Omarovic

První díl Saw načal ve filmografii něco úplně nového, co právem náleží jenom této sérii, která už se natolik rozrostla, že jen sebemenší kopírování v jiných filmech od tohoto, by se dalo poznat na míle daleko. První díl byl téměř bezchybný. Druhý už představoval v podstatě to samé, ale silně se vázal na první díl a jeho nepředvídatelné zakončení vskutku udělalo dojem, ale 3. a 4., i když také v dějové linii pokračovaly, už v sobě neměly to pravé. Děj se rozvedl zkrátka jenom dál, a důležitá místa se vyskytovala jenom po málu a 5. díl? Ten už byl vysloveně zbytečný, protože jediné, co jsme potřebovali vědět k pochopení několika celkem nepodstatných detailů, se odehrálo během několika minut. Od 6. dílu jsem nečekal nijak velký zázrak, spíš už mě hnala taková povinnost a zaujetí v pokračování Jigsawova díla. Rozvití příběhu zde už vůbec nenabírá takových hloubek, jako v prvních dvou. Všechny informace zde obsažené jsou ještě více nepotřebné než v pátém a úsek, který mi jakš takš přišel trochu důležitý, trval asi 5 minut. A zápletka pro tzv. hru představující Jigsawův osobní konflikt se na sérii nijak nevázala. Děj týkající se nynější hry sice sérii rozvíjí, ale důvody toho všeho zobrazené ve scénách z minulosti vůbec na ní vůbec nenavazují – pouze vysvětlují Johnův názor na život dalšímu nedůležitému člověku. Ale ne celý děj tvůrci vymysleli jen z dlouhé chvíle. Pokračuje se zde v postupném odhalování pachatele ze vedlejší strany policie, ale opět to nemá žádný hlubší záměr, ani žádný překvapivý zvrat. V předchozích dílech mi dost vadilo přidávání nových postav, čehož se tvůrci zde naštěstí zdrželi, protože další významnou roli, o které ještě nevíme, bych určitě nepřijal, ale místo toho se předvídatelně prokázalo pár věcí a stejně tak se jasně dal předvídat konec (i konec hry). Už jsem zvyklý na „nepředvídatelné“ konce a více jsem si všímal náznaků, tudíž mě už nic nemohlo překvapit. Jo, a nové přístroje apod. obsáhlé ve hře, už také ztratily na kvalitě, spíš by mě zajímala třeba pětiminutová prezentace, jak vlastně fungují, a dále třeba kde Jigsaw bere prostředky a podobné, leč po tolika dílech stále méně vysvětlené detaily. Pokud fandové vidí předchůdce jako já, na šestku se také budou dívat jen z principu.

Na tento film jsem se těšil hlavně kvůli námětu, s jehož podstatou mám už zkušenosti. Cash je opět případem podvádění a loupení, které spočívá vždy v dobře naplánované akci. Poté, co se podíval na film Zlodějská partie, trochu mě tento žánr omrzel, páč Partie si nevybrala zrovna působivé zakončení, jenže hlavním vodítkem filmu Cash byla účast mého oblíbeného herce Jeana Reno, jenže jak se zdá, úspěch filmů nespočívá vždy v obsazení. Rena je zde potěšení vidět, protože je to zkrátka osobnost, ale není zde nenahraditelný. Bohužel jsem určitě jako jiní naletěl na tento tahák, jako vosa na med. Renova účast totiž nezabírá ani pořádných 20 minut, takže „zbytek“ filmu už je stará škola. Jak jsem říkal, tento žánr už mám v kapse, ale pokud se pamatuji, ještě jsem neměl to potěšení vidět ho z dílny státu Francie. Možná, že už ano, ale když už jsem něco očekával, tak to bylo zpočátku kvůli Renovi. Musím říct, že se ani Francouzští tvůrci nevytáhli tak, aby to udělalo pořádný dojem. Automaticky jsem si vložil do hlavy, že film skončí naprosto nepředvídatelně, což je u tohoto žánru běžné, ale stejně jsem pořád chtěl doufat, že tomu tak nebude, protože šokující konce jsou málokdy kvalitní. Děj začal celkem tajemně, ale opět dosti předvídatelně. Podle mě je téměř povinností ukázat, co v hlavních hrdinech je. Jakmile se na scéně objevila policie, měl už film na mále, ale vyřešil to celkem zajímavě. Nicméně než mě začal pořádně bavit, uběhlo přes 40 minut, pak už to opět byla klasa. Poslední akce už mi dala, pravda, velmi zabrat. Opět běžná záležitost, tvůrci mi zamotali hlavu nespočtem jmen, která zde zazní třeba jenom jednou. Nejsem si jistý, zda jsem všechno správně pochopil, tedy až do závěrečné scény, ale přijde mi trochu stupidní, aby se celá habaďůra vztahovala jen na jednu osobu, zcheckněte to sami. Zkrátka konec shledávám opět velmi nekvalitním. Opět se využila technika, která se nedala do konce absolutně prokouknout, a přesně to jsem očekával. Někomu se to líbit může, vždyť je to nepředvídatelné, ale já si stále říkám – jen aby se neřeklo.

Star Trek jsem nikdy v životě nesledoval. Neviděl jsem ani jeden z deseti filmů a už vůbec ne nějaký díl ze seriálu. Můj nezájem byl vyvolán hlavně kvůli velké podobnosti v názvu jako Hvězdné války. Obě tato kultovní díla se zabývala vzdálenou budoucností, která pro mě představovala procházku španělskou vesnicí. Dříve jsem viděl HV, vybudoval si k nim větší respekt, a už jsem nechtěl téma komplikovat. HV mám už všechny za sebou, a jako celá série mají tu výhodu, že v podobě šesti dílů rozpitvali souvislý a pozoruhodný příběh, ale mají vadu, čímž je příliš malá obsáhlost v zdánlivě obrovském světě možností. No, do starých ST se mi nechtělo jednak kvůli Válkám, a kvůli nízkým hodnocením od zřejmě neskalních fanoušku, ale nový je spíš pojat jako remake, který má uspokojit fandy i lidi, kteří s ním nemají zkušenosti. Star Trek (2009) má spoustu faktů, které jsou daleko lepší než Války, ale sám má také nedostatky. Začátek mě velmi zarazil, protože to první, co nám tvůrci připravili, byla hvězdná bitva. Měl jsem si myslet něco pozitivního, když přišlo o život pár lidí, o kterých vůbec nic nevím? Ukvapený závěr. Příběh pokračoval způsobem, který není tak neobvyklý, ale v některých směrech mi udělal radost. Například mě velmi potěšilo, že se děj odehrává i na Zemi, ne jako Star Wars, kde se řeklo, že v úplně jiné galaxii… Ale pár prvků si ST ponechal. Velmi by mi udělala radost krátká prezentace, co se od nynějška za tu dobu změnilo. Například, kdy se objevila ta planeta Vulkán, a co jsou zač někteří tvorové. Měl bych daleko větší přehled. Zde byli lidé a Vulkánci, ale lišili se od sebe nějak speciálně? Ovšem i se svou menší obsáhlostí příběh udržel dostatečnou a zábavnou úroveň událostí a více méně jsem měl přehled. Děj se nevyznačoval příliš velkou komplikovaností, protože vše spjaté se zápletkou se vysvětlilo. Musím přiznat, že počátek všech událostí, vysvětlený později, měl v sobě dost originality a zároveň vyvážil obvyklé rysy příběhů se silnějšími nepřáteli. Jenže po této události už byla velká přímočarost a konec se také nemůže ničím chlubit. Po tomto filmu mám určitě větší zájem o zákulisí světa Star Treku, ale začínat se starými díly, by byla, po tomto s působivými vizuálními efekty, pitomost. Ještě musím vzdát hold skvělému obsazení (těšil jsem se hlavně na Karla Urbana), a velmi oceňuji, že E. Bana nebyl jako hlavní záporná postava úplně typický, jako ty se svým výsměšným a povýšeným charakterem. Fanouškům asi nic neosvětlím, ale ti, co jsou na tom se ST jako já, by mohli být překvapeni.

