Omarovic

Přísahám, že jsem nevěděl, že film je také romantický, ale jakmile jsem film zapnul a viděl Jacka Nicholsona v té jeho komické roli a jak dělá hned první volovinu, už mi to bylo jedno a vypnout film hned bych nechtěl. Navíc tento film je také uznávaný rodiči, a doufal jsem, že díky tomu bude mít film „Lepší už to nebude“ úspěch. Mám já to ale štěstí. Dramata mě přitahují čím dál víc a po tomto zážitku totéž platí o hereckých výkonech ještě zdaleka nevysloužilého herce J. Nicholsona. Hned na začátku se mi začal líbit. Už jsem si povšiml toho jeho stylu, který předvádí snad úplně ve všech filmech. Téměř vždycky je to člověk klidné a spontání povahy. Nevyvedou ho z míry a jeho hlášky vždy stojí za to, je zkrátka vtipný k popukání (také díky Bohu za dabing A. Švehlíka). Je zvláštní, že mi tento fakt neshledávám stereotypním. Ba naopak, díky tomu je tak dobrý, a kdyby ho byl někdy změnil, nebyl by to on. Jeho role zde měla velmi reálný nádech, jen jako třešnička na dortu byl polo autismus. Právě proto, že měl ke všemu svá pravidla a nastala romantická zápletka, přišlo mi jako kýč, že takhle mrzutý chlápek si začne užívat svých ztracených let. Jenže nic se tu nepřehání, ani jako romanťák film nevyzní, kvůli vlastnostem postavy, a místo dojemných, jsou tu scény s vtipným kontextem. Děj je nepředvídatelný, vůbec nikam nemá namířeno. Mně se to moc líbilo. Bez záměru jsem si užíval skvělých anekdot, které se neměly na odchod ani na chvíli. Hlavní idea se mi líbí, a ještě zvyšuje reputaci rozvětvení, díky němuž nikdy nevíte, jak by mohl film skončit. Dokonce ani ten Nicholson není neustále na obrazovce. Ač krátké, tak scény dalších dvou hlavních postav se od sebe tak lišily, a přece měly potom něco společného. První tři čtvrtiny se mi líbily víc. Ta poslední se vyvarovala jednoho naprostého kýče, který by svrhl celý film, ale už to nebylo ono. Kupodivu ten čas přesahující úmorné dvě hodiny vůbec není k zahození. Já se bavil perfektně (nejen smál), protože Jack je dobrý jak na horrory, tak na dramata, kde se nikdy nevyvaruje prvního dojmu největšího komika v jeho filmu.

K tomuto filmu jsem se dostal podobně jako k Silent Hillu prostřednictvím filmografie Seana Beana. Vidím hodnocení nad 80, uzřím na obale koně, ale pořád mě to nepřesvědčuje vůbec o ničem. Pod názvem Krasavec Beauty byly mé myšlenky v rozpacích. Jako lidská přezdívka by mi to asi moc nesedělo, až jsem po počátečních dvou minutách pochopil, že film pojednává o příběhu koně. Panečku, já jsem se nehorázně začal bát, že to dopadne stejně jako ve filmu Rychlý Stripes. Očekával jsem naprostou závodní hovadinu, ve které se kůň trénuje, nebude mít šanci a nakonec vyhraje. Jsem velmi zklamaný… Ale jenom z jedné věci – že ani tentokrát jsem neměl štěstí na herecký výkon Seana Beana. Takže to naznačuje k tomu, že mě příběh tohoto filmu neodpuzoval, jako ostatní rodinné filmy. Po pravdě si už nevzpomínám, před jakou dobou jsem viděl stejně dobrý rodinný film. Příběh Beautyho je téměř bez chybičky. Je sice velmi, velmi přímočarý, ale ne vždy musí tato vlastnost hrát špatnou roli. Díky tomu, že jsme si užívali zvířecího hrdinu, měli jsme štěstí, že se tvůrci vyvarovali přesně těch kravin, jako v Rychlém Stripesovi. Příběh je nerozvětvený a tentokrát je opravdu dobře, že se sem nepletly žádné velké zápletky v příbězích lidí. Díky nim by hlavní příběh ztratil veškerou serióznost. „Pan kůň“ je i vypravěčem, což ani v tomto případě hraje dobrou roli. Vžili jsme se do života koní i do jejich >pravděpodobných< pocitů v různých ohledech, jen když je na scéně z velké většiny jen on, nemůže nám po delší době nic moc nového předvést, což je stereotypní. Dabing má také světlé a stinné strany. U dabingu Jaromíra Muduny jsem si pořád představoval Leváka Boba a Jiří Bruder (Krusty) daboval každou druhou roli, což je vopruz. Z herců se mi zde líbil David Thewlis a to je asi vše. Díky Bohu ještě jednou, protože film popisuje pouze příběh koně a nikoho jiného. Nudný film ve své délce osmdesáti minut je jen občas. Vůbec bych ho nedával do rukou jen dětem. Měl na mě uvolňující vliv, napětí moc nebylo, ale nesmysly také ne. Beauty není tak špatný, jak se zdá.

O Silent hill jsem si myslel, že bude celkem dobrý horror, ještě než jsem se na něj podíval. Až po dokoukání jsem zjistil, že je podle herní předlohy. Mně se to hned zdálo, protože takovýto příběh nasvědčuje jedině k ní. Hororové jsem také hrál, takže vím, jak vypadají. A tento film vypadá úplně jako hororová hra, protože je zde temná atmosféra a spousta postav, které se hodí jako nepřátelé k zastřelení. Příběh hry byl určitě ošemetný, a podle mého názoru tomu tak je i v případě filmu. Film totiž začne příšerně rychle, není vůbec žádná předehra, nic uvolňujícího. Hned na začátku se dějí divné věci, o kterých nevíme vůbec nic. Pak se dostaneme do místa dění a až tady se to rozeběhne na plné pecky. Přesně jako v počítačových hrách, tam taky tvůrci nenechají hráče dlouho čekat. Líbí se mi sice, že se teprve dohledáváme pravdy, i atmosféra je velmi působivá, ale strašidelné scény nemají vůbec žádnou hodnotu. Díky efektům mají velmi vzhled, to ano. Já už bych asi lepší (spíš smysluplnější) příšery asi nevymyslel, ty zde měly něco do sebe, ale lekli jste se, když se k vám jedna pomalu blíží… Pak když jich na vás leze stovka, už je máte okoukané a bát se vůbec nemůžete. Sledujete jen to, jak jsou dobře graficky provedení, ale strach nemáte. A to je slabina. Příběh je úplně o ničem a lekavá scéna nanejvýš jedna. Začal jsem se nudit už velmi brzo. Ještě, že není děj tak povrchní. Hlavní postavou je totiž žena a téměř žádní lidé činu, kteří by začali střílet vše, co jim přijde pod ruku. Nebudu zase soudit, příčinu všeho dění, jinak bych se nemohl dívat na horrory. Nejvíce jsem očekával dobrý výkon Seana Beana. On a hororové prostředí mě nalákalo, ale jeho nevelká účast má i lepší stránky. Díky dámským postavám se většinou více bojím a R. Mitchell se předvedla, ale méně se bojím, když zlou postavu hraje malá holčička. Jak jsem říkal, bát se nejde. Scény to mají za úkol, ale děj nemá žádný spád, vyvíjí se přímočaře a naivně a některé „děsivé“ scény jsou i trapné. Už by to chtělo lepší horory. Plus dávám efektům a nepovrchnosti.

