Omarovic

Je to už velmi dlouhá doba, co jsem viděl druhý díl filmu Góóól!, ale zato si pořád pamatuji to nejpodstatnější. I když fotbal nepatří k mým oblíbeným sportům ani v televizi, na filmy mám paměť a vím, že dvojka měla z části otevřený konec. Dokonce tam stálo „To be continued“. Takto jsem si pokračování rozhodně nepředstavoval. Myslel jsem, že ani Německo, které film natáčelo, přece nemůže takto zanedbat předchozí děj. Zkrátka jsem se mýlil, protože toto není ani „origin“, natož plnohodnotné pokračování. Když jsem hodnotil Gól 2, předpokládal jsem, že tentokrát půjde o mistrovství světa. To byla trefa, vždyť s tím samým jako v předchůdcích by film nemohl mít už úspěch. Řeknu to ale na rovinu. Tento film nemá úspěch. Není vůbec nijak originální, rozhodně ne vzrušující či napínavý. S. Muneze tu zahrabali hluboko pod zem. Ten zde měl pouze vedlejší roli, která nevystačila ani na 20 minut. Jeho životní příběh se jenom uboze oargumentoval. O ději v předchozích dílech padla jedna věta. To mi teda jako „to be continued“ rozhodně nestačí. Prý „Někoho jsem v minulosti zklamal.“. Hlavními postavami se stali herci, které jsem nikde neviděl. A nejen oni. Dříve bylo mnohem více známějších herců a tady zůstal jenom K. Becker. Ty nové postavy nepředstavovaly ani náhražky. Já to prostě nechápu. Jak se může plést do příběhu jednoho člověka někdo úplně cizí. Kdyby zůstal třeba A. Nivola, ale ten se zde neukázal ani ve vedlejší roli. Tento film se nazývá Gólem jenom kvůli jednomu člověku. Dá se vlastně říct, že se jedná o napodobeninu Gólu 1 a 2. Zůstal i ten fakt, že film se fotbalu věnuje jenom z povzdálí. Většinu času zabírají dialogy a život okolo. Jenže s někým jiným to není ono. Místo toho, aby se bývalý hlavní hrdina vracel ke své ztracené rodině, vrací se zde někdo jiný. Jediné, co považuji trochu za dobré, je jeden zvrat ke konci. Nemyslím tím ale ten méně důležitý, kde tým hlavních hrdinů nevyhrál. Neostýchám se to říct, protože je to naprosto předvídatelné. Jestli si někdo myslel, že se to s Beckerem bude opakovat, neměl sem radši tahat další díl, a už vůbec ne takový, který vůbec není o něm.

Na tento film jsem se nesmírně těšil. Doufal jsem, že se dočkám pořádného filmu, který by mě pořádně zvednul ze židle. Myslím, že jsem pro jednou vybral správně, protože tento film rozhodně ví, jak přimět člověka, aby se bál. Zprvu jsem chtěl dát filmu šanci, tak jsem si ho pustil pěkně v noci, kdy je nejlepší atmosféra. Ze začátku to nevypadalo vůbec dobře. Naskytla se sice taková malá ukázka, ale to bylo pro nadcházejících patnáct minut všechno. Viděli jsme jenom kratochvíle nějakých teenagerů. Nevím, proč tomu tak vždycky je, ale v horrorech dominují právě ženy, ale tvůrci tohoto filmu zdá se nechtěli upadnout do tohoto stereotypu, tak dámská hrdinka sice zůstala, ale nebyla to pořád žádná žena činu. Celý film není totiž jenom o tom, jak se nějací „vyvolení" vydají na cestu plnou nebezpečenství atd. Metoda je tady jiná a to v tom, že se lidi snaží přijít na příčinu neznámé smrti kamaráda, přičemž se setkáváme s přízraky. Námět je v tomto filmu velmi dobrý. Všechny vždycky zajímá, kde se všechny ty přízraky berou a v tomto případě si tvůrci vymysleli něco dobrého. I když se jedná o remake, neberu na to zřetel, protože původní film určitě nebude tak efektivní. Tady se nejedná o nadpřirozené bytosti, jako je například Jason, ozáření z filmu Hory mají oči. Zde se vlastně poukazuje na všechny vymoženosti, které vydávají signál. A z internetu k nám přišly přízraky, které prostě mají potřebu vraždit. Zní to blbě, ale na tom je nejlepší, že neútočí jen na hlavní hrdiny. Na obrazovce máme sice jen je, ale zároveň víme, že se to děje po celém světě. Něco jako epidemie bez chodících mrtvol. Celou dobu panuje velmi působivá atmosféra. Pořád hraje velmi temná a tajemná hudba, a víme, co mohou přízraky dělat. Nejde ani tak o lekavé scény, spíš se pořád bojíte, co přijde. Źádné, že hrdina v pohodě jde a najednou něco vybafne. Naopak. Tušíte, že něco vybafne a toho se bojíte. A proto, že o nich nevíme téměř nic, strach stoupá. Už také proto, jak vypadají a co umí dělat. Po tomto filmu jsem neměl strašidelné sny, ale rozhodně na mě film zapůsobil i svým neinfantilním koncem, přiměřenou dávkou strašidelných scén atd.

Velkou rybu jsem si představoval úplně jinak. Viděl jsem film Malá ryba, proto jsem si trochu naivně myslel, že se mu film bude podobat. Díky Bohu, že se tak nestalo. Toto je něco naprosto jiného a s jistotou mohu tvrdit, že mnohem lepšího. O T. Burtonovi jsem si myslel, že dělá jenom do animovaných filmů, jako byla třeba Mrtvá nevěsta, no nicméně tu máme Velkou rybu, která se zas až tak neodlišuje. Námět je pohádkový, to je na první pohled zřejmé, hned si všímám podobností třeba s filmem Inkoustové srdce, a jakým způsobem nám byl film vyprávěn, tak i s Forrestem Gumpem. Trochu však nevím, jak si počínat s příběhem, protože jak se zdá, jeho průběh vypadá téměř stejně jako ve Forrestu Gumpovi, ale v něm je vše pouze o historkách. Zde máme příběh, ve kterém se vyprávějí příběhy. Ten v obsahu zde na webu neměl takovou šťávu, zato ten druhý náplň rozhodně má. Nejen hlavní hrdina, ale i já jsem musel nakonec poznat, co je pravda a o co fikce, protože konec potvrzuje spoustu věcí. Nicméně všechny historky měly velmi dětinský kontext. Ani v jedné z nich se nedalo počítat s něčím seriózním. Ať už to bylo pro hlavní děj pravdivé nebo ne, můžeme film srovnávat s miliony pohádek. Obři, čarodějnice, strašidelný les, nesmyslné počínání kvůli své životní lásce… Užijete si toho hodně, ale nakonec stejně zjistíte, že celý příběh, ač jednotlivé epizody jsou od sebe jakkoliv vzdáleny, je prostě přímočarý. Předvídat se vzhledem k pohádkovému a dobrodružnému námětu dá všechno. Ovšem jsem velmi nadšený z hereckého obsazení. Ewan McGregor si se svou rolí musel hodně užít, jen postrádal trochu serióznosti. Nejvíce jsem byl ale nadšen z Alison Lohman, protože jsem ji doposud viděl jenom v trapném hororu „Stáhni mě do pekla“. Ukázalo se, že jí to v odlišných filmech velmi sluší. Ono se na ten film dá dívat, ale trochu si to pokazila závěrečná historka. Ta už neměla vůči předchozím žádnou hodnotu, ani emocionální. Očekával jsem nějaké vtipné scény, jenže těm přítomným jsem se vzhledem ke svému věku nemohl smát. Podruhé bych se také nedíval, kéž vidět to dříve…

