Omarovic

Labyrint lží si dobře pamatuji z plakátů, které byly rozsety po celé Praze. Říkal jsem si, že bych klidně zkusil štěstí v kině, protože film má mimořádné herecké obsazení, a i když jsem si nedovedl představit, o čem film může být, herci by mi jako argument ke zhlédnutí bohatě stačili. Řeknu to hned na začátku. Tento film je velmi kvalitní, proto bych měl vlastně litovat, že jsem do toho kina tehdy nešel, ale mám další argument. Film je vážně velmi propracovaný, tudíž není přímočarý nebo stupidně předvídatelný, proto jsem nešel do kina. Labyrint lží běžel v kinech v angličtině, to bych si ho vůbec neužil, protože scénář je velmi rozsáhlý a navíc s velmi dlouhou dobou trvání. Tímto krokem bych si zážitek zcela zkazil, takže jsem rád za českou verzi. Jak jsem říkal, o čem film bude, jsem neměl vůbec žádnou představu. Trklo mě, že půjde o nějakou špionáž, nebo něco takového, když je na plakátu L. Dicaprio s bouchačkou, ale neřeklo mi to samozřejmě nic víc. Jakmile jsem se dozvěděl, že jde o válku s teroristy, už jsem měl před sebou spoustu scén, které by se do takového námětu hodily. Kupodivu jsem se nedočkal vůbec ničeho takového. Žádné útoky v první linii, žádné velké zásahy, se spoustou naivních akčních scén, jaké můžete zpozorovat třeba ve filmu Pravdivé lži apod. V tomto filmu je špionáž jak z bezpečí na ústřednách, tak v terénu. Přes to obdivuji, že jsem neslyšel v podstatě žádnou střelbu. Po celou dobu vlastně pořádně nevíte, o co tady jde. Víte, že jsou země trýzněny teroristickými útoky, ale nevíte pořádně, jaký je záměr. Neustále se tady postupuje. Někdy úspěšně, někdy ne. Nejlepší na tom všem je, že tu nejsou žádné naivní scény, které by vyvyšovaly kladné, a které by ponižovaly ty záporné postavy. Ono ani moc nebylo kdy. Dicaprio zabral úplně celý film. Scény, kde se zrovna neukazoval, nebyly ani zlomek celého filmu. Nejvíc jsem si sliboval, že bude nějakým způsobem po boku R. Crowa, ale ten přes své směšné vzezření dostal tak 20 minut. Vyskytuje se tu i „romantická“ zápletka, ale ta bohužel Dicapria nevylepšila. Ten se totiž vždycky tvářil stejně. Na Labyrint lží se musíte připravit, protože mozek vypínat nemůžete.

Inkoustové srdce jsem si představoval teda úplně jinak. Když jde o rodinný dobrodružný film, myslel jsem, že tu bude jenom suchý příběh, který je akorát na uvolnění a vypnutí mozku. Jenže je to trochu složitější. Námět je celkem zajímavý, protože není tak primitivní, jak si můžete myslet, když si přečtete, že existují lidé, kteří umí ze čtení nahlas vyvolat z knihy její postavy. Nejvíce se mi líbilo, jak film začal. Začal totiž v úplné nevědomosti. Kdo si to četl, věděl, že jde o tyto schopnosti, ale nikdo nemohl tušit, co všechno to obnáší. Nevím jak vy, ale já si pod vyvoláním postav z knížek představil naprosto něco primitivního. Že když člověk chtěl, vyvolal, koho chtěl a měl to plně pod kontrolou. Když to takhle píšu, tak to znamená, že jsem myslel špatně. Příběh má film dobrý, když je spjatý s různými postavami i tvory z knih, ale jakmile jsme se dozvěděli, v čem je jádro pudla, hned se všechno obrátilo na ruby. Přišlo to na můj vkus příliš brzo, od této chvíle mě už nic nemohlo překvapit. Dobrodružné scény byly předvídatelné, stejně jako zbytek filmu. Nakonec šlo o záchranu, která je ztěžována samými útrapami. Přijde mi originální, že všechny postavy vyčtené koktavým člověkem mají 50% textu knihy vytetovaných na těle, ale to vylepšuje jen vizuální vzhled. Ty útrapy nemohl představovat nikdo jiný, než panovačný z knihy vyčtený padouch se zlými úmysly, který je obklopen spolkem zloduchů, kteří se chovají úplně stejně, jako každí jiní. Kladné postavy nemohly také ničím překvapit. Ti zase byli ti svatoušci, které má člověk za úkol podporovat a fandit jim. A poměr k záporným je asi 7:1. A ani ten jeden záporák neukáže výjimečný charakter. B. Frasera začínám pomalu litovat. Vůbec si nepamatuji na film, který by byl jen trochu serióznější. P. Bettany, A. Serkis atd. byli dobří, jen E. Bennett se furt tvářila stejně, což platí i o českém dabingu. Konec mi vzhledem k velké přímočarosti přišel dost předvídatelný i trochu kýčovitý a dětinský, ale nebýt skvělých efektů, dopadlo by to ještě hůř. Inkoustové srdce bych dal do rukou spíš nenáročným.

Ještě teď si moc dobře pamatuji na ten den, kdy jsem šel ze sálu po filmovém zážitku a viděl jsem před sebou plakát, který zvěstoval další pokračování veleúspěšného animovaného filmu. Bylo to před rokem, tehdy, když jsem viděl premiéra: červen 2009, všechno nadšení bylo v čudu. No, je mi trošku líto, že jsem se nešel podívat do kina, kde byla možnost i 3D vzhledu, ale zas taková bomba to nebyla, abych plýtval slzami. Nejdříve jsem měl trochu pochybnosti, co se týká námětu. Byl jsem opravdu zvědav na to, jak to scénáristé okecají. Tahat totiž dinosaury do doby ledové… To vyžadovalo pěkně dobrou výmluvu. Ještě před tím, než jsem se začal dívat, jsem zjistil, že žili ve svém světě, který je ukryt v prostorách v ledu. Asi každý ví, že dinosauři potřebují k životu velmi vysoké teploty, proto jsem si říkal, že je tahat do naprostých mrazů je naprostá zkomolenina. Nechám to být jen proto, že led a sníh trochu izolují teplo. Nová zápletka, která naše hrdiny přivede do nového vzrušujícího příběhu, je velmi primitivní. O filmu to vůbec nic nevypovídá a ani se nepřibližuje k událostem, proto s klidem prozradím, že jde o „záchranu“ Sida. Ono to zní velmi omšele, ale to všechno překrývají tvorové, kteří jsou prozrazeni už v názvu filmu. Dinosauři. Jedni z nejúchvatnějších tvorů, kteří kráčeli po Zemi, jsou naprosto skvělou volbou pro námět filmu. Jelikož jsme si všech možných zvířat užili v předchozích dvou dílech, každý by film okamžitě zatratil. Mně se zajídalo jen to, že jsem viděl pár těch nedůležitých na začátku. Dinosauři jsou zde naprosto perfektní. Po celou dobu na nás vybafují samé nové druhy a všechny jsou graficky vyřešené více než uspokojivě. Nemají sice na dinosaury ve filmu Dinosaurus, kteří vypadají velmi reálně, ale tady se jedná o jiný způsob animace. Dinosaurus č1 je tu T-rex, za což jsem vděčný, protože ho mám ze všech nejraději. Rád bych ale také věděl, o jaký druh šlo v případě toho obrovského na konci. Nové postavy v podání dinosaurů byly sice nádherné, ale skutečně nová postava je tu Buck, další vačice či co, která ale svým humorem sahá do strašných extrémů. Vlastně žádný vtip už tu nebyl to, co v prvním díle, který je zároveň nejserióznější ze všech. Já tento film viděl v angličtině, ale i když je český dabing mnohem lepší, určitě není tak dobrý, aby vylepšoval již velmi ohrané a trapné vtipy z předchůdců. Abych nezapomněl na Scrata, jeho aférka také nebyla nic moc, s tou novou veverkou už to nebyl ten Scrat, který měl smůlu jako poleno. Konec filmu je velmi předvídatelný a rádoby dojemný, a i když dinosauři nemluvili, dávali najevo emoce, což bylo už hodně trapné. Film byl velmi krátký, ale pořád jsem rád, že jsem ho viděl.

