když už, proč si rovnou nevymyslet po vzoru trojky nového adepta? A nejenom Kevin… Změnili se všichni herci z celé rodiny a to si dovolují nazývat se McCallisterovi? A abych nezapomněl, celý film se odehrává v domě, který má očividně úplně všechno, na co si člověk jenom vzpomene… Nepřipomíná vám to náhodou něco? Culkin nezůstal jenom u Kevina, proto je tu strašná podobnost s filmem Richie Rich. Nový příběh, dá-li se tomu tak vůbec říkat, neměl vůbec žádnou hodnotu. Začal samozřejmě úplně nevinně, ale „noví“ padouši byli ještě mnohem horší než všichni jejich předchůdci. I tady se změnili herci, a naivita a naprostá demence z předchozích dílů taky nevymizela. Je už opravdu více než dětinské dělat tady naprostého dementa a s výkonem je i pozadu náš nový Kevin. Je to sice malý „herec“, ale emoce, které má jenom hrát, jsou jeho nejhorší stránkou. Jinak tak známé pasti a kreativní nápady malého hrdiny jsou tu úplně na nic, a konec již tak přímočarého a předvídatelného filmu je už úplný vrchol.

Pátek třináctého je další série, do které se musím nutit, abych se na ní podíval. Když jsem se díval na Noční můru v Elm Street, díval jsem se na všechny díly celé série, ale měl jsem proto mnohem lepší důvod než tady. Freddy Crooger má alespoň trochu charakter a něčím se od ostatních vrahů odlišuje, ale co je Jason? Nic než maniak, kterému jeho máma řekla, ať jí pomstí. Nemá vůbec nic, na co by se u něj dalo vzpomínat, jediné, co se mi při jeho jméně vybaví, je jeho hokejová maska a mačeta. Jakmile jsem viděl začátek, už jsem měl smíšené pocity. Film jsem proklínal i s opovržením se mu smál, protože i když je Jason nesmrtelný, někdy to přece musí skončit. Když na začátku vylezl z hrobu, přišlo mi to jako příšerná ubohost. Naštěstí jsem udělal předčasný závěr a v některých ohledech musím film i pochválit. Již neměl tak potemnělou atmosféru a celý příběh se odehrával na úplně jiném místě. S Jasonem naložili tak, jak bych s ním naložil já, prostě ho zničil, ale Jasonova nesmrtelnost má od nynějška základ i v myšlenkách. Jenže jak film celkem lépe začal, okamžitě si to celé zvoral. Myslím, že je asi každému jedno, když trochu prozradím rozuzlení, ale když všechny ty vraždy nakonec neprováděl Jason, ale nějaký chlap, který jinak neměl ve filmu vůbec žádné uzemnění, na tom vůbec nic nezměnil. Tvůrci stejně tvořili film s ním a ne s nějakým chlapem, co se za něj převléká. Z předchozích dílů víme, že Jason je znetvořený, a že se z něj prakticky stala stvůra, a proto mi přijde hodně divné, že je vždycky před každým napřed. Neměl školy a přes to si vymýšlí pasti a úplně všichni se do nich vždycky nachytají. Je tu i spoustu naprosto nepotřebných postav, je vidět, že tvůrcům došly nápady, ale ať zabíjel, koho chtěl, vždycky z toho nic výjimečného nevzniklo. Vždy jste viděli jenom ruku, jak se napřahuje, a pak nebožtíka. A ten konec nejspíš měl být další novinkou, ale tím film jenom zastírá to, že ať se ve filmu stane cokoliv, nikdy neuvidíte dělat Jasona nic jiného, než jak zabíjí, koho potká.

Už je to delší dobu, co jsem viděl první film xXx, ale proč se nepodívat na dvojku, když jednička skýtá takové množství zábavné akce… No jo, ale prostředkem k zábavě v těchto scénkách se už stal Vin Diesel. Když už bylo řečeno, že Diesel ve filmu hrát nechce, měli s pokračováním skoncovat, ale po patnácti minutách trvání oargumentovat Dieselovu neúčast, že na Bora Bora zemřel agent Xander Cage, neboli xXx z prvního dílu, mi přijde hodně ubohé, naivní a dětinské. Je naprosto jasně vidět, že producenti s jeho účastí počítali, a kdyby se tu snad ukázal, možná bych bral hodnocení filmu na lehkou váhu. Když jsem se dozvěděl, že nového xXx bude hrát Ice Cube, bylo mi hned jasné, že na Vina Diesela prostě mít nebude, ale jeho napsaná role mi také přijde hodně odfláklá. Diesel byl také trestanec, který snad ani neměl na vybranou, jestli se chce stát agentem a oba jsou samozřejmě výborně vycvičení v boji, to je prostě jenom prachsprosté kopírování a to do toho jsme tu ještě slyšeli, že nový agent tedy Cube, je důraznější. Houby s mákem! Ice Cube si jenom hraje na Diesela, pořád se tváří jako největší frajer na světě a tento výraz ve tváři asi dvakrát přeruší kratičký úsměv. No je to taky kvůli nekvalitnímu scénáři. Ten nám nenabídne po celou dobu vůbec žádný zvrat, celý příběh je strašně přímočarý s pěkně trapnou a rádoby záludnou zápletkou. Willem Defoe je tu jako hlavní záporák a strůjce atentátu na prezidenta, och jak originální a do toho chce využít ty ďábelské okolnosti. Jinak jak si scénář přetvořil Cuba a jeho jalový ksicht, je velmi jednoduché. V tomto filmu pořád platí, že když si hrdina něco naplánuje, vždycky mu to vyjde a dále je samozřejmostí, že když má hrdina soupeře, nejdříve hrdina prohrává a pak dojde na nějakou rádoby nepředvídatelnou parádičku. Jo a ty parádičky… Ještě více nereálné, než v předchozím díle. A konec je prakticky úplně stejný jako předtím, protože tu znovu jelo něco rychle a hrdina tu předvedl pár frajeřinek s autem. Celé je to pěkný nereálný nesmysl, někteří herci zůstali z dřívějška, ale Cube si xXx nezaslouží.

