jakupb

Podle ukázek měla být Pláž lážo plážo odpočinková záležitost, jež vás akorát párkrát vyleká… Vždyť to znáte, thriller odehrávající se v nádherných lokacích podobných Kopakabaně s nepříliš složitým vnitřkem, především lákající na jednoho či více známých herců v hlavních rolích. Podle mě má tento druh filmů jediný účel, pomocí nich totiž prožijete bezkonkurenční snovou dovolenou. Nic víc v nich nehledejme, ve většině případů jsou skutečně na jedno brdo. Pozemský ráj se změní v peklo, kdy v závěru buď všechno skončí v plamenech (velice oblíbený je výbuch lodi, popřípadě mola s hořlavými barely), nebo v lepším případě zemře pár postradatelných jedinců… Proč to ale vlastně všechno vykládám? Je to prosté, mám k tomu jediný důvod… Pláž taková nikdy nebyla, není a taky ani nebude. Z mého pohledu je v daném žánru ultrarevoluční! Tenhle film je skrz na skrz nasáklý kontroverzí… a jako takovému se logicky nedostane vřelého přijetí. A já to úplně chápu, sám se totiž taky řadím mezi ty lidi, kteří nepůjdou přes 70%, zároveň však Pláž do jisté míry obdivuji. Danny Boyle ukázal, že se i dříve s ničím nemazlil. Určitá míra brutalita se nezapře, tak jako v Milionáři. Líbilo se mi taky, že se do průběhu zakomponovaly i úplně opačné prvky, to chtělo notnou dávku odvahy. Scéna, kde je Leo jakoby v PC-hře je na první pohled dost trapná, jenže s odstupem času právě ona a ty další posouvají celkové vzezření za neodolatelnou hranici konvence. K velké smůle má stále Pláž v sobě nějakou část, kterou mě odpuzuje. To je ta daň za kontroverzi. Od tuctových hovadinek zmiňovaných na začátku se prostě hůř zvyká na tyhle menší klenůtky jdoucí si tvrdě za svým. Neusnadňuje mi to ani výkon DiCapria. Jako herce ho rozhodně nijak nevyhledávám, čili jeho výskyt není bůhvíjakým plusem, ovšem zas tak špatně nehrál… prostě se chová podle své role = někdy normálně, jindy jako magor… Než tedy ještě stačím vyřknout ortel, shrnul bych si to. Pláž je navýsost originální, nebojí se jít do řečnických otázek a sama si na ně odpovědět. Leo tam hraje podle možností, jen ta hudba nijak nevyniká. Lehká deprimace je daní za troufalost. I když tedy nebudou udělaná procenta odpovídat mému zjevnému překvapení a nadšení, jinou možnost zatím nevidím.

Terryho Gilliama znám především skrze ty povedenější filmy, takže jsem ochoten přehlídnout i to, že měl co dočinění s Kletbou bratří Grimmů. On sice není vyloženě můj šálek kávy, ale držel jsem mu palce, aby to konečně dopadlo… Byla by škoda nechat si ujít poslední výkon předčasně skonalého herce, který si mě před pár lety naprosto obmotal kolem prstu jeho podáním Jokera. Přál jsem mu důstojnou filmovou rozlučku… a tu jsem také dostal. Ještě teď mám totiž pocit, že by žádné jiné dílo nevystihlo definitivní odchod Heatha Ledgera tak, jako právě Imaginárium. Je vidět, že Terry do toho dal kus sebe. Okamžitě mě napadá velká škála slov, kterými bych se to snažil popsat, ale je to opravdu nutné? Všestrannost tohoto díla je v tom, že si o něm každý myslí něco jiného, a na každého působí trošičku odlišně. Střetávání reálného a bizardního světa je provedeno s takovou samozřejmostí, až mě to udivovalo. Veškeré přechody jsou intuitivní, a dokážou atmosféru bryskně pozdvihnout. Po chvíli na mě tedy začal film mít takový vliv, že jsem byl celý nedočkavý, kdy se zase do říše nehynoucí fantazie podívám. Tyto úniky mě dokázaly nadchnout a přineslo to s sebou tížené ovoce, nebudu totiž tak přísný a klidně odpustím slepovaný scénář vrhající dojem, že v něm něco (a není toho málo) jaksi chybí. Hold předělávání je patrné… Těžko však křivdit. Stačí si uvědomit, co se pro to muselo udělat, aby vlastně film vzniknul a pochopíte. Rovněž nastalé dilema s herci je vyřešeno vskutku koumácky. Pasáže ve snovém prostředí Heath nestačil, tudíž museli nastoupit ostatní… Dnes již známé gesto výpomoci od hollywoodské trojičky idolů, je geniálním řešením. Mnohem lepší, než kdyby zaskočil pouze jeden herec… takhle je vyměňování náhle snadno uvěřitelné. Riskantní řešení se ukázalo jako nejlepší… Jsou tu však i záležitosti, které tak pozitivními neshledávám. Děj mi do noty dvakrát nepadl. Až se pomalu zdráhám, protože mi je úplně jasné, že jakmile bych se v něm začal šťourat a chtěl si každičký detail ověřit, sesypalo by se to jako domeček z karet… nyní na mě nepůsobí vyloženě negativně, ale je jakoby v mýdlové bublině, jakmile půjdu do hloubky, BUM – plusy zmizí, na povrch bude vyplouvat jeden zádrhel za druhým. A já bych si tuze rád uchoval ty hezké momenty, žádnou špínu sem motat nechci, hodnocení proto nebude patřit mezi nejsnazší… Kdybych byl nezaujatý, film by představoval ornou půdu pro kritiku a klidně bych si na něm smlsnul, jenže když vím to, co vím, a že toho vím až až, budu shovívavý. Slabších 70% a prostor pro změny.

Než jsem se do Erin Brockovich odhodlal, slyšel jsem na ní jenom samou chválu. Lidské drama, výtečná Julia, jímavý příběh… Prostě a jednoduše pověst, která film předchází je naprosto bezchybná… Co je na tom tedy pravdy? Zaprvé musím konstatovat, že se vyplnila jedna nemilá věc – film je až nehezky přeceňovaný! Mnohdy by dopomohlo, kdybych znal jeho pozadí a lépe tak pochopil, co za ním stojí (tohle byl případ Avataru), ale takhle nemůžu být výrazně odvázaný. Takové to „100%“ šílenství mě rázem míjí. Čím je to tak výjimečné? I když je děj podle pravdivé události, je moc klasický, americký a co je nejhorší, nehorázně předvídatelný. Nic proti, že tohle napsal život, jenže to samo o sobě není důvod pro kvalitní scénář. Za další mi vadily vedlejší postavy. Neleze mi do hlavy, proč někdo podle tvůrců musel vyznít vtipně, a tak přetvoření pár zdánlivě nedůležitých osůbek přímo bije do očí. Z dramatu dělají šaškárnu. Úplně by totiž stačila pouze hlavní hrdinka. Ta z obrazovky skoro nesleze a je tomu tak dobře, charakter má filmově zajímavý, tudíž nenudí, ba naopak. Z toho důvodu nejsou potřeba ostatní, aby pozornost strhávaly na sebe. Julia je totiž vážně skvělá, a ačkoli jsem nad tím dlouho přemítal, toho Oscara bych jí prostě dal. Když je na scéně, hned to ožije! Jednoznačně její nejcharakterističtější role, ne-li jedna z nejlepších ženských postav vůbec. Film doslova staví a padá na ní a samotný výkon Julie se tomu maximálně přizpůsobil, vážně jí to slušelo. Ať už ve scénách, kde si na někoho otevírala pusu nebo vystavovala své vnady… Ovšem i přes tohle všechno jsem si nejvíce užíval okamžiků z toho vážnějšího soudku. Když čekáte drama, celkem vás překvapí uvolněnost, proto jsem vděčný i za to málo. Osudy městečka vedle chemičky na mě zapůsobily… Tak či onak, vyjádření boje jedince proti těm mocným a zdánlivě nedotknutelným dopadlo dobře. Na adresu filmu ode mě neuslyšíte výrazná superlativa, ale nechci ho zbytečně strhávat. Nejlepší výkon Julie Roberts u mě jasně převažuje nad zjevnými nedostatky. Míň ani víc než 70% dávat nechci.

