jakupb

Doslova celý letošek se o Hangoverovi na poli komedie mluví. A nejenom že hodně, ale co je hlavnější, tak především v dobrém. Okamžitě po premiéře se v USA strhl humbuk a režisér byl vychvalovaný až kampak… No jo, Američani jsou prostě Američani. Když se totiž po několika měsících na tu jejich velkou „parádu“ dívám, s hrůzou zjišťuji, že tenhle majstrštyk je jenom další prachobyčejná oddechovka, skoro se stejným počtem světlých a tmavých momentů. Vědu bych z toho v žádném případě nedělal. Klasická pánská rozlučková jízda… no a kde se asi bude čtveřice chlapů loučit lépe, než v samotném Las Vegas. V životě každého správného chlapa zákonitě musí přijít momenty, které si prožije s kruhem svých nejbližších a do jeho nejhlubší smrti by nechtěl, aby se o tom někdo dozvěděl. Film samotný je jenom o tom. Nic víc, nic míň. Nemusím ani dodávat, že čtveřice vítečníků má OPRAVDU velkou smůlu na trable a tak nám alespoň částečně kompenzují absenci normálního děje. Někdy je vcelku fajn sledovat hodinku a půl neštěstí jiných a smát se mu s pusou dokořán. K jejich smůle humor nebyl z toho soudku, jaký bych asi chtěl. Zvolené vtípky, většinou lehce monstrózní, sice v podstatě vtipné byly, ovšem úsměv byl na mé tváři velmi sporadicky. Jejich drtivá většina se neskládala z radikálně nových myšlenek a vyústění, jako nastalá fyzická bolest, nadávky atd. hodnotím mnohem více jako trapné než cokoli jiného. A to něco málo, zachraňuje byť minimální úroveň. Mike Tyson tam byl jakoby navíc, čínský gangster zase moc málo, člověk si nevybere. Po většinou se jen zmůžete na zoufalé fandění těm ubožákům, aby už konečně našli svého ženicha a vy mohli jít o dům dál. Což mě přivádí k tomu, jaké že to nalezení bylo odbyté. Ještě že trojička herců, jenž z obrazovky neslezou, nejsou takové jalové charaktery a vhodně se doplňují. Herci prakticky neznámí a tak správně neokoukaní, odbyli si svých pět minut slávy a můžou být rádi, že na pár sezon budou někoho zajímat a stejně tak je to i s celým filmem… teď frčí, ale za pár let... ještě že sex zase všude nevystavovali, proto 55%.

Dalo mi práci přijít na to, jak Dokonalý trik uchopit v důsledku napsání názoru. Je hodně snadné mu podlehnout a hned dát astronomické číslo, vždyť superlativa by se psala skoro sama… nepředvídatelný, brilantní, kouzelný… tím vším tento počin je, ovšem já se pokusím sepsat můj verdikt tak, abych si pak nemusel překopávat top ten, samou chválu tedy pět nebudu. Dokonalý trik si může být dokonalý, jak chce, jenže já v něm nevidím asi to, co valná většina z vás. Nejdříve však začnu u pozitiv. Opět jsme přeneseni do světa kouzelníků a mágů, což samo osobě dává možnost srovnání s Iluzionistou, tomu se však obloukem vyhnu, nemá to význam. Samotné prostředí tohoto tradičního povolání a osoby v něm působící jsou vyobrazeny vskutku kulišácky. Pokaždé jsem si představoval, jací jsou kouzelníci ve skutečnosti, a teď už vím, že od „normálních lidí“ se diametrálně neliší, jenže film dělá z každého, který má s touto profesí něco společného, tajemnou postavu plnou neprobádaného materiálu. Je snad jasné, že dva ústřední borci nemůžou být nudní, ale až na takové zážitky z jejich života jsem nepomýšlel. Proto, jedním z faktorů, zapříčiňující vaše plné soustředění je fakt, že se bez ustání řeší nové, někdy i bizarní střety těch dvou. Jen mě mírně zklamalo, když jsme se konečně podívali k Teslovi. Měl jsem tam z toho divný pocit. Jisté je však jedno, Tesla má pro příběh obrovský význam a tady vidím tu odlišnost mezi většinou a mnou. Teslův stroj mi tam nezapadal a vnukl mi myšlenku o lehce fantasmagorické podívané. Jistě, scénář se musel nějak vyřešit a změny o 360 stupňů jsou tam hlavně díky tomu udělátku, avšak mě tam neseděl. A zrovna tak konec. Jistě, měl být asi tak bombastický jako beatboxující Karel Gott na včerejších Slavících a také i byl, naneštěstí oproti mistrovi nepochopil, kdy má přestat. Dal si za cíl, vše dopodrobna vysvětlil - já se ptám proč? Tím odstranil i tu poslední sféru nevědomosti, kterou by mě tolik bavilo odstraňovat následným zhlédnutím, takhle však nikoli… Nemá cenu tvrdit, že tento film nepatří k těm lepším, ale třetí čtvrtina stopáže spolu s koncem mi do noty zrovna nepadly, 80% a víc ani ň.

Plakát vypadal vskutku nevšedně. Stručný děj byl předzvěstí tajemného dobrodružství, a když na to přijde, i horor v žánrovosti se mi celkem zamlouval. Tak proč se z toho vyklubal jen další průměrný snímek? Za vinu se to dá dávat hodně lidem, ale tím logicky prvním na ráně je člověk na režisérské židli. Ch. Alvart měl slušnou vizi, jen je problém, že se neslučovala s tou mojí. Když pominete fakt, že budete bezmála dvě hodiny trávit jenom na kosmické lodi, hodilo by se ten čas nějak pořádně využít, konečně nabídnout víc, než jenom poletování po dlouhých chodbách s příšerama za zadkem… a jestli se něco víc udělalo? Z 90-ti procent ne. Pandorum se halí do místy poutavého příběhu, do temné (ne)hororové atmosféry (v které si libuje) a přitom to nebylo nic platné… zase je tu stará ohraná písnička - boj o přežití. Pouhopouhé rozvržení dějových zvratů, ač povedených, je moc málo na to, aby ztlumilo v jádru neuvěřitelně přímočarý průběh. Ten si jde svojí cestou jak splašený kůň. Navíc je nezábavný, místy klišovitý a v zápětí předvídatelný. A co je jeho největší mínus, je přeplněný těmi ohavnými tvory. Vůbec mi nevadí jejich vzezření ba ani jejich „styl“ boje, kdy chlápka odhodí deset metrů do dálky, ale co jsem moc nepobral, byl obrovský chaos, který provázel jejich střety s těmi hodnými. Kamera byla roztěkaná, střih pěkně brutální a navíc mi to přišlo takové sekané, rozmazané, prostě režisér to tak chtěl, jenže jak jsem říkal, já ne… spokojil bych se s normální podobou. Film se nemůže opřít ani o dobré herecké výkony, protože k nim nedává šanci. Zkušenější herec jako D. Quaid je okrajový a ti mladší nedisponují příležitostmi. My můžeme být rádi za to, když si je alespoň na chvíli hezky prohlídneme. Té tmy je totiž fakt moc. Jí však jako jednu z mála nechci kritizovat. Ona vás nenechá jen tak a je zároveň nejcharakterističtější vlastností. Shrnul bych to následovně. Pokud čekáte jednoznačnou záležitost, která je buď na vyšší úrovni, nebo tuctová rubačka, budete mít smůlu. Pandorum je film zvláštní, od všeho má trochu, bohužel výsledek není vhodný pro každého, za mě 55%.

