jakupb

Většinou převažuje tvrzení, že další díly na jedničku nedosahují a tudíž jsou pouze jakýmsi vykrádáním a „parazitováním“ na předešlém úspěchu. Jenomže něco takové zmínit v případě Fantomase prostě nejde. Možná, že miniaturní pauza mezi oběma filmy, zapříčinila jakousi provázanost a stejnou lehkost natočení, jako tomu bylo dříve. Skvělé také bylo zachování režiséra. Proto máme opět před sebou svěží podívanou plných roztodivných fíglů a vynálezů. Jen mi vrtá hlavou, co se stalo s myslí Fantomase. Předtím se dušoval, že o světovládu mu v žádném případě nejde a nyní se situace rapidně otočila, což mě zamrzelo. Naštěstí i tak stále zůstával mistrným ve svých parádních dovednostech. Z čehož pramení neustálá marná snaha ho lapit, takže jsou nasnadě legrační eskapády. Jenomže už nyní se začínají projevovat mínusy. Tak za prvé, dále se rozvíjející děj je moc strohý, jednoduchý, nemá cenu ho šetřit, žádné výmluvy nepomohou. Vsadilo se až na moc časté záměny obličejů, člověk se sice mohl dobře orientovat, to spíš postavy v tom měli bordel a právě na tom byly postaveny kvanta humoru. Krok celkem riskantní, taky ne vždy vycházel. A za druhé dali až moc prostoru vedlejší postavám, které jsou mi s prominutím naprosto lhostejné. Jednička si bravurně vystačila s triem: novinář, Fantomas, komisař, proč tedy zamíchávat další a další? Tím se nafoukl obsah o nežádoucí prvky. Na druhou stranu mi dojem vylepšovali totálně odfláklé souboje. Možná si teď nejste jistí, čím jako vylepšili, když jsou odfláklé… no přece svojí nezaměnitelnou podobou, kde vykopnutá noha končí deset centimetrů před obličejem a člověk se stejně valí k zemi, rovněž i zvuky doléhajících ran pěstí jsou vtipné sami o sobě. Navíc šíleně uhozená epizoda v nitru hory s následující honičkou také výrazně přispěje. No a ten nepovolanější, který potěší pokaždé, komik Louis De Funes, i tentokrát bavil o 106. Třetí ruka, střílecí protéza… hned jak s tím přijde na scénu, jdu do kolen. Bravo! Z těchto důvodů se hodnocení nemůže pohybovat o moc níže než předtím, nyní o +-5% méně.

Tak a konečně se dostávám k završení této senzační trilogie. Třetí, závěrečný díl jsem viděl maximálně jednou, a už dávno, takže jsem si toho moc nezapamatoval. Dopředu jsem tudíž netušil, jestli budu zklamaný nebo ne. Na co jsem to pomýšlel! Zklamání a Fantomas nejdou dohromady. Třetí díl byl ještě lepší než ten druhý a prvnímu se více méně klidně mohl rovnat. Vážně nadmíru povedené zakončení, nic lepšího si nejde snad přát. Obměněním prostředí dosáhli tvůrci vizuálně úplně jiné podoby. Takže se nestávalo, že by se něco opakovalo a zabředlo tak do stereotypu. Město totiž vyměnili za skotské prostředí hradu s působivým okolím hezkých krajinek. Hrad byl zvolen naprosto mistrovsky. Nejenže s sebou přinesl tajemnější atmosféru, ale dokonce nabídl i několik strašidel, ne nebojte, bát se nebudete. Při tom totiž ještě více vynikne talent mistra Louise De Funese. Využívá tak dokonalých grimas a pohybů, že se nebudete moci ani nadechnout, a přerušit neutichající smích (s trochu nadsázky). Tak dokonale jako on se neumí nikdo leknout či rozzuřit! Také si přijdou na své milovníci akčnějšího žánru. Ty honičky v autech už se ohrály, tudíž výběrem honu na lišku stoprocentně u každého jednice zabodují. A co mě překvapilo snad nejpříjemněji, je vypilování příběhu. Fantomas se ukazuje jako nejgeniálnější zločinec, a i když se proti němu spiknou davy, vyvázne a navíc s grácií sobě vlastní, tj. z každého kromě sebe udělá pitomce. Jo, a kdo počítal s tím, že bude Fantomas dopaden a odhalen, se zlou se potáže. Tím je tahle trilogie nevídaná. Nechali si otevřený konec, na který by se nádherně navazoval, ačkoliv toho už nevyužili a to je dobře, má se přestat, když jste na vrcholu. No a jestli tohle ještě někomu nestačí, může sledovat klasickou trikovou školu. Ty efekty jsou nádherně okatá, leč mají své nenapodobitelné kouzlo. V dnešní době nic podobného neuvidíte. Zkrátka, jestli někdo ještě nespatřil tento filmový skvost, ať už dohání. I v přesyceném trhu plného trapných amerických komedií, v kterých hraje prim sex a sprostota si film postrádající tohle všechno, najde nenahraditelné místo.

Obavy se potvrdily. Tam, kde jednička vynikala, dvojka přinejmenším stagnuje. První zklamání přišlo hned z kraje… Nevím proč, ale scénáristé si nějak oblíbili u pokračování, že se něco semele okolo mateřství a dětí. A s nastupujícím mateřstvím přichází nejenže klasické ťuťu ňuňu (to je až po narození a toho se nedočkáme), ale i změna povahy, především matky… přecitlivělost a podobně, jenomže hodit tyhle doprovázející faktory na muže? To si snad dělají srandu. Navíc to odnesl ten nejlepší, Bruce Willis. Udělali z něj normální puťku, která vaří, nosí růžový bačkůrky… no pohroma. Tomu se mám jako smát? Vždyť je spíš k breku! Ty svý trapný hlášky si může strčit někam. Z prakticky nejsilnějšího článku se nám stala bábovka. Ve druhé polovině se sice jeho psychický stav, zralý na Bohnice, zlepšil, jenže bylo pozdě. Když vím, co předtím vyváděl, už u mě nemá ten získaný respekt z minula. Teď povídám ale jenom o tom jednom. Ano, film je o více lidech, že? Málem bych opomenul dalšího „vyvedeného“ pošahance. Matthewa Perryho raději ani k ničemu přirovnávat nebudu, plýtval bych slovy. Když se na něj pozorně podíváte, jeho chování jednoduše není normální. Byl maximální otloukánek, který by si nechal dát i krysu do kalhot, bez jediné námitky. A třetí do party, Amanda Peet, taky žádná sláva, alespoň, že ona byla krapet „průměrná“. Ty berličky, ne, berle!, držící minulý díl hodně vysoko nad vodu, se proměnily v prach. Kupodivu se vysunul do popředí děj. Tam kde vám zavřou dveře, otevřou okno, jinak se to nedovedu vysvětlit. Oproti dřívějšku velký posun dopředu. Vyskytovaly se zajímavé zvraty, někdy jsem byl i překvapený. K tomu nezbývá než pogratulovat. Konec taky příjemně posunul film do zdárného konce. Nebýt tedy těchto okolností, hodnocení by bylo výrazně při zemi… avšak s tímto přispěním se nebojím dát 40%. (Aby bylo jasno, 30% pouze za děj.) No každopádně do třetího navazování skomírající série bych se nepouštěl. Kdyby si tímhle nevytvořili u fandů neprostupnou stěnou mezi dalším zájmem a čistým rozumem, možná, takhle v žádném případě.