Už jsem se mnohokrát vyjádřil k rolím Adama Sandlera, které mi téměř všechny přijdou prakticky totožné a stejné pochybnosti u mě panovaly i nad tímto filmem. Proč jsem se díval, když byly pochybnosti? Rád poznávám filmy, které nemají daleko od premiéry, a daleko více než Sandler mě zde zajímal S. Rogen a E. Bana. Rogen měl šanci mi předvést své kvality, ale jeho talent se zatím uplatňoval v povrchních a trapných komediích. I když jsem do této chvíle neviděl jediný jeho kvalitní film, mohu s jistotou říct, že svou kariéru buduje na humoru, a jeho šance zazářila ve filmu Funny People, kde stál po boku dalšího rozeného baviče Sandlera. Před zapnutím filmu mi kazila dobrý dojem neskutečná délka. Očekávání jsem měl nastavené na devadesátiminutový obvyklý typ komedie, jenže děj se ukázal být mnohem komplikovanější, než jsem si dovedl představit. Když uzříte situaci hlavního hrdiny, jímž je z mého pohledu spíš Rogen, hned si jako já představíte příběh člověka, který je na dně a postupem času se probojuje až na vrchol. Taková předvídatelnost by mi zkazila celý den, ale i tak jsem s tím trochu počítal. Kupodivu si dali tvůrci záležet na jiné části příběhu. A s humorem to zde dopadlo tak nějak všelijak. Měl jsem radost, když jsem se nemusel cítit trapně při trapasech některých z postav, ale s tím humorem jsem měl teda potíže. Takové ty výstupy komiků na různých událostech jsem viděl akorát v Simpsonech, jenže zde se lidé nesmějí naprostým pitominám. Ale i tak jsem absolutně nepochopil, jak se mohou lidé v tomto filmu smát takovým hovadinám, které zde padly. Koho baví řeči jenom o věcech týkajících se sexu apod., kde komik nešetří vulgaritou? Do toho budu asi muset ještě dorůst, nicméně mě děj překvapil v tom směru, že řešil více věcí, které se pak rozvíjely od prostého bavení až k milostné zápletce, ale že by mě vyloženě bavil? Trochu moc se natáhl, a neustále se snažil být vtipný, což se po pár chvílích oposlouchalo. Upřímně jsem rád, že projednou jsem slyšel Sandlera v originále, protože dabing by to ještě zhoršil. Film má své kouzlo, ale je spíš pro starší.

Hrob světlušek jsem měl možnost vidět už asi před 7 lety, jenže svým neakčním vzhledem, a se svým příběhem na první pohled bez nadpřirozených bytostí (jako třeba v Princezně Mononoke), nevypadal nijak atraktivně. Jenže teď ho vidím na webech s dobrými hodnoceními, a spousta lidí mi potvrdila, že je film velmi smutný. Češi asi nebyli s to tento film nadabovat, proto mi ke štěstí musela stačit originální japonská verze. Pokud se pamatuji, tak toto byla první zkušenost s japonsky mluvícím filmem a skutečně se mi nedostávalo důvěry. Každý si asi představí Japonce jako hulákající kung-fu bojovníky, ale tento případ dokázal opak. Originální verze přímo ladila uchu, ani bych nyní českou nebo anglickou verzi nechtěl, ale japonsky umím maximálně jedno slovo, proto titulky byly nezbytností. Příběh jsem si představoval úplně jinak. Prvních pár minut mi řekly pěkný kulový, ale poté, co jsem se dozvěděl o místě dění za WW2, řekl jsem si, jak se pustí mladý hrdina do hrdinských činů, či něčeho podobného. Druhou světovou válku jsem navíc v animované podobě ještě nikdy neviděl, tudíž by to byla novinka, jenže WW2 a věci s ní spjaté jsou zde podstatné tak na 10%. Ostatním to zřejmě nedělalo problém, ale já se nemohl od začátku vůbec do filmu vžít. Postavy nedělaly vůbec nic kloudného, a děj se velmi vlekl. Když obě hlavní postavy ztratily matku, také mi to přišlo smutné a představovat si toto v mé situaci, by mě ani nenapadlo, ale nemělo to šťávu. Trochu mi vadily výrazy ve tvářích, a to většinou radostné, protože ještě více posilovaly dětinskost příběhu, ale na druhou stranu velmi obdivuji, že už v roce 1988 se natočil takto vypadající film. Celý není jen o starší postavě, právě, že i malá hraje velkou roli, tudíž její účast zvěstovala velmi intenzivní dětinský nádech, ale vadit mi to přestalo asi po hodině, kdy jsem cítil lítost jen nad tím, když měli hlad. Přívětivou atmosféru dělá velmi dobrá hudba, která ještě více prohloubila emocionální prožitek na vyvrcholení. Hrob světlušek bych dal do rukou těm, kteří by byli schopni vydržet zdlouhavost s tím nejlepším až ke konci.

Ještě před premiérou tohoto filmu jsem z něj viděl v časopisech nějaké obrázky, které mě dost zaskočily. Sacha Baron Cohen zde vypadal tak trochu nepřirozeně od jeho ostatních rolí… No, Ali G Indahouse by teď asi moc velký úspěch neměl, ale jelikož jsem ho viděl už dávno, velice mě pobavil a Borat… Toho si už ani tak moc nepamatuji, ale vím, že ani tehdy zrovna neválel a Bruno? Ten se může řadit až na vrchol Cohenovy pyramidy povrchnosti. Ty jeho projekty jsou stylem bez jediného rozdílu stejně jako Bruno, jenže ten styl využil, ale vsadil do děje něco, co by mě v životě nenapadlo. Určitě to není homosexualita, ale spíš ty věci, kolem ní se točící. Cohenovi zřejmě vůbec nevadí odhalování jeho soukromí, ale když si hrál na gaye, zašel do příšerných extrémů. Celý film není jen bez hlavy a paty, ale zároveň je neuvěřitelně povrchní a nechutně perverzní. Věděl jsem, že v kině bych ztrácel čas, tak jsem si počkal až na českou verzi a mohu nyní litovat dvou věcí. Že jsem byl líný číst titulky, a že jsem si vůbec film pořizoval. Nebudu zjišťovat, jak zní originální verze, ale je mi jasné, že byla určitě mnohem lepší, protože česká byla neuvěřitelně odfláklá a nepřesvědčivá, protože dabing se skládá tak ze tří lidí. A už z Borata víme, že určitá část ze scén byla skutečná z terénu, tudíž se počítalo se stejnými postupy i u Bruna. Tím chci říct, že dabing byl úplně zbytečný, když se do toho nemohli dabéři tolik vžít. V mnoha případech komedií se cítím trapně za postavy, ale Bruno představoval jednu souvislou trapnost, kde se nedalo smát, nýbrž se při mnoha scénách odvracet. Spousta kamarádů říkala, že je to sranda, jenže já si to rozhodně nemyslím. Z některých scén se mi chtělo i zvracet a musel jsem si dělat krátké přestávky, abych se úplně neskácel. Větší slátaninu si člověk nedovede představit. Zápletka je úplně na nic, pokusy o proražení zbytečné a dětinsky a stupidně trapné a závěr byl už úplný vrchol. Retardovaná a naivní postava, navíc homosexuální, už nemůže být originální, aniž by se zdržela naivních pokusů o humor. Příšernější film jsem si vybrat nemohl a doufám, že Cohen s takovými hovadinami nadobro skončil.