Podivuhodný příběh Benjamina B. jsem chtěl vidět už dávno, ale myslím, že jsem mu tolik nevěřil, abych na něj chodil do kina nebo se na něj díval v angličtině, zkrátka jsem s ním nechtěl mít žádnou práci, proto se dívám až tak dlouho po premiéře s CZ dabingem. Věděl jsem přibližně, o čem film bude, ale rozhodně jsem nečekal, že si zde tvůrci pohrají i s efekty a zajdou až kam meze sahají. Většina trvání filmu mě velmi fascinovala. Hned na začátku jsme byli svědky nejnovějších filmařských technologií, které umožnily filmu normálně a hlavně přesvědčivě vypadat. Určitě se animátorům povedly všechny scény, kde jsme se dívali na Buttonovu zestárlou tvář. Je opravdu zajímavé dívat se na nevysokého starého muže, ale zároveň si v duchu říkat, že je mu vlastně třeba jenom deset let. Je také určitě velkým plusem, že si scénář dokázal pohrát i s dialogy, které byly obsazeny na začátku a konci života hrdiny. Jako starý se choval a mluvil jako dítě a jako dítě byl senilní a mrzutý, ale byla tu taková malá nesrovnalost, která mi trošičku pokazila celkový dojem z toho, jak zajímavý život B. Button žil. Je asi samozřejmé, že se nemohl narodit jako 1,80 metru vysoký starý děda, tím pádem byl starý, ale rostl jako normální dítě. No, ale zemřel jako normální dítě. Když jsme viděli metrového dědu, jak jezdí na vozíku, proč jsme neviděli dospělého člověka s tváří dítěte? S digitálním obličejem Brada P. jako starého muže si dokázali animátoři skvěle pohrát, ale umírat nechali jemu naprosto nepodobné jedince, myslím, že by ho dokázali vytvořit i mladého. Jinak příběh byl zcela předvídatelný, co se týče nekonkrétních zážitků v životě. Krom toho, že život hlavního hrdiny šel na ruby, nebyl příběh tak rozmanitý jako třeba ve Forrestu G., ale místo toho šel více do hloubky. Cate Blancett moc rád nemám, ale stejně jako v Lotrovi se mi zde velmi líbila. Je to vlastně druhý film, kdy jsou spolu s Pittem v jednom filmu. Je sice pravda, že nás Pitt provázel v každé scéně, ale jsem rád, že nebyl dán prostor pouze Blanchettové. I vedlejší postavy dostaly svůj kousek. Filmu dám 80, a je mi i přes to trochu líto, že jsem si nezlepšil zážitek v kině, protože jako dvou a půl hodinový film by za to v kině s takovýmto příběhem stál.

Ani jeden ze série Pátku třináctého se mi nelíbil. Proč se dívám na tento díl? Protože chci pro jednou dát šanci remaku, který je z roku 2009, tudíž s kvantami efetků, ale bohužel tady se objevila ta nejhorší možnost, co mohla nastat. U některých filmů se díly s dobou zlepšují, jiné naopak a někdy jsou remaky lepší a někdy ne, ale tady je strašná originální předloha, tak i tento rádoby strašidelný remake. Ani si nechci představit, že bych na tom byl v kině, protože to bych litoval svého drahocenného času ještě mnohem víc, než jsem si včera vybil vztek na Terminátorovi Salvation. Je dost těžké psát o lepších a horších věcech, které má stará série a tento film. On to vlastně je i není remake, protože začíná sice jako na konci prvního dílu, ale pak je tu děj ze současnosti, kde se už používají GPS atd. Když jsem viděl film Freddy vs Jason, měl jsem z toho velmi špatný pocit, protože na film dlouhý jen asi 90 minut zde bylo příliš mnoho informací, které byly do tohoto času doslova vecpány, proto neměl film vůbec žádný příběh, ale tady měl film prostor pro spoustu lidí i pro našeho Jasona, ale tvůrci jsou příliš naivní a nepoučitelní, možná se to někomu takhle líbí, ale tyto lidi nechápu. Čím se lišil tento film od předchozí asi desetidílné série? Prakticky ničím, protože koho to najednou vidíme po první scéně z minulosti? Koho jiného než partičku nadržených teenagerů, mezi jejichž záliby patří jenom kouření trávy, chlastání a samozřejmě sex, bez kterého se zatím neobešel žádný díl Pátku 13, co jsem viděl. Každý z dílů série začal vždycky hrozně nesmyslně, ale nemůžu pochopit, proč scénář pořád někoho tahá ke Křišťálovému jezeru. Jakoby se nikdo nesnažil hledat několikanásobného brutálního vraha a nechal tam lidi volně pobíhat… Jinak děj nemá vůbec žádnou atmosféru, člověk, který je vlákán do pasti, jenž si všimne něčeho podezřelého je bez okolků zabit. Člověk okamžitě ví, že když je více než pět vteřin ticho, objeví se Jason s nadlidskou silou a je vymalováno. Ale nebyl by to Jason, kdyby i po jeho smrti znovu nepovstal.

