Omarovic

Od filmu Zvíře jsem tedy čekal něco více… Zaujal mě tím, že na svém plakátu je herec, kterého jsem už dlouho v nějakém filmu nezpozoroval. Hodně mě zajímalo, proč se jmenoval film zrovna „Animal 2“. Nikde jsem žádné Animal nenašel, pouze nějakou komedii, v jehož filmografii byla fotka s šimpanzem. Zkrátka jsem se vykašlal na další hledání a zkouknul tento film. A stejně to dopadlo v tomhle směru dobře. Film se totiž vůbec netváří, že by nějaký předchozí díl měl, ale co mě zase dostalo, je, že předchozí díl přece jenom má. Dozvídám se to až teď a jsem kvůli tomu dosti pobouřen, nicméně když se zde mluvilo o minulosti, přece jenom to tomu naznačovalo, to je fakt. Nicméně příběh tohoto filmu mi nijak velkou radost neudělal. Úplně obyčejně kompletuje násilí ve vězení s kriminální zápletkou. Ta je neoriginální a zřejmě úplně obyčejně napodobuje předchozí díl. Vím, já ho neviděl, ale po tom, co jsem si přečetl děj ke Opravdovému zvířeti, je mi jasné, že se akorát změnila postavení hlavních činitelů. No, děj je předvídatelný. První půl hodina se mi velmi příčila. Neměla mi vůbec, co nabídnout, nudila mě vážně k smrti. Po procházce v doupěti gangsterů se to už trochu vylepšilo. Děj se začal konečně rozbíhat, ale takovým směrem, který jsem si dovedl po zápletce představit. Každopádně si film nedovedl najít takový způsob filmování, který by dovedl pořádně zaujmout. Když se po delší době objevil na obrazovce opět Ving Rhames, měl jsem z filmu lepší pocit, ale bylo to spíš tím, že ho daboval Zdeněk Mariška, co dabuje také Tobina Bella alias Jigsawa. S ním děj nabíral atmosféry, kdy působivý Jigsaw mluví. No… Jediné, co mi zbývá, je podívat se na první díl. Je dost možné, že se moje nynější hodnocení změní, protože nestrpím, aby se nějaký příběh rozvíjel takovýmto způsobem. Herci zde jsou mi neznámí. Pouze Vinga Rhamese znám z nějakých filmů, jenže zde si myslím, že se svou rolí neměl vůbec žádnou práci. Darius, kterého ztvárňuje Y. Bisson, se mi tolik jako T. Howard nelíbí. Bez urážky, vypadá jako trochu přepísklá parodie. Nicméně doufám, že první díl bude trochu lepší.

Hanebný pancharti měli velké ohlasy. Každý v mé blízkosti je chválil stejně, jako před tím 300, na které jsem se teda do kina doplazil. Nevím proč, asi pro mě neměli pancharti dostatečnou hodnotu, prostě že bych se sebral a šel na ně po škole do kina, u mě nepřipadlo v úvahu, ale když se mi možnost přímo nabídla, nemohl jsem odolat. Díky Bohu za šťastnou shodu okolností, která mě přivedla právě k tomuto filmu. Udělal bych nemalou chybu, kdybych čekal na verzi do počítače a ještě mnohonásobně větší, kdybych čekal na českou. To bych odsoudil celý film k smrti. Tedy samozřejmě s nadsázkou, protože Hanebný pancharty natočili tak skvělým způsobem, že ani to kino s nimi neudělá extra divy. Toto byl opravdu filmeček, jak se patří. Je to už „docela“ dávno, kdy jsem byl naposledy v kině, ale pamatuju se na trailery, které mě vůbec nepřesvědčily. Brad Pitt… ok, ale jinak se trailer prostě nepředvedl. No, jasně naznačoval prostředí z druhé světové války, což probuzovalo další pochybnosti. Měl jsem představu o kýčovité komedii, která má v podtextu ještě nějaký románek, či co, ale i když mám Tarantina už od začátku zafixovaného jako depresivního režiséra, nemohu si vynachválit, že se do toho pustil zrovna on, a že nechal zfilmování až na teď. Velice stručně bych film popsal jako „Druhá světová jak ji neznáte.“ Vskutku, takto vylíčené události se mi nenaskytly ani ve snech, téměř všechny detaily jsou dotaženy do konce. Tak třeba příběh. Jó, ten měl malinkou slabinu, když si ho představíte úplně obecně. Prostě zabíjet nácky atd… Jenže tento film má podle mě hlavně základ v dialozích, které nabírají komediální atmosféru přímo vybraným způsobem. Nedočkáte se žádných stupidních hovadin, dokonce ni jediná tomu nenaznačuje. Humor zde je prvotřídní. I když ve většině filmu se mluví, nenudil jsem se ani na malinkou chvilku, protože děj nejede před určeně jako na kolejích. Dokonce ani hudba nehraje, jediné, co potřebuje, je poslouchat, a když vydržíte, vyplatí se to, to mi věřte. Dále velice obdivuji dojem, který jsem měl z postav. Charakter má každá z nich, dokonce i ta poslední, kterou byste čekali. U hlavních je to samozřejmost, ale určitě je pozoruhodné, jak Tarantino zachoval ten dojem z těch záporných. Předvídatelně dal vzniknout těm scénám, ve kterých nácek dominuje s tou svou nezměrnou podezřívavostí. V takovýchto chvílích zkrátka víte, kdo je a není záporný. A dále jsem ohromen z toho, že tvůrcům nedělalo vůbec žádný problém zabít jakoukoliv postavu. A byl by hřích nevzpomenout si na dvě nejcharakternější postavy. Brad Pitt s tím jeho přízvukem… bomba a hlavní záporák? Seriózně komediální a zároveň velice záludný. Děj má spád, napětí, brutalita se nedá zapomenout, nuda neexistuje, jen závěrečných pár scén se dalo trochu domyslet. Toleruji naprostou ignoranci k dějinám, ale záležitost, kde se střetly ony nejchar. postavy se mohla trochu více zkomplikovat. Už byla dost přímočará a od děje odlišná. Nicméně tento film si moje srdce získal, vyvážím ho 90ti procenty.

Na Únos vlaku 1 2 3 se nedalo jen tak vykašlat. Jeho plakátů byla celá Praha plná a Travolta na nich vypadal tak tvrdě… Nicméně jsem si stejně řekl, že nemá smysl chodit na film, o kterém jsem se dozvěděl teprve nedávno, který neměl ani nějaká extra očekávání, do kina. Podíval jsem se teď tady a doma, a i když to nebyla taková hrůza, pořád je mi útěchou, že jsem ušetřil tu stovku. Že se jedná o remake, jsem se dozvěděl až po dokoukání. Je mi to celkem šuma fuk, protože dívat se na film starý 30 let je zbytečnost, když Travolta a Washington jsou tak dobří herci. Při sledování jsem byl ale doprovázen nepříjemností, jíž byly špatné titulky. Díky tomuto problému byl filmový zážitek velmi omezený, nicméně mi to pomohlo zjistit jednu věc. Tu, že film není vůbec tak složitý, jak možná vypadá. V ději, který je zde na webu nyní, se píše, že lidé zákona jsou zvědaví na únik všech zlých chlápků. Řeknu to rovnou, o nic takového zde nejde. Souvislost s titulky je právě ta, že film je hlavně záležitostí dialogů, které neberou konce. Nicméně se pořád prostě nedá považovat za drama. Má neustále tu napínavou atmosféru, kterou dokáže vytvořit jen super padouch. Příběh je tím pádem tak trochu o ničem. Zpočátku je zápletka jasná. Banda ukřivděných chlapů unese vlak a chtějí výkupné. Jaká klasika. Jenže na tomto neoriginálním námětu je dobré, že kladný hlavní hrdina není právě žádný policista atd. Tudíž v celém filmu je jenom po málu zbrklých nesmyslných a trapně akčních scén, tedy ne, že by se tvůrci vyvarovali nějakých mrtvých, ale akce je až číslo dvě. Jsem si jistý, že film alespoň z většiny splňuje požadavky, které vznikají ze strany knižní předlohy. Dialogy nádherně popisují charakter obou postav, které jsou různorodé, ale zároveň nedávají prostor dalším. Pár známějších herců se zde objevilo, ale neměly prakticky žádný význam, ale jejich účast nebyla vždy ku prospěchu. V některých momentech jsem se začal i nudit kvůli občasné obyčejné atmosféře. Travolta si zvýšil reputaci. Konečně po dlouhé době si zahrál v něčem trochu serióznějším a Washington též. Závěr už v sobě neměl tolik, co předchozí děj. Je pravda, že ani ten nebyl nic moc, ale děj závěrečných scén se už dal předvídat. 80 se mi zdá moc a 60 zase málo. Únos vlaku 123 je pro mě jednohubka.