Východní kinematografie mě zklame jen velmi zřídka, takže jakmile jsem narazil na Válku rozumu a cti, hned jsem se na ní podíval. Ohlasy totiž byly více než příznivé a já, troufám si říci po právu, čekal parádní podívanou plnou bezchybných kostýmů, nádherné hudby a velkolepých bitevních manévrů. Bože jak já nepřepočítal! Ukázalo se totiž, že i když se víceméně všechny předpoklady vyplní na jedničku, stále to neznamená povedené dílo. Jinak to říci nejde, hlavní obsah je žalostně o ničem! Nepochopím ty, kteří hledají něco víc, a přijde jim div ne geniální, když se během stopáže prolíná několik filozofických směrů. Co na tom? Ani jako nápad by to u mě neobstálo a navíc co se týče provedení, film to neuvěřitelným způsobem poškozuje. Je mi jasné, že válečné počiny se nemusí striktně držet jednoho mustru, ale takové ty řečnické otázky a témata k zamyšlení? Koumu to jakou cpou? Nechci působit jako buran, vždyť mě tyhle pradávné postoje k životu vlastně zajímají, jenže tady se šeredně míjí účinkem, a jak jsem již zmínil, nedělají nic jiného, než zmenšují celkový požitek. Abyste rozuměli, když se něco prezentuje v tom "nelepším a nejbáječnějším" světle, nese to s sebou logicky minuty dialogů a těmi mě právě nesmírně vytáčeli. Nedokázali totiž ani poselství filmu plně obhájit. Jestli chtěli vkusně balancovat mezi filozofií a bitevní vřavou, vážně se jim to nepovedlo! Dozajista si kladli za cíl, tak říkajíc pošťourat se v tématu, které je aktuální ještě dnes - korupce, politické intriky - ale nedosáhli tím vůbec ničeho. Takhle to na mě vrhá dojem zvláštního slepence, páč bitev je přemíra a "keců" okolo jakbysmet. Zlatou střední cestu nalézt prostě nedokázali. Kdyby chtěli vytvořit dílo k zamyšlení, jež nám skutečně dá něco do života, bylo by potřeba ubrat bojových scén, a naopak, kdyby chtěli vytvořit válečný velkofilm, bylo by potřeba ubrat scén diskusních. Proto je výsledek na tolik nevěrohodný, že ani nevím, jak to vlastně zamýšleli… Ke všemu mi ještě dojem znepříjemňoval podivný střih, který nás ošizoval o detaily a rovněž české namluvení nijak nepomohlo. Tohle jsou však věci okrajové. Hlavní gró špatného je, že nevěděli jak film zaonačit a tak naivní příchod hrdiny, který je vlastně úplně obyčejný bojovník, vyzní ještě o třídu trapněji než normálně.

Deja vu je pro mě případ filmu, kdy ani nevím jak ho pořádně uchopit z hlediska psaní názoru. Jak už to bývá, jsou určité světlé a tmavé stánky. A právě tady je to dilema. Kdybych hodnotil nezaujatě a posuzoval pouze bezprostřední dojem, neváhal bych dát solidní nálož procent... Jenže den co den, od chvíle co jsem se na film díval, si začínám uvědomovat, jak je vlastně prázdný a lehce přihlouplý. Obecně vzato, rošády s časem už vyšly z módy, vždyť už je použil i HP, ale budiž… Mnohem více mě trápí, jak s tímto prvkem naložili. Stačilo pouze vynalézt nějaký fantasmagorický stroj… Stroj, který dokáže takové věci, že by i Isaac Asimov zíral. Tohle je nejprve velmi efektní, ovšem zanedlouho následuje váš nevěřícný výraz se slovy, to si snad dělají srandu. Máme se smát, nebo se stačí nechat oblbnout nesmyslnými vědeckými teoriemi vysvětlující "jak je to vůbec sakra možný"? Jak jsem říkal, v tom je jádro pudla. Ostatní už totiž tolik provokativní a diskutabilní není. Vaše spokojenost či zklamání závisí na postoji k Sněhurce (během sledování určitě pochopíte)… Tak, a teď se posuneme dál. K probrání toho ještě pár zbývá. Chtěl bych totiž od někoho odpovědného vysvětlit, proč se i do nevšedních věcí musí cpát zevšednělý americký heroismus. Postavy se chovají ohromně nevěrohodně, jejich pohnutky jim každopádně nevěřím a tím pádem trpí i takoví herci, jako D. Washington. Jeho mám rád, do thrillerů je jak dělaný, ale po vzoru naprogramované loutky by se chovat zrovna nemusel. Nějaké vlastní emoce jsem nepostřehl. Těžko říci, kdo nese vinu. V lepším postavení však byla překvapivě P. Patton. Když pominu fakt, že mi neustále připomínala H. Berry, hned si mě dokázala získat a přimět přát jí hezké vyhlídky… Buď jak buď, film se řítil do finále a já byl na vážkách. Udobří si mě, nebo ještě více naštvou? A znovu to není lehké! Předvídatelnost versus neprobádané časové paralely. Obětování proti naivnímu návratu… vážně nevím. Hodnotit nechci jak záporně, tak ani ne přehnaně kladně. 65% budiž kompromisem. Deja vu není jednoznačně povedený, ale šanci vidět ho, byste si uniknout neměli.

Sherlock Holmes coby nejznámější detektiv světa, mi nikdy výrazně nepřirostl k srdci. Nečetl jsem o něm žádnou knížku a TV inscenace jim inspirované, mi nestojí ani za řádek textu. Jeho popularita u široké veřejnosti mě nechávala lhostejným… - až doposud. Už první trailery ledacos napovídaly, tohle totiž nebude Sherlock jak ho znáte, tohle je Sherlock říznutý agentem 007! Pro mě jedině dobře. Ti co jsou zastánci starého pojetí, ať si klidně nadávají, ale já dostal díky této verzi šanci na nalezení dalšího oblíbeného hrdiny. A abych to zbytečně nezdržoval, opravdu se tak stalo. Guy Ritchie vytvořil natolik moderní a svěží film, až se mi nechtělo věřit. Ze starého páprdy udělal akčního svůdníka a já mu to nepřestával baštit. Není nic lepšího, než když umí chlap se smrtící logikou bojová umění, disponuje nehynoucím šarmem a mezi řečí občas prohodí trefnou hlášku… Film tedy rozhodně není zaškatulkovaný jako detektivka a je to jenom k jeho prospěchu. Neustálé rozhovory, jak s Watsnem nebo s Irene, dokážou bez větších problémů zaměstnat mojí bránici lépe než kdejaká komedie. Rovněž herecké osazenstvo je vybráno s nejvytříbenějším vkusem. Představa někoho jiného, než Roberta Downeyho Jr. je nemyslitelná. On byl tím pravým ořechovým, každé jeho prohlášení nebo gesto bylo přirozenost sama. Na jeho hlavu nelze snášet nic jiného než chválu. Stejně tak Jud Law hodně překvapil. S Robertem se skvěle doplňovali. A pokud vám to ještě není po libosti, adrenalinové scény dílo dokonají. Zatím vše vypadá nadmíru idylicky. Proto mi je celkem líto, že budu muset zmínit i negativa. Kdejaké pozlátko je totiž na úkor děje a domnívám se, že bych se bez některých obešel, absence složitějšího propletence je proto mrzutá. Magickou náplň shledávám dobrou, ovšem je průzračná jak křišťálově čistá studánka… Každému dříve či později docvakne, jak se to s tím čarodějnickým uměním skutečně má. Ritchie prostě vsadil na jednu stranu mince a tak se logicky na tu druhou malinko zapomíná. Jenom slepě vyčítat ale nelze. Stále jsem zastáncem názoru, že moderní Sherlock s kolísavým příběhem, je tisíckrát lepší než detektivní jednohubka se sucharem v čele. Díky tomuto pojetí se geniálnímu detektivovi otevírají brána do světa, kdežto v druhém případě by mu musela stačit pouhá škvíra… Takže i proto budu další díly napjatě očekávat, a už ne jako odpůrce staromódního páprdy, nýbrž jako fanoušek charizmatického agenta, který ve dne dělá pokusy na buldokovi a večer boxuje za prachy. 80% si prostě obhájím stůj co stůj.