Patriot není příliš vystihující název pro tento film. Určitě souhlasím s názorem Harrisona Forda, protože všechno se točí kolem pocitů a emocí jednoho jediného muže. Jedna věc se ale musí Patriotu nechat. Jelikož je válečný, představoval bych si něco naprosto odlišného od toho, co jsem právě viděl. Jedná se snad o úplně první film z občanské války v Americe, co spatřilo mé oko, a to je pro mě teprve plus. Jó, to není žádné „move, move, move!“ atd… Boj s takovými až nespravedlivými pravidly mě zaujal a to doslova. Vážně, v životě jsem to v takovém podání neviděl, tomu musím sklonit poklonu, konec konců spíš bych se měl klanět historii. Nu což. Příběh má spoustu silných, ale také slabých stránek. Zprvu je neuvěřitelně přetažený. Ony by fakt stačily ty dvě hodiny, protože ve filmu nejsou žádné zvraty, co se týče „konání“. Asi to někdo nepochopí, tím myslím, že se ve filmu odehrává pořád to samé. Zvraty tu jsou, to ano, dokonce i takové, které bych ani ve snech nepředvídal. Scénář má tendenci k takovým zvratům, až budete jenom nevěřícně koukat. Hned několikrát vás překvapí smrt hrdinových příbuzných. Člověk by si na začátku řekl, že na konci budou oslavy atd., všichni se budou veselit apod., ale ve skutečnosti je pravda někde uprostřed. Konec je trochu trapně dojemný, zato ne vždy všechno hrdinům vyjde. M. Gibson se zde nezdá být jako jediná hlavní postava, máme tu i H. Ledgera, ale po některých událostech už je jako jasný číslo jedna MG. Já si myslel, že to bude právě naopak. Zápletka filmu je zdánlivě jasná. Pomsta. Ale na tom se mi líbí, že hlavní hrdina neprahne pouze po hlavách viníků, nýbrž se zároveň snaží uchránit a starat se o svou rodinu. Záporný hrdina, J. Isaac se pro takovéhle role narodil. Když ho zde vidíte v té jeho pozici, máte sami chuť mu dát pár facek. Ostatně je to opět jen kvůli jeho filmografii, že se na film dívám. Jak jsem říkal, film se hodně často opakuje. Budete mít radost z úspěchů, ale po vícero těchto scén už vás to může začít nudit. Kostýmy a výkony herců jsou velmi dobré, jen je škoda, že některé události zde neměly význam, a proto film zbytečně protahovaly.

Když jsem náhodou narazil na Resident Evil: Degeneration, vůbec jsem nevěděl, co si myslet. Vypadalo to jako další pokračování dosavadních třech dílů RE, ale vůbec jsem si nedokázal představit, jaký nový příběh, který by navazoval, by si dokázali tvůrci vymyslet, když se vyčerpalo všechno, co se k danému tématu dalo vymyslet. Vždyť ani poslední dva díly neměly nic výjimečného… Pak se ukázalo, že jde o animovaný film, ale to by s příběhem taky moc nepohnulo. No, stačilo si pustit počáteční titulky a hned bylo jasno. Ukázalo se, že jde o úplně stejný případ, jaký vznikl pro Matrix - Animatrix a pro Van Helsinga. Prostě o takové „Originy“, které znázorňovaly předešlé události. S dalším RE jsme se neposunuli až na úplný začátek, který dokonale popsal první, ale více jsme si přiblížili události v mezeře mezi Apokalypsou a Zánikem, která byla záležitostí měsíců. Tato událost ale nedopadla o nic lépe, než Zánik. Nešlo vůbec o nic jiného, než o prachobyčejnou akci, kde se vypotřebovala tuna munice. Začátek se ještě zdál být smysluplný a zdálo se, že má dobrou budoucnost, ale hned po 20 minutách to významně kleslo. První věc, která mi přišla špatná, byla záležitost ze zombies. Ti totiž někoho kousli a během pár vteřin se z oběti stalo to samé. Vždyť ve všech předchozích dílech to trvalo přes několik hodin… Proč se tvůrci nedrželi předlohy… Jinak na kvalitní příběh můžete zapomenout. Jde tu jen o záchranu pár lidí z budovy a náhle o zničení jiné budovy. Čas zde zaplňují jen scény, kde nic netušícím hrdinům přijde nějak příliš informovaný chlápek, a začnou další, kde uvidíte jen mumlající zombíky, kteří jsou záhy zlikvidováni. Abych nezapomněl, všechny akce vypadaly jako z počítačových her. Jednak proto, že animace nebyla vlastně animace, nýbrž render, který má dokonalé textury apod. Přesně takových prostředků využívají hry, ve kterých tyto filmečky trvají sotva pár minut. Takže celý film vypadá prakticky jako úvodní scéna pro nadcházející herní pařbu. Mohu s jistotou říct, že film za to rozhodně nestojí, někdy ani nebudete pořádně vědět, o co jde.

Až právě teď se s hrůzou dozvídám, že tento film má ještě předchozí díl. Nu což. Už se mi to samé stalo víckrát, třeba u Fantastické čtyřky, ale tento film se stejně netváří nějak, že by předchozí díl pro příběh příliš mnoho znamenal, takže se nebudu cítit provinile, když si pak někdy pustím „Chyťte ho“. I když tento film není nějakým Božím zázrakem, musím rozhodně přiznat, že takhle jsem se už velmi dlouho nepobavil. Celý film se tváří, jako že je gangsterský, ale není tu deset minut, kde by se člověk neřezal smíchy. Příběh je velmi zajímavý, protože obsahuje tolik postav, které mají vyváženou účast. Nejvíce mě asi fascinuje, že se celý film začal odehrávat jen díky jediné větě, kterou pronesl John Travolta. Od této chvíle se také začne odehrávat příběh, o kterém se na začátku mluví. Téměř vždycky mi dělá problémy zapamatovat si jména všech postav. I když si film na gangsterský jenom hraje, postav je opravdu velmi mnoho, jenže zdá se, že každé je ve filmu vysloveno hodně krát, takže tentokrát jsem problémy neměl. Celkem tu máme tři děje, které mají ale mnoho společného. V každém je spousta postav, a když se potom všelijak proplétají, nemá to potom chybu. Posledních pár minut už představovalo trochu guláš, ale i to se nakonec dalo zvládnout. Přímočarý film je asi tak z poloviny, zapříčiňuje to právě odehrávání na více místech a za to jsem moc rád. Z hlediska postav je příběh, jak jsem říkal zajímavý, ale není spojený s příliš dobrým námětem, ve kterém jde o peníze, vraždy, a hlavně o muziku. Ta je velkou součástí celého námětu, ale přímo se zde neobjevuje tak často, zkrátka si nesmíte dělat naděje, že se zde bude jenom zpívat. Největším kalibrem jsou právě vtipné scény a dialogy. Jelikož většina herců má odlišné role od těch, co mají běžně, působí velice vtipně. Například The Rock zde je bouchač, ale s úplně jiným charakterem. Zato John Travolta se nezměnil ani o píď. Jeho role jsou vždy spojené se světem zločinu a jeho temperament a jednání je pořád stejné. Bohužel jsem neviděl první díl, takže nemohu srovnávat, jen doufám, že bude alespoň tak dobrý.

