Omarovic

První důvod zhlédnutí Měsíce byl jeho rok natočení. Stejně jako ostatní mám totiž rád, když jako jeden z prvních mohu nové filmy hodnotit. A když je z názvu očividné, že se budeme také pohybovat na povrchu Měsíce, očekávání bylo na nejvyšší míru, protože nové filmy u mě nevzbuzují jen spoustu nadějí, ale také očekávání z hlediska efektů. Ale co jsem měl čekat z hlediska příběhu? Myslím, že být film o první procházce na Měsíci, dopadlo by to velmi omšele a asi trochu neoriginálně. Úvod do děje dopadl ale daleko lépe, než jsem čekal. Vzdálená budoucnost je zároveň v našich myslích skvělým tématem na rozvoj fantasie a určitou skupinu tvůrců napadla vskutku skvělá myšlenka. Už i já si říkal, jestli by nebylo možné více využít světlo Slunce, ale využít Měsíc? To by mě asi nenapadlo, každopádně ve filmu nejde o dokument z nepříliš vzdálené budoucnosti, což si vyžaduje také kvalitní zápletku. Díky Bohu, že Moon nešel ve stopách Horizontu události… No, i v tomto případě, když jsem se zamyslel nad zápletkou, nenapadlo mě nic vhodného. Že by třeba útok mimozemšťanů? Nebo rozpad Měsíce jako ve filmu Stroj času? Kdepak. Tvůrci se zamysleli nad dalšími teoriemi budoucnosti a… I když to není nijak skvělý zvrat, který vám otřese mozkem, nechci překvapení zkazit, protože myšlenka se rozvíjí. Děj nebyl vůbec zbrklý ani stupidní. Pořád panovala taková z pohledu postav „rozčilená“ atmosféra, ale nebyla vůbec žádná potíž ji překonat. A časem kamera zavítala na nádherné digitální interiéry Měsíce. Páni, to byla podívaná. Jednak na nádherné prostředí i na kostýmy, serepetičky atd. Nápad, i když je to záležitost vedlejší, zkrátka udělal dojem. Nevím, jak vy, ale já viděl S. Rocwella jen ve dvou filmech a zafixoval jsem si ho jako hnusáka ze Zelené míle. Díky Bohu, že ve filmu je v podstatě svým způsobem jenom jedna postava, protože bych nikdy neuvěřil, že je tento herec hodný. A i když další postavu představovala jenom mašina se smajlíky, hlas K. Spaceyho tomu dodal grády. I bez tváře jeho libozvučný hlas vytvořil další plnohodnotnou postavu. Vyvrcholení není žádný kýč, je trochu předvídatelné, ale není jednoznačně špatné. Moon za to stojí určitě.

Na první planetu opic ze sedmdesátých let se snad už vůbec nevzpomínám. Pamatuji se samozřejmě na námět, na něco málo zápletky a pochopitelně na šokující konec se Sochou svobody. Nicméně se ještě pamatuji na tento film, který jsem viděl už celkem dávno. Je očividné, že nejde o remake a to mě děsí, protože kdyby o něj šlo, určitě by film předvídatelně nemohl mít ohlasy, protože Planeta opic je zkrátka jen jedna. Jenže když nejde o remake, tak co tedy má znamenat tento film? Díky mlhavým vzpomínkám nemohu mít k původnímu filmu větší vztah, ale i přes to poznám, kdy jde o naprostý omyl. Nedovedu si to jinak vysvětlit, než tak, že tvůrci museli mít nějakou formu psychické poruchy, když úplně bezohledně plivli na originál a vymysleli si svou vlastní Planetu opic. Příběh nabírá katastrofálních extrémů svou neuvěřitelnou přímočarostí a absolutně nulovou hloubkou. Děj začne celkem zajímavě, ale vzápětí po incidentu s elektromagnetickou bouří se dostaneme na „Planetu opic“, kde se odehraje ten nejstupidnější, nejdětinštější a nejpředvídatelnější příběh, co se dal vymyslet. Situaci trochu zachraňuje fakt, že planeta není Země, ale bohužel to přináší spoustu logických faktů, na které se krapet pozapomnělo a jejich příliš mnoho na vyprávění. A asi nejhorší debakl děje je, kde se tvůrci naivně domnívali, že nám bude jako příčina toho všeho stačit, když na špinavém monitoru uslyšíme, že lidé o opicích ze začátku vůbec nevěděli, že jsou daleko chytřejší a silnější… Jinak děj se nikdy nezastaví a incident, kde hlavního hrdinu opice polapí, nemůže končit jinak než bitvou… Vím, že leccos prozrazuji, ale to je spíš proto, abych diváky odradil, protože jak jsem říkal, nemá film žádnou hloubku. Všechny postavy mají totiž velmi předvídatelné role. Hlavní záporáci jsou tvrdí, nikdy se neusmívající opice, které myslí jen na zničení hrdiny. A kladné postavy nejsou o nic lepší. Krom dvou tu každá pronese dvě věty, mají jednu svou scénu a tím to končí a pak jsme nejspíš měli plakat nad smrtí jedné z nich… A závěr? Na efekt je to zajímavé, ale postrádá to jakoukoliv logiku. Nechcete-li si zkazit den, na toto se nedívejte.

Lovec jelenů měl z mé strany velkou nevýhodu. Je to velmi dobře hodnocený film, a rozhodně jsem ho chtěl přijmout do svého seznamu, ale jeho nevýhodou byla délka. Když má student jako já denně tolik hodin, nemůže akceptovat ty tři hodiny filmového materiálu, aniž by tím zabil celý den. Díky Bohu za volno, což mi umožnilo tento film zkouknout. Zpočátku jsem měl trochu obavy, protože tři hodiny mohou představovat tři hodiny skvělé podívané, nebo děj úplně zbytečných scén. Když to vezmu kolem a kolem, nemohu nějak přijít na jakoukoliv konkrétní zápletku, díky čemuž ale nemohu příběh celý odsoudit. Vždyť ono to bylo neuvěřitelně obtížné. Neumím si to vědecky vysvětlit, ale počátek mi uběhl nějak rychle. Věřil jsem tomu, že mě bude neuvěřitelně nudit, jak mi řekl spolukfilmunista. Nejde mi to na rozum, protože já se nenudil, ale vůbec nechápu, jak mohly oné scény trvat celou hodinu, když se vlastně vůbec nic nestalo… U mě se výsledek spíš obrátil. První hodinu jsem akceptoval kladně, ale následující dvě hodiny pro mě představovaly děsné utrpení. Jednak mi dělalo potíže najít stručnou a jasnou zápletku, a také mě postupně začal zajímat čas. Po první hodině jsem uzřel čas 1:30 a úzkostně jsem se sám sebe ptal, jak probůh chce následující polovina vlastně vypadat. Zápletka s ruskou ruletou měla ale něco do sebe. Byla to také jediná věc, kterou jsem si před začátkem pamatoval z doby prvního shledání. V těchto scénách panovalo velké napětí, i když pro mě hrající postavy neznamenaly tolik. A zase, po asi půlhodině trvání ve Vietnamu mi opět nešlo na rozum, co bude dál. Nicméně se mi podařilo přežít celé tři hodiny. Je mi líto, ale mě se styl zkrátka nezamlouval. Nešlo ani tak moc o stereotyp, ale spíš o atmosféru, po které jsem krapet v depresi, a děj samotný neuměl vůbec upoutat. Pozor jsem dával a neusnul, ale trvat film ještě déle, asi by mě únava nakonec dostala. Herci se mi líbili a hlavně mladý Christopher Walken vypadající jako Kevin Durand. S ním spojený konec byl prostě šokující, ovšem velmi dobrý. No, délka mě určitě odradí podívat se na Lovce jelenů v budoucnu znovu, ale i kdyby tak, nemám dobré vzpomínky.