Nešlo přehlédnout časté debaty o tomto projektu… A když navíc světlo světa spatřil článek referující o šancích na Oscary, zákonitě jsem se musel podívat také. Chtěl jsem zjistit, jestli je ten povyk oprávněný. A jestli Moon své pověsti dostál? Z mého pohledu rozhodně ano! Věcí, jež si mě získaly, je hned celá řada. I když námět nepatří mezi ultrarevoluční, nemůžu mu upírat originalitu, s kterou se v prvních minutách vytasil, a i postupné přicházení oné záhadě na kloub bohatě stačilo k mé soustředěnosti. Někdy je fajn odpočinout si od ryze komerčních paskvilů a zaměřit pozornost na levné výtvory, kdy si můžete být stoprocentně jisti jejich nezkažeností, co se týká peněž vložených do méně podstatných oblastí. Ano, mluvím o vizuální stránce. Moon se soustředil na děj, vykreslování charakteru, povedeně brnkal i na citlivou strunu… tím mě mírně řečeno dostal. V dnešní době na sobě pozoruji, že to co mi před pár lety stačilo ke štěstí – přemíra výbuchů s co možná nejvíce sutinami - u mě plně nahrazuje po všech stránkách zvládnutý telefonát domů, překypující skrytými emocemi. Moje nadšení je tedy očividné. S tímto počinem se mi maximálně trefili do vkusu! Neodrovná vás megalomanskými bitkami, nýbrž rozhovory… To však neznamená, že se i přesto nenajde slabé místo. Jedno takové je přímo achilova pata. Mám na mysli zbrklé prozrazení pointy už v půli stopáže. U méně nadšených diváků si tím můžou krásně zavařit a i ti ostatní jako já, budou mít potíž v závěru dělat překvapeného. Proč to tvůrci uspěchali, mi není úplně jasné. Ale nevadí, nějaké další možnosti jak si rýpnout, se podle mne nevyskytují… Dokonce i ty interiéry a exteriéry za babku dokážou bez problémů dát mým očím pravý požitek z nadpozemských technologií. Tak to vidíte, malé finance jsou mnohdy plusem samy osobě, zamezí přeplácanosti, a naopak dají vyniknout ději… a abych nezapomněl, velký dík patří takřka jedinému herci Samu Rockwellovi! "One man show" zvládl, nebojím se říci, Oscarově (minimálně nominace). Jedním slovem: spokojenost! Za žádnou cenu si to nenechte ujít.

Po nedobrovolném filmovém půstu se na pole názorů konečně vracím, a jsem rád, že hned první viděné dílko mě tak potěšilo. Pod ryze tuctovým českým názvem se neskrývá pošetilá přestřelka maskovaná do plytké zápletky, ani náhodou, film mě jenom utvrdil v tom, že tento žánr má stále velký potenciál a Wanted byl jenom výjimka potvrzující pravidlo. Při sledování jsem měl ten nejblaženější pocit a co je hlavní, všechno je načasované tak akorát. Zprvu nesouvislé příběhy se v jednom bodě protnou a náhle vám dojde, že komediální nádech je jenom zástěrka pro parádní thriller. Bláhově jsem se domníval, jak podstata vězí v nějaké prkotině, avšak to co z toho nakonec vzešlo, mě posadilo na zadek. Není to sice ten případ filmu, kdy si ho po skončení chcete pustit znova, nicméně ta vteřina během které se to otočí o 180° je bravurní. Možná je nasnadě, trochu se v tom pošťourat a taky psát pár vět o lehké překombinovanosti, ale mě to ani nepřišlo, takže není nějaký závažnější důvod zbytečně film strhávat. Proč taky? Z odpočinkové „střílečky“ se vyklubal setsakra dobrý počin, a aby toho nebylo málo, i herecké obsazení tomu dodalo grády. Líbilo se mi, že všechno nevisí na známých tvářích, třeba takový Morgan Freeman si moc nezahraje, ale i přesto je jejich účast velikým přínosem. Číslem jedna byl zkrátka k prospěchu i neprospěchu J. Hartnett. On je pro mě taková velká neznámá. Hrál sice slušně, jenže na mě dělá dojem klasického seladona, nebo jestli chcete, chvilkového dívčího idolu, a abych pravdu řekl, v tomto případě u mě zvítězily předsudky nad umem, škoda, snad překvapí jinde. Vrchovatě mi to ale po celou dobu vynahrazoval ostřílený kozák Bruce Willis. On dostal vskutku zajímavou úlohu, které se zhostil „po svém“ (synonymum= na jedničku) a znovu mohl sklízet ovace. Přesně v těchto hereckých polohách ho mám nejraději, žádné ztrapňování v přitroublých komediích, gangster je pro něj jako dělaný. A na závěr mi ještě zbývá vychválit hudbu, taková nenápadná a přesto v určitých pasážích dokázala podpořit atmosféru jako nic jiného. Prostě a jednoduše, minimálně na úrovni Podfu(c)ku, co víc potřebujete vědět.

Film v Bruggách jsem si musel nutně nechat projít hlavou, on k tomu totiž vyloženě vybízel. Můj první dojem byl spíše negativního rázu, a tak jsem byl zvědavý, jestli je nějaká šance si to urovnat natolik, abych film klasifikoval kladně. Světe div se, je. Tohle už jsem vlastně jednou zažil. Mám úplně před očima, jak si mě Po přečtení spalte získalo svou divností… a dnes je tomu podobě. Jen s tím rozdílem, že kde mi předtím stačilo pár minut, jsem nyní potřeboval na docenění den. Nic to ale nemění na tom, že V Bruggách je z velké části tvořený neutuchající nudou. Rozjezd se dá sice ještě tolerovat, ovšem když v podobných kolejích jeli celou hodinu, řekl jsem si, že tady bude něco špatně. Dva turisté v jednom belgickém městě mě nechávali úplně chladným. Nastalý zlom však všechno překopal od základů. Na scénu se konečně dostala třetí postava, výborně ztvárněná R. Fiennesem a pomyslný ukazatel zábavy okamžitě vylítl vzhůru. Z původního konceptu, ve kterém vrchol spočíval v občasném oglosování určité záležitosti, se náhle stal vyzrálý thriller oplývající nadhledem. Pyšnit se také mohou vygradovanou atmosférou. A úplnou třešničkou na dortu bylo smrtící vyvrcholení... Scénář už předtím zkoušel vytahovat drápky pár vedlejšími zápletkami, ale když ten zdánlivý guláš propletl do sebe a nechal vyniknout… nebudete mít slov. Tohle chytré vyústění je tou nesladší odměnou po hodině nemastné neslané, někdy i nemístné komedie, neustále shazující se opakovaným slovem fuck a jeho variacemi. Pokud přetrpíte nesmyslné rozhovory, kdy si jeden druhému nadávají do sociálních pracovnic, a neodejdete, tak jako můj soused, budete bohatší o další povedený filmový zážitek. Taktéž herci se o úspěch přičinili, seč mohli. Už zmíněný Fiennes exceloval, i přesto jako nejlepšího považuji B. Gleesona… ukázal mi, že má i na víc než na lehce podřadnou roli v HP. A když na to přijde, i C. Farrell nehrál nejhůř. K jeho smůle k němu chovám lehké antipatie... Suma sumárum, 70%.