I když jsem už včera krimi viděl, podíval jsem se hned na toto, protože ho mám už hrozně dlouho a už se mi ho nechce dál trpět. Můžete mi někdo říct, jak někdo mohl tento film popsat žánrem krimi? Toto je naprosto obyčejný thriller, který má s prvky krimi společné jen asi dvě minuty. Nicméně z tohoto filmu zrovna dvakrát nadšený nejsem, protože není vůbec ničím prvkově originální. Začátek je neuvěřitelně obyčejný. Dva zlodějové se spřáhnou a vyrazí za svou kořistí. Hlavním tahákem je tady opět sebrat nesebratelné, což v takovýchto filmech naprosto nic nového neznamená. Jistě, že pár scén ukázalo spoustu nových a ještě v jiných filmech nepoužitých prostředků, ale to pořád nemění nic na tom, že film je neuvěřitelně obyčejný. Vedle hlavní zápletky je ještě jedna do pozadí, ve které je samozřejmě žena. Bez těch to nejde, ale v tomto případě to je naprosto zbytečný tah, který film ještě více pohoršuje. Ve filmu nemá absolutně žádný význam, vážně je tu jen, aby se neřeklo. Ještě k hlavnímu příběhu, můžeme si dát tento film vedle Dannyho parťáků a hledat rozdíly. Najdeme asi tak dva. První, že Parťáci jsou samozřejmě lepší a druhý, že v Parťácích je daleko více postav. Zde jsou důležité pouze dvě. Samozřejmě, že jsou dobře obsazené, ale zase mi to přijde jako, aby se neřeklo. Morgan Freeman má už podobných filmů za sebou dost a zde jeho účast byla posílena o Antonia Banderase. Oba tito herci předvedli svoje, jenže mohli dostat trochu více času. A teď k tomu konci. Průběžně zde vidíme, co se postavy snaží udělat a chápeme to. Na konci je použita téměř stejná technika jako v Parťácích – něco nečekaného. V případě Zlodějské partie jde o něco, co jsme celou dobu „přehlíželi“. Tentokrát mi to přijde ale velmi nedotažené. Pravda je jistě opakem – Já si stejně myslím, že film vznikal úplně normálně a pak prostě někoho napadlo udělat to takto. Všechny fakty, které se na konci dozvíme, mi prostě nepřišly efektně dostačující, abych potom jásal nad genialitou provedení. Nelituji času, ale příště asi nebudu tolik důvěřovat filmům, které se z čista jasna objeví.

Na tento film jsem se chtěl podívat výhradně kvůli hereckým kvalitám mého oblíbeného herce Denise Qauida. Je to už zase velmi dlouhá doba, co jsem se posledně díval na nějaké nové krimi a tentokrát jsem kápl na film střední kvality. Střední proto, že námět je zajímavý, ale průběh už vůbec není tak originální. Na začátku ani není nic nového. Objeví se případ, který dostane na starosti egoista hlavní hrdina. Vraždy vůbec nedávají smysl, tak se začne s pátráním, jak jej známe. A aby se neřeklo, do pozadí se dá ještě hrdinův soukromý život. Ani to není nic nového. Ve spoustě filmů probíhá v hrdinově mysli boj předností. Na jedné straně je práce a na druhé je rodina. V takovýchto případech vítězí práce, jenže tato zdánlivě zbytečná zápletka má ale pro film obrovský význam. Za prvé se s ní více protáhne film, který nemá ani 90 minut, a za druhé to s ní nedopadne nijak dětinsky. Ovšem nechci kazit radost, nebudu prozrazovat, jen podotknu, že díky tomuto faktu přidávám procenta. Hlavně proto, že nezabírá tolik místa a nakonec se takhle rozřeší. Jezdci apokalypsy mi zní jako super film. O těchto postavách se zde dozvíme a s nimi je taky spojen způsob vraždění. To přece v krimi nikdy nesmí chybět. Se způsobem jsou právě spojeni jezdci apokalypsy, jejichž jména k němu také napoví. To považuji za dobré, ale pořád to nemění nic na tom, že příběh byl velmi přímočarý. Nejen, že byl hrdina jenom jeden, průběh filmu se vůbec nezměnil. Všechno šlo do cesty hrdinovi samo a zvrat mimo šokující konec se objevil jenom jeden a navíc neměl ani takový význam. Napětí jsem kupodivu vůbec nezaznamenal. Každá akce se odehrála příliš rychle, zkrátka atmosféra mohla být posílena lepší hudbou. Denis Quaid nějak extra přesvědčivý výkon nepředvedl, ale už si u mě vytvořil takový post nezaměnitelného charismatického herce. Bohužel jiných známějších herců nebo hereček se zde nedočkáme. Zkrátka se celý film točí jen okolo vyšetřování jednoho člověka. Ten konec se podařil velmi. Nepředvídatelný jen co je pravda a vysvětlí počátek zapojení hlavního hrdiny. Film za to alespoň jednou stojí.

Krále Škorpiona jsem samozřejmě viděl, ale po všech těch událostech, by mě ani ve snu nenapadlo, že by mohla vzniknout dvojka. Když se Mathayus v prvním díle stal králem, doslovné pokračování nemohlo vzniknout, protože ve filmu Mumie se vrací se o něm mluví jako o válečníkovi, který chtěl dobýt celý známý svět. Tvůrci si proto zvolili jeho historii, kterou ovšem hůř zvorat nemohli. Jako součást „originu“ naprosto chápu jeho bojový výcvik, protože v jedničce jsme se dočkali slušivých soubojů. Příběh je ale naprosté fiasko. V prvním díle šlo o pomstu, ale tu jsme si mohli užít, protože je příběh z dávné minulosti. Mathayus se mstil za životy svých bratří, ale jaká je zápletka tohoto filmu? Mathayus mstí svého mrtvého otce a to ještě není všechno. Už jsem se na začátku obával o existenci jeho bratrů, ale úplně mě zmátla smrt jednoho z nich. Nicméně i ta pomsta by se dala snést, ale ty věci, které se tu odehrály, se prostě snést nedaly. Do přímočarého příběhu jsou zatáhnuty i mýty a nadpřirozené schopnosti. To ani nezní tak zle, když v jedničce byla žena předpovídající budoucnost, jenže tady jsme se toho dočkali mnohonásobně víc. Nejde ani pomyslet na to, že by tvůrci nabízeli roli D. Jonesovi, když zde hraje mladý, ale naprosto bych chápal, kdyby to chtěli nějak obejít a on by odmítnul. Průběh filmu je totiž naprosto úplně stejný. Hlavní hrdina si klestí cestu k porážce svého nepřítele, má po boku krásnou ženu i svým způsobem otrapu. Na konci proběhne souboj a hrdina zvítězí. Jenže nad čím. Jednička nebyla, co se týče soubojů atd., reálná, ale jediná pravá nerálnost zde byla čarodějka. Zde hrály roli temné síly, magické předměty i pradávné mýtické postavy. V podsvětí je nějaká bohyně, která ve filmu ovšem nepředvede vůbec nic přesvědčivého, a dokonce i Minotaurus si zde ničí pověst. Navíc nejsou použity kvalitní vizuální efekty ani není vymyšlen originální příběh, což dělá tento film druhořadým. Když je na konci použito spoustu nepravdivých informací a naprosto uboze ošizeno pár faktů, co mají souviset s jedničkou, nenaštval jsem se, nýbrž smál jako nikdy.

Film Dračí srdce jsem měl také to potěšení vidět. Když jsem ho viděl poprvé, byl jsem z něj nadšený. Je to taky už docela dávno, ale když budu nyní hodnotit, budu také popisovat i záporné vlastnosti, které film bohužel také má. Jelikož je film už relativně starý, má velmi dobrý námět. Ten musí rozhodně velmi působit na mladší diváky. Taky proto, že na rok 1996 drak nevypadá jako v našich starých českých pohádkách, kde je drak obrovská loutka, která umí pouze mrkat jako panenka. Na rok 96 má film opravdu velmi přesvědčivé a vzhledné vizuální efekty. Drak je vizuálně naprosto dokonalý. Já jsem si ho velmi užíval, protože měl i velkou trajektorii pohybů, zkrátka dílo. Trochu mě mrzí, že jsem si neužil Seana Conneryho, protože jsem se díval v češtině, ale skvěle ho nahradil Pavel Rímský. Bohužel právě drak nutí lidi přehlížet všechno ostatní. Tedy na draka jsme si museli chvíli počkat. Na začátku totiž neprobíhalo vůbec nic originálního. Když se ukáže „po dvanácti letech“, už se nedočkáte vůbec žádného zvratu. Tedy až na jeden, který ovšem nic v linii příběhu nezmění. Když hlavní postava loví draky a setká se s tím naším, máte se na co dívat. Zápas vás určitě nadchne i dokonce pobaví, ale jakmile se oba protivníci spojí, stojí to za starou bačkoru. Zábavy se dočkáte, ale slušného příběhu rozhodně ne. Jsem pyšný na to, že se film natáčel na Slovensku i na velmi velký výkon s kostýmy, ale nejsem pyšný na velkou přímočarost. Navíc je film velmi krátký a průběh velmi neoriginálně pohádkový. Zato herci jsou světoví. Dennis Quaid je samozřejmě nejlepší, ale jen díky filmografii Jasona Isaaca jsem se k tomuto filmu znovu vrátil. A když hrál i David Thewlis, nemohl jsem se na film nepodívat. Na tyto dva jsem se hlavně těšil kvůli jejich účasti v posledních dílech Harryho Pottera. Pravda, nebyly to ty samé role, ale měl jsem z nich přesto radost. Konec filmu už pro mě nebyl asi tak dojemný, jako dřív, ale pořád to nebyl ten happy end, který je snad ve všech fantasy. Tento film je více dobrý, než špatný, ale ne o moc. Ubírám hlavně za suchý příběh.