Všechny filmy jsou pochopitelně lepší v kině. Kdyby to bylo proveditelně možné, chodil bych do kina na každý film, jenže kdo za to má platit, že? Trailer na Fighting jsem viděl už dávno, a vůbec jsem nemohl přijít na normální důvod, proč by měl běžet v kině. Kdyby nyní měl premiéru Rocky, myslím, že by měl velký úspěch, ale film Fighting předvedl přesně to, co ukázal v upoutávce. Co čekal ten, kdo do kina šel? Myslím, že zájem zesílil trailer viděný v kině, kde na rozdíl od ostatních očekávaných filmů používal hip-hopovou hudbu, která v kině také dělá divy. Shrneme to. Do kina na Fighting by byla ztráta času, což jsem předpokládal před jeho premiérou i teď, když jsem po něm otrávený a v depresi. Channingu Tatumovi jsem chtěl dát šanci po špatném tahu v G.I. Joeovi, který jenom zbytečně zabral čas. Jenže i ve Fightingu nepředvedl Bůhví jaký výkon. S. Stallone si vybral dobrou dobu, kdy ještě nebyly takové žánry běžné, proto když zkombinoval necelé dvě hodiny něco málo zápasů s trénováním spolu s podstatnou romantickou zápletkou, vypadalo to na tehdejší poměry skvěle. Pořád ale nedokážu pochopit, proč se tento film točil. Tvůrcům se zdálo, že je v nynějších filmech málo bojových scén? Vsadím se, že právě bojování stačilo naivně k dalšímu filmu a do něj se vsadila zápletka do pozadí, aby se neřeklo. Bez žen film si nepředstavit. Jenže tento styl je ohraná písnička. Už tu byl v Rockym, v Gólu, ve Wrestlerovi, zbytečné vyjmenovávat všechny… A Fighting má všechny prvky těchto filmů. Z Rockyho má zápasy, z Gólu má hledače interpretů a z Wrestlera špatnou finanční situaci. Děj v sobě nemá nic zajímavého. Je dětinské tvrdit, že mě zde bavily jenom bojové scény, jenže to jediné bylo na filmu trochu zábavné. Doufal jsem, že právě boje budou představovat menšinu, což také ano, ale dialogové, emocionální a podobné scény mě neuvěřitelně nudily – děj je totiž velmi přímočarý, nemluví se o ničem jiném – což opět projevuje klasické rysy jako „Toho chlapa nemůžeš porazit“ a ono nakonec jo… Fighting za to nestojí. Díval jsem se jen díky tomu, že jsem viděl trailer v kině.

S každým rokem se na svět přihrne spousta animovaných filmů, a v poslední době jsem narazil na Monstra vs. Vetřelci, na Vzhůru do oblak a nyní na Číslo 9, a jelikož všechny tyto filmy běžely v kinech, měly všude plakáty, musely logicky představovat novinku hodnou těchto záležitostí. Monstra mě zklamala, Up uvolnilo a 9? Od toho jsem čekal spoustu věcí, hlavně když jsem viděl plakáty s podivnou postavou, představy se jenom hrnuly, ale bohužel se věci vyvinuly tak, že jsem z toho velmi, velmi zklamaný. Očekávání byla nastavena na pořádný trhák s originálním nápadem a zápletkou, jenže ničeho z toho jsem se nedočkal. Nechápu, jak někdo může označovat tento film jako přesahující hranice animovaných filmů… Podle mě je to úplně obyčejný animovaný film, který se drží stejných pravidel a nepřišel s ničím zlomovým. Jestli se nějak změnila technika animace, uznám to, ale i s touto skutečností přece není film nijak výjimečný… Velkou radost mi udělal nápad o vyhubení lidí, po kterých mají nastoupit ty malé věcičky, protože jsem měl vizi o úplně odlišné planetě a podobných věcech. Jenže to něčím zavání. Když lidé prohráli válku se stroji, nepřipomíná vám to třeba Terminátora nebo Matrix? Jistě, že příběh je úplně o něčem jiném, ale základ se zdá být úplně stejný. Asi ten fakt, že zde nehrají roli lidé, a že zde hledíme na úplně zničenou krajinu bez života, stačil k mylnému epickému označení… No, i když ho zde nebyla možnost vidět, jedním z taháků byl i hlas E. Wooda – ten jsem poznal hned. Stačilo slovo a hned jsem viděl Froda… Jenže jeho hlas jsem si vůbec neužil, protože jakmile film začal, následovalo 70 minut podívané, která postrádala jakoukoliv hloubku. Děj je od začátku do konce neuvěřitelně přímočarý bez jakékoliv přestávky. Veškeré dialogové scény netrvají ani minutu, díky čemuž nemáte možnost fandit ani jedné z postav, kvůli nulovému charakteru na straně dobra i zla. Průběh mě neuvěřitelně nudil, 90% jsou „akční“ scény, které nikam nevedou, a hrůza je, že ani nevíte, jaký mají postavy konečný cíl. Přijde mi kruté dávat míň, ale více si film už nezaslouží.

Velice často u nových filmů píšu, že mi nestály za to chodit do kina a za čtení titulků, ale 2012 představoval Emmerichův obrovský trhák roku a jeho výrok, že miluje ničit, to co má rád, přímo musel dostát svému slovu. I mě rok 2012 velice zajímá, jestli i předpověď konce světa dostojí svému slovu, ale po Emmerichově vizi ze srdce doufám, že neproběhne takovýmto způsobem. Titulky mi skutečně nedělaly vůbec žádný problém, protože dialogy jsou jenom hlášky a 80% z celého filmu zabírají dech beroucí vizuální a zvukové efekty. Panečku, vůbec by mi nedělalo problém uvěřit tomu, kdyby byl tento film nejnákladnější v historii kinematografie, protože na tyto efekty nikdy nezapomenete. S nimi jsem skutečně počítal, a ty mě přitahovaly do kina ze všeho nejvíce, protože kdybych čekal na českou verzi, přišel bych o hodně. A s vizuálními efekty jsem počítal i s nezměrnou hlučností, zkrátka si myslím, že se všechny předpoklady, týkající se této stránky, naplní do posledního detailu. S vědomím obrovského propásnutí nejlepší možnosti zhlédnutí filmu jsem věděl, že mi výlet do kina bude za to stát, ale rozhodně jsem nepočítal s tím, že mě opijí rohlíkem. Já byl nastražený i na kvalitní příběh, kde už to začíná trochu vřít. Hned od začátku vám bude jasné, že když jsou zde hlavní postavy, tak ať se stane cokoliv, nakonec to skončí dobře, s čímž tvůrci určitě počítali, tudíž Emmerich se musel soustředit na dobrý děj. No… Děj… Ten představuje tu horší a nemilou část. Tak trochu jsem počítal s tím, že to nebude Bůhví jaký zázrak, ale že by dopadl až takhle? Toto byl vyloženě naprosto neoriginální případ akční komedie, kde se děje úplně všechno stejným způsobem jako v ostatních jen s jinými exteriéry. Příběh se týká dvou skupinek lidí, kteří na dějství pohlížejí z jiných perspektiv, a ta s Johnem Cusackem nedopadla nijak vábně. Myslím, že film má štěstí gigantických rozměrů, protože co by pro vás znamenal takovýto děj bez obrovského plátna spolu s ohlušujícím zvukem? Děj, kde jsou úplně všechny akční a zběsilé scény zakončeny vyváznutím na poslední chvíli, nepředstavují vůbec nic originálního. Lahodí oku, když přeskakují jednu propast za druhou, když podletí pod objektem, který spadne centimetry za vrtulí, když meteor těsně mine jejich letadlo, ale řekněte, nejsou toho filmy plné? Herecké výkony mi také neudělaly příliš velkou radost. Herci nehráli vyloženě špatně, ale jejich reakce na některé zběsilé situace se mi prostě nelíbily. Jo, ale velkou radost mi udělala přítomnost Woodyho Harrelsona. Abych to shrnul, ti, kteří nevídají tolik filmů, budou naprosto ohromeni, protože veškeré efekty jsou totiž úplně bezchybné, a proto se určitě nebudou ohlížet na příběh, který postrádá originalitu, vše v něm končí dobře a následně hraje trochu ohraná vítězná hudva, a ve kterém je zasazeno pár nepříliš intenzivně působících dojemných scén. Zprvu jsem se divil, proč zde první hodnotící dávají taková hodnocení, ale teď už to chápu. Filmoví maniaci se do děje vůbec nevžijí, spíš si jako já budou utahovat z každého předpokládaného úspěchu hlavních hrdinů. Radím vám, spěchejte do kina, kde se alespoň mně zvýšil verdikt o 20%, jinak přijdete o všechno na filmu dobré.