Kurz sebeovládání jsem viděl už dávno, ovšem odolat znovu plakátu s křičícím A. Sandlerem a J. Nicholsonem se opravdu nedalo. Tento plakát je vskutku výborným tahákem, protože jasně poukazuje na komedii, a jak víme, oba hlavní hrdinové se pro komedie narodili. Ještě se vzpomínám, že poprvé jsem se řezal smíchy. Toto ve mně nyní vyvolalo pár pochyb, protože mé názory se s věkem mění, ale k mému překvapení se mi kombinace obou komiků líbila znovu. Hned začátek byl svým způsobem skvělý a k popukání. Okamžitě mi ukázal scénu, nad kterou jsem se neubránil zamyslet. Však víte, tu s konfliktem v letadle. V té chvíli byla nespravedlnost na nejvyšším stupni, a pak sami proklínáte lidi podílející se na incidentu a vynesený rozsudek. Následující příběh už ať chtěl nebo ne, nenašel si cestu k výrazným originalitám. Děj se totiž smrtelně svým stylem podobá všem Sandlerovým komediím stejně jako průběhem, kde dojde k řadě nedorozumění, kde hraje nepříliš velkou roli žena a to vůbec nemluvím o Sandlerově roli. Temperament se zatím vůbec nezměnil, skoro vždy má stejné vlastnosti, zaměstnání a představuje nevybuchlou bombu sarkasmu. Dalo by se říct, že všechny jeho filmy nejsou jednak s ním, ale i s tou samou postavou v jiných zážitcích. Nicméně tyto skutečnosti pořád nedokázaly být natolik očividné, abych nad dějem mávl rukou. Očekával bych, že po delší řádce vtipů mě to začne nudit a budu se muset cítit trapně za postavy, ale opak byl pravdou, protože to zachránilo Nicholsonovo vzezření a dialogy. Téměř nikdy totiž neprovedl kousek, nebo nevyslovil větu, kde bychom se alespoň neusmáli. V tomto měl Nicholson na vrch, protože jeho role se alespoň krapet v typu Sandlerovy komedie změnila. Atmosféra zde je přívětivá, vtipných scén je habaděj, ovšem ani tento film není dokonalý. Kýčovitou shledáte jistě i vy scénu s mnichy, a i když většina scén zabírala, od této chvíle už to nebylo to, co předtím. Úplný vrchol představovala neuvěřitelně naivní a dětinská scéna na zápase v baseballu a závěrečná scéna jakbysmet. Ovšem výkony jsou skvělé a pozitiv jsem vyřknul více než negativ.

Jejda! Asi stejně jako většina z vás jsem se dostal k tomuto filmu díky odkazu na youtube.com. Saw mě svým námětem velmi uchvátilo, stejně jako jeho dalších několik pokračování, a když se naskytla možnost uvidět to, co dalo této sérii vzniknout, neváhal jsem ztratit těch osm minut trvání. No… když jsem měl vidět originál, asi jsem nemohl čekat nic pro mě nového. Ovšem naprosto stejno stejnou scénu, kterou můžeme vidět v prvním díle série, jsem určitě nečekal. Spíš jsem měl představy o nějakém jiném přístroji, třeba trochu primitivnějším, když je film tak krátký, ale tento fakt má i výhodu. Výhodu v tom, že právě takto vymyšlená „obrácená past na medvědy“ je neuvěřitelně originální, ale nevýhodu v tom, že ji už znám. Ale budu akceptovat její prvotnost v tomto krátkometrážním filmu. Jinak, co jiného se změnilo vzhledem k té samé scéně v jedničce? Jen to, že objetí je muž a ne žena, konkrétně Amanda. A velice mě překvapuje, že tím mužem je zrovna ten samý herec, co ztvárnil Adama v prvním díle. Toto by mě v životě nenapadlo, nicméně ještě nezapomenu dodat, že průběh celého děje je přímo do tečky stejný. Jen díky Bohu, že brutální vyřezávání klíče z údajně mrtvého člověka se promítlo jen na zdi pomocí stínu. A stejně jako všichni ostatní, jsem měl filmek v angličtině bez titulků… Ono to ani moc nevadilo, protože dialogy nebyly nijak zvlášť obtížné a většina z nich už také představovala to, co už známe. A jsem přešťastný, že z hrůzu nahánějící figurky vylehl nejspíš originální hlas. Musím uznat, že zněl hodně tajemně a líbil se mi, ale na Zdeňka Marišku stejně nemá… Jinak proč nedám tak vysoké hodnocení? Protože film sám o sobě je skoro o ničem, protože téměř vůbec nic nevíte. Vidět ho v době jeho stvoření, neudělal by na mě takový dojem jako teď, kdy se znenadání vyplazil ze stínů. Ale lhal bych, kdybych tvrdil, že by se mi v té době nápad o volbě života a smrti nelíbil. Každopádně za to video stojí, i kdyby bylo ještě horší, protože ztratit tak malý časový interval nikomu nemůže uškodit.

Já už ani nevím, proč jsem si vybral zrovna film Stalingrad. Už jsem se mnohokrát vyjadřoval k tomu, že filmy z druhé světové války už nemají moc, co nabídnout. Určitě mě k filmu nepřitáhl námět, ale nejspíš když jsem viděl mého oblíbeného herce T. Kretschmana, stačilo to k tomu, abych byl svědkem dalšího válečného neštěstí. Bohužel, není to zrovna v poslední době, kdy jsem dal prostor filmu Bílé peklo, a svým stylem si jsou tyto filmy velmi podobné a další bohužel je, že další pohled na WW II nebyl o nic lepší než jeho ostatní formy. Někde bylo o tomto filmu psáno, že představuje největší bitvu 20. století, jenže to bitva ve Stalingradu klidně mohla být, ale film ji nezobrazuje vůbec nijak speciálně a navíc není snad ani polovina v tomto ruském městě… Děj je vyprávěn z perspektiv několika vojáků, popisuje jejich příhody a cesty. Zprvu jsem měl velké obavy, co se týkalo země natočení. Asi mě k tomu vedlo stáří filmu, ale když ho natočili Němci, říkal jsem si, že už je nebavilo dívat se na americké hrdiny, jak pobíjejí jednoho nacistu za druhým, a že pro změnu udělají hrdiny právě nacisty, a že role se obrátí v zabíjení Američanů apod. Díky Bohu, že tvůrci věděli, že Hitler nebyl nepřítelem jenom pro svět, ale i pro Německo, takže film je v trochu jiném tónu – a to v tom, že hrdinové sice vojáky nacistické armády jsou, ale mají určitě výhrady k zacházení s protivníky. Dalo by se říct, že představovali hodné nacisty… Nicméně mi děj přijde ve většině scén nudný s depresivní atmosférou, který šel více do hloubky něž ostatní, ale nedokázal najít zábavný a poutavý způsob, jak udělat diváka šťastného. Největší vadou byly určitě vedlejší postavy, které ani neměly pro děj smysl. Například sovětská dívka měla uprostřed asi 5 minut, na konci se ukázala znovu, vypadala jako důležitá součást a pak ji stejně potká nepochopitelný osud. Postavy shledávám úplně stejné, jako všechny ostatní ve válečných filmech. Každý charakter je tak nějak obalen a jediná útěcha v srdci ze strany herců byl pro mě český herec K. Heřmánek. Myslím, že za ty dvě hodiny to nestojí.