Pterodaktyla jsem viděl už velmi dávno. Tehdy jsem ještě nebyl tak zaujatý ve filmech a označoval jsem ho za snad nejlepší krvavý film, co jsem kdy viděl. Dokonce si ještě teď pamatuji, jak jsem se bavil s jakupbem, který mi jako pořádný horror doporučoval Van Helsinga a já jsem podotýkal, že to zřejmě nikdy neviděl Pterodaktyla. Myslím, že nyní změna původního stanoviska je naprosto oprávněná, protože takovýto film se nehodí ani do televize. To, že se jedná o nízko rozpočtový film, je na něm asi vidět. Scénář je zde totiž zaměřený pouze na jednu jedinou věc. Logicky na pravěké létající plazy. Ideou tohoto filmu není nic horšího, než to ukázat divákům, jak dokážou být tito predátoři nemilosrdní. Tvůrce ani zdá se nezajímalo to, jestli bude film kvalitní, protože každého zajímá, kde se vlastně „živé fosílie“ vzaly. Jako jediný argument zdá se stačila inkubace v sopce. Dál se to neřeší. Zvířata, ať normální nebo dinosauří, by asi nepostačili k dostatečnému příběhu, proto je do toho zatažena zápletka lidí. Ti mají určitý cíl, ale boj o život přijde přes příliš brzy. Prvotní příběh je v tu ránu pryč. A to samé platí o skupině vojáků, kteří také někam míří a zbytek si už domyslíte. Nechápu, co vede tyto režiséry k tvoření takovýchto filmů. Nejen, že pterodaktylové jsou zblízka loutky, ale když jsou ve vzduchu, jsou neuvěřitelně vizuálně odpudiví. Když je záběr pouze na ně, tak nejen oni, ale všechno ostatní je náhle digitální. A tento fakt je negativní. Úplně před sebou vidím komandujícího režiséra, který na dokonale nepřipravených a zvláštně umělých exteriérech ukazuje, v jakou chvíli se mají plazi objevit. Pohled na ně vás zrovna nenadchne, ale pohled na lidi, kteří jím jsou napadeni… V tu ránu to vypadá, že lidská anatomie není tak složitá. Najednou vám to přijde, že člověk je jen z masa. Tak polovina rozpočtu musela padnout na umělé maso… Ať dělám, co dělám, nemohu najít žádné kladné věci. Film má pouze jednoho mně známějšího herce a navíc je strašně přímočarý. 10% dávám pro případ, že jsem něco přehlédl.

Tanec s vlky jsem si takhle teda rozhodně nepředstavoval. O tomto kultovním filmu jsem sice vůbec nic nevěděl, ale kvůli vysokému počtu hodnocení jsem nechtěl zůstat pozadu. Ani ve snu by mě nenapadlo, že film bude z divokého západu. Tedy ono to není hned od začátku zřejmé, ale jakmile jsem si film pustil, nedokázal jsem couvnout, protože jsem měl úplně jinou vizi. Hned ze začátku jsem měl s příběhem potíže. Prvních pár scén jsem absolutně nepochopil a jakmile hlavní hrdina kamsi odjel, taky jsem netušil, kam se tím míří… Těch pár začátečních dialogů nevysvětlovalo vůbec nic. Ovšem to se mi celkem líbilo, protože díky tomu jsem dokonce půl hodinu vůbec nemohl předvídat, jak film bude vypadat. Když se objevil první indián, měl jsem mít trochu obavy. Každý zná dobrodružství Vinetoua, i já jsem nějaký viděl. Proto obavy byly na místě, protože jsem nechtěl, aby takto vypadal i tento film… Bůh žehnej K. Costnerovi, že předešel těm stereotypním akčním scénám atd. Spíš by měl žehnat knižní předloze, ale po tom, co jsem viděl, si nedovedu představit knihu jako zábavnou. A to tento film trval bez mála tři hodiny. Nicméně u něj jsem se bavil. Jeho ideou bylo spíše ukázat indiány v pravém světle. Jejich vlastnosti, zdvořilost a zvyky. Ne jenom to, jak dokáží bojovat. Na hlavní postavě se mi hlavně nejvíce líbilo to, jak s nimi dokázal vycházet, a že se dokonce naučil jejich řeč. Z toho, co tu vyprávím, vypadá film velmi stereotypně, ale kupodivu je tu i více zápletek. Některé se ale daly předvídat, protože začátek se k tomu úplně vybízí a romantická zápletka je vám jasná od chvíle, kdy se postavy poprvé uvidí. Ale ani tak nemohu film nazývat přímočarým, protože má své kouzlo a celý rozhodně předvídatelný není. Už také proto, že významná část filmu je v indiánském jazyce. Já jsem při tom neměl titulky, a jak jsem říkal, že se ji hrdina také naučil, byl jsem někdy velmi ošizen. Zas na druhou stranu to bylo o to překvapivější a časem se naštěstí ozvaly i hrdinovy vypravěčské poznámky. Film bych udělal o něco kratší, ale nelituji takto stráveného času.

Mám asi jen jeden důvod, proč jsem se díval na film Koralínu, jímž je fakt, že je film takto nový. Mám asi slabost pro filmy, které mají v kinech trailery, tedy alespoň mě mnohem více zajímají než ty starší. Jedno vím jistě, vidět jsem film chtěl, ale v žádném případě jsem na něj nechtěl chodit do kina. Film mě zas tak moc nezklamal, ale ani zvukové a vizuální vlastnosti kina by mi nevnukly myšlenku o tom, že mi to za to stálo. Jestli chodit do kina, tak rozhodně ne na animované filmy. Námět tohoto filmu jsem si nedovedl představit. Název filmu a jméno hlavní postavy vypadalo na to, že film bude nějak spjatý s korálky, ale to by neladilo s originální verzí, nicméně námět na konec nebyl zas tak originální, jak jsem od nového filmu očekával. Svět za tajnými dveřmi… Koho by nenapadla spojitost s Alenkou v říši divů, jenže tento film má poněkud zajímavý žánr. Ani ve snu by mě nenapadlo, že by animovaný film mohl být označován za horror. Když jsem byl malý, bál jsem se i u jedné epizody Včelích medvídků, ale teď si o někom myslet, že by se u toho bál, mi přijde hodně naivní. Bát se mohou akorát malé děti a jen kvůli nim se přece nemůže označovat jako horror. No, zezačátku to vypadalo velmi uboze. Dívka najde tajné dveře, do kterých chodí jen proto, že tam je všechno tak, jak by se jí to v normálním světě líbilo. Jakmile začalo být dusno, přišlo na řadu dětské odhodlání, kde malé dítě všechno vyřeší a všechny vysvobodí. Ani si teď nemohu uvědomit, že celý film trval s takto nerůznorodým příběhem 90 minut. Způsob animace se mi ze začátku skoro vůbec nelíbil. Všechny textury se nemálo nepodobaly realitě. Už jsem se bál, že film kopíruje již takto stvořené filmy. Pak přišla rána. Celý film je vlastně „zloutkovaný“ nebo jak to jinak říct. Po tom, co jsem si přečetl v zajímavostech přidávám procenta, protože vložit do obyčejné dětské zábavy tolik úsilí, mi přijde záslužné. U filmu jsem se nenudil, naštěstí tu nejsou zdlouhavé scény, takže se to alespoň dá dokoukat. Ještě že jsem nešel do kina, ale nelituji ztráveného času.

