Omarovic

Odyssea jsem viděl poprvé už hodně dávno a mám na něj jen dobré vzpomínky. Je to už nejméně deset let a za tu dobu se můj pohled na filmy trochu změnil, viděl jsem stovky dalších podobných filmů, ale jiný film o Odysseově cestě tu není, a po tomto asi ani nebude. Vážně si myslím, že zpracování tohoto příběhu je celkem uspokojivé, tedy příběhu o Odysseovi, protože ta část z Iliady je přímo otřesná. Byl by vlastně velmi dobrý nápad podívat se nejprve na Tróju a pak na The Odyssey bez prvních pětadvaceti minut, protože to byla vážně ostuda. Nic jsme z ní neměli, jen pár ubohých větiček s příšernými bojovými scénami a vůbec. Ovšem to je jen okraj opravdového příběhu, který dopadl jinak celkem dobře. Samozřejmě, když srovnáte Tróju a tento film, vyhraje jednoznačně Trója, ale to jen proto, že Ilias není tak nabytá důležitými a nevypustitelnými událostmi. Příběh Odysseův je na více než na dvě hodiny a vlastně by ani tvůrci v tomto století podle mě nedokázali vymyslet příběh, který by měl stejnou epičnost jako Trója, kde máte dvě strany (což je v O. nemožné), předlohu prakticky jen o boji, takže se daly skvěle využít dramatické scény a prodlužovat důležité události podle libosti. Proto si myslím, že Odysseus bez těchto výhod, ač pouze ve verzi, která nešla ani v kinech a šla nejprve do televize, je zobrazen nejlépe, jak to jen šlo. Sice bych nyní asi radši viděl v jeho podání Seana Beana z Tróje, ale Armand Assante hrál velmi dobře. Tak a teď k příběhu. První díl mě nyní opravdu vyloženě nudil. Sice zde bylo pár zajímavých událostí, ale děj byl neuvěřitelně přímočarý. Události s kyklopem jsem se dříve hodně bál, ale nyní už to nebylo to pravé a to dokonce i ta se zvířaty na mě nepůsobila tak, jako prvně. To až druhá část nastavila laťku výš. Děj se už odehrával na více místech a už nešel od deseti k pěti kvůli prostému vkráčení od jednoho dobrodružství k druhému jako v prvním díle. Efekty se vydařily v obou dílech, to se musí nechat, zvlášť Skylla a Charybda dokázaly nahnat hrůzu. Dále herci nosili pěkné kostýmy a samozřejmě celkem dobře hráli. Jen škoda, že třeba Ch. Leeho jsem si pořádně neužil. Označení (TV) je ale oprávněné. Jde o dobrý film, ale jen na jedno použití.

Noční můra před vánocemi jakožto dílo produkované Timem Burtonem, jež umožnil později spatřit světlo světa už jím režírované Mrtvé nevěstě, která se mi velmi líbila, mi nemohlo po tomto nebývalém úspěchu chybět. Mrtvá nevěsta totiž byla jednoduše originální snad ve všech směrech. Z části se v ní zpívalo, animaci měla velmi netradiční a hlavně příběh točící se kolem kontaktu mrtvých s živými se vyjímal. Noční můra před Vánocemi dopadla trochu jinak, než jsem si myslel. Mrtvou nevěstu jsem viděl už dost dávno a zároveň s tím mi vypadlo i občasné zpívání. A jelikož ta je druhým filmem stejného typu, nemohly pěvecké výkony chybět ani zde a vzhledem k tomu jsem opravdu velmi rád, že jsem se na film díval v originální verzi, protože nevím, nevím, jak by dopadla česká, když zpívaná část zabírala asi 90% filmu. Zpívání je kupodivu velmi silná stránka. Příběh sám o sobě je velmi zajímavý, ale velmi krátký, což nám vynahrazují písničky, které nemají stejný charakter jako staré Disenyhovské filmy o Mořské víle apod. Mají svůj ráz, zvraty, nálady i vkusný vtip a co je lepší, animace, ač kapánek starší než v Nevěstě, má své kouzlo, které skutečně působí. Opět se tu setkáme s mnohými skulpturami a kreaturami roztodivných tvarů, které jsem prostě lepší než 3D Pixarovské. A ještě bych se vrátil k samotnému příběhu. Může připomínat třeba Grinche nebo jiné filmy spojené s vánocemi, ale i přes to je nesmírně originální, protože se pohybujeme v úplně jiném prostředí. Město Halloweenu plné nejrůznějších příšer má vážně něco do sebe. A nejvíce se mi líbilo, že zde prakticky nebyl žádný padouch, který by mohl nějak sabotovat úmysly kladným postavám a jediné, co tu nedělalo dobrotu, byla obyčejná naivita, nikoliv úmysly s účelem někomu uškodit. A jediné, co se mi tu nelíbilo, byla právě ta postava, která měla více rozumu a snažila se „dobré úmysly“ zhatit. Ovšem bez ní by byl film ještě kratší a bez určité náplně. Noční můra se mi opravdu líbila. Sice mi vadilo asi posledních 10 minut, ale jinak je to ctihodný předchůdce skvělé Mrtvé nevěsty i bez J. Deppa a spol.

Sólista mě zaujal hned svým plakátem, na kterém jsou zobrazeny přímo ústřední postavy, ale před tím, než jsem se na film chtěl podívat, mi uniklo violončelo. Díky tomu film vypadal jako nějaký další thriller s herci, kteří s podobnými žánry mají své zkušenosti. Role Roberta Downeyho juniora příliš neznám, ale znám takové role, které mají od dramat hodně daleko a speciálně Jamie Foxx potvrzoval to, co jsem si myslel. Žádná jeho role zatím nebyla nic jiného, než nějaký federální agent, který dělá pořád to samé. Za těchto okolností bych se na Sólistu nedíval (název sólista skutečně neprozrazuje pravý příběh filmu), ale na obrázcích imdb.com najednou vypadali oba herci úplně jinak. Hned se mi zvýšila důvěra, když jsem viděl Foxxe jako bezdomovce, protože změnu jednou musí udělat každý a Foxx ve své herecké kariéře zatím příliš nepředvedl. Každopádně příběh podle skutečné události také plní svoji úlohu, která ještě více zvýší zájem, ale souhlasím s tím, že někteří tvůrci na to spoléhají až příliš. Většina takových filmů dopadne dobře, ale Sólista i přes skutečné události není žádný učiněný zázrak. Nevím, jak tomu bylo ve skutečnosti, ale vím, že zfilmovaná verze mi prostě úplně nevyhovovala. Přišla mi velmi depresivní a po celou dobu jsem nedosáhl žádného naplnění z podívané. Sice se zde pořád něco dělo, ale nic moc povzbudivého, protože z Foxxovy role přímo sálalo, že se nic takového nestane. Ovšem nemohu popřít a nadále tvrdit, že Foxx má stereotypní role. Tato mu sice nezvýšila příliš reputaci ohledně toho, jak na diváka působila, ale jak si s ní dokázal pohrát. Nyní to nebyl nejlepší polda, ale milovník hudby, který ještě k tomu trpěl schizofrenií. Zajímavá kombinace, která dělá zajímavým i film, ovšem není to takové jako v The Blind Side. Tam S. Bullock, tady Dawney jr., ale rozdíl je velmi zřetelný. Downey měl dobrou roli, ale ta pomáhala člověku, který neměl dar vytvořit příznivou a pozitivní atmosféru. Sólista je celkem dobré, pozoruhodné a originální drama. I originalita ze strany postav je velká, ale její negativní účinky mají velký význam.

