jakupb

Série o Hannibalovi je víc než kultovní. Já jí takříkajíc přehlížel, nějaké vnitřnosti, litry krve, nic pro mě… Ale časem mě to dostihlo, a musím zpytovat svědomí. Tak především žádný horor, žádné klišé, žádné odporné koniny, kdy se náhle a brutálně najede kamerou na zohavené tělo a my se málem potento. Ani ve snu. Mlčení jehňátek je doslova a do písmene U.N.I.K.U.M… Pod písmenem "U" se skrývá udivenost, která mi nemizela s tváře ještě po několik minut během závěrečných titulek. Vyloženě americký konec ve velkém stylu naštěstí nenastal a já se mohl nevýslovně radovat, to však předbíhám. Písmeno "N" je kvůli násilí. Jak už jsem předeslal, nic ohraného, rejža nechtěl diváka zhnusit, chtěl ho jenom nechat, aby se sám ve skrytu duše děsil a přitom vlastně mohl být v klidu, ale zkuste mi vysvětlit, že určitě nepřijde žádné nepříjemné překvapení v podobě lekačky s rozsápanou mrtvolou... Písmeno "I" je samozřejmě kvůli inteligenci. Padouši s vysokým IQ jsou v kurzu. Oni vás nenudí nějakými sprosťárnami, ani neplkají samé bezvýznamné řeči. Všeho, co ze svých úst vypustil Hannibal Lecter, jsem si považoval. On je oduševnělý a přitom tak strašidelný jako málo kdo, jenom jeho oči mě zavrtaly do židle. Pak písmeno "K" jako kanibalismus. Naprosto výborný námět, i když byl vlastně svým způsobem vedlejší. I tak mě fascinoval nejvíce, možná do velké míry proto, že tuhle nezáslužnou poruchu si vysloužil právě Hanibal. Teď písmeno "U" coby utvoření atmosféry. Ten výsledný efekt čiší snad z každého záběru. Přesně vědí, čím a hlavně jak si zajistit pozornost a navnadit na následující rozvíjení. Atmosféra je nenahraditelnou součástí, bez ní by bylo Mlčení poloviční. No a konečně písmeno "M". M jako „máme se na co těšit“. Teď navážu na ten zmiňovaný konec. Namísto toho amerického, kde jak bývá dobrým zvykem, sprovodí ze světa každého, je nám nabídnut čistě otevřený závěr. Ačkoliv je jistojistě vrchol Hannibala tady, o čemž svědčí hodnocení, máme ještě další tři díly. Byl bych hloupý, kdybych si je nechal ujít, už se těším…

K filmu jsem se dostal náhodou, jak jinak v tom měli prsty Simpsonovi, kteří ho poctili pro ně typickým způsobem, něco z něj zparodovali. A pak okamžitě zaujal fakt, že Tatum O´Neal jako nejmladší herečka v historii získala za roli Addie oscara, bylo jí pouhých 10 let! Moje nadšení tedy nebralo mezí. Naneštěstí hned zkraje následoval šok, je to totiž černobílé. Možná je můj postoj k této tvorbě dost povrchní, ale 99,9% všeho znám jako plně barevné, proto se mi velmi těžko zvyká na pouhé dvě barvy a jejich odstíny. Nepochopím, proč se ještě o 9let starší Fantomas může pyšnit barevností a tady se na to vykašlali. Ono by to v mnohém přidalo na atraktivnosti. Avšak i přes tyhle trable jsem si svůj zážitek nehodlal jakkoliv zkazit, taky bych o mnohé přišel. Jak nad tím uvažuju sebe víc, pokaždé mi z toho vyjde jasný ortel. Takzvaný vrchol už kinematografii potkal… Dnes jsou hlavní efekty, které mě a vůbec většinu mládeže doslova a do písmene oblbly. A když si vezmu Papírový měsíc, je to úplně, ale úplně něco jiného. Vsadím se, že kdyby se natočil v tomto desetiletí, z honičky v autě by udělali zátah plný havárek a možná by byl i nějaký výbuch. Zas tak výstižný příklad to není, ale snad mě alespoň trochu chápete. Starší dílka jsou taková komornější a umírněnější, což není na škodu, jednou za čas si u nich rád odpočinu… Jsem nesmírně rád, že tento požadavek byl splněn do puntíku. Nejen že si odpočinete, navíc se i duševně obohatíte. Příběh je vskutku originální. Souznění dvou lidí hledajících si k sobě cestu je vděčný námět, navíc rozšířeno o fígly okolo podvodů. Hrdinové na opačné straně zákona mají pokaždé ke mně nějak blíž… Na jejich postupný vývoj se bylo radost dívat. Je třeba rovněž zmínit, že je to i komedie, takže nic vyloženě vážného, spíše hodně odlehčeného. Co na tom, že nic jiného, než hledání pravého místa v životě, se vlastně ani nedělo, ani předpokládané zakončení mi vyloženě nevadilo. Nenudil jsem se, pobavil jsem se, přiučil pár trikům jak vás okrást, vážně jsem spokojen. PS: Oscar pro Tatum se mi zdá podezřelý, asi měli tenkrát hold jinačí měřítka.

Tohle v zoo neuvidíte

Dokument je druh filmu, který by neměl být ani v nejmenším přehlížen a odsunut do pozadí, jako jeden z mála totiž v sobě skrývá nevídanou sílu. Sílu vzbuzující obrovskou škálu pocitů. Dokument totiž nemá žádný vyhraněný styl a tak nabízí ty nejtradičnější žánry skloubené dohromady v čele s obsazením absolutních (hereckých) amatérů, zvířat. Některý druh předváděl akci, jiný byl vhodný na romantičtěji laděné momenty… Buďto jsou zvířata neuvěřitelně fotogenická, anebo mají šestý smysl, který jim radí, aby udělaly nějaký kousek přesně v daný okamžik před kamerou. Jinak si nedovedu vysvětlit mega štěstí, jaké filmaři dozajista měli. Jeden záběr byl hezčí než druhý, ani si nešlo vybrat tu nejlepší scénu, celých 95 minut bylo prostě to „nej“! Kdybych si přesto měl vybrat, nejvíce mě posadil na zadek lov geparda, k dokonalosti mu nescházelo zhola nic. Nebo tady už dvakrát zmiňovaný výskok žraloka v sobě skrýval cosi magického. Skvělé rovněž bylo, že se nevsázelo jenom na pozlátko a nebáli se vložit něco k zamyšlení. Globální oteplování je sice dokola omílaný strašák, avšak ještě nikdy nebyl sdělen tak vkusně, pomocí zvířecích osudů. Earth není jenom nepřekonatelná vizuální stránka, Earth je o tom, aby nahodil téma, které ovšem nijak vědecky nerozpitvává, věnuje se mu jenom z povrchu, což je obrovská výhoda. Nedíváte se na film plný nudných faktů, díváte se na přírodní divadlo vhodné pro každou generaci, pro zasvěcené i začátečníky. Chytrým stanovením náročnosti vznikl dokument vhodný prostě pro každého. I podrobné zpracování bylo překvapivě logické. Hlavní tři linky aneb tři rozmanité rodinky, nás provázely po celou dobu a člověk se měl čeho chytit. Nebyl jenom hozen do mišmaše efektních záběrů. Dalo by se říci, že tam byl děj, přinejmenším alespoň kostra, vhodná pro navazování. Závěrem: Earth je minimálně dokument desetiletí, u kterého jsem si jistý, že ho v dohledné době jen tak něco nepřekoná. Earth je chytrý, poutavý, majestátní a díky nejmodernějším technikám obrazově bezchybný. A to ještě nepadlo ani slovo o hudbě…