Nejsem takový filmový ignorant, abych alespoň jednou neviděl toto legendární dílo. Před tím, než jsem se podíval teď, jsem měl Titanic asi dvakrát za sebou, ale vůbec jsem si nepamatoval, protože existuje hromada lepších filmů, že trvá bez třiceti sekund tři hodiny. Ale já ničeho nelituji. Když si film zapnu, dokoukám ho do konce a za druhé má tento film zvláštní náplň, která ho rozhodně nedělá zdlouhavým nebo dokonce nudným. Tedy abych pravdu řekl, když jsem se díval poprvé, což si pamatuji, předmětem mého nadšení byl právě legendární parník. Jenže o něm už existuje spoustu dokumentů atd., takže jak by chtěl vypadat >film<, který popisuje jen to, jak se Titanic potopil ke dnu… Titanic jako loď taková je tu většinu času jen takový prostředník, který umožní průběh nezapomenutelného příběhu lásky. Když se díváte poprvé, nevíte pořádně, co si o filmu myslet, protože ne každý do předu ví, že film bude tak dlouhý. První hodinu a půl je prostě jen kratochvíle dvou lidí, kteří se postupně začínají milovat ještě více. Nevím jak vám, ale mě to přijde jako celkem logický postup u vymýšlení smysluplných zápletek, protože jen díky tomu jste se podívali do interiérů a mnohdy i exteriérů zmíněného parníku. Jistě, dal by se vymyslet i jiný příběh, ale ten by jistě nebyl tak úspěšný. Abych nezapomněl, film je ještě více posílen tím, že jde o vypravování. Díky tomu jsme se před tím podívali i do všech zákoutí již přes 80 let potopenéhoTitaniku. Jakmile došlo ke srážce s ledovcem, teprve to všechno začalo. Na řadu přišla více jak hodinová sekvence, která dokonale popisovala postupné potápění i všechny události, které se při něm staly. Viděli jste, jak se nakládalo s čluny, jak se chovali lidé… Vizuálně se potápění lodi velmi podařilo. Scénář se chtěl diváka hodně dotknout, proto nešetřil se scénami, kde lidé umírají po desítkách. Všechny tyto fakty považuji za kladné. Ta romantická zápletka je pro film důležitá, ale mně přijde poněkud kýčovitá z toho důvodu, že je jak z pohádky, kde v životě jde jen o vroucí lásku. Nakonec je ale film více dobrý než špatný.

Je opravdu zajímavé, jak se s přibývajícím věkem můj názor na filmy mění. Když jsem poprvé viděl K-PAX, usnul jsem. I na Království nebeské jsem se díval tak před dvěma roky a nudilo mě to též. Nyní jsem viděl oba tyto filmy a oba mě přesvědčily, že jsou velmi kvalitní a s nudou nemají nic společného. Začátek nebyl zrovna přesvědčivý, protože byl příliš zbrkle rozjetý. Tím, že mladý hlavní hrdina souhlasil se svým odjezdem za odpuštěním takto rychle, zavánělo velkou přímočarostí. Nicméně je to pořád trochu lepší, než kdyby film začal rovnou s tím, že už je dávno rytířem a podobně. I přes všechny tyto události je ale film stvořen velmi zábavnou formou. Samozřejmě, že ne směšnou, ale co se mi zprvu zdálo jako zdržování a protahování mělo vždy pro děj nějaký vliv. I spousta dalších historicky nepřesných a vymyšlených událostí se nakonec ve filmu nějak vyjímá a jen to přispívá k dobré zábavě. Na to, že se jedná o historický film, si scénář hodně potrpěl na jménech a postavách. Historie si připomíná snad jen vůdce a krále. Je ale dobře mít tu více postav, protože díky tomu je ve filmu obsazeno spoustu skvělých herců i do nepříliš významných rolí. O. Bloom zde má nepříliš originální roli. Je sice hlavní, ale ta zvýrazňuje hrdinství za každých okolností. Je to takový ten, co se vždy rozhoduje a předpokládá a improvizuje správně, všichni ho mají rádi atd. atd. Jen díky tomu je pak naprosto jasně vidět, kdo je a kdo není kladnou postavou. Nicméně kladní nebo záporní, všichni herci zde byli super. Například L. Neeson. Nechápu proč, ale takovéto role má skoro pořád, nicméně i na tak krátkou dobu je příjemné ho zde vidět. Nepamatoval jsem si zprvu, že se zde objeví i D. Thewlis. Toho jsem pak chtěl vidět ze všech nejvíc. (Taky asi proto, že si moc nezahrál v HP 6…) No a vidíte. Dokonce i E. Norton si zde zahrál a my jsme to ani nepoznali. Válečné scény jsou zde velmi povedené. Řekl bych, že i realistické. Scénář prostě nevyužívá těch naivit, jako je třeba pomoc v nouzi nejvyšší a tak dále. Tento film je velmi dobrý také v tom, že válečné scény netvoří hlavní složku filmu.

Million Dollar Baby jsem si představoval úplně jinak. Ještě než jsem se na něj začal dívat, vůbec jsem netušil, že film bude spjatý s boxem. Měl jsem zase dojem, že se bude jednat o nějakou napodobeninu, ale jelikož je film z rukou Clinta Eastwooda, nic takového se ani nedá čekat. Začátek se velmi podobá filmu Rocky, ale jakmile přijde na scénu H. Swank, můžete hned na mužského boxera zapomenout. Ovšem kdyby šlo jenom o ženský box, nic by se tím nezměnilo, ale Clint Eastwood má svůj styl, který vždy dokáže obhájit. Rocky se vyznačuje i tím, že kromě urputného tréninku je i romantická zápletka apod. Million Dollar Baby se sice pořád točí okolo boxerského ringu, ale má tak skvěle napsaný scénář, který se vyznačuje převážně dialogy a dramatickým podtextem. C. Eastwoodovy filmy jsem viděl zatím jen dva, pokud vím. Vždy v nich hrál jednu z hlavních rolí a vždycky se s ní něco dělo. Na začátku má k něčemu odpor, až si postupem času udělá nový názor. Postava, kterou ztvárnila Hilary Swank ho postupem času úplně změní. Zkrátka film má námět o boxu, ale Eastwood se mimo to zabývá i temperamentem člověka a nejen tím se Million Dollar liší od Rockyho. Abych se vrátil ještě k tomu námětu, tak jsem měl před sebou takovou vizi, která popisuje příběh ženy, která se postupem času probojuje ke svému cíli. Takto by mi film přišel dost jednoduchý, i když jde o drama. Swank tu během pár minut trvání filmu knockoutuje své soupeřky, nikdy s nimi nemá větší problém. Po celou dobu tu není žádné napětí. Kdyby poslední zápas byl takový, jako na konci v Rockym, mohl by si to Eastwood strčit někam. Ovšem nebýt jeho smyslu pro další zápletku. Nechci tu někomu zkazit překvapení, nebudu ji tady prozrazovat, ale takový zvrat jsem vážně neočekával. Nastal úplně jiný průběh filmu, který měl ovšem také něco do sebe. Od této chvíle začalo drama na 100%. Když se budete chtít dívat na tento film, nepočítejte s tím, že film bude jenom o sportovní akci, která skončí velkými oslavami a podobně. S vypnutím mozku na odpočinek rozhodně nepočítejte, jinak si to vůbec neužijete.