Na Rallye smrti jsem se kvůli nepříliš velkému očekávání díval až v češtině, abych si nekazil podívanou titulky. V první řadě bych chtěl začít negativně, protože tento film není tak originální, jak na první pohled vypadá. Stejně jako mě, vás tento film po celou dobu dění určitě ohromoval. Já jsem v podstatě celou dobu jenom zíral a nechtěl jsem si nechat ujít jedinou scénku tohoto ryze akčního filmu. Po dokončení se ale vzpamatovávám a uvědomuji si, že film vlastně takový nářez není, když se podíváte na rok výroby. Je to totiž mix dvou filmů. V první řadě se mi hned vybavil film: Zabij, nebo budeš zabit. Stejně jako v něm si totiž peněz chtiví organizátoři také hrají s vězni. Prostě tu šlo o to, který z vězňů zůstane jako poslední. A konečně ta druhá podobnost je s Rychle a zběsile. Rallye vám přímo říká, že tu půjde o auta. A tady jsme si užili vskutku velmi zajímavých akčních scén spjatými s vozidly. V Rychle a zběsile to sice není tak extrémní, ale pořád jde o akční scény s auty. Vidíte, je to opravdu takový mix, když si vzpomenete na příběh. Ten mimochodem nezačal zrovna špatně, ale příliš rychle se přesunul do místa hlavního dění. Hlavní hrdina vás svým vzezřením a situací přesvědčí k tomu, abyste ho měli rádi, a po pár nepříliš důležitých scénách se jde konečně na závodiště. Od této chvíle tu začalo být pěkně dusno. Kdo by se nemohl nabažit naprosto luxusně vybavených auťáků? Všechny ty kulomety, pancíře… Člověku to spíš připomínalo Batmanův tank, ale mohu to tolerovat, protože to scénář oblbnul tím, že je film z budoucnosti. Při závodech to ani nemohlo vypadat jinak, než že jsme se dočkali pěkné řádky překvapení. U hlavního hrdiny mi při závodech vadilo pár věcí. Hlavně ten jeho ledový klid a improvizace. Příznivci akce to velmi ocení, ale to jen navyšuje hladinu nereálnosti a hrdina se celou dobu vůbec nemění. Statham dostal spoustu prostoru. Jeho role se ale od jeho ostatních vůbec neliší. Film se příliš soustředí jen na něj a na jeho sexy společnici, takže záporným postavám bylo poskytnuto jen pár scén s trochou hlášek. Film není zrovna nudný, když je tvořen ze sedmdesáti % akcí, ale je velmi přímočarý. Námět má celkem dobrý, ale příběh nekvalitní.

Na Válku nevěst jsem se chtěl podívat hlavně ze zvědavosti, v co se rok 2009 zmůže, ale také z doporučení. Neměl jsem ani tak moc chuť na tento film, ale jelikož je velmi krátký, řekl jsem si, že už to aspoň budu mít za sebou. Z názvu jsem si udělal takovou malou vizi, která popisovala asi to, jak se dvě dívky perou o jednoho manžela. Na něco takového bych ani neměl nervy se dívat. Hned jak bych zjistil, že tomu tak je, nejspíš bych se na to vykašlal. Díky Bohu, že tvůrci nejsou tak naivní, aby se vraceli k pohádkovému námětu, který by řízli komediální atmosférou. Tedy začátek byl jako vystřižený z pohádky, ale zbytek už měl za úkol jen pobavit. Jakmile skončil proslov vypravěčky, už se to celé rozjelo. Jelikož už Anna Hetaway hrála ve filmu Vášeň a cit, moc mě ani takovou rolí nepřekvapila. V tom filmu šlo celou dobu o to, jak se dívka postupně propracovává ve svém vztahu. Zde jelikož jsme v komedii a ta by už nemohla kopírovat, máme k dispozici něco zcela originálního. Dívky jsou požádány o ruku a plánují si svatbu. Řeknu vám, přišlo mi až šílené, kam až to zašlo. Obě nevěsty se totiž chovaly jako malé do té doby, co přišla zápletka. Nemyslím si, že by dětský sen mohl přetrvat až do více jak dvaceti let, ale některé ženy takové zkrátka jsou. Vážně, kdo by tak úporně potřeboval se vdát v červnu v hotelu… Zápletka spočívá ve výběru, který nikdo nechce podstoupit. Od této chvíle přichází válka nevěst. Velmi vystihující název. Ovšem pořádně nepochopím, k čemu byla dobrá všechna ta sabotáž, když se to stejně od zápletky vyřešilo jako dvojitá svatba… To, jak jedna druhé jenom znepříjemňují, co se dá, je někdy velmi vtipné, ale pořád vám to přijde hrozně bezúčelné. Konec je už samozřejmě o tom, jak se obě smíří, jinak to ani nejde. On je ten film dobře vyřešen vzhledem k obtížnosti námětu, ale námět mezi ostatními už zas tak geniální není. Obě hlavní herečky se mi velmi líbily, ale na začátku v titulcích bylo, že hraje i Kirsten Dunst. Tu jsem asi vážně přehlídl. Film se bude určitě velmi vyjímat u dámských diváků.

Rande měsíce jsem asi půl roku přehlížel, ani jsem nevěděl, že ho mám, ale nyní se dívám a s překvapením zjišťuji, že všechno dopadlo asi stejně, jako při mém očekávání k filmu Chci to!. Nejdřív jsem si myslel, že půjde o naprostou kýčovitou komedii, kde jde jenom o to jedno. Svým způsobem tomu tak je, ale na teenagerovské románky zapomeňte, tento film není tak kýčovitý hlavně proto, že se nepohybujeme jenom po různých diskotékách, barech a podobných místech. Jestli je film nějak vtipný, tak jen proto, že se má zázemí v supermarketu. Popisek zde na webu je vyloženě klamavý. Jen díky němu jsem se asi nedíval už před půl rokem. Když jsem se dozvěděl, že půjde o zápas mezi pracovníky, hned jsem si představil, že jeden bude naprostý lev salonů a ten druhý naprostý břídil, který neumí ani postavit na čaj. Pravda je někde uprostřed. Jeden je naprostý king, ale ten druhý je zase naprosto v pohodě a má jenom smůlu. Díky tomu se tu nenaskytly žádné rádoby dojemné scénky. Jestli si to teda umíte představit jako já. Oba jsou sice výjimeční, ale hned od začátku je naprosto jasné, kdo tu bude číslo jedna. V romantickém příběhu by to byl chudinka a zde je tomu nepředvídatelně taky tak. Trochu více jsem čekal od J. Simpson. Ta je sice fakt kočka k nakousnutí, ale zde není vůbec možnost nakouknout do jejího hereckého talentu. Právě proto, že tu hraje jenom sexy dámu, která jenom přihlíží. Ono to s ní naštěstí není zas až tak špatné. Jde tu o ni, ale jsme přece v komedii. Většinu času tu zabírají scény, kde dva rivalové vydávají ze sebe jen to nejlepší. Začátek je asi naprosto jasný. Náš hrdina prohrává a to jdou na řadu ty naivní scénky. Pak v další čtvrthodince je to naopak a už tady je to se záporným hrdinou špatné. Naštěstí hlavní hrdina č1 je jeden, takže zbytek filmu není jenom o trapných scénách. Konec jsem si představoval tak, že záporný to vyhraje, ale dívka přistoupí k hrdinovi. Tak stupidní to není, naopak i docela překvapivě chytré a nenaivní. Tento film není nezapomenutelný zážitek, ale jednou za to stojí.