Myslím, že film Já a moje příšera byl film, který jsem za poslední dobu potřeboval. Před dneškem jsem měl za sebou akční, thriller, horrory, komedii i animovaný film a rodinný dobrodružný představoval nyní jedinou alternativu, při které bych si odpočinul, nemusel číst titulky a nestresoval se s tím, že něco v ději nechápu. Z této strany určitě splnil film veškeré požadavky, ale to bohužel nestačí k úplné radosti. Příběh se zabývá stále nevysvětlenou a dozajista velmi zajímavou legendou o lochneské příšeře. Jenže by asi ani mě nenapadla jiná možnost jak film zfilmovat. Zkuste si lochnesku představit v akčním thrilleru, nebo ještě hůř – v horroru. A jelikož by nejspíš i většina dokumentů představovala jenom snůšku nezajímavých řečí, rodinný žánr měl určitě předem zaručeně větší úspěch než jiné, ale i jako rodinný film mi nepřijde nijak extravagantní. Příběh hocha, který najde vejce lochnesky, nemá moc co do sebe, protože se využívá klasický postup, jako u všech rodinných filmů, kde mají děti nějaká tajemství. Jako obvykle je děj udělán tak, abychom se přikláněli na stranu dítěte, a téměř nikdy se s ním v názoru neshodneme. A lochneská příšera? Digitálně velmi povedená ve všech svých „fázích“, ale je na ní něco, co ještě více nasvědčuje řečenému žánru. Děti by se asi bály, kdyby měla co nejvíce odpovídat předpokladům mořských plazů, proto má zpočátku řádku výrazů, což skutečně velmi posiluje dětskou atmosféru, kdy si děti začnou říkat, jak je vlastně ten dinosaurus roztomilý, a následně i emoce a lidské chápání. Děj nemá nijak originální rysy. Stále sledujete emocionální, dobrodružnou a naivní stránku dítěte spolu s dalšími vedlejšími postavami, které zde nepředstavují zlo, ale je lepší takovou věc před nimi tajit. Nevyskytují se zde vyloženě zdlouhavé, nebo vysloveně nudné části, ale děje se téměř pořád to samé a všechny faktory jsou upraveny na dětské poměry a snaží se být vtipné. Já s ohleduplností nešetřím. Film je milý a uvolňující, má i vedlejší zápletku a vyvrcholení si určitě spojíte s Willym kosatkou. Nedoporučuji vyloženě, ale ztráta času to není.

Návrh opět jako spousta filmů, co jsem viděl posledně, neměl nijak velké taháky, které by mě k filmu vysloveně přitahovaly. S. Bullock i R. Raynold jsou oba skvělí herci, ale příliš velké výkony jsem nepředpokládal, když nejde o plně seriózní film. Komedie zkrátka nejsou můj nejoblíbenější žánr a snad ani ten nejlepší herec nebo herečka v nich téměř nikdy není lepší než v ostatních žánrech. Musím ale uznat, že Návrh měl velmi zajímavý, pozoruhodný avšak na komedii velmi běžně splašený nápad. A prvky romantiky samozřejmě nemohou chybět, i když jsou zprvu maskovány sarkasmem apod. Myslím, že průběh už je stará klasika. Tato komedie je postavena na úplně stejném základě, jako všechny jen trochu podobné. Nejdříve se nic neděje, sledujeme všední život a ironii samotnou. Pak se pomocí pár vět dostaneme do právě započatého příběhu plného nevídaných věcí. Po této události přichází, tedy alespoň mi to přijde výstižné, tak zvaná přitrapnělá část, kde by v analýze z devadesáti procent vítězila přetvářka hlavních postav a neupřímné obličeje přihlížejících. Tuto část nemohu ve většině filmů ani vystát, protože s dobrými nápady se ztotožňuji, což zapříčiňuje, že v trapných a naivních situacích se cítím trapně za subjekty. A ze zkušenosti vím, že komedie nikdy, nikdy nekončí špatně, takže mi bylo úplně jasné, že takováto věc nemůže skončit jinak, než zamilováním postav po pěkné řádce „odporujících“ scén. A bavil mě tento tak trochu ohraný způsob? Ano. Scénář je napsaný působivě, scény jsou vtipné i dramatické zároveň. Zvraty nejsou nijak velké, ale i tak mají na děj pozitivní vliv a atmosféra mi svědčila na rozdíl od posledních pár filmů, co jsem viděl. Po celou dobu se nedočkáte žádného kýče, a úroveň vtipu je na přijatelné úrovni. Děj má svůj smysl a nijak zvlášť se neprotahuje. A ještě bych se vrátil ke konci, který stejně jako každý nenechává nic náhodě – také typické. No, Návrh dopadl určitě mnohem lépe, než jsem předpokládal, dokonce i tak, že bych si ho v budoucnu pustil klidně znovu. Více jak 70 nedávám kvůli tomu, že obecně nepředstavuje nic extra nového.

Pandorum jsem si pořídil proto, že jsem chtěl hlavně vědět, jak si s hororovými filmy poradí v nynější době. Moc si jich totiž z roku 2009 nepamatuji a Pandorum navíc vypadalo přesně jako ty filmy, kde víme jenom úplné základy jako například Sunshine, Horizont události, trochu i Vetřelec, zkrátka na tento způsob. A jestli jsem někdy řekl, že těmto filmům už moc nevěřím, tak mi v tomto případě postačil jako důvěryhodnost herec D. Quaid. Tvůrci Pandora skutečně vymysleli příběh, kde jste ze začátku nevěděli vůbec nic. Nejdřív jsem měl představu o filmu, kde půjde o hrozbu v podobě nějakých příšer v nějaké části Země, ale nenapadlo mě, že se celý děj bude odehrávat na kosmické lodi s celkem zajímavou legendou. Myšlenka je skvělá, stejně jako třeba v Sunshinu, ale na rozdíl od něj se o ní mluvilo daleko více a postupně se odhalovala fakta, z níž některá nezněla špatně. Ovšem tato zápletka představovala jen odhalování minulosti, zatímco aktuální nebyla nic moc. Postupem času se dozvíte, co jsou vlastně zač tvorové, kteří hrdinům sužují život, ale do té doby představují neoriginální postavy, které umí jenom jedno. A jelikož jde o znovu zprovoznění lodi, je zde tak trochu tma… Atmosféra je neuvěřitelně depresivní, a když zhlédnete film, nevíte, kde vám hlava stojí, protože atmo je zkrátka jako všechny z vesmírných lodí, kde slyšíte pracující součásti lodi. Dopovím myšlenku tím, že průběh nepředstavuje nic nového – celý film je o cestě přes překážky, kde se postupně přidávají postavy, utíká před nepřáteli atd. Ovšem ne, že bych se nudil. Konečné scény jsou celkem typické, ale spoustu věcí jsem nepředpokládal. Přímočarý byl film do chvíle, kdy jsme se konečně dozvěděli dostatek informací, ale i tak jsem si musel některé scény pustit znovu, abych si všechno srovnal. D. Quaid neměl nijak extra roli, ale díky za jeho účast. Tím ale nechci říct, že ostatní herci byli špatní. A nakonec chci ještě poděkovat tvůrcům za poctu ČR, když prvním jazykem pronášejícím slova Země, byla právě čeština. Pandorum má zajímavou myšlenku, ale není to film, na který se nezapomíná.