Na ostří nože se dá označit za film mého raného mládí. Předtím jsem ho viděl už nejmíň dvakrát a sem si jist, že na mě měl blahodárné následky, protože díky němu jsem začal brát přírodu za krásnou leč nebezpečnou a náležitě si jí vážit. Film jako takový není nějak geniální, ani se nedá řadit mezi absolutní špičku, ale i tak mě po letech překvapuje. I když jeho hlavní síla tkví v boji o holý život, který zaplňuje 80% stopáže, věci okolo přesto nejsou k zahození. Dali si záležet prostě i na méně důležitých okolnostech. Takže jste už od začátku naladěni na tu správnou vlnu a když očekávaně dojde k havárii, nadšení ještě výrazně graduje. Nevím jak je to u vás, ale já přímo miluju thrillery z drsné přírody, kdy jde více méně každý sám za sebe a musí si poradit beze všech vymožeností počínaje GPS a konče toaletním papírem. Teprve pak se ukáže, jaký člověk je silný a jaký je srab. A přesně takhle to bylo i na obrazovce. Bylo by divné pozorovat jenom vyškolené skauty, kteří by se dostali za dvě hodinky domů a spokojeně usnuli v teple rodinného krbu. Proto hrdiny menší i větší strasti neminou. Nutno podotknout že za valnou většinu problémů nese zodpovědnost Alec Baldwin, chová se totiž jak největší trouba, avšak je nasnadě se zamyslet, jak bychom se zachovali v krizi vlastně mi a to je ono… film reálně zachycuje přežití se vším všudy, nic prostě neopomíjí. Není jenom plochý, má hloubku a přitom nemá zapotřebí strašit lidi, aby se už ani neodvážili do lesa na houby. Takový medvěd totiž hrůzu nahnat dokáže a ne že ne. I přesto ho nevykreslují jako tu nejhorší bestii, medvěd je jenom zvíře. A že má chuť zrovna na maso, kdo by mu ho odpíral… bohužel pro někoho zrovna zatoužil po člověčině. Tím nabral film na ještě větších obrátkách. Méďa byl jednoduše skvostný, předvedl bez nadsázky pozoruhodný herecký výkon zastiňující i lidské kolegy, ale vlastně u něj nic výjimečného, hereckých zkušeností měl už předtím na rozdávání, viz „PS“. Taktéž závěrečná část vkusně navazuje a zkrátka se tam hodí… Na ostří nože je bez diskusí parádní film. PS: http://www.csfd.cz/herec/14356-bear-bart-the/

Tak a má toho dost! Studiu Walt Disney bych zakázal cpát se do slibných projektů pro "odrostlejší". Disney totiž ve snaze zkrášlit úplně každou známku násilí naprosto všechno, promiňte mi to slovo, po**al! A proč? Aby se nám dětičky náhodou nevylekaly… Stručný obsah sice ve mě nevzbuzoval bůhví jakou důvěru, ale mé vyhlídky zlepšilo jedno z označení žánru a to thriller. Po pravdě řečeno je tam úplně zbytečně. Dramatičtějších momentů bylo žalostně málo. A i když jsem nějak tušil, že to bude další pouhá rodinná zábava, nemuselo být nejhůř. Do tuhého šlo totiž právě kvůli přepísknuté přecitlivělosti cenzorů. Např. úplně mě položilo to, jak po naprosto smrtelném(!) výbuchu vlaku i se strojvedoucím okatě sdělili, že je sice zraněn, ale bude žít, jako kdyby se bez téhle věty film neobešel. Ano, je to zanedbatelná maličkost, jenomže takových tam bylo habaděj. Hýřilo se i naprostými nelogičnostmi, úplnými blbostmi. Asi se řídili heslem: „Reálné postupy a věci jsou k ničemu, stačí tam šoupnout pár vtípků, nějaký efekt a máme to zkrku, poněvadž se nám penízky jenom pohrnou.“ Jediné jejich štěstí spočívá v tom, že i přes tyhle fatality se u toho dalo slušně bavit. Nejen že musíte vypnout mozek, rovnou ho někam zamkněte a nepřibližujte se k němu, tak by mohl znít recept k částečnému upokojení. Když totiž přehlídnu zjevné nedostatky, Dwayne Johnson mi můj pohled vylepší. Nebyl akčním hrdinou, nebyl nějakým agentem a už vůbec neuměl nějaká speciální bojová umění… postava taxikáře bohatě stačila. Je zářným příkladem chlápka, který neváhá strhnout na sebe veškerou pozornost a plně využije šance. Jeho pobyt na plátně jsem si užíval. I dva dětští herci slušně sekundovali. Zmíním i mohutnou účast hudby. Někdy sice byla až moc přehnaná, jenže k vytvoření atmosféry nejsou žádné zázrak zapotřebí. Závěrem: Mám takový dojem, že herci si při natáčení užili 5x více dobrodružství než diváci při dívání, ale i tak hned neházejte flintu do žita. Jen si rozmyslete, jestli se vážně chcete bavit u dětské podívané za cenu moralizovaní a s od začátku jasným koncem.

Romantickým inscenacím se ve valné většině případů vyhýbám, protože předem vím, o čem budou a jak se budou vyvíjet, což za vinu kladu nenápaditým scénářům parazitujících na úplně stejných s tím, že se liší jen maličkostmi. Ale do „Lepší už to nebude“ jsem se moc dlouho odhodlávat nemusel, přinejmenším se stačí podívat na hodnocení všech filmových webů, které s chválou nešetří. A konečně i já můžu jen poslušně souhlasit s davem, vymykat se totiž nemá cenu. Pan režisér, známý jako jeden ze scénáristů „žluté rodinky“ vsadil na jistotu. Jen tak pro pořádek, díky jeho zkušenostem ze Simpsonových bylo patrné, odkud bral inspiraci. Prostě jen hodně rozvedl nahozená témata z několika dílů, zkombinoval je, a udělat z nich tuhle krásnou podívanou. Za což jsem mu vděčný nejen já, ale jak se tak dívám, i štědrá oscarová porota. Jen si zkuste neoblíbit J. Nicholsona coby podivného staříka. Jakožto hlavní protagonista splňuje veškeré mé požadavky. Už jenom svým chováním vybočuje, což mu zajišťuje dostatek pozornosti, ale jako mnohem důležitější se jeví jeho vnitřní vývoj. Zdánlivé postavy hajzlů měnící se k lepšímu, totiž nemám za příliš zidealizované. On samotný akt napravení nelze brát za laciný, jelikož se v reálném světě děje často. A že nechtěli hold Jacka nechat tím špatným? Není se co divit, Jack Nicholson si být špatný ani nezaslouží. Jako jeden z mála herců bych mu nikdy nepřál roli se nedobrým koncem, jelikož mě pokaždé naprosto uhrane svým pohledem a tím si mě absolutně získá. A i výborná Helen Hunt nadprůměrně sehrávala nezávidihodné scény. Byla taková bezedná studnu emocí, z kterých jsem jí věřil snad úplně každou. A aby toho nebylo málo, prozměnu stránka zvratů a zápletek zapříčinila, že jsem z toho doslova nemohl odtrhnout oči, ani kdybych chtěl. Taky podpora hudby byl značná. Krásně náladová, nic nezkazila, jen umocňovala zážitek, tak to má přesně být… Dá se vlastně něco vytknout? Možná mírně delší stopáž nebyla to pravé ořechové, chtěla by zkrátit a oprostit se od rozvleklých momentů. Tak či onak, lepší už to asi nebude...