Setkání v Praze jsem si nemohl nechat ujít. Jednak proto, že jsem nedávno viděl další celkem slušný art-film Antichrist a chtěl jsem si podobný zážitek zopakovat a také kvůli do nebe volajícímu názvu. Název filmu Praha… No, to se přece Pražanovi jako já úplně zatetelí srdce, že nějaký režisér si vybral pro celé dění filmu naše město a nedělá si z něj jiná jako třeba Paříž. Toto je případ G.I. Joea, kde sice kulisy byly pražské, ale byly pokládány za francouzské hlavní město. Nicméně Praha nebylo to jediné, na co jsem se musel soustředit. Moc se mi líbilo, jak se například hlavní postavy procházely Hlavním nádražím nebo na Staroměstském náměstí, jenže toto nebyl dokument o památkách a místech Prahy. Příběh zaměřený na problémy v manželství mi ale nepřijde jako nějaký extra art-film. Je pravda, že jsem neviděl tolik filmů, kde by se tím zabývali tolik a takovýmto způsobem, ale nápad to zkrátka není originální. Stejně si myslím, že jestli dostal film nějaká ocenění, bylo to díky Dánským tvůrcům, protože americký art film jsem ještě neviděl. Děj má nanejvýš dvě zápletky, příliš různorodě se nerozvinul, naopak, byl celou dobu jednotvárný a stereotypní. A ještě tomu pomáhala hudba, která nebyla špatná, ale pořád stejná v podobných situacích. A ještě bych se vrátil ke spojitosti s Českem. Jelikož se zde mluví anglicky, v originále to tak nevyzní, ale já měl film v češtině a to je pak panečku hodně nedotažená podívaná. V originále mluví Dán s Češkou, která mluví češtinou, ale sama říká, že Dánově angličtině nerozumí, přičemž díky dabingu ho slyšíme mluvit česky. Je to neuvěřitelně vtipné, když se řekne něco česky a pak Češka říká, že nerozumí… Jinak herci byli samozřejmě suproví a ještě více mě utěšuje, že si zahráli i Češi. Žánr drama tomuto filmu ale svědčí. Na první pohled z hlediska námětu se podobá české tvorbě, ale atmosféru a kameru má úplně odlišnou. Po zakončení jsem byl rád, že to mám za sebou, ale i tak by mě celkem zajímalo, jak to bylo dál kvůli polootevřenému konci. Tento film není pro vypnutí mozku, ovšem pro zvýšené nároky na pozornost také ne.

Ach jo. Pamatuji se akorát na jedinou seriózní roli, kterou Jack Black měl. Byl to King Kong a dále je to už pořád to samé. Myslím, že od Roku jedna se očekávalo více než od podobných filmů, ale já čekal tedy něco nového. Jasně jsem věděl, že kdybych chodil do kina, nikdy by se mi to nevyplatilo, takže toto je již několikátý případ, kdy jsem si v klídku počkal na českou verzi. Tak moc jsem filmu kvůli žánru nevěřil, že anglická verze mi připadla jako úplná zbytečnost. Abych se vrátil k Jacku Blackovi, jeho role už začínají stagnovat, protože čím více těchto filmů točí, tím míň zábavné začínají být jeho hlášky. Přiznávám, že některé scény se mi líbily, a že jsem se někdy neubránil úsměvu, ale je na první pohled, hned od začátku očividné, že děj bude neuvěřitelně povrchní. Dělá si totiž srandu z biblických postav, dovoluje si jim na jazyk dát vulgárnosti a ponižující dialogy, a vůbec se neohlíží na to, jak to vypadá. Tvůrci asi musí mít dlouhé vedení, protože si toho museli všimnout. Jo, ten příběh fakt za nic nestojí. Ta první scéna ukázala pravé já celého příběhu a nenastal jediný moment, kdy by se člověk mohl podivit nějakému zvratu. Celý děj je neuvěřitelně přímočarý a vypadá, že nemá hlavu a patu, a taky tomu tak je. Hlavní hrdinové, kteří mají za potřebí jenom hláškovat, se dostávají do situací, které nemají ani význam. Začnou totiž „vtipně“ a taky se tak snaží skončit a myslím, že aby tvůrci nabrali dostačující délky, přidávali scény s kontextem o homosexualitě. Řeknu vám, že je to neuvěřitelné trapné, a až příliš se to opakuje. A může mi někdo vysvětlit, jaký smysl mělo 10 minut s „nastávajícími“ židy? Zkrátka asi polovina obsahuje řadu nesmyslů a zbytečných postav. Už tu několikrát padly zmínky o Životě Briana. Co do povrchnosti se sobě filmy vyrovnají, ale Brian, pokud se pamatuji, nepřekypoval takovými pitomostmi, jako tento jeden velký KÝČ. Ehm, od herců jsem očekával tedy daleko více. U Blacka je to už jasné, dvacetiletí nováčci mě příliš nezajímali, ale v titulkách se objevil i V. Jones. Škoda slov… Opravdu to za to nestojí.

I Uprchlík mi už někdy zkřížil cestu. Nedá se totiž nepamatovat ta velice slavná scéna, jak H. Ford skáče z jednoho z otvorů vodní elektrárny. Film má na všech webech vysoká hodnocení, takže jsem neváhal. Abych pravdu řekl, čekal jsem tedy větší řádku originalit, jenže ty mi film nenabídl. Bohužel v roce natočení jsem se zároveň narodil, takže mi opravdu není vůbec známo, jak to tehdá bylo s akčními krimi. A z těch filmů pod těmito žánry usuzuji, že jedinou originalitou zde, která se už určitě také někde objevila, je vyšetřování dvou lidí nezároveň, v jejich nedobrém vztahu ovšem za stejným cílem. No, příběh jako takový není zas tak úplně obyčejný. Nejvíce se mi líbila role Forda, spíš tedy její zaměstnání, protože zde to mělo velký význam. Snad nejlepší scéna filmu byla ta, kde hrdina přepisuje poznámky u nemocného chlapce. Díky jeho znalostem v chirurgickém oboru si pak u vás vyslouží velký respekt, který ho dělá neobyčejným, nenudným a nestereotypním, jako u některých podobných filmů. Zato role Tommy Leeho Jonese se mi nelíbila téměř vůbec. Bylo pro mě samozřejmostí, že bude mít k hlavnímu hrdinovi svým způsobem lepší vztah, ale zároveň představoval nejhoršího umíněného a posedlého policistu. Ta role byla tak neoriginální, že opravdu nechápu, jak za ni mohl dostat oscara. Jinak děj je celý velmi přímočarý. Dělalo mi velkou radost, že akce není hlavní předností, ale stereotyp už ne. Každou chvíli měl totiž hrdina za sebou policii, a po delší době už neměly únikové scény takový účinek. V každém filmu nesmí chybět žena, že? Takže jsem čekal něco málo od J. Moore, ale po delší době mi došlo, že by stejně v příběhu, kde hrdina neustále uniká, neměla tak velkou cenu, tudíž mi ani nevadilo, že se zde objevila asi na 5 minut. Jestli chtěli tvůrci zapůsobit tím, jak je děj celý zamotaný a jak složitě se musel hrdina protlouct až k pravému viníkovi, pak udělali celkem dobrý dojem, ale nějak mi unikl motiv. Asi jsem ho někde přeslechl, ale i tak, kdyby nějaký existoval, mluvilo by se o něm trochu déle, a jelikož jsem žádný kvalitní nepostřehl, to ubírá na kráse.