Podívání se na Pokémona 2 sílu jedince mělo jednu komplikaci, jímž byl, respektive nebyl, profil zde na kfilmu.net. Ale neberte to tak, že jsem neskonale toužil se na tento film podívat. Bylo by zbytečné se dívat dřív a pak si nic nepamatovat. Už vím, proč se Pokémon 2 objevil až teď. Je to totiž tak hrozná kravina, že chápu, proč si na to před požadavky žádný redaktor nevzpomněl. Na seriál se vždycky dalo koukat, když jste na to měli věk, těžko říct, jestli by se mi zatím dva Pokémon filmy líbily, ale teď oba shledávám jako naprosté rychlokvašky. První film se od seriálu příliš neodlišoval, ale už on začal novou sadou Pokémonů. Už se tu objevil Mew, který už nepatří mezi prvních sto padesát. Stejně tak tomu je i u Digimonů. Tento díl si opět vymyslel nového a obávám se, že takto tomu bude i v dalších pokračováních. Nicméně k filmu. Stejně jako prvně si drží velmi slušnou úroveň animace, která je na tu dobu velmi povedená, ale to se bohužel nedá příliš připočíst k příběhu. Ten je zase strašně dětinský a stupidní. Já nevím, kdyby tu šlo o něco jiného, než záchranu světa… I v seriálech je možné všechno, ale malý kluk… Kdo by to byl řekl, Ash připluje na ostrov, kde si z něj dělají srandu s tím, že je vyvolený. A ono tomu pak najednou je. A musí zachránit celý svět před zlým sběratelem, který jen tak ze srandy chytá vzácné Pokémony a létá si v nějakém talíři. Když se nad tím zamyslíte a promítnete si film v hlavě, tak alespoň mně vrtá hlavou, co jiného se ve filmu odehrálo… Je neuvěřitelně krátký, má sotva 70 minut, a přes to je v něm velké množství zbytečných scén. Například souboje vůbec nikam nevedly a Rakeťáci? Jejich vtipy už nemají žádnou hodnotu a jsou tu opravdu úplně na nic. Dokonce si pak začnou hrát na klaďáky. Nevím, jak vám, ale mně se záchrana světa zdá už velmi ohraná. Do toho je ještě klišé zápletka týkající se Místy a film se zřejmě neobejde ani bez rádoby dojemných scén. Jelikož jsem se díval pozdě v noci, „poslední“ hodina mě nudila k smrti. Jen jsem se modlil, kdy už ta přímočarost skončí.

Napadlo mě úplně to samé ještě dřív, než jsem si to přečetl v předchozím názoru. Jinak to ani říct nejde. Stejně jako jakupb říkám, že „Divoký západ jak ho ještě neznáme“, je naprosto vystihující titulek. V tomto případě to ale beru negativně. Už vím, kde čerpal inspiraci film Liga výjimečných... Toto měl být jako western? Toto byla strašná splácanina, ani jsem si nebyl jistý, na co se to vůbec dívám. Začátek byl hrozně obyčejný, uvidíme prozatímně nepochopitelnou scénu a hned je tu akční scéna. V zápětí se dozvíme, že se děj odehrává v devatenáctém století. Klidně ať si zůstane dobou westernovsky hrdinských činů, ale tahá nám sem naprosto nesmyslné vynálezy. Co třeba ten vlak? A myslíte si, že v devatenáctém století už byly prostředky na to zachránit člověka, který postrádá spodní část těla? Nebo že jezdí na elektronickém vozíku? Já si to teda nemyslím, kdyby alespoň film ctil tu dobu a necpal sem takové nesmysly… S hlavními hrdiny mám taky komplikace. Oba jsou totiž přibližně na stejné úrovni, proto se neustále jenom předhánějí. Poprvé to může být vtipné, ale pak se spíš hádají jako staří manželé. Příběh si může tykat s jalovostí, protože záchrana Spojených států je sice lepší než záchrana světa, ale jak to vypadalo… Včera jsem viděl Pokémony 2 a tento film je s přímočarostí nejmíň na stejné úrovni. Atmosféra je do toho ještě příšerně depresivní, snad taky proto, že ani jeden dialog tu nemá pravou hodnotu. Ani jedna postava tu totiž není seriózní Film prostě nic celou dobu nemění, já jsem po 45 min. usínal. Konec mě ale dostal ze všeho nejvíc. Nezašel sice s vynálezy do tak příšerných extrémů jako Liga výjimečných, ale co měl znamenat ten pavouk? Takovou věc by nikdo nevyrobil ani teď. Je sice nádherný, skvěle graficky zpracovaný, ale jako by nestačil tank. V roce 1869 vyrobit takový kolos? To je hrozný kýč! W. Smith tu něměl zrovna originální roli. Ten byl jediným vodítkem, jenže představoval pouze neporazitelného kovboje. Nic by mi v tuto chvíli neudělalo větší radost, než kdybych se mohl vrátit v čase a podívat se na něco lepšího.

Řeknu vám, není vůbec jednoduché hodnotit tento film, protože film podobného charakteru jsem neviděl už hodně dlouho. Díval jsem se proto, že je film mezi lidmi velmi oblíbený a všichni mi ho doporučují. Já jsem z něj trochu zmatený. Je to další z filmů, který v podstatě nevyužívá viditelný příběh. Nemáte celou dobu představu, jak může skončit, protože od začátku nevíte, jaký má film záměr. Proto je velmi nepředvídatelný. Popisuje události ze života a pokud nemáte věšteckou kouli, nemůžete vědět, jak všechno skončí. Hodně mě překvapilo, že hlavními postavami nejsou jenom mladí lidé. Ve filmu sledujeme mnohem více příběhů. Jednak dvou chlapů, co si hledí svých kšeftů, jeden z nich neustále odbočuje ke své dívce, a aby toho nebylo málo máme tu ještě starou paní. Nevím jak vám, ale já celý film vzal jako ten nejpřesvědčivější odstrašující příklad. Každý asi ví, že film je o narkotikech a to nejenom o nejznámějších drogách. Povídá i o pozdějších návycích na prášky, zkrátka po tomto aktu nemám vůbec chuť jít ani do antibiotik. Když se nad filmem jako celkem pořádně zamyslím, nemůžu si vzpomenout, co všechno se ve filmu vlastně dělo. Je to určitě také tím, že je neuvěřitelně depresivní, navíc jsem se na něj díval pozdě večer, fakt úplný Večerníček, nad kterým se musíte zamýšlet… Když se něco semele kolem drog a narkotik, moc smysluplných dialogů, které stojí si za to zapamatovat, nečekejte. Ale na jednu věc se prostě zapomenout nedá. Například na zrychlené scény, nebo ty rychle sestříhané, kde se užívala jakákoliv látka. Moc lidí nám tu po obrazovce nelítá, ale tím lépe. Nejlepší výkon určitě předvedl J. Leto. Vžil se do své role a bylo to poznat. J. Connelly podle mě neměla tak významnou roli, proto mi tu nepřijde moc extra. Ovšem nejuvolněnější mi tu přišel M. Wayans a to je pro depresivní film moc dobře, takže největší uznání. Přiznám se, že někdy, a to hlavně v případě E. Burstin, jsem se někdy i dokonce bál. Po skončení, kde všichni klesli až na úplné dno, jsem měl smíšené pocity. Někomu se to hodně líbí, ale já už si to znovu pouštět nebudu.

Už bylo na čase se postarat o další horrorový film. Dříve jsem také viděl spoustu horrorů, některým jsem dal nižší hodnocení a to nespíš proto, že jsem ukradl jejich atmosféru a díval se za dne. Nicméně na The Happening jsem se díval pěkně hezky v noci. Začnu s lepšími stránkami, které představoval také nápad. Určitě to nejlepší, co jsem mohl poslední dobou vidět. V horroru většinou nesmí chybět lidská smrt a M. Night Shyamalan to vyřešil vskutku bravurně. Sám bych z předchozích horrorů čekal nějakou sílu, která dokáže svou oběť bez problémů zabít, třeba jako ve filmu Zrcadla. Jenže my tu máme jakýsi virus, který s lidmi cosi dělá. Jenže není to tak předvídatelné, jak by asi každý čekal. Já sám bych si pod touto větou nepředstavil nic jiného, než zombie. Ty totiž vydávají jenom divné zvuky a vraždí všechny v cestě, ale epidemie zde vyvolá v člověku pud k sebevraždě. To mi přijde velmi originální, teď k tomu ještě vymyslet smysluplný příběh. Mark Wahlberg mi k takovéto roli přijde až příliš známý, protože ve filmech podobných zombie jsou většinou neznámí herci, kvůli ohranému námětu. Nicméně Wahlberg je v tomto filmu takový ten, co před zkázou prchá a snaží se přijít na to, kde se ta epidemie vzala. Klasika, která vlastně popisuje příběh. Není to nic neobvyklého. Jelikož je to hlavní postava, pochopitelně se všem okolo, jen ne jemu, stane, co se má stát každému. Příčina epidemie, o které se později ve filmu dozvíte, na rozdíl od zombie filmů, je svým způsobem také originální, ale zároveň trochu naivní. V horrorech můžete na lidi, jako strůjce neštěstí zapomenout, ale příčina je vzhledem k nadpřirozeným silám dobrá, ale trochu nedotažená. Nicméně v horrorech je možné všechno. Atmosféra je naprosto senzační. Když se díváte v noci, modlíte se, aby se ve filmu najednou nezvýšila hudba. Konec je však velmi kontroverzní. Všechno najednou zbrkle skončí, když si hlavní postavy uvědomí, jak se vlastně milují. Takto se to usekne a začne pokračovat někde jinde. Horror je to dobrý a hlavně velmi působivý, proto neváhejte.