Každý má nějaké oblíbené filmy, o kterých ví, že kdyby na ně pohlížel nezaujatě, neměly by tolik šancí přehoupnout se přes průměrné hodnocení. U těchto filmů se tedy přehlíží nedostatky mírného i závažnějšího rázu a se samotnými názory na ně se ztotožní jen stejně smýšlející lidé. A právě jedním z takových je pro mne 6 dní, 7 nocí. Ani nebudu počítat, kolikrát jsem ho již zhlédl, důležitější je, že při každém dalším podívání, se bavím tak jako předtím. Moc se mi líbí, že si film na nic nehraje a jde takřka hned na věc. Vůbec nic neokecává. K čemu by bylo taky nějaké dlouhé seznamování, každého přeci nejvíce zajímá, jaké to je, když na opuštěném ostrově ztroskotají dva úplně odlišní lidé. Už tady bych začal hledat tu osudovost. „Robinsonovská“ dílka 1000x jinak a přeci pořád stejně mám moc rád. Pokaždé mě dostanou svojí dobrodružnou stránkou, kdy se musejí lidé o sebe postarat bez všemožných výdobytků. Nejinak tomu bylo i zde. Další plus je věčné hašteření dvou hlavních protagonistů, kterým výraznou měrou dopomáhají výsledku. A. Heche a H. Ford v tom byli vážně dobří. Zvláště pak od mého oblíbence Harrisona ty hlášky padaly jedna za druhou, každá samozřejmě povedená. Humor je totiž nenucený, jenom dotváří pohodu. Tu však mohli, alespoň na plátně, překazit piráti… Nestalo se však. Děj si s nimi „poradil“ ve skvělém duchu a já byl za to rád. Rovněž dějství odehrávající se na jiném místě –"snoubenec a letuška"– nijak kvalitě neubírají. Jejich vzájemný pobyt na scéně byl zrovna tak dobrý. Potěšilo mě, že se zde neobjevila samoúčelná nahota, hold to měli režiséři ještě krapet rozumu. A i přes závěrečná klišé, které neprozradím (už tak se může zdát, že jsem toho odtajnil až až) můžu být navýsost spokojen. Ještě bych akorát probral jednu poznámku. Dost mě překvapilo, jak svojí roli A. Heche uhrála… i přes svoji orientaci, to mezi ní a jejím protějškem jiskřilo. I když je Harrison fešák, pochybuji, že by dokázal přeorientovat ženu na jiné pohlaví… z čehož právě vyplývá super výkon Anne. Tak, to by bylo všechno, co jsem měl na srdci, takže z protekce uděluji 75%.

Když jsem se podíval na starší Podraz, rozhodl jsem se v těchto letech zůstat a hned sem se vrhnu na počin se stejnou hereckou dvojicí jako minule, tentokrát však v žánru western. Hodně lidí film vychvaluje a přiřazuje mu tituly typu nejlepší z nejlepších, tak proč si to neověřit sám… Já byl odkojen na mayovkách, tudíž prostředí koltů nízkou u pasu a poletujícího roští po prérii zbožňuju. A jak v tomto období obstál Butch se Sundancem? Stručně řečeno: Našel jsem svojí nejoblíbenější dvojici! Je pro mě lehce šokující, že jsem při pohledu na ty dva lišáky, úplně zapomněl na mé dětské „bohy“, Vinnetoua a OldShaterhanda. Jejich obrovská výhoda tkví v komunikaci. Oni nejsou samé: "můj bratře sem, můj bratře tam" a o nějakém řezání nožem na zpečetění přátelství ani nemluvě, Butch a Sundance jsou pro mě vzorem správných banditů, kteří chladnokrevně nezabíjejí oběti, při loupežích utrousí trefnou poznámku a jejich zobecněné dialogy nezkazí žádnou srandu. V životě bych se nedomníval, že tenhle film bude vlastně komedie a navíc ještě tak dobrá. V tu ránu jsem neřešil příběh, leč zmínit se o něm musím. Nejprve mě napadlo, jak mu budu křivdit, že nepředvedl nic jiného, než vykrádání, zběsilý útěk a zase vykrádání. Jenže, nač potřebujete něco jiného, když tento obsah je doveden do nebeských výšin. Jak jsem zmiňoval, samá švanda. S hochy není nějaká zdlouhavá pasáž ba větší nuda. K tomu bych ještě připojil jeden fakt. Režisér si moc dobře uvědomoval, jak na diváka vyzrát a proto scénky, kdy se nemluvilo, hezky film ozvláštnily a daly mu jinačí nádech, takový ten netradiční. Zprvu jsem se bál, jak díky podobným výstřelkům uteče nabytá atmosféra jako pára nad hrncem, ony však atmosféře nejen přidávaly, ony i vkusně rozdělily film na kapitoly a podkapitoly. Rovněž si nemůžu nechat propást šanci na zhodnocení dvou hlavních výkonů, páč by to byla škoda. Tentokráte se mi líbil víc R. Redford, dozajista díky své zajímavější roli, do které nebylo tolik „vidět“, což však nijak nesnižuje výkon P. Newmana. Ten byl rovněž svůj a tím výrazně přispěl. Prostě a jednoduše: doporučuji.

Když nějaký film dokáže nacházet davy fanoušků po bezmála 50-ti letech, musel jsem své štěstí zkusit i já. Do Podrazu se mi po pravdě dvakrát nechtělo, ovšem 7 Oscarů je 7 Oscarů. Navíc je označován za jednoho z předchůdců svého žánru, tím pádem je takřka modlou. Zkrátka film, jemuž předchází bohatá pověst a nejde ho donekonečna ignorovat… Tak tedy. Na úvod mě potěšilo, že jsem po několika měsících přišel na to, odkud je světoznámá instrumentální písnička, kterou jsem na dlouho nemohl dostat z hlavy. Ona melodie byla pro mne důležitá i zde, protože mi xkrát během sledování zpříjemnila zážitek svými milými tóny a její různé variace se vyvedly. Nedivte se, že jsem se rozpovídal zrovna o hudbě, ona je první co vás upoutá. Děj totiž rozepisovat moc nechci. Je to přesně ten případ, v kterém mě až udivuje, jaký v něm mám přehled, a tím mě zároveň štve. Nejdříve se začne další cestou o pomstě, jak nečeká že? A pak už se jenom díváme na promakaný plán na převezení lumpa. Tohle je ale chyba. Vy víte všechno, a sledování podvůdků s jasným koncem je spíše na obtíž. Těžko říci, jestli jsem se nudil. Ono ani ne tak nudil, jak vědomky nesledoval obrazovku. Tohle se mi stalo poprvé a ani nevím proč. Vůbec nic mě v prostřední části nepřinutilo zbystřit a to beru jako nešvar, který by se rozhodně neměl vyskytovat. Vážně jsem nechápal, jak po motivačním majstrštyku s nožem a zraněným "chudákem" můžou zbytek času vystačit s jednou linkou. A zhrozil jsem se ještě víc, když se na scéně objevila romantická vložka. Zaplať pánbůh, že tak horké to zase nebylo, tím by u mě hluboce klesli. To už se blížil konec a já se neskonale těšil. A ejhle!! Tvůrcům se povedl takřka husarský kousek. Celou dobu jsem byl utvrzený v tom, jak chápu i nejmenší detail a přesto mě malinko převezli. Bude to asi tím, že jsem nedával moc pozor, avšak konec mě tak jako tak nadzvedl ze židle. Nebýt jeho, možná bych i litoval, takhle rozhodně ne. K výsledku ještě připočtu příjemné výkony Roberta Redforda vypadajícího jak Brad Pitt a Paula Newmana (ten byl o kousek lepší) a hodnocení se rázem vyhoupne na slušnou metu, 75%. Kdo si počká, ten se dočká…