Jsem vážně vděčný, že jsem na to narazil. Popravdě jsem si představoval nějakou trapnou komedii, do které se bohužel upsal i Bruce Willis, jenže opak je pravdou. To, co jsem marně vyhledával, po čem jsem doslova prahnul, se nalézá v trapných parodiích (mimo jiné i tak stále oblíbených), ale v prostém souznění komediálního podtextu, spíše černo humorného a bezvadné gangsterky, která si na nic nehraje. Opravdu, z osudů hlavních postav čiší nejen smůla, ale především pohoda, hned objasním. Takový Oz nemá život vážně lehký, žena ho chce nechat zabít, gangsteři ho chtějí mimo jiné zabít, jeho soused na to taky někdy pomyslel, asi si říkáte, jakou pohodu jsem měl na mysli? Tady zaúřadovala právě ta komedie. I ten méně podstatný človíček je vybaven skvělými hláškami, v jádru ani není zlí, jen tak působí, tudíž s odlehčeností proplujete prakticky vším, i když se zabijí. Ano, i vraždy jsou na denním pořádku. Avšak žádné dramatické chvilky nečekejte, spíše se i u nich pobavíte. Pak nesejde na tom, že během dění zkape i jeden z mých oblíbených herců… poznávací znamení sluneční brýle a výška skoro dva metry. Mimo jiné jsou taky patrné i dobré herecké výkony, což posuďte sami, mnohdy ani u filmů „takového formátu“ nečekáte. Bruce Willis byl jeden z nejsilnějších článků a mimo jiné už jenom díky němu jsem se o film začal zajímat. Předváděl povedené kousky, střihl si zkrátka úlohu takového mazaného lišáka. A což pro mě bylo velkým překvapením, i Matthew Perry z seriálu Přátelé stačil zaujmout, vůbec nebyl trapný, spíše, jak zmiňují dámy, roztomilý (tomuto výrazu se já raději vyhýbám). Rovněž i sem tam vložené akční sekvence diváka malinko napnuly, což nebylo na škodu. Zadobře počítám i rozuzlení a hlavně vtipné repliky v zubní laboratoři, tím nemíním jenom záměnu chrupu v závěru. Prostě milé, nenucené, pro nudný večer jak stvořené. A nejen na jedno zkouknutí, klidně hned teď bych si to pustil znovu. Jen se obávám druhého dílu, průměrné hodnocení nasvědčuje klasickému vykrádání peněženek.

Šestý díl jsem toužebně očekával minimálně rok dopředu, a i když nepatřím mezi nejoddanější fandy, kteří jsou schopni vyjmenovat z fleku desítky kouzel, Potterova dobrodružství mi nejsou lhostejná. Nejdříve mě tvůrci ohromně naštvali přesunutím premiéry o několik měsíců, nic naplat, nedá se nic dělat. O to více jsem byl nervózní a napjatý. První trailery mě dostaly, tudíž jsem prostě musel zajít do kina, jen jak to šlo. HP6 je zatím jediná knížka ze série, kterou jsem nečetl. Nějak do ní nemám chuť ani odhodlání, proto jsem očekával, že jak někteří píší, budu mít z filmu guláš. Naštěstí se tak nestalo, ono ani není, co nechápat. Tudíž diskuze o nesmyslném skákání z jedné nesouvislé pasáže do druhé, mi připadají směšné. Příběh je krásně celistvý. Probíhá v něm několik dějových linek, čímž mě mile překvapili. Srovnávat první a šestý díl prostě nejde. Z těch malých děcek nám vyrostli puberťáci, toužící po lásce. Tím se otevírá obrovský prostor panu režisérovi. David Yates, se zkušenostmi z Fénixova řádu, nejenže úhledně přenesl tuto náplň na plátno, on ji dovedl takřka k dokonalosti. Přiostřené vztahy nepůsobí rušivě, naopak se u nich od srdce zasmějete. Na jedné straně tedy romantická vložka, na straně druhé kvalitně vyobrazené zápolení Draca Malfoye se sebou samým. Dospívání neplodí jen samé hezké věci. Takže se nám rýsuje jedna z nejlepších postav ve filmu. Sám Tom Felton zahrál svojí úlohu bravurně. Dokázal, že není jenom uhlazený frajírek, za kterého jsem ho měl. Opravdu herecky vyzrál. Když si to tak vezmete, pořád máte jenom obehraný boj dobra se zlem, jenomže jiný HP být nemůže. Mění se „pouze“ stylizace posouvající se čím dál tím více tajemnu. K tomu jsou potřeba nejen nápady, ale hlavně počítačové triky. Jak je dobrým zvykem, pořád se zkvalitňují, hold technologie jdou dopředu. Efekty jasně tvoří vodítko, abyste si to užili, jejich podoba působí samozřejmě nádherně, leč akce zas tak famózní není. Nějak mě nedokázali ohromit „strhujícím spádem“. Za nejlepší scénu považuji famfrpálový zápas, a takhle tomu být určitě nemělo. 4. díl byl v tomto ohledu lepší, takže krok až moc zpět. Jenomže si mě získali grandiózním koncem. Tady se ukazuje nepoměr, jelikož pro ty, co četli předlohu, představoval zklamání. Já nic dopředu netušil a dojemné chvilky na mě měly takový dopad, jako když v Pánovi prstenů 1 „zemřel“ Gandalf. Souhrnem: Já osobně hodnotím toto pokračování jako velmi povedené, dokázalo překvapit, nenudilo, do puntíku splnilo pověst nabytou předchozími díly, představilo pár nových postav v čele se sympatickým Jimem Broadbentem jako Horácio Křiklan, nebo navázalo u mé oblíbenkyně H. B. Carter. Jedním slovem, spokojenost! Jen proboha doufám, že je nenapadne zase taková myšlenka, jako přesunout premiéru dalšího, již dnes natáčeného projektu, o takovou dobu.

Fantomase znám od takových sedmi let. Jak jinak mě v té době naprosto uchvátil. Pak jsem ho ještě viděl nesčetněkrát, ale nikdy jsem ho nevnímal z té kritičtější stránky, až teď. Moje chuť najít nějakou tu „špatnost“ byla veliká, ani netuším proč. Prostě jsem se zaměřil úplně na každou maličkost, a jestli tak budete smýšlet také, dáte mi za pravdu. Začnu tedy tím nepovedeným. Tak především se tam vyskytuje přespříliš nesrovnalostí a nelogičností. Když se Fantomas vkrade do prostoru zamořeným uspávacím plynem bez dýchací masky, jak to, že neusne? Je totiž nesmysl, aby se všechen plyn vyvětral oknem za 5 s. Rovněž v závěru přítelkyně pana redaktora jen stěží dopluje na nafukovacím člunu za tu chviličku takovou dálku. Určitě si pomyslíte, že je blbost něco podobného řešit, jenže když se můžou hledat chyby v kultu typu Matrixu, proč ne zde? I kdybych přehlídl toto, stejně zůstávají další a další faktor rušící zážitek. Nebudu si nic nalhávat, co chtít po filmu, který je starý 45 let... Kdysi měly jízdy v rychlých autech, u nichž je pozadí hor promítané, vlévat adrenalin do žil, dnes vám přijdou nanejvýš úsměvné. Nicméně je Fantomas čistě nadčasový. Každá minulá i budoucí generace o něm slyšel nebo uslyší. Jestliže máte perfektní námět o ještě lepším zločinci, můžou si dovolit těch pár zaškobrtnutí. Z hlediska kriminalistického se objevuje úžasná záměna obličejů. To dokáže významně obohatit, díky tomu rovněž zažijete ty nejvtipnější okamžiky. Příležitostí rozesmát jsou mraky. Navíc využití Louise De Funese nemohlo zklamat. Ačkoliv je v Četnících na pomyslném vrcholu, zde nezůstal nic dlužen. Luise ohromně obdivuji, mezi filmo-komiky těžko lepšího najdete a v kombinaci s dabingem Františka Filipovského platí rovnice, co role, to unikát. I z mého pohledu neznámý Jean Marais překvapil. Oni vytvořili úchvatnou satirickou dvojici, držící ostatní nad vodou. Taktéž jistá tajemství okolo skutečného Fantomase vytváří zajímavou atmosféru. Jeho využívání vynálezů zase přispívá k dobrodružnější složce. No, první díl je legenda a vždycky bude. Dávám 75%. Ty další už v živé paměti nemám, tak se uvidí příští sobotu.