Filmů podle biblických příběhů je podle mě docela málo a ještě míň je animovaných. Poslední jsem viděl právě Prince egyptského, ale to už je asi tak osm let, takže jsem si ho chtěl trochu oživit. Musel jsem ale pořád mít na vědomí, že tento film je vyroben hlavně pro děti. Není to jako alternativa pro natočení dalšího biblického příběhu, takže jsem musel počítat se spoustou faktů, které charakterizují tyto filmy. Způsob animace je na rok 1998 celkem slušný a nezavrženíhodný, nemálo se podobá filmu Lví král, jen nemá zvířecí postavy. Jelikož je právě takto starý, nemůžu příliš kritizovat jednotlivé složky animace. Jednak, že pozadí je v mnoha případech jako nehybný obrázek a pak pohyby postav. Každá totiž udělá jakoukoliv věc a jejich pohyb se nikdy nezastaví. Jen když je pohled z větší dálky. Snad se to dá pochopit… Co si pamatuji o příběhu Mojžíše, není příliš rozsáhlé, pamatuji si jen to naprosto stručné, že osvobodil židovské otroky z Egypta a rozevřelo se před ním moře. Proto velmi obdivuji, že scénář je na neuvěřitelných devadesáti minutách, což je na tu dobu velmi dlouhý čas. Je to ale také proto, že tyto staré animované filmy využívají muzikálových prvků. Asi čtvrtina filmu tvoří písničky, které jsou zde většinou na zabití času. Já si tak myslím, protože jednu událost natáhly kvůli dlouhým textům třeba třikrát. Většinou totiž dlouho pojednávaly o tom, co zpěvák právě dělá. Viděl jsem českou verzi a texty shledávám velmi kvalitními, protože jsou doprovázeny skvělou hudbou. Na začátku se píše, že film chce být co nejvíce historicky přesný, což možná je, ale jelikož je pro děti, je tu spoustu věcí, které to spíš odvrací. Krom toho, že je film velmi přímočarý, v něm skoro všechno končí dobře. A kde ne, přijdou na řadu „dojemné“ emoce. Asi polovina filmu, kde si dává příběh pauzu, je o oslavných a prostě obyčejných scénách, kde o moc nejde. Tam se mi nelíbilo, že se vždycky všichni i zvířata tvářejí tak rozjařeně a vesele. Film je určitě snadný způsob, jak se něco o Bibli dozvědět.

May mám na krku už velmi dlouhou dobu, zde ji se svými čtyřiceti a něco procenty uživatelé zrovna kladně nepřijali, stačilo si jenom přečíst obsah a také jsem si řekl, že to bude pitomost. Web imdb.com ji však hodnotí na zdejší přísnost celkem vysoko, tak proč nedát šanci i tomuto filmu stejně jako ostatním… Jak jinak, dopadlo to přesně podle očekávání, tudíž se z celého filmu vyklubala naprostá pitomost neladící oku. Kdo kde vyhrabal, že se jedná o horror nebo thriller? Toto nedokážu ani přiřadit k nějakému žánru, protože se to tak divně mixovalo, až z toho vzniklo něco úplně unreal. Po celou dobu jsem se vlastně ptal, o čem film vlastně je… Jako hlavní hrdinka je tu úplně vadná psychopatická dívka, která si povídá s panenkou. První hodina filmu byla jednoznačně strašná ztráta času a neuvěřitelné klišé. Dívka se rozhodne, že chce přítele… O tom se obsah zapomněl zmínit, že asi tři čtvrtě hodiny se tu příběh věnuje jenom poněkud upravenými teenagerovskými scénám, které někdy skončí až přes příliš trapně. Jó, moc dialogů tu nepadlo, May coby hlavní postava filmu mi přišla velmi ubohá a prvních 70 minut neudělala jedinou normální věc. Jediné, co považuju za originální, je, že měla ráda lidi, lépe řečeno jejich části těla, což mi připomíná skvělou hlášku, že má ráda lidi částečně... Ale někdy, když tyto věci obdivovala, šlo to zase do trapných extrémů. Posledních pár aktů už byly vrcholy kýče. Nejen, že se hlavní postava namake-upovala jako její panenka, ale zároveň začala vraždit lidi s hezkými částmi těla k vytvoření dokonalého přítele. Proběhlo to stejně uboze jako v Pátku třináctého, kde se oběti prakticky ani nebrání, jenom ječí. Herecké výkony asi příliš neocením. Byl jsem rád za A. Feris nebo K. Davitiana, jenže jejich role neměly význam, protože představovali pouze lidi, kteří stáli v cestě role A. Bettis. Její výkon nastavil na průměrnou výšku laťky až v posledních deseti minutách. Nevím, jestli to mělo být pouze symbolické, ale poslední scéna měla znamenat jako co?! Na tuto otázku radši zapomeňte, protože byste promrhali 90 minut času.

Je zajímavé, jak poslední dobou narážím na více a více gangsterských filmů. Celá série Kmotra začátek trilogie RocknRolly, no a nyní tu mám další, který si opět dokázal vymyslet něco originálního. V žádném z případů si nikdy nemůžete být jistí, o co vlastně jde, ve všech těchto případech se musíte dívat celou dobu, abyste něco pochopili. A u Podfu(c)ku vůbec nelituji, že jsem trochu více zapojil mozek, protože příběh zase dominuje se svou sítí zápletek a odboček. Přijde vám, že ve filmu jde pouze o jednu věc, kterou je zmíněný diamant, jenže to proto, že se k němu všechny příběhy dostanou postupně během dění. Nejvíce se mi asi líbil příběh, kde asistoval Jason Statham. Ten totiž vypadal takový nejserióznější a nejuvolněnější. Také díky němu nevypadal druhý jako naprosto nesmyslný. Snaha černochů získat diamant byla jako vystřižená z obyčejné komedie. Představovali totiž naprosté packaly, kteří neudrží ani pusu na uzdě. Právě tento ohraný typ humoru vyvažovaly situační vtipy z úst Stathamových. Ono je to vlastně trochu složitější. Je tu totiž rozsáhlé množství postav, které si ani nedokážete pořádně zapamatovat. Každý tu v podstatě má svou roli se svými úmysly a jen málo z nich spolupracuje. Díky tomu jsme měli možnost vybrat si svého vlastního hlavního hrdinu, ale je celkem snadné poznat, kdo za to stojí a kdo ne. Nicméně úplně všichni herci předvedli naprosto skvělé výkony. Jason Stathama posledně vídám hlavně ve starších filmech a jsou to většinou dobré výkony na rozdíl od bezprostředně hlavních akčních rolí podobné Kurýrovi. Dále určitě zaujme B. Pitt, coby upjatý cikán. Ono je tu vlastně mnohem víc známějších tváří, jenže třeba Benicio D. Toro zmizel ze scény poměrně rychle. Vinnie Jones tu pronesl také pár skvělých proslovů, ale také to nebylo dost. Jenom mě překvapuje, že se tu neobjevila vůbec žádná žena. Film si celou dobu vylepšuje potemnělou atmosféru vtipnými hláškami, úplně každý tu nějak pobaví, takže se podobá mnohem více RocknRolle než vážnému Kmotrovi. Konec je vůči všem postavám kontroverzní, ale nijak trapně dojemný a rozhodně ne pro všechny dobrý.