Tento film jsem si pořídil kvůli obsazení a dobrému ohlasu, ale když jsem viděl velmi komplikovaný film Crash, najednou jsem neměl vůbec chuť na další film s Donem Chandlem. On točí dobré filmy, ale jeho výkon v Crash na mě měl velmi depresivní vliv, a proto jsem nemohl odhadnout, jak může jeho další film vypadat. Nicméně jsem velice rád, že si u mě reputaci opět zvýšil, a že jsem se do filmu nakonec odvážil. Konec konců, moc jiných filmů jsem v repertoáru neměl. Film neměl vůbec dobré vyhlídky do budoucna. Role Chandlova byla velmi nudná a neoriginální. Takto jsem ji mohl v klidu soudit, protože na začátku vůbec nevíme, o co v té době kráčí. Pak se na scéně objevuje dokonce policie, F.B.I., zkrátka začátek, který nic neprozrazuje a je spojený s muži zákona, nevedl vůbec k dobrému úspěchu. A nevedl více jak 30 minut, já měl chuť vypnout film, jenže všechno zlé je většinou k něčemu dobré. Dostalo se mi pořádné a velmi neobvyklé zápletky. Nepamatuji se na filmy s podobným námětem, takže mohu Zrádce označit originálním. Konečně jsem se také dočkal po velmi dlouhé době záporné hlavní postavy. Terorismus je úplně ideální k takovéto postavě, takže tentokrát, když je číslem 1 Don Chandle, je film udělaný tak, abychom mu fandili. Jinak se to říct nedá – prostě fandíte tomu, aby se hrdinovi a společníkům podařil teroristický útok. Kladné postavy – neobvykle policisté, jsou našim pouze na obtíž, a to už něco znamená. I oni jsou naschvál takto napsáni, abychom je neměli rádi, takže když se mělo přiblížit vyvrcholení příběhu, chvěl jsem se jako blázen. Nicméně název Zrádce také něco znamená, a když sledujete jen hodinu spád příběhu, pochopíte, že zrada se projeví až na konci. Myslím, že znám úmysly tvůrců filmu, takže předvídat jsem něco mohl, ale rozhodně jsem netušil takový extrém, kterého se dočkáte na konci. Chandle hraje svou roli velmi přesvědčivě, takže jsem si stejně nebyl ani na 50% jistý. Přídavná jména jsou asi tyto: nejdříve nudné, pak záživné, nepředvídatelné a různorodé. Na rok 2008 dost dobré, dal bych víc, ale ne celé trvání se mi líbí.

Musím se přidat k předchozímu. Co způsobilo tak vysokou popularitu tohoto filmu? To zas někdo začal se stovkami a ostatní nechtěli vypadat hloupě, tak s tím pokračovali? Každý ať si myslí, co chce, ale já s tak vysokým hodnocením nesouhlasím. Nikdy jsem si nevšiml, že by byl film podle skutečné události, ale takto realistický příběh klidně může být, i když má dětinský podtext, který ještě podstatně zhoršuje český dabing. Myslím tím pochopitelně dabing komparsu, protože ten dělá film ještě více trapným. Neberu na to zřetel. Ale ten dětinský podtext tkví v nové generaci lidí, která se snaží co nejvíce se předvádět atd. Tento film je z prostředí školy, takže to máme jako na talíři. Příběh je trochu naivní, ale rozhodně není nudný. K mému překvapení jsem se dočkal velmi rychlého začátku a celé poloviny filmu bez přímočarosti. Děj z prostředí školy prostě neměl žádný určitý záměr k vyvrcholení a z toho jsem velmi překvapen, protože podobné filmy je mají dětinské jako třeba Škola Ro(c)ku. Fakta, které mají člověka hlavně nějak zaujmout, jako jsou zde psychologické metody, byla také jako na talíři, ale případy, kde tam učitelka píše studentům na tabuli věty jako „Chceme zemřít“ atd. a ptá se jich, kde je sloveso, mi přijdou už trochu trapné. Ovšem u většiny scén se můžete i smát a u dalších máte soucit atd. A hodně vtipů mi dělalo z filmu spíš komedii než drama. Něco jako ve filmech s fotbalem. Spíš to bylo někde mezi Trestnou lavicí a Gangem v útoku… Trochu hloupé srovnání, ale trefné. Další dobrou vlastností je hudba a dále musím pochválit i více zápletek, avšak ne všechny byly zrovna reálné. Když jsem tento film viděl, nedokázal jsem si ani představit, jak by vypadala kniha. Námět je vymyšlen dobře, ale jak se mohl natáhnout na X stránek, si nedovedu představit. M. Pfeiffer znám, ale zde jsem ji vůbec nepoznal, protože ji znám spíš z novějších filmů, ale výkon se mi líbil. Zakončení mohlo být v knize hodně nataženo, a asi bych to přijal, ale konec filmu je dost uspěchaný a naivní. Nicméně, chcete-li něco ze školy, zatím asi nic lepšího nenajdete.

Díky Bohu, že Crash nebyl film podle herní předlohy z Gameboye a internetových stránek. Měl jsem předtuchu jenom v těch nejhorších snech. Trochu by to ale nesedělo, když zde i na imdb.com je hodnocení přes 8.0. Vzhledem k názvu jsem ale neměl, co si představit, nicméně stačilo vysoké hodnocení a žánr drama. Další tahák představovalo obsazení. Vidět vedle sebe Sandru Bullock a Brendana Frasera bylo sice moc hezké, ale jak se zdá, někdo nemá srdce dávat tak známé herce na konec seznamu jako vedlejší postavy. Jejich účast byla naprosto mizivá. Nahradil je alespoň Don Cheadle, konečně v seriózní roli. Celou dobu jsem si lámal hlavu, o co vlastně ve filmu jde, protože film je neuvěřitelně zkomplikovaný. Jenže má to i své světlé stránky, jimiž je více zápletek. V žádném z případů nejde o nějaké extra dobrodružství, protože popisují klasické životy všech postav, proto jsem měl s filmem potíže. Už si nevzpomenu, kolik dějů probíhalo, ale ve všech je tolik postav, že bylo těžké si je všechny srovnat. Nicméně všechny příběhy jsou zaměřené na rasismus, a všechny vyvrcholí tak, že ho popírají. Nudit se zde vůbec nedá. Jednou je scéna s jednou hlavní postavou, a pak další scéna a všechny mají spolu něco společného, i když ne ve všech případech dost. Přímočarý film nemohu nazvat, protože film není příběh jednoho člověka. Atmosféra je úplně vynikající, protože má velmi působivou hudbu, která se hodí k ději jako celku, který je vážně provokativní, ponurý a neurčitý. Říkal jsem si, proč je na začátku scéna, která pokračuje až na konci. Je jasný záměr – napětí - po tom, co se jedna z postav na něco překvapeně podívá, ale podle mě to zde nemělo smysl, kvůli nesamostatnosti. Na konci musím obdivovat všechny závěry, protože ani jeden nedopadne nijak dětinsky; spíš neurčitě a otevřeně. Nicméně jsem si musel pustit ještě nějaké scény, o kterých jsem si myslel, že vysvětlí všechny mé dohady. Až tehdy jsem vše (snad správně) pochopil. Nevím, jestli bych se podíval znovu, ale stálo mi to alespoň jednou za to; hlavně díky naprosté nepředvídatelnosti.