Ach jo, nevím, co mě to popadlo, když jsem se chtěl podívat na tento film, i když mi bylo naprosto jasné, že to bude pěkná pitomost. Tygr byl, je a pravděpodobně i bude moje nejoblíbenější zvíře, a jelikož se ve filmech tolik nevyskytují a objevil se film zaměřený výhradně na něj, zřejmě mi to stačilo. I když asi kloudnější důvod byla jeho nepříliš dlouhá délka, za což jsem byl skutečně vděčný. I když mám i přes to tato zvířata rád, myslím, že příště určitě nedám podobně vyhlížejícím filmům žádnou šanci, protože tento nedopadl ani o kousíček lépe. Bylo to tak příšerný béčko, až je mi z toho špatně. Název Meneater leccos vypovídá, proto je hned jasné, čím se bude tygr živit. Je to tak neuvěřitelně ohrané téma, ale tvůrcům jde v tomto případě jenom o peníze a vymýšlejí si jeden nesmysl za druhým. Tygři se lidem spíš vyhýbají, a zde po vzoru Lovců lvů jeden zabíjí úplně každého, kdo mu přijde do cesty… Takových filmů je ale strašně moc a všechny vyjdou na jedno brdo. Hlavních postav je málo a času na jejich poznání na jejich poznání je úplné minimum. A i když se mi příběh v Lovcích lvů příliš nelíbil, pořád byl tak desetkrát lepší než tento. Co jiného se ve filmu dělo, než že umíral jeden člověk za druhým? Hlavní postava šerif zde nedělá nic jiného, než že chodí od oběti k oběti a říká, jak je to strašné. A další scény se zakládají na situaci nic netušící oběti, jež náhle ztratí svého kamaráda. Nudil jsem se, a opravdu hodně. Film má sice na obalu tygra, ale film by musel být o tygrovi, kdyby tam byl vidět. Tvůrci z něj udělali monstrum, jež nedokáže zneškodnit ani vojenská garda nebo lovec tygrů, který na začátku vypadá zkušeně, ale ve svém souboji je nakonec poražen, aby se divák bál ještě víc o nezkušené postavy. Vážně to nepůsobí. Po celou dobu se díváme jen na zbytky končetin, na kaluže krve a samotný tygr je vidět asi 10 sekund. Jediné, co pro mě bylo nové, netkvělo ve filmu, ale ve slovenském dabingu. Jestli máte tato úchvatná zvířata rádi, radši se nedívejte na příšerně nudný film, který ukazuje jen jejich příliš přetaženou špatnou stránku.

Vánoční prázdniny si myslím ani nemohly dopadnout jinak. O sérii bláznivých dovolených rodiny Griswoldových jsem se dozvěděl až po zkouknutí filmu, ale co naplat. I když je neznám (a ani příliš nechci znát), bláznivá komedie o vánocích dopadla přesně podle mých představ. Jenže abych měl z filmu radost, musely by ty představy být pozitivně naladěné. Dočkal jsem se všeho, co na komediích přímo nesnáším. Příběh jsem nepotřeboval mít nijak zvlášť dobrý, vždyť jde jenom o komedii a námět jak by smet, protože by ho poznal každý, kdo by si přečetl jen název filmu. Ale ta neuvěřitelná povrchnost a snaha rozesmát diváka těmi nesmyslnými vtípky a scénkami mě přímo sžírala. Poukazuji na to, že je film starý jako první díly seriálu Simpsonových i toho, že v té době šlo nejspíš o originalitu, ale pochybuji o tom, že bych se dobře bavil, i kdyby mi v té době bylo jako teď. Tato komedie má zřetelně viditelné prvky, které tento žánr obnáší. Neustále se motáme kolem hlavní postavy a sledujeme jeho politováníhodné činnosti. A v těchto případech opravdu nemám rád, když se blíží nějaký skvostný okamžik, který je náhle něčím „nečekaně“ přerušen. Těmito scénami je film přímo nacpaný, velmi se při nich nudím, protože nevím jak vás, mě vážně nebaví se dívat na hlavního hrdinu, jak najednou vypadá jako největší pako pod Sluncem a i jeho desetiletý syn se na něj dívá jako na mentálně postiženého. Opravdu se mi nelíbí, když se místo toho, abych se smál, sám představím v roli hlavní postavy, která by v mé kůži místo trapného argumentování a naivit, radši všem připomněla, že není jediným člověkem na Zeměkouli, který má veškerou zodpovědnost a jediný něco dělá, a že se mu nelíbí, jak na něj všichni pořád civí. Vážně jsem po pár klasicky trapných a povrchních scénách uvažoval o vypnutí, ale v přibližně druhé polovině se to trošinku zlepšilo a počet trapných vtípků se trochu zredukoval. Ovšem ten konec… Děsné a tak trochu předvídatelné. Budu ovšem doufat, že Ch. Chase má i lepší role. Moc dobrého toho na filmu nenacházím, proto dám i přes kritiku „vysokých“ 50%, které dávám jen za stáří.

Fantastic mr. Fox získal moji pozornost čistě z toho důvodu, že je nový a animovaný, kterých je daleko míň než hraných. Myslím, že právě tento film je jeden z mála důkazů, který svědčí o tom, že nyní, když už by mohly všechny animované filmy vytvořit velkou hromadu, myslí někteří tvůrci i na diváky, které už nebaví dívat se pořád na to samé. A v tomto případě doslova, protože třeba Shrek vypadal na pohled naprosto skvěle a nevídaně, protože to byl jeden z prvních trojrozměrných animovaných filmů, ale tento způsob se tak osvědčil, že ho začali využívat všichni. No a na diváky nepůsobí jenom příběh, ale právě i ta vizuální stránka, což mě vrací zpět k Mr. Foxovi. Mezi námi není nikdo, kdo by neměl rád večerníčky a první, co mě napadlo při prvním pohledu na obrazovku se zapnutým tímto filmem, byl právě tento (úspěšný) pořad pro děti. Kdyby všechny typy animací zůstaly jenom ve večerníčcích, asi by animáče začaly ztrácet na kvalitě ještě víc. I Fimfárum by nemělo s 3D typem úroveň, tudíž tento typ je pro mě novinka. Mr. Fox má čím zaujmout. Má pěknou animaci, zvířecí hrdiny a vzhledem k nim velmi zajímavě vyřešený námět. Zvířata zde nejsou jedinými tvory na Zemi, kteří mají své zákony jako lidská civilizace, ani divoká zvířata, která žijí pod stínem lidí, ale přesně uprostřed. Nechtěli se opičit ani po jednom a udělali kompromis, kde zvířata žijí jako lidé pod stínem lidí, s jejich majetkem dělají to samé, jako divoká zvěř a dokonce mohou s lidmi komunikovat, a ty ani vůbec nepřekvapuje, že dotyčná zvířata nosí oblečení. Příběh je velmi prostý a zas tak originální už není. Popisuje jednoduše situace, kterým se zvířata pod náporem lidí vystavují, což je podle mě dobrý nápad, ovšem některé zápletky nejsou správně zakořeněny a s dějem si také moc nevím rady. Bavil jsem se, to ano, když se film obešel bez laciného humoru, ale průběh je takový dost plytký a málo šokující. Ovšem kritika je snadná, a proto jí píšu hodně, ale ve skutečnosti se mi film zkrátka líbil. A mimo jiné jsem uslyšel prakticky mně neznámé hlasy velkého množství známých herců. Palec nahoru.