K filmu Čtyři pokoje jsem se dostal prakticky neúmyslným způsobem. Nebudu se tím příliš zabývat, když je to úplně nepodstatné, prostě jsem film sehnal, a přišlo mi blbé se na něj také nepodívat. Navíc jsem se poslední dobou nepodíval na žádný ryze komediální film a Čtyři pokoje měly pro mě dnes vhodnou délku. Moc Tarantinových filmů jsem neviděl, ale zatím jsem neměl to potěšení se podívat na nějakou jeho komedii. I když tento režisér tvoří hlavně horrory a akční, tento film se jim celkovým vzezřením velmi podobal. Vím, že se nepodílel na úplně celém filmu, ale každopádně všechny čtyři části měly velice depresivní atmosféru. Příběh, ač nepříliš souvislý ale měl v sobě pořád kus originality. Když už se využil námět o pikolíkovi z hotelu, jsem rád, že to dopadlo zrovna tímto způsobem. Těžko si představovat nějaký film z novější doby se stejný námětem, který by dopadl takto. Nicméně abych byl přesný, budu se vyjadřovat k jednotlivým částem. První, ta se mi líbila hlavně díky účasti půvabných dam, ale v této části ještě nenabral film tu komediální úroveň. Tim Roth, ztvárnitel hlavní postavy, je v tomto případě nejspíš nenahraditelný, ale jeho gesta, výrazy apod., mně nepřišly vtipné. Po skončení mi začalo vrtat hlavou, o čem film vlastně je… Druhá povídka se mi nelíbila vůbec. Depresivní byla ze všech nejvíce a kvalitní nápad také neměla. Vtip tedy už naskočil, ale pořád… ty dialogy, scény… celkově byla tato část nejvíce o ničem. Třetí část, ta nepůsobila dobrým dojmem na začátku. V tomto případě se mi účast A. Banderase nezamlouvala, ale jen co odešel, to bylo o trochu lepší. S dětmi, jako hlavními účastníky této části to nedopadlo zas tak zle, ba naopak, skončilo vážně k popukání hodným způsobem. No a čtvrtá část… tam Tarantino i hrál a jeho styl se potvrdil. Padlo spoustu dialogů, jako ostatně v celém filmu, které někdy začaly velmi nudit. Každopádně se mi tato část líbila asi nejvíce kvůli super konci a malé účasti B. Willise. 4 pokoje celkem ujdou, ale pokud přežijete prvních pár desítek minut menší nudy, dále se film rozjede více. Tak, že já tomu dám 60%.

Důvod, proč jsem se díval na film Na dostřel, byl pouze jeden. Chtěl jsem opět vědět, s jakými výtvory se tvůrci dokážou vytáhnout v roce 2009. Bohužel, neplatí to o všech, se s roky filmy zhoršují, ale když je do nějakého z nich zapleten Russel Crowe, většinou to špatně nedopadne. Jenže o tomto filmu jsem až do teďka nevěděl, takže moje očekávání nebyla zas tak velká. Nicméně po malé chvilce se prokázalo, že jde o pořádně zapeklité krimi. Nejdříve bych chtěl určitě alespoň trochu vychválit prostředí odehrávajícího se v pozadí. Pistole, odposlechy a policejní brutalita se změnila na poznámkové bloky a tužky. Změna postavení postav pro kriminální zápletku je v tomto případě celkem dobrým tahem. Tyto typy filmů jsou většinou z vyšetřovatelského čili policejního prostředí. Změna je jedině dobrá, jen si nemyslím, že by se tento fakt neměl příliš přeceňovat. Myslím, že kdyby Crowe měl místo propisky uniformu, nic moc by se tím neměnilo. Ale nemohu přespříliš kritizovat tato fakta, protože co jiného by se dalo vymyslet, aby to uspokojilo ducha každého zaujatého diváka? Příběh filmu je příjemně komplikovaný. Jelikož nejde o gangsterskou komedii, neměl jsem díky propracovanosti guláš ve jménech, i když jich tu padlo úplné hafo. Opravdu obdivuji to, jak dokázali tvůrci zkombinovat tolik zajímavých faktů do jednoho filmu. Děj je naprosto nepředvídatelný, jediné, co vám při koukání zbývá, je zůstat u obrazovky tak dlouho, dokud nepochopíte, o co se jedná. Do krimi žánru je připleten ještě kousek thrilleru, díky němuž má film i v pár momentech napětí. Je velmi těžké rozmyslet si, zda označit film jako přímočarý. Tomuto se filmy vyvarují, když se nepřímo věnují zápletce a děj se odehrává z více perspektiv, jenže film Na odstřel se jedné linie pořád drží, ale zároveň je tvořený snad jenom z odboček. Toto rozhodnutí je těžké, nechám ho ležet. Každopádně se film rozhodně nedá zavrhnout, protože je plný zvratů a hlavně Russela Crowa. Spolu s ním je tu i více dobrých herců, kteří nejsou jenom na oko. Dialogy film oplývá a nudný není ani po dvou hodinách.

Ještě teď se pamatuji na film Buď v klidu, jež jsem považoval za zcela nezávislý. Jenže díl související s ním se „bohužel“ ve filmografiích nacházel… No, co jsem měl dělat, že? Možná to vypadá jako pitomost dívat se na nějaký film, jehož druhý díl, který jste viděli před ním, ale já už jsem zkrátka takový. Když mám vše v pořádku, je to ok, takže film „Chyťte ho“ jsem měl v plánu zkouknout buď dřív anebo později. A zároveň je tu další záminka – můj zájem v to, jestli bude předchozí díl lepší než ten druhý, jak to většinou bývá. Za prvé bych určitě rád zdůraznil, že oba filmy jsou v >prakticky< na tom druhém nezávislé. Snad ani jedna postava se v tom druhém nevyskytuje, což je plus i minus. Plus v tom, že se neriskovala změna ztvárnitelů a minus v tom, že nové postavy nebyly zdaleka tak dobré, jako předtím. Toto byla kárná slova na druhý díl, páč první je zajisté ve všech ohledech lepší. Zápletka ovšem neztrácí na intenzitě mé nevědomosti. Jak v druhém tak v tomto díle je děj neuvěřitelně komplikovaný. V podstatě jediné, co potřebujete vědět, je, že Travolta bez jakéhokoliv důvodu přešel na jinou stranu, a že zase tamten a tenhle člověk dluží zase někomu jinému prachy. Každopádně i přes to, jak je film komplikovaný, má své kouzlo díky tomu, jak je vtipný a jakou má hlavní postavu. Už je to docela dlouho, nebo mám děravou paměť, kdy jsem viděl J. Travoltu v seriózním filmu. Docela bych mu to přál, protože jeho komediální gangsterské role se dosti opakují, nicméně respekt v tomto filmu si u mě dobyl. Neuvěřitelné, jak do toho dokázali tvůrci nacpat tolik dialogů a udělat tak velmi působivě charakterní postavu. Travolta se pro to zřejmě narodil. Ještě se vrátím k příběhu, ke kterému bych ještě něco měl. Obdivuji to, že má více jak jednu zápletku. Doslova najednou jich vám tam několik běží před očima, jen mi vadí, že pár jich nebylo vůbec dotaženo. Konec na mě udělal dojem. Zde se prokázalo, že se na filmu přece jen pracovalo, protože každopádně ta scéna nevypadala „jen aby se neřeklo“. Druhý díl má možná známější herce, ale tomuto nesahá ani po pas.