??? Černý jestřáb sestřelen, jeden z nejlépe hodnocených válečných filmů? To má být vtip? Já měl tedy spíš pocit, že hraju pěkně akční počítačovou hru… Plus je, že není z druhé světové, ale plus není, že přesně takovýchto přestřelek jsou dneska všechny hry, které jsem hrál, úplně přeplněné a válečné filmy jakbysmet. Více přímočarý válečný film jsem snad neviděl, protože toto je dvou hodinová přestřelka. Být na ní v kině, všichni diváci by asi odešli hluší. Film má ale obrovské štěstí, že je založen na skutečné události, což je pro mě neuvěřitelná kupa inspirace. Normálně bych dal takto vymyšlené střílečce, kterou si někdo vymyslel, „plných“ 0 možná 10%. Jenže tomu tak není a na řadu přihází uznání. Prvotní akce vypadá příšerně. Jakmile je >sestřelen Černý jestřáb< rozjede se taková akce, na kterou se nedá zapomenout. Uznávám to, že Američanů zemřelo tak málo, a že celá ta jejich akce trvala takto příšerně dlouho, jenomže má to i mnohem horší stránky. I když na řadu přichází nové postavy, bitevní stroje atd., je děj neuvěřitelně stereotypní. Máte možnost plakat nad každým padlým, i když charakter se poděl do neznáma, a pak je tu druhá – pozorování, jak houževnatí vojáci střílejí jednoho nepřátele za druhým. Tady se teprve užijete hlášek, které posloucháte ve hrách. Já naprosto dobře chápu, že hlavní na filmu je, že akce se rozrůstá do takovýchto extrémů, ale já tam nebyl. Já sledoval pouze film a u něj jsem se začal poměrně rychle nudit. Příběh se odehrává z více pohledů, ale vůbec to není různorodé. Nepřátelé jsou jenom vražděni, a z válečné zóny sem tam zaskočíme na velící střediska, to je vše. Zkrátka nemám jinou možnost, než dát kompromis. Ovšem velmi světlou stránkou jsou herci. Na herečky zapomeňte, ale známých herců jsem se nemohl já nabažit. J. Hartnetta moc nemusím, ale třeba Erica Banu nebo Jasona Isaaca jsem viděl rád snad nejvíce ze všech. Pak dále E. McGregor, W. Fichtner nebo dokonce O. Bloom byli v takto nerůznorodém příběhu potěchou oka. Když už samí chlapi, tak známí… Nicméně, beru zřetel na skutečné události, ale neuznávám tak podlouhlou válečnou frašku.

Film „Seznamte se, Joe Black“ jsem chtěl vidět hlavně kvůli doporučení, které upozorňovalo velmi neobvyklou roli Brada Pitta. Normálně bych nebyl v náladě se dívat na romantické filmy, ale když Brad Pitt hraje velmi konkrétní postavu – smrt, nemohl jsem odolat. A celkové obsazení je velmi působivé. Začátek s Antony Hopkinsem už začne věstit něco neobvyklého, a jak jsem byl fascinován rolí Pittovu, myslel jsem hned od začátku, že tou smrtí skutečně je, nicméně chyba lávky. Vyvinulo se to ještě mnohem lépe, než jsem čekal. Jak se píše v zajímavostech, film je drahý i bez vizuálních efektů, což je v tomto případě dobře, protože tím se její charakter zakoření velmi hluboko. Můžu hned říct, že ta postava je více než působivá, není vůbec stupidně vymyšlená. Tvůrci se postarali o všechny detaily, například, jak se dostala na zem atd. Normálně bych se bez efektů zlobil, ale v tomto případě jsem naprosto fascinován, protože i když je film z největší části o kratochvílích té postavy, má pořád vůči Hopkinsově roli velký tenperament. Zkrátka mě překvapila svým dojmem. K mému štěstí se film mnohem více přibližoval dramatu, než romaňtáku a tu většinu jsem si vážně užíval, protože námět je opravdu skvěle vymyšlený. Má jak hlavní zápletku s Bradam Pittem, tak i vedlejší příběh, který se podařilo do hlavního skvěle zakomponovat. Někomu by se možná nezdála délka filmu, ale bezmála tři hodiny vůbec nejsou na škodu. Film vyplňují vtipné scény, které vypadají trapně, ale vzhledem k námětu se dají pochopit. Myslím, že nejsem jediný, kdo se velmi dobře bavil. Film vůbec neupadá do stereotypu, protože zvraty a zápletky jsou zde jako na běžícím pásu. Aby toho nebylo málo, skvělá hudba nechyběla, až na konci mohla být trochu různorodější. Vedle Pittovy skvělé role se mi také líbila ta Hopkinsova, protože jeho z většiny mírumilovnější roli jsem snad neviděl. Konce všech zápletek jsou vesměs dobré, jen bych chtěl ještě více vědět o konci Hopkinsovy postavy. Po druhé bych se asi dívat nechtěl, ale stálo mi to za těch 160 minut. Určitě se co nejdříve podívejte.

Život zvířat… Jak jsem se těšil na film, který si nese tak přidrzlý podtitul. Ještě brutálnější než horror Saw! To jsem byl vážně zvědav, dostojí-li tento film tak odvážného popisku. Je to jenom chyba producentů a distributorů filmu, která mi ovšem vnukla spoustu inspirace ke psaní tohoto názoru. Film se může pyšnit tím, že je podle skutečných událostí, jenže já si stejně myslím, že tvůrci využili jen nehumánního zacházení s lidmi a vymysleli si svůj vlastní děj a zápletku. Tato myšlenka mě napadla okamžitě, protože celý film je hrozně stupidní a naivní. Hned začátek se nemohl s jinými rovnat. Nechápu, jak ještě někdo může využívat tak zbrkle, uboze a neoriginálně teenagerovské kratochvíle, jako třeba výlety pod stanem, mejdany apod. Příběh filmu není nic složitého, ale vůbec nesahá do hloubky. Nemyslete si, že jsem blázen, když pomlouvám obchod s lidmi, ale já se pořád vracím k drze pomluvenému horroru Saw. „Brutálnější“ nemusí okamžitě znamenat krvavou řež. Brutálnější Život zvířat prostě není. Motivy v Saw jsou skryty, tady je to jasné jako facka. Věznit lidi proti jejich vůli v Saw má význam v tom, že Jigsaw je chce potrestat za jejich zlé skutky. Mě to prostě přijde daleko promyšlenější, než jenom sledovat lidi ve stájích, s kterými je zacházeno jako se skotem. A když se vrátím k brutalitě jako takové, tak se nemůže se Saw vůbec srovnávat. Jistě, že první díl není o krvi přespříliš, ale má ještě další pokračování, které mají v brutalitě nějaký význam. Zde jsou brutální scény jenom z pomsty. Celkově je celý děj velice nudný. Jestli chtěli soucit, tak na tom měli zapracovat jiným způsobem. Já jsem trpěl těžkou depresí při podívané, protože prostředí, kamera nenašly způsob, jak být přitažlivé. Přímočarý je film jako blázen a předvídatelný také. Kdyby byl film podle naprosto skutečné události, určitě by neobsahoval takto přehnané pokusy o „neúctyhodné hrdinské činy.“ A konec? Jednoznačně vymyšlený, neboli filmový. Zkrátka také naivní a stupidní. Radši se podívejte na Saw po dvacáté a zjistíte, že i tak je lepší než tento film.

Nebezpečnou rychlost jsem viděl ještě před docela slušnou řádkou akčních filmů. Tehdy jsem neměl ponětí, co to je kvalitní film (možná, že občas ani teď), proto mám před očima tu chvíli, když jsem se na něj díval. Moc Tehdy bych dal tak 90%, ale nyní se to trochu změní, protože film na tom není tak dobře, i když byl určitě obrovskou inspirací v akčních scénách pro mnoho dalších akčních thrillerů. I Začátek moc originality nepobral. K. Reeves dostal roli policisty, který jedná i v ohrožení životů, jako by se nic nedělo. Je krativní, inteligentní, zkrátka dokonalý policajt. Začáteční scény jsou jenom předehra, to beru v úvahu, až to následující to pořádně rozfajrovalo. Ano, rozhodně nejsem v právu hanit nějak takto originální zápletku. I když jsou do příběhu zatáhnuty výbušniny a člověk, který je v nich expert, jsou naaplikovány velmi originálním způsobem, na který se rozhodně nedá zapomenout. Já se naposled díval tak před čtyřmi roky a stejně jsem měl úplně celý film před sebou, jako na běžícím pásu. Nicméně, scény film provázející… Pane Bože! Jak dlouho jsem se takhle nezasmál. Film je stoprocentním představitelem automobilových honiček. Rychlá jízda, zběsilé manévry, obrovské finanční škody, a ani tentokrát tvůrci neodolali skoku přes díru. Nudit se u filmu prostě nedá. Když už nejste napjatí, můžete se alespoň smát jako já. Měl jsem k tomu velmi dobrý důvod. Všechny honičky jsou beztak nereálné, ale Nebezpečná rychlost s nereálností ční snad na samém vrcholu (tedy, když si nevzpomenu také na Smrtonosnou past 4). Jedno se ale tvůrcům musí nechat. Alespoň za ty velké peníze pořídily spoustu scén, které se tehdá nemohly nahradit vizuálními efekty. Příběh si nedá pauzu ani po skončení autobusového šílenství. Já se také na začátku divil, že má film bezmála dvě hodiny. Nadcházející akce dokonala hříšné dílo, zkrátka akčnější film se v té době dal těžko sehnat. Herecké obsazení je působivé, jen mi vadí Reevesův dabing, ale S. Bullock zde zůstala sexy celou dobu. Nesmyslné, naivní a směšně stupidní scény ale hrají roli, takže snad nebudu až přes příliš přísný.