Imaginárum dr. Parnassuse vypadalo na první pohled tak šíleně, že na kino jsem okamžitě zapomněl. A žádný extra zážitek z Temného rytíře a Jokera jsem také vůbec neměl, proto mi bylo celkem jedno, že jde o úplně poslední film Heatha Ledgera, ale zas tak velký necita nejsem. Neznamená to, že si nechám Imaginárum ujít úplně. Především mě odrazovalo vzezření. Už mám za sebou celkem hodně filmů, kde logika je až na druhém místě, a kde vládne především chaos a fantazie, která nezná mezí. Karlík byl první krok, další třeba Speed Racer, před nedávnem Země ztracených a najednou se objeví Imaginárum, které ukáže lidem jejich sny, které také nedávají žádný smysl. Stačilo mi vidět všechny herce představující Tonyho s těmi jejich výrazy, pozadí na obrázcích z filmu a vážně jsem nevěděl, co si myslet. Ovšem, když se musel Heath Ledger nahradit, přišlo mi, že postava Tony bude mít úplně jinou a daleko více k Imagináriu připoutanou roli (v tom smyslu, jako že Parnassus tento svět vytvářel). V tomto případě to ale nedopadlo nejhůř, protože mé první představy zobrazovaly souvislý příběh v tomto světě, podobný Zemi ztracených. Nápad o pouťové atrakci je skutečně skvělý a jako mínus neberu ani záležitost s ďáblem, ale celkově mohl film dopadnout mnohem lépe, nebýt té zlé události. Velmi dobře si dokážu představit, jaké trable musely nastat, když Heath Ledger zemřel. Ovšem vyřešeny byly skutečně brilantně a myslím, že každý musí přiznat, že lépe to mohlo dopadnout jen se samotným Ledgerem. Jistě, že by ho každý z nás radši viděl ve své roli teď, když už žádnou další roli nezahraje, ale vzhledem k námětu jsou jeho náhradníci dobře vysvětlenými zvraty jen s jednou chybou, kdy J. Depp musel zaskočit i mimo svět snů, když přišla ta zásadní změna. A to mě přivádí k tomu, jak dobře vlastně film ohledně obsazení dopadl. V reálném světě Ledger a v imaginárním náhradníci? Skvělá věc, že se netočí scény popořadě. Ovšem s tím příběhem to dopadlo hůř. Spousta věcí, jako mafiánská návštěva po vyvrcholení přestala dávat smysl a celková přeměna Tonyho z dobrého na zlého hrdinu vypadala fakt blbě, protože to přišlo příliš náhle. A jelikož nemám C. Farrela moc v lásce, byl jsem vážně rád, že ze všech tří na něj padla právě tato úloha – díky němu byl Tony někdo úplně jiný a Ledger zůstal čistý. Zábava se hodně střídala. O moc tu vlastně nešlo a zvraty někdy nedávaly smysl, proto jsem moc nevěděl, co si myslet, ale nemohu říct, že jsem se nudil. Imaginárum není žádný dějový zázrak, ale jestli jste měli Ledgera rádi, tu je jeho poslední role.

Fimfárum jsem vždycky měl velmi rád. Jako úplně malý jsem jako každý poslouchal jednu pohádku za druhou a už tenkrát bylo na Fimfáru něco zvláštního. Všechny obyčejné pohádky byly o princích a princeznách, o nadpřirozených bytostech, šťastných koncích apod., ale Fimfárum se od nich velmi lišilo. I když jeho výjimečnost tkvěla spíš v perfektním hlasu Jana Wericha. Ovšem kdybych poslouchal Fimfárum až nyní, nikdy by mě nenapadlo, že se někdy mohlo zfilmovat. Nicméně se zfilmovalo, dokonce přišel na svět i druhý díl, a z toho všeho si myslím, že nebýt převzatého Werichova hlasu z audio nahrávek, nevím, nevím, kam by to až mohlo dospět. Na těchto nahrávkách mluvila i Stela Zázvorková, kterou jsem si spojil především s příběhem o Lakomé Barce, ale Jan Werich k těmto příběhům prostě patří neodmyslitelně. Fimfárum tedy nějak dopadlo, a to celkem přijatelně. S loutkovou podobou jsem měl do té doby, než jsem Fimfárum viděl poprvé, zkušenosti akorát ze starých večerníčků, ale až do nynějška mi pořád není jasné, jak tento typ animace vlastně funguje. Nicméně má své určité kouzlo, které už se také stalo neodmyslitelnou částí filmu. K originálním příběhům zkrátka nyní patří i tento druh zpracování. Jen si představte film s dokonalými postavami s animací využitou třeba ve Shrekovi nebo v podobných pixarovských nebo disneyovských 3D filmech. Děj všech pěti příběhů by najednou vypadal úplně jinak. Tato podoba má sice trochu depresivní účinky, připadáte si kapánek jako ve večerníčku, a někdy máte i trochu strach, ale v jiné podobě by se nedal použít legendární Werichův hlas ke všem postavám, a ztratilo by se veškeré kouzlo. Takhle vám ani nevadilo, že postavy neotvírají při mluvení ústa. Jinak tyto příběhy v sobě mají úplně všechno jak pro starší i mladší. Mají nadpřirozené postavy v přijatelném měřítku, velmi originální humor, originalitu i v dalších směrech, někdy i malé ponaučení a hlavně se alespoň mně všechny líbily. Fimfárum je snad nejlepší soubor pohádek, co existuje. Sice ve filmu lehce prokouknete imitující hlas druhého vypravěče, ale to je to nejmenší.

Adamsova rodina je jeden z filmů, které má zafixované jako ty, které jsem viděl před přibližně před sedmi lety, mezi něž patří třeba Jurský park, Godzilla apod. Adamsova rodina v této skupině splňovala úlohu černé komedie, kterou jsem si do dneška pamatoval jako velice zábavnou, což platilo i pro druhý díl. Už je to skutečně velmi dávno, proto jsem si nechtěl tuto nostalgickou vzpomínku nechat ujít, ale jak už to tak bývá, názor se trochu pozměnil. Tento film bych si asi nepamatoval jako dobrý, kdyby se jednalo o komedii přiměřenou mému nynějšímu věku nebo drama s komediálními prvky, které mě tenkrát vůbec nebavily. Vůbec jsem si neuvědomil, že tenkrát se mi líbily jiné věci, ale myslím, že humor je jediným větším problémem filmu. Je to černý humor, ale někdy je tak černý, až je trochu trapný. Když si malé děti chtějí hrát s noži, jejich matka jim dá mačety? To je trochu síla, ne? Ovšem je to Adamsova rodina, a ta je kapánek výstřední ve všech směrech. A v tom tkví úspěch filmu. Máme tu maketu Franknsteina, dlaň bez těla a vlastně celý dům plný prapodivných věcí atd., což se mi líbilo. Příběh není žádná sláva, ale co lepšího vymyslet, že? Ch. Lloyd sehrál klíčovou roli, ale ta se mi ze všech líbila nejméně. Po Návratu do budoucnosti se role vlastně tolik nezměnila, ale přišlo mi, že jako jediný zde hrál jako malé děcko. Bok po boku s naivní postavou R. Julia tvořili přímo vražedně trapnou kombinaci, ale nu což. Mamuška byla fajn a Shakespearovo divadlo dětských postaviček ještě více tvarovalo charakterové rysy celé rodiny. Jo, ty děti. Ch. Ricci hrála skvěle, však ten její kamenný obličej dokázal leccos. Tento film je celkem originální, ale moc nevypiloval atmosféru a děj k tomu, aby se divák bavil od začátku do konce. Někdy jsem se opravdu dost nudil, ale některé zvraty občas dokážou vrátit chod zpět. Konec také nebyl zrovna extra. Byl dost předvídatelný, ale nějakou originalitu nepostrádal. Adamsova rodina se hodí spíš pro menší diváky, ale ti, kteří přežijí občasný dětinský humor, film také ocení a určitě uznají, že tato kombinace není k zahození.