Vždycky, když se dívám na filmy s B. Willisem, neočekávám téměř nikdy nic nového. Že mě mile překvapil, se pamatuji akorát z filmu Šestý smysl, ale že mě překvapí ve filmu Vyvolený, jsem určitě nepředpokládal. Z toho, co jsem slyšel z děje, který mi naznačil táta, tkvěla moje představa o muži, který zjistí svou nezničitelnost a bude se chtít zabít. Představoval jsem si kýčovité drama plné slz a utrpení, ve kterém dominují záběry na hrdinovo neposkvrněné tělo třeba po říznutí nožem. Bohu dík za opak, který vytvořil celkem zajímavý a určitě od ostatních Willisových odlišný film. Myslím, že je vidět, kdo film stvořil. Tvůrci věhlasného hororu Šestý smysl vytvořili velice podobný film, který na první pohled vypadá trapně, ale nakonec ze sebe vydá jen to nejlepší. Takže, zápletka filmu je určitě velmi kvalitní a z mého pohledu nezneužitá (př. zneužité zápletky je třeba Equilibrium). Děj postupně a uvolňuje odvíjí zajímavý dramatický děj mající v podtextu jakého si hrdinu z komixů jež se setká se svým pravým protějškem. Samuel L. Jackson ztvárňující onu protější postavu mi ukázal také celkem zajímavou roli. Díky němu film neupadal do stereotypu, zejména díky jeho zajímavému charakteru plného představ. On vlastně celý příběh vypadá jako zrození super hrdiny, ale vůbec to není dáváno najevo. Postupně se v podstatě odhaluje hrdinův „šestý smysl“, jež je ale kombinován nesčetnou řadou odboček, díky nimž se ten dětinský námět zakrývá. Nejvíce zkrátka sedí k filmu žánr drama, a k mému překvapení jsem vydržel celou dobu, bavil jsem se a nezívl jedinkrát. Jenže co je dokonalé, že? Z druhé strany je tu načato spoustu věcí, které ani nejsou pořádně zakončené. A některé, jako například „druhá“ aféra s hrdinovou ženou se úplně vyvrací od základního děje. Jistě, odvracíme se od hlavního bez tohoto přímočarého příběhu, ale nemá to pro něj pořádný význam. A ještě nemohu zapomenout na stupidní scénu se synem a pistolí. Vyvolený má své kouzlo, které ovšem není bez much. Konec je téměř stejně smysluplně a emocionálně nepředvídatelný jako u Smyslu, tudíž určitě na něj budu vzpomínat v dobrém.

Už je to docela dávno, co jsem viděl francouzský dokument Home. Myslel jsem si trochu, že se budou tyto dokumentární filmy navzájem velmi podobat, ale naštěstí je tu jeden důležitý rozdíl. Home se zabýval tím, jak lidé znečišťují planetu, a jak by bylo možné ji před katastrofou zachránit. Earth se zabývá hlavně zvířaty, které mají co do činění s činy člověka. Myslím, že hlavně to ho odlišuje od klasických dokumentů, které jsou vysílány na Animal Planet a ostatních programech. Má v sobě určité kouzlo, které alespoň ve mně zapřičinilo lítost ve strastný život zvířat z hlediska přispívání člověka. To obyčejné dokumenty popisují pouze to, jak loví a sami přežívají. A když už jsem se díval na Home, který využívá prakticky stejná námět, nemohu tyto dva filmy malinko srovnat. Na obou dvou se mi líbila hlavně kamera, která snímala prostředí z ptačí perspektivy. Tímto jsem se ponořil do krásy, kterou příroda poskytuje. Jenže Home nebyl o ničem jiném. A věřte mi, o čem mluvím. Když se takto díváte na obrazovku hodinu a půl, začne vám to trochu vadit. To Earth to nepřeháněl, ale zase mi nepřinesla nic moc nového. Už jsem pár dokumentů viděl, proto alespoň trochu vím, v jaké situaci se zvířata nalézají, ale je pravda, že tomuto filmu stačilo jen málo, aby nám ukázal, jak je na tom více druhů. Mám tu ještě jeden rozdíl, jímž jsou zpomalené záběry. Ty byly suprové, vážně se na ně skvěle dívalo. No… ale film není bohužel bez much. Tvůrci využili tu dobrou taktiku, že ukazovali víc než život jednoho zvířete. Jenže i přes to začal být film po delší době velmi stereotypní. Sice všechny příběhy zvířat byly jako drama, ale i tak jsem se po delší době začal nudit. Nikdy nepřestanu obdivovat to, jak dokáží lidé natočit tak skvělé záběry a z takových blízkostí, a jak dokáží nasnímat zrychleně celý koloběh ročních období, ale Earth mohu označovat jako výjimečný, jen proto, že je k němu dán delší komentář, který se občas pozastaví u globálního problému. Nicméně ho vůbec nezatracuji, jestli vás zajímají povedené záběry ze života zvířat a přírody, jen směle do tohoto filmu.

Nedávno jsem se díval na film Pokoj 1408 a zaujal mě herecký výkon Johna Cusacka. No, tak jsem dodržel své předsevzetí, že si zkontroluji i jeho další role. Los padl na Identitu, jež nedopadla zas tak strašně, jak jsem se domníval. Po pravdě řečeno jsem si představoval obyčejný thriller, ve kterém nemůže hlavní hrdina rozpoznat identitu některého pachatele. Jenže stačilo, aby uběhlo pár minut, a nevěděl jsem, o co vlastně jde. Vlastně tomu bylo dobře. Počáteční dialogová scéna se nenakláněla k ničemu, a následující děj byl velmi komplikovaný. Měl jsem z něho ale velmi dobrý pocit, protože mysterióznost se mi velice líbí a příčiny věcí mám rád chvíli utajené, což tvůrci provedli zpočátku dobře. Jenže stačilo opět pár minut a děj se opět změnil a tentokrát k už dosti předvídatelnému průběhu. Ovšem i když zápletka spočívá v nevysvětlitelném vraždění, má v sobě takový nedůvěřivý nádech. Když jsem tuhle zahlédl v názorech slovo nepředvídatelný, hned se mi objevila spousta verzí vzhledu filmu. Tudíž když zemřel jeden člověk a dosavadní děj jasně naznačoval na jednu osobu, držel jsem pořád v sobě tu nedůvěřivost. A úcta k tvůrcům u mě stoupá, když si drželi nepředvídatelnost až úplně do konce. Děj má zkrátka své speciální kouzlo, tedy bohužel ne celý. Až druhá polovina, kde se jsme se více seznámili s okolnostmi, byla více promyšlená. Herci v tomto případě předvedli velmi působivé výkony. Nejen Cusack představoval hlavní postavu, vždy s ním někdo pobýval, a vedlejší postavy jako J. Busey dodávaly filmu originalitu. Pohled na film se ale dost změnil po scéně, kde jsme se naprosto odvrátili od hlavního příběhu. Ono to muselo přijít po tom začátku, ale že by až takovým způsobem? V tu ránu jsem měl z příběhu guláš. Myslím, že většinu chápu, ale stejně ještě pár věcí mi je otevřený. A úplný konec se mi nelíbil kvůli ne zas tak malé předvídatelnosti a naivity. Ovšem z hlavního hlediska to dává smysl, jen mi prostě vražedná moc neseděla v počátečním příběhu k jedné postavě. Zkrátka Identita se rozjede až po čase, ale můžete věřit, že alespoň trochu mozek zapojit budete muset.