Představa filmových Vánoc u mě nebyla nikdy moc pestrá, takže jsem se pokaždé díval na osvědčené věci - nějaké ty staré pohádky a samozřejmě se nesmělo vynechat Sám doma. Tenhle rok je mi však často dokazováno, že je stále co objevovat… Nebýt kladných ohlasů, Vánoční dovolenou bych nikdy nezapnul a nadále jí ignoroval. A vidíte, o hodně bych přišel. Kdo mohl tušit, že se pod nevábným a hlavně lacině znějícím názvem skrývá velmi slušná komedie. Někdy se vyplatí nic nečekat, abyste mohli být v zápětí příjemně překvapení. Z klišé jak hrom dokázali vytřískat tak skvělé vtípky, jaké jsem už hodně dlouho neslyšel. Po hlášce - Šlápnu na háj, ať jdou do plynu - jsem byl okamžitě na lopatkách a málem od smíchu slzel. Ono totiž nejde ani tak o prostá slova. Tady jde o situaci celkově. Ty výrazy zúčastněných, razance s jakou to je řečeno a následné reakce jsou k nezaplacení. A abyste si nemysleli, že se vyjadřuju pouze o jedné scéně, můžu vás ujistit, že tohle pravidlo se stahuje na film obecně. Nic však není tak růžové, jak se může zdát. Problém těchto filmů bývá naivní děj, hold děti si musí přijít na své. Bylo by tedy bláhové pomýšlet na razantní změnu. Namlouvat si, že americká rodina bude mít smutné Vánoce bez dárků, protože jim scénář házel jenom klacky pod nohy a dopadlo to s nimi nevalně je asi tak pravděpodobné, jako že se na facebooku píše jeden inteligentní status za druhým. Z toho plyne, že nejpotřebnější je udělat zbytek na úrovni, po kterém to těm Amíkům budeme i od srdce přát… A ejhle, povedlo se. Ch. Chase moc štěstí nepobral a přitom byl jedním z nejsympatičtějších vánočních postav. Nebyl za idiota, měl svojí mysl a choval se na to. Konečně reálně podaný charakter, při jehož sledování nám nemusí být za herce, který ho vyfasoval, trapně… Co na tom, že i takoví tupci tam jsou, bratranec Eddie by mohl vyprávět… hlavní je, že postava s největším prostorem si dokáže scénu ukočírovat a mít navrch… Takhle nějak si představuju vánoční komedii se vším všudy. Neurazí, malí se u ní poučí a ti větší… ti si odpočinou od rádoby komedií, kde hrají prim samé obscénnosti.

Tak tak… nelze než plně souhlasit s názorem pode mnou. Stačí zmínit klasickou snahu „zpřístupnit“ ač mnohonásobně kvalitnější, leč starou filmovou tvorbu (Tři mušketýři 1961 i 1973) americkému divákovi za přispění všemožných výdobytků a jsme doma. Absolutní neúcta úplně volá do nebe a lze ji spatřit na každém kroku. Kupříkladu, co měl sakra znamenat hned v prvních minutách, ten pitoreskní osel, který chtěl bojovat za dobré jméno své sestry? Může mi někdo říct, jaký chorobný mozek vymyslel jeho zařazení do scénáře? Tahle postava je tak neuvěřitelně prvoplánová a tak lehce průhledná, že už sama o sobě film strhává na nižší mety. Pochybuji, že v Dumasově veledíle, byly takové existence. Jistě, je důležité se zasmát, ale obecně druh zvoleného humoru byl tak nějak mimo mísu. Zrovna tak další americké nesmysly my byly trnem v oku. Opravdu miluju, když odhodlaný hrdina sype z rukávu jeden srdceryvný proslov za druhým a my mu to máme jako baštit. Přitom určitý potenciál tu byl. Herecké obsazení vypadalo velmi slibně. Zvláště na Ch. Sheena jsem se těšil. A co myslíte? No jistě, zase velký kulový. Herci byli hnáni do takových poloh, že se ani nemuseli víc snažit, nedej bože, aby uplatnili svůj um. Každý, ať Porthos nebo Aramis byli černobílí, bez nějakého hlubšího charakteru. Nebo Rochefort - pouze čisté zlo… a navíc jeho minulost nechali ladem, i když mě dost zajímala. Nic však nemělo na suprdupr konec. Takové divadélko opravdu nebylo zapotřebí. Šermířské scény vem čert, ty snad musí být zákonitě dobré, ale ten dlouho očekávaný střet D'Artagnan a právě Rocheforta nehorázným způsobem zpackali. Udělali tam totiž hroznou kaňku a tou je bezesporu proslov před smrtí hodného, když má záporák na vrch a má šanci ho snad 50x zabít, ale né… samozřejmě že to prostě musí být jinak. Vy už asi tušíte, ale přesto vás nechám v blažené nevědomosti. Jestli chcete začít s mušketýry, máte tolik možností v období před 30-50 lety, ale tuhle lahůdku si nechte uniknout. Jenom oslniví herci a balíky dolarů nestačí na vyvážení nebo dokonce překonání kultovních filmů z let minulých. 35%.

Tahle komedie mi přirostla k srdci hned z několika důvodů a přitom není nijak výjimečná. Mně přímo přitahuje tím, že se konečně všechno netočí kolem sličných děv a místo toho se zaměřujeme na dobrodružství. Taky úvod s blíže nespecifikovanou událostí ukazuje, že nemusí být zrovna pokaždé veselo, pověstné růžové brýle alespoň malinko ubírají na síle. Snad jen mírně typické rozdělení třech hlavních mužských postav zklame. Outsider, hezoun a ten normální. Tím už je v podstatě vývoj trochu předurčen. No nic, nejpodstatnější je přeci ta část s výletem. Taková chlapská jízda v krásné přírodě, s roztomilým méďou, pašeráky, ztraceným pokladem… jo to už je jiné kafe. V tomto jsem se úplně vyžíval. Sedl mi i humor, založený hodně na ironii nebo sarkasmu. Jsem rád, že nebyl zase přehnaně trapný jak ho znám z podobných dílek. Mohlo být sice krapet víc, ovšem můžeme být rádi za to, co nám bylo dopřáno. Vtip šel totiž na úkor akčních scén a po pravdě řečeno, ty se mi líbily snad ještě víc. Jen s originalitou byli na štíru, nepřišlo vám, že se nějak často skákalo nebo padalo z útesu? Jinak po stránce herecké spokojenost. Matthew Lillard snad nedokáže nebýt sympatický, kdekoli jsem ho zatím viděl, dostal mě svým výrazem. Do těchto komedií perfektně pasuje. O dalších se netřeba rozepisovat, taky mírný nadprůměr (na komedii). A co bych už vůbec nečekal, bylo dějství závěrečných 20 minut. Je dobře, že film někam dospěl a jen tak nevyšuměl do ztracena. Tvůrci z toho šrumce na scéně vybruslili hodně obratně a výsledek stál za to. I když se happy end konal, nemusíte smutnět. Nekecej a pádluj je možná ryze průměrná komedii, ale každý má přece nějaké, které se mu trefí do vkusu a zhlédne je hned několikrát (v mém případě už 3x). Tak jako Scooby-Doo, je i tento film menší osudovou záležitostí. Není se přeci za co stydět. Já nehlásám do světa, jaký je to trhák bez chybičky, já jenom říkám, že mě se líbí, už jenom tím, že se liší od ostatních tuctových romantických holčičích záležitostí, které dnešní dobou ovládají televizi. 65% mi přijde na místě.

Novým trendem animáků je, ukázat nám zábavnou formou nějaký problém, a podle mě je to trend správný. Dětem neuškodí osvěta kolem aktuálního dění a díky tomu se začnou více zajímat o to, co se stalo jinde ve světě… jenže ne vždy je film natolik poutavý, aby dokázal něco změnit. Happy Feet je zářným příkladem toho, jak by se to nemělo dělat. Tahle zelená agitka je přeslazená, předvídatelná až hanba a co mě zklamalo nejvíce, nudíte se u ní k smrti. Tučňák je tvor roztomilý a jeho milou tvář se animátorům sice přenést povedlo, ovšem zápletka o zpěvu a tanci mi přijde hodně uhozená. Dejme tomu, kdyby se nějak uplatnila a fungovala, ale když se nezvládne odvážný krok, je z toho ještě větší pohroma, než když pokazí něco netroufalého. Já nijak nemusím, když se ve filmech zpívá, od toho jsou muzikály, tudíž tady mě každá písnička mírně vytáčela do nepříčetnosti. A když si navíc tučňáci začali notovat nějaký můj oblíbený song, celé se to zdvojnásobilo. Moje výdrž začala slábnout a já hned několikrát uvažoval o přepnutí. Zůstal jsem jenom díky vysokým hodnocením za doufání, že konec snad překvapí. Mezitím se však naše banda přemisťovala k lidem a jakoby se začalo blýskat na lepší časy. Ta nuda trochu ustoupila a já se začal bavit. Když konečně nadešel ten toužebný okamžik setkání Mamba s „vetřelci“, film jakoby ožil. Naneštěstí čas byl neúprosný a já sám byl zvědavý, jak se to vlastně zaonačí. Veškeré mé naděje směřovali k finiši… Bylo by lepší, kdyby k němu vůbec nedospělo! Opravdu pozoruhodné, pravá tvář filmu se vůbec nezměnila a ukázalo se, že se nedá nic napravit. Klasičtěji a hloupěji si počínat věru nemohli. Jen malá poznámečka. Když budu citovat jedny nejmenované noviny:“I tučňák, který je jiný může mít kamarády, lásku a zachránit ostatní“, tak všem docvakne, za co bude Happy Feet stát. Za zlámanou grešli… Nepřekonatelná grafika a pěkný zpěv je k ničemu, když člověku leze na nervy už jenom přílišná nevinnost a naivita s jakou je to podáno. Malým dětem je film určen a ty jediné ho ocení.