No, zatím se ve mě mísí všemožné pocity a ještě teď ani pořádně nedokážu rozpoznat jaké, ale to podstatné je, že ty pocity se řadí jenom a jenom ke kladným. Po pravdě řečeno, jsem se dost strachoval o to, jak si Quentin Tarantino povede, jeho Kill Bill mě neoslovil. Ovšem už u něj jsem poznal jeho rukopis, který vtiskne do každého svého výtvoru. A až teď jsem si uvědomil, že otázka líbivosti v drtivé míře záležela a záleží na mém věku. Z dříve přehlížených „hovadin“ se rázem staly ty nejvybranější skvosty. K Tarantinovi nevede přímá cesta jako k Stevenu Spielbergovi, k Tarantinovi musíte především uzrát. Hanebný pancharti, jsou od prvního obrázku v dobrém slova smyslu poznamenání vkusem pana režiséra! Nejprve mě něco zarazilo. Plakáty ponoukaly k jedné z největších řežeb vůbec, kde půjde jenom o to jedno, avšak takhle povrchní film není. Do popředí se prorvaly všelijaké ostatní žánry! První na scénu přichází psychologie, která mě hlavně v začátku odrovnala. Jde snad lépe vyjádřit rozhovor dvou (ne)přátel, kdy si jeden druhého rozebírá, jak lego? Na umění slovního kontaktu jsem si ještě nikdy natolik nesmlsnul… A psychologie se jen tak nezbavíme, doprovází totiž film po celou stopáž. I přesto je na stejné úrovni jako jakýkoli další směr. Zkrátka balancování mezi různými žánry je parádní a jejich mísení jakbysmet. K čemuž dopomáhá rozdělení na pět kapitol. Z mrazivé atmosféry se přenesete rázem do jiné situace, přeplněnou vtipem a přechody mezi jednotlivými složkami jsou maximálně citlivé a nikdy nic nezkazí. Tomu říkám umění. Stačilo málo a mohlo by se to sesypat jako domeček z karet. Kdyby se totiž přidalo více romance a ubralo třeba od dramatu, odcházel bych silně rozladěn. Naštěstí mistr v plné kráse předvedl, že umí. Nedivte se, jak ustavičně Quentina chválím, pochopíte, že si to plnohodnotně zaslouží. A třešnička na dortu jsou herci. Brad Pitt jak jinak než v úloze klaďase celkem obstál. Jednička však byl Christoph Waltz. Před tímhle byl pro mě nikdo. O to víc ho mohu pochválit. Bez nadsázky si řekl o oscarovou nominaci. Opravdu frajer… (Povedených výkonů je nespočet, a ty další zmiňovat fakt nebudu, byl bych tu do zítra.) Závěrem: Inglourious Basterds mají od všeho ždibec, přitom jsou vyvážení, nepůsobí rozvlekle, pobaví, rozesmutní, když na to přijde, nabídnou i popcornovou zábavu v čele s Pittem coby zkušeným kapitánem. Prvoplánové „lahůdky“ aneb Terminátor 4 nejsou o několik tříd níže, nýbrž ve srovnání úplně na dně. Zatím nejlepší kino bomba v tomto roce!

Já se těšil, jak si zapřemýšlím, jak budu udiven a jen zírat na tu nádheru. Jenže nedokážu překousnout, jakým způsobem je film vyprávěn. Jistě, promyšlenost je zjevná. Vážně vám to nasadí brouka do hlavy a na papíře takřka bezchybné. Vymazání paměti, tápaní, následné poznávání..Oscara za scénář plně chápu. Co ale nechápu je, čím si toto dílo vysloužilo takové kladné přijetí. Asi mám jiný vkus, protože prostřední část a i začátek jsou úděsně ničemné. Iluze, které na vás doléhají, by se dali přenést mnohem povedenějším způsobem. Takhle jsem se akorát ustavičně díval, kolikátá běží minuta. Michel Gondry, tohle jméno jsem málem vynášel do nebes po "Prosíme přetočte". Měl jsem ho za pana „nevšedního“ a svojí pověsti také dostál, bohužel pro něj, tu nevšednost používal až moc. Ne že bych se v tom nevyznal, jenom jsem měl dojem, jakoby neuměl nic jiného. Samé nejasné, rádoby tajemné výjevy. Jenom zkoumání myšlenek, působící sourodě, avšak divně. A vadilo mi taktéž pojetí romantiky. Hlavně ve vedlejších linkách. Rob a Carrie byli celkem zbyteční a problémy Mary mě ani trochu nezajímaly. Jenom se tím odváděla pozornost… Ovšem vše se mohlo zvrátit… Geniální díla totiž pochopíte až po vysvětlení, jejich genialita vězí v tom, že tomu valnou většinou času rozumíte jako koza petrželi. Ale já (a podle mě i hodně jiných), jsem tušil nevyhnutelné. Druhé Memento nenastalo. Ano, nádherné Memento. To bych doporučil místo Svitu. Je lepší v každém ohledu… Pro Svit jsou spásou akorát herci. Kate Winslet je moje favoritka, umí skvěle vystihnout pocity a sdělit nám je díky své nenapodobitelné mimice. Zaslouženě čtvrtá nominace. A v uvozovkách ten druhý, Jim Carrey, na Kate neměl, což ale neznamená, že byl špatný ba naopak, taky pozoruhodné. Tak nevím, abych se někdy díval znovu, se mi zdá neproveditelné. Zaujalo, nedojalo… Točí se lepší kousky…