Largo Winch byl pro mě naprosto něco neznámého. Pod názvem jsem si nedovedl nic představit, a jak to mám ve zvyku, děj filmu jsem si také nejdřív nepřečetl. Hlavním vodítkem určitě bylo to, že film je nový, z roku 2008, a že má celkem zajímavý plakát. Mám z něj hodně smíšené pocity, protože je natočený dosti komplikovaným způsobem. Já si pořádně ani neuvědomil, o co tu vlastně jde. Hned na začátku byla jasně vysvětlena hlavní zápletka, která vypadala celkem nadějně, jenže zbytek, který následoval asi po deseti minutách, byla čistá pitomost. Film se zabývá světovým obchodem a vypadá to na obyčejný formální film, jenže v následujících minutách se přesvědčíte o opaku, který vás mate, jen co je pravda. Po skončení si vážně začnete říkat, jak vás ten film celou dobu vobechcával. Pořád si hraje na dědictví miliardáře, jehož jmění má získat jeho adoptivní syn. Přístup hlavní postavy příliš nechápu, ale rozhodně se nedá zapomenout na to, co dělala. Neustále hraje si na nějakého hrdinu. Opravdu vůbec nechápu, k čemu se to tvůrci odhodlali. Udělali z ní akčního hrdinu jako blázen, a to mi k zápletce prostě nesedí. Hrdina přežívá bez újmy střely z odstřelovací pušky, pády z obrovských výšek do vody, překonává všechny záporné postavy jako by nic, a charakter? Přišel mi až příliš zaujatý, příliš nezaskočitelný a nerůznorodý. Dalším důvodem ke zkouknutí byla účast Karla Rodena. Jeho role v českých filmech mě nezajímají, ale když se naskytne příležitost jeho účasti v zahraničních, jeho postavení role mě vždy zajímá. Bohužel ani tentokrát se jeho role vůbec nezměnila. Jako vždy se nevytáhla s ničím jiným, než několika omšelými dialogy a neuvěřitelně depresivními scénami. Postavení je na nejnižších stupních žebříčku, zkrátka roli by dokázal uhrát každý druhý. Ovšem zklamaný z jeho výkonu nejsem. Tak ještě nakonec: o ději si myslím jen to, že je dost naivní, nereálný a velmi přímočarý. Veškeré zvraty považuji za samozřejmost v takovémto námětu a spousta věcí je tu nepodstatná. Herecké výkony jsou dobré, ale herci nemohou za to, jak se film napsal.

Hobit byla moje první přečtená kniha po neuvěřitelně dlouhé době, ve které jsem nebyl s to na nějakou jen mrknout okem. Okamžitě se mi zalíbil Tolkienův styl a dovedl mě až k přečtení Trilogie a Silmarillionu. A o tom, že existuje Hobit zfilmovaný, jsem se dozvěděl z dokumentu Ringers. Touha po dalším díle vztahujícím se k Tolkienově mytologii byla však neotřesitelná a Hobit ve většině věcí, pro mne je pouze literární dílo a film, jako Pán prstenů mi při čtení ulehčilo představy, zato Hobita mám jen ve své hlavě. Myslím, že jsem i nejsem zklamaný. Bohužel většina z mé kritiky bude záporná, proto na začátek vyjevím pouze své kladné nadšení, že jsem viděl film na motivy Tolkienovy knihy. Toť vše. Dostávám se k nepříjemné stránce, která by tvůrce asi nepotěšila. Už je to delší dobu, co jsem knihu přečetl, ale pořád ji mám před sebou. Pamatuju se, že byla pro mě něco úplně nového a velmi zajímavého, ale zároveň velmi přímočarého. Jenže film zašel do příliš velkého extrému. Že si tvůrci pro zfilmování Hobita vybrali animovanou verzi, mi příliš nevadí, ale úplně mnou otřásá to, že nezachovali vůbec žádnou úctu ke knižní předloze. Jestli ano, tak měli do filmu daleko více investovat, i když si vybrali dosti nevhodnou dobu. Přímočařejší animovaný film jsem snad neviděl, a jako další hřeb do rakve je fakt, že jsem knihu četl. Tudíž vím, kolik kvant faktů se z filmu vypustilo. Rozhodně souhlasím tím, že Bilbo vypadá jako žába, což není takový problém. Zato počátek, který bych viděl tak na minimálně půl hodiny se vtěsnal do pěti minut. Celá cesta vypadá, jako by byla vykonána za dva dny, vyvrací to pouze naivní dialogy, jako třeba „Cesta nám trvala dva týdny.“ Dále, kam se poděl Medděd, a více času v roklince, ba v Temném hvozdě. Kam se poděla přívětivost elfů? A vzhled ostatních? Elfi vypadají jako lidské zelené žáby, skřeti a Glum jako ropuchy a prasata, Šmak jako pes, ale ještě důležitější bylo, že se vypustil veškerý charakter postav. Všechny události jsou zkrátka brutálně zkrácené, dialogy přímočaré, tudíž film je velmi krátký a zároveň velmi nudný. Nemohu se dočkat hrané verze!

Andrew – člen naší rodiny jako film mi okamžitě padl do oka. Filmů o robotech jsem už pár viděl, ale velice mě zajímalo, jak se postupně rozvede role Williamsova, která je velice působivě a vyzývavě vystavena na plakátu. Jelikož už mám pár robofilmů za sebou, neměl jsem sebemenší představu o tom, jak by mohl film vypadat – spíš se v mé hlavě nenašla žádná další fantazie. Nicméně hned začátek mi ukázal jednu věc, která mě zrovna nepotěšila. Doufám, že někoho vyhodili za tak neuctivé kopírování. Andrew nemá vzhledem ke svému romantickému námětu příliš velké hodnocení, ale stačí vidět jen pár minut, ba i sekund a hned se vám vybaví film Já, robot. Tvůrci se pochopitelně inspirují nápady ostatních, ale o filmu Já, robot si od nynějška myslím jen to, že využil kompletní nekonkrétní děj filmu Andrew a dal ho do akční podoby. Už mě jenom naštvalo to, že do tečky zkopírovali robotické zákony. A dále samozřejmě unikátnost daného robota. Nejdříve jsem si myslel, že nepůjde o robota, ale o jakousi zdravotní pomůcku. Ukázalo se, že se jedná o skutečného robota, který se později chce stát člověkem, což mě přivádí k dalšímu filmu. Nejde tuto větu nezmínit. Nejdříve jsem si říkal, že Andrew je takový mix. Z terminátora, pak z A.I. Umělé inteligence a z Já, robota. Terminátor by se dal vyloučit, ale A.I. určitě ne. Je to poprvé co si myslím o Spielbergovi něco špatného, protože ten zkopíroval prakticky ten samý námět. Nicméně by bylo fajn se vrátit k Andreowi. Nápad se mi líbí. Film nemá za potřebí se někam hnát, má zkrátka dramatický průběh, což nenaznačuje k žádné příliš velké akci a přímočarosti. Tudíž začátek byl v mých očích perfektní. Tehdy jsem se seznámil s předvídatelným přístupem onoho robota konajícího neobvyklé skutky, není třeba dále rozvíjet. Snad jen to, že jsem se rozhodně nenudil. A druhá polovina? Jako fajn, ale každý musí uznat, že to byl příšerný kýč. Myslel jsem si, že si R. Williamse užiju jen v robo podobě, až mi to vyvrátila právě druhá polovina. Avšak více jsem čekal od S. Neilla. Nicméně stačilo to. Film je shrnutě velmi pěkný, dlouhý, ale uvolňující.

Šifra mistra Leonarda se mi na začátku velice líbila. Pak jsem trochu pozměnil názor, ale i když se hodnocení toho filmu snížilo, pořád mi to nemohlo bránit v zhlédnutí pokračování, které je označováno jako naprostý trhák. Nicméně jsem si stejně řekl, že mi to za chození do kina nestojí. Dokonce ani dlouho po premiéře nebyla ve mně chuť na čtení titulků. Hezky jsem si počkal na českou verzi a tady ji mám. Abych pravdu řekl… čekal jsem víc… Nemohu jako někdo srovnávat s knihou, ale jsem vážně rád, že jsem neutrácel peníze v kině. Řekl bych, že Andělé a démoni se Šifře podobali více než dost. Samozřejmě, že ne námětem, ale především svou hlavní postavou a její účastí, která se od Šifry vůbec nezměnila. Určitě si nemyslím, že námět je nekvalitní, nebo stupidní a podobná hanebná přirovnání, ale způsob, jakým je film odvíjen mě vážně překvapuje. V tuto chvíli bych neskonale toužil přečíst si knihu, která by zajisté neměla tolik na spěch. Jelikož jsem se díval na českou verzi, měl jsem smůlu v počátečních dialozích nejspíš v italštině. Je mi to vážně trochu líto, protože v té době film nebyl ještě tak rozjetý. Nicméně záhy se film rozjel příliš velkou rychlostí. R. Langdon alias Tom Hanks je jako postava je ještě více nezáživná než předtím. Díky tomu, že je v našich očích skvělým vědcem a tak podobně, řeší všechny hlavolamy a klíče příliš rychle a to se odráží v námětu. Abych hlavní zápletku neprozradil, prozradím alespoň to, že zde jde především o čas. Hned po pár minutách děje to začne, a pěkně špatným směrem. Film začne být neskutečně přímočarý a nic na tom nemění fakty, kdy Langdon vyřeší nevyřešitelnou záhadu. Jeho dialogy jsou především hlášky, které si nedají voraz ani na chvíli. Někomu se možná líbí, že zde vykládá historii, i když zjevně fiktivní, ale vzhledem k tomu, jak má na spěch, nabírá to vážně přímočarý směr. Hrdina řekne něco chytrého, vzápětí se ozve akční hudba a v momentě jsme tam. Na rozdíl od Šifry není dán žádný čas záporným hrdinům. Kam se hrabe ten nový na Silase? A dívčí hrdinka? V případě filmu naprosto zbytečná, opět jen aby se neřeklo. Po těch 100 minutách už jsem chtěl film úplně zatratit, když se vyznamenal E. McGregor. Jen škoda, že to s ním v momentě s vrtulníkem nedopadlo smutněji. A vyvrcholení je opět nepředvídatelné, ale v případě filmu to opět vypadá, jako aby se neřeklo. Nemůžu si od toho pomoci, kamenujte, jak chcete. Srovnávám toto pokračování s dvojkou Noci v muzeu, avšak za dobré považuji super hudbu. Toto je můj názor.