Není pro mě vůbec jednoduché napsat názor na tento film, protože něco takového jsem snad ještě nezažil. První věc, která mi dělala problémy, byla filmová délka. Už bohužel nemám ve škole denně 5 hodin, proto jsou tři hodiny filmu pro mě zničující délkou, ale když ne o „pracovních“ dnech, tak proč nevyužít lenošivou sobotu? Na rovinu, čekal jsem tedy něco úplně jiného. Hned začátek mě začal pořádně mást. Byl jsem velmi nadšen komentátorským hlasem Z. Marišky a velice mě zajímaly „kuriózní“ úmrtí, o kterých se rozprávělo celkem dlouhou dobu, a v tu chvíli mě napadlo, že se v příběhu tyto události nějak vysvětlí, jenže on byl děj ještě daleko složitější, než jsem si byl ochoten připustit. Vlastně si ani nejsem jistý, na co jsem se to vlastně dneska díval… Vždyť já nemohl vypnout ani na jedinou chviličku. Nemohu ani pořádně určit začátek příběhu, protože se podobně jako ve filmu Láska nebeská rozdělil na řečených devět položek. A vypnout jsem nemohl proto, že jsem ustavičně a zoufale hledal nějakou souvislost. Nedozvíte se totiž vysvětlení mnou řečených událostí, ale načne se jakoby další kuriózní případ, který se ovšem roztáhl do nepředstavitelných extrémů. Jestli jste si chtěli počíhat na nějakého herce a vyzkoumat jeho další herecké kvality, tak to máte štěstí. Film je totiž tak dlouhý, že by byl přímo smrtelný hřích nevytvořit všem postavám charakter a nedat jim prostor. Já o filmu nevěděl téměř nic, pouze jsem nahlídl na jeden záběr a ukázal se mi T. Cruise. Takže právě od něho jsem očekával hodně, jenže zklamání přišlo příliš brzy. Hned ve své první scéně mě svou rolí zaskočil a nejen jeho scény, úplně ve všech se používalo nadmíru vulgárních výrazů. Kdyby jenom pár… Řeknu vám, dabovat tento film bych opravdu nechtěl… No, všechny postavy jsou naplněné sudy emocí, to se přiznat musí, jenže některé takové dialogové scény mi se svou délkou šly hrozně na nervy. On film není nudný. Je velmi natáhlý, ale nudný ne, alespoň pro ty, které neodradí první hodina. Já se zkrátka snažil držet krok, což se dařilo, ale dokonce i po dvou hodinách se zpracování vůbec nezlepšovalo. Ve všech ohledech je těžké vybírat, který z životních příběhů postav se mi líbil nejvíc, ale nejlepší událost filmu je konec. Po těch třech hodinách se konečně napružíte, a ani nevíte, jak se vám uleví, když se konečně začne něco dít. Řeknu vám, je to výkon překonat tento film.

Veřejný nepřítel č. 1 je sice podle skutečné události, avšak v tomto zpracování příběhu jedné postavy se nenašlo téměř nic, co bych ocenil. Jenže i když jsem jedničku nedocenil tak, jak by bylo ode mě jistě předvídatelné, že se podívám na epilog, nemohl mi uniknout celý příběh této nechvalně známé osobnosti. Navíc jsem byl velmi motivován počáteční scénou na začátku prvního dílu, která vyčnívala svými záběry z více úhlů najednou. Podobně začal i epilog, jenže bohužel nejen začátek byl pořád to samý kafe. Lidský život je dlouhý, a plný zážitků, speciálně, když jde o osobnost, o které je zájem udělat i film, ale život Jacquese Mesrinea není vůbec nic různorodého. Zkrátka si myslím, že stačilo natočit pouze jeden film, který by akcí podobného druhu dal do děje jenom po málu. No jo, kolik jsme si užili tentokrát vykrádaček? Hned na začátku nám tvůrci připomněli, o čem film vlastně je. Teď, když už je příběh Mesrinův uzavřen, mohu se s klidem ptát, jaký to vlastně měl ideál. V každém filmu bez výjimky chci vědět, za čím se hlavní postavy ženou, jenže v tomto případě mi to není zcela jasné. Blbé srovnávat, třeba film o Ghándím popisuje jeho život a jasně je celou dobu připomínáno, že řeší všechny problémy nenásilnou cestou, ale Mesrin… Vždyť ten se jenom hnal za penězi a více než vše ostatní ho zajímala jeho pověst, alespoň tedy podle vypovídání filmu. Díky tomu znovu zdůrazňuji mé tvrzení o velmi primitivním charakteru, který se vůbec nezměnil. A ke všemu dabing působil hodně depresivně. Díky temperamentu je jasné, že žádný komplic s ním nemohl vydržet věčně, takže se ve filmu objevují nové postavy. Jenže vzhledem k předchozímu dílu i ději zde, jsou tyto jeho známosti už ohrané a předvídatelné. Hlavní roli představuje stejně Mesrin a všechny zraky jsou upřeny jenom na něj a jeho úhel pohledu. Nejen známosti, ale i útěky z vězení jsou pořád to samé a prakticky nic nemá jasnou souvislost. Co třeba hrdinův únos nějakého zazobance? Jaký význam to mělo? Bohudík, že se alespoň hrubost k ženám téměř omezila. Zklamání i z konce ještě podepisuje přímočarý scénář.

U Veřejného nepřítele jsem neměl vůbec žádné předpoklady. Neměl jsem představu, o čem by mohl být, zkrátka téměř nic. Nedá se říct, že los padl na něj, protože to bylo tak, že další filmy, co chci vidět, mají skoro tři hodiny. Navíc je film francouzský, ale jak už bylo zmiňováno, po pár špatných francouzských zkušenostech, u mě i mimo americká tvorba přestala vzbuzovat větší naděje. Chtěl jsem se nějak dostat do varu, ale bohužel zklamání přišlo nějak brzy. Hned začátek filmu se vytasil s příšernou, nehumánní scénou, jejíž styl se bohužel neukázal jenom v ní. Tvůrci si vybrali opravdu strašný začátek a následovně se toho moc nezlepšovalo. V následujících scénách se ani pořádně nic moc zjistit. Děj pokračoval velmi neodkrytou formou, která ovšem nenesla ovoce. Komu se může líbit přes 45 minut pořád toho samého, jako prostituce, brutálních scén apod.? Zápletka mi nebyla vůbec jasná, vždyť hrdina dělal věci, které spolu třeba i vůbec nesouvisely. Až po skončení filmu jsem se dozvěděl, že je příběh podle skutečných událostí. Tím se mi vysvětlilo pár věcí, třeba právě nesouvislost, ale bohužel to neměnilo nic na faktu, že film je neuvěřitelně stereotypní. Díky Bohu, že se nejednalo o ten film, kde jde o do detailu promyšlené loupeže, to bych už asi nemohl, ale jednotlivé vloupačky postrádaly nějaký účel. Roli, kterou dostal V. Cassel, mohli tvůrci trochu více zrůznorodit. Postava má charakter, ale velmi nevytříbený. Představuje pouze muže činu, který dělá věci hlavně rychle, a překvapivě se i rychle rozhoduje. Další hřebík do rakve přímočarosti… A jestli jsem měl zpočátku další naději, která by zaručovala dobrý film, pak to byl také G. Depardieu, jenže jeho role se nevytáhla s ničím dobrým, v jeho přítomnosti nemohl být film depresivnější. Ovšem pokud měl Veřejný nepřítel nějaké dobré místo, pak to byla z mé strany série scén z vězení. Zde jsem se s postavou trochu začal ztotožňovat a představoval si stejnou situaci pro mě. Tento úsek měl něco do sebe, ale zbytek až do konce… Škoda slov. Dávám procenta za skutečné události, ale za zpracování příliš moc ne.

Od doby, kdy Jamese Bonda začal hrát a ztvárňovat herec D. Craig, spousta lidí ho nemá zrovna v lásce, protože i můj nej 007 je P. Brosnan. Já proti němu snad nic nemám, vždyť bondovek jsem tolik neviděl, dokonce i pochybuji o tom, že vůbec nějakou, ale už jsem si bohužel zafixoval Craigovu neoblíbenost, proto u mě Odpor už docela dlouho zahálí. Chtěl jsem opět zhodnotit novější díla, vybral si Odpor, a pak se mi nedostávalo chutě… Nicméně i toto nadělení mám za sebou a přiznám se, že čekal jsem daleko více. Největší naděje tkvěly v dalším úhlu na druhou WW. Tentokrát ze strany židů, kteří se před nacisty skrývali v lesích, nečekal jsem druhý Schindlerův seznam, jenže i když je příběh podle skutečné události, mohl se udělat alespoň trošku kratší, aby nenabíral takového stereotypu. Já chápu, že by bylo neuvěřitelně trapné, neslušné a neúctyhodné, kdyby se do děje vkládaly nějaké přídavné nepravdivé scény, a jsem za to jedině rád, ale bohužel, je pravda, že díky dlouhé době trvání se dělo prakticky to samé. Je mi líto, že zápletka přišla příliš brzy. Najednou se na nás všechno rychle vyvalilo a tvůrci si přece nemohli myslet, že někoho popadne lítost při počátečních scénách a scéna odplaty byla velmi špatný začátek. Od této chvíle se ale reputace příliš nezvyšovala, protože obě hlavní postavy na mě prostě dobře nepůsobily. Craiga už ani jinak neznám. Zdá se mi, že není skoro schopný vyjádřit jakékoliv emoce, než naprostou serióznost. S jeho přítomností mi film nepřišel ani jako válečný, nebo dramatický. Asi za to nemůže tolik, ale také přímočarost šla s jeho přítomností. Když se ohlédnu zpět, nedokážu si vybavit snad víc než deset událostí – prostě stereotypní. A L. Schreiber… Nebylo vůbec jednoduché si ho představovat jinak než jako „Sabretootha“ – ve Wolverinovi jsem ho viděl prvně. No, myslím si, že film se hlavně zaměřoval na to, co všechny židovské postavy vyrobily, jak si obstarávaly potravu atd., ale z dějového hlediska nemohu najít žádnou kvalitní zápletku třeba jen mezi dvěma lidmi atd. Příběh je zkrátka předvídatelný a velmi nerozvětvený.