Zklamání. Jednoznačně zklamání. Kritici si o prvním díle můžou tvrdit všelijaké "pravdy“, já ho pojal takřka za srdeční záležitost, možná právě proto se mě neúspěch dvojky tak dotkl. Chápal jsem důvody vedoucí ke změně jednoduchého zato účinného příběhu, jednou totiž stačil. Změna je potřeba, jenže ta použitá se jim akorát tak vymstila. Přitom úvod patřil k těm lepším. Už parodováním navigátorských akcí ze světoznámých akčňáků v podání malého kluka a jeho táty navodil příjemnou odlehčenou atmosféru. Jenže už začíná jít, tak říkajíc do tuhého. V ohromných komplexech washingtonského muzea naprosto ztrácí svoje původní kouzlo. Ocitáme se v nekonečném kolotoči známých osobností v čele s Napoleonem a dalšími, bohužel právě tím střídáním davů čítajících desítky ne-li stovky a tím, že jim je věnována minimální pozornost zabředneme do ubohého podprůměru, kde nikdo není důležitý, pouze zahraje svoji pasáž a v uvozovkách může jít domů. Jak nějaký casting! Bohužel u mínusů budu pokračovat. Nevím jak vám, ale mě ustavičně lezly na nervy debilní hašteřivé rozhovory. Tyhle slovní přestřelky absolutně nesnáším. Proto jsem si maximálně zošklivil Amy Adams, hlavní aktérku těchto dialogů. Neřeknu nic, kdyby se povedly, avšak ve mně akorát vzbuzovaly neřízenou agresi. Po stránce dějové taktéž nic moc. Záchranná mise na pomoc Jedediaha na mě nepůsobila, bylo mi jedno, jak s ním faraon naloží. Nějaké těšení se na překvapivý závěr je rázem v čudu, jelikož americká pohádka nemůže skončit špatně, že? Ačkoliv průběh jasně napovídá o debaklu, jelikož se oba spasitelé ustavičně vykecávají a do toho ještě řeší svůj vztah, jakoby jim byl Jededaiah ukradený, happy end nelze odvrátit. Pak si náš milý Owen navíc stačí střihnout spolu s Octaviem akční parodii na 300: Bitva u Thermopyl, a můžeme jít spokojeně spát. Konec dobrý, všechno dobré… ne! Nějak mi už takové prvoplánové jednohubky začínají lézt krkem. Ať se ve třetím díle koukají polepšit, nebo ho rovnou vůbec nemusí točit. Vlastně musí, jsem to ale naiva, útok na peněženky nelze odepřít, hold Hollywood je Hollywood.

Jméno Petra Čtvrtníčka se mi automaticky vybaví, jakmile se začne mluvit o Vodafone, jakpak by ne, před předminulé Vánoce, takhle reklama dostala většinu české populace, tudíž Petra vynesla celkem vysoko, což však neznamená, že ho hned musí nastrčit, kam se dá!!! Už mluvím o filmu. Dělal na mě dojem naprostého slepence, jenž musel vzniknout na rychlo, aby se ještě stačil vecpat do letní nabídky kin a přesně podle tohoto mustru vypadal výsledek. Něco tak prázdného, blbého (vybavte si co nejvíce špatných slov) si filmový konzument nezaslouží. A navíc představa, že bych ještě vyhazoval prachy za vstupné… Nemůžu si pomoct, i na televizní poměry je to brak! Klasické období nenáročných komedií z let minulých (např. trilogie Slunce, seno) je nenávratně pryč. Kam ta česká kinematografie spěje, vám vážně neřeknu, rozhodně nemá růžovou budoucnost. Ani se mi na Poslední plavky nechce zpětně vzpomínat. Nuž dobrá, pokusím se zformulovat tuto plitkou zábavu. První poslední se točí kolem rybníku potažmo mega sumce. Pro léto si jiné prostranství nejde ani představit. Jak jinak potřebujeme dosadit pár karikaturních postaviček, karikaturních pro to, co předvádějí, ryzí charaktery nehledejte. Každá z nich něco blekotá, sem tam přihodí nepovedenou hlášku, i tak jsou úsměvné. Jestli jsem měl shrnout povedenější věci z těch nepovedených, mám je za sebou. Spolu se známými tvářemi je vrchol podívané za námi. A ty úplně nepovedené věci… +-zbytek! Náznaky děje nic neodvrátí. V nitru stejně zůstává pusto. 100 minut ještě nikdy nebylo tak o ničem. Svižnější tempo, když nepočítám závěr, neznají, jenom se nudíte, nudíte, pomalu usínáte… Křečovitě se snažili diváka vzbudit energicky laděným Rudolfem Hrušínským, hrajícím příšerného pomatence, jenže ani tohle nepomohlo. Já osobně nemám potřebu zírat na sled zdánlivě černo-humorných scének, držící pohromadě záhadnou silou… jedno vím jistě, ne přičiněním Michala Krajnáka (režie). Nějak si chlapec nedokázal poradit s bezesporu kvalitní osazenstvem, každý z nich „běží“ na čtvrtinový výkon, zkrátka nemůžou předvést, co v nich vězí. S přispěním nijakého scénáře a dokola se opakující hudby, vznikl jeden z nejhorších projektů za x let.

Palec nahoru

Thriller jak má být. Takhle nějak si představuju podívanou se vším všudy. 1. propracované, 2. napínavé, 3. nečekané… 1.= Děj patří k těm skvělým, které dokáže až mírně nadneseně vyrazit dech. Vždycky mě dostane, jakou moc třímají v ruce ti disponující nejmodernější technikou. Něco jako v Agentu bez minulosti, jenže tady se mi to zamlouvalo ještě o něco víc. Neuvěřitelné, jak jde prakticky bez námahy někomu zničit život. A tím „vybraným“ je jak jinak, než Will Smith. Jeho boj s pronásledovateli je vyobrazen naprosto dokonale. Nejdříve nic nechápe, tvoří pouze roli nastrčené osoby, souběžně s tím nastupuje druhé heslo slovo. 2.= Ustavičné skrývání představuje obrovskou možnost pro adrenalinové scény. Takzvaný hon na myš nepostrádá rozmanitost, tj. ocitneme se na mnoha zajímavých místech. Vhodně jsou také doplněny emoce, jelikož bezradnost Will umí podat parádně, i několik vynesených hlášek nemá chybu, je dobře, že jeho póza nepostrádá více charakterních vlastností, zkrátka žádný suchar. No a nebylo by to ono, kdyby se nám to ještě více neprovázala s jinými skutečnostmi. Narážím na nepostradatelnou úlohu Gene Hackman. On je de facto klíčem k úspěchu. Nebýt jeho, pořád ač povedeně, bychom se plácali v nepříliš spletitých politických taškařicích nafouklých o snahu získat usvědčující nahrávku. Taky přináší novou vlnu humoru, tudíž Will má důstojného soka. Prostě nejdůležitější zvraty nastávají až s ním. Takže třetí heslo je namístě. 3.= Původní nesouvislé skutečnosti se nám náramně vybarvily a neumím si představit lepší finále. Jestli tohle někdo dopředu tušil, tak je dobrej. Leč je to logické, nedokážu se zbavit pocitu překvapení. Tím si mě definitivně získali. Tyhle ty 3 klíčové body jsou nezbytnou kostrou, bez nich by Nepřítel státu byl pouhý tuctový nesmysl. Nebudu si však nalhávat, že herecké obsazení je mi šumafuk. Stačí si letmo prohlédnout první řádek… Tony Scott nenechal nic náhodě. Ačkoliv na svého bratra v popularitě strádá, své nadšence si najde a ne jenom ve mně.