Už se moc nepamatuju na svoje první nadšení ve Smrtonosnou past 1 s Brucem Willisem, a nejsem si jistý, zda bych nyní autenticky film přijal kladně, ale Smrtonosnou zbraň, kterou dneska vidím poprvé, tedy kladně nepřijímám rozhodně. Abych pravdu řekl, vím, že Smrtonosná past se mi zprvu líbila, proto jsem měl důvod od prakticky stejně staré Zbraně čekat velkou podívanou. Jenže to je bohužel všechno, co film trochu zachraňuje. To, že je relativně starý, a že spoustu podobných novějších filmů, které jsem viděl, se tímto určitě inspirovaly. Už se nepamatuju, které věci se mi konkrétně u Pasti líbily, ale zde se mi nelíbilo skoro nic. Příběh bych očekával daleko rozmanitější. Zápletka pro film je ukázána hned na začátku filmu, a vy nevíte, kdo to udělal, ale nevzejde z toho vůbec nic nečekaného. Já bych ani neoznačoval film jako krimi. Z mého úhlu pohledu se jedná o naprosto prostoduchý akční thriller, který se vyznačuje akorát lepšími herci (Nesrovnávejte s mým názorem na Past, páč by se teď také hodně změnilo.) Děj si nedá ani na chvíli voraz. Krom počátečních pár minutek, kde se seznamujeme s domácím prostředím dvou hlavních hrdinů, se odbočí jen jednou a to zcela zbytečně. Jen aby se neřeklo. Jinak kriminální zápletka je neoriginální a neskutečně přímočará. Děj nám trochu zpříjemňují nějaké vtipné hlášky a scény, ale ty většinou spočívají v Gibsonově megalomanství. Je fakt, že Zbraň má na rozdíl od Pasti dva hlavní hrdiny, ale příliš bodů to nepřidává kvůli té přímočarosti. Průběh ničím nemohl překvapit. Krimi zápletku odhalenou na začátku vysvětlili jenom okrajově. Využili také osobního zápalu pro případ, ale nevytáhli ani jedno eso z rukávu. Příběh nejde vůbec do hloubky. Celková zápletka filmu vůbec nespočívá v okolnostech. Víte akorát, že tu jde o zásilku drog, jenže jak to hrdinové řeší? Jak jinak než násilím. Vše spočívá v tom, jak to hrdinové padouchům vystřílí z těla. Bezduchá akce je korunována ještě závěrečnou bojovou scénou s
Gary Buseym, která skončí tak neoriginálně, až se mi to nechce věřit. Mohlo to být sice horší, ale i tak akční scény tvoří asi 70% filmu.

Na Dinotopii se velmi dobře vzpomíná. Viděl jsem ji poprvé už velmi dávno, a byla bez pochyby jeden z mých nejoblíbenějších filmů o dinosaurech. Měl jsem to potěšení ji vidět i daleko vícekrát a dnes jsem se odvážil znovu. Mám v sobě spoustu myšlenek, jak tento film zvelebit i pokárat. V první řadě se nedá zapomenout ani opomenout tento velmi důležitý fakt. Dinotopie v sobě má samozřejmě velkou škálu dinosaurů, vždyť i název je odvozen, ale hlavní je, že má svůj příběh, který zatím žádný jiný film netrumfnul. K tomu se vrátím, ale je nutné podotknout, že se díky tomuto faktu nemůže Dinotopie stavět na úplný vrchol dinofilmů. Jedná se konec konců o TV minisérii, která díky spojení třech dílů má spoustu času, jak s příběhem řádně naložit. Přibližně čtyři hodiny je vskutku dobrý čas, který ani neměl možnost se vynaložit na nějaké hovadiny. Každopádně, z příběhu mám obrovskou radost. Ta netkví ani tak moc v zápletce, ale hlavně v tom, že tvůrci dokázali film přívětivě rozvrhnout. Jak jsem říkal, série je trojdílná a z mého pohledu je určitě nejlepší druhý díl. První díly trilogií i takovýchto sérií mají tu moc prostředí a okolnosti předvést, tak tomu také bylo. Druhý má ten prostřední a třetí ten závěrečný děj. V tomto případě je druhý děj nejlepší v tom, že je nádherně uvolňující a zároveň probíhá spoustu děje najednou. První díl se drží jen jedné linie a třetí také, ale druhý se odehrává na dvou místech, a jelikož tady děj nezačíná ani nekončí, není tím pádem vůbec přímočarý. Nicméně celému příběhu se musí nechat, že měl hned několik záměrů. No, to je asi vše ke chvále, musím zvážit i věci, které mi příliš neseděly. Za prvé, v ději se nacházejí momenty, které mi do noty zrovna nekáply. Některé jsou strašně trapné, některé dětinské a někdy i nesmysluplné, ale je tu pravda, že párkrát jsem se musel vtipným hláškám i smát. Za druhé jsem měl celou dobu příšerný pocit, že se vůbec nedívám na nějaké prostředí. Celý film jako by byla animace. Všechno prostředí je neuvěřitelně umělé a nevábné, a co teprve zvířata… Jsou vybrány naprosto druhořadé a oku neladící efekty. Nicméně, to je asi vše k záporné kritice a na závěr dodám, že se nedá zapomenout na skvělé herce. Shrnutě asi takto: Občas nudné, ale z většiny jsou silná místa. Tuto sérii bych pustil zejména dětem, protože film je sice dlouhý, ale složitý není vůbec.

Ha! Chvění si mě získalo na pohled velmi vzhledným a líbivým plakátem, ale já to řeknu rovnou. To jsem čekal, že se vytáhnou s něčím trochu lepším. Na plakátu to vypadá na prvotřídní příšeru, ale tak trochu nás oklamali, abychom se slétli jako vosy na med. Řekl bych, že v roce 1990 už byly trochu lepší prostředky, no… Na film se nedívá jenom kvůli vizuální stránce, zkrátka jako každý film má i tento svoje klady a zápory. Začnu hned s tím, co jsem už načal. Přísahám, neměl jsem ani potuchy, že je Chvění relativně mladé. Vážně bych si na první pohled myslel, že film je tak z roku sedmdesát, protože ty příšery, co nám tvůrci připravili, byly jako za groš kudla. Nevěřte zubatému plakátu, příšera zde je originální v tom, co je a co dělá, ale rozhodně ne v tom, jak vypadá. Dalo by se říct, že se jedná o měch naplněný oranžovým slizem s chapadly s manuálním řízením. Je vážně vtipné se dívat na scény, kde tato gumová loutka ničí domy a stahuje do země auta… Je to zvláštní, ale vůbec mi to nevadí, já se spíš srdečně smál. Příběh už originální není vůbec. Když pomineme příšery, které přišly s novým zabíjením, nevyjde nám nic jiného, než děj, který začne jako každý jiný pohodlně, když se objeví pár mrtvol a začne boj o život. Toto je naprosto klasický scénář, ale nemohu si vzpomenout na film, který využíval úplně stejný postup, jako tento. Nicméně je zajímavé, že i vzhledem ke své neuvěřitelné přímočarosti, jsem se neuvěřitelně dobře bavil. Bude to nejspíš tím, že film není vzhledem k námětu vůbec stupidně temný. Jediné, co zde potřebujete vědět, je, že je tu pár postav, které jsou v ohrožení. Je to opět velice zvláštní, ale v tomto případě jsem opravdu nechtěl, aby některé z nich nezemřely. Opravdu velice obdivuji scénáristy. Udělali děj velmi přímočarý, zato dialogově sarkastický a vtipný a scénově rovněž . A další podpěra je dabing P. Rímského a M. Saice. Herci si mě zde získali. Jejich výkony mě přesvědčily a musím jim popřát hodně štěstí v dalších rolích. Tomuto filmu dám 60. Normálně bych dal tak kolem třiceti, ale reputaci zvyšují fakty výše uvedené.