Bohužel, dělám to velmi nerad, ale Transformers 2: Pomsta poražených jsem dnes viděl a jsem nemile překvapen, že dosavad tento film hodnotí lidé takto vysoko. Bohužel já s davem nepůjdu, protože takto si největší a nejočekávanější trhák celého roku 2009 nepředstavuji. Už jsem si naprosto jistý, že nový film Prince of Persia: The Sands of Time neměl kvůli tomuto pokračování společně s Terminátorem Salvation svou premiéru odkládat. Oba jmenované filmy totiž už vůbec nejsou originální a POP by mezi těmito nesmysly činil úplně na výši, tím jsem si jistý. Trailer na tento film (Už se bavím o Transformers) jsem pokládal snad za nejlepší, co jsem kdy viděl. Pouštěl jsem si ho pořád dokola, protože jsem měl skvělou vizi. Jelikož Transformers 1 jsou pro mě obrovskou originalitou, nemohl jsem se dočkat, jak se naši kovoví roboťáci představí teď. O traileru bylo řečeno dost a nyní to přijde. Hodnocení si užiju stejně jako u nového Terminátora. Začátek měl skvělou budoucnost, přišel mi ještě docela smysluplný a stejně uvolňující jako v prvním díle. Zatímco dříve film vyprávěl příběh chlapce, který si kupuje svoje první auto, zde jsme měli nástup na vysokou školu. To možná někomu přijde dobré, protože nás chvíli odrazuje od hlavní myšlenky, ale ve skutečnosti je to jenom ubohý pokus o odvrácení. V prvním díle jsme na začátku totiž neměli o robotech ani o tom, co umí, ani páru, ale zde se začalo s likvidováním pozůstalých Deseptikonů, a proto je nástup na výšku jenom nedotažené kopírování z prvního dílu. Když jsem se dočetl, že film bude v kinech uveden s českým dabingem, okamžitě jsem se zhrozil a proklínal ty, co za to můžou, protože připravit nás >v kinech< o skvělé, nezapomenutelné a nenahraditelné hlasy našich roboťáků, by byl naprostý vrchol. Ve skutečnosti tomu bylo trochu jinak, než jsem doufal. Pevně jsem doufal, že najdu v kinech verzi, která bude v originálním znění, ale to se ukázalo jako neproveditelné, proto jsem šel na českou verzi. Mám velkou radost, že jsem nemusel číst titulky. Celý scénář totiž nemá žádnou hodnotu, neskládá se z rozhovorů, nýbrž rychlých hlášek, které jenom ženou film kupředu. O hlasy robotů jsem se bál, ale mile mě překvapil český hlas toho pána, co dabuje Jigsawa. Bylo to stejně jedno. Hlasů robotů se tu totiž dočkáte jenom minimálně. Ještě ke scénáři, první díl byl do jisté míry seriózní, jenže nyní si potrpěl na dialogy, které měly diváka pobavit. Každých pět minut se neobešlo bez rádoby vtipných hlášek. Ty většinou pronesli noví autoboti a nejen oni. Jak jsem mluvil o začátku, tak společně s ním a následující hodinou se to ještě dalo snášet, ale další půlka už vážně ne. Vlastně celý film je pořád hr hr, jenže po hodině se to už nedalo snášet. Naši staří autoboti nedostali skoro vůbec žádný prostor, ten byl nyní věnován pouze a jenom Shia LaBeufovi s Megan Fox, nikdo jiný tu nedostal více jak deset minut, dokonce ani staré postavy jako Lennox nebo Epps a agent Simmons už nyní nemohl být trapnější. Byla chyba dělat opak od jedničky, kde jsme si užívali robotů. Jedna věc se mi na pokračování nelíbí. A to ta, že na první díl prakticky nenavazují. Nejdříve jsme tu měli krychli, která před X lety spadla na zem a má pro mimozemšťany velkou hodnotu, ale nyní si Michael Bay a bohužel i Steven Spielberg vymysleli ještě větší naivitu, než prvně. Najednou tu je další věcička, která umí probudit v transformérech život a dokonce se dozvíme, že v pyramidách jsou uchovány zbraně na zničení Slunce. To mi přijde jako největší kravina, co si mohli tvůrci poslední dobou vymyslet. Dokonce i vůdce Megatron má učitele, který je ještě silnější a najednou ho může porazit jen poslední z Primů, tedy Optimus, který dříve bojoval 5 minut s jedním nepřítelem. Do toho všeho je ještě zápletka o lásce, no to už je vrchol trapnosti. V boji mezi armádou a Deseptikony tu najednou zní úzkostná hudba a Megan Fox tu s pláčem křičí na omráčeného Sama „Já tě miluju, já tě miluju!“, promiňte, já se musel smát. A konec… Kam jsme se to dopracovali… Končí to bojem titánů a Země je zachráněna s Megatronovými slovy „Ještě to nekončí.“. Omlouvám se, ale tak stupidní, dětinský, naivní a příšerně přímočarý příběh jsem dlouho neviděl a další pokračování se bude muset hodně snažit, aby mělo alespoň poloviční hodnotu. Tento film zaujme jen ty, co jsou omámeni zvukovými efetky v kině a ty, kterým se líbí ve filmech jen vizuální efetky.

Mě přijde, že skoro každý film z devadesátých let, je úplně stejný, co se týká vizuální stránky. Téměř všechny jsou takové potemnělé, zkrátka mezi novými filmy je v kontrastu velký rozdíl. Nevím, asi jedinému mě to tak přijde, ale většina těchto filmů využívá podobné rozpoložení událostí a to byl důvod k tomu, abych se na tento film urychleně podíval a už ho měl z krku. Překvapil mě z mnoha stránek, ale pořád je to pro mě jednohubka. Příběh ani neměl jinou možnost než překvapit, vždyť má také umrtvující délku 160 minut. Nejspíš si toho tvůrci byli vědomi, proto ho vyzbrojili skvěle rozvinutou linii velmi důležitých odboček, které dělaly přesně to, co měly. Za příběh číslo jedna totiž považuji událost na začátku filmu. Tam totiž K. Costner coby hlavní postava putoval pustinou, která nemálo připomínala videohru Fallout, a neprováděl nic takového, co by mohlo někam vyústit. Když se pak objevil místní samovládce, doufal jsem v opak toho, co nadešlo. Ten totiž vypadal jako inteligentní člověk, ale stejně se pak ukázalo, že jde pouze o přespříliš upjatého šílence. Uvěznění hlavní postavy nevěstilo nic dobrého, hned jsem si myslel, že to dopadne jako ve filmu Vodní svět, ale příběh si najednou zaskočil na velkou a naskytl se úplně jiný pohled na film než doposud. Pořád jsem si říkal, proč zrovna „Posel budoucnosti“, když v tu mám před sebou více jak hodinu dlouhý akt věnován pouze tomuto odvětví. „budoucnosti“ tu znamená nejspíš něco jiného, než by každý čekal, protože já si hned představil cestu zpět časem, kde se má lidstvo dozvědět o hrozící zkáze. To by už zavánělo Dvanácti opicemi. Všechno to je skvělé, ale pořád to nemůže zakrýt ten fakt, že je film přímočarý a také nereálný. Žádné vizuální efekty nečekejte, ale i když je ve filmech možné všechno, takto to prostě nechodí. Tím chci hlavně upozornit na vedlejší avšak pořád důležité konání záporné postavy. Ten se celou dobu žene za člověkem, který jenom utekl, nemůže nic udělat a vlastně po něm nic nechtějí… Costnerův výkon přijímám, avšak ještě snížím hodnocení kvůli příliš přehnanému „dojemnému“ konci.