Při pomyšlení na název Počítání mrtvých, se mi vybavilo všechno, jen ne to, co jsem právě viděl. S Nicolasem Cagem už mám jisté zkušenosti a už ho mám zafixovaného jako „good guye“ z akčních thrillerů apod. Proto Počítání mrtvých mi znělo jako akční film, při němž umírá tolik lidí, až to není hezké, a dokonce mě napadla zápletka o zombie… To už bych opravdu nesnesl, protože zombíci jsou úplně jiná filmová liga a Cage by se k nim určitě nehodil. Nicméně, věci točící se ohledně počítání mrtvých z pohledu saniťáka mě nenapadly ani v koutku duše, proto mě film celkem mile překvapil. Všechny věci kolem stříleček a teroristů se vytratily, ale i když byl pro mě takovýto námět úplně nový, věděl jsem, co po něm budu chtít. A myslím, že z velké části se má očekávání splnila. Zvlášť velké požadavky jsem kladl na příběh, protože kdyby obsahoval prvky dobrodružství a komedie, byl by u mě propadl. Chtěl jsem ho mít nepředvídatelný, aby se trochu lišil od Cageových ostatních filmů a také tak se mi dostavil, čehož si vážím. V průběhu 110 minut nemáte ani potuchy, kam vlastně ten děj spěje, čímž se plní jeden požadavek. A další plus byla Cageova opravdu úplně odlišná role. Měl jsem u ní pocit, že je jednou z Requiemu za sen, protože jeho emoce, reakce a podobně měly velmi depresivní účinky. Jo, deprese – ta má pozitivní i negativní účinky. Na jedné straně máte možnost poznat, kam až může tato práce vést a sledujete pocity a život člověka, namísto povrchní akce nebo tak nějak, a na té druhé, že vás deprimující atmosféra logicky deprimuje. Jako by nebyla chvíle, kdy by se někdo nezranil, a jako by nebyla chvíle, kdy by se někdo nezranil za dne. A někdy to zajde až do pěkných extrémů… P. Arquette zde rozhodně měla co dělat, ale fakt se mi zde nelíbil její dabing. Avšak velkou radost mi zde udělali ještě V. Rhames a J. Goodman, kteří alespoň trochu dokázali zvednout náladu. Nicolas Cage s těma podlitýma očima příliš vtipně totiž nepůsobil. U filmu se dá vydržet. Není to zrovna zábavy kopec, ale přes to se nuda dostaví jen málokdy a konec vám trochu zvedne náladu.

Ohledně Bratrů jsem měl opět velké pochybnosti. Ani tento film stejně jako The Blind Side také neměl plakáty po celém městě, alespoň co se vzpomínám, a i když je nový, velmi mě odradilo jen těch málo okamžiků, když jsem se na mátku proklikal posuvníkem. Film na mě působil velmi ohraným dojmem. Stačilo vidět N. Portman, jak má roli matky s určitou zodpovědností, který k ní na první pohled vůbec neseděla, a jak brečí, měl jsem hned pocit o zápletce týkající se opět nějakého vyrovnávání se se ztrátou apod., ale prokázalo se, že jsem i Bratrům křivdil. Je sice pravda, že nápad není úplně nový, ale tento film nevyužívá přílišného přívalu emocí, který někdy dokáže zkazit celý příběh, ovšem nemohu v žádném případě říct, že mi nedělalo potíže se na film dívat. Neustále jsem se obával, že dojde právě k přehnaným emocím a to v každé scéně, která se nápadně prodlužovala. Z toho vyplývá, že je film plný napětí a co se týká rozvržení, tím napětí ještě vzrůstá. Nechtěl jsem věřit, že by mohl T. Maguire zemřít tak náhle, a proto hned poté, co byl zajat, jsem se na jeho scény těšil více, protože jich bylo v porovnání s ostatními velmi málo a vážně jsem chtěl vědět, co se s ním stane. A neustále kolísala moje oblíbenost mezi oběma bratry. Ze začátku se mi líbil spíš J. Gyllenhaal, následně se mi víc líbil Maguire, protože jsem měl obavy ohledně Gyllenhaalových činů, když si byl jistý bratovou smrtí. Však to pochopíte, a ke konci to tak nějak kolísalo, protože z jedné strany jsem soucítil s veteránem a z druhé jsem si byl jistý nevinou jeho bratra. Každopádně je film zvratově velmi dobrý, poutavý a velmi působící. Když jsem před tím po očku viděl Portman neustále bulet, obával jsem se předvídatelného špatného konce, ale jelikož vyvrcholení na mě velmi zapůsobilo a nepřál jsem si nic jiného než dobrý konec namísto úplné katastrofy, udělal mi výsledek velkou radost. Válečné scény v takovémto měřítku oceňuji, protože se nedá říct, že se sem nehodí, výkony všech herců byly vážně dobré. Maguireova role už nebyl Peter Parker, Portman se postaršila a Gyllenhaal mi ukázal dobrý výkon před PoP. Bratři mají i slabá místa, ale i hodně extrémně působivých.

Kritizovat animované filmy je vždycky daleko jednodušší než kritizovat hrané, kterých je stokrát víc, a proto je pravda, že je kritizuji daleko více, protože téměř všechny jsou stejné. A abych si nevysloužil nějaký titul nepřítele animovaných filmů, už se dívám jen na nové a některé starší, které měly a ještě mají vysoké ohlasy. Jenže když je Astro boy nový, neznamená to, že se kritiky zdržím. Řekl bych, že u těch novějších je kritika ještě snazší kvůli nízké originalitě. Bohužel ani Astro boy nijak nepředčil mým očekáváním, jelikož z části zkopíroval mnoho věcí z jiných filmů, ale toto opět neznamená, že ne všechno. Jsem si moc dobře vědom toho, jak velkou práci musí tvůrci vynaložit k tomu, aby realizovali celý příběh i s předlohami, proto všechny okolnosti, jako třeba vznášející ostrov, beru v potaz. No, pro výstrahu pro diváky, kterým na tom záleží, říkám, že hlavní zápletka je velice podobná filmu A. I. Stačí si vzpomenout na náhradu za „mrtvého“ syna. Život mezi roboty se myslím nedá nikomu upřít. Je to tak rozsáhlé téma, které si může člověk, kterého to napadlo jako prvního, přivlastňovat jen z části, ale jestli tvůrci chtěli film originální, vůbec sem nemuseli tahat ještě zákony robotiky, které známe už ze dvou filmů. No, příběh je rozhodně plný zvratů. Jakmile se dospělo k aréně, začal jsem mít o filmu hodně odlišné mínění, protože se tvůrci dokázali na chvíli odtrhnout od hlavního příběhu. A velmi si vážím toho, že se dialogy daly poslouchat. Ty trapné jsou zde totiž téměř na minimu, jen škoda, že se tvůrci nevyvarovali trojky robotů, kteří zde neměli žádný význam a představovali to malé procento infantilnosti. Krom toho, že byl průběh dost obyčejný a nedisponoval značným množstvím originality ohledně zápletek, nemám více výhrad až na jednu. Být mně tak o dva roky méně, měl by film velký úspěch, ale teď jsem se dost nudil. Už mám zkrátka za sebou tolik animovaných filmů, že mě příběh z nepříliš vzdálené budoucnosti nemohl nijak překvapit. Ovšem hodnocení beru jako aritmetický průměr mého předpokládaného nadšení před dvěma roky a nynějškem.

U The Blind Side mě navnadila vysoká hodnocení a vlastně nic jiného. Nové filmy, které jsou dobře hodnocené, ve mně vždy vzbouzí zvědavost, ale pokud mají nízkou propagátorskou kampaň, mám hned po pořízení obavy. Neměl jsem ani tucha o tom, co se zde bude dít, a ani Sandra Bullock situaci moc nevylepšovala. Její role na první pohled vypadala velmi povrchně jako v Návrhu, ale svůj názor jsem změnil během několika chvil jak o ní, tak o kompletně celém filmu. Měl jsem tak trochu obavy, že bude film využívat nápadu z Gangu v útoku, ale tyto filmy se vůbec nedají srovnávat. V Gangu v útoku šlo o více lidí a hlavním bodem filmu byl americký fotbal, zatímco zde se prezentuje slitování, sebedůvěra, odvaha a odhodlání zatímco fotbal zde představuje jen velmi příjemnou třešničku na dortu. Prvních depresivních deset minut jsem doufal ve vylepšení, které se dostavilo okamžitě. Zbylý děj je natočený příjemným a „atmosféricky barevným“ způsobem, který ladí oku. A hlavního hrdinu si oblíbíte hned od prvního okamžiku, kdy ho uvidíte. Quinton Aaron byl větší a trochu tělnatější verze natvrdlého Forresta Gumpa, a jak máme všichni rádi jeho, že? A Sandra Bullock? Páni, ta byla úplně úžasná a je mi líto, že jsem jí křivdil. Její postava byla učiněný zázrak a ke všemu je Sandra taková sexy kočka s pěkným úsměvem a dokonale přesvědčivými výkony a ty blond vlasy? Mít je klasicky hnědé, tak dobře by nevyzněla. Děj přímo šokoval tím, jak zajímavě vyšla najevo zápletka o chlapci, který byl přijat do rodiny a za účelem hraní fotbalu se snažil na škole zlepšit si známky. Možná to příliš dobře nezní, ale v těch dvou hodinách není čeho litovat. Možná by ale mohlo trochu vadit, jak rychle se stal Michael plnohodnotným členem rodiny a dokonce dostal auto, ale když se na to podíváte pořádně, je vlastně velmi pozitivně působící, když Sandra předvádí ukázkově dobrotivého člověka, který je schopen vidět v lidech něco dobrého a ještě lepší pocit z toho budete mít poté, co zjistíte, že je film podle skutečnosti a uvidíte na fotkách Michaela jak je šťastný se všemi členy rodiny. The Blind Side má téměř všechno. Působivý, zábavný, nepředvídatelný dramatický děj s mnoha zvraty ve všech formách. Věřte mi, že za to opravdu stojí.