Strašák okolo magického roku 2012 se u mě myjí účinkem, leč když se do nějakého projektu dá Roland Emmerich, už to je dostatečný argument pro brzkou návštěvu kina, páč mi už mnohokrát dokázal, jakou že show na plátně umí zkonstruovat. Trailer jsem viděl nesčetněkrát a už tehdy jsem si pochvaloval, že Roland nijak nezměkl, a nějakých milion mrtvých lidí sem, milion tam, z toho si těžkou hlavu nedělá. Tohle přesně mi na něm imponuje, no, dost řečí o jeho osobě, vzhůru na film. I přes svoji výraznou délku okamžitě ukáže, že bavit vás prostě bude a basta. Celá stopáž je neuvěřitelně nadupaná. Jak z hlediska zdemolovaných akrů budovat, kterému se teď budu věnovat, tak z hledisek jiných… na ty přijde řada potom. Tedy, jestli se soudí katastrofický film podle množství sutin, 2012 vyhrává první místo v celé historii kinematografie! Až tak, a nepřeháním. Emmerich si svoje dílo staví na pevných základech, když nejdříve efektivně a hlavně efektně zničí pár nepodstatných lokalit jako Kalifornie (mj. dívejte se po A. Schwarzeneggerovi, kdo hledá, najde) a pak když už vás má tam kde chce, budete jenom valit oči třeba na úchvatný výbuch sopky, následné „meteory“ a např. v závěru na neskutečně nádherné přílivové vlny. Po pravdě, něco tak senzačního jsem čekal jen v nejlepších snech. Jestli 2012 nedostane Oscara za efekty, tak už nikdo. Jen je tu drobný defekt, při prchání před touto monstrózní zkázou, se trochu zapomíná, že lidi jsou jenom lidi a ne žádní Chuckové Norrisové nebo tak podobně, jejich štěstí totiž už ani štěstí není, vypadá to, jako když mají velké konexe u scénáristů. Heroické scény, jak se zachrání za 5 minut 12, jsou zkrátka pěst na oko, ovšem zas až tak neubírají, jsou to pouze vady na kráse a kdo je nemá, že? Tak, toť jest zaprvé. Další z nesporných výhod jsou neustálé humorné vložky. Emmerich si nehraje na drama, on nás chce jenom bavit. Gag za gagem moje nadšení rostlo a není takřka nic, co bych odsoudil a přešel mávnutím ruky. Situační vtípky jsou výtečné. Třeba takový Woody Harrelson, na kterého mám poslední dobou ve filmech kliku, je nepřekonatelný. Řeknete si, vždyť tam je tak 10 minut, ale o to je neokoukanější a co slovo, to perla. Tím jsem pomalu nakousl herce. Zmiňovat všechny snad ani nejde, a tak se pokusím probrat pouze vyčnívající. Překvapivě 1. je Zlatko Buric, a to jenom kvůli jeho skvělé angličtině a vůbec celé povaze. Nemůžu si pomoct, ten chlap byl dokonalej. Jako druhého bych jmenoval Dannyho Glovera, ten mi do role prezidenta seděl a jeho gesta byla přirozená, žádné mega klišé. NO a závěrem ještě pár slov o J. Cusackovi. Fakt bych čekal trochu víc, byl takový nemastný neslaný, nikdy jsem ho nemusel a na tom se nic nemění. Tím jsem odbyl snad všechno podstatné. Z toho vyplývá… Efekty, humor, dobrodružství, takový je 2012. Pár mínusů by se našlo, jenže proč je hnidopišsky hledat. Sám za sebe, můžu směle prohlásit:“Z filmu mám skvělý pocit, který nespláchne ani ta nejvyšší vlna“. Takže, kdo chce vědět, jak se to bude mít s naší civilizací a nechce se mu čekat 398 dnů a na vrch se ještě pobavit, nechť dlouho neotálí.

Na Pelham 123 jsem se strašně těšil. Jednak jde o další z thrillerů od Scotta a taky, ač to může znít směšně, úplně mě dostal plakát. Johna Travoltu jsem měl vždycky zaškatulkovaného spíše do komedií a on se tam tváří na záporáka s duší temnou jak kaviár. Jeho vizáž je neskutečně cool, a i kdyby jeho výkon stál za starou belu, pouhý pohled na něj je zajímavý. Tušil jsem však i nějaký zádrhel. A hned ten první se brzy vyplnil. Loupež vlaku a výkupné je tak tradiční až upadá do stereotypu a chtít postavit mega film jenom na této kostře je hodně riskantní tah. Proto tvůrci neustále zkoušeli vymýšlet něco, čím by se od tohoto místa vzdalovali, přirovnal bych to k dítěti na trampolíně: jednou na hoře a podruhé dole. Nejdříve na nás vybafnou s rychlým střihem, zvláštní stylizací a povedeným představováním dvou můžu, jedním na straně dobra a druhým na opačné straně barikády. Klasické, avšak povedeně zpracované. Je fajn, že tolik podstatný charakter bez diskuzí měli a dávali ho najevo, jen co je pravda. Později se ukáže, že vzájemné rozhovory mezi nimi jsou takřka vlajkovou lodí a bez nich by byl zbytek ničím. Vyjednávání o výkupném tvoří dost podstatnou část, od které se čeká, že vás strhne svou vypjatostí a postupnou gradací. Ovšem pořád to jsou jenom rozhovory, nic víc nic míň. Ty tempo nedokázaly udržet, a proto teď následuje pád… a tady je kámen úrazu. Místo pořádného odčinění volí samé druhořadé prvky, nutno podotknout většinou pěkně trapné. To „vyznání lásky“ mi šlo na nervy a atmosféra, která se měla konečně ukázat v pravém světle, dost utrpěla. Stejně tak jako zvratu s D. Washinktonem nehorázně uškodil rozhovor s manželkou. Jsou to maličkosti, jenže tak nepřehlédnutelné, jak tvůrci ani nezamýšleli. To už se pomalu chýlíme ke konci. Ten představuje další zklamání, tentokrát ještě větší než předtím. Opravdu moc americké, tudíž bez většího vlivu a nechá vás to až moc chladným. Tedy: Snažili se zamaskovat jednoduchý námět, čili z počátku se jim to i dařilo, naneštěstí zlomový okamžik podcenili a od toho už to jde jenom strmě z kopce. Ani dobrý Denzel s Johnem nic nezmůžou.

Původně jsem se na to chtěl vykašlat a film nechat na pokoji, jenže to bych nebyl já, kdybych si nechtěl pořádně vychutnat 2000 znaků jenom o záporné kritice. Ono je úplně jedno jak začnu, stejně to bude mít pořád ten samý nádech opovrhování, vždyť film je tak blbý, jako málo co jiného. Pouštět se do komedie o superhrdince? Ano. Zkoumat její vztahy s lidmi a tím přispět kapkou romantiky smísenou s nedílnou částí humoru? Proč ne. Ale hned první věc, které tomu odporuje je to, že G-girl je naprosto nesympatická a nudná. Její charakter, z kterého si po celou dobu film utahuje, mi byl krajně prosti srsti. A slovy jediné, na co se zmůžou je neustálé škorpení se mezi G-girl a těmi ostatními, čemuž se dozajista máme smát, až nám potečou slzy. Dejme tomu, že se pár narážkami trefili do černého, jenže drtivá většina je k politování hodná. Už začínám být alergický na neustálé sexuální kravinky jako s tou postelí. To jim nedojde, že všude nutně nemusí dávat sex a variace na něj? Sice to teď částečně kompenzuje obecné téma o lásce, jenž k tomu vybízí, i tak se však domnívám, že náznaky někdy řeknou více, než: Můžu být nahoře, bude to tak lepší…! Další výrazný nešvar těchto filmů je nezvládnutá emoční stránka. Stačí jeden příklad. Epizodka s bombou a sledování zásahu v televizi. Kam se poděla uvěřitelnost nebo krapet reálnosti? Každičký komparsista byl tak umělý, až to bylo do očí… Dále mě štve, proč z pravidla musí být obsazován nějaký exot nebo idiot. Ten má asi odvádět pozornost od hlavní dvojice, aby se neokoukali a strhávat na sebe pozornost za cenu ztráty důstojnosti… Já nevím, nemůžu si pomoct, tohle je klišé jak hrom. Film jenom kopčí zaběhnuté postupy a nevyužívá herce. U. Thurman s L. Wilsonem tam byli prakticky zbyteční. Ani jeden se mi v roli nelíbil a do svého výkonu ze sebe nic nedali. Prostě jako jenom takový odpočinek za prachy. A ke všemu!!! Rozpálila mě do běla závěrečná část. Kdyby alespoň snaha udělat něco po svém… ne… tvůrci se ani nenamáhali… klasičtěji a tupěji to prostě nemohlo dopadnout. 20% a šmytec. Kdybych tohle vypustil do světa, propadl bych se hanbou.