Okamžik vzkříšení mi padl do oka, jakmile jsem se dozvěděl, že existuje. Takovýto film jsem si nemohl nechat ujít a co víc, spatřil jsem na obalu skvělého herce. J. Goldbuma si pamatuji jen z mála filmů a v nich jen jednou představoval hlavní roli, ale ne takovou, která by na sebe poutala veškerou pozornost. Tento film vypadal, jako že v něm dominuje v plném rozsahu a toho jsem chtěl využít. Není to takový trhák, ale není rozhodně k zahození. Začátek se mi líbil, protože byl plný nevědomosti. Všechno jsme se postupně dozvídali od hlavní postavy jako vypravěče. Začátek, který je ze současnosti nebyl válečný, jak je také popisovaný. Film je převážně drama, avšak válečný je pouze díky vzpomínkám na druhou světovou válku. A to se mi líbilo, protože díky tomu se odehrávaly dva příběhy najednou, které spolu sice souvisely, ale nešly popořadě. A opět se mi naskytl další pohled na WWII. Sice z pohledu autora knižní předlohy, ale pořád to je něco jiného, než střelba v první linii, akrobatické kousky dvouplošníků nebo zachraňování židů. Jak se mi to líbilo celkově? Dva příběhy byly společně dobré, to ano. Ale když jsem se zaměřil pouze na jeden z nich, výsledky se lišily. Současnost poskytovala spoustu zajímavých věcí. Například schopnosti hlavní postavy a celý námět filmu, týkající se malého chlapce. Minulost zase vysvětlovala hrdinovo počínání. Jakmile nastal delší pohled do hrdinovy tváře, začaly se odehrávat právě scény z minulosti. Dalo by se to označit jako zbytečné, protože do každého filmu se dají dát vzpomínky, ovšem z velké části to má na současný děj takový vliv, bez kterého by vám hrdinovo počínání přišlo trapné. V současnosti, co přišla zápletka právě s tím chlapcem, nebýt vzpomínek, nevím nevím, jestli by mě to ještě tolik bavilo. Ani si nedokážu představit, jak může vypadat kniha, protože film sám je obsáhlý až až… Tudíž příběh jako celek je úctyhodný, emocionální a místy i vtipný. Zkrátka o člověku, který se vyrovnává z hrůz WWII. Postava Jeffa Goldbuma mě naprosto fascinovala. Její schopnosti byly úžasné. Díky bohu ještě za W. Dafoa a zbývá jen doporučit ze 70%.

Game box mi přišel jako velmi atraktivní film. Jako miliony jiných jsem i já hráčem počítačových her, a když jsem se před rokem a půl začal dívat převážně na filmy, neuškodí se podívat na herní film. Gamebox ale není film, podle herní předlohy, jak se dá podle plakátu předpokládat. Námět filmu je podle mě docela dobrý, jen se mělo trochu více zapracovat na příběhu. Na rozdíl třeba od filmu Gradmas boy má tento mnohem méně realistický námět, a to se mi na tom právě líbilo. Nemůžu pořád dokola brát za špatné to, co není reálné. V tomto případě jsem byl rád, že to nedopadlo právě jako v Gradmas boy. Tedy trochu mi ale vadí ty podobnosti. V hlavní zápletce ne, ale třeba to, že hlavní hrdina pracoval na počítačových hrách. Zase na druhou stranu, Gradmas boy mě s tou svou realitou vzhledem ke svému námětu velmi unavoval. Tento film má mnohem více záměrný děj, který ví, kde skončit. Musím přiznat, že v některých případech jsem byl dokonce ohromen, protože úspěch tkví právě v té skvělé myšlence. Když jsme se dostali do „reálné virtuální reality“, žasl jsem nad přesvědčivém prostředí, protože to nebylo jako ze skutečnosti, ale právě jako z počítačových her. Tedy grafické, a pak samozřejmě všechny ty herní prvky jako životy, doplňování zdraví, zbraně atd. Zápletka je dobrá, ale ten příběh… Tvůrci určitě chtěli, abychom se ponořili do herního prostředí a užívali si prakticky to samé, jako ve hrách, ale na kvalitní příběh se jaksi pozapomnělo. Cíl porazit hru je naprosto jasný, ale vůbec se tu nestaly žádné zvraty. Hry jsou většinou zábavné i když nemají kvalitní příběhy, ale ty jsou delší záležitostí než osmdesáti minut. No, alespoň je tu fakt, že Gamebox 1.0 má na hráče originální dopad, což se postupem času také dozvíte. Díky tomu není příběh úplně nejneobyčejnější a nejstupidnější. Jen ten konec se mohl trochu více doladit. Přišel mi trochu dětinský a neuvěřitelně nezaobalený. Ani mi nevadilo vidět zde nové tváře, vždyť pro takovýhle námět se asi nikdo příliš známý nehodí. Tento film není úplně nejkvalitnější, ale je dobrý na uvolnění, kde si chcete užít alespoň něco originálního.

E.T. mimozemšťana si do této chvíle nejde nezapamatovat. Viděl jsem ho už velmi dávno, když jsem byl malý, a ani dnes jím nemohu jen tak bezdůvodně opovrhnout. Asi to spoustu lidí zapře, ale E.T. mimozemšťan jako postava je velmi originální. I já jej pořád a vždycky budu považovat za mimozemšťana pro děti, ale originalitu zavrhnout nemohu. Moc se nezajímám ve starých sci-fi filmech, a proto si myslím, že s tím začal právě velice kreativní režisér S. Spielberg. E.T. není žádný okupovatel, žádný lovec lidí jako Predátor nebo Vetřelec. Je malý a mírumilovný. Právě tento fakt dokazuje originalitu, protože v ostatních případech si tvůrci vymýšlejí co nejděsuplnější stvůry. Nejde pro to o záchranu světa nebo o boj o přežití apod. Námět je dobrý v tom, že kontakt s lidmi souvisí s návratem na rodnou planetu. Někdy E.T. musel přijít a vybral si rok 1982, a i já jsem svědkem určité změny, kterou představuje přidání vizuálních efektů. Já si až teď přečetl zajímavost, která o tom píše, a až teď jsem byl zproštěn úžasu nad vizuálně pohledným mimozemšťanem. Já si pamatoval tu malou bandasku a ty horší efekty… Hned na začátku, který shledávám velmi nestupidním a smysluplným, se mimozemšťané ukázali. Jejich vzhled (takoví organičtí Wall-E), a všechno ostatní mě přivádělo k myšlenkám, jako např.: jak by mohli postavit loď apod.? Spielberg to vyřešil tím, že jim dal schopnost manipulace s předměty, jenže to mi k nim vůbec nesedí. Nicméně, příběh je celkem dobrý i pro starší diváky. Tedy jako celek, protože i tento film má své nedostatky. Například velkou škálu naivních a infantilních scén. Jen pro příklad scéna, ukazující spojení mezi dvěma postavami jako nápad, je v pořádku, ale v této chvíli jejich konání ne. V takovýchto momentech je to vážně jen pro malé děti. Každopádně je všechen čas využit nezbytečně. Já se bavil (nesmál zrovna) téměř celou dobu, jen mi vadila samozřejmě přímočarost. Zvrat s vědci je předvídatelný, ale zároveň vylepšení reputace pro náročnější diváky, jako já. Lidí, mající rádi mimozemšťany nemohou na E.T.ho zapomenout.