Je mi líto, že jsem to zrovna já, kdo pomlouvá všechny letošní hity. Ale lidi, já za to nemůžu! Kdo z vás viděl nového Terminátora nebo Transformers, si o tom může myslet, co chce, ale já přidávám k těmto naprosto debaklovým propadáků ještě Raimiho „Drag me to Hell/ Stáhni mě do pekla“. Když jsem viděl trailer, měl jsem v sobě velké naděje. Doufal jsem, že se k tomuto filmu dostanu co nejdřív, protože jsem poslední dobou neviděl pořádný horror ani doma. Ten trailer ukazoval vskutku děsivé scény, které měly budoucnost. Naposledy jsem se v kině bál u filmu Já, legenda, tak jsem doufal, že se mnou, milovníkem horrorů, Drag me to hell pořádně zacloumá. Sama Raimiho si z ničeho vůbec nepamatuji. Píše se o něm, že je to vysloužilý horrorový veterán, který jako comeback použije tento film. Je naprosto absurdní, aby jistě takto úspěšnému režisérovi došla fantazie, ale upřímně řečeno si to měl trochu lépe promyslet. Snad ještě nikdy se mi nestalo, že bych byl v kině na horroru a v ostatních divácích to vyvolávalo smích. Já jsem se snažil být tolerantní, i když mi to bylo k ničemu, ale někdy jsem se také neubránil. Proč se všichni smáli? Humor zde neměl podtext ve vtipných dialozích, ale někdy byly vtipné právě strašidelné scény. Jedno se musí Raimimu nechat. Dokázal zde člověka přesvědčivě vyděsit, ale rozhodně se mu nepodařilo vyvolat ve mně strach. Tento film je strašidelný pouze v lekavých scénách. Není ani divu. Film má hrozně stupidní příběh, který má v pozadí nějaký boj o povýšení. Pro začátek to mělo význam, ale později už to bylo pouze vtipné. Stupidita film je v tom, že nějaká stará žena uvalí na hlavní hrdinku kletbu, která ji má >stáhnout do pekla<. Já bych se i bál, jenže ta stařena tu hrdinku napadne a ve zbytku filmu ji pořád straší. Ano, mluvil jsem o tom, že film je strašidelný díky lekavým scénám, ale jeho scénář je tak zbrkle naivní, že se s ničím jiným nevytáhne. Téměř všechny lekavé scény jsou s touto stařenou, ale jak se máte pořád bát, když je to pořád to samé. Hrdinka otevře skříňku – baf, hrdinka uvidí šátek – baf, hrdina se probudí – baf… A to vtipné na tom je, že na ní fluše červy, strká ji celou ruku do úst a nejen s ní jsou ty scény vtipné. Pak zase vymítání ducha Lamii. Neměl jsem to srdce se ani smát. Abych byl trochu objektivnější, musím ještě pochválit konec a vizuální efekty, ale i ten konec jsem tak trochu předvídal. Dobře vám radím. Nechoďte na to do kina, protože zde není ani pořádné napětí. Jen díky zvukovým a obrazovým vlastnostem kina dávám o 10% více, než bych dal normálně.

Ještě teď si moc dobře pamatuji, jak jsem byl naštvaný, když se premiéra HP 6 přesouvala o více jak půl roku. Od té chvíle je tento film nejnavštěvovanější na tomto webu a já se tomu ani vůbec nedivím. Jeho skalní fanouškové si určitě pořídili rezervace do kin měsíc dopředu, vždyť i já jsem byl pln nadšení, když jsme šli dnes do kina. Dokonce jsme šli na 3D verzi, tak jsme se na film těšili a vyhodili jsme mnohem více peněz jen kvůli čtrnácti minutám takovéhoto zážitku, ale je pravda, že když tato doba skončila, měli jsme obraz mnohem větší. Nicméně to dělám velmi nerad, ale ani ten nejočekávanější film celého roku mě neuspokojil zdaleka tak, jak bych to očekával i si přál. Začátek byl velmi slibný. Vždyť jsme před sebou měli nového HP, navíc nám zážitek vylepšoval již zmiňovaný rozměr. Smrtijedi zničili most, udělali paseku i v kouzelnické části Londýna, zkrátka jsem se nemohl dočkat nové zápletky. Nemohl jsem se dočkat taky proto, že jsem šestý díl vůbec nečetl. V první řadě se vrátím k Harry Potterovi samému. V prvních dílech to byl ještě kluk, který ovšem používal stejné výrazy a choval se úplně stejně jako teď. Charakter se vůbec nemění, Harry je pořád ten samý kluk, který je věrný svým přátelům a je schopný všeho, kam až mu to meze dovolí. Ron a Hermiona dostali pro tentokrát dost prostoru. Ron zaválel ve Famfrpálu a u Hermiony jsme mohli pozorovat, jak jí na Ronovi skutečně záleží. Nejen to, ale i Harry a další tu měli takovou řadu aférek. Je vidět, že se scénář pořádně podíval na to, jak se dnešní teenageři chovají a čím se zabývají. Tento faktor byl také největší zásobárnou vtipných scének. V kině, které bylo pochopitelně naprosto přeplněné, se všichni diváci řehtali úplně všemu, co vyšlo z úst všech postav, když se děj trochu pozastavil. Nejvtipnější byla asi série scének, kde se Harry nalokal lektvaru štěstí. U pátého dílu jsem si pochvaloval, jak se děj vracel ke starým dočasným postavám. Jakmile jsem viděl třeba Remuse Lupina, zajásalo mi srdce, ale všechno se stejně zkazilo. Záporné postavy jako Belatrix L. se tu ovšem ukázaly, ale ani kladné ani záporné postavy nedostaly téměř žádný prostor. V jejich přítomnosti nastávala většina akčních scén, ale na můj vkus a vůči předchozím dílům jí tu bylo příliš málo. Nevím jak vám, ale nejvýstižnější přídavné jméno pro tento film je >plytký<. Když se rozpomenu, nevybaví se mi skoro žádná chvíle, kde by šel děj pořádně dopředu. Byl jsem šťastný za větší účast Draca Malfoye, ale ani on ani prof. Horacio nestáli pořádně za to. Tento film se nevyznačuje příliš charakteristickou atmosférou, celý je vlastně jenom o informacích a pár kratochvílích některých postav. Scházel mi tu Voldemort a pořádný děj. Není tu nic, co jsem nepochopil, ale až se mi film dostane znovu do rukou, musím si pár věcí připomenout.

Trosečníka jsem viděl už asi dvakrát a měl jsem na něj velmi dobré vzpomínky. Je to ale už delší dobu, tak proč si neosvěžit toto velkolepé dílo… Ten, kdo ještě film neviděl, může film považovat třeba za nějakou napodobeninu Robinsona, ale ač je námět stejný, pořád má Trosečník navrch. Kniha i film Robinson popisuje život muže, který žil v dobách dávno minulých, kde ještě lidstvo nebylo tak civilizované jako dnes. Trosečník je z dnešní doby, kde člověk je už tak zmršený dnešními vynálezy, že si ani nedovede představit život bez televize, internetu a mobilních telefonů. Sám si ani nedovedu vůbec představit, jak bych se s tím vypořádal, kdyby se mi stalo totéž. Příběh tohoto filmu je více než dojemný. Začátek ukazuje, jakým životem si hlavní hrdina žije, a vše na čem mu záleží. Po letadlovém neštěstí máme náhle před sebou strastiplný příběh muže, který přišel úplně o všechno a zůstal mu jen jeho život. Normálně bych si ztěžoval, že film nemá více hlavních hrdinů, a že se děj odehrává jen na jednom místě, ale opak je pro film jednoznačně přínosem. Film by byl potom hrozně zmatený a vůbec bychom si nemohli užívat všeho, co hrdina za celou dobu dokázal a co za jeho nepřítomnosti změnilo. Vůbec by mě nenapadlo, že více jak dvě hodiny trvání nebudou tak strašně zdlouhavé. Silnou stránkou filmu je reálný průběh. Celý film není jen o tom, jak všechno hrdina zvládá. Velmi se mi právě líbí, že byl sužován i nepříjemnostmi, jako bolení zubu. A při různých pokusech se i zranil. Pak teprve vidíte, jak se člověk vypořádává se skutečnými problémy. Když se hrdina vrátil domů, naprosto jsem po zdrcující podívané sdílel jeho emoce, protože po čtyřech letech prodírání se dívat na lidi, kteří s klidem zapínají elektřinu a pijí čistou filtrovanou vodu, by ve mně asi vyvolalo vztek… Toma Hankse za jeho výkon obdivuji. Nikdy bych si ho v takovéto roli nepředstavil a on sám pro ni udělal spoustu věcí. Trosečník nemá jenom dobrý, velkolepý a emocionální příběh, ale má i ideu, která se má člověka nějak dotknout. Diváci by si po zhlédnutí měli začít vážit toho, co mají.