Když mi někdo v budoucnu nadhodí téma "dokonalý film", Fontána bude figurovat na předních příčkách. Tak zaprvé, každému dojde, že jen málo výtvorů se může pyšnit takovou originalitou, navíc dopodrobna podloženou. Je jedno, jakou etapu mám na mysli, každá je totiž spjatá s Mayskou mytologií. Opravdu více než zajímavý námět, který dává obrovský prostor fantazii… a tu režisér pořádně využil. Estetická složka je excelentní a navíc když si přečtete, že k ní nebylo potřeba speciálních triků, musíte výtvarníkům blahořečit. Strom života a okolí v budoucnosti je skoro to nejhezčí, co jsem ve filmu kdy viděl. Té kráse se akorát vyrovná pocit z ní. Pak nejde opomíjet hudební doprovod. Každý ho zmiňuje a já nemůžu jinak. Co k němu dodat? Lepší si jde jen stěží představit. Další nedílnou součástí je děj. U něj, jak tak čtu, mělo pár lidí problémy. Já však netuším z jakého důvodu. Možná to bude znít sebejistě, jenže já si myslím, že jsem to plně pochopil. Pořád jsem měl krásný přehled co se děje a finální pasáž mě jen utvrzovala, že mám pravdu. Ano, je jasné, že velká část pozornosti padne už na sledování milostného vztahu hlavní dvojice, ovšem podbarvení ve smyslu hledání „elixíru“ života je zrovna tak snadno pochytitelné. Děj se tedy dá vystihnout jednou větou, žádné skryté významy patrné až na další zhlédnutí podle mě neexistují, to by totiž člověk musel sledovat obrazovku jen tak mimochodem. Tím však nechci ubírat na jeho hloubce a síle, vůbec ne. Je jednoznačně překrásný a zrovna tak citlivý. On jediný servíroval hercům jednu šanci na zviditelnění za druhou, a nebojím se říci, že oni ukázali své maximum. H. Jackman i R. Weisz se stali živou součástí scény, kdy jsem jim věřil každičkou grimasu. Nepřestávám se divit, že představitel Wolverina dokáže uhrát herecké polohy, kterými by se mohl chlubit ledajaký držitel Oscara. Hugh u mě výrazně stoupl v „ceně“. Takže, Fontána je opravdu dokonalý film, ale ne geniální, jak se tvrdí. Jistě, bez většího rozmýšlení dám 90-tku, ale hlavní podíl na ní má vizualita, soundtrack a až na třetím místě je příběh spolu s herci.

Ani nevím, co mě to napadlo, ale vydal jsem se do neprobádaných vod, podíval jsem se na film, u kterého už název zní béčkově a navíc je z Ruska, ze zemně z které mi zdejší tvorba nic neříká a nechci s ní mít co dočinění…Noční hlídku nikdy víc… K mému negativnímu mínění přispěl i naprosto klasický začátek o vyvraždění příbuzných a cestě za pomstou. ALE! Za předpokladu, že odpustím tuhle mírnou chybu, nemá film žádný další výrazný problém a to se samo o sobě rovná zázraku. „VzkŠp“ je dílko bez větších ambicí, s nevelkým rozpočtem a přesně podle toho se chová (aspoň myslím). Vždyť je vlastně pohádkou. Dobro a zlo, kouzla, láska především, kladný hordubal s ryzím srdcem, no řekněte, dá se snad po tomhle námětu očekávat unikátní záležitost? Hodně záleží na vašem postoji, já si během stopáže uvědomil neodvratné a tak buď čekal chvíli, díky které se dostanu na koně a budu se slušně bavit, nebo že to celé prozívám, protože pohádky mě už moc neberou. Proto, radím dobře, nebuďte zbytečně předpojatí, film těmi zářnými chvílemi vrchovatě disponuje. Příběh ležérně utíká, občas vás potěší nějakou odbočkou, jindy mírně naštve, jenže čas od času zařadí přesně tuhle zmíněnou vyčnívající scénku. Můj favorit číslo 1 byl stoprocentně úchvatný falshback za zvuků tak nádherné hudby až mi naběhla husí kůže, soundtrack bez vady! Jen mě je líto trošku přepáleného konce, kde se bláhově snažili vytvořit monstrózní závěr, neladící k celkové podobě. Tak či onak, účel splnil dobře, ten konec předvídatelný od 3 minuty se neodehrál, jak jsem v duchu zamýšlel, za což palec nahoru! Z hlediska jiného, má toto dobrodružství výhodu i v neznámých hercích, bez výjimky sympatických, z nichž samozřejmě má nejvíce navrh Alexandr coby Vlkodav. Suma sumárum: Kdybych byl dítě, Vlkodav by se stal mým idolem a film kultovní záležitostí, Rusová asi nebudou tak zanedbatelní filmaři… Dávat však víc jak 60% nemá smysl. V rámci možností super, ovšem u podobných záležitostí nechci a ani nemůžu udělovat vysoká čísla, protože pohádky se nerozebírají po vzoru ostatních, na pohádky se „jenom“ kouká.

Zombie filmy mám rád z mnoha důvodů. Nemá je cenu vyjmenovávat… jen dodám, že pro mě zatím nejlepším filmem z této kategorie byl Úsvit mrtvých. No, a když se objevil nový zástupce, navíc tak vychvalovaný ve zdejší recenzi, nebylo co řešit. S dobrou náladou jsem si Zombieland zapnul… a s ještě lepší jsem ho vypínal. Tento film je totiž tak zábavný, jako málo co jiného. Nedělá si vrásky z propracovaného příběhu s kupou odboček a už vůbec se nesnaží ukázat nám boj o přežití v seriózním světle. Jediné o co mu jde je, královsky nás pobavit a ruku na srdce, daří se mu to. Už úvodní momentky lecčemu napoví. Ukazují se zde prvky vyprávění… to bych označil jako excelentní tah, jelikož vám nejsou všechny informace sděleny pouze formou rozhovorů, ale hlavně pomocí mysli hlavního hrdiny, jenž plní roli vyprávěče… a mimo jiné se dozvíte i něco málo o takzvaných „zákonech džungle“. Ty jsou mnohem důležitější, než se zdají, vkusně vyplňují celý film a ani nevíte, jak je příjemné přiučit se něčemu novému názorně předvedenému v praxi (pravidlo 32.) A vězte, že tohle je jenom špička humoru. Ten se skládá z obrovské škály vtípků, hlášek a narážek. To mě vrací i k připomínání věcí ze současnosti typu facebooku. Pak i děj samotný nijak nezaostává. Je dobře, že se nesnaží naší bandu strkat jenom k hordám zombie, ale dopřeje jim i zážitky z úplně jiného soudku. Příkladem budiž etapa s Billem Murraym. Proto působí celistvě a není jenom o masakru. Ten se odsouvá do pozadí, třeba na úkor milostné zápletky, která, ač je klišé, není nemístná. A i přesto, pokud jste zvědaví hlavně na různé typy zabíjení, dočkáte se. Zjistíte třeba, že na banjo je třeba dávat si pozor. Prostě a jednoduše, do kraťoulinkých 84 minut je narváno obrovské kvantum materiálu, kdy jeho poměr se přesně rovná zábavě v prvém slova smyslu. Ničeho není ani málo, ani moc. K tomu připočtěte ještě barvité hlavní postavy, pohodové herecké výkony a hudbu, z čehož vzniká maximálně uvolněná podívaná, u které si buďte jisti, že u jednoho zhlédnutí nezůstane. Zatím nejlepší mnou viděný zombie film, tj. 84%.