Matrix Reloaded už jsem samozřejmě několikrát viděl a tehdy bych mu dal skoro stejné hodnocení jako jedničce. Jenže dnes zaujímám úplně jiný postoj. Rovnou dopředu říkám, že dám 70%, což samo o sobě není málo, jenže 30% rozdíl oproti jedničce je markantní. Čím si mě Matrix 2 tak znepřátelil? Zaprvé ubrali na příběhové složitosti. Zmohli se jenom na ubohý boj s časem, kdy si volíte mezi spásou a láskou. Taky osudy "pravého" lidstva se nějak minuly účinkem. A zadruhé vůbec nenavázali na postoj k novému druhu smyšlení. Ty řeči z jedničky byly brilantní, skrývaly v sobě myšlenku a sdělení… A co se skrývá v těchto? Prázdno, absolutní prázdnou, sice se ho snažili zamaskovat do méně používaných slov, které udělají dojem, jenže jim uniklo, že mají taky něco sdělit. Je to jako by vám vědec popsal, co to je atmosféra. Ať použije jakékoli zdlouhavé slovní obraty, stejně každý ví, k čemu atmosféra slouží, a tudíž vás ničím jiným neobohatí. A takhle podobně si počínají při každém rozhovoru s důležitější osobou. Jediný prim hrála akce. Tím mně fakt zaskočili. Jak to tak vypadalo, věnovali se jenom jí a na ostatní nebrali ohledy. Proto můžeme akorát obdivovat Nea v nejroztodivnějších kreacích. Vlastně tím si taky zachránili kůži. Nejde nezmínit boj vyvoleného proti tisícům Smithů! I když někdy ta digitální technologie dost haprovala. A tři měsíce natáčená honička na dálnici neměla obdoby. Na takovéhle orgie se hezky dívá. Choreografové akce zaslouží hlubokou poklonu. Takže máme na jedné straně velký plus za akci a velký mínus za příběh. Naštěstí se pomyslné váhy přiklonily na tu lepší stranu díky hercům. Keanu Reeves znovu potvrdil, že umí. Podal svůj nadstandardní standard. I Carrie-Anne Moss bodovala. Ta dokázala nejen slušně sekundovat, když se dostala na scénu, už jsem nechtěl, aby jí opustila. A také díky hudbě. Ta byla snad ještě lepší než předtím, a to je co říct… No, otevřený konec jasně odkazuje na pokračování a už dopředu se obávám, jelikož bych nerad dával ještě nižší hodnocení…

Jediná rozumná otázka, která mně napadá po tom strastiplném zhlédnutí je:“Proč?“. Proč to museli zvorat, proč se nepoučili z chyb minulých, proč to vlastně vůbec točili… Reloaded a Revolution bych normálně sestříhal do jednoho filmu a bylo by. Revolution je totiž moc rozvleklý a místy nudný. Už nemá vůbec co nabídnout! Přitom si nechali dostačující prostor a hnali film do velkého finále, ale ten špatný vtip z toho dělají okolní záležitosti. Z jednoho mnou nepochopitelného důvodu bratři Wachovští brutálním způsobem opomíjeli akci a nabízeli nám jenom chabé náhrady. Ta sekvence plná sloupů okopčená z jedničky mě do varu rozhodně nepřivedla. Jako kdyby tvůrci nevěděli a přešlapovali na místě. Jenom pořád zařazovali jeden rozhovor za druhým. Nevím, jak vy, ale já se nedokážu bavit u předem jasných vyústění, jako by asi Neo nevěděl, co mu vědma řekne… když si vybavím, jak jsem kritizoval ty dialogy v druhém díle… ty jsou proti těmhle hotový zázrak. No, a když jsme s velkou slávou jednou nohou ve finiši, mělo by se přispěchat s něčím fantastickým, ale ani tady jsem nešel do kolen. Neo vs. Smith byl celkem povedený souboj, jen mu chtělo pomoci něčím nespecifikovaným. Připadal mi nemastný, neslaný. Šest hodin filmového času dřou pro tohle, a proto měli mít nějaký schovaný trumf. Zatím jen kritizuju. Je tedy něco k pochválení? Bohudík ano, kupříkladu atmosféra. Robotí město působilo neopakovatelným dojmem a zrovna tak i jeho vizuální podoba. Vůbec všichni roboti se povedli. A z herců se nejvíce vymykla H. Weaving. Je až s podivem, že jsem ho v žádném předešlém dílu nezmínil, role agenta Smithe nemohla vyfasovat nikoho lepšího. Za plus ještě počítám hudbu a zpomalené efekty, zvláště pak uštědřenou ránu pěstí. Závěrem: Trilogie Matrixu by si každopádně zasloužila lepší třetí a zároveň i druhý díl. Jenže Matrix mám rád, i přes jeho vady. Přišel s něčím novým, dal vyniknout spoustě novým talentům, v plné kráse ukázal sílu digitálních fíglů. Je nezbytnou součástí kinematografie vůbec. Matrix tu bude věčně, ať chcete nebo ne, a je tu jenom a jenom pro vás. V konkurenci dneška stále zaujme a neztratí se.

Wow! Tvrďte si, co chcete, mně se to líbí. Je možné, že si režisér chtěl až moc dokázat, jaký umí být stylový a v dobrém slova smyslu zaútočit na mládež, ale když mě se tohle právě tak líbí… On dokáže vyždímat maximum už z prkotiny typu titulek! Vizuální stránka je jednoduše přenádherná, navíc nezevšední a úžasně dotváří iluzi originality. Práce s textem v „přímém přenou“ mě baví. Taky už zmíněné hrátky s barvami jsou super. Navíc to podtrhává a vlastně velkou mírou podporuje příběh. Ale je v tom háček. Někdy se i mistr tesař utne a tak je paradoxně snaha zaujmout zvraty, moc křečovitá. V duchu jsem proklínal scény, kdy se něco odehraje, pak přetočí nazpátek a začíná se jinak. No nic, po konci mi to bylo šumák. Ten mám v mysli ještě teď. Nic mu nenasvědčuje, nemáte k němu žádné indicie, a přesto tam pasuje jako něco na hrnec. Sice se žádný šok nekonal, jen jste prostě udiveni. Ani ve snu jsem nedoufal v takový úspěch od laciného tématu tíkajících se lovců lidí. Ano, byly zde „americké“ přestřelky, jenže tak jako tak, stejně zaskočily. Nikdo nemohl čekat, že Keira v jednom zatíkání odhodí stud a střihne si taneček na klíně. Tím si udrželi mojí pozornost až dokonce :-). Jo jo, krásná Keira, čím dál tím víc se mi zamlouvá… Z křehké dívenky z Pirátů z Karibiku se stala drsňačka, ke které máte respekt, dokonalá proměna! Herečky, u nichž je vzhled na prvním místě a přesto je jejich um na stejné úrovni, si cením. A i Mickey Rourke zaúřadoval. Je sice na vrcholu až od roku 2008 kvůli Wrestlerovi, ale i před třemi lety nebyl špatný… Hodnocení: Suma sumárum, thriller jak má být, pod 80% jít nehodlám. Chyb se nevyvaruje nikdo, ten kdo chce, najde si je, avšak jak s nimi, tak bez nich, je to zážitek, dejte Dominu šanci. Navíc vše podle skutečné události. Život dokáže vymyslet věci, nad kterými se až tají dech. Nebudu se bránit druhému zhlédnutí a už kvůli mému pozitivně laděnému názoru doufám, že narazím na další skryté kvality.