O prvním dílu se netřeba vyjadřovat, jak jinak než klasika, nabízel totiž dosud nevídané věci. U dvojky už to bylo krapet mrzutější, spíš než natočit plnohodnotné pokračování, chtěli zaútočit na peněženky, nic méně pořád dobré. Dopředu jsem se hrozil, jak asi naloží s dílem třetím. Já jsem byl utvrzený, že neudělají takový kiks, jako třeba byl Shrek Třetí. Vítr z plachet mi ani nebraly první trailery… Spíše než na propadák ukazovaly na pořádnou prču a tou teda skutečně DL3 je. Od prvního záběru, když na scénu vstoupí krysoveverčák, je jasné v jakém duchu bude následující hodinka a půl probíhat. Scrat zase chvíli neposedí a je celý hrhr na svůj milovaný žalud. Pak ale přichází nová postava, rovnou říkám, že není jediná. Ke Scratovi nemohl přibýt nikdo jiný než krysoveverka Scratte. Jestli se vám zdál jeho marný hon stereotypní, teď si nemůžete stěžovat. Vážně si mi líbí, jak příhody tohoto páru vkusně vyplňují nudnější pasáže. Když dojdou nápady, šoupnou je tam! Vlastně oni představují nejznámější hrdiny, a přesto prostoru nemají moc. Teď k té hlavní náplni. Původně byl můj postoj k zápletce spíše skeptický, přece jenom rodičovství je obsažené už ve zmiňovaném Shrekovi 3. Jenomže postupem času si mě tak říkajíc udobřili. Kde nestačili mamuti Manny s Ellie přispěchal na pomyslnou pomoc Sid. Jeho otcovská/mateřská péče je totiž mnohem zábavnější. Na lapálie Sida s dinosauříky nemůžu zapomenout :-). Což mě přivádí k tomu, že stránka vtipu se pohybovala velmi vysoko, celý kinosál doslova vybuchoval. Jestli by všechno šlo tak hladce jako doposud, klidně by mohli honosit přízviskem „nejlepší díl“. Jenže je v tom háček, ostatně jak jinak, že? Když to vezmu kolem a kolem, zápletka č.2 o podzemním světě na chlup podobná z Cesty do Středu země nepatřila k těm nejpovedenějším. Jó, kdyby zůstali na povrchu, bohatě by prostředí stačilo. Jistě, nějaká lávová pole nejsou k zahození, avšak tak nějak se měli s humorem na ústupu. Nicméně jim nemůžu upřít, že by se nesnažili. Nově příchozí, lasičák Buck se vyloženě vyvedl. Přinesl s sebou něco inovativního, byl totiž blázen v dobrém slova smyslu. Vůbec ne takový „dement“ jako Sid, zaplať Pánbůh, spíš představoval dobrodruha s otupělými smysly. S ním jste se nenudili, to mi věřte. U héliového obláčku můj smích nebral mezí! Rovněž si nemůžu odpustit poznámku o různých narážkách. Ať na Simpsonovi nebo tradiční dilema modrý drát vs. červený v masožravé kytce. Ovšem podobné výkyvy byly jenom výkyvy. Druhá půlka je jak na horské dráze. Chvilku trapná, chvilku zase ne. Dále bych za zápory označil dojemné chvilky. Oni si neodpustí ten útok na srdíčko! Naneštěstí tohle působí pouze na menší diváky, starší prokouknou tyto poučení a připadají jim jak pěst na oko. Ani přibrané vačice z dvojky mě nedostaly, klidně bych je vyškrtl, trapnost měly pod taktovkou především ony. A závěrečnou bitvu s obrovským dinosaurem neměli dělat takhle odbytě, to jí nemuseli dělat vůbec. Většinu času se o něm mluví, a když konečně nestoupí v celé své kráse, mám z toho prd. No ano, co jiného čekat o dětských pohádek. Právě proto se na ně nemůžu zlobit, děti potřebují dobré příklady, kdyby dinoobr sežral naší smečku a pak by byl konec, spokojenost by se nekonala. Ještě že tu jsou ti veveráčci. Působí maximálně kladně, tudíž tah, dát je před závěrečné titulky, byl mistrovský. Takoví rýpalové jako já neměli šanci něco vytknout. Veverky mě krásně naladily, proto mi nezbývá nic jiného, než se zase netrpělivě těšit na čtvrtý díl, který bude na 99%. Jinak ta technologie 3D je prostě super. Toto je moje teprve druhá zkušenost s ní a nemůžu si jí vynachválit. Možná díky tomu, jsem s podívanou tak spokojený… Je potřeba dodat, ti co neviděli v 3D, ať si od mého hodnocení odečtou tak 10%, doma je totiž zážitek poloviční. Suma sumárum stejně dám 75%, zdůvodnění je prosté. Klást velké nároky nemá cenu, hlavně se chcete pobavit a toto přání se vám nadmíru vyplní. Čert vem slabší hudbu, nepříliš barvité efekty, seberte se a ať už jste v kině!

Prázdniny začínají a tak v televizi seriály mají pohov, zato filmů přibývá… Mezi těmi všemi podřadnými komediemi jsem natrefil na Volný pád, upoutávající jen svým stručným obsahem. Přesně takové originální kousky mi scházejí. Jak známo, život není peříčko a zmíněný snímek upozorňuje na každou maličkost vadící celému lidstvu. K námětu už stačí pouze dosadit jednu osobnost… spanilá jízda může začít. S tou klíčovou osobou, Michaelem Douglasem, se natolik sžijete, zároveň se ho však i bojíte. Už při nevinném opuštění auta jeho výraz nevěští nic dobrého. Pak se volně přechází z baseballové pálky až k bazuce. Kvůli tomu jsem byl tak natěšený. V jádru jednoduché, ale přitom tak účinné, takže mi ani nevadilo, že důvod cesty, je jenom dojít domů, což zavání přílišnou přímočarostí. Jenomže by to nesmělo být natočené v roce 1993. Podle mě se v té době točilo zvláštně. Ani ne akčně, ani zdlouhavě, prostě tak nějak nezáživně čili dojem nemohl mít takový dopad. Proto při jakémkoliv výraznějším momentu nelze plně docenit tu nádherou, která je stoprocentně obsažena. Nespornou výhodou však byla atmosféra města. Starší vzhled dopomohl tomu, že jsem se úplně cítil, jak jsem v centru dění, což zase novější filmy málokdy dokážou. Tak nevím, raději toto téma opustím, jinak bych se do něj ještě více zamotal. Volně přistoupím k dalšímu ze zklamání. Mimo hlavní zápletky se totiž jediné na přilepšenou skrývalo v jednoduché krimi, které nemělo význam. Ty vyšetřovací postupy se nemohly rovnat něčemu složitějšímu, pouze dojeď sem, vyslechni někoho, tak nějak ten nejpodstatnější zlom stejně doprovázela až moc velká náhoda. Stejně hlavní je demolice města, při níž se pobavíte nejlépe, tudíž postupné vyšetřování je přebytečné a jenom to kazí. Ještě že s tím přichází na řadu skvělá postava Roberta Duvalla. On slušně Michaela doplňoval a dokonce přidal i nějaký vtípek. Takže nebyl jenom na vyplnění mezer. Ostatně herec jeho kvalit si nemohl počínat jinak. Při hodnocení ještě budu počítat za dobře několik nápaditých dialogů. Společně s (ne)dobrým koncem, ať čekaným nebo nečekaným, uděluji solidních 70%.

První zhlédnutí se konalo už dávno, takže jsem si ho potřeboval oživit. A moje nynější stanovisko? Nevím, z jakého důvodu to tak kladně hodnotíte. Veskrze průměrná dobrodružná komedie. Nejhlavnější je na Meverickovi postava Mevericka, jak název nečekaně napovídá, jenže ta mě zklamala možná ze všeho nejvíc. Dala by se vystát, kdyby nám ho však neustále nevnucovali. Ani neudělá z hola nic nového. Pozvolna nás provází svým životem, skrze různé nástrahy. Každou hned s přehledem vyřeší, a když jde do tuhého, vytasí se s nějakým skrytým trumfem. Proniká vším, tak snadno, jako nůž máslem. Prožívá neuvěřitelná dobrodružství ve snaze nás zaskočit. Mě spíše lezl krkem. Přirovnal bych ho k o poznání povedenějšímu Forrestu Gumpovi. Dokonce používal i hlášky, které by jako z oka vypadly těm Forrestovým (můj táta vždycky říkal VS. moje máma vždycky říkala.) Výkon Mela Gibsona tudíž nemohl patřit k těm nejlepším, ať by se třeba stavil na hlavu, nezavděčil by se mi. Kéž by jenom on nedopadl nejlépe. Jodie Foster je totiž… darmo mluvit. Ustavičně mi lezla na nervy a pokaždé když se dostala k řeči, nehorázně jsem se těšil, až zmlkne. Ještě že situaci zachraňuje šourající se děj, jenž dospěl. Z infantilních taškařic mezi indiány se vrhli rovnou na karbanický turnaj. Právě karetním obsahem mě překvapili nejvíc. Pro mě je vrchol prší, pokeru nerozumím, přesto mě hra bavila. Zálibu lze totiž najít v pozorování různých nešvarů hráčů. A od turnaje se taktéž začne odvíjet nejpodstatnější skutečnost, v životě bych nevěřil tomu, že se zmůžou na nějakou zápletku a světe div se, hned něco promyšleného. Tím mě mile zaskočili. No, jedno vím jistě, opětovné podívání už nehrozí, ba nepřichází v úvahu. Na potřetí nemají čím překvapit. Někde v zajímavostech se dočtete o pár narážkách, kvůli nim to ale nehodlám podstupovat znovu. Mě stačilo poznání Danny Glovera v cameu bankovního lupiče, samo o sobě nápadité, jenomže zbytečné, i když víte, oč běží, stěží se pousmějete. Vhodné tak akorát na pošmourný páteční večer.