O tomto filmu jsem velmi pochyboval, více než o jakémkoliv jiném. Změna obsazení mě natolik odradila, že jsem ještě dřív před tím, než jsem film viděl, označoval film jako budoucí pitomost. Nikdo jiný kolem mě si to nemyslel, ale mé proroctví dopadlo přesně. Viděl jsem dva trailery, oba byly velmi přesvědčivé, člověku se hned zatetelilo srdce, když viděl terminátora s přesvědčivými pohyby a ne ty z jedničky, kde se terminator hýbal jako v Cestě do pravěku. Ale i přes mou velkou nedůvěru jsem na to prostě šel do kina. Snad mi bylo předčasnou útěchou, že se dozvím něco nového o tom, co nám Arnold Sch. vybudoval. Nicméně jak film rychle začal, tak takhle i skončil. Hned na začátku jsme měli nějakou akci. Netrvalo dlouho a byla tu další akční scéna a pak další a další, ale pořád jsem neztrácel naději, když jsem viděl ty mé milované plecháče. Ale to jste ale měli vidět celý film. Film se ani v nejmenším předchozí trilogii nevyrovná. Každý předchozí díl měl pro nás vždy něco nového, každý z nich přesně a nádherně pasoval na druhý, ale i přes to všechno si všechna pokračování vytvářela vlastně vlastní příběh, který nějakým způsobem začal a nějak skončil. Ale tento film začal s akcí a to se mu nevyplatilo. Člověk se celou dobu ptal, o čem film vlastně je. Vůbec totiž nijak nezačal, jenom se objevily vrtulníky a hned mohla začít první velká akce. Je vážně vidět, že doba dělá svoje, jak se mění, mění se i prostředky, které dělají film realističtějším, co se týká nereálných scén. Ale film má tak obrovský rozpočet, který je z obrovské části vražen právě do vizuálních efektů, a že jich tu vážně je… Proto vám hned asi dojde, že díky tomu je film do takové míry nereálný, že se neskládá vůbec z ničeho jiného, než z prachobyčejné akce. Vůbec, ani na jednu minutu se děj nezastaví. Pořád se tu něco děje a tím se hlavně odlišuje od první trilogie. V ní akce měla své meze a sotva pětina filmu jí tvořila, měli jsme tam možnost více se dozvědět o budoucnosti, ale tady nepadne jediná smysluplná věta či hláška, která by nás s něčím novým obeznámila. Co se týká Arnieho, byl to jediný faktor, který nás vracel do minulosti, ale je tu pouze digitalizován. Christian B. se nikdy nezmění. Jeho výkony se nezmění, prostě je to neohrožený hrdina, který sejme úplně všechny. Ve trojce byl Connor takový srábotka, ale tady je to voják elitní jednotky, který má hlavně hodně munice a vysílačku. Nejen z něj jsem naštvaný, úplně všechny postavy mají jiné obsazení. Co se týká Markuse, jen ten mě ve filmu trochu zajímal. Alespoň nějaká novinka, terminátor s lidským srdcem a myšlením, paráda a scéna, kde bojoval s T-800, se mi líbila úplně nejvíc. Abych nezapomněl, tvůrci asi zapomněli na staré dobré T-101. Nejspíš je to jen změna v českém dabingu, ale o T-800 nepadlo ani jedno slovo v žádném díle, ale jsem rád za další nové modely jako T-600 atd. Každopádně bez charismatického Arnieho to není ono, ten je na tom stejně jako Bedrna v Simpsonech, nikdo ho nedokáže nahradit a jestli takto budou přímočaře vypadat, rádoby dojemně končit a hýřit jen samými výbuchy i další díly připravované trilogie, bude naštvanost na nejvyšší úrovni.