Nejde ani v nejhorších snech film Lepší pozdě nežli později nepřirovnat k názvu dalšího filmu Lepší už to nebude. A je zajímavé, že v obou případech hraje Jack Nicholson. Jde ovšem jen o český překlad a oba filmy mají společný akorát romanticko-komediální žánr, kde v tomto případě převládá spíše romantické prostředí říznuté Nicholsonovým šarmem. Příběh podle mě není vůbec nijak komplikovaný. Začátek se mi líbil asi trošku více, protože nabíral zatím jen komediální směr, ale začínal jsem se obávat, že se z filmu vyklube jen nějaké klišé. Jakmile na scénu nastoupila D. Kieton, vznikla v tu chvíli velmi vtipná scénka a zároveň jsem si vzpomněl, že tento film mi zkřížil cestu ještě před delší dobou. Najednou se mi začal vybavovat celý děj, ale nechtělo se mi film vypínat, protože jeden romantický film za delší dobu nemůže uškodit. Myslím, že jsem nelitoval, protože před tou dobou jsem nemohl chápat většinu věcí. Už jsem to říkal mockrát, Jack Nicholson je mistr horrorů i komedií, nebýt jeho přítomnosti… Díky němu jsem se nemohl nudit, jelikož jedině díky jeho dialogům pokračoval rozhovor až k vtipným scénkám. Zápletka ale není bez much. Podle mě klasický příběh ženy, která si může vybírat. Originální je v tom, že ona žena má už více let za sebou. Někdy ale romance zašla do extrémů. Například jedna romantickou scénu, kde vidíme obě hlavní postavy debatovat v posteli, jsem nemohl delší dobu. Díky Bohu za ještě jeden triumf, který film poskytuje. Nicholsonův v tomto případě protějšek K. Reeves měl naprosto perfektní roli. Zkrátka charakter, který mají vytříbený všechny postavy, měl nejlepší hlavně díky toleranci. A s jeho přítomností měl děj i spoustu zvratů, ve kterých bylo občas těžké mezi dvěma hlavními postavami vybírat. Ještě nemůžu zapomenout na scénu, kde měl Nicholson plnovous. Takto jsem ho ještě neviděl :D. Úspěch by byl, nebýt vybraného konce. Podle mě i v komediích může děj skončit smutněji z některých úhlů pohledu. Nicholsonův šťastný konec a závěrečná scéna snížily ději 10%. Lepší pozdě nežli později je skvělá komedie s hlavou a patou.

Antichrista mám už velmi, velmi dlouhou dobu. Opět, nechci lhát sám sobě, takže opět prozradím, že důvod pořízení byl hlavně plakát s erotickým kontextem. Jenže se mi stalo úplně to samé s Plesem příšer, jehož důvod mého zájmu byl stejný. Už asi měsíc u mě Antichrist zahálel a já neměl sebemenší odvahu do filmu jít, protože se mi při pomyšlení na něj úplně zachvěla mysl. Nicméně jsem rád, že jsem dál neotálel, protože podobný film snad v mém seznamu neexistuje. Já měl za to, že půjde pouze o drama, jenže žánrů je daleko víc, a věřte mi, že přirovnání k horroru vůbec není neoprávněné. Velmi mě překvapuje, že není Antichrist americký. Ta směs zemí spolupracujících na tomto projektu je velmi objemná, ani si nedovedu představit, že se tolik tvůrců podílelo na filmu trvajícím sotva dvě hodiny… No, příběh nemá zatím v mých zkušenostech s filmy obdoby. Psychologičtější být snad ani nemohl, člověku na první pohled přijde, že je úplně bez obsahu. I já jsem měl pochyby a sám sebe jsem se ptal, o čem je, ale je zvláštní, že i když má velmi pozvolný, lépe řečeno velmi protáhlý děj, nedopadá podle odhadů. Nedovedu to asi dobře popsat, zkrátka, i když se v něm v podstatě nic „více akčního“ nedělo, neměl ten děj chybu, co se týče nápadu. Málem bych zapomněl na ten důvod zájmu. Erotické scény nemají v tomto případě žádný důležitější význam. Když jsem se na začátku začal zajímat o děj, počáteční erotická scéna neměla ani pro mě žádný význam, dokonce si myslím, že tyto scény, jichž je zde daleko více, nebyly nepostradatelné. Ve většině případů jsem ani jejich důvod pořádně nepochopil a jen si přál jejich konec. Co se týče průběhu, tak ten měl neuvěřitelnou hloubku. Nikdy jsem nezažil takovéto zabývání se lidskými emocemi. Tyto scény, spojené s představami, měly speciální způsob působení. Zpomalené záběry obohacené o mysteriózní atmosférickou hudbu ve mně někdy vyvolávaly nepředvídatelné emoce. V některých případech jsem jenom nevěřícně zíral a dokonce se i začal bát, třeba záležitost s „třemi žebráky“… Nedokážu vám zkazit překvapení. Posledních pár scén už ale zašly do extrémů, které jsem už asi nebyl schopen logicky pochopit, mám na to svůj názor, ale určitě je pod tím něco víc. Daniel Dafoe i jeho spoluherečka mě ohromili, víc se říci nedá. Antichrist ve mně ještě chvíli zůstane, donutil mě k zamyšlení, nemám více slov…

Když byla opět možnost, kdy si mohu více vychutnat filmový zážitek na větším plátně (ne v kině), navíc pěkně v pozdních hodinách, chtěl jsem si pro tuto příležitost pustit horror. Moc toho na výběr nebylo, ale vybralo se Městečko prokletých. Obal nevypadal zrovna nějak přívětivě, rozhodně nenaznačoval nijak děj filmu, ale jediný důvod dívání se, byl ten, že jsem si ve chvíli, kdy jsem na obal pohleděl, vzpomněl na parodii v jedné epizodě Simpsonů. Vzhledem ke zpracování film vypadal jako remake, a myslím, že to dopadlo stejně, jako kdybych se díval na remake filmu „Satan přichází“. Za začátku jsem si začal říkat, že to z mé strany asi bude mejlka. Jakmile se v celém městě skácelo všechno živé, které bylo pod jakýmsi kouzlem nebo divným plynem s určitými hranicemi i určitou délkou trvání, probudila se malá naděje. Zároveň se to začalo zlepšovat, když po tomto incidentu začaly ženy v onom městě těhotnět. Ovšem následující děj zvrtal všechno, co se dalo. Děti, které mají „extra“ oči, co umí číst myšlenky a přimět lidi k sebevraždám, je skvělý nápad, ale využit následovně dobře prostě nebyl. Děti, když už byly větší, začaly tyranizovat město. Ale z jakého důvodu? O tom padne jenom zmínka, ale není vůbec nijak rozvedena. A z další zápletky s jednotlivými páry dětí, také vůbec nic nevzešlo. A vůbec tvůrci nedomysleli, proč by měly děti vůbec zabíjet. Vraždy začaly úplně nesmyslně a pokračovaly ještě hůř. Nejhorší na tom právě bylo, že jste vůbec nevěděli, co ty děcka vlastně chtějí udělat. Pouze jejich přítomnost a bílé vlasy vzbuzovaly v městu podezření, a samozřejmě jejich původ. Jenže na to se člověk nemůže ohlížet celou dobu. Díky Bohu za krátké trvání, a i tak se film neuvěřitelně vlekl. Už si ani na nějaké části nepamatuji, protože jsem usínal. A když se konečně začalo něco dít a dětičkám opět začaly oči hýřit barvami, co z toho bylo? Ani jedna zápletka se nedotáhla do konce a celý film se brutálně usekl. Z ničeho jsme měli nic, protože jsme se nic nedozvěděli, jenom jsme pozorovali děsnou pitomost. V noci se mi spalo dobře.