Veřejní nepřátelé neměli žádné problémy s popularitou. Stačilo mít v obsazení Johnnyho Deppa a fanoušci se slétli jako vosy na med. I mně stačil tento prostý argument, protože tento oblíbený herec snad nikdy nebyl v mé blízkosti pomlouván a sám si myslím, že je skutečně dobrý (i když plakáty Jacka Sparrowa pro mě nepředstavují prioritu…). Veřejní nepřátelé mě lákali, ale zase jako spousta filmů mi nestáli za čtení titulků a navíc jejich název se snad až příliš podobal filmu Veřejný nepřítel č1, který je sice francouzský, ale na první pohled v něm šlo o to samé. A taky, že ano. Veřejný nepřítel č1 s Vincentem Casselem se zrovna moc nepovedl, protože byl příliš jednotvárný a dost zdlouhavý, ovšem od Veřejných nepřátel jsem díky Deppovi čekal daleko více. Určitě nemohu považovat film jako kopii zmíněného filmu s podobným názvem, protože oba jsou podle skutečných událostí a biografické, ale určitě můžu říct, že jsou oba úplně stejné, jen s tím rozdílem, že tento je o něco málo zábavnější. V obou případech jde o lupiče, kteří si dělají, co chtějí a se svými bandami vykrádají jednu banku za druhou. Jenže je tu ten problém, že v obou případech se v těchto scénách nedají nacházet rozdíly. Tedy až na celkem odlišný charakter obou hlavních postav. V tomto případě se mi mnohem více líbil John Dillinger než Jacques Mesrine, který spíš dbal o svou pověst a nevydobyl si post kladného hrdiny. A navíc J. Depp hrál v daleko méně depresivním film jako Cassel, a díky Bohu také za jeho dabing. Rašilov je pro Deppa pouze v komediích, Deppův hlas v české verzi byl posílen daleko charismatičtějším člověkem. No… příběh myslím nepředstavuje vůbec nic nového. Vůbec neměl vyšší záměr, jak jsem čekal a zápletky přicházely nějak pomalu. Co se zde dočkáme? Klasický hrdinův vztah s ženou, pár krádeží, útěk z vězení, přestřelky… Bohužel jsem se po většinu času dost nudil, protože některé postavy mi zde přišly dost zbytečné. A důležitějších postav také není zrovna moc, tedy s kterými bychom se více seznámili. V životě by mě to nenapadlo, ale Ch. Bale se mi zde líbil. Možná to bylo jeho dabingem, ale jeho postava a role nevzbuzovaly klasický dojem z jeho ostatních. Celkem se mi líbila kamera, ale vadila mi (ne po celou dobu filmu) přímočarost. Například vyvrcholení mi přišlo dost brutálně useklé a vzhledem k hrdinovi negativně nepředvídatelné. Film nesplnil veškeré požadavky, tudíž mi stačil pouze jedenkrát.

O Náhradnících jsem velmi pochyboval. Stačilo vidět trailer a Bruce Willise na plakátu s podivným a tajemným výrazem, a hned mi bylo jasné, že do kina rozhodně chodit nebudu. Film jsem si představoval snad ve všech možných verzích, které jsem viděl. První, co mě napadlo, byl samozřejmě Terminátor, když se na imdb.com vyskytovaly obrázky obličeje z půlky lidským a z druhé strojovým obličejem. A druhá věc třeba Já, robot a pak spoustu filmů o klonech. Každopádně jsem si nedovedl představit nic originálního spojeného s Náhradníky, aniž jsem měl potuchy, co vlastně představují. Jenže ve fantazii se meze nekladou, a i když v sobě nese film nespočet prvků předchozích filmů, nemohu popřít, že je film alespoň trochu originální. Náhradníci v pravém slova smyslu je určitě výborný nápad a hned se mi při této myšlence vybavuje spoustu věcí, které by se s ní dalo dělat. Původně jsem měl obavy, že příběh nebude představovat nic jiného, než nějaké vymknutí se náhradníků z pod kontroly, a že půjde o zběsilou záchranu lidstva. Zkrátka něco jako Já, robot. Myslím, že tvůrci velmi působivě zaonačili fakt, že jde v postatě o to samé, jen z jiného úhlu pohledu. Velmi obdivuji, že celý film nebyl jenom snůška prachsprosté akce, která by se opět mohla srovnávat s Já, robotem, jen s rozdílem v postavách. Jenže zas tak dobře svou práci neodvedli. Celou dobu máte prakticky možnost sledovat vymoženosti, výhody atd. náhradníků, a to vám znemožňuje dívat se zároveň na kvality děje. Prvních pár minut se mi úplně vymykalo kontrole. Neměl jsem ani páru o tom, co Náhradníci jsou, co dělají a k čemu slouží, a navíc se po chvilce šlo rovnou k věci a já byl totálně mimo. Myslím, že až po půl hodině jsem znal všechny okolnosti a konečně našel záměr. Do té doby jsem si užíval nevědomí, a zároveň pozoroval oné možnosti náhradníků. Speciálně nápad s vojáky v přestřelce mi přišel jako dobrý nápad. Ovšem mě trochu zklamalo jedno obsazení. Ne, jeho výkon, ale J. Cromwell už představoval úplně stejnou postavu opět v Já, robotovi. Nicméně Willisova role začala být nezajímavá od chvíle, kdy o svého náhradníka přišel. Průběh se téměř ztotožňoval zase s Já, robotem, pár zvratů nastalo, ale nic extra velké. Chyba tkvěla v nedostatečném hloubkovém pojetí. Přímočarý je film tak jako tak. Ovšem s hlavní myšlenkou se neskoncovalo ani v druhé části a ukázaly se další výhody náhradníků, což je jedině dobře. Náhradníci mají skvělý nápad i obsazení, ale děj a zápletka už nic nového a vyčnívajícího nepředstavují.

Ach jo! Kam jsem dal hlavu, že jsem chtěl zchecknout Hostel? Já si říkal, že přece nemůže být ten film zas tak špatný, koneckonců nemá >zas tolik< špatné hodnocení a navíc jsem chtěl vidět opět něco málo z České republiky – tedy z jejích exteriérů. Jak to tak vidím, tak už asi nebudu moc věřit filmům, které mají na všech webech hodnocení 5-6, protože takto jsem byl zklamán už víckrát – například Pátek třináctého má asi 5, a já se vrhnul hned do jeho šesti dílů – tím chci říct, že se nedopustím tak významné chyby, jako je shlédnutí druhého dílu. Nedávno jsem režiséra tohoto filmu, Eli Rotha, viděl v Hanebných panchartech, proto jsem také do jeho filmu vkládal velké naděje, i když s jeho režijní tvorbou nemám zkušenosti. No, řekněme, že i vhledem k jím napsanému scénáři, ho budu obdivovat akorát v jeho hereckých kvalitách. Nechápu, jak někoho může napadnout něco tak strašně neoriginálního, ohraného a příšerně nudného. Příběh nemá ani nedostatečnou hloubku, co má znamenat po tolika podobných filmech výlet tří kluků, kteří hledají jenom nějaké holky na špásování? Přes půl hodiny se děje pořád dokola to samé a to nás jako má bavit? Když se tak trochu pozmění hrdinové č1., jde to s kvalitou pořád níž a níž. A brutální scény? Co to mělo znamenat, když tu ani nebyl k tomu konání kloudný důvod? Navíc zas tak příšerné nebyly, a ten, kdo je prováděl, se dal tak trochu předvídat, protože jinak by neměl ve filmu vůbec žádný smysl. Myslím, že ani v těch brutálních scénách jsme se nedočkali ničeho nového – klasika. Oběť řve a naříká a činitel si se zvrácenou potěchou hraje s různými nástroji. Klasický sadismus, ale nejhorší na tom je, že do konce filmu se vůbec nedozvíte, k čemu ta továrna plná úchylných sadistů je. No, a zápletka spjatá s hlavním hrdinou nemohla dopadnout jinak, než se si na hrdinu skutečně hrál. Opět se naivně využila metoda, kde se hlavní postava stane nástrojem pomsty a spásy. V mžiku se z oběti stane „lovec“, a říkám to proto, abych diváky spíš odradil, protože Hostel si dokonce i z českých exteriérů dělá Slovensko, a i tak vám zkazí celý den.