Jakožto fanoušek počítačových her jsem hrál i hru Assassins Creed. Názor na hru si nechávám pro sebe, protože ten sem nepatří, ale pochopitelně si za žádnou cenu nenechám ujít ani druhý díl. Tato hra se totiž velmi podobá hře Prince of Persia, která stála některým tvůrcům i za natočení filmu. Assassins Creed asi tak velkou úroveň nemá, ale rozhodně nejsem proti zhlédnutí filmu, jež není jenom obyčejný film, ale představuje hlavně jakýsi prolog. Přijde mi to trochu divné, protože jedno bez druhého zdá se nemůže efektně existovat. Jednoduše až budete chtít začít hrát hru, budete muset mít automaticky tento film po ruce, protože jinak pak nebudete do tečky vědět, o co přesně jde. Jenže kdo by se díval na třiceti minutový film s téměř žádnou pointou, když by nechtěl následovně hrát hru… Tolik se spojením se hrou a nyní k celkovému zpracování. Jsem přímo ohromen tím, že vývojáři her se dali i na natáčení filmů spojených s jejich výtvory. V tomto se mi velmi líbily kostýmy, které ladily oku, jen mi tu nesedí takový detail, který ostatně prošel i v první hře, kde si lidé hlavního hrdiny takhle nastrojeného nikdy více nevšímali. Je to nesmírně výstřední a zpečeťuje jej i fakt, že se hrdina doslova obléká zároveň i zbraněmi. Nicméně ze strany vzhledové jsou kostýmy naprosto bezchybné. Byl bych blázen, kdybych se snažil hodnotit příběh, protože je to pouze „hlava“ a jde ruku v ruce se hrou, kterou jsem ještě nehrál, a kterou zároveň s hodnocením filmu nemohu spojovat. V tomto případě byl hlavním tahákem ani ne tak příběh prologu, kde jde stejně jako ve hře také o politiku, nýbrž souboje a ostatně všechny fakty vyskytující se ve hře v hrané podobě. Však víte, pověstné zabíjení čepelí na zápěstí, šplhání po stěnách, běhání po střechách atd. Během těchto akcí je také velmi dobře vyřešená kamera a vyskytne se zde i spousta vizuálních efektů, ale celý film mi nakonec příliš zábavný nepřišel. Nemohu si pomoci, je zkrátka příliš přímočarý, ale za to moc procent neodečítám. Už se těším na hru, která doufám zlepší mé mínění o filmu, až se dostanu k patě.

Garfield mi jako vtipná postava navždy zůstane jako ta, která je zobrazena v komixech. Tam jde totiž o celkem vkusný humor, který oslovil lidi každého věku, ale jako postavě filmu se mu myslím nikdy nevedlo do takové úrovně, aby se mohl přít o první místo s komixem. Garfieldův festival humoru vypadal vskutku přitažený za vlasy. Po hraných dvou dílech jsem získal zkušenost ve filmu Garfield šokuje, že ve 3D animované formě se ztrácí kvalita ještě intenzivněji, takže nový Garfieldův film jsem chtěl logicky zavrhnout, ale i přes to jsem si ho pořídil s vědomím, že někdy si nevystačím s časem a pro tuto chvíli se takovýhle film bude hodit. Animovaných Garfieldů už bylo hodně, ale ve 3D zatím jen po málu a ty bývají většinou tak krátké proto, že by si měly získat pozornost hlavně pro děti a netrápit je s dlouhými souvislostmi. Proto začnu s tím, co může starší diváky odradit. Říkám okamžitě, že film je >především< pro děti, ale když máte úmysly, jaké jsem měl já, musíte počítat se světem komixů, který svým vzhledem dokonce předčí Karlíka a továrnu na čokoládu. Dobrý dojem určitě neudělají hýřivé barvy, bublinky místo kouře z výfuků aut apod., ale má to příjemnou schopnost zanechat film přehledným a především nedepresivním. A zápletka je opět velmi prostá, tudíž se děj nesoustřeďuje na nepředvídatelné zvraty, nýbrž na typický dětský humor. Hlavně díky němu je film po většinu trvání velmi nudný, protože si připadáte jako ve večerníčku, jen je to daleko delší. Neustále zní dětská hudba a některý dabing postav je více ujetý. Však víte, stačí si představit Bořka Stavitele a jeho mluvící vozidýlka. Ovšem situaci držel při životě alespoň Vladimír Čech a nová postava žabák, který mě překvapil a skutečně se mi líbil. Jenže jak jsem říkal, s příběhem si hlavu nelámali, protože je velmi jednotvárný a bez obtížnějších zvratů, ale i tak se některé scény opravdu povedly. Některé scény jsou doopravdy vtipné, jen se to mohlo zakončit trochu lépe. Co dodat? Snad jen, že doufám, že kvalita trochu stoupne podobně, jako to předvedl tento film vzhledem k filmu Garfield šokuje.

Film Hulk versus byl pro mě přímo neodolatelným. Ze všech superhrdinů, co znám, mám asi Hulka ze všech nejraději, protože je prostě to, co je, a když vídáte filmy se superhrdiny, nebo jak se jim, pokud vím, všem říká Avengers, nikdy vás nezajímalo, jak by dopadl třeba boj Spidermana proti Batmanovi? Nebo Hulka s Thingem z Fantastické čtyřky? Nad bojem Hulka s Wolverinem nebo Thorem jsem nikdy neuvažoval, protože Thor se mi ještě nedostal na oči, ale proč ne… I Wolverina mám v oblibě, jakožto jednoho z nejsilnějších mutantů z X-menů. Nejdřív tedy k souboji Hulka s Wolverinem. Jak prosté! Co byste chtěli čekat od 30 minut trvajícího filmu? Tato část filmu Hulk versus ostatně i jako ta druhá není vůbec o žádném příběhu! Tvůrci si pouze našli úplně obyčejnou zápletku, ale to nepovažuji za špatné… I film úplně přeplněný souboji měl něco do sebe a k mému velkému překvapení byl i udělaný tak, aby divák s jakýmkoliv oblíbencem nemusel litovat. Je sice pravda, že Bruce Banner jako Hulk nebere ohledy absolutně na nic, ale v zápletce jsou všichni superhrdinové jako kladní, a v tom tkví síla filmu. Dokonce se přidaly i další postavy, kteréž to posloužili jako dostatečné boxovací pytle. Když se ale na tuto část podívám z jiného hlediska, musím dodat, že jsem nudou rozhodně netrpěl, ale chvílemi na mě působila kapánek depresivně. Druhá část Hulk versus Thor byla úplně jiné kafe. Vlastně se dá říct, že Hulk byl v obou případech vtažen do světa Wolverina a pak Thora a rozdíl je to jako blázen! Thorův svět plný magie a kouzel byl z hlediska depresivního působení mnohem lepší. Přívětivá hudba, barevnější svět a Thor představoval prince z království skutečně dokonale. No, ale sem se Hulk vůbec nehodil. Nemá opět smysl se dohadovat z hlediska příběhu, i tento byl přímočarý, jen co je pravda, ale tvůrce to k tomu rozhodně opravňuje. Jenže to hlavní je, že Hulk v obou případech byl ještě mnohem horší než v obou hraných filmech. První Hulk byl podle mého lepší, ale v druhém se toho dělo mnohem více, ovšem na úkor stupidnosti. Jenže oba v sobě měli kapínek soucitu a měli své meze. Hulk zde ničil domy, hrál si s tunami materiálů a soucit nikde. Nelituji ale té hodiny, kterou jsem nad filmy Hulk vs strávil. Animace se moc nepředvedla, ale užil jsem si hlasů N. Northa a K. Wahlgren coby ústřední dvojice ze hry PoP 2008. Máte-li rádi Avengers, tento film nesmí chybět.