Tuhle jsem se opět zajímal o horrory a dostal jsem jeden typ, jehož jméno je právě „Přichází Satan“. V tomto případě vůbec nešlo o datum stvoření, hlavně mě zajímalo, jestli se budu při filmu bát. Co na tom, že je přes třicet let starý? Nedopadlo to ale přesně podle očekávání. Staré horrory bývají většinou mnohem strašidelnější, než ty nové a remaky. Bohužel, tento film nebyl strašidelný natolik, abych se při něm klepal strachy. Někdo si asi řekne, že jsem udělal chybu a nedíval jsem se v noci. Že jsem se oloupil o příznivou atmosféru, ale proti tomu musím protestovat, protože zde můžete mít strach akorát z dialogů. Opravdu, nenašel jsem jedinou scénu, při které bych se vyloženě bál. Jako horror bych film určitě nenazval, zato mysteriózní byl do skvělé míry. Dojem na mě námět určitě udělal. Tvůrci opět vytáhli věci z náboženství a přichystali nám antikrista. A myslím, že celkem dobrým způsobem. Příběh povídá o jeho zrození a vyrůstání; vůbec nemůžeme čekat, že uvidíme nějaký opak filmu Umučení Krista. Zkrátka na žádné efekty nečekejte. Nedočkáte se antizázraků, které uměl Ježíš. Příběh je ale na můj vkus dost omšelý. V první půlhodině se nestane téměř nic zajímavého, jenom celou dobu víme, že syn hlavních postav je synem ďábla. Naskytne se jen pár nečekaných scén. Vadila mi zde jedna postava – fotograf. Ale ta byla prostředníkem pro další odvíjení děje. Druhá polovina filmu už nebyla nic moc. Strašidelných scén jsem se nedočkal, a i když se tu otvíraly hroby, útočila zvířata, nebyl to dostatek ke strachu. Jediné, co trochu dodávalo atmosféru, byly pouze chóry, které se zpívají v kostelech. Bohužel, nemohl jsem se bránit neustálému zívání. Poslední část už byla příliš předvídatelná. To se hlavní postavy vymanily z představy, kterou považovaly za nereálnou. Malý chlapec, jež ztvárňoval ďáblova syna, mě nepřekvapil vůbec ničím. Nechtěl jsem po něm nějaké nadpřirozené skutky, ale očekával jsem přece jenom víc. Konec ale patřičně zlepšil situaci, protože při něm se člověk nemůže nezamyslet. Ale bohužel to nestačí, aby se zachránil celý film.

Krimi, thrillery. Těch jsem měl poslední dobou docela dost, ale už je to delší dobu, co jsem viděl něco
neamerického. Chtěl jsem Francouzům dát také šanci, protože zatím mě nezklamali natolik, abych pak
nadával jejich filmové tvorbě. Navíc název Krev mojí krve zní opravdu velmi zajímavě a má v hlavní roli J. Rena, to se přece nedá jen tak odmítnout. Podle mě je to taková francouzská vize gangsterské série Kmotr, ale stejně tu pár věcí nesedí. Máme tu sice zločineckou rodinu, ale není jich tu více. Všechno se týká jen jí, zkrátka srovnávat by se toho dalo hodně, ale to není důležité. S příběhem je to trochu zkomplikované, protože je i není přímočarý. 90 minut není zrovna dostačující délka, ale děj není doprovázen jen hláškami, které ho ženou jen kupředu. Na to, že film má pouze jednu zápletku, je neuvěřitelně uvolněný. Víme tu, že se chystá nějaká další velká akce, ale rozhodně se to nedá srovnávat s plánováním, které můžeme vidět třeba v Dannyho parťácích. Plánování je, ale není tak obsáhlé. Jelikož je pro film složena překrásná hudba, má film skvěle provedenou atmosféru. Dokonce i ve scénách, kde se vykrádá dům, hraje nádherná klavírní tvorba a o zbytku nemluvím. Scénář je velmi pěkně napsaný. Ta zápletka tu je, ale nevěnujeme se jen jí. Jako odbočka by se dal nazvat připravovaný život jednoho z hlavních hrdinů, ve kterém samozřejmě nechybí žena. Opět mám pocit, že je sem zatažena, aby se neřeklo, nicméně pro film jako takový je důležitá, protože bez ní by film netrval ani hodinu. Z tohoto popisu se to zdá velmi zdlouhavé, avšak špatně to dopadne jen pro toho, kdo chce jen střelbu a vtipné hlášky. Trochu více jsem počítal s účastí J. Rena, nicméně všechny tři postavy, které by se daly považovat za hlavní, dostaly téměř stejně prostoru, takže se s tím vyrovnám. Jak jsem mluvil o tom, že plánování akce netrvalo vůbec dlouho, tak k mému překvapení nic neskončilo nijak nepředvídatelně. Všechno proběhlo velmi nezvratně, ovšem na konci jsme se dočkali nepředvídatelně emocionálního konce. Film bych doporučil těm, co mají rádi nevtipné thrillery a při tom se chtějí uvolnit.

Ještě teď lituji svého rozhodnutí, když jsem se nešel podívat na tento velmi pozitivně očekávaný film. Rozhodně věřím, že bych z toho měl lepší zážitek; už jenom proto, že film má bez mála tři hodiny a takovouto dobu trvání mělo zatím jen málo filmů, které jsem v kině viděl. Nicméně, i když byli Watchmen dostupní angličtině, neměl jsem chuť se příliš párat s titulky, protože ani s komixem jsem neměl žádné co do činění. Český dabing dopadl velmi dobře, nicméně se vraťme k filmu. Řeknu na rovinu, že je opravdu velmi obtížné hodnotit. Celou dobu je děj velmi neurčitý a teprve teď si uvědomuji, že film trval tak dlouho. Velmi mi připomínal Temného rytíře, i když jsem ho viděl pouze jednou. No, příběh není tak prostý jak se zdá, když se řekne to úplně nejstručnější. Pokud jsem chápal dobře, tak hned od začátku jde o jadernou válku, která má svými následky zničit svět. Nicméně příběh komentovaný Rorschachem je daleko záživnější. O co jde, si můžete přečíst v obsahu, jen bych se vrátil k detailům. Sám jsem se dočetl, že ze všech superhrdinů má nadpřirozené schopnosti pouze jeden a to mě utěšuje. Tvůrci měli snahu, která se vyplatila, ukázat i minulost některých z nich a velice nerad bych vyslýchal nesmyslné báchorky o tom, jak támhle někoho kousl pavouk a toho druhého ozářila atomová bomba. Avšak mi vadily další detaily. Všechny komixy, jako Batman, Spiderman a spol. pochází z rukou „komixáků“. Možná je to jen chyba filmařů, ale nacházejí si i mezi nimi určitě podobnosti. Například tu jeden vypadal jako Batman a ani toho nekousl netopýr. Toto byla pouhá kopie. No… pořád lepší, než sebranka Úžasňáků. Ten jediný nadpřirozený na mě dojem naopak udělal. Dost mi vadil jeho způsob oblékání, ale jeho schopnosti a charakter předčil všechny. Děj je nepředvídatelný, a to je zatraceně fakt. Už si nepamatuji na podobný film, kde by nebyla přímočarost a téměř neznámý záporák. No, hlavní je, že většina trvání je zábavná. Říkám většina, protože někdy jsem se užíral nudou, ale stejně je pořád největším plusem nepřímočarost. Film je někdy dost podivný, nevím, jestli bych si troufl do nezkrácené verze; Na LOTRa to nemá. Komixoví nadšenci s oblibou v superhrdinech a skvělých vizuálních efektech film přijmou určitě velmi pozitivně; také díky skvělému vyvrcholení. Nezaznamenají sice moc známých herců, ale je to svým způsobem i plus. Watchmeni na všechny komixové filmy mají určitě .