Duologie s Andělem je TV-vánoční tradice, které jsem se s úspěchem vyhýbal už několikátým rokem. Z hola nic mě k ní nepřitahovalo, už kvůli roku natočení. To jsem však netušil, že jméno Bořivoj Zeman se nezmiňuje v souvislosti se špatnými filmy a co teprve Jaroslav Marvan, jehož filmografie vyráží dech, respektive počet titulů v ní napsaných. Moji rodiče a prarodiče taky pěli samou chválu, takže vzhůru na to... Námětem mi to až moc připomíná Účastníky zájezdu, akorát moře se obměnilo za zotavovnu. Procenta však strhávat nemůžu, je jasné, kdo se po kom „opičí“. Nějakými podobnostmi jsem si hlavu nelámal a krok to byl správný, plně jsem si vychutnával tu pohodu, která z obrazovky čiší. Hned mám chuť jet se někam zotavovat. 14 denní pobyt vypadá opravdu idylicky. Film ale tak jednostranný není. Témata zde nastolená byla hezky rozmanitá, ale všechny spojovalo jedno… skrývala v sobě spoustu humoru. Lapálie, s kterými se rekreanti potýkají, byly až překvapivě vtipné a ukázalo se, že starší humor má oproti tomu dnešnímu hodně na vrch. Není to vůbec jako s hororem. Co předtím přišlo strašidelné, je dnes pod úrovní. Naopak. To co bylo opravdu vtipné, je dnes ještě vtipnější. Tato vzestupná tendence tedy z filmu udělala hotový poklad. Pan Anděl je expert na slovo vzatý, a když se pouští do křížku s ostatními, bránice hned zbystří. A i tak ještě nejsem na vrcholu- film je mnohem komplexnější. Je totiž co nabídnout i dějově. Vlastně je to všechno o polepšení, ale ten starý háv to tak nějak zamaskoval, že moralizování, které bych jinde hned kritizoval, mi tady přišlo milé. Přispěly i bravurní výkony všech zúčastěných, v čele se zmíněným J. Marvanem a mým oblíbeným J. Kemrem. Jejich vzájemné spřátelování je vlastně jakousi vlajkovou lodí a když dopadne dobře, stejný osud potká i celý film. Není důvod obávat se starších dílek, páč i ony dokážou člověk potěšit. 59 let a stále baví! Technická stránka sice nepatří mezi dokonalé a problematický střih nám mnohdy ukradne trochu filmového materiálu, ale uniknout byste si to v žádném případě neměli.

Po jedničce jsem šel okamžitě na dvojku a paradoxně tentokrát mi rok natočení dodával nadějí, protože pauza tří let nedokáže smazat neodolatelnou podobu stáří. Jen jsem si moc neuměl představit o čem že to bude. Pan Anděl je už takřka mílius, tak čím nás chtějí bavit, když ne jeho napravováním? Ach ano. Svatby, vděčná to látka pro filmová pokračování. Zajímavé, že to filmařům vydrželo až do dneška. Naštěstí druhá linka o dovolené zůstala zachována, za což jsem rád. Je jedno, jestli se pojede na hory nebo k rybníku, dovolená je prostě dovolená a když se k tomu nachomýtne znovu pan Anděl, na srandu je rázem zaděláno. Teď byl však začátek mnohem pozvolnější než předtím. Dějství v Praze sice netrvalo dlouho, nezabralo ani dvacet minut, ale nijak valně jsem se nebavil, čekal jsem pouze na to, až se vydají na cestu. K velké úlevě po příjezdu kolotoč začal nanovo a já byl zase na koni. Tvůrci rovněž zamakali na ději a svatbu s dovolenou vkusně propletli, takže divák si mohl zavzpomínat na první díl a zároveň sledoval něco nového. Dokonce i úlohu Anděla z jedničky převzal na sebe Rudolf Deyl ml. a skutečně v ní exceloval, jeho historky byly nepřekonatelé ;-). Takže skutečný Anděl měl více času na „vyšetřování“. Přispěchal i J. Kemr. Pak se nemůžete divit, že tahle parta byla strůjcem tolik známých scén jako sjezd na saních, nebo „skáču dobře, skáču rád“. To mi připomíná, jak se s hláškami úplně roztrhl pytel a nadílka to byla vskutku povedená. Anděl na horách se tváří jako lepší nástupce prvního dílu a taky ho tak popisuji, jenže se nesmí zapomínat, že originál je jenom jeden. V konečném hodnocení mi to tedy hodí stejné číslo, 75%, přesně tak jako předtím. Každý díl má něco, ale úplně nejlepší jsou oba dohromady. Síla starých československých filmů je neoddiskutovatelná. Člověk v honbě za megafilmy úplně zapomíná na takřka domácí skvosty, které si zaslouží stejnou pozornost. Určitě se další Vánoce podívám znovu, duologie s Andělem k nim totiž odedneška neodmyslitelně patří…

Těžko říci, jestli to je náhoda nebo ne, ale shodou okolností jsem viděl za sebou tři filmy od stejného režiséra, Bořivoje Zemana. Nyní se však jedná o pohádku a ne tak ledajakou. Asi není nejznámější, ale klidně může aspirovat na titul nejpovedenější, protože je výjimečná v každém ohledu. Netočí se kolem draků a zachraňovaní princezen, o tom se jenom mluví, hlavní místo zde dostal vztah dcery a otce. Pohádka také nabyla o další rozměr, a to psychologický. Ne, srandu si nedělám. Když jsme měli ve škole přednášku od jednoho známého psychologa, hádejte, z jakého filmu si zvolil úryvek, jako ukázku v praxi… ano i pohádka dokáže tohle nabídnout (Jinak tím příkladem byl rozhovor krále s obrazem své zesnulé ženy.) A to zdaleka není jediné, co je možné spatřit. Je až k nevíře, jak je film promyšlený a propracovaný. Když se něco okouká, Zeman hned zařadí jinou věc a takhle šikovně si vypomáhá neustále. I na pár písniček dojde, a že je ve filmu rád nevidím, tady mi naopak udělaly radost, Burian zpíval nádherně… A když jsem se dostal k hercům, byla by škoda je nezmínit, ovšem na každého se dostat nemůže, je jich tolik, že by se napsal názor jenom o nich. Největším esem je dvojice Werich - Burian, ale i další podávali nadprůměrné výkony: Kopecký, Lipský, Dvorská a třeba babička Brzková. Každý zná z těchto jmen minimálně půlku, jestli ne hned všechny. Hotový herecký koncert. Dobrý pocit nedokážou zkazit ani hodně okaté kulisy, protože kdejaký nešvar je člověk ochoten přepustit. Těch 100 minut uteče jako voda a není divu, když se člověk tak baví... Když se řekne pohádka, Byl jednou jeden král, má u mě zajištěnou první pozici hned za Mrazíkem. Těch legendárních scén se snad na prstech ani nedá spočítat. Tři oříšky pro popelku jsou proti tomuhle nic. Velká škoda, že taková velmoc v pohádkách jakou Československo bylo, v této době plodí samé výtvory s jepičím životem, za pár let po nich ani pes neštěkne… kdežto pohádky takovéhoto formátu tu budou věčně. Staré pohádky a sůl jsou nad zlato…