Už si příliš nepamatuji, jaký průměrný ohlas mělo Stmívání, ale nedá se zapomenout ani si nevšímat toho, že ho drží nad vodou jen divačky, které jsou z knižní předlohy více než nadšené. V jistém slova smyslu musím uznat, že Stmívání bylo trochu originální, a že si nezasloužilo vyloženě nulová hodnocení, ale pokračování Nový měsíc? Vážně jsem neměl akutní potřebu ho vidět, ale přece jenom mě celkem zajímal, i když mi bylo jasné, že to nebude žádná sláva. A taky nebyla. Téměř vůbec nehraje roli, že sem přikvačili vlkodlaci, ale ten děj… Když Stmívání přišlo s romantickým vztahem mezi upírem a výjimečným člověkem, proč ne, to tu ještě nebylo, ale když už tohle všechno víme a nemůže nás nic moc překvapit, má přece film přijít s něčím novým, ne? Vždyť děj Nového měsíce je tak neuvěřitelně obyčejný a jednoduchý a nerovná se ani tomu ze Stmívání, který také na druhou stranu neukazuje o mnoho více než z normálního romantického filmu. Myslím, že byl celý tento díl úplně zbytečný, protože se v něm vlastně moc nestalo. Co víc, než upevnění vztahu jsme zde mohli vidět? T. Lautner jakožto nyní významnější postava nehrál špatně, ale vedle K. Stewart nevynikl zrovna nejlepším způsobem. R. Pattinsona už známe jako jasně druhou nejdůležitější postavu a s upíry jsme se už seznámili, ale seznámení s vlkodlaky už vedle toho nemohlo dopadnout lépe. Jejich příchod nic moc nezměnil, protože jejich přítomnosti si neužijeme tolik. Důležité je jen to, že teď víme, že tam jsou. Někdo má jisté výhrady ohledně vizuálního zpracování. Tak úplně nesouhlasím, protože jsem viděl už daleko horší a musím jednoznačně říct, že obrovští vlci jsou mnohem lepší než vlci na zadních nohou. Když se tito pohybovali pomalu a mohli jste si je pořádně prohlédnout, nebyl problém, ale jakmile se dali do složitějších pohybů, dopadlo to hůř. To spíš jejich nepřirozené pohyby kazily dojem a možná také mimické výrazy snad až příliš na vlky rozmanité. No, o průběhu děje platí to, co jsem už říkal. Obyčejná a neoriginální zápletka s dost trapným koncem. Jestli bylo ještě něco, na co jsem se těšil, tak na D. Fanning, ale těch 5 minut… Děj knihy si po tomto filmu nedovedu představit jako zajímavý, ale říkám rovnou, že mě třetí díl bude zajímat tak jako tak.

Film Monstra versus Vetřelci podle toho, co jsem psal v názoru, mi očividně vůbec nestály za to, abych se díval na nějaká pokračování, jenže když jde jenom o 20 minut, je to jako se dívat na Simpsonovi, a v tomto případě doslova, protože nové díly jsou na tom s kvalitou stejně nízko jako Monstra vs. Vetřelci film i tento malý přídavek. A tvůrci jednoznačně potvrdili, že jejich úsilí je vynaloženo pouze a jenom pro infantilní zábavu pro děti, stačí se jenom podívat na novou zápletku. Jen ať přijedou mimozemšťané, to přece nikomu nemůže vadit, vždyť je to na filmu to hlavní, jenže když už přiletěli, bylo opravdu nesmírně nutné sem dávat, jako že vykonávají potřebu? Navíc je tato animace ještě více trapná, když se talíř jakoby vyklepává. Následně se opět setkáme s hlavními hrdiny, což opět není žádná sláva. Mohu opomenout naprostou přímočarost, jde přece jenom o pouhých 20 minut, ale nemůžu za žádnou cenu tolerovat tu neustálou a nikdy nekončící povrchnost, kterou je i tento kraťas nacpaný. Dialogy nejsou dialogy. Všechno, co se zde řekne, jsou pouho pouhé hlášky, které mají rozesmát, ale pořád se to přehání, protože žádné slovo v sobě nemá nádech serióznosti, s kterou jsme se mohli v hlavním filmu setkat alespoň v malém měřítku. Člověk se nenudí, protože se něco děje, a animace je pochopitelně velmi zdařená, ale pořád mi vadí výrazy a přehnané mimické reakce u veškerých postaviček. Bylo zbytečné chtít po přídavku animovaného filmu něco, jako předvedl přídavek Watchmenů, ale čekat více určitě oprávněné. Nezdá se mi totiž, že by měl film tak velký úspěch, aby si tvůrci mohli dovolit takovou pitomost. Ještě nezapomenu podotknout, že tentokrát jsem měl možnost slyšet originální znění, ale moc si nemyslím, že by mohla být lepší než naše česká. Dostal bych se ještě k vyvrcholení. Lahůdka pro děti do sedmi let – jedna věc je tady prostě neuvěřitelně trapná. Tento přídavek nikomu nemohu odepřít, když je tak krátký, ale jestli je vám drahých 20 minut, jděte do něčeho jiného. Já sám doufám, že další pokračování už nebude, protože si to umím velmi dobře představit.

Asi jsem blázen, když se dívám na další čínský nebo japonský film o bojovém umění, když je nemám příliš v lásce, a když mi bylo naprosto, ale do tečky jasné, jak celý film dopadne… První Ong-bak film byla děsná volovina. Zápletka byla dána, ale děj se jí vůbec nedržel, spíš měl hromadu práce s bojovými a akrobatickými scénami, a než jsem si pustil dvojku, došlo ke mně, že tentokrát nepůjde o krádež cenné sošky, ale o slona. Zní to přímo odpudivě a až trapně, ale film jsem pustil, a už se mi nechtělo ho vypínat. Neříkám, že jsem se dopustil přímo osudové chyby, ale měl bych možná lepší zážitek, kdybych zkusil takto pustit ostatní filmy, co mi ještě schází. První Ong-bak měl svého hlavního hrdinu, kterého ztvárňoval jakýsi herec, a v dvojce se jeho jméno ukázalo znovu, jak příhodné. Jenže nynější děj se odehrává ve středověku, který s jedničkou nemá co do činění. Záměry tvůrců mi nejsou jasné. Nicméně nový děj má své klady i zápory. Začnu tím lepším – je daleko serióznější a nekopíruje prvky starších podobných filmů, jako to dělala jednička, která měla i svoji specifickou komickou postavu. Dále měla lepší hudbu a nevyužívala opakované záběry, které měly úspěch jen dočasně. No, ale toho horšího je daleko víc. Příběh nemá absolutně žádnou hodnotu. Je úplně o ničem a ani jedna scéna to nezvrátila. Představoval naprosto klasický průběh, kde nezkušený hlavní hrdina dostane možnost se vycvičit na špičkového bojovníka. Dokážete si určitě představit, jak je film neoriginální, když desetinu filmu zabírají hrdinovy závěrečné „zkoušky“, z boje pochopitelně, čtvrtinu scény, kde se chvíli mluví, nebo někam jede, a zbytek pouze a jenom bojové scény. Někomu se možná líbí, že hrdina půl hodiny v kuse bojuje, ukazuje pořád nová a nová komba a využívá okolí, které představuje třeba i slon, ale to nikdy nepochopím. O nic tu nejde a všechno kromě boje, se neuvěřitelně odfláklo. I ty bojové scény neměly někdy pořádnou příčinu, a dále trpěl film naprostým nedostatkem postav. Pokud se na tyto filmy díváte jako já, a nechcete strávit 90 minut nudou, do tohohle nechoďte.