Z každé strany jsem slyšel samou chválu a hodnocení mě jen ubezpečilo, že se nejedná o další bezduchý blábol ala Jak se krotí krokodýli. Navíc jsem si mohl dopřát, prostřednictvím filmu, krásnou dovolenou u moře. Konečně jsem totiž objevil povedené dílo, za jaké se nemusí nikdo stydět! Bestseler „nejpopulárnějšího českého spisovatele“ Viewegha jsem nečetl a ani nehodlám, ale jako inspirace pro scénář posloužil jistě dokonale. Bezesporu proto, že scénář je famózní, přitom naprosto jednoduchý, bez složitých kliček… takový uvolněný. Ani si nepamatuju, kdy naposledy vyzařovala z plátna taková pohoda. Děj je krásně barvitý a použilo se jenom osvědčené prolínání různých osob. Takový postup mám pořád ještě zafixovaný jako neotřelý a vždycky, až na pár výjimek, si ho pochvaluji, stejně tak jako v tomto případě. Využili totiž klasické české povahy. Například manželský pár, který považuje homosexualitu za přenosnou nemoc. Nebo mě osobně neustále na nervy jdoucí Pamela, vyznačující se pohledem na svět přes růžové brýle… Pestrost je zkrátka značná, což obdivuji. Každý, naprosto každý si najde svého favorita, s nímž se sžije, mého koně představovala Polívková, u které bych vyzdvihnul dobrácký pohled a povahu. Prostě už o hercích se dá napsat sloh. Pro mě byla mnohem klíčovější ožehavá otázka humoru. Tu pojali naštěstí s rozumem a neservírovali samé laciné rádoby vtípky. Hlášky se nijak neopakují, vystihují daný moment… určitě palec nahoru. A ještě jedno téma bych rád probral. Erotika. Ta se vyskytuje v české tvorbě mnohem hojněji a hojněji… skoro vždy mi připadá zbytečná a neopodstatněná… jenže tady mě s ní překvapili snad nejpříjemněji. Odhalení sexbomby Jitky Kocurové bylo decentní, což bych nečekal. Ukázalo se, že jsem se zmýlil a podcenil ji, nehrála jenom „ženu s velkými silikony.“ A probíraná tématika okolo gayů tak nějak do filmu patřila, byla jeho neodmyslitelnou součástí. Závěrem bych rád poděkoval Jiřímu Vejdělkovi, natočil si to pěkně!

Brüno. Jedni ho milují, druzí nesnáší. Filmová podoba je totiž tak kontroverzí až to hezké není. Borata už si moc nepamatuju a tak bych řekl, že S.B.Cohen šel ještě dál a svou nastolenou hranici výrazným způsobem překonal. Cohen je šílený, má absolutně nulovou schopnost důstojnosti a právě tím si mě tak nějak získal. V Hollywoodu není jiného magora, aby si dovolil tak perverzní oplzlosti! Nezná hranic, takže vlastně vyrábí neokoukanou zábavu, po které jsou lační i lecjací konvenční diváci. A když s tímhle vyrukuje jednou za dva roky, je to zaručený recept, jak bodovat. Tolik obecně, teď začnu být konkrétnější. Film je natočený méně obvyklým způsobem. Ani děj nemá. Na očích máte jenom Brüna, na kterém stojí a padá všechno. Pokud se vám od začátku nezamlouvá, klidně můžete jít pryč. Celých 83 minut je ve stejném duchu. Brüno přijde, předvede blbost, odejde, pak přijde a předvede větší blbost. Kdyby byla stopáž delší, jsem si jistý, že by tento mustr neobstál, ale takhle nemám výraznějších námitek. Sem tam se vloudí nuda a nějaká ta rozmrzelost, z toho jak prázdný obsah vlastně je, jenže na to nemá cenu myslet. Trochu krkolomná zábava? Jistojistě ano, ale za tu námahu stojí na 100%. Hlášky, trapasy, německý přízvuk, oni ví, jak na nás. Tímto styl humoru nijak neopovrhuji. Ačkoli i něco bylo přespříliš. Moc dobře sem nesnášel gay scény, kdy byli navlečeni do různých postrojů. Menší prostříhání by neuškodil, ještě že existují černá políčka :-). Tím jak nepoužívají žádné náznaky, se chtě nechtě připravují o početné zástupy a už dopředu vidím, jak některé státy zakážou promítání. Naštěstí, a to opravdu překvapivě, má film poslání, no hraje sice až úplně poslední roli, avšak je obsaženo. Tím si u mě šplhli, protože závěrečná písnička je špičková. Jenom kvůli ní přilepším o 10%. Jenže když je řada na hodnocení, stejně tak jako Aleee a ostatní, po pravdě nevím kolik dát. V potaz beru, že Cohen je poděs, který se chce za každou cenu lišit. A nepotřebuje k tomu cestu rebelství plnou zármutku a drog. Stačí mu dát solidní filmový čas na vyblbnutí a navíc tím dává najevo, jak je nad věcí a my se bavíme. Ale ani já si nejsem naplno jistý o svém absolutním, ba ani velkém uspokojením. Prozatím 65% s možností případných změn.

Ani nevím, co mě to napadlo, ale šel jsem na předpremiéru(!). V televizi tento film hodně vyzdvihovali a dopředu mu slibovali úspěch v soutěži Český lev… Proč tedy nezajít? Protože, když si dáte do spojení nové české filmy a kvalitu, ty slova si protiřečí, až by člověk brečel! A tak špatně být nemuselo… jen se v plné kráse ukázala nezkušenost, troufám si prohlásit, že nejspíše režiséra, Roberta Sedláčka. Protože jsem měl neustále pocit, jak sleduju jenom kupu scén jdoucí po sobě. Některé tam byly navíc. Některé byly dopředu předvídatelné. A tím vtipným, když konečně utrousí nějakou hlášku, se hrozně šetří. Leč pár hlodů nemá chybu a jen tak tak, zachraňují minimální úroveň komedie. Avšak vůbec nechápu, jak si mohli dovolit, cpát tam drama, navíc s takovou okatostí. Proboha! To mělo znamenat sakra co? Udělat z jedné manželky nějakou psychicky labilní nebo na ten způsob… Vtipné repliky měla jako jedna z mála vydařená, tak proč jí hned shazovat např. tou hovadinou s gaučem? Na druhou stranu skvěle vystihli situaci v Čechách. Pouze při návštěvě premiéra jsem se slušně bavil. Ta politická nadřazenost a veškeré manýry kolem, s tím mohou být spokojeni. Dal jsem si slib, že herce nechám na pokoji, lhát se totiž nemá, nadprůměrně hrál podle mě akorát pan premiér Bareš. Jen na okraj, považuji za nutnost sdělit následující, Jirka Lábus coby první muž na plakátu, pobyl tak 5 minut, ty co se na něj těšili, jako já, mají smůlu. A jako mínus bych ještě připomněl až moc dominantní hudbu. Takových 10 minut ticho a nejedno spustí, hodně zostra. Prostě mi to nevyhovovalo. Jakožto další, z mnou dopředu opomíjených dílek od český filmařů, si Muži v říji, můžou o Českém lvu nechat zdát. Nu což, Železný Zekon spolu s Ilonou Csákováu si udělali reklamu. Jeden netradiční sport se zviditelnil. A to vše za 25 kč v letním kině, no nekupte to. Cena krásně odpovídá výsledku. V konkurenci ostatních českých filmů celkem dobré, jen světově hluboký podprůměr, ostatně, nic jiného se čekat nedalo. Druhá, Vesničko má středisková, asi nikdy nepřijde.