Název „Vévodkyně“ mi znělo opravdu hezky, protože jsem si myslel, že v rukách Kiery Knightly se ukáže nějaká vlivná panovnice, alespoň taková, jakou jsem viděl v Cate Blanchett ve filmu Královna Alžběta. O tom, že je film podle skutečnosti, lépe řečeno podle historie, jsem silně pochyboval, protože hned na začátku to vypadá jako jeden z románů Jane Austinové. Vždyť se také dění odehrává v osmnáctém století stejně jako ty romány. Ten název je vyloženě klamavý, protože Georgiana podle tohoto filmu nebyla vůbec vlivná žena. Možná vám to tak může připadat, ale to je jenom díky tomu, že je to zkrátka hlavní postava filmu a nejvíce místa je věnováno jí. Nejlepší volba tvůrců byla, že příběh hned o začátku nepovídá o lásce. V mnoha podobných filmech je to vždycky stejné a to tak, že dívka je vnucena do sňatku bez lásky, zatímco už má svého milého a chtějí se neproveditelně vzít. Tyto hovadiny jsou vypuštěny, a jak později pravil Ralph Fiennes, žilo by se ve světě, který neexistuje. Film je zkrátka reálný, co se týká příběhů s lidskými vztahy. Ovšem ač je příběh pravdivý, je vyprávěn asi tak nudně, jako se odehrával v minulosti. V celém filmu si nenajdete žádného hrdinu jakéhokoliv typu. Hrdinka Georgiana je hrdinka filmu, ale jenom proto, že je hlavní postavou a o jejích činech není co říct. Ralph Fiennes mě celou dobu velmi deprimoval. Zatím jsem ho neviděl hrát jinak než vážně, jistě, že se to k této roli hodí, ale vůči vévodkyni to byla spíš záporná postava a jediné, co jsme ho tu slyšeli povídat, bylo na téma zplození dědice. O to tu jde celou dobu, film proto upadal do stereotypu a začínal být příliš fádní. Pak ale přijde zápletka a všechno najednou vypadá jako ze současnosti, protože tu není žádný předmanželský sex atd., ale nevěra. To se liší od Austinové románů. A dalším podstatným rozdílem je odehrávání, které je záležitostí roků. Ovšem na Kieře Knightly jsem za tu dobu nenašel nějakou změnu… Herecké výkony jsou přesvědčivé, někdy trochu vlezlé, ale přetrpět se dají. Do kina bych kvůli námětu nechodil, takže jsem rád, že to mám za sebou teď.

Van Helsinga jsem si schovával jako film, který bych zkouknul, když nemám příliš mnoho času ani na devadesátiminutový film. Podíval jsem se na něj dnes, protože jsem myslel, že se to zrovna hodí. Bohužel jsem udělal špatně, co se týkalo mého záměru kvůli okolnostem, ale k filmu. Je to jeden z krátkometrážních filmů, které mají přibližnou délku jako seriál Simpsonovi, proto nečiní žádný problém ho dlouhodobě odkládat. Jelikož má film podtitul „Londýnská mise“, měl jsem trochu obavy, že nebude souviset se stejnojmenným filmem ze stejného roku, který ubral trochu soběstačné slávy Stokerového Drákuly. Předtucha byla, že se bude jednat pouze o trapnou rychlokvašku, čili další akrobatický výkon Van Helsinga, který bude opět spočívat v dokonalých vynálezech a přizpůsobivosti. V podstatě tomu tak bylo… ale jen prvních pár minut, kde jsme ještě neměli dostatečné informace. Hraný Van Helsing začal poněkud rozpačitě. Člověk si po první akci řekl, že film musel mít přeci nějaký předchozí díl, protože tu Helsing mluvil s panem Hydem o minulosti s Londýnem. Sám bych čekal, že se natočí druhý film, který by byl označen jako „origins“, ale je pravda, že stačil takovýto animovaný rychlo snímek. Vždyť jsme ani tolik ochuzeni nebyli. Celý film nám nadabovali všichni představitelé v hraném filmu, tedy Hugh Jackman, Robbie Coltrane i David Wenham, ovšem to bych nesměl mít Londýnskou misi v češtině. Z grafické stránky to už tak skvělé není, protože se zde využívají ještě poměrně staré prostředky. Jelikož tu není příliš mnoho postav, není problém poznat, o koho jde, takže i s Carlem to šlo, vždyť i český dabing zůstal stejný, ale podoba s herci je minimální. Myslím, že tento film vznikl právě kvůli nevysvětleným informacím z hraného filmu, ale jestli chtěli tvůrci úspěch s animovaným filmem, měli ho udělat mnohem delší. Všechno vám uteče rychle, nenudíte se, ale příběh je k tomu, že je hrozně naivní a dětinský, vzhledem k délce předvídatelný a samozřejmě přímočarý. Jestli se nechcete dívat po sté na díly Simpsonů, je tu jedna možnost.

Druhá světová válka zdá se ještě neustále nepřestává filmové producenty inspirovat. Když trvala celých dlouhých šest let, není divu, že je doslova „nacpanou složkou“ všech válečných úspěchů a hrdinských činů. Já se prostě nemůžu zlobit na film, který obsahuje další nezapomenutelné vítězství, takže to, že se odehrává ve druhé světové, nechám zas pro jednou být. Jak je už asi jasné, je celá tato událost podle skutečnosti, takže po zkouknutí celého filmu si opravdu řeknete, že všichni ti vojáci museli být opravdu machři, že tuto akci takto zmáknuli. Byl jsem trochu v rozpacích, když se na začátku mluvilo o skutečné události apod., protože pořád to mohlo být něco zcela po příběhové stránce nesmyslného. Jaký je rozdíl mezi fiktivním filmem a filmem podle skutečnosti, kde se jenom běhá a střílí? Tímto chci hlavně poukázat na skvělé zvolení tématu, protože tu skutečně jde o něco pro mě nového a to je co říct. Záchrana pětiset vojáků je opravdu něco originálního a přináší to i jisté výhody. Příběh máme z perspektivy zachránců, tak zajatců a to nepřivádí děj to stereotypu. Pokud by vše bylo z jedné strany celé dvě hodiny, za chvíli bych usnul. Aby toho nebylo málo, na nějakou chvíli se tu ocitl pohled na situaci i z ženských očí. Celou dobu se tu něco děje a vůbec neopakuje, skončí jedna zajímavá scéna a hned naskočí druhá. Každý tu dostal spoustu prostoru a díky tomu film krásně poskytuje nahlédnout do všech osobností. Hrdina v zajateckém táboře byl z emocionální stránky naprosto skvělý, díky že dostal nejvíce místa. Zato J. Franco neukázal nic moc extra. Jeho role byla příliš přímočará a ničím nepřekvapovala. Zde jen připravoval celou tu akci. Jistě, je to velmi záslužná činnost, ale kam se poděl charakter? Doufal jsem, že tu více uvidím S. Worhingtona, ale vynahradil mi to hlavní záporák, který měl taky něco do sebe. A konečně velkolepá akce na konci. Je tu zas zádrhel, je to podle skutečnosti, takže prostě nemůžu zavrhnout ten fakt, že přišli pouze o dva muže. Na to, že je film válečný, obsahuje daleko více dramatických a kvalitních scén, takže úspěch…