Up mám v merku už pěkně dlouho. Trailer na něj jsem viděl snad 8x a dokonce i ve 3D… Moje představy tedy byly jasné, dobrodružný animáč nesoucí se na vlně bezstarostných filmů pro menší. Ještě že jsem neměl úplnou pravdu. Up není pro menší v pravém slova smyslu. Neumím si představit, že prcci plně pochopí veškeré náznaky, ale o to více je to terno pro odrostlejší. Uvedení do života Carla bylo famózní, dojemné, kouzelné a bůh ví co ještě… Když byl na scéně jenom on, prožité chvíle nabíraly hloubku a nebyly ani trochu povrchní či prvoplánové. Jak se ukázalo, počet vět není směrodatný, pouhými animacemi dokázaly více než tisíci slovy… Pak přišla náhlá změna, na obrazovku se dostal malý skautík Russell. Dost jsem se obával, že on pošle předešlou část do kopru a s ní i zbytek. „Podle mých výpočtů“ měl do filmu přinést takové to vlídné naivní pozlátko. Znovu mýlka. Jistě, změna se projevila, jenže ne v tak rapidním měřítku. Carl zůstal tím, kým byl, a proto mohl pořád pevně držet průběh ve svých rukách. Mohla tedy začít velkolepé dobrodružství. Moc se mi líbilo, co na svých cestách prožívali a akčněji laděné scény nepostrádaly šmrnc, zkrátka vkusně filmu vypomohly, např. bouřka. Další povedená věc jsou příchozí postavy. Vůbec mi nevadilo, že opět použili dost dobře známá zvířátka. Ať obří pták nebo mluvící pes, repliky měly vyvedené. Až když se naše dvojice (respektive už čtveřice) dostala k jedné klíčové osobě, začalo to skřípat, blíže upřesňovat nebudu, nechci zkazit překvapení, PS: poznávací znamení vzducholoď. To se totiž předvedla zápletka a celková kvalita mírně utrpěla. Žádná katastrofa, jen dosavadní průběh by si zasloužil povedenější vyústění. Potom už se jenom snaží hrát na city a absolutně netolerují původní vzezření, je sice logické, jak by se děda měl zachovat, ovšem potřeboval bych trochu více uvěřitelnosti. Naštěstí konec byl příjemný a v hodnocení pomůže přiklonit se k lepší variantě, jenž je v tomto případě 80%. A jinak jsem velmi rád za anglickou verzi, ta se vážně vyvedla, nadabování je věrné a schválně si zkuste porovnat vzhled dabérů s postavami ve filmu. Někdy se ještě rád podívám.

Ač je to veliká ostuda, až do včerejšího večera mi jméno Martin Scorsese nic neříkalo, šlo se teda napravovat. Skrytá identita bylo pro mne jasná volba hled z několik hledisek. Asi jako každý, jsem byl velmi zvědav, co předvede nabušené obsazení… dáte mi za pravdu, že tolik světoznámých jmen se moc často před kamerou nesetká. A za další mi přišel hodně atraktivní rok výroby. Nedá se opominout ani štědrá nadílka od oscarové poroty, předpovídající něco výjimečného. O to větší je moje radost, že se nedostavilo sebemenší zklamání a moje veškeré předpoklady se potvrdily, čili o tomto filmu ode mne uslyšíte samou chválu. Běžně se říká, za vším hledej ženu… zde se nejvíce hodí, za vším hledej scénář. Je mi celkem jedno, jak blbě to zní… hlavní je, že je mistrovský a právoplatně i ověnčený zlatým chlapíkem. Nejde ani tak o to, jakou tématiku zde uplatňuje, drogy a mafie jsou ohrané, ale o promyšlenost a neuvěřitelně povedenou gradaci. Ani na chvíli neztratí ze své účinnosti… pořád vás baví! Lidi tvrdící něco o nudném rozjezdu nechápu. Každičký detail tu má své místo, každý záběr své kouzlo a každá pronesená věta je náležitě opodstatněna. Hledisko zvratů ani raději nebudu zmiňovat, na nich si smlsnete snad nejvíce. Myslíte si, že lepší už to být nemůže? Může. Teď totiž chápu, co máte na Scorsesim. Stačil jediný jeho film z řady a chápu. On dokáže zkonstruovat neuvěřitelně svižné scény, za okamžik se vytasí s dramatem a za další chvíli zase udivuje s něčím jiným. Přecházení mezi žánry skoro bere dech. Svoje rovněž udělala hudba. Beru za povinnost vychválit jí jak jen je možné. Treck za treckem se div ne zlepšovala a to už ten úplně první song je výborný. Pak herci… No nádhera. Čtveřice hereckých es byla vybrána mistrovsky… Leo, Matt, Jack a Mark… každý byl svůj a každý byl takřka dokonalý, netřeba více rozebírat, při sledování okamžitě pochopíte. Velkým plusem je i kamera. Některé její nájezdy jsem žral, páč dokázala právě probíhající scénu zajímavě ozvláštnit. Opravdu, na co tým dělající na Skryté identitě sáhl, to se vyvedlo. Čistou stovku sice nedám, avšak silnou devadesátku rozhodně ano. Bravo.

Od nezávislých dílek nikdy nic nečekám, protože už jsem moc „poznamenaný“ těmi „grandiozními“ velkofilmy z USA ať v pozitivním nebo negativním smyslu, a tak si nejsem jistý, nakolik dokážu ocenit povedený film vymykající se nastoleným řádům…. S radostí můžu prohlásit, že s Kurzem negativního myšlení jsem neměl sebemenší problém, jsem jim nadšený. Vybral skvělou problematiku, kterou krásně zpracoval. Osudy tělesně postižených je téma na dlouhé vyprávění a přitom je nám podáno v kraťoulinkých 95 minutách, kde je snad všechno. Každé scéna je v kontextu s těmi dalšími, tím pádem má důležitý význam. V žádném případě bych nic neměnil, protože ač je toto vzácný úkaz, všechno je tak, jak má být. Během stopáže se jde až na dřeň, jsou nám poodhaleny pocity postižených a tak má film neuvěřitelnou hloubku. Navíc je patrná mohutná podpora všech herců… každý odehrává svojí roli s náležitou důležitostí a dává do ní maximu svého umu. Vzniklá partička čítající asi 10 osob předvádí zkrátka hotový herecký vrchol. Jejich emoce jsou podány přímo brilantně, nejeden člověk by si zasloužil cenu. Vypichovat nějaká jména ani nemá smysl, stačí, když řeknu, že každý je na tom druhém závislí, vzájemné doplňování je na denním pořádku. A za další si Kurz cením pro jednu věc, neomezoval se pouze na drama… Už tato část je dovedena do značných výšek a navíc je ještě dění okořeněno humornými momenty. Vzniká pravá, nefalšovaná černá komedie. Použitý druh vtipu sem náramně sedí a díky určitým skvostům, jako červené šátky, což už kolega zmiňoval, se nelze než od srdce zasmát. Drama a vtip se proplétají vážně dobře a fungují spolu, proto se neomrzí ani jedno. A teď si navíc vezměte následující fakta: co třeba režisérský debut? Na prvotinu bezvadná práce, gratuluji. I země původu mě dost překvapila. Od Norů jsem neviděl zatím nic a tak mírný šok, samozřejmě ten nejpříjemnější. Na pole kinematografických velmocí se nám dere další konkurent :-). Souhrnem: Moje první zkušenost s art-filmem a zároveň i s norskou produkcí vůbec a hned taková bomba. V daném žánru za 90, obecně za 70, takže kompromis…

Transsiberiana mám doma už poměrně dlouhou dobu a vůbec jsem se do něj nemohl odhodlat. Nějak jsem nepovažoval za nutné trávit čas u filmu týkající se nejdelší železnice na světě… dělal jsem chybu. I když budu psát dost kritiky, nemůžu upřít jedno, zajímavost, jenž je patrná každým coulem. Dramata o ničem a zároveň o všem, preferuji nad jakoukoli bezduchou akčňárnou. U podobných filmů bývá rozjezd pozvolný a bylo tomu i tady. Spolu s hlavními protagonisty nastoupíme od vlaku, do vlaku cestující po Transsibiřské magistrále. Zprvu jsem tomu nedával hlubší význam, ale v budoucnu se okolí ukáže jako velmi vhodné, ta třeskutá zima dává více vyniknout hercům, kteří v nekonečném bílém prostoru předvádí autentičtější výkony, než kdyby se hřáli v teple studia před zeleným plátnem. To jsem ale odbočil… Podstatnější je, co se odehrává přímo na obrazovce. Tak tedy, vážně mi nešlo na rozum, že příběh tohoto kalibru si mě nakonec udobří. Jeho počátky jsou náramně předvídatelné a já čekal příšerou nudu, než se konečně dostanou k tomu zvratu, který mi byl jasný před půl hodinou. Neštěstí se před tíženým okamžikem stačí tvořit věci mající obrovský význam, např. budování atmosféry. Hezky postupné, nijak se netlačí na pilu a tak v divákovi roste ten pocit nejistoty kousek po kousku. Opravdový majstrštyk. Pak vám už nevadí, když se konečně dozvíte tušené překvapení. Tím pádem se reputace zvýšila a já si mohl užívat. A teď to přijde. Najednou na vás vytasí svojí nejsilnější zbraň… atmosféra dospěla k vrcholu a my se dočkáme nechutné scény utvrzující v tom, že se nikdo s nikým nemazlí. Potom pochopíte, jak surový a reálný film dokáže být. Zkuste překonat počáteční problémy a budete odměněni. Proto mě celkem mrzí následující: Hlavní herečka mi byla krajně nesympatická. Její reakce postrádaly autentičnost a byly tudíž stěží uvěřitelné. Příběhové jádro pudla spočívá v jejím zkratu, který je tak hrozně nereálný a herecky nezvládnutý, Emilyna Nicole z Růžového pantera pro mě nadále zůstane její rolí číslo jedna a to je samo o sobě smutné. Pak i OST neplní svojí práci na jedničku. A o pobytu B. Kingsleyho ani nemluvě. Tak či onak, nemůžu víc a zároveň ani míň, než 65%.