"GBG" jsem měl v povědomí už delší dobu, ale tím pravým impulsem k podívání bylo až jeho zparodování v Simpsonových. Oni si totiž do parády neberou kdejaký průměr, čili se nemůže jednat o špatný film. A rozvíjet se to začalo opravdu slibně. Téma bylo vybráno dobře, přišlo mi, že něco takového tu hodně dlouho nebylo. Únos dítěte v sobě skýtá nevídané emoční možnosti. Navíc kolem neutuchající tajemno, která jakoby hlásalo do světa, že si nikdy nemůžeme být jisti tím, co vlastně vidíme, a že to klidně může být úplně jinak. Tak se i stalo. Celkový průběh náš neustále zanášel na jiné stopy a já sekvenci za sekvencí začínal podezřívat někoho jiného… Tenhle mustr je vážně perfektní, ovšem samozřejmě za předpokladu, že na konci si myslíte, jak stoprocentně víte, kdo je vrahem (v tomto případě únoscem), a i přesto se ukáže, jak jste byli vlastně slepí, pachatelem byl člověk, o kterém jste si to ani ve snu nemysleli… Nejdříve to tak i vypadalo, ale scénárista potažmo režisér zařadil spoustu indicií zapříčiňující prozření snad už v půli stopáže! Náhle už nemá film vůbec co nabídnout. Když pomineme pár dramatičtějších momentů v čele s razií na dům feťáků, které jsou beztak jen velmi střídmé, čím jiným nás mohou uchvátit? Jednoduchá odpověď, ničím. Napětí se mělo v závěru stupňovat a vyvrcholit překvapujícím finále, ale když už ho dopředu znáte, ten magický okamžik postrádá jakýkoli kladný prvek. Katarze ostudně chybí. Mají kliku, že tuto chybu krapet vykompenzovali velkým dilematem naloženým na bedra hl. postavy (po zhlédnutí určitě pochopíte, oč běží). Avšak když se znovu zamyslíte, šlo by udělat ještě o třídu lepší a promyšlenější. Film měl nápad, jenže jeho provedení se myjí účinkem. Nebýt pár známých herců, s klidem bych ho odsoudil do šedi zapomnění, pouze s tím, že do televize to není přece tak špatné… to je ale chabý revanš za moje očekávání. Když chcete strhující film, chyby se přirozeně hledají mnohem lépe. Možná jsem trošku přísnější… připouštím… dát víc jak 60% mi je však proti srsti. V této oblasti byly natočeny mnohem kvalitnější kousky.

Počítání mrtvých mám z doporučení a bylo mi řečeno, že uvidím Scorseseho z úplně jiného pohledu, než jak se prezentuje v kriminálkách… Toto film do puntíku splnil. Je to totiž případ vymykající se nejen režii Martina, ale vůbec celé mé znalosti rozličné žánrovosti. Svým způsobem je nám nabídnuta holá realita, ale styl jakým je podána hraničí s absurditou, halucinací… anebo jestli dáváte přednost jiné formulaci… někdy si myslíte, že je to zvrhlá blbost. Dokážu si představit, jak tento fakt odradil už hodně zájemců, jenž s nepochopením vypínali, já však stůj co stůj chtěl setrvat, už jenom kvůli Peccovi… A zápal začínal nést tížené ovoce. Nicolas Cage se začínal jevit snesitelnějším a následoval ho i film, kterému jsem přišel na chuť. Asi takhle, kdo si chce zarelaxovat, má smůlu. Depresivní, hnusný a krutý svět, v kterém se to všechno odehrává, má však pro ty, co se zajímají, nevídané zážitky. Někdy mi až naháněly hrůzu. Kdyby se do toho člověk pořádně zažral, nálada mu klesne na bod mrazu. Ještě že nás nechtěli jenom deptat, nabídli i pár humorných momentů. Sice pár hlášek, ovšem dokázaly povznést a v tu chvíli rázem opadl jakýsi druh obav z věcí budoucích. Jen mě mrzí, že příběhové linky nenabídly něco tak originální jako je celkové vzezření. Jistě, alfou a omegou je střetávání se hlavního hrdiny s ostatními a neustálé ježdění sanitkou k různým případům, ale i tak bych očekával po ději malinko víc. Co však v žádném případě kritizovat nebudu, jsou herci. Jeden lepší než druhý, i když na Nicolase jen tak někdo nemá. Předvádí úžasný výkon a role to jednoduchá opravdu nebyla. Netřeba dále popisovat… Závěrem: Film plný kontrastů a paradoxů, které se jen tak nevidí. Když si najdete čas a budete v dobrém rozpoložení, užijete si parádní koncert Scorseseho s parádním Cagem v hl. roli, a já v dobrém rozpoložení byl… Jen jsem musel okamžitě po skončení začít myslet na něco jiného a pročistit si hlavu jinak bych se z toho asi zcvoknul. Když už se totiž do něčeho takového Scorsese pustil, natočil to velmi intenzivně, což chválím. 75%.

Nebýt školy, na Vánoční koledu bych se nekoukl. Slavné dílo od Charlese Dickens znám a počet inscenací, které se jí inspirovaly je nespočet. Proč se tedy dívat zrovna na tuhle? Já vám řeknu proč. Když si vezme tuhle látku do parády R. Zemeckis, vyleze z toho opět tak kvalitní podívaná jakou byl Polární expres. A stejně jako tam, se i zde použila špičková technologie, kdy jsou normální herci převedeni do animovaného hávu. Zrovna tak přizvání nejgumovější tváře Hollywoodu, Jima Carreyho, byl povedený tah. Jenže příběhově už je to jiné kafe. Samo sebou, že pohádka je to krásná a nese v sobě vznešené ponaučení, jenže dopředu je jasné, jak bude probíhat a jak skončí, tak jak jí tedy ztvární na plátně…? Tvůrci si nemůžou dovolit něco pozměnit. Ne, jediné co jim zbývá je, nacpat každičké volné místo skvělou podívanou, dobrými vtipy, vypiplanými animacemi a bůh ví čím ještě. Nelze nic zanedbat, páč příběh to neutáhne… je zkrátka zřejmé, že jestli chtějí mít úspěch s dokola omílaným mustrem „napravení člověka“, každý musí ze sebe dostat maximum. Naštěstí se tak stalo, Vánoční koleda šlape jak švýcarské hodinky. Když pominu pár zdlouhavých chvilek, celá stopáž je narvaná samými vydařenými nápady. A i celkové vzezření hodně pomáhá. Nějaké přespříliš infantilní skopičiny (Doba ledová atd.) nečekejte, já se dokonce i párkrát lekl. Duchové byli to nejlepší, co film mohlo potkat, ti totiž vtiskli perfektní atmosféru a je moc dobře, že z obrazovky skoro nezmizí. Dokonce i na pár chvil v mých očích překonali bravurního Jima. Ten však rovněž podal svůj standardní nadstandard a řekl si o další davy nespočetných fanoušků… Jen vyústění mi do noty moc nepadlo. Napětí sice zákonitě muselo opadnout, aby si menší diváci mohli spokojeně oddechnout, ovšem nadšení a zápal z počátku úděsného staříka bylo přehnané a moc jednoduché. Těžko věřit, že člověka, který svůj životní styl nemění desítky let, za noc bude úplně někým jiným bez jediné zábrany, ale budiž… Vzato kolem a kolem si myslím, že Vánoční koleda vkusně podpoří adventní náladu, a nejednoho člověka donutí k zamyšlení nad svým chováním, na animák dobrý výkon… Zemeckis by se měl nadále držet podobných námětů, protože jde dost dobře vidět, jak se tento materiál pod jeho rukama mění ve zlato.