Myslím, že každý, kdo se na tento film chtěl dívat, k tomu měl jediný důvod. V Transformers byla Megan Fox >člověkem< číslo jedna, protože je mladá, krásná a na vzestupu. Samozřejmě, že snad jenom ona je důvod k velké pozornosti, protože když už ji známe jako sexy buchtu vedle Shia LaBeufa, musí se také předvést ve svém filmu Jennifers body. Velmi jsem se těšil, jak si povede bez obrovských digitálních vesmírných robotů a nebylo vůbec jednoduché to přijmout, protože už jsem si ji s tím filmem spojil. No, a jak to dopadlo? Myslím, že mohlo trochu lépe, protože Megan nedopadla sama špatně, ale spíš ten nápad pro film. Vsadím se, že kdyby účast odmítla, vůbec by nedošlo k realizaci, protože tvůrci chtěli určitě využít toho, jak bude vypadat v horroru. A jen ona situaci trochu zachraňuje, jenže já se nenechám opít rohlíkem. Budu na Megan hodný, ale ke zbytku tolik ne. Když jsem viděl plakáty, nějak jsem si spojil film s filmem May. To byl neuvěřitelný propadák, a díky Bohu, že Jennifers body nepředstavoval další pošahanou psychopatku, co vraždí kvůli lidským částem těla. Jenže co si představit dalšího, co by mohlo vypadat jako horror? Nepadl los zrovna na upíry, ale v podstatě na něco v tom smyslu. Megan plnila svou roli, co se týče její krásy, jenže scény, kde svádí každého, koho chce sníst, nemohly vyvrcholit jinak, než brutální scénou. Tyto scény tvoří většinu filmu, kde se neděje nic jiného, což mi přijde hned po chvíli dost ohrané. Doufal jsem, že film nabere nějaký jiný konec, ale holt se vybrala ta přímočařejší cesta – kamarádka začne hledat v knihách, jak ji zneškodnit. A stejně moc nemůžu věřit, že v původně normálně vypadajícím filmu se nakonec objeví démon, který se zrodil po obětní formuli… Megan moc neslušela tlama plná ostrých zubů a její konec spjatý s tou její kamarádkou mi přišel dost naivní a trochu stupidní. A aby nebylo satanovských věcí dost, dospějeme ještě k vyvrcholení, což byl opravdu vrchol stupidity. Úplně nelituji toho, že jsem viděl Megan takovou, protože v komediích asi moc zářit nebude, ale už bych u ní nechtěl nic podobného.

I nové animované filmy mě vždycky zajímají a stejně jako film Monstra vs Vetřelci i Up byl jeden z těch viditelnějších. Sice podle nějakých obrázků nevypadal příliš dobře, spíš velmi dětinsky, ale jeho hodnocení na imdb.com od asi 54000 lidí s hodnocením přes 8, mi nedovolilo o filmu jakkoliv pochybovat. A myslím, že takto velký úspěch tkví v tom, že si film vůbec na nic nehraje. M vs V si pokazili dojem tím, že používali už starý ohraný humor, a že o ten tu šlo především. Tímto chtěli, aby se mladší diváci řehtali jako blázni, když ještě neviděli tolik pořádných filmů. To Up vyloženě představuje animovaný film pro děti s dobrodružným příběhem, který není nijak obtížný na myšlení a spíš v něm kráčí o příběh a dětské vztahy k věcím, než o humor. Vskutku, další dílek k vyplnění dětských fantazií. Děda si po celém prožitém životě usmyslí, že splní svůj dávný slib, a vydá se na šíleně dobrodružnou cestu. Netrvá dlouho, a je vám hned jasné, že se nedají očekávat nijak velké věci. Ovšem ani já se nestanu černou ovcí, protože nemohu říct, že se mi film nelíbil. Díky jeho přiměřené dávce vtipu byl nakonec celkem zábavný, milý a zároveň i docela originální, když pomineme (i v jiných případech) tu hezkou řádku nereálností. Dokonce se dá tolerovat i řádka dětinskostí, protože prostě víte, že se to myslí vážně. Celkem se mi líbila první hodina, protože ještě nešlo o nic velkého. Mozek jsem nepotřeboval, užíval jsem si pěkného grafického zpracování i velmi zajímavé originality v podobě obojku pro psy. A i když psi představovali další plnohodnotné postavy, s tím skvělým zvukovým zpracováním to byla i sranda. Vlastně mi dělá velkou radost, že se mi nechtělo čekat na český dabing. No a druhá část už byla vyloženě lahůdka pro děti 10 a míň. Z postav se stali opravdoví hrdinové a průběh si můžete domyslet. Záporný hrdina zde mohl být, ale proč zrovna takovýhle? Vůbec tomu tak nemuselo být, vždyť se z dobráka stal záporák s úplně nesmyslnou řadou okolností. Beru to jako mínus, protože mi to přijde jako první a poslední alternativa, co tvůrce napadla. Up mi ale udělalo radost.

Filmy se zombie jsem nikdy neměl moc v lásce, protože jako spousta jiných podobností, jako třeba upíři, jsou právě i zombie vždycky stejné. Aby nedošlo k omylu, tak ještě připomenu, že v Já, legendě byli zatím nejlepší, co znám. No, a když vám vidím zombie film, který je označován jako komedie a na imdb má zmutovaného klauna, zapomenu na klasické zombie a už se nemohu Zombielandu dočkat. Je pravda, že se od ostatních trochu odlišuje svým pojetím tohoto tématu, ale že by to byl zas takovej vodvaz, to teda určitě ne. Jestli mi něco přišlo originálního, tak neustále připomínání pravidel pro přežití v Zombielandu. A je super, že jsou tyto pravidla ve filmu i obhájena, a to někdy i velmi vtipným způsobem. Když se na to tak dívám, svým stylem považuji film jako plnohodnotný, ale i tak mi připomíná většinu parodií a teenagerovských komedií. Vždyť víte… Zde je hlavní postavou přesně takový teenager, a postupem času se začínáte dozvídat, že zde nejde jenom o přežití v nehostinných místech, ale také o romantickou zápletku. No… film, i když je dost přímočarý, toho přesto má celkem hodně. Sarkasmem je film úplně napěchovaný a většině vtipných scén jsem věřil. Snad ani jednou se zde nesetkáte s žádnou povrchní. On je celý film brán vážně, protože prvků parodie se zde nalézá velmi málo, ale po pár scénách se děj nedá srovnávat svým stylem s ostatními podobnými filmy. Třeba filmy „něco“ mrtvých (je toho dost) nebo Resident evil jsou úplně jiné. Nemyslím tím, že styl zde byl špatný, spíš výsměšný. Zombie zde klasicky nepředstavovaly postavy vyvolávající strach, nýbrž byly pojaty jako lovná zvěř a jejich „účast“ je spíš vedlejší. Dalo by se to označit jako něco mezi zombie filmy, které se snaží nahnat strach a těmi, co si z nich dělají vyloženě srandu jako Živí mrtví. No, je to zajímavá změna. Avšak je škoda, že film nesvedl obhájit svůj pokus o úspěch, když se zmohl na tak malou délku. Děj totiž vypadá, že vše, co se zde řekne, si přijde na své a nějak se vyřeší nebo nějak vyvrcholí, ale ne vždy tomu tak je. Herci jsou ale lepší, než jsem čekal. Na 50% za to film stojí.

Panenko skákavá! Snad nikdy by mě nenapadlo, že se dokážou i Skandinávci takhle odvázat! Něco mi dodávalo naději, když jsem si film vybral, že film nebude jenom plný rádoby strašidelných scén, a přání mi vyšlo, i když mám přesto velmi smíšené pocity. Začátek? Typické. Pár mladých výrostků si vyrazí užít prázdniny do končin bez mobilního signálu, a jejich zdánlivě hezký výlet se změní v noční můru. Jenže v tomto filmu je něco daleko více. Stačí jenom zchecknout tu řadu, která představuje označení žánrů, a je vám to hned jasné. Tento film se nesnaží být ani tak strašidelný, jako se marně snažil Pátek 13 nebo Evil Dead (udělalo mi velkou radost, když o těchto filmech padla řeč), spíš tvůrce zajímalo, jak udělat film ve všech směrech zábavný. To se snaží všichni, jenže těmto pokus bez okolků vyšel, protože nudné jednotvárné Pátky 13 se změnily na skvělou podívanou. Snad nikdy se mi to nestalo, ale když jsem věděl, že se film bude tvářit, že je strašidelný, nikdy mi na postavách nesešlo. Vždy šlo totiž o to samé, ale zde si mě všechny získaly svou výjimečností v kolektivu. Jenže musíte prostě počítat s tím, že nějaké musí zemřít, a to mi přišla v tomto případě škoda. Úspěch tkví v přívětivé a „světlé“ atmosféře a posledních 40 minutách, protože prvních 45 se podezřele podobá všem horrorovým fraškám, kde jste obklopováni neznámým a to vám má nahánět děsnou hrůzu. A jak já se začal bát, když jedné postavě zombie roztrhli lebku na dvě půlky. Už se film začal nebezpečně zhoršovat, když se cesty hrdinů rozdělily a všem filmovým maniakům se snad splnil sen. Když na vás začnou útočit zombíci a ke všemu nacistický (velmi dobrý a vtipný nápad), samozřejmě by i vám nezbývalo, než začít klást odpor. A vsadím, že spoustě divákům se to bude líbit, protože se budou moci s činy postav ztotožňovat. Panečku, to si užijete zbraní, roztříštěných hlav, uřezaných, potrhaných a znetvořených částí těla! Zkrátka inspirace se nachází na tričku jedné postavy – u filmu Živí mrtví. Zombie, dříve představující smrtelné nebezpečí, se záhy stanou terči nesmírné brutality, čemuž se budete řehtat ještě dlouho. A ke konci se alespoň trochu vrátíme k původní myšlence a závěr vás opět složí na kolena. Dokonce i ten název si v závěru přijde vážně za své!