Komedii 50krát a stále poprvé jsem si představoval naprosto, ale úplně jinak. Už mám zkušenost s romantickými filmy, takže vím, co od nich čekat. Jenže tato komedie má v sobě něco úplně jiného. Jak je spojena romance s komedií, vznikl z toho naprosto perfektní mix. Vždy, když se dívám na nějaký film se Sandlerem, vždy to dopadne tak, že nejdřív vidím nějakou blbost a hned potom něco dobrého. Např. Malý Nicky byla kravina, ale pak jsem viděl Klik a mínění o Sandlerovi se změnilo. A takto to zdá se bude pokračovat, protože před tímto zážitkem byl v řadě kýčovitý Zohan. Název se mi vůbec nezamlouval, stejně tak plakát, jenže udělal jsem dobře, když jsem se odvážil. Hned na začátku po Sandlerově výstupu s nějakou dámou jsem si myslel, že 50x bude nějak souviset s hrdinovým flirtováním, ale dopadlo to daleko lépe. A když se objevila D. Benymoore, také se film netvářil na veleúspěšný romantický film. Po tom, co jsme se o hlavním hrdinovi dozvěděli, to zkrátka vypadalo na nějaký speciální vztah, který hrdinu změní, jenže nápad tohoto filmu je skutečně velmi originální. Chytře a smysluplně se využívá jeden fakt, kterým kdybych ho prozradil, bych vám zkazil překvapení. (Tedy alespoň pro ty, co si děj před filmem nečtou.) První polovinu shledávám velmi kvalitní. I když se prakticky děje pořád to samé, jsou události popisovány vždy působivým způsobem. Abych nezapomněl, k romantické zápletce připojili tvůrci spoustu skvělých vtipů. V životě by mě nenapadlo, že se budu zase jednou takhle smát. Neinfantilně tvůrci zkrášlili film a mělo to úspěch. Druhá polovina, která byla pojata z 90 % romanticky a dramaticky už zrovna nebyla podle mého gusta. Hlášky jsou stále kvalitní, ale děj už nabírá hodně naivní směr. Jenže celkově se mi film líbí, a velice mě překvapilo, jak pozoruhodným a nestupidní způsobem je film zakončen. Co říci k A. Sandlerovi… Myslím, že jeho role si nikdy nezmění. A Drew? No páni… Ji jsem neměl zatím to potěšení vidět v mnoha filmech a pamatuji si ji akorát jako malou z E.T.ho. Snad jí to takhle půjde dál. Tato komedie za to zaručeně stojí.

K tomuto filmu jsem se dostal úplně náhodou, když jsem hledal nějaký, který by dobře zaplnil můj čas. Dozvěděl jsem se, že se jedná o horror, ale název filmu mi přišel trochu předvídatelný. Když se jedná o horror, co může jiného znamenat pokoj v názvu? Přece místo strašlivého utrpení. Tento fakt je předvídatelný, ovšem nevěřil jsem, že by se tvůrci nezmohli na něco originálního a musím uznat, že zas tak příšerně to nedopadlo. Příběh začne úplně v klidu, obával jsem se, že zápletka pokoje 1408 nastane hned na začátku filmu, ale byl jsem vyveden z omylu, když se konečně dostavil skutečný začátek. Musím říct, že všechny detaily netýkající se onoho pokoje, jsou vymyšleny velmi působivě. Chci říct, a neprozradím tím příliš, že hlavní postava není pouze člověk, který náhodou zabloudí do hotelu a objedná si pokoj 1408. Hrdina filmu má skvělé povolání, díky němuž je film zajímavý, někdy i vtipný a hle! Kvalitní uvedení do zápletky pokoje je na světě. Další obavy mě naplnily, když se hrdina do pokoje dostavil. Příliš jsem nedoufal, že se dočkám přízraků a démonů. Dopadne to daleko lépe, když se dozvíte, že týrání hrdiny nespočívá tolik ve fyzickém poškozování, ale v psychickém, což potom vysvětlí spoustu věcí, které alespoň mně přišly na začátku nejasné. Děj je vážně působivý. Já jsem se do něj hodně vžil a neustále jsem si říkal, co bych v téže situaci udělal sám. Jenže tu je také problém v tom, že je děj velmi nerůznorodý. Když přijde na řadu scéna, která vypadá, jako že můra skončila, nemůžete uvěřit tomu, že všechno proběhlo tak, jak vypadá, ale v zápětí se ocitnete zpět. Zkrátka nekončící noční můra s jediným člověkem. Vyvrcholení zodpovědělo všechny mé nejasné otázky svérázným způsobem, až si film našel můj respekt. Asi budu vypadat jako ignorant, ale neviděl jsem až do teď jediný film J. Cusacka. Nicméně se mi zde líbil, snad mě jeho filmografie povede k dalším kvalitním filmům. A S. L. Jackson? Přesně to, co jsem očekával. Zajímavá role, oplývající škálou zajímavých dialogů trvajících asi 5 minut. Při 1408 je obrovské napětí a spád, ale bát se podle mě nebudete.

Wrestlera jsem si představoval tedy úplně jinak. Wrestling samotný jsem zbožňoval od té chvíle, co mi přišlo do cesty video s The Rockem. I já jsem byl nadšen díky D. Johnsonovi, díval jsem se na každý druhý zápas na youtubu a fandil jenom jemu. Některá videa jsem si pouštěl pořád dokola, ale když jsem se dozvěděl, že wrestling je jenom divadélko pro nadšence, dost mě to zarazilo a vůbec jsem tomu nechtěl věřit. Nicméně na Wrestlera jsem narazil, a hned mi bylo jasné, že se nevyužije naivní cesta k vrcholu, protože dnes už každý ví (spíš ten, kdo to chce vědět), že všechno je předem připravené. Vizi byla přede mnou, ale nedopadlo to podle očekávání. Neuměl jsem si živě před sebou představit, jak by mohl film vypadat, ale vyklubal se z toho neuvěřitelně depresivní a neoriginální film. Podle mého názoru jasná replika starého známého Rockyho, jenže jsou tu fakta pospojovaná ze všech dílů. Příběh samotný připomíná Rockyho 5 a 6, a děj 1, či 2, nemám je zrovna doslovně před sebou. Jistě, že je tu rozdíl, co se týče sportu a vztahu k němu. Rockyho příběh je právě ten o cestě na vrchol, jde tu o skutečný tvrdý sport, ve kterém se oponenti řežou hlava nehlava a wrestling je téměř opak, ale když už se využil příběh hrdinova postranního života, který je ve filmu důležitější, nemusel se tak přehnaně kopírovat. Rocky si užívá postranního života se ženou, což „wrestler“ také. Jen se z nevinného Rockyho románku vyklubal vztah z depresivního striptérského prostředí. Je mi líto, že dávám takto na talíř téměř všechny zápletky filmu, ale nejde to nezdůraznit. Pak si hrdina najde práci – další replika… Mohl bych ještě pokračovat. Ale za kladnou zápletku považuji hrdinovu dceru, i když deprese tím nezmizela. Možná, že depresivní je film záměrně, kvůli působivému zobrazení reality. Zápasy, které se pokořenily dalším hraním divadélka, jako řezání žiletkou, mi ještě víc ten „podvod“ přiblížily, ale vzhledem k tomu, že je to pojato takto, nebavilo mě to takovým způsobem. Ještě bych chtěl na konec pochválit zajímavou kameru a působivý výkon M. Rourka. Tento film bych doporučil kvůli divadélku v zápasech, ale z hlediska děje určitě ne.