Film Last ride jsem ani tak moc nechtěl vidět kvůli žánru nebo námětu. V tomto případě jsem se chtěl nechat překvapit, protože ten plakát vypadá celkem zajímavě a nezavrženíhodně, ale hlavní důvod mého zájmu byl jedině herec Hugo Weaving. Z hlediska obsazení je to celkem předvídatelné, když zde hrají plnohodnotnou roli jen dva herci, ale Weaving mě poslední dobou začal velmi zajímat, a když jsem mohl vidět jeho další a navíc nový film, neotálel jsem. Jelikož se občas mrknu na pár scének z Lotra, mám Huga zafixovaného jako velmi specifického a realistického elfa Elronda nebo padoucha z Matrixu Smithse, ale to jsou bohužel jeho jediné dvě role, kde se mi vyloženě líbil. Jeho úspěch, zdá se, tkví jen v akčních či fantasy filmech, kde nejde o žádný čistě lidský příběh ze stoprocentní reality. Jeho role v Last ride se nemálo podobala výkonu z depresivního filmu Malá ryba, kde ztvárnil agresivního hrubiána. Když jde o drama, myslím, že jeho výkony jsou až příliš realistické a nevzpomínám si na roli, kde by byla jeho postava vyloženě v pohodě. Příběh Last ride popisuje příběh otce, který je na tom opět stejně. Bývalý trestanec je na útěku a dokonce s sebou vláčí i svého syna, jehož frustrovaný život si ani nechci představit. A Hugo se nezměnil ve svém hrubiánství ke každému, kdo mu přišel do cesty včetně svého syna a na to jsem se musel dívat neustále. Opravdu mi bylo trochu líto syna, jenž se musel dívat na svého otce, který mu dával fakt ukázkový příklad a jehož nálady všechny vyzněly na stejno. Děj je takový na střídačku. Na jedné straně je způsob otce jak si obstarat obživu a na druhé jak přichází se svým synem do konfliktů. Nesmím opomenout, že tato kombinace má velmi depresivní účinky, protože jich je skutečně mnoho a někdy to zachází do strašných extrémů, když se do situací vžijete. Sledujete průchod emocí, které dostávají neustále zabrat. Abych to shrnul, film se mi líbí z hlediska někdy až příliš kruté reality a nelíbí kvůli časté brutálnosti a jednotvárnosti děje. Líbil se mi i přesvědčivý chlapcův výkon a samozřejmě oceňuji i Weavinga.

Vlkodav z kmene šedých psů jakožto film z dílny ruských filmařů vypadal vážně celkem dobře. Už mám zažité, že filmy z jiných zemí než z USA a ČR se k nám nedostávají po kvantech, a když už se nějaký dostaví, většinou proto, že za to zřejmě musí stát. Vlkodav pochází od Rusů, kteří mají takovou divokou minulost, že fantasy bojový film prakticky stejně představuje konání jejich předků, alespoň co se týče bojů atd. Rusové se podle mě ale tolik neohlížejí na americké filmy kvůli úspěchům spíš u svých lidí, proto v sobě neměl film vzhledem k americkým téměř vůbec nic originálního. Je ale pravda, že na stejné úrovni byl při nejmenším. Rozdíl, který představuje především kamera a atmosféra, téměř nebyl znát a toho si nesmírně vážím. Ovšem ty prvky fantasy dobrodružného filmu… První, který by se mohl tomuto podobat, byl Willow, avšak existuje spousta dalších, které ve směs ukazují jedno a totéž. Vlkodav ztvárňuje jasného filmového hrdinu, jenž je schopen velkých činů a oplývá všemi pozitivními vlastnostmi. Je bystrý, houževnatý… klasika. Jen bych řekl, že to přece jenom tvůrci přehnali. Myslím, že Vlkodav byl hrdina až příliš klasický i pro filmy. V podstatě nikoho jiného jsme neměli možnost pozorovat. Neustále nám předváděl své bojové kousky v průměru jednou za 10 minut, nějak moc předvídal a samozřejmě ztvárňoval posla spravedlnosti a všestranného zachránce. Tvůrci ho velmi zveličovali a nedělalo to dobrý dojem. Jinak příběh… taky klasika. Hrdinovi zabijí rodinu a on se pomstí, jenže děj je takový zdlouhavý a děje se v něm podle mě málo důležitých věcí. Například scéna s ženou, jež měla být utopena, zde vůbec nemusela být. Jen se znovu předvedl hlavní hrdina a nic nám tato scéna nepřinesla, ostatně jako všechny ostatní vedlejší i záporné postavy jako by nebyly. Konec by měl být ve všem nejlepší, ale právě ten mě nudil svou předvídatelností ze všeho nejvíce. Ovšem jestli měl film silnou stránku, tak lepší už nemohl být soundtrack. Vlkodav z kmene šedých psů je docela dobrý epický film plný kouzel a nadpřirozené moci, ale není tehdy, když znáte moc podobných.

Film The Road si získal mou pozornost tím, že je nový, ale jakmile jsem ho měl, měl jsem společně s ním i trochu obavy. Najednou vypadal dost depresivně, protože mi okamžitě připomněl film Last Ride. Elrond natočil film společně s malým chlapcem a teď i Aragorn? H. Weavinga mám rád kvůli rolím v Lotrovi a Matrixu, ale v ostatních nepůsobí moc dobrým dojmem. A podobně to platí i o V. Mortensenovi. A Last Ride nepovažuji za vyloženě špatný film, ale nedal bych ho do rukou každému, no a jak dopadl The Road? Dopadl trochu lépe, protože se odehrával za odlišných podmínek. Last ride pojednával o tom, čeho všeho je otec se svým synem schopný dělat a jaký příklad mu dávat, když je v takové situaci. A hlavní rozdíl mezi těmito filmy je, že The Road pojednává o otci, který nemá jinou možnost a naopak dělá vše, co je pro syna nejlepší. A post katastrofická budoucnost popsaná do takovýchto extrémů na mě působí trochu jako lepší záminka pro takové lidské chování, než příběh bývalého trestance na útěku. The Road využil dramatického průběhu, jež je občas přerušen něčím, co mi někdy až nahánělo hrůzu. Putování, hledání potravy a vody už pro mě nebylo nic moc nového, ale výjimečnost filmu tkví v tom, jak dokázal krátkodobý stereotyp vyvážit. Hned od začátku jsem se nesmírně bál, aby to nedopadlo jako třeba ve Vodním světě, kde postavy bojovaly proti jednomu nepříteli. Když je tomu naopak a jsou zvraty jen dočasně trvající, vypadá to ihned úplně jinak, a povím vám, že se dočkáte šokujících zvratů. Kanibalismu, gangů… Jenže se nebojte, že to bude jako ve filmech se zombies. Zvraty spočívaly také v nových postavách a opět jsem velmi překvapen, jak si s nimi tvůrci poradili. Vše probíhalo velmi reálně, tudíž jsem se nedočkal žádných nesmyslů a přímočarosti. Velkou radost mi zde udělali herci, co se na pár minut připojili a v jednom takovém případě mě přemohla i lítost. A vyvrcholení? To mě opravdu dostalo. Sám jsem si sebe představil ve stejné situaci a bylo to. Konec shledávám velmi dobrým, děj mě nenudil, protože bylo pořád třeba sledovat, co se děje. Atmosféru má film trochu depresivní a temnou, ale tolik to nevadí. Myslím, že The Road si nezaslouží průměr pod 75.