Watchmen mi nepadl do noty přesně tak, jak jsem chtěl. Ovšem co se týče superhrdinů, měl nade všemi těmito filmy navrch, protože děj nepředstavoval ani ze třetiny akci. Ovšem, i přes skutečnosti, které zapříčinily nepříliš velký úspěch, mě velice zajímalo nějaké to malé rozšíření. Do prodloužené verze asi nepůjdu, ale nechat Watchmeny v animovaném kabátku mimo můj seznam, by byla škoda. Zvlášť, když se jedná jen o krátkometrážní film. V první řadě musím vyjádřit svůj zájem o to vědět, proč se jmenuje zrovna příběhy Černého „Freightera“. Příliš mi nepřišlo, že film jedná o něm a ještě více mě tento název udivuje, když vím, že příběh byl pouze jeden… Nevím, jak to bylo v komixech, a zjišťovat to asi nebudu, s tou jejich lodí. Okamžitě, jak jsem se na ni podíval, se mi vybavili Piráti z Karibiku s jejich prokletými piráty za měsíčního světla. Nemohl jsem si odpustit to říci, možné kopírování je z obou stran, ale není třeba rozebírat, když jde o film dlouhý ani ne půlhodinu. A s otázkami nekončím, ještě by mě zajímalo, co jiného má kromě plachty se skvrnou připomínající Rorschachu kuklu společného s filmem… Ale i tak musím uznat, že příběh, ač krátký, má rozhodně něco do sebe. Moc reálnosti nepobírá, ale určitě se po jeho bezchybném skončení nejde nezamyslet, protože děj ukazuje, až do jakých extrémů může být lidská mysl přivedena. Animované zpracování, i když s ním mám už zkušenosti, mě znovu překvapilo. Už jsem před delší dobou četl komix Kazatel, kde ilustrace měly stejné znaky. Přiznám se, že mi tehdá naháněly hrůzu, a když se ke všemu pohybují… Tito Watchmeni jsou komix uvedený do pohybu, a zvlášť obdivuji zpracování lidských tváří, které nahánějí hrůzu ještě víc, když mají mrtvoly otevřené oči. Tento filmík se asi české verze nedočká, a je to jedině dobře. Radši se budu namáhat s titulky, než abych musel přijít o báječný hlas G. Butlera, jehož vypravěčský hlas (podobný Leonidův) nabíral extrémních hloubek. Tento film za to stojí všem, protože strávit 25 min u filmu, ač se líbí či ne, není taková potíž.

Zatím u mě nikdy neexistovalo, abych se sám přinutil k filmu takovéhoto typu. Ještě černobílé asi 50 let staré filmy jsem vídával akorát, když mi bylo asi 7 let a přepnul program v televizi. Do tohoto filmu jsem se přinutil, a příliš si filmů cením, než abych je vypínal. Abych řekl pravdu, vůbec jsem nevěděl, o čem by film mohl být, tak jsem dal prostor náhodě. Tedy něco málo jsem pochytil z jedné epizody Simpsonů, kde se snažili prodat Flandersovi bibli s jeho jménem ve zlatě. Takže moje představa byla o nezměrném podvádění. Hned jsem si začal říkat, že se dočkám úplně stejných podvodů, jako byly v oné epizodě, ale okamžitě mě vyvedly z omylu počáteční scény. Řeknu rovnou, že jsem se vůbec neohlížel stáří filmu, tedy třeba na kompletně černobílý obraz nebo starobylou hudbu, ale rozhodně nemohu akceptovat, že tvůrci v sedmdesátých letech nemohli vymyslet scénář bez chybičky. Příběh jsem pochopil (jen aby si nikdo nemyslel opak), ale vadil mi tu jeden podstatný detail. Role malé Addie mě naprosto šokovala. Tedy vůbec tím nemyslím, že T. O'Neal představovala nějakou černou ovci. Jsem velmi překvapen a velice obdivuji její výkon na to, že jí bylo v té době teprve devět let. Takto přesvědčivě jsem snad dítě zahrát roli neviděl, ale bohužel to nemění nic na tom, jak byla její role napsaná. Jak jsem říkal, výkon, který byl ovlivněn tím, jak jí říkali tvůrci, jak to má hrát, byl v pořádku, ale vlastnosti postavy mě zarážejí. Tak například, že na devítileté dítě je neobvykle temperamentní. Neustále si stojí za svým a přivede do rozpaků úplně každého, s kým mluví. Je kreativní, inteligentní, nedá si vůbec nic vymluvit a dokonce umí vydírat. Promiňte, toto mi nepřijde jako běžné malé dítě. Představuje vlastně hlavní roli číslo jedna, tedy činitele. Zkrátka tohoto se během filmu nezbavíte. Děj, jelikož neměl vůbec žádnou hudbu během dění, měl velmi klidnou atmosféru. Hned od začátku se mi styl moc nezamlouval a často vznikaly velmi nudné scény, ale na druhou stranu je pravda, že měl děj občas i spád. Avšak konec si to trochu podle mého zvrtal. Stačilo mi to jednou.

Nechci si vůbec nic nalhávat, proto to řeknu na rovinu. Na film Ples příšer jsem se chtěl podívat zprvu hlavně proto, že jsem chtěl vidět, jak vypadá jedna z nejdelších erotických scén kinematografie. Jenže jakmile jsem si ho sehnal, vůbec se mi do něj nechtělo, protože až po tom jsem zjistil, že jde o romantické drama. No, odvaha se nakonec ve mně našla, vždyť jsem neměl ani nic moc lepšího, takže nyní mám už to nadělení za sebou. A jsem za to skutečně rád, protože tohle je poprvé a naposledy, kdy tento film vidím. Čím to je, nevím přesně, ale podobná dramata jsou pro mě jenom jednohubky a tento film se k nim přidává hlavně kvůli depresivní atmosféře. A ještě depresivnější byl podle mě i děj sám. U prvních 30 minut mi nešlo do hlavy, o čem film může být. Když jsem film zapnul, už mi na tom totiž záleželo, ale že by film hezky začal? To teda ne. Příběh začal s třemi postavami, které očividně nevedly zrovna příjemný život. Na jedné straně rasismus, na druhé depresivní špatná finanční situace. Zatím o nic moc nešlo a lidské emoce šly jedna za druhou, prostě naprosto rozpoznatelný dramatický průběh. H. Ledgera jsem neočekával, ale když už zde byl, myslím, že nemusel tak rychle skončit, protože díky tomu se výběr hlavních postav zúžil a už se ztratila přívětivá tvář. Zápletka, která dvě hlavní postavy přivedla k sobě, byla svým způsobem fajn. Myslím, že jsem začal trochu soucítit, ale přístup hlavní mužské role moc nechápu. Ovšem důvod jeho počínání v přibližně druhé polovině chápu. To ta erotická scéna. Je pravda, že je vážně hodně dlouhá, ale ve filmu mi prostě nesedí. Přišlo mi to, jako kdyby v polovině filmu K-PAX přiletěl mimozemšťan a Prota zabil. Vážně, ta scénka je neskutečný zvrat ve strašné podobě a musím souhlasit, že vypadá jako z nějakých erotických stránek. Díky Bohu za trochu nezáživný předchozí děj, který menší děti okamžitě odradí před tím, než by se musely na něco takového dívat. Já jsem u děje neusínal. Však už mám podobných filmů za sebou hodně, ale hlavně mě držela u obrazovky velmi pěkná hudba. Znova fakt už ne.