Název Nezvratný osud zní vskutku velmi zajímavě. Na plakátu jsou lidé, kteří mají část těla jako lebku, no měl jsem trochu obavy, že se bude Nezvratný osud podobat filmu Síly temna, ale ukázalo se, že rozdíl je zcela viditelný. Abych pravdu řekl, neměl jsem vůbec žádnou představu o tom, jak by film mohl vypadat. Osud může znamenat úplně cokoliv, ale když nezvratný, tak asi smrt. Bylo tomu tak a někdy mě to začínalo trochu děsit. Film ani není označen jako horror, taky že jsem se nebál, ale to, jak smrt v tomto filmu využívá náhod… To mi přijde hodně zastrašující. Začátek byl naprosto bezvadný. Bylo mi hned naprosto jasné, že začáteční nehoda bude jen sen, ale kam až to mohlo zajít, jsem vážně nepředvídal. To, že hlavní hrdina předvídal svou smrt, ale nebylo nic jako ve filmu Next. Tam totiž hrdina mohl svůj osud změnit bez následků. V tomto filmu mi bylo naprosto jasné, že když se film jmenuje nezvratný osud, tak se prostě nedá zastavit. Ovšem je to všechno hodně zkomplikované. Hlavní hrdina totiž předvídal svou smrt, což je trochu neobvyklé a proto, že nějakým způsobem dostal zbůhdarma tuto schopnost, nemohlo to ani zůstat bez neobvyklých následků. Na filmu mě děsilo, jelikož jsem se snažil do něj co nejvíce vžít, to, že smrt prostě nemohla nechat na pokoji přeživší. Jenže kvůli hrdinovi to muselo přijít hned. A už se to rozjelo. Smrt udělala jednu naprosto nepodstatnou věc, která ovšem rozjela obrovskou sérii náhod, která oběť okamžitě zneškodnila. Právě to je na filmu nejlepší, jak může jedna jediná věc změnit budoucnost až k takovým extrémům, jako ke spadnutí několika tunového nosiče. Atmosféra je velmi působivá. Celou dobu tu hraje taková tajemná hudba, která nikdy nezajde do veselého tónu. Nezvratný hold znamená nezvratný, takže každý se musí smířit s tím, že konec dopadne trochu jinak, než jak to dokázal Prince of Persia ve Warrior Within. Jsem přesvědčen, že jen díky konci má tento film tak vysoké hodnocení. Jen kvůli němu lidi neberou zřetel na to, co ve filmu do té doby bylo. Celou dobu film táhne za jednu linii a jediné, co překvapí, jsou právě různé typy smrtí. Dalším dílům nevěřím.

Nepřítele státu jsem si představoval jako nějaký ubohý akčňák, ve kterém bude hlavní hrdina zapleten do křivého obvinění a bude se chtít očistit. Ovšem ukázalo se, že ten konkrétní nepřítel státu je velmi kontroverzní. Já jsem měl s filmem ze začátku velké potíže, protože byl nejspíš záměr diváka pořádně zmást. Počáteční scéna mi nepřišla moc přesvědčivá, protože to vypadalo jako obyčejný atentát. Ani jste nevěděli, o koho v tu chvíli jde. Měl jsem obavy, že ten „nepřítel státu“, který dovedl věci, o kterých se nám ani nesnilo, bude něco jako banda ajťáků ze Smrtonosné pasti 4, ale pravda je někde uprostřed. Začátek mě sice neoslovil, ale hned od začátku jsem mohl obdivovat, že hlavní hrdina, který je v počátečních titulkách zobrazen jako první, nebyl na scéně takovou dobu, která by ho jednoznačně určovala za hlavního. Ono je tu vlastně více zápletek, které nakonec spolu nějak souvisí. Abych pravdu řekl, nejen, že jsem ze začátku nevěděl, kdo vlastně spáchal tu vraždu, ale měl jsem potíže i s postavami, kterých jsou tu mraky. Nevěděl jsem, kdo je kdo, kdo pro koho dělá… Zkrátka to všechno se můžete dozvědět jen po delší době sledování. Jak jsem mluvil o těch zápletkách, nemůžu zapomenout na to, že scénář je opravdu velmi propracovaný. Řeší se tu najednou více věcí. Na začátku se něco načne, člověk na to během těch dvou hodin zapomene, a když to člověk nejméně čeká, děj se k tomu vrátí. Nejvíce ze všech mě ovšem fascinuje to, co dokáže dělat vláda pro národní bezpečnost. Po všech těch štěnicích, čipech, kamerách, mikrofonech, satelitech a vůbec sledování obecně se pomalu bojím přejít na červenou… Jakmile se Will Smith konečně dostal do varu, začal už být film pomalu zbrklý. Je naprosto nereálné, aby obyčejný civilista, který ani neví, o co jde, začal před federálními agenty utíkat a přeskakovat ze zdí na balkóny. Pak už je to zase trochu lepší, protože zase začneme pokračovat tam, kde jsme před tím skončili. Krátce, film je skoro celou dobu zmatený, ale je nepředvídatelný s celkem uspokojivým koncem. Když už se vám nebude líbit, vzpomeňte si také na dobré herce.

Na Katakomby jsem se neváhal vůbec podívat. Chtěl jsem zase jednou vidět pořádný horror, který se mnou dokáže něco udělat, a u kterého bych se třeba i bál. Zkrátka jsem se podíval na Katakomby a mám z toho velmi smíšené pocity a musím ještě zvážit důležitost faktů. Když jsem si film pořídil, zas až tak moc jsem mu nevěřil, protože se na něj ještě tolik lidí nedívalo. Dále je hrozně krátký a na první pohled neoplývá příliš známými herci. Jen třeba Pink vás asi zaujme. Ovšem hned první, co vám vyrazí dech, je pár slov na začátku. V popisku se můžete dočíst, že v katakombách je stvůra, která rozhodně nemá dobré úmysly. Ten popisek vám dech nevyrazí, ale já jsem absolutně nevěděl, co si myslet, když tam říkali, že je film podle skutečné události. Lidstvo nechce věřit na nic nadpřirozeného, tak jak by mohlo natočit film o nějakém přízraku, který zabíjí lidi v katakombách. Ze začátku jsem si nejdříve myslel, že je podle skutečnosti jen to, že pod Paříží je obrovské pohřebiště, ale nějaká zrůda... Jak jsem tomu nechtěl věřit, ve všech těch scénách jsem si říkal, že je to všechno stejně jenom jako, ale jakmile přišel konec, hned jsem všechnu nedůvěřivost zahodil. Ten je totiž ze 70ti procent nepředvídatelný a to bohatě stačí, abych si v hlavě vše urovnal. Od začátku, kdy se začala stvůra objevovat, začal být film hodně hloupý. Stvůra totiž byla jiná jen v tom, že nosila nějakou masku, ale jinak se uboze podobala třeba Jasonovi. Ona to ale z části vyřešila atmosféra. V katakombách není žádné světlo, takže o to byly některé lekavé scény působivější, ale ne zas až tolik, abych se při nich svíjel strachy. Hlavní hrdinku celkem chápu, že se v takovémto prostředí bála, ale nemohl jsem vystát někdy naprosto zbytečnou hysterii. Vím, že bych se taky bál, ale asi bych tak strašně nevyváděl. Ono je těžké udělat finální rozsudek, protože od prvních pár minut je hrozně nudných, následující hodina je z části velmi stupidní a konec nezaobalený, který to zas všechno vyvrátí. Už věřím, že jde o skutečnou událost, po tom konci ale nemohu nechat průběh jen tak být.