Odhodlával jsem se snad půl roku, než na Umučení Krista došla řada. Vím, že během premiéry byl kolem hrozný povyk, nikoho to nenechalo klidným. Já ale nechápu proč? Čím je to tak výjimečně kontroverzní? Když se natočí něco kolem Ježíše, nemusí se hned katolíci bouřit, ani nemůžou, protože je to film pro ně. S tímto posláním Mel svůj projekt točil, chtěl jenom vyobrazit Kristovu smrt tak, jak probíhala. Takže o reálnosti nemůžeme pochybovat, možná někdy byla až zbytečná. Jediné co jsem si totiž odnesl, jsou vzpomínky na bičování, a když dokáže jenom tohle upoutat mojí pozornost za dvě hodiny, něco není v pořádku. Jinak je totiž Umučení Krista abnormální ztráta času. Z historického hlediska možná přesné, avšak jsem měl potíže s rozeznáním, kdo je kdo. Mel asi jednoduše předpokládat, že lidi, kteří se odhodlají ke zhlédnutí, mají bibli v malíku. Takhle se jenom můžu kochat pohledem na neznámé lidi, dělající důležité věci. Proto mi určitě ledasco uniklo. Raději se tím nebudu hlouběji zaobírat. Mnohem závažnější je fakt, že děj působí únavně. Jen si zkuste uvědomit, co se stalo. Nejdřív se řeší, jaký trest dostane Ježíš a zbytek doby ho bijí. Taktéž nesmírně otravují nicneříkající pasáže, ve kterých nehraje hudba, ustane mluvení, jenom se nadneseně čumí do blba. Určitou šanci na úspěch jsem vložil do vracení v čase, jenomže tím si situaci ještě zhoršili. Nic kloudného se nedozvíte, samé náboženské proslovy. Po vypuštění brutální složky vám tedy zůstane tohle, jinak formulované NIC. Jestli chci nějaké procenta dát, tak za ní. Do jisté míry samé bičování, jenomže jak jinak světu sdělit, čím si Ježíš procházel. I s následným ukřižováním patří tohle mučení k jedněm z nejbrutálnějších vůbec. Kdybych se měl vyjádřit o hercích, nasnadě je akorát James Caviezel. Je zřejmé, jak si roli bral a dal do ní úplně všechno. On si pochvalu zaslouží. Souhrnem: Zabývají se jenom povrchem, do hloubky faktů se nejde. Výsledek je tudíž plochý, snaha šokovat zvítězila nad tím ostatním. Mel si splnil sen, tudíž si svoje dílo může spokojeně zařadit do vlastní filmotéky, jen na ostatní jaksi nebral ohled. Můj pohled ateisty.

To byla kravina, ale dobrá :-). Opět platí pravidlo, o tom, jak si film vezmete k srdci. Jestli jsou vám fantasmagorické střílečky proti kůži, líbit se vám nebude. Pokud si v tom naopak libujete, tato podívaná vás nadchne, jako málo co předtím. Já jsem na tom přibližně uprostřed. Těžko brát vážně předváděné bizarnosti, ale zase nemám zapotřebí, abych nehledat žádné chyby a kdybych si člověk dá záležet, našel by jich mraky. Nejprve zmíním pár nejpodstatnějších. Akční scény vypadaly celkem efektivně, ale jinak byly kamenem úrazu. V tom tkví největší problém. Borec střílí každého na jeden výstřel, je jak nepřemožitelný stroj, zkrátka nový Terminátor. Tento prototyp hrdinů je ohraný, až to hezké není. Používá trapné hlášky, z fleku si postaví past za 10 minut, která by normálně trvala minimálně hodinu. I každá vedlejší postava je buďto příšerně hollywoodská (udělána čistě pro srandu, viz. padouch), nebo v lepším případě je jejich hlavní přednost, vzhled (viz. Monica Bellucci). Pak např. příběh ač originální, je nesmírně blbý. Ty báchorky kolem mimin, no když nad tím vlastně uvažuju, on se tam i hodí, tak nějak mezi ostatní nesmysly zapadne :-D. Už si totiž nemůžu vybavit hlavního hrdinu bez mimča po ruce. No nic. Výše jsem zkritizoval, co Clive dělal, avšak o něm jsem se ještě nezmínil. Tady začínají klady. Jeho image mě nepřestávala rozesmívat. Stačil pohled do drsné tváře a ne jedné fanynce se podlamují kolena. A pokud na někoho zatím nezapůsobil, buďte si jisti, že po příhodách s mrkví, jste jeho. Perfektní byla délka, 80 minut nabytých adrenalinem nedá šanci nudě, nevyskytuje se ani jedna zdlouhavější chvíle, jde se zarputile jedním směrem, vpřed! A k výčtu zařadím taky konec, nesoucí se v duchu celku. Stručně: Něco se povedlo, něco méně, něco vůbec. Suma sumárum na 50%. V žánru se nalézají mnohem lepší kousky, ale na obhajobu je potřeba dodat, že si to na nic nehraje, buď berte jak je, nebo nechte být.

Drama jak má být, alespoň první hodinu nelze označit jinak. To se naplno předved nemilosrdný život. Je jedno, jestli je to podle skutečné události, protože i takové věci se můžou dít. Příběh byl tudíž lidský a dojemný. Začátek odehrávající se ve věznici se v žádném případě nemůže rovnat velikánům jako Zelená míle, avšak stále je pozoruhodný. Stimuluje emoce a snaží je ždímat, jak jen to jde, což platí nejen pro něj. Náhle se odstartoval kolotoč, při kterém se až tají dech. Námět si lépe vybrat nemohli, proplétání dvou odlišných rodin je vděčné téma. Na jedné straně bachař nespokojený se svým synem a rasistickým otcem. Na straně druhé čerstvá vdova jiné národnosti taktéž se synem, avšak obézním. Dovedete si představit, že mísení těchto famílií nebude patřit k nejlehčím. Právě v té první hodince jsou jejich vztahy vykresleny nejlépe. Jinak, nestává se tak často, aby brzy po sobě zemřely tři z těch hlavnějších postav. O to si filmu více cením. Jinde jsem se s tím zatím nesetkal, navíc se smrtí obvykle jdou v ruku v ruce právě ty emoce. Někdo by si řekl, že je takové kosení laciné, jenomže každá ze smrtí je zpracována reálně, věřím jí bez výhrady. A rovněž rasový podtext tomu dodával správnou pošmournou atmosféru. Doposavad na jedničku. Jenomže jak se rychle klesne na dno, tím myslím u postav, život se hned musí zlepšit. Nic proti tomu, kdo by jim asi tu radost nedopřál? Bohužel se objevuje další žánr, romantika. Hned jsem hodnotil Billy Bob Thorntona a Halle Berry jinak. Na nějakou romantiku nejsem zvědavý. Proč jí sakra pletou do dramatu? Kdyby alespoň vkusně, ale oni použijí to nejhorší, snad 4 minutovou milostnou scénu! Četl jsem, že je nejdelší v dějinách kinematografie. Naneštěstí působila tak trochu jako video z redtube, náznaky jim očividně nic neříkají! Naprostá pěst na oko. Vyskytl se sice záchvěv v podobě hádky s otcem hlavního hrdiny, jenže nic už nenapravil. Ačkoliv jsem byl spokojený s otevřeným koncem, klidně dám jenom 70%. Hodilo by se přepracovat druhou polovinu, pak bych neměl námitky. PS: Nominace pro H. Berry ano, Oscar ne...