Samotáře už mám také velmi dlouho, ale vrtá mi hlavou, proč jsem se radši nepodíval na ně místo Dětí noci… Vždyť mají mnohem vyšší hodnocení a spousta lidí ho vychvaluje, ale já už jsem se takhle prostě narodil. Na mě neudělal vůbec žádný dojem ani tento film, i když jsem do něj dával velké naděje. Už zase je tu ten velký problém, který se týká našich českých filmů. Žádný scénárista si prostě nedokáže vymyslet vůbec nic jiného než příběhy ze života. I tento film je prosáklý tou děsnou realitou. Dialogové filmy mám velmi rád, ale ty dialogy musí být alespoň trochu k věci. Naši herci tu nedají vůbec žádný prostor fantazii, alespoň co se týče hlavní ženské role. Jako vždy se i v tomto filmu mluví jen o životních problémech, které lidé doopravdy mají, ale z toho vám potom nevznikne vůbec žádný kloudný příběh, který má začátek a konec. V divadlo to tak má být, ale ve filmech bych vždycky rád věděl, na čem jsem. A abych nezapomněl, životní problémy jsou zase záležitostí rádoby romantických aférek, které jsou vlastně složkou, která tvoří asi 90% celého filmu. Jediné, co je na tom dobré, je, že jich bylo více než jeden, a že se všechny navzájem propojoval. Když jsem viděl obal, řekl jsem si, že vše bude určitě velmi tajemné, ale celý film nemá vůbec žádnou atmosféru, má pouze slabý nádech atmosféry Prahy, což ji dělá neuvěřitelně stereotypní. Pražské uličky jsou skoro všechny stejné a denně jimi i já procházím, proto mi to přijde už velmi nudné. Jak jsem říkal, hlavní ženská role je přespříliš zaujatá, ale nějací herci mě dokázali občas i rozesmát. Je velmi podivné, že z jedné strany je film velmi realistický a z druhé využívá i takového humoru, který využívají třeba Simpsonovi. Třeba role Ivana Trojana ač vypadá velmi inteligentně, je ve skutečnosti strašně tupá a naivní a to samé platí o roli Jiřího Macháčka. A pak když se realita a tupost sejdou, tak je to takový divný mix, páč i v Simpsonech jsou i ti nejinteligentnější velmi vtipní. Ještě že to mám za sebou, protože jednou mi to bohatě stačilo.

Tak tohle bych do Gran Torina nikdy neřekl. Jenom jsem viděl režie: Clint Eastwood a v hlavním obsazení: Clint Eastwood a hned mě přešla chuť na velmi dlouhou dobu, a že už film mám velmi dlouho. Neodrazoval mě Eastwood sám o sobě, ale hlavně všechny ty plakáty… Vidět ho jak se zasmušilou tváří drží puškou v ruce, mi přišlo s jeho zásluhami na filmu příliš vychloubačné a celou tu dobu jsem počítal s filmem o důchodci, ale ne takovým, jakým byl Zdeněk Svěrák ve Vratných lahvích, ale jako byl třeba Rambo nebo Rocky v posledních dílech, kde zkrátka Sylvester S. věří, že i lidé staršího věku dokážou velké věci a po Gran Torinu tomu opravdu věřím. Ale nejvíc se mi na Eastwoodovi líbí, že si film pouze vymyslel, díky tomu, co jsem viděl, už o Clintovi nepochybuji. Hned na začátku jsme se mohli seznámit s povahou postavy, a ani mě neudivovalo, že nasadil patřičně naštvaný pohled. Poté, co se ve filmu objevili Asiaté, měl jsem předtuchy, že si Clint nevymyslí nic lepšího, než to co mohl vidět v Kultu hákového kříže, kde si hlavní hrdina zahrával s rasismem, ale nám se naskytl zcela očividný opak. Hned první scény poukazovaly na „zmršenost“ dnešních generací a díky tomu mohlo potom dojít k té příjemné změně, která už načala skutečný příběh filmu. Člověku to hned přineslo radost do duše, když viděl Clinta usmívat se u jídla s jeho asijskými sousedy, kterými dříve pohrdal. Díky tomu to pak nabralo ten správný směr, ale film je velmi realistický, vše poukazuje na to, jak to ve skutečném životě chodí, proto zde nemůžete čekat nic dojemného. Clintova role se změní k lepšímu jen okrajově, nemůžete hned očekávat, že bude jako vyměněný, to se mi právě líbí, že se zde nemění charakter hlavní postavy. Od děje, ač vypadá na první pohled nezábavně, jsem se nemohl odtrhnout, i když v sobě měl jen přiměřeně zrychlených scén, udržel si svou úroveň po celou dobu a nezapomenu napsat, že mě všechno velmi inspirovalo. Už jsem se bál, že vše skončí podle mých obav, které vznikly díky předchozímu ději, ale Clint není naivní ani dětinský, proto si vymyslel něco vážně lišáckého a emocionálního. Jsem velmi, rád, že jsem měl tu čest film vidět.