Star Wars a Star Trek jsou dva kulty, které div nehýbou světem… na mě však nemají sebemenší vliv. Jediné, co jsem pro ně kdy v životě udělal, bylo podívaní se na první dva filmy SW, s tím, že jsem byl v rámci možností spokojen. Chtěl jsem tedy dát ST alespoň tu samou možnost. Bez zaujetí jsem pustil bezmála dvouhodinový film s kupou obav a jenom koukal… Jaký je můj dojem? Rozhodně kladný! Tvůrci, potažmo režisér, správně usoudili, že je potřeba reprodukovat ST nezasvěceným a tak, rozhodnutí o natočení díla znázorňující úplné začátky je to nejsprávnější jaké mohlo být. Prvotní obavy rázem opadají, otevírá se nám úplně nový svět, ve kterém se intuitivně orientujeme a o nic nepřicházíme, kvůli neznalosti předlohy. Začátek jasně vytýčil směr, jakým se bude film ubírat… Čeká nás velkolepé dobrodružství plné vesmírných supermoderních vymožeností, kde budou mít emoce stejně důležitou roli jako akce samotná. V první polovině je nám objasněno úplně všechno kolem hlavních hrdinů a tak konečně vím, kdo je Kirk, Spock a ostatní z party… A není to nic nezáživného, kdy do vás hustí jenom fakta, zasvěcení probíhá vskutku v královském stylu. Směsice vtipu, dobrodružství a poznatků je tou nejsladší odměnou. Nuda je zkrátka slovo, které neexistuje. To s příchodem druhé poloviny začíná něco jiného. Zatím bez sebemenšího zádrhelu, jenže to bylo dáno, tím, že zápletku zatím nevyzradily. Ona není vůbec hloupá, má především kladné vlastnosti, vždyť přinejmenším díky ní je na hlavní hrdiny vyvíjen větší tlak, důsledkem čehož jsme odměněni naplno se předvádějícími rozmanitými charaktery, ale pořád mám dojem, jak kdyby mě plně neuspokojovala. Kdyby jí trošku zkomplikovaly, dalo by se z příběhu vyždímat mnohem víc, ale to je jenom menší problém… Nebudu si kazit hezké chvilky, kterými mě film zásoboval během celé své stopáže. Navíc tohle vše v úžasném prostředí vesmíru, snad hezčím než ve Futuramě. Krásně barvité a přitom nepřeplácané, s množstvím různých kultur a přitom žádná z nich není natolik bizardní až komická, abych si z ní dělal nemístnou srandu, tak jako při sledování seriálu Hvězdná brána… Závěrem: Po skončení je ve mně velké očekávání, s čím přijdou tvůrci příště, pokračování totiž určitě bude. Sice se nevrátím, k pro vás nostalgickým 10 filmů a už vůbec ne původnímu seriálu, ale nové přírůstky mě budou zajímat stejně tak jako zarputilé zastánce posádky Enterprises. Tato novodobá „jednička“ ST je navýsost povedený velkofilm s příměsí všemožné žánrovosti a kupou skvělých herců k tomu (Od Ch. Pineho až po K. Urbana)... Zkusím se rozloučit stylově: Žijte dlouho a blaze!

Filmy o robotech můžu a Willise jakbysmet, váhat jsem tedy dlouho nemusel. Bylo mi úplně jedno, kolik záporného se o Náhradnících napíše a za každou cenu jsem si chtěl udělat svůj vlastní pohled na věc. Učinil jsem dobře, žádná katastrofa se nekonala! Logicky první na probrání se nabízí námět. Jeho výhoda číslo 1 není v jeho pozoruhodnosti ba ani v jeho provedení, ale v tom, že se mu dá uvěřit. Vždyť doktoři se aktivně angažují v technologiích na usnadnění života handicapovaným, proto robot nápadně podobný lidské bytosti není nic jiného, nežli současné pokusy za pár desítek let dovedené do extrémů. Je možné, že teď působím bláhově, ovšem kdo ví, čeho jsou vědci schopni. Tím si zajistili mojí plnou pozornost. Za další bych rád uvedl na prvou míru obsah. Je jedno, jestli je vypovídajícím označení krimi nebo thriller. Tak či onak se nudit nebudete. Byl jsem až udiven jak komplexní dokáže film být. Označovat dění za kontroverzní by mě ani nenapadlo. Použitý příběh se tam hodí, tudíž k němu nemám výrazných námitek. Navíc jsme svědky celkem příjemné změny. Nevšimli jste si? Akce výrazně ubylo, což osobně počítám jako plus. Vy snad nemáte dost megalomanských kravin typu Terminátor 4, kde se starají jenom o to, kolik věcí dokážou vyhodit do vzduchu? Já jsem rád, když si můžu byť malinko zapřemýšlet. A Náhradníci toho schopni rozhodně jsou. Nejen že je jejich pointa zajímavá… během jednoho z řady rozuzlení se mi stalo, že jsem dobrých 5 minut nevěděl „vo co gou“ a aby se na něco takového zmohl podobný projekt, se často nestává. Já nevidím důvod, proč shledávat děj předvídatelným, ani v nejmenším. Tím jsem odbyl druhou kapitolu. Třetí patří pouze a jenom Bruceovi. Bohužel pro něj neměl zas až tolik šancí vydobýt si původní slávu. K jeho smůle mu nepomáhala ani role, spíše situovaná pro každého, než speciálně pro něj. Nemohl uplatnit žádnou ze svých drsných pohledů, natož pak nějakou legendární hlásku. Což však neznamená, že se na něj hezky nedívalo. Ani jeho paruka mi v ničem nezabránila, a že se mrška snažila. Z nabytého obdivu z minulých filmů zkrátka nic neztratil. Tak, tohle byly tři nejdůležitější body, které samy o sobě vydají za slušnou nálož procent (75%). Kdo chce chyby hledat, stopro si je najde (nevýrazné OST), ale hodně jich bude pramenit z toho, že víte, kolika lidem se to nelíbí čili „předsudky zvítězí“. Já říkám: Slušný film, jehož největší nevýhodou je krátká stopáž a to je mínus z té lepší kategorie. Na jedné straně 3 zmíněné opěrné body a na straně druhé stopáž s pár drobnostmi. Vážně je to takový průser?