Asterix s Obelixem jsou mezi animáky pojem. Jako malý jsem u nich vyrůstal, hltal jsem každé jejich dobrodružství. A teď jsem se chtěl ujistit, jestli moje přízeň k nim přetrvala do dneška. Moje volba byla jasná, 12 úkolů, byl mnou neobdivovanější díl, což ale neznamená nejoblíbenější. Některé díly jsou v mnohém lepší, takže považuji jeho vyzdvihování nad ostatními za přinejmenším přehnané. Jinak k tomu obdivu. V mládí mi učarovaly ty úkoly, jak jinak že? Tím, že jsou pestré, si udrží stálou pozornost. Je to stejné jako u večerníčků. Každá vždy trvá ani ne 10 min, takže se málokdy stane, aby nebavil. Tudíž když máte 12 kratších večerníčků za sebou, výsledek je takřka totožný. Tvůrci oplývali nápaditostí, úkol po úkolu si posouvali laťku, přitom ať první nebo sedmí, každý z úkolů měl něco do sebe. Od těch méně složitých jako sprint, se došlo k vyřizování formalit v bance. Něco takového by mě ani ve snu nenapadlo. Což mě přivádí k myšlence… Použitím prostředků z reálného života si získají i dospělé publikum. A to je ono. Malí, staří, na věku nezáleží. Svědčí o tom i fakt výskytu temnějšího prostředí. Taková výprava za bestií nažene hrůzu :-D. Ne, i tak rozhodně pokrok. Na rok 1976 neskutečný výkon. Potom vám nezáleží na různých grafických kazech. Naopak dodávají takový nádech minulosti. V době, kdy trh ovládají promakané 3D animace, nic takového už nespatříte, proto bychom si měli těchto „památek“ začít náležitě vážit. Dále jsem ohromě šťastný za české nadabování. Ostatně Asterix bez Libora Terše a Obelix bez Jana Schánilce by byli poloviční. Jejich francouzský originál jsem nikdy v životě neslyšel, a i kdybych se s ním setkal, na Čechy sotva stačí. Mezi další z řad kladů, zařadím ještě hudbu. Naprosto prvotřídní instrumentální sklady, které dobijí energii. Souhrnem: Samostatně klidně za 90%, avšak ve srovnání s ostatními pouze 80%. Doporučuji při špatné náladě, děláno totiž na míru pro chvíle do nepohody. Tihle milí Galové budou žít navěky, stali se zkrátka synonymem pro kult.

Takže na začátek. Jsem strašně zmatený, jelikož vůbec nevím, jak je to s těmi party 1+2. Na Krvavé pobřeží jsem se vydal do kina. Viděl jsem jeden film s ohromnou finální bitvou. Takže jakto, že se vedou řeči o nějakém roztržení. Na čsfd jsem se dočetl, že obě dvě části jsou sestříhány do jedné, ale zase se mi zdá divné, udělat z 5 hodin, dvě a půl. Vážně nechápu. Jestli to je pravda s tou neasijskou verzí, tak si asi dělají srandu. Teď ani netuším, o jaké parády jsem přišel, protože "česká kino verze" je nadmíru povedená. Nejsem zarputilý fanda východní kinematografie, leč občas jsou jejich počiny příjemným zpestřením. Přesně takhle beru i toto. I přes prvoplánovou zápletku mě to hodně bavilo. Z plátna vyzařovala gradace, začalo se z ostra a kupodivu se stále tempo zvyšovalo. Přesto, jak nebývá dobrým zvykem, nechal průběh diváka odpočinout. Uplatňovaly se podobné sekvence jako hraní kluka na flétnu, nebo na druhé straně barikády, "kung-fu fotbal". Přesně za tohle jsem nesmírně rád. Nemusel jsem být jenom napnutý. Pak dostalo prostor umělecké pojetí. Různé pohledy na skapávající vodu, které vyvolávaly v každém pocity blaha. Film ač se tak tváří, není postavený jenom na bitvách. Nebudu si ale nic nalhávat, ony tvořily 50% doby. Naštěstí se povedly. A s nimi na řadu přišlo takřka geniální taktizování. Nejen postupy vojsk s jejich rozdělováním funkcí. Nejlepší okamžik tvoří "kradení" šípů. Tím na mojí tváři vykouzlili velký úsměv. Paráda! Nahlédnutím do mysli generálů ještě více zamaskovali přímočarost. Teď už konečně k té válce. Ze začátku vás dostanou manévry okolo chytrých pozemních formací. Další je námořnictvo. Stačí jediný přelétavý záběr kamery a je vám nad míru jasné, jakým směrem se bude ubíral megalomanské, atmosférou nasáklé finále, které vás rázem hlubokou usadí do sedaček. Jestli mi byly dost předchozí bojůvky, nevím jak nazvat následující. Akce střídá akci. Krev cáká, plameny pohlcují davy čítající tisíce mužů. Navíc jsou použity nejenom obyčejné boje se zbraní, protože jsme v Asii, bojové umění nemůže chybět. A ty efekty, no krása! Jsem rád, že jsem mohl jít na jakoukoli verzi. Bravo pane Woo.

Překvapení jak blázen. Podfu(c)k splnil veškerá mé předpoklady, ba je výrazně překonal. Typoval jsem něco na způsob Loupeži po italsku, ale na tuhle strunu se nehrálo. Film je směsicí pravé gangsterské zábavy s komedií. Naprosto skvělý výběr. K čemu je nějaký složitý děj. Stačí jenom chytlavá, ošklivě řečeno, primitivnost. Když si totiž uvědomíte, na čem se těží, a to převoz věci z bodu A do B, nic jiného vás napadnout nemůže. Krásně využili pravidlo, v jednoduchosti je krása. Oni totiž "pouze" vrstvili. A přesto na vás dýchá závan tajemna, člověk má pocit, že chvílemi netuší, jakou mají scény návaznost a vuala, za dalších pět záběrů, chápete každičkou maličkost. Najednou se vám vše poskládá do ať opět jednoduché, účinné mozaiky, která udělá dojem. Pouhým propletením různých epizodek, zdánlivě nedávají smysl, vyvedli něco nevídaného. Brala se inspirace z Pulp Fictionu. Taktéž se tam prolínaly asi čtyři příběhy. Nyní je několik bandiček na lovu za diamantem. Můžete pozorovat různé postupy, a když je to černá komedie, je jasné, že budou pekelně zábavné. Výjimečnost spočívá už v množství kultur. Romové, černoši, běloši, každý řeší problémy po svém a každý má na plátně stejně prostoru, což je úžasné. Nikdo není na druhé koleji. Romové vás pobaví svými příhodami s obytňákem. Mimo jiné Brad Pitt coby Rom nemá konkurenci. Doby uhlazeného frajírka jsou ty tam. Černoši zase svou zbrklostí, v kombinaci s nadmíru povedenými dialogy. No a běloši :-D. Oni obstarali takový ty pořádné bosse. Ještě všude strká čumák pes. Až uzříte sami, bude vám jasné, proč ho zmiňuji. Pes je tam dost důležitý a já osobně si ho oblíbil, jelikož věřte nebo ne, on taky dostal místo na vtípky. Vládne nevídaná rozmanitost. To jsou postavy. Zdaleka ne však herci. Já je ale nezmíním, jejich popisování by vydalo na názor sám osobě. Jenom, každý z nich je skvělý, naprostý herecký koncert. Závěrem, moje myšlenky se mi vyjadřují velmi obtížně, nedokážu popsat z jak ho důvodu, stejně jako moc nedokážu popsat film samotný. Udělal na mě takový dojem, že jsem ho plný a v hlavě se mi ani druhý den nevybavují ty správná slova. Nejlepší bude, když se na něj podívá každý sám, rozhodně stojí za tu námahu.