Uprchlíka už jsem viděl několikrát a tehdy bych neváhal s udělením vysokého hodnocení, otázka je jestli tento postoj zaujmu i dnes? Odpověď je snadná, ano! Thrillery natáčené v 90. letech žeru. Líbí se mi jak kvůli svému zevnějšku, tak i vnitřku. Pro mě je toto období rodištěm neskonale dobrých dílek, mezi které patří Tváří v tvář, Con Air, Hra… a tak se dá pokračovat takřka donekonečna a právě Uprchlík zabírá nejpřednější postavení. Důvody jsou prosté, pokusím se zmínit ty nejpodstatnější. Rozhodně zápletka, potažmo celý rozvíjející se příběh. Sice je někdy až moc fádní a nenabízí tížené překvapení, za to jistojistě překypuje napětím. Tím nemám na mysli různé honičky, ale pocity jenž jsou do vás promítány přes hlavní postavu. Ty pocity, jak si nemůže být nikde jistý, rozhlíží se v každém metru čtverečním kolem sebe, pohledem neustále kontroluje obzor, jestli nemá v patách policisty… no nádhera. Do toho ještě potřebuje řešit svoje problémy okolo vraždy… Což je další z důvodů. Vražda sice není nic dobrého, jenže já obdivuji, že odstartovala sled událostí vstupující do historie, tj. odsouzení, nehoda autobusu, lapálie s rychlíkem. Tyto určité scény navždy zůstanou nejen v mé paměti. U nich se skvěle uplatňuje dynamika. A to ještě nepočítám seskok z přehrady. A zadobře mám i policejní postupy, u nichž mi Tommy Lee Jones v praxi předvedl, jak vypadá dokonalý policista a jak má správně uvažovat :-). No, laicky vzato, až moc přehnané. Nechci urážet, jen mi přišlo, že nastalými situacemi procházel tak snadno, jak nůž máslem. A rovněž nějak nechápu, proč oscar? Prosim vás, dokázal snad nějaké zázraky, vždyť jenom neustále zachovával chladný rozum a kamennou tvář, ani nějaká srdceryvná emoce z něj nevyšla. Maximum by měla být nominace. To Harrison Ford je jiný druh kabrňáka. Možná dokonce jeho nejlepší předvedený výkon vůbec! On má obrovské charisma a s ním dokáže nevídané. I fešáky rozměru Johnnyho Deppa strčí do kapsy (lehce nadneseno). Ne nadarmo patří do mého "top ten". Závěrem: Pro fandy thrillerů, krimi a Harrisona naprostá nutnost!

Od Wrestlera jakožto oscarového kandidát minulého roku jsem si hodně sliboval. Samotný wrestling znám akorát skrze Dwayna "The Rock" Johnsona, považoval jsem ho za mužnou zábavu, jenže tento snímek mi moje tvrzení nejen že vyvrátil, málem mě donutil k tomu, abych tento „sport“ navždycky ignoroval! Američani asi mají inteligenci houpacího koně nebo jsou všichni do jednoho zfetovaní a neví, oč běží… Aby ze sebe (dobrovolně) sportovci dělali ubožáky pro pár dolarů? Aby jediným smyslem jejich život byl potlesk? Aby se nenávratně ničili a brali tunu sajrajtů? A diváci tomuhle oddaně fandili? Celkem silný kafe, i když popravdě, jsou i horší věci… Takže to máme první vděčnost, díky, že jste mi otevřeli oči. A budu pokračovat hned další, ještě že se totiž nevěnovali výhradně tomuto „masakru“. Po osudném souboji, jestli se to dá takhle nazývat, se sešívačkou a tím dalším svinstvem, se začala rozvíjet, pro diváka mnohem slibnější etapa. Následující jsem hltal. Hlavní síla celku tkví jenom a jenom v ní. A přitom se nabízí „obyčejná“, krutá pravda. Stručně řečeno nepočítejte s nějakým oblbováním, maskováním, bulíky na nos vám věšet nebudou! Jestli toužíte po nejsyrovější pravdě, dlouho neotálejte, jelikož podoba je strhující. A pár vedlejších zápletek k tomu jasně přispívá. Nejde ani o jejich hloubku, ani o paradox, tím pomyslným číslem jedna jsou herci. Začnu od opačného konce, na „bednu“ se probojovali tito tři. Tou 3. je E. R. Wood. Přes nevýhodu skrývající se v malém počtu příležitostí dosáhla nevídaných emocí… Druhá je očekávatelně M. Tomei, u které obdivuji už jenom to, jak s klidem dokázala být polonahá a předvádět sexy tanečky ve 44 letech. No a první je samozřejmě Mickey Rourke! Herec, od něhož bych nečekal něco tak… tak… mistrovského. Nikdy jsem o něm neměl pochybovat. A je mi záhadou, proč zlatou sošku vyfoukl Penn, tak dobrý jako Roura být prostě nemohl. Je mi trapné ustavičně v každém názoru psát mraky znaků o hercích, jenže na rovinu, bez nich by byl film poloviční, což obzvlášť platilo u konce…vystoupání na lana a skok byl sice ohromně nejasný, avšak alespoň poskytl o to větší prostor pro polemizování, „co by, kdyby?“ a Mickey si šáhl na herecký Olymp… 80% mojí spokojenost vyjádří mírou vrchovatou.

Poslední dobou mám neuvěřitelné štěstí na dobré filmy, z toho jasně vyplývá, že Disturbiu v žádném případě nebudu přehnaně kritizovat. Především mě zaujala tím, jak chytře míchala různé žánry. Ze začátku vše poukazovala na klasiku, jak jedna událost změní celý zbytek života. Dejme tomu že vystihující označení je drama. Jenže pak zabrousíme do teen komedie…(nejpodstatnější část). A rozhodně ne žádné trapné, ani oplzlé. „Šmírování“ podali tím nejvěrohodnějším způsobem. Rovněž nešlo vynechat lásku, tento prvek je někdy dost diskutabilní, protože je nastrčen, aby se zvolnilo a otevřel se prostor pro romantické, dokola omílané, odrhovačky, tj. od letmých polibků až po sex. Omyl. Jen co se začneme „nudit“ tímhle sladším nádechem, hned přispěchají s thrillerem. A rovnou zařadí nejvyšší možnou rychlost, kdy spád závratně nabírá otáček. Taky se objasní naše vize o zločinech… naneštěstí tohle mě zamrzelo. Slušně rozběhnutý film by si zasloužil lepší vyústění. Na jednu stranu se trochu budeme bát u strašidelných podzemních dobrodružství, a tím dospějeme k dalším stupínku a to hororu, na stranu druhou nebudeme ani malinko šokováni. 3/4 doby si budují podklady k velkolepému finále a takhle ho znehodnotí? Ani já se nevyhnul rozporuplným pocitům, ale stejně tak jako ostatní si v prvních vzpomínkách nevybavím nevyužité šance, nýbrž originalitu skloubenou s uspokojivými herci. O nich se nejde nezmínit, vždyť jenom Shiau LaBeoufla máme na očích prakticky pořád. Nechci ho vynášet do nebe, ani mu nebudu sklánět hluboké poklony, jen je slušnost poznamenat: Jsi talent, hrát umíš, jen tak dál. A méně podstatný, za to mnohem zkušenější David Morse, jehož jsem viděl shodou okolností včera ve Skále, si s úlohou nezáviděhodného souseda poradil na výbornou. Disturbia je zaměřena spíše na mladší diváky, takže se nedivte, proč mě tolik zaujala, avšak zrovna tak spokojení budou starší. Nevím, na kolik se vykrádá Okno do dvora A. Hitchcocka, ani vědět nechci, dát míň než 90% jednoduše nemůžu.