Tento film jsem chtěl vidět už dřív. To ještě běžel v kinech, ale měl jednu výhodu - 3D technologii. A já mám velmi rád horrory, takže je mi docela líto, že jsem tam nechtěl strávit čas. Nevím, jestli byl celý ve 3D, ale když jsem se díval normálně na PC, uvědomoval jsem si, o jaké momenty jsem přišel. Zatím jsem měl to potěšení vidět 14 minut normálního filmu (HP 6) ve 3D, takže je škoda, že jsem zmeškal možnost u horroru. Nicméně je mi naprosto jasné, že tvůrci vytvořili film jen v tom úmyslu, že půjde do kin právě s 3D technologií. Ale měli tak trochu počítat, že nepůjde v kinech věčně. Říkám to kvůli odbytému příběhu, který je neobyčejný jen v těch momentech, kdy vám do hlavy s nasazenými speciálními brýlemi vletí krumpáč nebo větev po bouračce auta. Opět, aby si o mně někdo nemyslel své, opět zdůrazním, že je jenom moje chyba, že jsem nechtěl utratit skoro 200kč. Nicméně, příběh bych musel hodnotit, i kdybych měl to potěšení. Nemohu brát ohledy na řeči lidí, kteří vám říkají, že nevíte, jaké to je, když jste tam nebyli. Takže… příběh je úplně stupidní, to musí každý uznat. Vražedné řádění probíhá vždycky tímto způsobem, a zatím téměř žádný tvůrce nebere v potaz realitu. Konec konců, s ní by to nemohl být horror. Pche! Horror! Ani ten, co zírá na plátno, jehož výška je jako 6 slonů, se nemůže bát. Ten si užívá mimořádných efektů, ale my u normálních obrazovek z toho nemáme nic. Přiznávám, že bych se v kině bavil víc, jenže doma jsem se nemohl bránit únavě, která na mě padala za každým rohem filmu. Já horror říkám filmu, kde je nějaké napětí, které Valentýn postrádá. Jediný moment, kdy mě zamrazilo až u prstů na nohou, byla první vražda. I ten nejlepší horror většinou začíná nenásilně. Brutální scény zde přišly hned po třech minutách. Je prostě jasné, že tvůrci nebrali v potaz hrůznou přímočarost, když chtěli pro diváky efektivní podívanou. Je trochu škoda, že se neukázal známější herec, ale poznat nové tváře také není nic strašného. Konec filmu jsem nepředvídal, ale u těchto filmů je celkem běžné udělat konečný dojem, který má za úkol přehlédnout to, co máte za sebou. Do kina možná, doma radši ne.

Projížděl jsem si se zájmem nepříliš obsáhlou filmografii herečky Alison Lohman a hledal jsem nějaký film, v němž hraje, který je dobře hodnocený s dalšími známějšími herci. Narazil jsem na Švindlíře, pořídil si ho a dobře jsem udělal. Nejdříve jsem se domníval, že film bude kopírovat spoustu zlodějských filmů. Hned úplný začátek mi vnukl nekalou myšlenku o tom, že film nebude naplněn ničím jiným, než plánováním na další výdělečnou akci. Hned prvních pár scén jsem proklínal. Byla to ukázka záležitostí hlavních postav a opravdu jsem se začal obávat nejhoršího. Jakmile došlo k plánu na další akci, mohl jsem film rovnou vypnout, když tu jako Anděl, chránící dobré zápletky filmů, vyšla na scénu právě A. Lohman. Tedy s jejím příchodem se děj otočil úplně vzhůru nohama, jen jsem se nemohl bránit úsměvu, když jsem se dozvěděl, jakou roli hraje. Nicméně její přítomnost mě naplňovala optimismem, který nevyprchal až do konce. Název je z pravého důvodu, jenže tato záležitost nezabrala ni třetinu celého trvání. Jelikož hlavní postava trpěla zvláštní chorobou, měl jsem možnost poznat ji a dokonce i z komediálního hlediska. N. Cage si zvýšil svou reputaci. Zde to nebyl žádný extra muž činu, nebyl „téměř“ nijak výjimečný. S námětem o zlodějině bych předpokládal úplně jiný druh role. Měl roli lupiče, ale zároveň „náhlého“ otce. A kratochvíle se svojí dcerou úplně změnily pohled na film. No, od této zápletky začal být film velmi zábavný, ne příliš komicky, ale nenudný. Spáchal bych další hřích, kdybych neztratil slova pro herce S. Rockwella. Ten se svou účastí zvýšil zájem o film, protože vzápětí víme, že jdou s Cagem ruku v ruce. Já ho viděl jen v efektivní záporné roli v Zelené míli. Konec konců, nejenom on mě lákal kvůli změně postavení role. I ta Lohman neměla dosud šanci mi ukázat kvalitnější roli, než ve filmu Stáhni mě do pekla, a krátkou ve Velké rybě. Děj by se zdál stereotypní, když tu přišel zvrat, který byl ránou i pro filmy s podobným lupičským námětem. Normálně bych si ztěžoval kvůli tahu „aby se neřeklo“, jenže tady to udělalo pravý dojem. Počkejte sami…

Nekonečný příběh je už stará klasika. Už si ani nepamatuji, kdy jsem ho viděl naposledy, ale vím naprosto jistě, že to bylo dávno. Když se dívám teď, mám v hlavě rozličné druhy emocí. Nejdříve zklamání, vztek, smích… Je toho hodně, protože když se díváte na Nekonečný příběh v téměř 16ti letech, začnete si říkat, proč jste se vlastně na film dívali. Je to výhradně a jenom moje chyba, ale buď jak buď, díval jsem se teď, takže si musím dát tu starost s nemilým hodnocením. Příběh nenabírá vůbec žádných hloubek. Nemá v sobě téměř nic jiného, než osamocenou zápletku. Nejsou žádné zvraty, emocionálně dostatečné scény… Zkrátka a dobře, film jde po jediné úzké linii, která se táhne jako řeka bez jakýchkoli přítoků. Mám jednu věc za dobře, která se projeví až na konci. Celý děj i příběh je pro malé děti, ale poslední fakt, že fantazie nemá meze, se mi líbila. Byla to jen věta, ale měla velký vliv. Nicméně si myslím, že na obale, či na všech médiích mělo být tučným písmem napsáno: Jen pro malé děti. I zde na webu bych daleko radši napsal: přístupný do deseti let. Infantilnost v tomto filmu nezná mezí, právě jako celá fantazie. Vím jistě, že knihu číst nebudu chtít, ale i přes to by mě docela zajímalo, jak kniha mohl vypadat, když se autor předlohy vztekal kvůli nedostatečné obsáhlosti; zda-li příběh nebyl ve skutečnosti tak… pro děti a jednorázový. Když se ohlédnu na efekty… mám zase rozličné myšlenky. Jelikož je Nekonečný příběh už velice starý, neměl k dispozici téměř žádné prostředky, které by okouzlovaly mysl nad vizuálním vzhledem. Všechny postavy, krom lidí, vyzřely velmi nepřesvědčivě. Kamenožrout nebo legendární Falco vypadali jako béčkové loutky, připomínající panenky pro děti s mrkajícíma očima. Rozličnost mých myšlenek v této fázi filmu tkví v tom, že se mi zároveň líbilo, že postavy postrádaly bezchybný vzhled. Je to kvůli tomu, že s efekty by film postrádal svou pohádkovost. A s těmito prostředky by se očekávalo daleko více. Konec konců, musela výroba loutek stát mnoho úsilí. Díky Bohu, že film není skutečně nekonečný. Film mě přestal bavit už hned po chvíli.