Asi si myslíte, že jsem blázen po tom, co jsem dal 20% jedničce, ale mým záměrem, proč jsem se díval na dvojku, je ten, že se už dál nechci dívat na tento film, jak ho mám v seznamu filmů, co jsem ještě neviděl. Jednička je úplně o ničem, svým vzhledem příliš kopíruje vzhled počítačové hry, proto nemá vůbec žádný příběh, a jestli tomu tak chcete v tom filmu říkat, tak to byl jeden z nejubožejších, co existují. Dvojka má v příběhu, co se týče normálního začátku a konce navrch, ale to co obsahuje je více než úděsné. I když skončila jednička otevřeně, není přece důvod ji rozvíjet tak nechutně dětinsky. Tvůrci asi ztratili rozum, když si pro nás připravili jen ubohý příběh o záchraně světa, před nějakou Jinozemí a spojením dvou světů. Navíc film nemá ani na to, vymyslet si takový průběh, který by umožňoval kompars. Člověk se tu dívá jen do šesti tváří všem rádoby hrdinům, kterým leží osud světa v síle jejich paží… A co měla znamenat ta jejich „Jinozemě“? Od našeho světa se vůbec nelišila, vypadala sotva jako nějaká New Yorkská ulička v noci s plápolajícími ohni. A palác nebo chrám jejich vůdce má být jako co? Když si mám představit naprosto odlišnou říši, která je mimo naší dimenzi, tak takhle to rozhodně nevypadá. A všichni její obyvatelé se nějak náramně podobají lidem a jen pár z nich je zkrášleno digitálními efekty. Příběh je neuvěřitelně přímočarý a na tak malou délku si to nemohl dovolit. Načne se tu pár věcí, které ani neskončí a ty nesmysly… jakási doprava skrz jádro Země, kybernetické paže a vůbec všechna ta fakta, která se nějak v jedničce neobjevila. Raiden tu má najednou bratra, s kterým soupeří o křeslo v nějaké radě, Subzero ho má taky, prostě všechno to jsou takové ubohé pokusy o nové rozšíření. A těch změn v obsazení… Raiden, Sonja... Jinak efekty šly na úkor všech bojů, které byly ještě mnohem nepřesvědčivější, než dřív. Všichni bojovníci mají příliš vysokou výdrž, prolétávají stěnami jakoby nic, ale vrchol všeho byla závěrečná scéna, kde se Lyu proměnil v draka. Ten se graficky povedl, ale kravina to byla úplně největší. Jen díky efektům dám 10.

Pro rodinné komedie moc velké pochopení nemám, vždycky jsou totiž stejné, ale naštěstí se tento film ukázal víc, než co prozrazuje jeho obal. Vidět Dwayna Johnsona v obsazení mě velmi zaráželo, ihned jsem si řekl, že to všechno bude probíhat úplně přesně, jako s podobnými filmy s hlavní rolí takovéhoto typu herce. Arnold S. má na svědomí Policajta ze školky dokonce i Vin Diesel si plácl u smlouvy na Ochránce, ale Dwayne J.? Při pomyšlení, že bude trapčit jako jeho namakaní kámoši, mě přímo zarážela do země, alespoň pro mě bylo útěchou, že film nebyl spojený se špionáží, nýbrž s fotbalem. No, ale ještě horší byla představa, kde učí malé dětičky hrát americký fotbal. Mám vážně kliku, že takovouto představu neměli o filmu i jeho tvůrci, a že s infantilismem jsem se tu mohl setkat jen v určitých mezích. Začátek mi hned napověděl, že při hrdinově povaze, se s tím musí něco udělat. Řekl bych, že dát do života takové hvězdy jeho malou dceru, bylo asi to nejlepší, co si může dovolit rodinná komedie. Ovšem scénáristi si mohli při svém řemeslu trochu více pohrát s dialogy. Žádné nesmyslné bláboly tu naštěstí nezazněly, ale role malé Peyton, neboli dceři hlavního hrdiny, je asi o deset let postaršena. Jako jo, hraje si tu s panenkami, dělá samé dětské potíže, ale její způsob mluvy k ní absolutně nesedí. Film je už malinko starší, ale to vůbec nehraje roli ani s naším dabingem. Slyšet tu malou holku s přesvědčivým dabingem, když mluví, přemýšlí a spontáně se vyjadřuje jako dospělí, mi akorát kazilo dojem. Na druhou stranu, nebýt toho, nikdy bych se nedožil takových vtipných scének, které jsem v poslední době potřeboval. Nestydím se říct, že při některých scénách s hlavním hrdinou, jak se ponižuje a snaží se ze všeho marně vyklouznout, jsem se za břicho popadal a to myslím vážně. Konec je pochopitelně na komedii velmi „dojemný“, ale nebudu mu kazit reputaci kvůli pár minutám na závěru. Pro jistotu jsem se ale na scénky při titulkách nedíval. Klidně bych se někdy odvážil do filmu znovu.

Tomuto francouzskému filmu jsem hodně věřil, schovával jsem si ho jako až na pak, až budu chtít lepší film, že právě tento bude tím lepším, ale žádného Božského zázraku jsem se nedočkal. Je pro mě změnou dívat se pro změnu zase na jiný film, než ty které jsou americké, a výsledek je většinou patrný hned od začátku, tedy první věc, která mě překvapila je jeho vizuální stránka. Na imdb se dávají i obrázky z barevných filmů černobíle, ale tento film je kompletně černobílý. Nechci věřit tomu, že na to štáb neměl peníze, jsem přesvědčen, že to tak mělo být, ale prostě jsem s něčím takovým nepočítal. Ale rozdíl od filmů z čtyřicátých let je přece jenom patrný, proto barva obrazu nehraje roli. Je to vlastně další fakt, který ho dělá výjimečným. Angel-A není takový klamavý název. Nejen, že se k nám z nebes snese anděl, ale jmenuje se k tomu Anděla, ale to je z názvu asi všem jasné. Příběh je tím pádem docela zajímavý. Hned na začátku se můžeme seznámit s hlavním hrdinou a vyjde nám, že zas tak originální začátek to není. Filmů s hrdiny, kteří jsou na dně a snaží se ze své situace dostat, je plno, ale oproti tomu způsob postavení se proti situaci je docela originální. To, že se z nebes snese anděl, to se přece dá vystát, alespoň mě to jako vyhledávači reality v dramatech a komediích, kde není v popisku sci-fi, nevadilo. Rie R. vypadá na fotkách skvěle, ale jako lehké dívce jí to tady zrovna moc neseklo. Pak taky způsob jak ji udělat dvoumetrovou je lehce prokouknutelný. Výškový rozdíl je patrný, ale je natáčen z hrdinovy perspektivy. Příběh je pojat velmi emocionálně, máme tu spoustu scén, kde se hrdina seznamuje se svou osobností a sem tam se objeví i dosavadnímu ději scény odlišné. A někdy si ani neodpustíte se trochu zasmát. Jammela D. jsem tu viděl více než rád. Tady mi ukázal, že dokáže hrát i v seriózním filmu, ne jako je třeba Asterix a Obelix, to je přímo vrchol trapnosti. Konec filmu si ale všechno rapidně zhoršil. Takhle se to dalo očekávat, byl bych spokojenější, kdyby na konci hrdina jen volal a se smutnou hudbou by film skončil.