Kevina Costnera mám rád, vůbec mi nevadí jeho novější film, odmítám názory kritiků... proto předcházející Vodní svět si ke mně našel cestu. Kevinovi to zjevně nestačilo a tak nám představuje další zkázu lidstva, co proti nám má?! Možná ho baví točit díla, kde je on ten nejlepší, nejvznešenější, prostě jediná naděje lidstva. Doufám, že tak nesmýšlí. Buď jak buď, jeho pokračování v zaběhnutém stylu o pošťákovy, nesoucí nejen dopisky, ale i naději se mi jak jinak, než líbilo. Upřímně jsem se po prvním pohledu na stopáž nejdříve zhrozil, takže jsem byl nucen rozdělit si dívání na dvě půlky. Vážně, komu dělá problém dlouhá stopáž, doporučuji. Takže jsem si dopředu ušetřil rozmrzelost, který by skoro jistě nastala. Ať se totiž Kevin snažil sebevíc, něco tak roztahaného se nehodí. No, nebudu rozvádět, soustředím se na povedené části. Tak především prvotní nápad o poště je pozoruhodný. Nemůže být řeč o směšnosti, jak tvrdí zlé jazyky. V období srabu je totiž i prachsprostý dopis největší výhrou. Velmi vhodně jsou tedy doplněny emoce. Přehánělo se avšak někde jinde. Dělalo se moc efektních „oblbovaček“, kupříkladu sebrání dopisu od malého klučiny, bylo postaveno na stejnou úroveň, dejme tomu jako vyhrání důležité bitvy. Cválající kůň prachem, natahující se ruka chňapající po papíru za zpomalených záběrů... na mou duši velký kýč. Nesmíte se ale nechat odradit. Jak celek to působí zajímavým dojmem. Pak jsou vám nějaká drobná škobrtnutí úplně šumák. Klady jsou v jasné nadvládě. Bezvadně se vykreslilo prostředí. Apokalyptická Země vás nenechá jen tak. Civilizace je roztroušena do rozmlácených měst, přesně jak povídal zlý kapitán, nastala éra středověku (nadneseně). Ano tím se dostávám k další důležité složce. Armáda (ty s tou osmičkou) plnily nezbytnou akčnější vložku. Nebýt jich, nastala by nuda. Jejich velitel, výše zmíněný zločinec, bravůrně ztvárněný Willem Pattonem, mě bavil vždycky, když byl na placu. Měl zvláštní schopnost určitého charismatu, ať byl sebe horší, díky za něj. No nebyl by to ale americký film, kdyby se nekonal happy end. Stejně chválím, uděluji 75%.

Dodgeball

A je tu další z řady sportovních komedií. Pořídil jsem si jí prakticky hned, jak se dalo, moje očekávání bylo veliké. Posuďte sami, komedie+Ben Stiller+sport, tohle se mohlo rovnat skvělé zábavě. Bohužel. Ničím mě film nepřekvapil, ne že by byl bez nápadů, jenom nic světoborného. Příběh je přinejmenším hloupý, bez jakéhokoliv rozvíjení. Někdy mi u odpočinkových blbůstek jeho absence nevadí, naneštěstí pro Vybíjenou zrovna tady ano. Ačkoliv tvůrci zvládli zpracování klasického boje dobra se zlem dobře, neměli čím přispět. Jak film rychle začíná, tak rychle končí. Prvotní a zároveň finální zápletku víte po 5 minutách, pak je to vážně těžké... Konkurence mezi Stillerem a Vaughnem byla do jisté míry vtipná, jenže by byla vtipnější, kdyby se tak Stiller nepřetvařoval. Proč si sakra myslí, že v komediích je potřeba začlenit pokaždé nějakého vola, debila či něco na ten způsob. Co do háje měly znamenat výstupy Stillera. Považoval jsem ho za nejsilnější článek a odvděčí se mi tímhle? Ztrapňoval se, kdy mohl! Vážně to přehání, jednoznačně omyl. Pak i výskyt Missi Pyle, no hrůza! Z jejího vzhledu mi nebylo do smíchu, nýbrž do pláče. Teď k možná největšímu kladu, ke hře samotné. Koukám, že vybíjená, hraná u nás na škole, je něco úplně odlišného. Americká verze s ní má pramálo společného, i tak stála zato. Když se odehrávaly mače, konečně jsem měl dojem, že už začíná slibovaná prča. Zápasy mají tu pravou šťávu, humor, zkrátka jsou tím pravým ořechovým. Kdyby nebylo jich, nechci ani domýšlet. Další správnou volbou byly camea. Chuck Norris, no comment! Tak měl vypadat průběh. Narážek však bylo žalostně málo. On a Armstrong, jinak prd. Jo, málem bych zapomněl. Co mi vadilo možná nejvíce, byla naprostá přehnanost potažmo nereálnost. Už mám po krk toho, jak družstvo trénuje týden a následně porazí i největší namakance. Proto konec výrazně zamrzel. Klasicky americký happy end, netřeba popisovat. Vybíjená je pokus o vyčlenění z řad průměrnosti, paradoxně přesně tam jí zařazuji, nic jiného než čistý průměr.

Podtitul, Divoký západ jak ho ještě neznáte, je naprosto vystihující. Žádný western, nic v tom smyslu, pouze si vypůjčili prostředí. Jelikož zbytek je jakoby úplně odjinud. Dokonce skoro sci-fi s krimi podtextem. Rozpočet byl pro tento film naprosto gigantický, takže poukazoval na něco velkého. Ovšem, nic moc. Jsme uvedeni do světa šílených experimentů a ještě šílenějších vynálezů, přesně na tohle dojíždějí. I když mě neuvěřitelně bavily. Nejlepší byl bez diskuze obrovských pavouk :-). I ostatní však nezaostávaly. Předchůdce letadla, neprůstřelná vesta, skoro Frankenstein, vytuningovaný vlak... to je jenom třešnička na pomyslném dortu obrovské škály těchto užitečných věciček. Chvilku jsem si připadal jak v dílně pana Q z Jamese Bonda. Jak už jsem zmínil, právě tímhle zparodováním, kde si dělali pr*el ze všeho se připravili o kousek vážnosti. Pak nějaká krimi zápletka s masakrováním lidí nemá nárok vzbudit soucit, jelikož to se prostě nedá, třeba u tohoto případu proměny Willa Smithe z vtipného na vážného, žádné emoce nepřicházejí. Určitě to ani neměli v úmyslu, jen ta zápletka je pak úplně zbytečná. Nemůžete tedy polemizovat nad nějakým postupováním ve vyšetřování, prostě si zvolili za nejdůležitější složku vtip. Podle mě nešťastná volba, jelikož nenabídli nic nového. De facto samé kopčení. Sliboval jsem si alespoň něco od hereckého obsazení. Jen jak se na něj podíváte, je vám jasné o co jim šlo. Potřebují zvučná jména, aby navnadili. Proto ani nešlo o herecké kvality. Nic proti Willu Smithovi, jen, že měl na starosti akorát říci hlášku, praštit, uskočit, říct hlášku. Další z dvojice Kevin Kline byl přece jenom lepší, jeho repliky měly větší úroveň. Viz jeho eskapády v nevěstinci :-D. Souhrnem: Potenciál by byl, nic naplat, podle mě u diváků velký úspěch nebude. Reputaci si chtěli v závěru zlepšit třeba efektivní demolicí města. Už však slušně řečeno mleli z ničeho. Abyste si WWW mohli užít, radím vám, hlavně nepřemýšlet, jak už radí všichni, vážně dobrá rada nad zlato. Mně se to asi nepovedlo…

Cože, až takové překvapení!!! Opravdu mi Úsvit naprosto vytřel zrak. Po Resident Evil jsem se pustil do další kousku a zjišťuji že Resident není vrchol žánru! Na něco tak bravůrního jsem ani ve snu nepomýšlel. Spíš něco na způsob Monstra, samozřejmě se zombíky. V Monstru taky nic nevíte, nic o původu, jako kde se ta zrůda vzala a přesně takhle to vypadá i tady. Což je podle mě spíše dobře... Tím, že tohle nemám tak zažité, mi "nevědomost" pořád připadá originální. Už když se zdánlivá městská idylka začne měnit v peklo... Byl jsem přikován k sedačce a hltal. Nějak mě chytl styl pojetí. Horor ne, komedie ne, nedokážu film ani přesně zařadit. Tím spíše vás upoutá. Směsice různých žánrů nedala šanci stereotypu, jak obvykle bývá dobrým zvykem. Nepozorovali jsme jenom, jak nějaký chlápek běhá po místnosti, rozhlíží si na každou stranu a zombík na něj stejně od někud vybafne. Jasně, i takové věci se vyskytovaly. Bohu dík, jim však nedali nadvládu. Kontrovali třeba komickými epizodkami s lidským využitím...na golf se střílením, se nedá zapomenout :-D. Taky ale dostaly prostor emoce. Líbilo se mi vycházení mezi členy nové "rodiny", jejich strasti i slasti. Ono by stačilo, kdyby se jenom škádlili mezi sebou, a navíc vám tam strčí ty zombie, to je pak teprve masakr. Zapomeňte na celkem bezbranné z Resident Evilu, zde jsou v plné síle, inteligencí zrovna neoplývají, i když do křížku s nima bych nechtěl přijít. Zato osazenstvo má větší smůlu. Netřeba připomínat, že smrt na některé nečeká dlouho. Alespoň vznikly skvěle laděné akční parády :-). Nepočítám pouze ty s autobusem, i předtím se nebraly servítky. Už u první akce s malou holčičkou jsem se docela lek. A věřte, že se ještě přitvrdí. Kulky létají, "mrtvé mrtvoly" padají... Opravdu sranda. Jednou větou: stylovější už film být nemůže. Podle mě si zachovávají každou důležitou složku. Pak herci. No co. Nic oslnivé, ani urážlivého. Nejviditelnější je Ving Rhames. Mě známého z Con Air a mnoha dalších titulů. Chtít po něm něco extra ale nejde. Hodnotím stejně jako Monstrum...