Řežba jako kráva!

Ke zhlédnutí filmu Živí mrtví jsem měl jediný důvod. Jelikož považuji režii Pána prstenů za mistrovské dílo, nemohl jsem odolat prvnímu plnohodnotnému filmu Petera Jacksona. Každý režisér nějak začínal a byl jsem velmi zvědavý, jak si vedl nynější velmi uznávaný režisér. Byl jsem trochu zklamaný, když mi došlo, že půjde o zombíky, ale teď, když jsem viděl film, mám trochu jiný názor. Zombie nesnáším tolik, protože jsou vždycky pořád stejní. Jenže film Živí mrtví nám je naservíroval naprosto ale úplně jiným způsobem. Vždycky jde o horror, který je vlastně jenom o přežití. Přiznám se hned, nic příšernějšího jsem v životě neviděl. A teď to nemyslím negativně. Skoro všechny zombie filmy, které jsem zatím viděl, jsem nesnášel kvůli nechutnostem a předvídatelnosti. Jenže to bylo proto, že se film bral naprosto vážně. Živí mrtví je současně komedie, a to z pravého důvodu. Ze začátku film vypadal hrozně (negativně). Nejen, že někdo byl pokousán a postupně se z něj stával živý mrtvý, ale byla do toho zapletena ještě romantická zápletka. To se přece do horroru vůbec nehodí. Takto to pokračovalo velmi dlouho, jen co se na scéně neobjevil kněz. Od chvíle, co přišla bojová scéna, to všechno teprve začalo. Nálada se okamžitě změnila, protože když kněz asi pět minut dával nakládačku zombíkům, úplně jsem se řezal smíchy. A pak, když hlavní postava začala krmit zombíky, šel vyvenčit jejich potomka atd., už se nedalo zabránit alespoň úsměvu. Do té doby totiž děj postupoval úplně klasickým způsobem. No, od té zvratné události se film úplně změnil. A byl by smrtelný hřích nezmínit se o poslední škále scén. V té se prostě nedalo nesmát. Přišly na řadu neskutečné nechutnosti, které ovšem měly komický podtext. Kdo by se nesmál, když někoho vraždí samotné plíce, nebo když chodí pouze nohy a všude cákají hektolitry krve. Z perspektiv všech postav jsme jenom sledovali, jak doslova mixují všechny, co jim stáli v cestě. Historickou scénu se sekačkou zajisté nikdy nezapomenu. Nejkrvavější film dostál svému slovu. Více krve s takovou spoustou humoru jsem nezažil. V potaz budu brát slabý příběh, ale zombie řežba film nedopadne špatně.

Mýtus vypadal velmi slibně. Plakát jasně naznačoval historický válečný film s Jackie Chanem v hlavní roli. Ten je spíš zasvěcen k neustálé škále komedií, jenže ani tentokrát se nezměnilo téměř nic. Film je se svým průběhem celkem zajímavý. Když na začátku zjistíte, že se předchozích pár minut hrdinovi jenom zdálo, hned jste si mohli představit, jak se tento sen hrdinovi jednou vyplní. Něco jako Johnny English. Jenže pak zjistíte, že se ty sny odrážejí z minulosti. Jen díky příběhu, který se v ní odehrává, je Mýtus lepší, protože ať současný nebo minulý příběh, oba jsou strašně přímočaré a neoriginální. Současný na mě neudělal vůbec žádný dojem. Je dost možné, že zde hlavní hrdina má něco ze svých předků, to nevím, ale strašně mi vadilo to jeho bojové umění. Zde měl jen zaměstnání archeologa, jenže do toho to byl úplný kung-fu akrobat. Tento fakt mi přijde pouze trapně zkopírovaný třeba od Indiana Jonese, i když nepreferoval zrovna kung-fu. Dále tvůrci nejspíš neměli odvahu odstupovat od toho Chanova stereotypu, protože dokonce ani dosavad jsem neměl to potěšení vidět ho, jak někde nebojuje. Jakoby toho ani nebylo dost. V příběhu z minulosti jsem se toho nabažil více než dost. Ale zde vypadaly boje mnohem lépe, když soupeři měli meče, kopí atd. Pořád to však představovalo hlavní složku celého filmu. Tady se nikdo nestaral o pořádný příběh, hlavně, když tu jely jako na výrobním pásu bojové i vtipně bojové scény. Na jedné straně šlo o výzkum antigravitace, což zní velmi zajímavě a na druhé o záchranu princezny. Oba jsou celkem dostačující, ale bojové scény… Škoda slov. A aby toho nebylo málo, najednou i tanečnice vedle Chana porazí deset vojáků najednou. Konce obou příběhů jsou strašně nedotažené, trapné a hlavně divné. Oba se vlastně propletly, ale ten jeden spojenu pak vůbec nijak nevyvrcholil. Celkově mi to přijde, že minulý a současný zvlášť vyvinuli tvůrci jiných filmů a pak zjistili, že by mohli být lepší současně. Bojové scény zdůrazním ještě jednou – nebýt jich v takovém množství, nebyl by film tak přímočarý a nereálný.

Willowa jsem poprvé viděl už hodně dávno. Byl jsem ještě hodně malý a ještě teď si moc dobře pamatuji, jak se mi strašně líbil. Ale to už asi tak osm let zpátky a teď, když se dívám znovu v patnácti letech, to už taková sláva není. Za prvé nemohu film považovat za mistrovské dílo, protože je to prvotřídní pohádka pro malé děti. Naprosto klasický příklad boje dobra se zlem. Příběh je kvůli tomuto faktu velmi obyčejný. Po tomto filmu mám najednou pocit, jako kdybych viděl takovýchto filmů mnohem více, prostě mi i dvacet let starý film nepřijde originální. Taky bych řekl, že se tu trochu kopíruje Pán prstenů. Jistě, že v té době ještě film neexistoval (díky Bohu – kvůli efektům), ale kopírovat se mohla kniha. Stačí k tomu jediný fakt, že v LOTRovi jsou hobiti a zde jsou také menší tvorové. Willow, jeden z nich je pověřen úkolem, jehož splněním zachrání zemi. Chybí tu prsten, ale ten je nahrazen dítětem. Něco mi asi uniklo, ale v tom jejich proroctví stálo, že to dítě zničí zlou královnu. Že bych něco takového postřehl? To jsem asi slepej. Fantasy je Willow ale celkem dobré. Nechybí tu lidé, čarodějnice, trolové atd. A musím určitě ocenit zvláštní efekty. Například drak na konci se velmi podařil a ani kostýmy nepřišly na zmar. Jen třeba ti trolové nevypadali jako v Pánovi prstenů. Byli to jen lidé navlečení do chlupatých kostýmů. Děj není zrovna podle mého gusta. Nejsou žádné zvraty, jen jediná dějová linie – přímočarost. Když hlavní hrdiny někdo zajme, nějakou lstí jim opět utečou. Nepřátelé jsou všude, avšak pro každého hlavnějšího jsou jenom terče. Bohužel každá akce se dala předvídat, a ke všemu jsou všechny scény říznuté vtipnými hláškami, které vycházely z úst postav, které zde byly vyloženě pro pobavení malých diváků. Díky tomu je film dosti dětinský. Nevím, čím to je, ale téměř všechny fantasy končí nějakou bitvou. Po úplném vyvrcholení jsem se téměř popadal smíchy kvůli děsné neoriginalitě. Herecké výkony jsou však velmi dobré. Malý hlavní představitel dostal snad první hlavní roli a zvládl jí skvěle, to samé i Kilmer. Film je skvělý pro děti.