Na Sedm životů jsem se podíval okamžitě, jak jen se objevila česká verze, protože všechny filmy, které jsem posledně s Willem Smithsem viděl, mě nesmírně dojaly. Už si ani nepamatuji, jaký jiný druh žánru film jsem s tímto hercem viděl. Dříve to byl takový komik, který se ukazoval hlavně v Men in Black a nyní točí jen samé dobré dramatické filmy. Nicméně film Sedm životů popisuje tentokrát fiktivní život jednoho muže, který to má v životě zkrátka těžké, tentokrát jiným způsobem než v dalším skvělém filmu Štěstí na dosah. Je opravdu zajímavé, že u mé podezřívavosti ke kvalitě nejnovějších filmů, se vždycky Willovy filmy vydaří. Abych začal, nový Willův příběh by měl jít určitě mnoha lidem příkladem, ale to nezjistíte jen tak, že se podíváte na prvních pár minut. Na tomto filmu je velmi pozoruhodné a originální, že člověk hned od začátku prostě neví, o co tady skutečně jde. A to je pro film velkým plusem, protože tímto se liší od jiných dojáků, které točili i jiní herci. Je třeba se dodívat až do konce, abyste nakonec pochopili, co znamenaly všechny ty řeči na začátku, co nedávaly smysl, a kde se bere hrdinova neobvyklá štědrost. Všechno je velmi dojemné, ale já jsem tentokrát sice se slzami šetřil, ale uznávám, že film je skutečným příkladem lidské dobroty. Na příběhu se mi nelíbí jen to, že má v podstatě romantický příběh, ale zároveň tu máme takové odbočky, které s dějem přímo souvisí. Vše vám začne dávat smysl zkrátka až na konci. Některé scény vám můžou přijít i vtipné, ale tady převažují spíš ty romantické a dramatické. Ovšem někdy to začíná být už příliš zdlouhavé. Člověka baví ta první půlhodina, pak už se to opakuje a na další zvrat se musí čekat do času přibližně 1:45 a Co povídat o Willu Smithovi… Výkon je podle mě skoro stejný jako ve Štěstí na dosah, ale jeho role je zkrátka skvěle napsaná a její vlastnosti prováděné tímto hercem se vám prostě líbí. Já doufám, že Will bude mít v budoucnu podobné role a sem tam nějakou jako ve filmu Já Legenda. Film mi za to stál, ale když se nad tím zamyslím, chtěl bych ho vidět už jenom půlkrát.

Netrvalo mi vůbec dlouho rozmýšlet, zda se podívat i na třetí díl známého Kmotra, protože jednička i dvojka mají velmi vysokou úroveň a byl by doslova hřích se na trojku nepodívat, když už jsem si celou sérii načal a jsem upřímně velmi rád, že už to mám za sebou, jelikož všechny díly s průměrnou délkou dvě hodiny padesát minut, vám stačí jen jednou. Doba dělá své, ale s Kmotrem to vůbec nic neudělalo. Není lepší a ani není horší, je pořád stejný a drží si pořád stejnou úroveň. Jsou tu lepší i horší věci, které se navzájem vyvažují. Například díky novodobým prostředkům se mi opět velmi líbila už ne tak potemnělá atmosféra, jakou měl hlavně původní díl a doba také udělala své i s Al Pacinem. V prvním díle je číslo jedna Marlon Brando, v druhém se Al snaží vypadat důvěryhodně a také se mu to daří a zde už to byl Brando třetího dílu. Nyní už to byl ten don, kterého jsme všichni chtěli. Je velmi pozoruhodné, že i třetí Kmotr má stejné ovace jako jeho předchůdci. Kmotr by mohl být sám o sobě, pak přijde dvojka, která taky nezavání pokračováním a nyní se objeví i trojka, která ovšem není hodná kritiky. Kmotr je ve stylu nových pokračování možná ještě úspěšnější než Pán prstenů, kde je pokračování nezbytností. Nový díl je opět velmi nepředvídatelný, člověk prostě nemůže předvídat, co se stane, film běží jako normální události v životě, ale je podle mě už trošku přímočarý. Rozvinutí příběhu je dobré jen v tom, že vše probíhalo úplně stejně jako v předchozích dvou dílech. Stejně jako minule mi tu nestačily ženské role. Máme jich tu dostatek, ale všechny plní úlohy pouze vedlejších postav, také mi tu chyběl Tom Hagen alias Robert Duvall, ale za to jsem velmi rád za obsazení Andyho Garciaho. Splňoval přesně to samé jako Pacino v prvním díle. Jak si připravilo druhé pokračování rozvíjení příběhu tím, že se vracelo do minulosti, tady už s ničím takovým nepočítejte. Nedokážu ale Kmotrovi 3 dát menší hodnocení než 70% a ani nechci, proto nechám i poslednímu dílu toto hodnocení. Na triumvirát Kmotra budu vzpomínat v dobrém, ale stačilo mi to jednou.