Na Valkýru jsem se těšil hlavně proto, že jde o nový film a navíc s Tomem Cruisem. Když jsem se o tomto filmu dozvěděl, představoval jsem si nějakou akční podívanou typu Šestý batalion. No a pak přišla další rána. Film je opět z druhé světové války. Kdyby šlo o akční film, nevím, jestli bych si film vůbec pustil, ale díky Cruisovi asi ano. Nicméně se ukázalo, že jde o čistě politickou záležitost. Něco jako ve filmu Pád třetí říše. Jenže tento film je výjimečný a originální hned z více důvodů. Jednak že je podle skutečné události, a že právě toto téma dalo vzniknout pohledu na druhou světovou válku z další perspektivy. V ryze akčních válečných filmech jsme v kůži Američanů, kteří samozřejmě dělají ty nejlepší zátahy, a pak sledujeme, jak se se situacemi vypořádávali Nacisté. Zde jsme se dívali na Nacisty, kteří bojovali proti Hitlerovi. Velmi kontroverzní, když nevíte, o co jde… Jelikož jde o skutečnou událost, musím uznat, že toto byl vskutku velmi odvážný krok v historii. Jenže celý film je po celou dobu datován. Když vidíte, že je rok 1944, víte hned dopředu, že to kladným postavám nevyjde. Tedy poprvé vidím Toma Cruise v takovéhle roli. Vždycky je to nějaký namakaný tajný agent, který je schopen předvést velké výkony v bojovém umění. Zde je to takový invalida. Je to velmi znatelná změna. Výkon ale není tak úplně jiný, jak by se dalo k jeho postavě čekat. Nevím, jak to bylo ve skutečnosti. Já tam nebyl. Jen, že scénáristé nepozměnili styl Cruisových dialogů atd. Je tomu tak v jeho filmech často. Skoro nikdy na něm nejsou znatelně vidět emoce a je to takový vůdcovský typ. Ve Valkýře tomu tak je též. Kromě Cruise jsem se těšil na Thomase Kretschmanna. Ten mě svou vedlejší rolí vůbec nepřekvapil. Svým vzezřením vypadal celkem v pohodě, ale ať se stalo cokoliv, vždy byl záporný. Kupodivu se tu ukázalo mnohem více známých herců a téměř všichni byli kladní. Jaké je tedy konečné die Entscheidung? Film je kvalitní, co se týká námětu, který je přesvědčivý. Přes to je však neuvěřitelně stereotypní a někdy i dost nudný. Na Schindlerův seznam to nemá, ale jednou vám to za to stojí.

O Vybíjené jsem měl špatné mínění a pořád jsem si obstarával nějakou náhradu. Nemusel jsem to zas tolik přehánět, protože jsem se celkem slušně nasmál a to hlavně z jednoho pro mě podstatného důvodu. Využívá se zde téměř ten samý humor jako seriál Simpsonovi. Abych pravdu řek, velmi jsem se bavil, to ano. Ale mě neopijí rohlíkem, protože humor je zde velmi účinnou zástěrkou a nebýt tolika známých herců, měl by film nulu. Musím ale brát v potaz i kladné skutečnosti, takže to nedopadne zas až tak příšerně. Příběh je pod maskou velmi ubohý. Takto začínají úplně všechny film, které mají v hlavní roli nějakou zadluženou trosku. Není ani divu, že aby film nebyl příliš trapný, je hlavní hrdina naprosto v pohodě s takovou vážnější povahou. Ve filmu se k tomu sportu v názvu dostanou kupodivu velmi rychle, ale tvůrci si s tím časově poradili. I když ta zápletka přišla asi po čtvrt hodině, natáhli to na konečných 84 minut. Na můj vkus velmi málo, ale pro tento film je to tak akorát, protože humor zůstane zachován na začátku tak na konci jedině v Simpsonech. Zde ne. Začáteční scény byly naprosto senzační. Ještě než se začala pořádně vybíjená hrát, nemohl jsem se dostatečně nasmát při instruktážním filmu. Ten je přesně ten pravý humor a následující... Když přišel na scénu R. Torn, nemohl jsem si vynachválit dialogových přestřelek, které ještě zkresloval perfektní dabing Petra Olivy. Nemohl jsem se nabažit čisté hlouposti člověka, kterou právě tento herec ztvárnil. Kdo by se nesmál tomu, že chlápek po někom hází klíče… Ještě nikdy jsem nezažil, že by byl B. Stiller jako záporná postava. Vybíjená je nečekaně komedie a jeho role je navíc hodně pošahaná, zkrátka taková, abychom ji hned začali nenávidět. Ještě k tomu mu přiřadili za dabing Z. Mahdala. To se k němu vážně nehodilo. Ubohost příběhu zde spočívá v tom, že si člověk něco zamane a jakoby nic se mu to vyplní. Osud hraje vždy podle nich a nikdy se tu neobjeví nějaký zvrat, který by jen trochu vyvrátil šťastnou linii příběhu. Někteří herci jsou super a někteří vás začnou nudit. Naprostá klasika…

Na Útěk na horu čarodějnic jsem se velmi těšil hlavně kvůli působivému hereckému obsazení a zajímavému názvu. Hora čarodějnic mi přijde trochu dětinské, no zkrátka jsem nevěděl, co si mám myslet. Obsazení A. Robb mi trochu připadá, jako třeba obsazování A. Schwarzeneggera a S. Stallona. V podobném sci-fi filmu Push hraje D. Fenning, takže za chvíli se bude vybírat ta úspěšnější. Proč to sem tahám? V Push jsou nadpřirozené schopnosti a zde jsou mimozemšťané. Obě tyto herečky jsou jedny z těchto bytostí, ale v Hoře čarodějnic je mnohem lepší jejich množství. V Push je to každý X-tý, ale zde přiletěli mimozemšťané na naši planetu, a jsou pouze dva, což je dělá výjimečné. Nicméně, námět filmu je velmi kontroverzní. UFO pro film velkým trendem. Na jedné straně jsou to „bad guys“ ve svých vymakaných lodích s úmyslem dobýt naši planetu, pak jsou tu Transformers, E.T., zkrátka mimozemšťané se objevili ve všech podobách a nyní nás dobrý nebo špatný úmysl překvapit, tudíž ani tento. Na druhou stranu námět o mimozemšťanech s dobrým úmyslem, který spočívá v… to nebudu prozrazovat, je celkem uspokojující a docela originální, jenže o úmyslu je tu jedna věta a pak už to jede samo. Taxikář a vědátorka s určitým zájmem se zapletou do tohoto příběhu a ze všech sil se snaží pomoci. Je sice mezi tím proneseno pár protestních dialogů, ale každý může předpokládat, že ať se stane, co se stane, vždycky ti co na kladnou postavu vypadají, jí skutečně jsou. No, prostě nic nedokáže zastřít, že je film příšerně přímočarý a i trochu stupidní. Abych ještě upřesnil podobnost mezi rolemi zmiňovaných mladých hereček, tak zde oba mimozemšťané měli také určité schopnosti. Nemálo se shodovaly se schopnostmi z X-mena. Většina filmu je o tom, jak se snaží dvojice s „dětmi“, které párkrát předvedou své schopnosti, vyhnout naprosto naivní vládě a trochu zapomenutého záporného mimozemšťana, který dělá pořád jen jednu věc. Herci se mi zde velmi líbili. Všichni výkonově naprosto senzační. Konec je ovšem velmi neoriginální. V každém podobném to dopadne stejně, nicméně film se mi jako průměrný líbil, ale má své mouchy, které nemohu tolerovat.