„Vítejte v Okrsku 13, městě ve městě. Kdo by neznal tuhle ikonickou oblast s vlastními pravidly založené na tom, že čím víc drog a zbraní máš, tím jsi v hierarchii výš. Oblast kam se bojí vejít i policie, která je pouhým kecalem z povzdálí…“ Ať je tahle vidina klišovitá jak chce, na mě zapůsobila! Francouzi znovu udivují, nápaditost jim věru nechybí. Po stovkách kriminálek přišli s adrenalinovou akcí, jakou bych od nich ani ve snu nečekal. Tenhle film je nehorázně cool a je tak přitroublý, až je dobrý. Přitom se toho dá vyčítat mraky. Jmenovitě např. příběh… ten na mě dělal dojem, jak když ho vymýšlely během natáčení… pak námět… pro změnu hodně zkopčený z xXx, bez výraznějšího nápadu… ale to nejdůležitější, co si musíte uvědomit je, že jim nešlo o to natočit super promakaný velkofilm, oni chtěli pouze pobavit svěžím akčňákem pro který je i slovo jednohubka nadnesené. Když přistoupíte na jejich hru, budete odměněni něčím málo vídaným. Takový styl akce jsem totiž v Evropě ještě nezažil. Úplně to vybízí k porovnání s Ong Bakem a vůbec filmy z Asie. Na parkour je radost pohledět. Kaskadéři hrající si na herce předvádí úžasné sestavy! Když se dají do pohybu, vypadá to, jako kdyby byly z gumy. Hned mám chuť proběhnout se Prahou! K dokonalosti nechybí snad nic, akční část je bez chybičky, navíc mohutná podpora hudby nasazuje korunu. Otázkou zůstává, proč akční neudělali celých 80 minut. Bylo poznat, jak se snažili zabalit čistokrevnou akci do nekvalitních sfér příběhu ve snaze hrát si na plnohodnotný počin… Ale proč? Každý prokoukne prvotní záměr pobavit, tudíž nikomu nesejde na rozvíjení děje a přesto se to tam snažili cpát. A aby toho nebylo málo, vnucovali nám ponaučení! Tímhle výchovným momentem mě donutili k mnohem negativněji laděnému postoji. (Systém má smysl, zákoník práv je potřeba dodržovat…) Kdyby se tak nesnažili o osvětu, klidně bych přehlídl pár zakolísání, ale takhle nemám jinou možnost. Dostalo mě, jak na konci jedna z důležitých postava závislá na drogách byla druhý den úplně v klidu a „happy“. Oni se nás snaží poučovat o lidských právech a klidně zlehčují drogové problémy? Když chtějí říkat nějaké moudra, měli být více důslední.

Naděje umírá poslední, tak proč by Ultimatum nemohlo být dobré... A ejhle, začátek mé domněnce nahrával. Řeknu to asi takhle, prvních 20 minut zabralo scénáristům dvakrát více času na zkonstruování, než celý minulý film. Nepostrádal jsem nejmenší detail. Panečku, jak já si užíval. Něco tak originální jsem nepředpokládal. Tvůrci vykročili pravou nohou a dařilo se jim. Zátah v čínské restauraci mi vytřel zrak. Už, už se začalo blýskat na lepší časy… když tu se film vytasil se svojí zápletkou a šlo to všechno do kopru. JAKÁ ŠKODA. Tohle nejde napsat malými písmeny. Nechápu myšlení těch, co o tom rozhodli. Slibně rozjetý film se tedy vrátil do řad průměrnosti. Zase jsme se kochali akčními scénkami plných hopsání po střehách a proskočením otvoru s miniaturními rozměry, jenže podruhé to samé není tak efektní jako poprvé. Je jedno kdo a kde někoho honí… Hlavní hrdinové sice nemlátí gangstery, ale polici, nic se však nezmenší. Štve mě, že děj má taková privilegia, díky kterým si odsune ten krapet povedeného do pozadí a strhne na sebe veškerou pozornost. Přitom je nepovedený, a ačkoli je kapánek složitější než předtím, neudrží si laťku vysoko. Je plný div ne ohranného patriotismu a především nedisponuje nějakými oslnivými postavy s šancí na zaujmutí. Každý, opravdu každý je tady za vola, protože kvantum ze všech rozhovorů jsou jenom trapné hlášky bez hlubšího smyslu. Člověk co člověk, podstatný či nedůležitý jenom plká blbosti ve snaze se zviditelnit. Nikdo „neklesne“ tak nízko, aby normálně odpověděl. Ani nevíte, jak mi to vadí. Ne, nemyslel jsem, že Ultimatum bude seriózní, jenže pojem s mírou, jim nic neříká. O hercích ani nemluvě. Zmiňovat nově příchozí je zbytečné, nikdo nevyniká svým umem. Prostě a jednoduše: Francouzové se začali brát příklady z USA a tudy cesta nevede… Rychlejší, do jisté míry ujetější, ale bez patřičného dopadu a bez tíženého efektu… za dva dny ani nebudu vědět, o čem ten film byl. Prosím, ať už nepřidělávají další díly. Šanci na získání fanoušků už měli, teď už je to jenom mlácení prázdné slámy.

Ani nevím, jak jsem se dostal na profil tohohle kraťasu, ale když už jsem ho objevil, byla by škoda se na něj zadarmo nemrknout. Koho by nezajímalo, co stálo u zrodu mnou milovaného Saw? Navíc jsem měl ještě jeden důvod, do kin nám vtrhl díl s pořadovým číslem 6 a není nic lepšího, jak se naladit na správnou vlnu, nežli si pustit předchůdce toho všeho... Takže, jde se kritizovat (kritika může být i kladná). Nejprve mě zaskočilo, že k tomu nebyly české titulky, naštěstí mohu ubezpečit každého, který umí anglicky jako já, tj. ne moc dobře, že bude bez problémů rozumět nebo přinejhorším použije dedukci. Nějaké náročné dialogy tam vážně nejsou. Vlastně kdybych měl zmínit stránku obsahovou, celých deset minut je jak vystřižených z jedničky. Ovšem to mi nedává právo se zlobit, jelikož se vlastně jednička opičí a ne naopak. Klidně by se tenhle kraťas dal použít jako trailer… je v něm dost podstatného a i tak neprozradí všechno. Navíc má nefalšovanou atmosféru, tak charakteristickou pro Saw, že i kdybyste neznali název, nejde to zaměnit za něco jiného. Opět jsme svědky rafinovaných pastí (pravda, jenom jedné), na plátno přijde, nebo spíše přijede zmalovaný panáček promlouvající tajemným hlasem, a co mě potěšilo nejvíce, na konci zazněla legendární znělka krásně podtrhující zážitek. Už asi po desáté jsem byl utvrzen v tom, čím je skladba „Zepp Overture“ tak výjimečná… ona vás děsí a zároveň ohromuje svojí instrumentálností. Jen mi teď zůstává jedno dilema, kolik mám dát procent. Jedničku jsem odměnil plným počtem, takže je logické, že by měl dostat předchůdce přinejmenším stejně… kéž by to tak bylo… já prostě nemůžu. Přijde mi nemožná dát za 10 minut 100%. Kraťas na mě nemá takový vliv a už vůbec mě nedokáže uchvátit svojí propracovaností, když si jí za ten malý čas ani nemůže vytvořit. Stejně budu ohleduplný, 75% je akorát.

Filmy o Futuramě, vyjma jednoho dílu (dvojka), jsou vážně podezřelý. Neumí si udržet atraktivní podobu, buď začnou v závěru stagnovat (jednička) anebo si uvědomí že začali pěkně blbě, takže náhle změní prostředí ve snaze obměnit repertoár vtipu z trapnosti -> na parodování (viz. trojka) a zachránit co se dá. Snažil jsem se to akceptovat, jenže po čtyřce už toho mám dost. Abych pravdu řekl, ona si vzala z každého to nehorší, začala stagnovat, byla trapná a prostředí neměnila! Hodně brutální kombinace. Už první polovina k lecčemu napoví. Scénáristi přišli s ekologií! Zábavné až za hrob… Zelená agitka o záchraně ohrožených druhů se minula účinkem. Tvůrci nám chtěli sdělit populární formou něco o dobrých názorech… paradoxně tím zkazili výraznou část filmu. Místo toho aby si dělali prču ze všemožných lidských zlozvyků, jenom tupě zesměšňovali dobře známou mužskou ješitnost. Z pana Wonga udělali příšerného hajzla a místo vtipných replik mu málem poskytly pomyslnou sebevražednou pilulku, když se skoro-zřekl své dcery. To mělo být vtipné?? Pak tu máme dějovou linku s Benderem. Kde je ten vtipálek s vybroušenými hláškami? Kde? Ta chabá napodobenina byla nevýslovně otravná. TOHLE není zkrátka on, z největšího frajera udělali největšího debila. A co teprve chudák Zoidberg?? Zrovna tak řešení rozvíjejícího se vztahu Frye a Leely, které posloužil několika dílům, jako skvělá náplň je zde brutálně utnuto. Postrádá „katarzi“. To už jsem se ale dostal na úplný závěr… on představuje Zklamání s velkým Z, jaké tu ještě nebylo. To měl být konec té kultovní Futuramy? Upřímně doufám, že se mýlím… Takže: Je vůbec něco na filmu hodné k pochválení? Ale ano. Nemůžu upřít pár humorných narážek. Do jisté míry i předkonec s velkým rejnokem ušel. Můj názor je především nevybíravě kritický, ale nechci, abyste si mysli, že čtvrtý film je totální brak. Není úplně příšerný, jen vzhled k předchůdcům nevhodný. S trochou (hromadou) tolerance se možná budete bavit. Protože je tohle druhý názor, nemůžu si dovolit odrazovat ostatní za každou cenu. Já nejsem skalní fanoušek… oni to třeba docení, nebo naopak budou ještě víc rozčíleni :-), kdo ví.