Film Paranormal activity jsem plánoval jednou na temný večer, protože mě opravdu velmi zajímalo, zda dostojí svému slovu. Když se svévolně označuje za nejděsivější snímek z roku 2007, musí se vytáhnout s pořádnou podívanou, na kterou se nezapomíná. Já hned ze začátku chtěl věřit, že film je podle skutečných událostí, protože tu dokonce psali, že je tento film věnován památce dvěma hlavním postavám, jenže mám z toho hlavu kolem. Podle toho, co jsem viděl, si to rozhodně nedokážu připustit, ale zatím jsem nikde nenašel skutečnou pravdu a vědět to, konečný rozsudek by zněl určitě trochu jinak. Myslím, že buď tomu nerozumím, nebo jsem opravdový filmový Nebojsa, protože tento film mi naháněl hrůzu asi jako šátek s lebkami. Velice obdivuji, že je tento film natočený amatérskou kamerou, protože takto vypadá mnohem realističtěji, než kdyby měl samé známé herce a byl by označován jako velkofilm. Tvůrci tímto krokem zároveň hodně vydělali. Hned od začátku to začalo být zajímavé. Když jste slyšeli neznámé dupání po schodech, pohnutí dveřmi, skutečně jste začali mít hlavu plnou myšlenek, ale následující mě už trochu zaskočilo. Nejdříve jsem měl představu o jakémsi filmovém dokumentu, kde se prostě pomocí neznámých paranormálních jevů začnou pohybovat věci a nic víc. Jenže jakmile se začalo napětí stupňovat, začalo mi být jasné, že spíš, než sledovat, co se jak nepředstavitelně stane, se mám spíš obávat následujícího. Lhal bych, kdybych tvrdil, že se mi celý film nelíbil. Když na obrazovce běžel čas, kde se mělo něco stát, velmi se mi líbila náhle tajemnější atmosféra pomocí zesílených basů. Stín, který byl vidět jednou na dveřích, nebo stopy po prášku vypadaly dobře stejně jako přehrávání zvláštních zvůků, ale nic z toho nenahánělo hrůzu. Okamžitě se mi totiž vybavil mimozemšťan Predátor s jeho možností se zneviditelnit, a následující děj, jenž měl spíš signalizovat větší napětí, se změnil spíš na sci-fi. Situaci zachraňovala snad jen žádná hudba a fakt, že jsme vůbec nevěděli, s kým máme tu čest. Dvojku si zatím nedovedu představit originální.

Monstra vs vetřelci je velmi poutavý název. Vyvolává ve vás spoustu dětských představ, které se mohou realizovat, a já se hlavně těšil na zpracování nového 3D animovaného filmu. Vídám jich sice dost, ale když jsem měl alespoň potuchu o tom, co v tomto uvidím, bohatě to stačilo k tomu, abych si film pořídil. Jejda, ještě že jsem nešlápl vedle, když jsem nešel do kina. Nešel bych, ani kdyby film dopadl dobře, ale v této situaci mi hlavně dělá radost, že jsem byl opět líný číst titulky. Zkazil bych si zážitek totiž ještě víc, než je tomu tak nyní. Nic stupidnějšího jste v repertoáru neměli?! Tento film představuje snad jeden z nejméně originálních filmů, co jsem kdy viděl. Napodobenin je zde celá řada, řekněme třeba hned úplný začátek, kde vidíme rozbití jakési planety. Nepřipomíná vám to Fantastickou čtyřku 2? Změna v „Enormicu“ pomocí meteoritu mi přijde jako odvar z ozáření radioaktivním zářením a mimozemský stroj kopíruje ochranný štít z Války světů. A nedokážu si nevzpomenout na tu postavu ze slizu, která pro změnu kopíruje jeden díl ze Simpsonů, co se týká trávení potravy. Příběh se nemůže rovnat snad s žádnými animovanými filmy. Záchrana světa mi přijde už trošičku omšelá, zvlášť když se jedná o další neuvěřitelně přímočarý a velice krátký film. Záchrana před čím? Před mimozemšťanem… pár filmů mi to také připomíná, ale co se ze začátku zdá být, jako velice seriózní soupeř se změní v úplnou frašku od chvíle, kdy je mimozemský robot položen na lopatky. Tato postava, stejně jako úplně všechny ostatní, už požívá neuvěřitelně ohraný a po řádce 3D animovaných filmů od dob Shreka (kterého jsem zde nespatřil) humor, který už ztratil své kouzlo. Vždyť tvůrci musí vědět, že všechno má své meze! Co měl třeba znamenat komický výstup prezidenta, naivita mimozemšťana (a jméno Galaxar opět kopírující F. čtyřku), stupidní a naivní hlášky jako obecná stupidita každé postavy? Děj vůbec nejde do hloubky a vymyslel si i zdánlivě důležité věci, o nichž padla sotva tři slova. K přirovnání nejtrapnějšího anim-filmu poslední doby jsem dospěl po scéně, po krátkých titulcích.

Kurz negativního myšlení mě velmi zajímal, co se týkalo jeho označení jako art-filmu. Když skončil tak dobře na festivalu v KV, nemohl zklamat, protože a taky nezklamal. Umělecké filmy mě s přibývajícím věkem začínají zajímat čím dál více a tento film nyní patří k těm dobrým. Ale představoval jsem si ho trochu jinak. Většina art-filmů je někdy až příliš klidná a scénář jde většinou hodně do hloubky. To tento film je spíš daleko více komediální, ale jelikož svou má svůj působivý styl, představuje v tomto odvětví pro mě velkou novinku, u které se může člověk i zasmát. Jakmile se film pustil, hned mi bylo jasné, že nepůjde o nic jednotvárného. Všechny postavy totiž nepředstavovaly obyčejné lidi, tudíž ani film nemohl být obyčejný. Téma pro tento film bylo velmi citlivé, konkrétně o vozíčkářích a handicapovaných, což mě vedlo k zamyšlení jako třeba u toho, že není dobré mít nad nimi příliš velký soucit, což vede k jejich komplesu méněcennosti. Ale vzhledem k tomu jsem čekal trochu rozvinutější příběh. Vím, že v takovýchto filmech nemá smysl klást příliš velké požadavky na děj, ale i tak je mi velmi líto, že se svým stylem se film nenatáhl o trochu více. Ať chci nebo ne, musím přiznat, že mě film rozhodně nenudil. Atmosféra je trochu ponurá vzhledem k situaci hlavních postav, ale zároveň dost rozjetá. A velmi oceňuji, že zápletka netkvěla v tom, že hlavní hrdina pomoc přijme a začne se sebou něco dělat, ale právě v pravém opaku. Tento zvrat navíc načala scéna, která mi okamžitě připomněla film Hanebný pancharti. V následujícím ději se to jenom hemžilo přívalem emocí, jen se musí přiznat, že se občas zašlo trochu do extrému, a to dokonce až k ruské ruletě. A asi jako každého mě rozesmály ty jejich červené šátky jako v Lovci jelenů… No jo, jenže hned po tom už zbývaly asi jenom čtyři minuty. To mě trochu zklamalo, protože závěr se nevytáhl s ničím přesvědčivým. Mě prostě nepřišla jako poučná ta poslední věta „Musíš myslet i trochu negativně“. Norové se ovšem vytáhli. Je zajímavé, že art-filmy přicházejí z dílen téměř výhradně severních evropských zemí… Jen tak dál.