Film Na ostří nože jsem měl to potěšení dnes vidět poprvé a příliš jsem si od něj nesliboval. Obsah děje zde na webu mě příliš nepřesvědčil, moc se mi do filmu nechtělo. Popisoval děj trochu špatným způsobem. Já měl hned pocit, že bude jednat o kýčovitou komedii, nebo něco v tom smyslu, kde dva chlápci si trapně nadávají. Jenže to by asi k Antonymu Hopkinsovi asi moc nesedělo, a plakát také říká své. Když jsem se dozvěděl o účasti medvěda Bárta, začal jsem mít pochybnosti ještě více. Není to tím, že by se mi toto úchvatné zvíře nějak příčilo, ale bál jsem se, že zápletka se nezmůže na nic víc, než na trapný boj o přežití. Příliš filmů jsem s medvědy zabijáky jsem neviděl, ale přišlo by mi to jako neoriginální nápad. A trapný boj o přežití byla pochopitelně z mé strany nadsázka, to jsem ještě film neviděl. Občas si ztěžuji na to, že film začal velmi rychle. V tomto případě je tomu tak napůl, ale nevadilo mi to. Hlavní zápletka podle mě nevyužívá povrchního záměru obrany před medvědem, spíš mi to přišlo jako obyčejné přežití v divočině. Myslím si to takhle, a proto se mi takhle film líbil. Role Hopkinse mě fascinovala. Chytře je využit nápad o člověku, který ve společnosti toho hodně ví, a je mu to k ničemu. Když ztroskotal v letadle, nastal jeho boj o přežití, kde jsem se dozvěděl z jeho strany spoustu věcí. Podle mého se dají všechny ty chytrosti považovat za věrohodné. A další skvělá věc, která mě plnila optimismem, byl právě jeho optimismus a kreativita. Díky tomu se pořád něco dělo, a já se zásadně nenudil. Aleca Boldwina si nepamatuji z žádného filmu. Zní to strašně hloupě, ale jakmile jsem viděl jeho jméno v počátečních titulkách, zaradoval jsem se, že konečně uvidím hrát člověka, jehož osoba byla v jednom díle Simpsonových. Jeho výkon se mi líbil, ale určitě se mi příčilo to, jak všechna řešení dával na starost roli Hopkinse. A dál bych se dostal k medvědovi. Bárta si pamatuju z toho filmu o malém méďovi, jenže zde je jeho „role“ pojata daleko realističtěji, a po tom, co jsem o něm četl si ho vážím. Film má dobrý děj, ale poněkud se opakuje.

Věčný svit neposkvrněné mysli jsem si teda představoval úplně jinak. Nevěděl jsem, co si pod tím názvem představit, ale když je uvedeno v podobných filmech Memento, pak se u mě vytvořila představa o napodobenině. Tedy, nemyslel jsem si naivně, že film bude úplně stejný, ale představa spočívala hlavně v mizerné paměti, která není schopna udržet něco delší dobu. Hned na začátku filmu jsem začal mít obavy, protože hrdina si něco pro sebe jako vypravěč říkal, a padla zmínka o tom, jak si na něco nepamatuje. Už jsem si říkal, hle! Nyní přijde scéna, kde se hrdina otočí a najednou si při rozhovoru s hrdinkou nebude pamatovat vůbec nic. Ještě, že se tak nestalo, ale každopádně začátek po pár minutách začal být také trochu komplikovaný, protože absolutně nesouvisel s počáteční scénou. Nicméně, jsem si také myslel, že se při filmu budu muset trochu soustředit. Nápad tohoto filmu je velmi pozoruhodný. Představa, že si zajdete do firmy, která vám vymaže paměť na určitou osobu, ráno se probudíte a ani nebudete vědět, že se něco před tím událo, je naprosto šokující. Ani se nedivím, že do role byl vybrán Jim Carrey, protože ten má zkušenost v šokujícím námětu v Truman Show. Nicméně, děj jako takový vůbec není tak složitý, jak se zdá. Je použit úplně stejný postup jako v Mementu a tato pravda mě dost znepokojuje. Film je založený na vzpomínkách, jenže v případě Neposkvrněné mysli to rozhodně nevyzní tak strašně komplikovaně jako v Mementu. Vracíme se postupně zpět ve vzpomínkách, ale idea nespočívá v tom něco se snažit pochopit, ale užít si ty romantické a ryze lidské události, a při tom si uvědomit, jak bláznivý krok dokáže člověk udělat. Já jsem se nenudil, ale měl jsem pocit, že film je trochu depresivní a tak trochu o ničem. Scény jsou pořád velmi nesrozumitelné. Zkrátka jinak než že se na film podíváte, to nepochopíte. Carreyho jsem viděl rád opět v nekomediálním filmu. Už ze mě zmizel dojem o naprostém imbecilovi z Ace Ventury a C. Winslet také zahrála dost odlišnou roli. Film bych doporučil hlavně ze strany obsazení, ale z hlediska děje ani ne.

Naivita vzhledem k filmům snad u mě nikdy nezmizí. Naivně jsem si myslel, že si F. Carsen prostřednictvím nového dílu zlepší svou pošramocenou reputaci, ale jak se zdá, tvůrcům už došly nápady. A je to vidět, protože série Knihovníka postupně ztrácí na kvalitě úplně ve všech ohledech. Jak v příběhu, ději, tak i ve vizuálních efektech. Pokud se pamatuji na prvního Carsena, první dojem byl v celku kladný. Dojem z druhého dílu už byl horší, ale ani jeden nebyl tak špatný jako tenhle. Příběhy předchozích dílů nebyly nic moc, ale jejich kladný úspěch byl v tom, že nesmyslů jsme se dočkali po míře. Nereálnost je v dobrodružných filmech velmi běžná a s kouzelnými schopnostmi kouzelných předmětů se dočkáme i v I. Jonesovi, ale zatahovat do dalšího dobrodružství upíry a Drákulu… Teď jsem se teprve dočkal pěkné řady kýčovitých nesmyslů. Hledal jsem záminku, kterou tvůrci hledali určitě také. Jak se od předchozích dílů alespoň trochu lišit. Vybrali si jenom začátek, který je před dalším dobrodružstvím argumentován jako dovolená. Dobro by tento fakt přinesl jen v tom případě, kdyby se tolik nedbalo na akční scény. Přímočarost zde absolutně nezná mezí. Nejde to nezdůraznit, protože je to až šokující. Zapřičiňuje to délka mající necelých 85 min. Nevím, jak vy, ale já jsem si začal všímat podobností s dalšími filmy. Ani nechci vědět, kolik pokračování bude série mít, ale začíná se dost podobat sérii James Bond. Zní to šíleně, ale vsadím se o cokoliv, že v dalších pokračováních bude spousta nových společnic… K příběhu pojednávajícím o Jidášově kalichu nemám nic kladného. Nejen, že se tématu film téměř vůbec nevěnuje, ale úplně se zapomnělo na předchozí překážky apod. Jediné, co se vrací k předchozím dílům, jsou všudy přítomní padouši. Ti také nepředstavují nic originálního, a jak známe předchozí díly, na konci se zase očekávatelně dočkáme zvratu v postavení některé z postav. Na konec bych ještě pokáral druhořadé vizuální efekty a zdůrazním, že série Knihovníka je jenom úlomek ze slávy třeba Indiana Jonese; malý potomek velkých otců.