Avatar je film, o kterém jsem si toho zatím nejvíce přečetl a nastudoval, svět Pandory pro mě byl tak na půl roku středem filmového světa… při pouhém pomyšlení na to, že se na něj konečně dívám, jsem se tetelil blahem. Až konečně nadešel den D, radost mi nedokázal zkazit ani fakt týkající se českého dabingu (žádná katastrofa), samozřejmostí pro mě totiž bylo zhlédnutí ve 3D. A jak slibovaná „revoluce“ tedy dopadla? Říci, že špatně, se rovná rouhání, Avatar se jednoznačně vyvedl, bezpochyby se může řadit mezi nejlepší film roku, no ještě aby ne… James Cameron do něj dal hodně svého úsilí, a mimoděk použil i největší rozpočet kinematografie... bohudík se mu to vyplatilo. Sám za sebe, budu s radostí do světa šířit samé pozitivní věci, a že jich bude, bohužel přijde řeč i na pár problémů, o nich však potom. Prvním "mega kladem" bude prostředí. Na to jsem se po pravdě těšil nejvíce a byl jsem odměněn dechberoucími scenériemi, ať přičiněním lidí nebo přírody. Hned první momenty na základně (lidí) ukazují na dobře odvedenou práci po designérské stránce. Moderní technologie vypadají setsakramentsky… draze, tudíž dobře a i např. demoliční stroje mají něco do sebe. Tohle však není ničím proti fauně a flóře Pandory. Před designery hluboce smekám. I svět Oblivionu by měl co dohánět. Pandora je hotovým rájem, co se rostlinstva a zvířectva týče. Samozřejmě že vše uděláno do nejmenších detailů. Do CGI technologie se zamilujete na první pohled. A přesto jsem u chválení teprve uprostřed. Vrcholem jsou bytosti Na´vi. Jejich emoce a mimika mě dostaly. Od Beowulfa se posouváme zase o krok dále. Jejich existence je nejlepším nápadem a tahákem a pro mě jen chvíle strávená s nimi, největší odměnou. Teď se zase přenesu jinam, opouštím výtvarno a hurá na děj. Toho jsem se vcelku obával, jelikož mi přišlo, že mě nemůžou absolutně ničím překvapit. A vskutku tomu taky i byl, jen mají to štěstí, že mi tam průběh seděl a dokonce mi ani nevadilo pár nezbytných klišé. Děj se klidně může někomu jevit jako velké mínus, já však chci být shovívavější, nepotřebuju být zbytečně krutý jen kvůli menší nápaditosti, protože už jenom to mi vynahradí perfektně zmáknuté postavy. S.Worthington alias Jake Sully si u mě hodně zvýšil reputaci po Terminátorovi 4, kde byl vyloženě mermomocí nacpaný. Zde na mě působil uvolněně… zahrál svojí roli vážně dobře. I ostatní herci si zaslouží palec nahoru, jmenovitě S. Weaver a Stephen Lang, největší překvapení večera. Stephen byl přesně takový padouch, jakého jsem vždycky chtěl. Ta jizva na něm vypadala neuvěřitelně drsně a děvčata by mohly dodat, že i sexy. Tak a teď zpátky k Na´vi. Předesílalo se, že bitva na závěr má být největší v historii… Mě moc nešlo dohromady, jak chtějí založit mega bitvu na tom, že proti sobě půjde po zuby ozbrojená armáda, proti hrstce modrých mužíčků s luky… ovšem na vyřešení si počkejte samy. Já pouze dodám, že bitva se právem může označovaná jako obrovská a okořeněná úžasnými efekty… největší však ne. Moc nakousnout mi toho už nezbývá. Snad jen hudba by mohla mít větší rozmach a neomazovat se na jednu melodii, v trailerech byla mnohem povedenější. No nic. Uzavřel bych to asi takhle, ptát se někoho na:„jít či nejít“, je holý nesmysl, ale když už půjdete, dopředu neočekávejte revoluci, která nastolí nové řády, tak jako já. Báječný film, jistě, revoluce však nikoli. I tak se stoprocentně na Avatar ještě několikrát podívám, a hned tak ho ze své mysli nevymažu, Cameron zabodoval, davy fanoušků neodejdou s prázdnou, co vít si přát.

Tak vám teda nevim. Základní instinkt stoprocentně dostál své pověsti, což o to, ale s mojí náklonností už to bude horší. Rozjezd mě nudil, jinak se to popsat nedá. Hold filmy z roku +-1990 takové jsou, na to už jsem si zvykl. To však v žádném případě neomlouvá pár počátečních nelogičností nebo spíše nedůsledností. Jakmile začne vyšetřování, hned jakoby věděli správnou cestu… To je jedna věc z mých antipatií. Druhá, a mnohem významnější, je deprimující atmosféra. Jak kdyby ze mě film vysával energii. Jistě, takový byl asi záměr, vytvořit svět, podobající se spíše bludnému kruhu… ovace však nápad u mě nesklízí. Nebylo se kdy uvolnit, protože mi to připadalo hrozně monotónní. Ano, mluvím o sexu. Toho je taková přemíra, až mi scény s jeho přítomností začaly div ne lézt na nervy. Znovu se potvrdilo, čeho je moc, toho je příliš. Bylo mi mnohem milejší, když se Charon s Michaelem jen oťukávali, bylo to totiž stádium, kdy se jejich vtah vyvíjel… jakmile na to „hupsli“ a ukázali se v plné parádě (hlavně Charon), už nemohli zajít dál, tudíž veškeré pnutí a „thrill“ byl rázem ten tam. Na druhou stranu mě až zaskočilo, jak vygradování vtahu, jenž táhnul celý začátek s prostředkem, lehce nahradil příběhový rozvoj. Ta plynulost byla perfektní. Jen to přišlo nějak narychlo a už nebyl čas případ dále překrucovat a chodit s ním do jiných sfér. Tenhle parádní stav trval jen něco kolem 10-15 minut a to nedokáže vyvážit to předtím. Pak už jenom sledujete titulky a alespoň já měl, pocit nenaplnění, nebo jestli chcete, nezadostiučinění (krásné to slovo). Já nebudu mít Charon zafixovanou jinak, než bez spodního prádla, ležící na Michelovi, který je rovněž na Adama. Jenže takhle jsem to nechtěl. Příběh byl přece mnohem poutavější a zajímavější než neustále souložení, a přesto mu dali podle mě, tak málo prostoru. Základní instinkt by se mi líbil mnohem více oproštěný od 18+scén…. Legendární „výslech a minisukně“ by bohatě stačila a divák by o to více musel uplatňovat svojí představivost, takhle si jenom počkal pár minut a měl na očích samé obscénnosti. Jak jsem říkal, čekal jsem víc, 65% (hlavní část patří výborným a odvážným hercům).

O Osudový dotek jsem se pokoušel už před pár lety, jenže to jsem zklamán odešel po 20 minutách… proto jsem moc rád, že dnes je můj pohled úplně odlišný. Film je to věru povedený a dokázal mi pěkně zamotat hlavu. Není to sice takový ojedinělý případ, abych si ho musel okamžitě pouštět znovu, kvůli pochopení, ale momentální překvapení a prozření jsou na stupni 10. Původně jsem chtěl zmiňovat hlavní výhody, díky kterým je zážitek, takový jaký je, ovšem pak jsem si uvědomil, že bych tu byl do zítra. Pro mě je to natolik originální dílo, že prakticky všechny použité prvky v něm si zaslouží pozornost. Mnohem lepší však bude, když se podíváte sami, potom pochopíte… Mezi desítkami průměrných, tuctových záležitostí, které se snaží pohrávat s myšlenkou „cestování v čase“ na různých úrovních úspěchu (Timeline atp.), je tohle jak zásah shůry. Chválu lze směřovat vskutku mnoha směry… nejvíce si jí ale zaslouží rozdělení časových os. Když tohle filmaři nezvládnou, je v tom takový mišmaš, který nezapadá ani do teorie chaosu. Naopak když se zadaří, divák ví, kde jsou hranice, a přesto mu je umožněno valit oči nad nastalým zvratem. Měnění budoucnosti k lepšímu/horšímu ještě nikdy nebylo tak působivé… Každičká vize měla něco do sebe a atmosféra byla strhující. Ať vlídná či depresivní, pokaždé maximálně vystihující. Slovo sofistikovaný jsem ještě nepoužil, ale ať chápu jeho význam jakkoli, sem mi přesně pasuje. Zrovna tak vyústění proběhlo v parádním duchu. Otevřený konec se opět ukázal jako jediné rozumné řešení, k velké smůle na něj asi bude druhý díl navazovat… vůbec se mi do něj nechce, ale touha poznat cokoli jen trochu podobného mě láká. Naštěstí tam nehrají ti samí herci, a tak si pohled na ně nepokazí, hráli totiž parádně. Jak A. Kutcher, A. Smart, tak i E. Henson. Jeden lepší než druhý. Hotová herecká přehlídka. Emoce se draly na povrch v každém záběru a herci je dokonale transformovali. Nikomu by to nemělo uniknout! Tento typ filmů mám ohromě rád. Nápadité, fascinující, obsáhlé, dobře zahrané, nezapomenutelné…