O zhlédnutí Skály jsem se pokoušel minimálně 2x, jenže jako na potvoru ji dávali kolem 22:00 a mně bylo ještě (podle mámy) málo let na ponocování, tudíž… večerka! No na tom nesejde, prostě jsem to napravil a výsledek mě příjemně překvapil. I kdybych nebral v potaz herce a odmyslel si žertovné příhody, stále mě ve skrytu duše dojímá příběh, v jádru lidský a propracovaný, podobně laděné se tak často nepoužívají, teda podle mě. Většinou máte osvědčený boj dobra se zlem, jenže scénáristi konečně předhodili něco jiného. Boj dobra (FBI) s menším dobrem (plán na odškodné), je netradiční. Kostru, na které se bude stavět, tedy máme. No a na tu se skvěle navrstvují ty žertovné příhody. Vážně, jejich nápaditost nebrala mezí. Filmů, kde se zabíjí a zároveň se pobavíte, si cením. Zkrátka nemáte jenom bezhlavé, nucené záběry, jak neohrožený hlavní hrdina střílí kulometem pánu bohu do oken, tudíž hlavně efektně, a přesto zasáhne i chlápka za rohem přímo mezi oči, o kterém ani nevěděl. (Tohle zmiňuji, jelikož takové byly moje první představy, protože počet mrtvých je 25, za což by se nemusel stydět ani slavný Arnold.) Naštěstí mám čest pozorovat uvolněnou zábavou, kdy přeskakují jiskry mezi Seanem a Nicholasem, kde nejdou pro hlášku ze života daleko, a rovněž, ačkoli zpracovaní americkým idealizmem, se s nimi vcelku můžeme sžít. Ruku v ruce s tím souvisejí herecké výkony. Kdyby si hrál víc Sean Connery na člověka těžce postiženého samotou v žaláři, jak především napovídala jeho role, nikdy by neudělal onen dojem jako předvedený svěží chlapík, s nonšalantními gesty. (I když je pravda, že úplně netuším, nakolik to byl on a nakolik John Mason.) A Nicolas Cage rovněž nezůstal nic dlužen. Každopádně jeden z jeho lepších, ba těch nejlepších výkonů. Navíc když připočtete dobře vystihnutou atmosféru Alcatrazu, (setsakramentsky ponuré místo) a výborný soundtrack, vzniká výtečný film, s hromadou fanoušků a ocenění. A vněm neměl prsty nikdo jiný, než Michael Bay. Můj zájem o jeho tvorbu asi bude vzrůstat!!

O Velkém flámu jsem neměl nejmenší potuchy. Když Luis De Funés, tak Fantomas, Četníci, a nějaké nepodstatné droboští okolo, jenže ono „droboští“ dosahuje stejné úrovně! Opravdu, že se mi to bude až tak líbit, jsem ani ve snu nedoufal. Jenom ten válečný námět je sám o sobě vyvedený. Jako čistá rána z nebes sletí tři parašutisti a změní několika francouzům život. Taky si vybrali Francouze z různých „vrstev“, proto nucené souznění malíře (Bourvil) a dirigenta (De Funés) skrývalo hodně prostoru, jak zaútočit na bránici. Takže zaúřadoval De Funés, který má dar proměnit všechno ve zlato. Nemusel přihlouple poskakovat jako ve Fantomasovi, ani se moc rozčilovat jako v Četnících, udělal si opět nový styl, který byl ovšem neméně vtipný. Navíc měl znovu nezaměnitelný dabing Františka Filipovského, což je výhra. A překvapivě nebyl jediný, kdo bavil. Replik se dostalo i nacistům! Příkladem budiž hotel. To máte tak, oni vás zpracují nejdříve něčím méně nápadným a pak do vás lifrují jeden vtip za druhým, až nemůžete sedět, v lepším případě už ležíte na zemi a mlátíte sebou jako ryba na břehu. A přesto má šanci vyniknout děj a akce. Složením těchto tří, na sobě nezávislých atributů, získali něco nevídaného. Když už se pomalu jeden z trojice omrzí, okamžitě přispěchá na pomoc druhý a takhle podobně se jede pořád. Objevily se však i nějaké ty nešvary. Třeba pár nelogičností, nebo možná až moc přehnané štěstí v neštěstí. Jelikož hlavní hrdinové nejdou z bláta do louže, ale hned z bláta na krásný zelený trávník - obrazně řečeno. Reálně řečeno - ti kladní oplývají šestým smyslem, díky kterému jim nácci nezkřiví jediný vlásek, i když jsou centimetr od nich. Chtít zázraky ale nemůžu. Stačí, že se u toho odreaguju a ke všemu ještě můžu obdivovat na tu dobu skvostné efekty, což nemíním v ironii, opravdu si dali více záležet== vyhazování dýní na nacisty, vzlet kluzáků. Věčný dík lidem, kteří přišli s nápadem natočit nespočet dobré zábavy, do které obsadili Luise. Ačkoliv Velký flám není tak známý jako Četníci, zaslouží si stejné uznání.

Vůbec nevím jak začít, jelikož na mě film tak zapůsobil, až se mi nedostává těch správných slov. Přitom začal nevinně, prostou hrou… Rovněž s přibývajícím časem se jednalo pouze o lepší thriller. Měl pochmurnou atmosféru, nenechající nikoho v klidu. Nechyběla mu dynamika, kdy se z klidové polohy hopem přesunete k adrenalinové sekvenci. Zaslechli jste i pár povedených hlášek, vkusně se pobavili u vyplňování psychotestů, prostě normálka. Jenže to hlavní, díky čemu si film vybudoval svojí kvalitní pověst, vás teprve čeká. Když vás tvůrci donutí, abyste přemýšleli a nejenom obdivovali výše zmíněné věci, je to jenom dobře, jenomže když vás donutí, abyste si tvořili další a další domněnky, u kterých jste si prakticky jisti, že tahle už je tutově ta pravdivá a přesto vás stejně znovu převezou, genialita není daleko. Prakticky při každé přelomové situaci jste o krok pozadu. A i když něco tušit musíte, překvapeni budete a jak! Zkrátak nejvíc si budete cenit těch „dvou konců“. Některé díla mají už problém zaujmout tím pravým, jenž si pracně budovala celou dobu. A tady? Hodil by se tam klidně jenom ten jeden, skoro tak jako druhý… No blíže prozrazovat samozřejmě nebudu, protože tím bych vás připravil o nejdůležitější moment, při kterém se zmůžete jenom na fascinované zírání s pusou otevřenou dokořán, stejně tak jako já. A ve výčtu povedeného ještě nekončím. Nezmínit herce by byla urážka. Tudíž je jasné, že Michael Douglas válel. Po zvláštní leč bravurní roli ve Volném pádu si připisuje další úžasnou postavu sehranou ještě lépe nežli napsanou na papíře. Jeho výkon je výrazný s důrazem na přesnost, tj. jakmile se objeví na plátně, už si ho nevygumujete z paměti, čili většinou první spojené s něčím, kde se vyskytl, je právě on. Rovněž Sean Penn, uděl z „Jarmila Prdele“ mistra okamžiku. Místa měl pramálo, a jak se panečku dokázal prosadit! Jenom mi výsledek kazí jeden fakt. Nějak si neumím představit, že po naprostém pochopení se podívám znovu. Chuť je a bude, avšak ten efekt spojený s šokem už se znovu napodobit nepovede. Stejně díky, díky a ještě jednou díky.