Stmívání je jeden z filmů, které chci vidět, ale zrovna k nim nespěchám. Když je tolik mužskými diváky neoblíbené, nechtěl jsem tedy riskovat a do kina jsem nechodil. A na anglickou verzi takovéhoto filmu jsem příliš líný, takže na řadu přišla až česká verze. Podle mého názoru je tu velmi mnoho fanoušků, protože všichni takovíto četli knížku, která se jim nesmírně líbila, a proto hodnotí tak vysoko. A dál je tu spoustu lidí, kteří film viděli a jen proto, že spoustu lidí knihu četla a film se jim líbí, tento film pomlouvají. Jak je to se mnou… Těžko říct, knihu jsem nečetl, řekl bych, že jsem někde uprostřed, protože celý film není žádný Boží zázrak, ale není natolik hloupý, abych to tu zasel pouze špatnými přirovnáními. Když to celé shrnu a zhodnotím jako celek, příběh se mi zdá velmi jednoduchý. Neobsahuje žádné nepředvídatelné zvraty, pouze promítá život jedné dívky, které se do cesty zaplete urostlý mladík. Ale nejedná se zas o takové klišé, které by se bez čtení knihy dalo čekat. Myslím, že z této stránky si film vede velmi dobře. R. Patkinson mi přijde velmi uvolněný, nikterak nadržený nebo tak... To samé se ale o dámské postavě říci nedá. Ta, i když to také není žádná nafintěná a umíněná slečinka, mi naopak přijde příliš k mužskému hrdinovi upjatá. Tento film by neměl vůbec žádný kvalitní příběh, kdyby se tu nedělo nic zajímavého. Všechny mimořádné události také neshledávám nějak extra, ale mají v sobě přece jen něco, protože se tu točíme mezi upíry. Raduji se z toho, že tu nejde o žádné ovládnutí světa a tak podobně, ale jejich ztvárnění mohlo dopadnout lépe, protože mi přišli příliš obyčejní. Jsou výjimeční, protože mohou zůstat na Slunci, ale ani to světlo s nimi nic neudělá, mají jen určité schopnosti a to je na nich nudné, protože žádný video efekt není zajímavý, když v něm není nic nevídaného. Dále je dobře, že zatím děj postrádá vlkodlaky, ale důležitá je i posloupnost. Vlastně o nic tu nejde a to po celou dobu, i pořádná zápletka chybí… Všichni herci se svými většími rolemi mě přesvědčit dokázali, jen bych trochu častěji měnil výrazy ve tváři K. Steward. Pokračování předem nezahazuji.

Liga výjimečných pro mě nebyla žádnou očekávanou novinkou, vždyť už název mi nemůže přinést nic nového. Už existuje takové množství superhrdinů i prostě nadpřirozených schopností, že už mě nic nepřekvapí. Viděl jsem na obale S. Conneryho a za ním pár lidí a hned jsem vypustil, že by ve filmu něco takového mohlo být, ale mýlil jsem se. O ničem jiném to není. Musím opravdu souhlasit, že se jedná o jednu z největších slátanin, co jsem kdy viděl. Jako lepší schopnosti beru třeba lepší střelbu a hbitost, ale to, co tady… Dva vcelku normální lidi jsou v pohodě, ale upírka, která se sem připlahočila až z románu B. Stokera Drákuly, jedna blbost. Dále příšera, která se mění podle lektvaru… Zas tolik mi tu nevadila, protože vím, že to také není výmysl tvůrců filmu. Neviditelný muž byl celkem dobrý, ale jen v tom, že se nemohl opět zviditelnit. Poslední člen se sám o sobě vystát dá, ale vzhledem k jeho vynálezům se podívejte, v jakém roce se film odehrává… Máme rok 1899, výroba tanku… Klidně, protože to souvisí s nacisty, ale ty kraviny, co jsme viděli u něj… Výroba prvních automobilů sahá do dřívější doby, ale ten bourák, co byl zde... Spíš, když jsem ho viděl, jsem si představil Batmanův tank, protože vypadal mnohem lépe, než auta dnešní doby a dokonce uměl prorazit zeď… Ale největší vrchol byla ponorka. Ta pro změnu vypadala jako Titanik pod vodou. Příběh filmu je neuvěřitelně hloupý a dětinský. Jakoby nebylo těch nesmyslů dost, a jde tu opět o ovládnutí světa… Film je celý jenom o akčních scénách, nikdy se nezastaví a se svou délkou je navíc hrozně přímočarý a předvídatelný. Všechny akce hrdinům vyjdou a není tu žádný ohromující zvrat. Všechno je tak neskutečně rychlé bez jediné delší dialogové scény, proto není možnost podívat se na charakter jediné z postav. O všech se dozvíme jen to hlavní a k tomu pár zbytečností, které jsou vysloveny jen jednou. Efekty to filmu velmi kazí, protože jsou velmi nereálné a nečekejte vůbec žádné záludnosti záporného hrdiny. Všechno se v mžiku dozvíte a o tom to je. Mozek můžete vypnout, ale radši se na takovou hovadinu nedívejte.

1492 Dobytí ráje jsem si teda představoval úplně jinak. Když tu máme v popisu, že se jedná o dobrodružný film, nechápu, proč tak film vůbec nevypadal. Ale člověk si asi uvědomí, po tom, co uvidí délku filmu, že to nebude zas takový odvaz, jak by čekal. Na to, že má spoustu dobrých herců, kteří asistují ve smyšlených nereálných filmech, vyprávěl film děj s co největší historickou přesností. To se mi na něm vůbec nelíbilo, protože takto film upadal do stereotypu. Neudálo se tu nic zajímavého a ani nic trošku historicky nesmyslného. Začátek se mi docela zamlouval, protože tu nepadla jenom jedna věta, která by Columbovu cestu umožnila. Zkrátka to všechno nezačalo příliš náhle a zbrkle, film dostal dostatek prostoru, abychom si prostudovali charakter postav, ale s některými to nedopadlo zrovna tak, jak bych si představoval. I když je Gerard Depardieu velmi dobrý herec a ve filmech ho vidím vždycky rád, pořád to nebyl ten jeho pravý styl. On to není komik v pravém slova smyslu, ale v komediích jeho talent vyjde víc najevo. Zde jsem se těšil proto mnohem více na Armanda Assanteho. Ten už ukázal svoje kvality v historii již ve filmu Odysseus. Jenže jeho role nás neprovázela filmem ani deset minut. Všechny kamery jsou nasměrovány na Depardieua a na Assanteho se tu všichni úplně vykašlali. Jeho postava byla spíše vůči Columbovi záporná, a proto nemohla udělat takový dojem. O Odysseovi jsem se tu nezmínil bezdůvodně. Podle známého eposu pluje bloudně po moři sužován božími útrapami a na konci přece jen dosáhne svého cíle. Bohužel Columbus je prostě podle historie, proto cesta do nového světa není nikterak zábavná. Během chvíle se tam dopluje a pak začnou ty nejnudnější deseti minuty filmu. Poslední hodina je už opravdu hrozná nuda, akční scény, které neměly ani dobré zpracování, bych tu úplně vynechal a také se mi vůbec nelíbil Columbus coby naprostý svatoušek. Když chtěl být film tak přesný, musel vzít v potaz, že i hrdinové mají své stinné stránky. Shrnutě, film se příliš dbá na historickou přesnost, která zrovna moc zábavy a vzrušení neposkytuje.

Hru Street Fighter jsem zatím nehrál, ale je na tom úplně stejně jako Mario. Vím, že v této hře jde hlavně o boj mezi dvěma protivníky a žádný příběh není, stejně tomu tak je i v Mariovi, kde jenom skáčete a chytáte všelijaké svinstvo. Podobnost právě s ním zdůrazňuji proto, že ani jeden z příběhů téměř vůbec nesouvisí s hrou, a když jsem u podobností, byl by hřích zapomenout na Mortal Kombat. Příběh SF je lepší, ale lepší v tomto případě znamená lepší asi tak o 20%. Je naprostým příkladem vývoje jednotlivce v jakémkoliv druhu boje. Skoro celou dobu tu slyšíme hrdinku vyprávět svůj příběh a do toho na obrazovce běží její život. Je opravdu velmi nepředvídatelné, že její otec z ní chtěl udělat klavíristku a ona se místo toho učila v boji. Zápletka je více než velká ubohost. Bad guys jí odvedou otce a o co myslíte, že ve filmu půjde? Prachsprostou pomstu však film zastírá další zápletkou, která ale nemá ve filmu vůbec žádný význam. Je to zároveň zástěrka toho, že proti ní stojí boss bad guys, který ukrývá ke svým záměrům její cíl. A aby nebylo zbytečností málo, připojí se do děje i policisté. Když film skončí, zeptáte se, co tu vlastně dělali… Film je v pravém smyslu velmi přímočarý a do toho velmi krátký. To zapříčiňuje spoustu nedostatků, které by si prostřednictvím větší délky našly své místo. Máme tu spoustu faktů a prostředníků, ale každý je prakticky jenom na jedno použití. Nehledě na spoustu zanedbaných postav. Okolo hrdinky jich tolik prošlo, ale nikomu nebyl věnován čas. Muž s maskou a drápy dostal sotva tři minuty a její mistr z MK v tom krátkém čase nepředvede ani nic nového. Když řeknu mistr, asi se hned všem vybaví, že hrdinka bude i přes svůj hon za cílem podstoupit výcvik. Tak je to úplně ve všech filmech o čínském bojovém umění, jediná novinka je pomocí mysli vyvolaný firewall, což je naprostá pitomost. Herci jsou tu samí dobří, ale délka filmu nedá takový prostor, který bych chtěl. M. C. Duncan tu měl spoustu scén, i N. Donough, ale nemáte tu vůbec šanci poznat jejich charakter. Film můžu s klidem označit jako nekvalitní.