Ačkoli tenhle remake nepatří mezi nejnovější, pořád se nemůžu zbavit dojmu, že výrazně pošlapal dobrou pověst staré kultu s Charltonem Hestonem, budiž mu země lehká… Ono je jedno, kdy se v jednadvacátém století natočil, rozdíl 8 let není podstatný, ale rozdíl 35 let už ano. Předělání slavného sci-fi (1968) považovaného za jedno z nejlepších vůbec, do moderního hávu dopadlo zkrátka žalostně. Ať už je trend velící předělávat všechno dobré (Šmouly nevyjímaje), jaký chce, tvůrci by se měli lépe připravit. Jen dobré efekty nestačí… a tohle nepochopili. Začátek s elektromagnetickou bouří byl moc vynucený, ale budiž. Každý ví, že se to nějak musí nastartovat. Času stráveného před příchodem na planetu opic jsem tedy ještě nelitoval, i když to bylo tak 10 minut. Asi si říkáte, proč tohle zmiňuji, no přece z prostého důvodu… ne že by byl zbytek času nudný, on je rovnou příšerně odbytý a to mi vadí mnohem víc. Opravdu se raději nudím u nějakých nových scének, než nadávám u klišé, které viděl každý snad 100x. Scénář je neuvěřitelně přihlouplý, a i přes stopáž s délkou dvě hodiny je přímočarý, jak pravítko. Hrdina se nám dostane z města za pár hodinek a za další den už je… A když si tohle podpoříte klasickým: učitel X neposlušný žák + vzpurný hoch, který bude zachráněn pár sekund před vlnou útočících opic a taky nutnou láskou, nebudete vědět, na co nadávat dřív. I hlavní padouch je vyumělkovaný až bych brečel. Ano, ano, opičky se doopravdy nevyvedly. Nemám nic proti jejich vzhledu, avšak jejich emoce, jejich pohyby… nemluvě o českém dabingu… ten byl jakási „třešnička na dortu“, kdy jsem se modlil, aby už nikdo hezkou dobu nepromluvil. Jediné, a tím myslím jediné ryze světlé místo je finální boj s následným zvratem. No a když se po skončení kouknu na kolonky jako je režie… zůstává mi rozum stát. Tim Burton můj oblíbenec zrovna není, ale i tak bych čekal lepší práci a ne takovou ostudu. K čemu jsou sakra remakey, když pokaždé dopadnou hůř vzhledem k filmové předloze! Jen lijí olej do ohně zapřísáhlým fandům.

Na úvod bych rád připomněl, že je pro mě celkem těžké nesrovnávat Ostřelovače s Bournem a jim podobným. Když se to tak vezme, co ho od nich vlastně liší? Ať se snažím sebe víc, nic kloudného mě nenapadne. Máme tu další námět o pomstě a touze po poznání, chlápka s výborným výcvikem, který dokáže přejít z teoretického využití na praktické, až se vám zatočí hlava, taky další sledovací jednotku stěžující našemu hrdinovy život a mimochodem další letmou známost s něžným pohlavím… klidně bych mohl v tomto výčtu ještě pokračovat. Neoriginální až hanba… Tak proč se mi ten Odstřelovač tak líbil? Možná díky skvělému zpracování nepostrádající šmrnc. Každý záběr je svým způsobem nádherný, velkou měrou přispěly hry se světlem, např. vzpomínka na Afriku daná na začátek měla díky tomu uhrančivou atmosféru. Rovněž i další lokace nepostrádaly podobné podbarvení dělající z běžných záběrů unikátní okamžiky. Ani nemluvě o akčních scénách samotných. Ty byly namouduši perfektní. Sniperská práce ještě nikdy nebyla tak pozoruhodná! Jako bonus jsem se dozvěděl i nějaké zajímavé informace o této problematice… od teď mi je jasné, že pouhá viditelná silueta v hledáčku nestačí na rychlé zneškodnění, klidně to může překazit vlhkost vzduchu. Ale jenom „vizuální“ a informační stránka věci nestačí, k většímu úspěchu byl zapotřebí komplikovanější děj a naštěstí ho Odstřelovač opravdu měl. Pomsta hrála prim, leč zvraty dělaly svojí práci na jedničku. Proto mi děj výrazně nevadil. Jen jednu výtku. Zakončení bylo až moc americké, možná se tam hodilo, avšak velkolepost někdy není nejdůležitější, otevřenost s příslibem eventuálního pokračování by byla zřejmě lepší řešení. Tak či onak, jako film složený s několika částí notoricky známých „konkurentů“ obstál na výbornou. Na rovinu, čekal jsem to horší. Jen mě mrzí, že Mark Wahlberg si ke mně nenašel správnou cestu. Před filmem byl pro mě chlap podobný Mattu Damonovi a tím i zůstal. Zahrál svojí roli dobře a může být na sebe pyšný, jen mi u něj schází nějaké gesto, kterým by se stal výrazný. Je pouze jedním z řady alternativ.

Zázraky se dějí, a nejen o Vánocích… z jednoho takového jsem totiž právě přišel. Tím však neříkám, že Nezvratný osud 4 je trhák roku, nebo skvělý film oceňovaný kritiky. Jeho zázrak spočívá v celkové úrovni, která se výrazně posunula vzhůru. Po třetím dílu mi nezbylo moc optimistické nálady a hlavně jsem si plně uvědomoval pravidlo týkající se toho, že s každým dalším pokračováním odeberu u hodnocení 20%. Proto jsem tolik nadšený. Film je vtipný, správně ujetý a přinejmenším pobaví. Pomyslnému háčku se ale nevyhýbá… Výhoda číslo jedna a vlastně i veliká nevýhoda zároveň je 3D technologie. Kdo půjde do kina, tak jako já, nemusí přemýšlet nad zjevnými nedostatky a zkrátka je unesen hloubkou a plastičností obrazu. Užívá si tuhle rychlou zábavu plnými doušky, bezstarostně se dívá na to, jak na něj „lítají“ šroubováky, hřeby a vůbec všemožný bordel způsobující nehezkou smrt. Tím jsem pomalu nakousl jedno téma, ke kterému se později vrátím. Prostě a jednoduše mozek je dokonale oblbnut iluzí… (Konec z hlediska výhody). Druhá strana mince je diametrálně odlišná. Odstraňte 3D, zmenšete plochu obrazu, tak 1:20 a máte prachobyčejný škvár, jako byl více méně třetí díl. Teď přichází vhodná doba pro zmíněné téma. Budete se snad cukat při brutalitách postrádající napětí zapříčiněné 3D? Budete jásat, když nějakého člověka rozfašírkuje něco na cáry a vy nebudete mít pocit, jako kdybyste tam byly? Ne. 3D dokáže takové divy, až jde rozum kolem. Já byl v kině a tak pohlížím na NO 4 kladně… Přijde mi zbytečné oprostit se od vlivu nových technologií, když ony dělají z ohraného konceptu, jenž přichází počtvrté v nezměněné formě něco víc. Nemám potřebu soudit jinak, než z pohledu prosmátých chvíli a lekaček v jiném světle. Abych shrnul tuhle část, jasně z toho vyplývá, jestli si chcete tenhle popcorňák užít, jděte do kina, jinak hrozí zklamání… Dále bych ještě zmínil záležitosti stejné pro každé prostředí. 1. herci= celkem dobří, nepřehrávající, v některých situacích i sympatičtí. A 2. kamera, ta mě opravdu překvapila, hodně intuitivní a zachytila každou potřebnou prkotinu. * Závěrem: Pokud by ještě chtěli přidávat další a další díly, proč ne, ale už jenom ve 3D. Pocity z kina jsou výjimečné a ony jediné zapříčiní 60%, doma bych dal mnohem míň.