Film Můj nepřítel jsem viděl už velmi dávno. Pokud správně pamatuji, tak poprvé, což bylo alespoň před devíti lety, mě film příliš nebavil. Nedá se ani zapomenout na to, že rodiče mě k tomuto filmu přiměli jen díky slovu „drak“. A já si představoval dvacetimetrové oheň chrlící potvory… Ale úplně stejně to bylo s filmem K-PAX. Když jsem ho viděl poprvé, natolik mě nudil, že jsem usnul, tak jsem si říkal, proč, když mě předtím Můj nepřítel nudil, by mě nemohl v nynějším věku bavit… Film ale nenašel bohužel vhodnou cestu k mému ocenění. Příběh, si myslím, byl příliš jednoduchý a místy velmi nudný. Postrádal téměř jakýkoliv „pohyb“. Mně nevadí, že se zde spíš mluví, ale spíš to, že zde po většinu času vůbec o nic nejde. Začátek zrovna příliš dobře neodstartoval. Já bych se rozhodně neohlížel na efekty, které nebyly zrovna silnou stránkou, ale spíš na příliš rychlý a odfláknutý začátek, po kterém následovalo okamžité ztroskotání na neznámou planetu. Stejně jako u Hvězdných válek mi opět nejde na rozum, že na oné planetě, která byla od Země vzdálená několik světelných let, se dal opět dýchat vzduch, dokonce i voda zůstala stejná. Následující akt s mimozemšťanem se na můj vkus trochu natáhl. Přes hodinu se zde buď učí jeden druhému řeči, nebo se tu a tam objeví pár zdejších tvorů. Ehm, tvorů… Jeden lepší než druhý, to vám řeknu, jistě, že je film už starý, ale nedá se zabránit úsměvu při pohledu na ty potvory, které umí sotva dva pohyby… No, vypadá to, že film úplně zatracuji, ale není to pravda. Námět o dvou druzích, které se nakonec naučí soužití má něco do sebe, jen se mi nelíbilo pár naivních scén. A vrátil bych se ještě k „drakovi“. Oklamán jsem tehdá byl, protože „drak“ je totiž původní termín. Česká verze se s tím asi nechtěla patlat, ale rozhodně se mohla trochu více věnovat dabingu. Ten byl naprosto příšerný, páč celý film díky malému množství postav, namluvili tři lidé (ale mluvících postav bylo asi 8) Díky Bohu za „špatnou“ verzi, kde se střídal originál s dabingem. Druhá zápletka filmu si to ještě trochu zhoršila, ale neznamená to úplný úpadek.

Když jsem dočetl Hobita a celou trilogii Pána prstenů, začal jsem se často dívat na scény, které byly vzhledem ke knižní předloze všemožně editovány. A jak jsem srovnával filmového a knižního Aragorna, začal jsem se zajímat o další herecké kvality Vigga Mortensena. Nepamatoval jsem si příliš mnoho jeho filmů, ale věděl jsem, že si určitě dokáže poradit i s rolemi nezabíjejícími skřety, kde neprovádí jeden hrdinský čin za druhým. Pohled na obal Good mě o tom jistým způsobem přesvědčil, já věděl, že se mu podaří i tato role. Pro jednou jsem měl zase pravdu. Tentokrát jsem se podíval do zákulisí druhé světové války – tedy spíš o vzestupu Hitlerova socialismu. Jistě, že se jedná o fiktivní dílo, ale aspoň popisuje nějakým způsobem následující zacházení s židy. Schindlerův seznam to není, ale tento film popisuje hlavně jednu z podstat přátelství. Jak by mohl film mající v kontextu počátek války vyvrcholit, to nevíme, protože je uvolněný, a všechny zápletky v životě jednoho muže se všemožně mísí. To je další velké plus, příběh nezachází do stereotypních scén a je rozdělený na rovné díly. Nejvíce mě oslovil ten s přátelstvím. Poslední dobou mám zájem i o Jasona Isaaca. Všichni lidé podílející se na filmu, jakoby vyslyšeli mé vzdálené prosby o ty dva herce a dali je dokonce k sobě. Po delší době pochopíte, že hlavní postava, ač je jakkoliv dobrá, se nakonec postaví za špatnou věc. Proto se mi tím více líbí role Isaacova, jehož tvář málokdy vidím jako kladnou. Atmosféra je okouzlující, jak neustále slyšíte hrát piáno, jen vám do toho občas začne trochu vadit, že Mortensen ukazuje pořád to samé. Když započala asi poslední půlhodina, začal mě film zajímat nejvíce. A úplné vyvrcholení mě vskutku dojalo. Byl to konec vhodný pro zamyšlení, nic takového, co jsem očekával. Naivity se tvůrci zdrželi. Dali nám na talíř reálně vytvořený příběh, který si jistě budu dlouho pamatovat. Tento film se asi nezapíše mezi nejlepší filmy spojené s druhou světovou válkou, ale určitě stojí za to, protože ji ukazuje zase z jiného pohledu – mně se celkem líbil, ale podruhé bych se už nedíval.

Já Okrsku 13 věřil, čekal jsem dobrý biják, ale dočkal jsem se nejhorších obav. Ovšem šanci jsem chtěl dát i druhému dílu, vždyť stát se může cokoliv, tedy i zlepšení reputace, no ale řekněme, že jsem s propadem kvality taky tak trochu počítal. Zas tak naivní, abych si myslel, že druhý díl bude film nad filmy, jsem nebyl. Bohužel mám jenom slova kárná, protože si v žádném případě tento film nezaslouží chválu jakéhokoliv druhu. Ani bych si nemyslel, že tvůrců úplně dojde fantazie. První díl totiž měl nekomplikovaný děj pouze na uvolnění, ale dvojka vypadala zpočátku o něco lépe. Naději mi dodávalo, že jsem ze začátku příliš nevěděl, o co jde, ale bylo hloupé doufat. Druhý díl je totiž úplně stejný, jako jeho předchozí díl. Změnilo se naivně jenom malinké procento faktů, což bych do Francouzů rozhodně neřekl. Ale mě až šokuje jak moc, jen se na to podívejte. V prvním díle Leito zdrhal před chlapy mafiánského bosse, a můžete si tipnout, před kým zdrhal nyní. Utíkal před policajty, jenže ani si nedovedete představit, jak neskutečným způsobem se scény kopírovaly. Hrdina opět skákal z deseti metrů, vyhýbal se každému v cestě… No naprosto stejné. Totéž platí o Damiánovi. Ten v jedničce měl převlek, díky němuž pak zorganizoval policejní zátah. Zde jenom ten svůj převlek změnil a jako před tím, zmlátil každého, kdo mu přišel do cesty. Prostě asi deset minut v kuse, kde vidíte jen samou akci obsahující naprosto nereálné a stupidní scény, které ani s hlavním příběhem nemají nic společného. Můžete si jenom domýšlet, o čem film je. Zničení Okrsku 13 se změnilo ve změnu domů v Okrsku 13, samozřejmě pomocí pár výbušnin. Záporáci vypadají velmi tvrdě a záludně, dokonce jsou v češtině nadabovaní skvělými přesvědčivými hlasy, ale skutek stejně utek. Zdánlivě rafinovaný záměr se prokáže jako nudný, dětinský a hlavně přímočarý. Nedá se ani nic čekat od dialogů. Padne tu jen pár takových, které nikam neodbočují a to, co následuje, si také můžete domyslet. Další prachsprostá akce, která v tomto případě spočívá v naprosté nepřipravenosti armády a záchraně prezidenta...