Pořídil jsem si Hurt Lockera, protože jsem již obeznámen s tvorbou válečných filmů. Úplně nejstarší nejsou nic moc, protože neměly tolik prostředků k přesvědčivému zpracování, pak nastal zlatý čas, kde se zablýskla třeba Četa. Pak se objevily většinou blbosti, kde jde jen o střelbu, hrdinské činy a o naprosté zničení nepřítele. Takovéto filmy mají ty největší slabiny, jako naprosté zanedbávání nepřátel, kteří jsou vždy horší než hrdinové a přímočarost. Všechny tyto věci Locker postrádá a to ho dělá kvalitním. Hurt Locker na mě udělal dojem hlavně v tom, že od začátku absolutně nevíte, o co zde vůbec jde. Hned na začátku proběhne akce, která vám nic neřekne. Víte akorát, že válka probíhá v Iráku a nic víc. Není tu prakticky žádný stručný začátek, proto si nemůžete vůbec vytvořit představu o tom, jak film skončí, protože nevíte o příčinách počínání vojáků, prostě nic. Děj se odehrává v událostech, které mají souvislost jenom samy o sobě, což si mi zde tuze líbilo, protože jsem nemohl nad předvídatelností filmu jenom mávnout rukou. Nepředvídatelnost je právě ten fakt, který nás odvracuje od všeobecně známé americké armády. V těch posledních letech zvyšování kvality ve válečných filmech, tvůrci pomalu zapomínají na útočné jednotky a ukazují nám další možnosti. Mariňák je o sniperování a Locker o výbušninách. Konečně nový pohled na válku a pro nás něco nového. Ale kupodivu není k dispozici tolik neznámých prostředků… Jediné, co upoutá náš pohled je speciální oblek snižující riziko zranění při explozích. Co se týče hlavních hrdinů, byl jsem v rozpacích hned na začátku. Nejvíce jsem se těšil na Guye Pearce, jenže ten nás ve filmu opustil nějak brzy a Ralph Fiennes taktéž. Další zajímavá věc, protože všichni známí herci dostali kopačky hned po pár chvílích hraní. Dobře, že film dal průchod jiným hercům, kteří dokázali množství emocí v tomto filmu vyjádřit velmi přesvědčivě. Vzhledem ke skvělému a klidnému ději s přiměřeným množstvím akčních scén nebyl konec zrovna nejlepší, ale co jsem dnes chtěl, jsem obdržel, takže úspěch.

První díl mě u mě velký úspěch, protože jsem ho viděl jednak v kině a pak, že na komedii byl velmi originální a zábavný. Od dvojky jsem nečekal tak velkou podívanou, protože jak by chtěl druhý díl předčit první, který už originální je? Je to věc názoru, ale lepší být dvojka prostě nemohla. Nový příběh je podle mě doslova odpadem, protože nemá vůči předchozímu žádnou hodnotu. Nijak speciálně na něj nenavazuje, je to prakticky úplně nový příběh, který má společného jen hlavního hrdinu a oživování exponátů. Tento film je živým příkladem všeho, co první díl měl a ten druhý ne. Každý se mnou musí v tomto případě souhlasit, protože ať se tu ukázalo cokoliv, nemohlo to být pro nás takové překvapení. V prvním díle nám muselo bohatě stačit, že se tu volně procházela kostra tyranosaura rexe. Jediné, co by mě opravdu dostalo, kdyby oživla Socha svobody. Když tu mluvím právě o ní, asi každému dojde, že díky Bohu se tu nevyskytovaly pouze naše již známé postavy. Měli jsme tu spoustu nových postav a dalších bytosí, ale ne každý na mě udělal takový dojem. V jedničce jsme měli možnost dozvědět se i o charismatu některých postav, ale zde tomu tak v žádném případě nebylo. Zlý faraón, který chtěl ovládnout svět, byl naprosto ubohým příkladem diktátora, který nemá žádný jiný úmysl a dáma, která našeho hrdinu dějem provázela, tu byla naprosto zbytečná stejně jako všechny ostatní vedlejší postavy, které nedostaly ani pět minut. Dívat se tu člověk může jenom na Stillera, který zabírá úplně celou obrazovku. Na příběhu mi neuvěřitelně vadilo, že neměl vůbec žádné rozvíjení, celý se odehrával v jedné události, člověk tu sledoval pouze záležitost na jednu noc. Příběh byl příliš přímočarý a fádní, už taky proto, že se odehrával pouze na jednom místě. V jedničce tomu tak bylo také, ale tam se hrdina setkával pořád s něčím novým. Tady nebylo originální vůbec nic. Závěr se smrtonosnou armádou měl grády, protože je celý film vyzdoben skvělými efekty, ale celé si to pokazily závěrečné scény. Jednak bitva a pak ten úplný konec, kde pochybuji, že by lidé dokázali akceptovat takový zázrak, jako oživnutí exponátů. Jestli bude trojka, vsadím se, že bude právě o tom jak toho zlomyslně využít.

Když jsem se chtěl podívat na Pátek třináctého 6, už jsem v sobě neměl ani píď naděje. Mohl jsem čekat asi to samé, co se stalo v šestém díle Noční můře v Elm Street, který taky nedopadl nejlépe. Jenom jsem viděl popisek zde na kfilmu, kde stojí „Jason se vrací v nejlepším dílu série“ a hned jsem se zhrozil. Nicméně pustit film a dokoukat ho do konce pro mě nebyl problém. Říkám vám, že se v tom vychloubačném popisku zmýlil. Jason se opět vrací ve filmu, který je nyní spíš lepší než horší. Ale takovýto film se ale bez záporné kritiky neobejde, proto začnu nejdřív i z té významné špatné stránky. To, že Jason přežije úplně všechno, už víme. Víme, že i kdybychom ho vyhodili do vesmíru a poslali ke Slunci, pořád by to přežil, ale měl jsem dojem, že žije jenom v nějakých bakteriích, které ovládnou svého hostitele. Taky tu padlo slovo o tom, že byl zpopelněn, proto mi nejde na rozum, proč ho zde vidíme pohřbeného v rakvi a po tom incidentu, který nastane, z toho vyplývá, že byl doopravdy mrtvý. Ale ten incident… Nejenom že dva chlapi jeho rakev znovu vyhrabou, ale když do něj zabodli kus zábradlí, do toho uhodil blesk a Jason přežil, mi přijde jako vrchol kýče. Na znovustvoření Jasona je už pozdě, ale pořád si myslím, že by tvůrci měli udělat Jasona tajemnějším jako třeba v Blair Witch. On tu jenom tak zbůhdarma chodí a při tom se má někdo bát? K dobré stránce, konečně je film trochu prosvětlený, vidíme tu i Jason na sluníčku, už nevraždí jenom při dešti v noci. Dále jsem z toho měl pocit, že tentokrát má film nějaký příběh, protože o Jasonovo zničení tu jde už od začátku. Pak tu jsou na scéně i děti, které tomu dodávají něco nového, Jason sice vraždí, na koho narazí, ale díky Bohu na jediné dítě nebyla vztáhnutá ruka, to už by bylo opravdu hrozné. Ovšem i když byly na Jasona použity střelné zbraně a byl mu zlomen vaz lodním šroubem, víme, že to jen tak neskončí. Tento díl je zatím opravdu nejlepší, ten kdo dá míň, než já musí vidět předchozí díly, než si začne říkat, jaká je to kravina, aby mohl srovnávat, ale stejně bych vám radil celé sérii se obloukem vyhnout.