Musím přiznat, že jakmile jsem viděl prvních deset minut, všemu jsem kompletně věřil. Jak by asi taky měl vypadat film Bolt – Pes pro každý případ, kdyby nebyl nějaký hrdina s nadpřirozenými schopnostmi. Ale hned si přiznám, že těch prvních pár minut je přece jenom trochu moc. Tu Supermanskou sílu bych unesl i super rychlost, ale laserový zrak, nebo superštěk a podobný kraviny, to bych fakt nesnesl. Ještě že jsem byl naivní, když jsem si myslel, že tvůrci jsou naivní :D. Musím uznat, že jako vůbec první Walt Disney 3D film to vážně ušlo. Ovšem představivost vám okamžitě představí, jak to bude celé vypadat po konci začátku. Je správné, že tvůrci nemyslí jenom na ty fantasmagorické scénky a myslí také na normální život. Tím chci naznačit, že když animovali, jak se pes doopravdy chová, jen ve video kabátku, vydařilo se to vážně bezvadně. Ale nadruhou stranu jsem si hned uvědomil, že takovéto animáče se nevyrábějí pro 15 a více. Právě, tyto film jezdí jako na výrobním pásu pro malé děti, proto když dokoukáte film až do konce, musíte se smát. Ale ne s opovržením, zas tak špatně na tom nějaké animáky nejsou. Ale je vám hned od začátku jasné, že to dopadne přesně jako v jiných filmech. Je to stejně jako v Truman Show, jenom se psem. Abych to lépe popsal, můžete si film také srovnávat s filmem Příběh hraček nebo tak nějak, kde se srovnával se svou existencí robot. Pes tedy začne chápat, že jeho nadpřirozené schopnosti neexistují, a že zkrátka není žádný super pes. Díky tomu se občas i zasmějete, ale není to tak valné. Pak, aby mohla zaznít ta veselá znělka beze slov, naservírovali nám sem i scénky, jak se náš pes Bolt učí vlastnostem normálního psa. A aby to neskončilo tak jednoduše, máme tu i celkem předvídatelnou událost, kde hrdina přes veškerou realitu provede i hrdinský čin. Přímočaré jako facka… Jsem velmi rád za dabing Saši Rašilova, který mi připomínal Kung-Fu pandu. Jinak film bych dal bez okolků do rukou i starším jedincům, protože taková infantilnost to zas není.

Memento jsem si nechal na takové specifické číslo 555, samozřejmě proto, že ho všichni vychvalují, a že je chvalně známý tím, že je velmi zmatený. Po tom, co jsem si prožil v trilogii M. Pythona a vůbec po všech těch filmech, které jsem poslední dobou viděl, jsem se prostě musel podívat na něco složitějšího. Byl jsem velmi sebejistý, když jsem si myslel, že budu všemu rozumět, ale naštěstí se to na konci nějak zmáklo. Hned na začátku jsem si musel zvyknout na velmi neobvyklý způsob vyprávění děje. Kdo kdy viděl scénu, která nějak prostě skončí, pak naskočí další, která absolutně na tu předchozí nenavazuje? Nejspíš pár výjimek existuje, jako třeba 21 gramů, ale film má velmi jednoduchou pointu, která je ovšem vyprávěna složitě. Zkrátka na ty scény vyprávěné pozpátku jsem si zvykl, ale asi v půlce filmu, tedy i v půlce, kdyby byl film vyprávěn normálně, už musela naskočit logika a do té doby jsem si myslel, že mám všechno v malíku. Stejně vám nakonec vyjde, že celý film je jen o pomstě, ale to se v žádném případě nemůže filmu zazlívat. Pomsta je už chabé téma a zde by byla také, nebýt nemoci hlavního hrdiny. Když vám řeknu, že si nic nepamatuje, pocit se vám nezlepší, protože to už tady taky milionkrát bylo. Třeba v Agentu bez minulosti, ale choroba, která hrdinovi sužovala život, mi udělala okamžitě úplně jiný pohled na film a díky tomu je taky velmi originální. Je velmi pozoruhodné pozorovat muže, který zapomene na všechno, co se stalo před pěti minutami a proto je film také velmi nepředvídatelný a nemůžu si dovolovat shledávat ho přímočarým. G. Pearce jsem viděl naposled ve Stroji času, takže jsem mu zrovna nevěřil, ale s rolí si pohrál mistrovsky a přesvědčivost byla tentokrát jeho velmi silnou stránkou. Zkrátka originální příběh dělá dobré herce. C. A. Moss a a J. Pantaliano po Matrixu opět spolu... Vedle hlavní hrdiny, na kterého jsme se dívali pořád, skvělé vedlejší postavy. Hodně lidí mi říká, že konec je ze všeho nejzmatenější i mě díky Teddyho výpovědi udělal problém, nicméně ke spokojenosti mi stačí to, co jsem si ze všeho odvodil a myslím, že ne mylně.