Původně se mi nedostával dostatek důvěry k tomuto filmu kvůli jeho žánru, který mě moc nenaplňoval optimismem. Ale zároveň mě nesmírně zajímal příběh, protože jeho hodnocení nejsou vůbec nízká. No, mám to za sebou a zklamán nejsem. Fantom opery je zcela unikátní svého druhu, protože písně zde zpívané jsou zároveň i z 99% celým scénářem, tudíž se s tím musí počítat a chtít to tolerovat, jinak nemá smysl se koukat. Probůh, ještě teď mi plesá srdce nad tím, že jsem nechtěl pokračovat v takové mé tradici. Všechny filmy chci vidět pokud možno v češtině, a existuje jen málo výjimek, ale zároveň děkuji tomu, že se ani Češi nepokoušeli dabovat. Jen si to zkuste představit, jak by se celý film zkazil, i kdyby se dabovalo to jedno mluvené procento… V tomto případě prostě musíte vydržet čtení někdy i velmi rychlých titulků… Zprvu jsem měl dojem, že způsob a rozvržení zpěvu bude vypadat jako v Mamma Mia. Nemá ani smysl tyto filmy srovnávat… Zpěv všech herců je nádherný. Snad nikdy by mě nenapadlo, že třeba G. Butler se svou dávnou rolí temperamentního řvoucího Leonidase, by mohl roli tak krásně nazpívat. A stejně, bez ohledu na toho, kdo zpívá, se vám změní celý den, protože je to zkrátka souhra nádherných lidských hlasů plná veškerých emocí. Ať chcete nebo ne, ptát se na to, o co zde vlastně kráčí nebo vyžadovat složitější děj, se prostě nedá. S příběhem je to zkrátka jako v divadle, kde jde většinou o pobavení. Romance je po muzikálním žánru hned ten druhý nejdůležitější, a kupodivu ani to mi vůbec nevadí, i když mi přišlo trochu ujeté, jak hlavní hrdinka přecházela nějak rychle z jedné strany na druhou. A dalším velkým plusem jsou samozřejmě kostýmy a pochopitelně libozvučná hudba. G. Butler se nesmírně vytáhl. Neznám všechny jeho role, ale tato je na stejné úrovni, jako ty co znám. A E. Russom je zde překrásný skvost s také překrásným hlasem. A ještě jsem si nemohl nevšimnout výrazného P. Wilsona, kterého jsem viděl nedávno ve Watchmenech a K. McNally alias Gipse. Děj rozhodně není nudný, protože jste jednak nuceni číst veškeré dialogy a hlavně proto, že je to zkrátka zábava. Konec jsem čekal smutný, jak jsem někde slyšel, ale i tak, jak dopadlo, se mi velmi líbil. Fantom opery je asi nejlepší film svého druhu.

Dnes jsem ani tak moc neměl chuť na nějaké horrory, ale když se stalo, a měl být k tomu nějaký důvod, tak ten, že jsem chtěl prověřit „Mistra horrorů“ Sama Raimiho. Asi vím, čím to je, že je Evil Dead hodnocen tak dobře. Nemůže to být ničím jiným, že v té době se lidé museli daleko více bát, protože dobré horrory se nevyráběly zrovna na běžícím pásu a některé způsobovaly i infarkty jako třeba Vetřelec. Ale Evil Dead? Připouštím, že je asi o něco lepší než Pátek třináctého, ale co na něm všichni vidí? Já si myslel, že S. Raimi je v dnešní době už nějaký veterán, a že film „Stáhni mě do pekla“ už neměl takové grády kvůli vyčerpané škále nápadů, ale měl setsakra velké štěstí, že si pověst vydobyl takhle brzo. Nemohu to dostatečně posoudit, protože v obdobě filmů osmdesátých let jsem nežil, ale i když budu brát menší ohledy na věk, ocením tento film velmi špatně. Když uvidíte plakát s mužem držící motorovou pilu, nejspíš vás napadne, že tento subjekt bude představovat vraždícího maniaka. Plusem je, že tomu tak není, protože pak by to vypadalo jako druhý Pátek třináctého. Nápad není zas tak špatný, i když spíš zavání pohádkou pro děti, ale je daleko konkrétnější a hned od začátku víme, že o realitu prostě nepůjde. Opakem může být třeba Noční můra v Elm Street, kde původ Freddyho moci drželi tak dlouho, než si užili jeho vraždění ve všech různých stylech. A dalším plusem je, že se film zdržel všech oplzlostí jako opět Pátek třináctého, kde se toho nezdrželi v žádném díle. Ale zápletka už stojí za prd. Uplyne sotva 15 minut a máme tu zombie. A náhle vím, z čeho si dělal srandu film Živí mrtví. Zombie s nadpřirozenou silou nemají nic do sebe, a asi jediné, co tyto odlišuje od ostatních, je, že měly své dialogy. Panuje zde sice docela strašidelná atmosféra, ale bohužel se u ní člověk nebojí a bodejť by… Když vám ty zombie melou to samé a vydávají směšné zvuky, působí celý děj výsměšně. A průběh si podle taháku „zombie“ můžete sami domyslet… Sam Raimi mě nepřesvědčil a pochybuji, že po těchto zkušenostech budu mít dostatek důvěry k jeho dalším horrorům.

K filmu Ztraceno v překladu jsem se dostal náhodou, když mi bylo řečeno, že je to dobrý film. O čem film je, jsem vážně nevěděl, ale překvapení mám rád. Pustil jsem film a dost mě překvapil. V životě by mě nenapadlo, že by někdo mohl takovýto vymyslet. Už jsem viděl nespočet dramat, ale takové určitě ne. Svým stylem se nepodobal snad žádnému, který jsem viděl, protože mi nejspíš pořád něco unikalo. Ať byla moje snaha sebevětší, po celou dobu trvání se nedalo určit, co má film vlastně za lubem. A nic jiného, než spojitost s prostředím Tokia, mě nenapadá, když se podívám na název. I když mi unikala idea, pořád měl příběh něco do sebe. Nejvíce se mi líbila první půlhodina, když ještě dvě hlavní postavy neměly spolu ještě nic co do činění. Tato část osvítila některá místa Tokia v různých světlech a alespoň jsem se dozvěděl, co postavy na tom místě dělají. Jedná se o nesmírně klidnou a uvolňující část, ve které o moc nejde, a vy máte dostatek prostoru prostudovat charakter postav. Neměl jsem ani jinou možnost, než shledat nejlepší roli Billa Murraye. Tento herec se mi ukázal ve filmu snad poprvé a jeho premiéra dopadla všelijak. Působil na mě neustále velmi klidným dojmem a po celou dobu jsem mu důvěřoval, že se to nezhorší. A S. Johanson totéž. Její scény nabíraly veškeré směry, jak vtipné, tak emocionální, ale vždy měly klidný průběh. On vlastně celý film nemá vůbec nikam na spěch, vždyť jen díky tomu se natáhl na hodinu a půl. No, a po první půlhodině jsem už moc nevěděl, co si myslet. Děj začal být trochu zbrklejší a já se jenom modlil, aby to mezi postavami nějak více nezajiskřilo, protože obě si mě získaly právě temperamentem, a chtít aby se nějak měnily, by byla blbost. Díky Bohu za nepřekročenou hranici, díky čemuž to celé nebyl kýč. Nuda nebyla na místě, bylo jen málo míst, kde se mi přizavřela víka, po většinu času jsem sledoval s úsměvem na tváři. No, a jak film začal, tak stejným způsobem i skončil - zajímavě. Ale kdybych měl další diváky nalákat, asi bych nedokázal příběh popsat poutavě, do toho se zkrátka musíte odhodlat a dát možnost náhodě.