Tak to se jen tak nevidí. Na české scéně se pohybují tuny komedií a podobných hámotin, zplozených většinou na léto, aby nahnali lidi do kina, nebo prostě nedosahují valných kvalit. Domníval jsem se, že Ro(c)k podvraťáků nebude nic odlišného. Možná proto, že sem byl připraven na nejhorší, se mi film tak líbil. Po průměrných Snowboardácích a Rafťácích natočil Janák třetí počin a do jistě míry i průlomový. Kam se totiž Rafťácí hrabou na tohle. Tam se 90% všeho točilo kolem sličných holek... Nyní repertoár obměnili. Rock, tráva, pivo... geniální. Příběhu nechyběl šmrnc, byl správně praštěný. Plán o krádeži psa, všechny ty doprovodné vtípky kolem... bomba. Nebudu si však nalhávat, že vše padá na scénáři, ať je lepší sebe víc, bez herců by to nešlo. Nečekal bych, že něco takového prohlásím. Kotek, Mádl, Písařík samí holčičí objevy, které jsem měl za hovada. Už jsem se těšil, jak je pomluvím, jak se přetvařují a umí se jenom usmívat... A ono nic, za to je s nima ohromná legrace. Ještě nikdy nebyli tak vtipní, nějací Rafťáci jsou zahřívací kolo... Nasmějete se u napodobování romského přízvuku, u jejich mluvy, ač ne moc slušné a především u toho, co dělají. Netuším, jestli improvizovali nebo ne, i tak všechna čest. Blbli jak o závod. Oni i další postavy neměli chybu. Jeden příklad za všechny, Václav Postránecký. Už ukecat ho do něčeho podobného chtělo velkou odvahu. Postava bosse mu padla jako ulitá, jenom když na něj byl záběr, šel jsem do kolen. Naprosto senzační parodie na gangsterky :-D. Ještě kupříkladu interpret skupiny Olympic, Petr Janda. Další typoň jak kráva :-D. Hýří se nápady, jen jak to jde. Významně přispělo i celkové, tak říkajíc pojetí. Nepomyslel bych na to, že může někdo v českých komediích zemřít. A vidíte. 5 je celkem slušné číslo, tedy i hořký nádech dodal tu pravou barvu něčeho nadmíru stylového. Nezkazili si to ani jinak dost umělým dosazováním reklam. Jo, už asi v 4x zmíněných Rafťácích, Sprite tekl proudem. Zde Pepsi, Zlaté stránky, pivo (tuším Bernard)… Ač rozhodně nešetřili, stále si zachovali úroveň, jednoduše potřebné elementy zakomponovali s vkusem. Jedním slovem: Pecka. Dávám naprosto zasloužených, lepších 80%

Válečných dramat odehrávajících se během 2. světové války, jenž jsem zhlédl, bych napočítal na prstech jedné ruky. Ačkoli si právě mnozí z vás stěžují, že toto téma je už nad mírů zmapované, já tento problém neřeším. Great Raid je tedy mnou nadmíru ceněn. Podíváme se, jak jinak na hrdinné Amíky a jejich útrapy v Japonsku. Téma zvoleno vážně dobře. Mnohem více mě totiž zajímá válka v Asii nežli s Hitlerem. Jen jedna věc na okraj. Chápu, že je dobrým zvykem vykreslit "vlastní" vojáky jako hrdiny, určitě si to zaslouží, ale malinko svoje zdánlivé vlastenectví přehánění. Přece jenom opět Američani oplývali ryzími charaktery a nepočítejte s tím, aby někdo z nich udělal nějakou "sviňárnu". Oproti nim Japonci přesně dostali nálepku: Já sem zlý, zabij mě, nic jiného si nezasloužím. Přesně takhle si počínají celou dobu. Na lepšího Japonce se nadá narazit. Budiž. Neřeším. Já si užíval, (doufám) přesně zachycené postupy (plánování, jak vlítnout na Japonce). Prožíval jsem každou dojemnou chvilku a přesně tyhle udělali na jedničku. Jasně šlo poznat, za jakým účelem sem ty vybrané scény strkají. U popravování je jich člověku líto, taktéž i u náhodné oběti snipera nebude v klidu. Oni ví, jak si diváka získat na svoji stranu. Využívají všemožných prostředků a přesně tak výsledek vypadá. Nesmírně atmosferické přestřelky, romantické chvilky atd. Další z řady "triků"... Romance zafunguje zaručeně, a ještě když oba z páru div ne mučí. A pak jim jejich lásku nepřejte... To nejde! Taktéž z hlediska vojenského velmi slušné. Ještě že, se nezrodil další akčňák. Pouze slušně navazovali na nudnější pasáže. Prostě vhodně proložili akcí vždycky, když už vás film přestal trochu bavit. Na mě jejich kouzla zafungovala, možná jsem se nechal oblbnout, kdo ví. Jen herci nepředváděli žádné zázraky. Potřebovali by známější tvář. Někoho, pod kým by mohli růst, těžit z něj. Údolí stínů má Mela Gibsona, tady přesně scházel. Ke kladům však ještě připočtu perfektní dobové záběry, které mi osvěžily dějepisný přehled, takže hodnocení šplhá poměrně dost vysoko, 75%.

Těšil jsem se na slušný western. Nepotřebuju nic oslnivé jen takovou klasiku a tím přesně Krajina střelců je. Nenáročná, v nitru krásná. Moc se mi líbilo ležérní pojetí, nikam se nepospíchá... Ono je i dost času, i když až tak protáhlý film dělat nemuseli, slušelo by se, aby ho prostříhali. Vykytovaly se totiž takové nesmyslné nic neříkající scény, jenž prozíváte. I když, vezměte to z jiného hlediska, od mírného rozletu můžete sledovat dynamické rozvíjení a efektivní zakončení. Tím že se nezačalo nejostřeji, se čím dál tím více přibližujete tomu lepšímu. Fantastické taktéž bylo prostředí. Americká příroda je sama osobně nádherná, a když vám předvedou ty vybrané lokace, slintáte blahem. A přesto se bláhově nesnažili o atmosférické nesmysly jako odjezd do zapadajícího slunce. Na nic si nehrají a mi můžeme jenom těžit. Po přistoupení na jejich hru si budete náramně užívat, tak jako já. Po všech stránkách velmi vydařený projekt. Sám mistr Kevin Costner si po úchvatném Tanci s vlky, který taktéž režíroval, ohlídal i tohle. Bylo znát, že není žádný nováček. Těžko říct jestli je lepší herec nebo režisér. Tady ale máte jasno. Herecky totiž žádná sláva. Nechci ho přehnaně kritizovat, avšak umí hrát líp. Více mě tedy oslovil Robert Duvall. Jeho znám spíše z vedlejších rolí. O to více sem z něj byl nadšený. Opravdu velmi procítěné, super taky bylo, že nešel pro vtípek daleko. Jeho dabing byl taktéž excelentní, nebál bych se říci, lepší než originál. U Krajiny střelců také rozhodně chválím snahu o určitý nadhled, totiž epizodky v obchodě s cukrátky nebo komické hlášky úžasně doplňovaly výsledný pocit. Lépe třeba pochopíte hlavní hrdiny. Dokonce jim prominu i vynucenou romantickou vložku. Nedá se nic dělat. Asi sem patří. V každém westernu přeci je, tak co. Vztah Costnera s Annette byl však podivný. Nechci ho označit za nereálný, jen mi na něm něco nesedělo. Ke kladům ještě připočtu perfektní přestřelku, kde konečně nebyly zbraně jako sniperky, jelikož byla vyvážená jejich přesnost. Kdybych měl zmínit některé zápory, určitě by se něco našlo, ale nechci zbytečně šťourat. Mějte názor, jaký chcete, podle mě je Krajina střelců kvalitní western se vším všudy. Dávám 84%.