I Legendu o Jiřím a drakovi jsem kdysi dávno viděl. A je to opět velmi dlouhá doba a pořád si pamatuji to, jak jsem byl nadšen. Je zcela očekávatelné, že nyní budu tvrdit opak, ale není tomu úplně zcela tak, i když nebudu obzvláště hodný. Tehdy jsem toho moc, kromě mého prvního setkání s Pánem prstenů, neměl, takže jsem vítal každou druhou fantasy. Proč se dívám nyní? Protože jsem měl dobré vzpomínky, i když jsem mlhavě viděl asi jen to nejlepší. Nicméně, první zkouška po dlouhé době nedopadla nejlépe. To bylo před pár dny; jen proběhl první dialog a film jsem vypínal. Ten dialog na začátku dění mi přišel tak strašně dětinský, že jsem si vytvořil myšlenku o tom, že takto bude vypadat film celý. No, nyní byla odvaha a film mám za sebou, V první řadě musím oznámit, že se nejedná o vůbec žádné fantasy v plném slova smyslu. Toto je naprosto klasická pohádka, která si trochu zvýšila rozpočet a dala si nějakou práci na vizuálních efektech. Začnu rovnou u nich, protože je jasně vidět, že se to s těmi penězi nepřehnalo příliš. Drak vypadá tak ze 40 procent originálně, ale ti, co už pár draků a podobných digitálních stvůr viděli tolik co já, se určitě nenechají unést. Jistě, že plyšová loutka s mrkajícíma očima by byla horší, ale ty efekty zde jsou vážně laciné. Příběh nezachází do nijakých extrémů, tvůrci využili klasický boj dobra se zlem, které je pojato tak komediálně, že záporné postavy udělají jednu dvě záškodné věci, a pak se jejich činům stejně posmíváte. Když jsem u srandy, nemůžu zapomenout na spoustu naivních scén. Počáteční „útěk“ kněze mě rozesmál, jen co je pravda, ale nemohu to pokládat za plus vzhledem k tomu, že to byl naprostý nesmysl. Dále, humor se nemá na ústupu vůbec. Celý film je vlastně souhrn vtipných hlášek. Přímočarý rozhodně je, jen mi udělala radost jedna věc, ale to si počkejte sami. Kostýmy mě nepřesvědčily vůbec, hlavně jejich „drátěné“ košile. Na konec bych dodal, že Legenda o Jiřím a drakovi není nic originálního, ale určitě za to stojí, když se chcete zasmát (alespoň pohrdavě), vidět M. C. Duncana a na chvíli vypnout.

Vůbec nevím, proč jsem si tenkrát vůbec tento film pořizoval. Mám na sebe určité podezření, že jsem jeden čas hledal jenom animované filmy, ale na tom zrovna nesejde. Tím chci hlavně naznačit, že pořizovat si film „Garfield šokuje“, nebylo zrovna dvakrát moudré. Hrané verze se na moc zrovna nezmohly, když se teď rozpomenu. Nepamatuji si, jaké jsem jim dal hodnocení, ale stejně vím jedno. Že tento film se s nimi nedá vůbec měřit, i když ty dva hrané díly nyní shledávám podprůměrné. Alespoň nějaké té změny jsem se dočkal. Hraný Garfield byl také počítačový, aby odpovídal co nejvíce komiksové předloze. Zde však se nejedná o 2D film, jako jsou staré Walt Disneyovky. Dá se v podstatě říct, že všechny postavičky z komiksu byly uvedeny do pohybu ve 3D formě. Zkrátka všechno komiksu odpovídá. Začáteční scéna se mi vůbec nezamlouvala. Nejdříve jsem si myslel, že jde o animaci, která většinou běží na začátcích filmů – tvůrcovské animace atd. Myslel jsem špatně a následující mě málem přesvědčilo o vypnutí filmu. Infantilnější prostředí, ať bylo vytvořeno jakkoliv, jsem snad neviděl. Jako by ožívala Továrna na čokoládu. Garfielda zachraňuje námět, který je jako myšlenka dobrý. Měl štěstí, že toto prostředí představovalo svět komiksů. Do té doby, co jsem se to dozvěděl, jsem si říkal, proč tvůrci nenapsali na obal: Pro děti do tří let. Nicméně nereálnost, kterou tento svět překypoval, zdědil i normální svět, který samozřejmě trochu těch nesmyslů může obsahovat, ale vzhledem k tomu námětu to nesmí přehnat, jako, že to přehnal. Je to ode mě hloupé, takto film hanit, ale námět je námět. Příběh je úplně o ničem. Zápletka je naprosto jasná, ale že by se ve filmu něco dělo? To ani náhodou. Nejde to jinak, než i film pro úplně nejmenší děti označit neuvěřitelně přímočarým. Vtipy se už opakují, hraje hudba jak z večerníčků, díky Bohu alespoň za hlas Vladimíra Čecha. Sami poznáte, že nikomu jinému, než dětem se film pustit nedá. Infantilnost zde nezná mezí po celou dobu, nezbývá než přidat pár procent z principu, abych nebyl příliš krutý.

O District 9 jsem se dozvěděl teprve nedávno. Nebylo mi známo, že se vůbec natáčí, neměl jsem ani páru o jeho tvorbě, a přitom se na něm podílel super režisér P. Jackson. Já bych se o tomto filmu dozvěděl, jenže Jackson ho neměl na svém profilu zde na webu. No… hlavní je, že nebýt Jacksonovy účasti., nebyl by můj zájem k tomuto filmu tak obrovský. Mimozemšťané jsou spíš Spielbergovou zálibou, ale proč nedat šanci i jiným. Zprvu byly moje obavy vskutku veliké. Na obale se ukazuje silueta mimozemšťana jako terč pro střelbu. Já si okamžitě myslel, že se tvůrci nevytáhnou s ničím lepším, než s další oblastí 51 nebo smrtelně nebezpečnou karanténou. Nebyl jsem ani moc překvapen, když se projevil opak, vždyť Jacksonovi se dá věřit… Nicméně District 9 si nenašel zrovna nejlepší cestu ke kráse kamerování. Podobnou kameru jsem snad nikde jinde neviděl. Kombinace natáčení z amatérské kamery s normálním filmovým natáčením je určitě nová, a nevnucuje mi myšlenku soudit film jako amatérské záběry ze zombie filmů, ale zároveň mi dělala obrovský problém. Jelikož jsem měl film v angličtině, a součást kamery byla ta amatérská (zpravodajská), měl film obrovské množství dialogů, a to nemluvím o těch, kde se hlasy překřikovaly atd. Velký problém mi činilo čtení titulků, které se prostě nedalo jednoduše zvládnout – uběhlo 10 minut filmu a já u něj díky zastavování strávil 30 minut. Ovšem na tom příliš nezáleží. Film si vydobyl naprosto perfektní myšlenku s mimozemšťany využívající jen toho nejlepšího, co se dalo sehnat. Za prvé jsem byl ohromen celým počátkem. Nejde se toho vyvarovat, prostě musím říct, že kontakt s mimozemšťany je zde naprosto unikátní. Vše započne neuvěřitelně rychle, ale všechny ty nápady, jež scénář využívá, mě vážně fascinují. Vyhrazená místa pro ně, obchod se všemi možnými věcmi, zkrátka všechen kontakt s lidmi provedený tak rafinovaným způsobem je originální – navíc ani nevíme, jaký mají návštěvníci záměr. A za druhé, zápletka, která popisuje konkrétní dění, není z většiny tak stupidní, jak bych čekal. Na to si počkejte sami. Mimozemšťané jsou bezchybní. Nejen, že dobře vizuálně vypadají, mají dokonce unikátní způsob mluvy a nejvíc mě na nich dostaly jejich emoce, které na jejich „kreveťáckých“ obličejích prostě působí víc než u lidí. Zkrátka scénář je napsaný tak, abychom fandili těm utlačovaným a já s mimozemšťany cítil neuvěřitelným způsobem. Zakončení si to trochu pokazilo. Smysluplnost mělo, ale ač bylo skvěle vizuálně provedeno, mělo v sobě velmi dětinský nádech. Ale vyvrcholení si reputaci opět zvýšilo. Otevřeně nám skončil příběh a nastal čas pro naše myšlenky, páč k ničemu jinému než k zamyšlení nás to nemohlo vést. Škoda, že se film nenatáhl ještě trochu, a že nedotáhl ty významné detaily, které mi teď stále proudí v hlavě, ale možná, že je to tak lepší, a že se dočkáme třeba i pokračování. Nemohu to říct s jistotou, protože nemám všechny mimozemšťanské filmy před sebou, ale určitě se jedná o jeden z nejkvalitnějších filmů tohoto typu.