Sherlock Holmes ve mně vyvolával velké obavy. Měl jsem pocit, že dopadne podobným způsobem jako Veřejní nepřátelé, kteří mají vlastnost člověka velmi deprimovat. Dále Roberta Downeyho jr. nepovažuji za špatného herce, ale příliš ho nemusím, protože ani Iron man není žádná extra třída. Nicméně v žádném případě nelituji svého rozhodnutí na film se konečně podívat, i když zároveň nelituji, že jsem na film nešel do kina. Sherlock Holmes ale předvedl skutečnou kvalitu a jako nový film ho považuji za rovný i Hanebným panchartům. Příběh má něco do sebe a obsahuje vše, co má takovýto film mít. Nikdy jsem Sherlocka Holmese neviděl jinde, než ve starých komixech, tudíž filmová verze dokonce takto nová, mě skutečně překvapila. Holmes jako nástroj čisté logiky proti černé magii?? Zaplétání nadpřirozených jevů se sem ale vůbec nehodí a už jsem se skutečně začal bát, jestli to myslí vážně, jenže já jsem neměl možnost vše okamžitě prokouknout. A díky obavám z nevysvětlitelných událostí ztrácel trochu film na účinnosti a trochu to kazilo dojem, ale o nich není celý film. Tyto scény byly spíš na efekt a děj se daleko více soustředí na Sherlocka a Watsona. Jo, Watson. Toho si pamatuji jen jako moulu, který se na konci komixu Sherlocka ptá, jak záhadu vyřešil, ale tak velký nedostatek, který by navíc musel snášet J. Law, se naštěstí nedostavil. Bez tohoto Watsona by film za moc nestál, protože je zde úplně seriózní a bez něj by Holmesovy vtipné scény také za moc nestály. Ty představují další velkou výhodu. Děj totiž není příliš přímočarý a stále se tu střídá jedna zajímavá scéna za druhou. Jednou tu máme podrobné a zpomalené scény jak se zbavit protivníka, dále akční bojové scény se skvělou smyčcovou hudbou, kde opět nechybí špetka humoru, další efektově skvěle zmáknuté, a pak dramatické scény, které vyvrcholí Holmesovými skvěle působícími schopnostmi. Byl to přesně ten Holmes, který vyčnívá z řady všech konstáblů a veřejných činitelů, který je schopen rychle jednat, převrátit situaci na svou stranu a velmi příjemně a působivě pobavit. Ve filmu se neustále něco děje a vyvrcholení na mě udělalo, i neudělalo dojem. Už z nového Růžového pantera jsem zvyklý na dlouhý film, kde najednou hlavní postava ze sebe vysype úplně všechno, tudíž mě Holmesův konečný výstup příliš nepřekvapil, ale udělalo na mě obrovský dojem, jaké věci ze sebe vysypal. Dělá to takový dojem, protože nás to absolutně nemohlo napadnout. No, z filmu mám radost. Nenechte si ho ujít a těšte se jako nyní i já na pokračování.

Filmu Země ztracených stačila jenom jedna věc, která mi bohatě stačila k tomu, abych se o film zajímal. Stačilo vidět pouze na hlavním poutacím obrázku Tyranosaura rexe, a bylo vymalováno. S T-rexem a Willem Ferrellem jsem ani nepochyboval, že bude mít film požadovanou úroveň, ale vyskytuje se tu jeden zádrhel. Země ztracených má námět o cestování v čase, ale velmi se podobá filmu Cesta do středu Země. Tam sice spadli několik kilometrů do Zemských hlubin, ale výsledek se vůbec neliší. V obou případech se hlavní postavy vyskytují ve světě neznáma a pokouší se přesně o totéž. A je bohužel fakt, že právě Země ztracených, coby novější film nemá navrch. Myslím, že by se moc nezměnilo s názvem Cesta do Země ztracených… No, film má i pár dobrých stránek, ale čekal jsem rozhodně víc. Jestli byl jako Cesta do středu Země vytvořen především pro 3D verzi, tak to je škoda. Je na to totiž jako stvořený, protože není vůbec nijak složitý a oplývá velmi dobrými vizuálními efekty, ale když ho mám doma… Výsledek je vážně trochu slabý. Zápletka je vážně primitivní, protože děj na nic nečeká a stroj času vyrobí během pár minut. Tento nedostatek ale mizí, protože tvůrci si vážně dali záležet na vizuální stránce a vysoké úrovni zábavy. Komu by se nelíbila kombinace minulosti, přítomnosti a budoucnosti… Podle mě je to dobrý nápad, protože zde uvidíte dinosaury pobíhat mezi troskami mostů, aut a horských drah, i mimozemšťany a jeskynního muže (i když jejich kostýmy nebyly nic extra). Jenže se nedá opomenout fakt, že v tomto prostředí se tři hlavní postavy nechovají, jak by měly. Zmatenost je pouze okrajová, vysvětlování žádné, ba naopak si postavy nikdy při příležitosti neušetří nějakou tu vtipnou hlášku a nějaké směšně trapné výstupy, díky nimž je děj velmi přímočarý a někdy až stupidně. Film je brán komediálně, ale někdy se to trochu přehání, ale například nadprůměrně inteligentní T-rex byl vážně lahůdka. Speciálně tyto scény jsem si pouštěl vícekrát. Zemi ztracených bych pustil spíš dětem, nebo těm, kterým příliš nezáleží na komplikovanosti, smysluplnosti a celkové kvalitě příběhu.

Nemá smysl zastírat a obcházet fakt, že na film Základní instinkt jsem se chtěl podívat kvůli jeho žánru, jenž nezahrnuje pouze krimi thriller, ale také erotiku. Dále jsem si nechtěl nechat ujít ani legendární scénu, kterou ani nemusím připomínat, protože myslím každý, kdo o filmu slyšel jen zmínku, o této scéně ví. Nicméně se nepovažuji za malý pako, abych se zajímal jenom o erotické scény. Samozřejmě mě zajímalo, jak tvůrci tyto scény do filmu zakomponují. Důležitý byl i příběh, děj atd. Myslím, že Základní instinkt se od ostatních kriminálních filmů neliší tolik, abych ho dokázal považovat za něco vysoko nadprůměrného. Jako v úplně každém kriminálním filmu zde máte vyšetřovatele, který jde po stopách nějakého vraha a průběh se liší jen v některých částech, ovšem ne úplně zanedbatelných. Akční, brutální a přestřelkové scény jsou zde nahrazeny spíš dramatickými až erotickými scénami, ovšem někdy se to trošku přehání. Nedokážu si představit, jak si nějaký herec přečte takovýhle scénář a smlouvu podepíše. Vždyť tento film tak trochu hraničí s pornofilmy a obyčejní herci s tím nemají problém? No budiž. Na druhou stranu zas tak úplně bez brutality se film neobešel, což je trochu škoda, protože kvůli tomu ztrácí jediný rozdíl na účinnosti. Dále před zkouknutím jsem si myslel, že film mě nebude moc bavit, protože je už trochu starší a bohužel vnímám tento rozdíl od novějších velmi intenzivně, proto se mi nelíbila například Smrtonosná zbraň, ale nemohu říct, že jsem se vyloženě nudil. Michael Douglas svoje uhrál a Sharon Stone... Ta měla hodně zajímavou a charismatickou roli, ale ne natolik přesvědčivou, abych se nechal oklamat v úplném vyvrcholení. Její postava spíš tím, co dělá a jak se chová, vypadá jako skutečný padouch, ovšem nemůžu popřít, že tvůrci si dali záležet na tom, jak diváka v jejích případech oblbovat. Ve vybraných scénách jsem měl skutečně pochyby a cítil napětí a speciálně v poslední scéně, ovšem dohromady to nebylo tolik, jak bych si přál. Konec mi byl jasný, ale výsledek filmu byl přibližně takový, jak jsem si představoval.