Na napsání názoru na Saw 6 jsem se vůbec netěšil. Tahle série mi totiž přirostla k srdci a ať si říkal, kdo chtěl, co chtěl, nikdy jsem žádnému dílu nedal malé hodnocení. Slova Saw a špatná kritika, se mi prostě protiřečila… To by se však nesměl objevit 6. díl. On je v jistém ohledu průlomový a vy už asi tušíte… je to první díl, který zbabrali, postrádá úroveň, nedisponuje přitažlivými prvky z minula a je zbytečný… Jen nerad píšu o něčem společném s touto sérií negativně, ale co naplat. Oni se bláhově domnívali, že když provážou šestku s minulostí a chvíli co chvíli tam budou házet flashback, projde jim to, a diváci budou nadšení. Na to stačí opáčit jediné: Velká mýlka. Jeden z největších problémů je právě neustálé vracení se zpátky, do dob, kdy ještě žil Jigsaw. Oni prostě nedokážou akceptovat, že umřel, ne, oni ho tam pořád a pořád strkají… tím však dosáhnou jediného, pohled na Jigsawa se mi postupně mění, samozřejmě k horšímu. Předtím byl pán situace a vždycky dokázal nevídané… pomocí falshbacků ale dokáže velký kulový. Z nejlepší postavy dělají plytkou osobu. Další nepříjemná věc je lidské utrpení. Asi je to mnou, každopádně ty dnes už málo nápadité pasti mě mírně iritují. Atmosféra při jejich plnění je taková jednotvárná… A do kolotoče brutálností jsou navíc vtaženy i nevinné osoby, které prakticky za nic nemůžou a jejich osud je díky neúprosné filozofii předem jasný… tím pádem samotný akt smrti už je diametrálně odlišný, vadí mi jako nikdy předtím. Jestli chtějí tvůrci postupovat v obdobném trendu, jejich chyba a moje smůla. Tohle je prostě moc. Už teď mi je pomalu sedmý díl lhostejný a to po pětce, jsem se šestky nemohl dočkat. Tady není něco v pořádku. Zrovna tak nepředvídatelný konec. Tohle je kapitola sama pro sebe. Předtím byl tak mocný, že dokázal přidat k hodnocení 20% a teď? Strašně to zanedbali, skoro to beru, jako políček všem fanouškům, kteří se ze všeho nejvíce těší právě na konec, tak jako já. Prostě a jednoduše, šestý díl se nepovedl, jen co je pravda.

K Osvícení jsem měl, mám a budu mít vždycky respekt. Než jsem ho totiž viděl, spolehlivě na mě zafungoval plakát, kde je Jack v úžasné grimase vyjadřující celou podstatu bláznovství. No, a když došlo na zhlédnutí samotné, nic se nezměnilo. Film je sice rozporuplný, ovšem v žádném případě mu nemůžu upřít jeho vzezření, kterým mi dokazuje, jak cirka před 30 lety vytvořit něco tak všestranného a fenomenálního, že žádná novější podoba by to nepřetrumfla. Osvícení přišlo na svět skrze Kubricka v tu nejsprávnější dobu, nutno podotknout že jeho styl je obrovskou výhodou. Převážně jeho zásluhou je film takový, jaký je (což by člověk fakt neřekl :-D). Každá více či méně bizardní scéna hned chytla jinačí nádech a působila moc dobře. On jenom ten námět samotný tomu výrazně napomáhá, což snad ani netřeba rozebírat. Já už dopředu věděl, jak to dopadne a taky jsem věděl kvantum, co se bude dít a přesto jsem se výrazně nenudil. A to bych rád vysvětlil. Je možné, a mě samotného to během sledování hodněkrát napadalo, vyčítat ukrutnou délku… Do jisté míry opravárně, avšak nuda v tom není. Já jsem měl oči upřené, ve vnitř jsem byl plně uspokojený, ale zevnějšek začínal pomalu uvadat a chtělo se mu spát. Takové jsem měl zkrátka pocit. Osvícení dokáže vyvolat neskutečné a mnou zatím nepoznané chvíle, kdy ani nevím, co chci… jestli vypnout nebo pokračovat a přesto nic neudělám, páč dění na obrazovce mi nedá vydechnout. Hororová stránka je maximálně poutavá a všem co za vrchol tohoto žánru považují extrémní brutálnosti, vzkazuji, že jsou vedle jak tak jedle. Vytvořit napětí a strach hudbou + motivy bez většího množství krve, pravda, obrovskou vlnu nepočítaje :-D, tomu se říká umění! Dalším doprovodným faktorem je Jack Nicholson. Tenhle chlap mi neustále dokazuje, že umí. Blázen, švihák, gangster, není nic, co by nezahrál. Umí do role dát kus sebe. Jen jeho drahá polovička mi byla trnem v oku. Opravdu mírně podezřelý zjev, jehož výkon se mi ani moc nelíbil… Jen si proboha neumím představit další zhlédnutí! U podobných filmů to mám buďto jednou a dost, nebo jednou a pak za hodně, hodně dlouho.

Není na škodu vydat se jednou za čas na intelektuální pouť. Pozemšťan je vskutku mini film, ale za to sliboval maximální potěšení. Navíc komentáře pode mnou mi byly potvrzení o skvostu, který mě odrovná… A teď, když bych tolik rád prohlásil, že film tak skvělý je a s klidem by mohl kandidovat na nejlepší dílo desetiletí, nemůžu. Mrzí mě, jak to bylo pojato. Ze začátku jsem v tom hledal jenom samé chyby a nevinný rozhovor byl pro mne klíčovým výslechem, nesedl mi. I prvotní hloubka myšlenek byla směšná. Při nejmenší jsem byl na pochybách a bědoval jsem, že nedokážu ocenit dílo takového formátu. Je tu však jedno velké ALE. Postupem času jsem si začal uvědomovat, že lépe se to podat zkrátka nedá. K čemu by bylo měnění lokací, nebo balení informací do pozlátka… Když jsem si uvědomil, že tento počin si na zhola nic nehraje a nenásilnou formou nás nutí zamyslet se, obohatit nás a shrnout si dějiny civilizace v tom „pravém-falešném“ světle, byl jsem konečně u vytržení. Velká škoda, že tento slastný pocit jsem neměl hned od první minuty. Moje „prozření“ přišlo až někdy v půlce. A pak už to jelo. Hustí do vás samé neuvěřitelné, snadno uvěřitelné (logiku stranou) pravdy, kterým bych tak rád věřil. Na ubohém plácku pár čtverečních metrů s pár herci a klidným průběhem, kdy se jenom debatuje, dokázali tvůrci sestrojit film, který je po obsahové stránce nad rámec zaběhnutých pravidel. A koncem vše ještě vylepšili. Jak psal Meky, otevřenost byla vskutku nejvhodnější a jsem za ní obrovsky šťastný. Už jenom ona samotná hodně pomohla a nic neshodila na nižší metu, ba kvalitu ještě zvýšila… Pozemšťan se řadí mezi ty nejzajímavější kulturní zážitky a opětovné zhlédnutí je samozřejmostí. Ukázka toho, jak brilantní scénář dokáže utáhnout úplně všechno. Což však není doslovný případ, zde totiž excelovali i herci a hudba taky nebyla marná. Nebýt divného tempa v počátcích, mohl jsem jít s hodnocením ještě víc, takhle zatím něco kolem 90%. I tak, řeči stranou, svoje štěstí zamilovat se, by měl zkusit každý, jen škoda, že stopáž je lehce podprůměrná a zkrátila mi tak mojí potěchu…