Když jsem viděl film Mr. Bean na prázdinách, popularita této velmi známé komické postavy u mě rapidně klesla. Bylo to kvůli neuvěřitelně trapnému obsahu. Jenže to byl druhý film s panem Beanem, a ještě než jsem se začal dívat na Největší filmovou katastrofu, pamatoval jsem si z ní něco málo, a navíc první díly bývají většinou stejně nejlepší. Možná, že jsem na to už starej, protože ani tento film mě nedokázal dostatečně pobavit. Vždycky si budu pamatovat ten slavný sitcom, který nikdy neměl pořádné zápletky, kde jsem se prostě jenom řezal smíchy. Když je ze sitcomu film, nedopadne to dobře, protože tam pak humor vypadá úplně jinak. V tom sitcomu jste mohli přijít klidně v půlce a vůbec to nevadilo, jenže film musíte vidět celý. Humor zde už je jen o málo lepší, než Na prázdninách. Jako vždy se Bean chová jako pětileté mimino. Tomu jsem se nesmál ani v tom seriálu, jenže Beanovy nehody tu nezabíraly tolik místa. Jenom se naprosto bezúčelně šklebil. Zkrátka v sitcomu jsem se většinou smál proto, že mi k tomu dopomáhal smích v pozadí. Příběh tohoto filmu není vzhledem k postavě nic velkolepého nebo složitého. Je stvořen z toho důvodu, aby se lidi pobavili, a díky tomu je neuvěřitelně povrchní. Jelikož je v tom světě nenormální zřejmě jenom on, už vás nebaví jen pozorovat reakce lidí, kteří se jenom tváří a neřeknou ani slovo. Takto tomu je více jak hodinu, až posledních dvacet minut se mi trochu líbilo. Rozhodně byl konec mnohem zajímavější a zábavnější než druhém díle. Tady právě přišly na řadu pravé Beanovy vtípky. Ta věc s obrazem, operační zákroky… To se mi velmi líbilo, ale v tom předchozím ději jsem se jenom nudil. Rowan Atkinson předvedl dobrý výkon. Nemohu kritizovat trapné vtipy, ta jeho přetvářka je prostě velmi přesvědčivá. Opět bych chtěl vyjádřit lítost nad jeho nerůznorodými rolemi, ale ty zvládá. Už taky díky obrovské účasti, která zabírá více než 90%. Nikdy tu neuvidíte pět minut v kuse bez hlavního hrdiny. Já dám 50%, jestli se to někomu zdá málo, tak ho ujistím, že posledních pár minut nepokryje tu většinovou povrchnost.

Na první Akta X film nemám vůbec dobré vzpomínky. Je to už hodně dlouho, co jsem se na něj díval a už si téměř nic pořádného nepamatuji, a ani příliš nechci. Ještě teď si vzpomínám, jak bylo trailerů na nový Akta X film ve všech kinech všude plno, ale tehdy mi to za to nestálo, právě kvůli špatným vzpomínkám. Udělal jsem celkem dobře. Teď když jsem se dokoukal na tento film, opět se reputace Akty X u mě vůbec nezlepšila, protože se téměř nijak neliší od všech ostatních krimi filmů. Jediný rozdíl, který tu můžete najít, je jakási forma nadpřirozených schopností. Na seriál jsem se nikdy nedíval, ale když jsem se podíval na první film, vnukl jsem si myšlenku, že Mulder a Scullyová pracují vždy na případech spojenými s mimozemskými silami. Možná tak tomu vzhledem k okolnostem není. Zde jsem rozpoznal jen schopnost vidění, a krvavé slzy. To ovšem je úplně všechno. Jinak je tu klasický průběh vyšetřování zločinů. Našlo se tělo, a co se stalo pak? Zavolalo se Mulderovi a už to jelo. Jako plus k tomu všemu považuji jen to, že je vedl muž, který měl vidiny. Od předchozího dílu se odlišovalo ještě to, že tentokrát spolu dva hlavní hrdinové příliš nevycházeli. Scullyová si tu vedla svůj vlastní, se zápletkou téměř nesouvisející příběh, ale Mulder se nezměnil téměř ani trochu. Atmosféra je velmi nepřesvědčivá. Vůbec si tu neuvědomujete, že tu jde o vyšetřování takových vražd, které přímo neladí oku. Jelikož tu není nic mimozemského, až na Bushe zdá se, neuslyšíte tu vůbec pověstnou znělku. Ta vždycky zvěstovala příchod něčeho neznámého. Jenže nyní je všechno strašně předvídatelné. Vyšetřování nemá téměř žádné specifické znaky. Nic. Dalo by se to spíš víc přirovnat k dramatu, ale to k Aktě X moc nepatří. Díky tomu tu nejsou vůbec žádné zvraty. Vyšetřování je takové bez konce, když přijde ta deseti minuta, kde zjistíme pravdu. Film Akta X: Chci uvěřit shledávám velmi podlouhlým, nezvratným a přímočarým. „Padouši“ nejsou vůbec nic jiného, než lidé, jejichž záměr je na obrazovce sotva pár minut. Alespoň, že se nezměnil ani jeden z hlavních představitelů, to už by bylo moc.

LOTR je můj nejoblíbenější film, takže je nadmíru jasné, že si nemůžu nechat ujít vůbec nic s ním spojeného. Ale tento film není označen ani jako film o filmu. Pán fanoušků je označen jako prakticky plnohodnotný snímek. A ke všemu spojený s Pánem prstenů, no to přece zní skvěle. „Další film o Pánovi prstenů“… Jednoduše. Nebylo to zrovna to, co jsem očekával. V případě Ringers se jedná o takový dokument spjatý s historií a nesčetným množstvím komentářů od fanoušků a tvůrců. Nicméně, zahodit film jen tak, by byl hřích. Nelitoval jsem toho, protože díky tomu mé nadšení ještě více stouplo. Příběh tady žádný není… Musím se prostě a jednoduše vyjádřit k obsahu, který je různorodý. Zprvu jsem měl velké obavy z toho, jak bude film po zbytek trvání vypadat. Na začátku se totiž objevily neuvěřitelně trapné animace, které připomínaly South Park. Naštěstí šlo pouze o otázku minut. Jinak začátek jako takový se mi velmi zamlouval. Popis celé Tolkienovy historie týkající se všeho kolem Pána prstenů měl něco do sebe. Ovšem v následující půlhodině se průběh rapidně zhoršil. Nastalo vyprávění o tom, jaký dopad měla Tolkienova série na hippies a na rockové kapely. Mě prostě vůbec nezajímalo to, jak si hipíci hráli na hobity, nebo jak muzikanti zpívají o Bilbovi nebo o Roklince… Tato část až na povídání o dopadu na děti, které potom začaly více číst, byla k ničemu. Ještě než jsem zjistil, že tento film není normálním filmem, všiml jsem si toho obsazení. D. Monaghama jako vypravěče beru, ale třeba E. Wood nebo I. MacCallen nepobyli více jak 5 minut. Většina komentářů vyšla z úst těch fanoušků a tvůrců, zato ale zajímavým způsobem. Každý z nich filosofoval o knižní předloze, popisovali, co některé postavy symbolizují, pak se ukázalo i pár rozhovorů se skalními fanoušky… Jejich odpovědi se od sebe moc nelišily, zato se mi velmi líbily kostýmy, do kterých se někteří navlíkli. Děj je zkrátka velmi rozpolcený, a na můj vkus někdy dost zdlouhavý, místy nudný a vzhledem ke svému typu velmi dlouhý. Překvapovalo mě, že o filmu LOTR tu padlo jen málo slov, nicméně ty komentáře měly na mě vliv, takže plánuji sérii přečíst.