No teda, nechci brát Boží jméno nadarmo. **že, já čekal teda něco úplně jiného! Okres 13 se může chlubit velice vysokým hodnocením na kfilmu, dokonce i na imdb. To byla jediná záminka, proč jsem se na film díval. Přece když se lidem film očividně líbí, přece nebude plný jen prachsprosté akce, plné přestřelek a podobně. Bohužel, jak se zdá, už nemohu čekat nic nového ani od Francouzů. Téměř vždycky, když narazím na nějaký film, který není z České republiky nebo USA, vždy si představím nějaký, který se bude vyjímat a bude nějak originální. No zkrátka a dobře, čekal jsem mnohem víc. Splnily se totiž všechny mé nejhorší obavy. Film je jenom a jenom o akci. Dokonce i ten příběh bych čekal daleko promyšlenější. Říkal jsem si, že si tvůrci vymyslí nějaký, který pak budou chtít alespoň trochu zoufale zkomplikovat, ale ani na to se nezmohli. Myslím, že příběh je stejně tak ubohý, jako ho napsali distributoři. Jde prostě o zneškodnění bomby, ke které se musí hlavní hrdinové probojovat a proskákat. No, já nevím, někde jsem četl, že nebylo třeba žádných kaskadérů, a že všechno dělali herci sami. V tom případě bych určitě velmi ocenil jejich parádní schopnosti, ovšem má to i svou stinnou stránku. Když se díváte, jak namakaný chlápek skáče z deseti metrů, jak brilantně vklouzne do auta, jak překonává všechny překážky, dobře se na to dívá, ale po pár minutách děje si uvědomíte, že o ničem jiném film není. A co teprve bojové umění. Pro hrdinu neznamená 20 protivníků vůbec nic, než zlomek z jeho celkové energie. Očekával bych také nějaké kvalitní záporné postavy. Jistě, že jedna se tu nacházela a měla spoustu následovníků, ale kam se poděl kvalitní důvod jejich účasti? V každém filmu jsou padouši, ale zde neměli žádnou vyhlídku… Děj jako celek je ještě daleko přímočařejší než ten, co vlastní G.I. Joe. Díky schopnostem dvou hlavních postav ubíhá neuvěřitelně rychle, díky čemuž není délka ani 90 minut. Člověk se rozhodně nenudí, ale uchází zde spoustu věcí, všechny konflikty a zápletky se řeší během pár vteřin a konec? Ach jo, hůř ani stupidněji to dopadnout nemohlo.

Tak tohle hodnocení si vychutnám. G.I. Joe byl jeden z filmů, na který jsem se, ještě před prvními trailery, velmi těšil. Ale pak jsem šel na něco do kina, viděl ten jejich trailer a chuť mě okamžitě přešla. Věděl jsem naprosto jasně, že kdybych tam šel, těžce bych litoval, takže jsem si počkal až na pc verzi. Proboha, jak já dobře udělal! Protože to dopadlo jako s očekávaným filmem Terminátor 4, jen ještě hůř. Kdybych totiž šel do kina, měl bych něco jenom z vizuálních efektů, čehož nelituji, protože repráky si mohu dát na vyšší volume, ale z kvalitního příběhu vůbec nic. Jak může být v této době někdo tak strašně naivní? Jak někdo může přehlížet tisíce filmů, které se natočili dávno před tím. Jestli chtěli tvůrci zaujmout, měli si příběh trochu více promyslet, protože ne každému stačí k radosti jenom efekty. Je jasně vidět, že se na jiné věci vůbec neohlíželi, a zřejmě jim bylo úplně jedno, že se budou muset potýkat s velkou kritikou. G.I. Joe: Rise of the Cobra je zatím nejstupidnější očekávaný novodobý film, který jsem viděl. Příběh se dá srovnávat s filmem xXx. Námět o ničivých raketách je téměř kompletní klon. Začátek filmu mi moc nadějí nepřinesl. Hlavní hrdina byl voják a šlo o přenos oněch raket. To co následovalo, už nemohlo dopadnout hůř. Po pár vteřinách se děj propadl do nedohledných hloubek. Stal se natolik přímočarým, až se mi chce brečet. Nedočkal jsem se vůbec žádných kvalitních dialogů. Celý mluvený scénář jsou pouze hlášky. Ani ty kratičké odbočky neměly vůbec žádný význam a akorát přibývaly na přímočarosti. Stručně vystihnu děj: Dva chlápci se přidají k nepřemožitelné organizaci a chtějí zabránit zničením několika měst, což má na svědomí další nepřemožitelná organizace. On film není ani tak moc o bojových scénách, i když jich tu pár je, ale spíš se specializuje na technologie nepříliš vzdálené budoucnosti, k čemuž je třeba velmi mnoho efektů. Přiznávám, že se mi ty vymoženosti líbily, ale to bylo to jediné na filmu dobré. Děj jde po jediné linii, mluví se pořád k věci, ani jednou se nedočkáte klidné scény. Ale je tu jedna věc, na kterou nesmím zapomenout. Už se kolikrát natáčelo pár zahraničních filmů u nás v Praze, ale ještě nikdy ne tak blízko místa, kde bydlím. Ještě teď si vzpomínám, jak jsem chodil kolem místa, kde si udělali tvůrci Paříž. Já si říkal, že ten film musím za každou cenu vidět, ale čekal jsem nějaké drama nebo tak, a najednou se dívám na akčňárnu jako blázen a v pozadí tam běhají ty domy, které míjím skoro každý den. Já si říkal, k čemu potřebují tolik zničených aut, když jsem kolem nich procházel. Povím vám, je to vtipné se na to dívat a ještě vtipnější, že v jedné postavy naběhly a ujely asi 5km a neustále se tam opakovalo to samé „naše“ prostředí, které se objevilo i pak… No, tento fakt uznávám, ale jinak si nelze větší propadák představit. Líbit se bude jen těm, kteří nevědí, co je to drama a milují jen efekty. Díky Bohu, že S. Worthington odmítl kvůli Avataru, jinak by riskoval další propadák jako Terminátor 4.

Tento film mi pouze přišel do cesty a pouze jsem si řekl „Proč ne.“. Neměl jsem o něm nějakou konkrétní představu, ale hlavně jsem chtěl vidět nějaký film, který je trochu novější a s herci, které nevidím každý den. Plakát tomu jasně naznačoval, no zkrátka jsem si měl všimnout toho, že se jedná o komedii. Vyklubala se z toho taková napodobenina Policejní akademie. Je mi to zase trochu hloupé srovnávat, ale trefněji se to asi popsat nedá. Je to podobné jako v Simpsonech s ubýváním kvality od dílu k dílu. Jakoby Observe and report bylo pokračování v sérii Policejní akademie. No, z tohoto se dá usoudit, že film prostě valný úspěch neměl. Tvůrci využili naprosto klasického scénáře, kde si nějaký ňouma hraje na někoho lepšího než je. Po skončení filmu se dá usoudit, že film není napodobenina jen Policejní akademie, ale daleko víc Johnnyho Englishe, jen pojato trochu víc realisticky. Příběh shledávám velmi neoriginálním. Jako žánr kriminální se film určitě pojmout nedá, což je velké mínus, protože tím nabývá na povrchnosti. Na rozdíl od Englishe je daleko více vidět, jak je hlavní postava sebevědomá. Hned na začátku není poznat, že se jedná o úplného retarda, což považuji za dobré jen do chvíle, kdy hrdina promluví poprvé jako úplný jokel. V Englishovi jsou vtípky většinou dobré a v této komedii bych také čekal nějaké vtipné momenty, ale těch jsem se dočkal málo. Většinu času zabírají scény, které jsou neuvěřitelně trapné. Člověk by si řekl, že hrdinova mluva, když se jedná o neinteligentního člověka, bude vtipná jako třeba mluva Homerova, jenže když mluvil s někým jiným, cítil jsem se trapně za něj. Děj běží pouze po jedné linii. Prvotní zápletku nastrčili až úplně na konec a do té doby se musíte dívat na přímočarý a nezajímavý hrdinův život plný dětinských představ a naivně provedených akcí. Setha Rogena bych v životě v této podobě nepoznal. Moc ho sice naznám, ale pamatuji si ho spíše s delším vousovým porostem. Svou roli, pokud ji takto chtěli mít, zahrál dobře, jen bych mu přál více serióznějších rolí. Jestli máte rádi policejní komedie, poslušte si.