Mortal Kombat jsem už viděl, ale proč se nad tím ještě jednou naposledy nezasmát a už ho nechat plavat? Už jsem si sice moc nepamatoval, jak celý film probíhá, ale nebylo zrovna moc těžké udržet si v hlavě to prosté a jednoduché… Film je úplně celý jen o bojích muž proti muži a to je asi tak všechno. Američtí producenti museli být velmi naivní, když si mysleli, že se tohle bude někomu zamlouvat, protože co mimo bojové umění nám film nabídl? Absolutně nic! Zezačátku to trochu vypadá, že bude mít film nějaký příběh. Sonja Blade chce pomstít smrt svého parťáka, Liu Kang chce pomstít svého bratra a Johnny Cage chce zvítězit nad kritikou. Pomstu ve filmu přímo nesnáším a hlavně, když tam není ukázáno, jak pro nás mohli být zemřelí působiví, prostě nic. Tímto film jenom zakrývá to, že je jenom o soubojích. I tu pomstu bych nějakým způsobem unesl, ale tyto fakty nejsou vůbec s boji spojené. O zápletce hlavního hrdiny je slyšet jen na začátku a na konci. Bojový námět je jako stvořený pro PC nebo konzolové pařmeny, ale pro film nikoliv. Starší prostředky jsou na filmu příliš vidět, hlavně ty zvukové a občas je na hercích příliš vidět, jak simulují pád, nebo kotouly a podobně. Ve hře vypadá Goro dobře, ale tady ve filmu? Brrr. Jedním slovem příšerně, ani bych nechtěl být v kůži toho chlápka, co proti němu bojoval. Ne proto, že bych se ho bál, ale že musel simulovat, že ho bije. Film využívá v nějakých scénách i vizuální efekty, ale proč je nepoužili na Gora? Ten vypadal příliš jako loutka, kdyby třeba navlíkli dvoumetrového namakance do kostýmu a pak by to digitálně zamaskovali, tak bych to unesl, ale bojové scény prováděné právě s ním nemají žádnou hodnotu. Když se rozmáchl, radši se střihla scéna a dala se tam rovnou ta, kde protivník padá na zem. Hodně jsem čekal od Raidena, ale ten je tu úplně k ničemu. Nicméně i tak je film neuvěřitelně nereálný, co se týče dalších postav. 30% ubírám za příliš mnoho bojových scén, kde asistoval hlavně L. Kang, a 50 za chabý příběh a dementní až vtipný konec.

Vždycky to tak bylo a vždycky bude, ale většinou jsou první díly z vícedílných filmů nejlepší, ale u Montyho Pythona je to přesně naopak. Tedy alespoň tak to vidím já. První díl byl naprosto příšerný, druhý se zlepšil o jeho polovinu a tento díl je z nich určitě nejlepší a to hlavně proto, že se zdržel takových kvant příšerných vulgarismů, které dělaly předchůdce velmi ubohé. Ovšem to zlepšení se pohybuje jen u nízkých padesáti procent, protože ani tentokrát si skupina Monty Python nedokázala vymyslet něco, co by nebylo tak neuvěřitelně hloupé, jako jsou jeho dva předchůdci. Jediná, ale za to významná změna, je ta, že tentokráte byl příběh tvořen z více částí, zabývajících se smyslem života. Je hnedka všem jasné, že z tohoto filozofického tématu nakonec stejně nic nebude, protože co taky čekat od party přiblblých komiků. Ovšem na tom všem se mi velmi líbí, že se humor začal mnohem více podobat tomu ze Simpsonů, který tentokrát dokázali tvůrci využít, ale každý musí uznat, že to ale příliš přehnali. Prvních pár částí, jak je nazvali, shledávám velmi povedené, ale co je moc, to je moc. Neustále se to opakuje, až je to pak hrozná nuda. Opět. Film je velmi krátký, ale ubíhá velmi pomalu, už taky kvůli hereckým výkonům. Nikdy jsem se o nich předtím nezmínil, ale dříve měly díly jeden souvislý příběh, ale zde kvůli rozkouskování, tu vidíme dohromady asi pouhých pět lidí. Neumím si to jinak vysvětlit, ale celá ta uhozená parta musí diskriminovat ženy, protože jsem tu neviděl jedinou, která by zaujímala nějakou významnější roli. Hlavní hrdinové se převlékají za ženy, což bylo třeba v Životu Briana velmi vtipné, ale tady po pár scénách to už přestává být sranda. Už vás potom nebaví ani dívat se neustále na tvář Grahama Chapman nebo Johna Cleese, protože jsou na plátně neustále. Jó, kdyby tu měli alespoň dvojnásobek hlavních herců, to by byla podívaná… Na závěr: Monty Python na mě neudělal sebemenší dojem ani v jednom díle, jednou mi to bohatě stačilo. A to je konec šmitec.