Určitě povedený snímek, rozhodně jeden z nejlepších tohoto roku. Bez problémů převálcuje takový monstrózní projekt, jakým byl čtvrtý Terminátor, i když nedosáhne jeho tržeb, což je jiná stránka věci, ale pomyslnému háčku se ani tato gangsterka nevyhnula. Začneme hezky popořadě. Začátek jasně vyhrazuje směr, jakým se budeme vydávat. Plní skoro totožnou funkci jako v Temném rytíři. Namlsáme se těch fintiček a chtíc nechtíc budeme záporákovi držet palce (netvrďte mi, že vám byl Joker lhostejný.) Sice se neopovažuji srovnávat Dillingera s pošahaným klaunem, ale snad mi dáte zapravdu. Vzápětí následují chvíle, pomáhající vám, vnořit se do situací ať Pepy nebo Lojzy. Jednoduše víte, kdo má jaké postavení, a krásně chápete i maličkosti. No a pak se napovrch dostane hlavní zápletka, v jádru celkem prostá, avšak logická. To už nám bohužel pomalu do budoucí spleti vstupuje první zádrhel, tím nemůže být nikdo jiný než Christian Bale. Už mě vážně začíná dost štvát. Ten jeho kamenný výraz je sice celkem mužný a dělá z něho chlapa nad věcí s tvrdou skořápkou, jenže nás nepustí dál, staví si okolo sebe bariéru, což dělá ostatně v každé své roli. Z toho důvodu si může hrát na Batmana nebo zrovna v tomto případě na policistu a stejně se jedná o totéž. Ještě snad nikdy, kromě Equilibria mě nepřesvědčil o svém skutečném umu. Na jeho obranu, ale nepopírám, že moc momentů zaujmout nedostal. Zpátky k filmu. Nemohla rovněž chybět romance. Na můj vkus celkem rozporuplné, na jednu stranu díky tomu přichází famózní Marion Cotillard, na druhou, ale přesně víte, co bude následovat. Jako celek je film velmi průhledný, bez fatálních odboček a navenek působí prázdně. Jen si zkuste nějak vybavit, co se tam vlastně pořádného stalo. Od toho příchodu Baela a Cotillard už skoro nemusíte zapínat mozkové závity. Mají ohromné štěstí, že v tom následující excelují: 1.: Johnny Depp. On je vyložený klíč k úspěchu. Kdyby tam strčili původně zvažovaného DiCapria, byl bych si skoro jistý, že nebude ani z poloviny tak dobrý jako Johnny. Depp odvádí lví podíl, za který ho nemůže nikdo hanit, jeho pohledy, mluva, nebo jen prostý úsměv, tenhle lišák ví, jak na nás :-). A 2.: Dokonalé dobové prostranství. Na tom se museli pořádně vyblbnout. Ať už ten film s Clarkem Gablem, Manhattanské melodrama, nebo nablýskaná auta… Tyhle dvě fakta přece jenom obstojně zamaskovala prázdnotu, naneštěstí jí stejně však přečkáváte, než si jí užíváte. Kdyby měl příběh hloubku, byl bych u vytržení, takhle už z principu odečítám několik důležitých procent. Začátek a prostředek bychom měli, nyní je řada na zakončení. (Níže napsaný text myslím smrtelně vážně.) Jenomže v závěru všechny mínusy zmizí jakoby mávnutím kouzelného proutku. U pochodu Deppa z kina se mi až svíral žaludek. Kráčející fešák za zvuků přenádherné hudby a následující nezvratný osud, byly natočeny snad nejlépe, jak jenom šly. Buď jak buď, už jak jsem psal na úvod, jeden z nejlepších filmů tohoto roku.

První díl byl pro mě něčím božským. V dětství jsem ho sjížděl pořád dokola a stal se pro mě prototypem akce a zábavy. Taky jsem zde „objevil“ novodobého akčního hrdinu, The Rocka, na kterého dodnes nedám dopustit. Proto jsem byl velmi nadšen, když jsem zjistil, že je i další pokračování. Těšil jsem se na něj možná až moc, absolutně jsem si nepřipouštěl, že by to byla nějaká blbost, když je to od producentů kultovní Mumie (alespoň se tím chvástá obal, jak jinak taky na sebe upozornit, že?), dokonce jsem si málem koupil DVD za 399kč. Omyl. K té sérii se to absolutně nehodí, je to naprosto odlišné. V minulých dílech se sice vyskytoval humor ve velké míře, tady to ale přehnali. Udělali z toho hroznou frašku. Co se týče nápadů, jakžtakž v pořádku. Líbilo se mi provázání s různými pověstmi a bájnými tvory, ale provedení to celé pokazilo. Absolutně jsem se do toho nemohl vžít, celou dobu mě rozčiloval hlavní hrdina, který The Rockovi nesahá ani po malíček u nohy. Je vidět, že herci neměli žádné větší zkušenosti, protože skoro všichni byli dost nevěrohodní. Taky nevím, proč sem museli motat tu magii. V jedničce byla decentní, tady tomu ale dali mnohem větší prostor, a tím ještě větší mírou podtrhli svůj neúspěchu, jelikož trapárny typu naváděný šíp, který zatáčel, byly fakt otřesný! Taky nepochopím, co je vedlo k tomu, aby tuhle veskrze nudnou blbost natáhli na 109 minut! Pak už mi bylo šumák i slušně zvládnuté podsvětí. Původně jsem si totiž představoval něco jako v Constantine, tady si to ale udělali po svém a byli vážně originální. Země shnilých mrtvol, shnilých kytek a 5000 let staré, shnilé :-) královny se mi zamlouvalo. Uzavřel bych to asi tak: Pro ty, co viděli jedničku, to bude velké zklamání a pro ty, co jí neviděli, to bude průměrná podívaná, na kterou už se asi nikdy nepodíváte. Tvůrci prostě neměli peníze, nebo si chtěli jen tak ze srandy něco natočit bez ohledu na ohlasy, asi také proto Král Škorpion 2 putoval rovnou na video, kam taky ostatně patří.

Nejprve jsem se trochu zalekl tří věcí, zaprvé mini rozpočtu, zadruhé Colina Farrella a zatřetí stopáže. Jenom že jsem se nepodíval na kolonku režisér. Ano, ač tomuto popisku většinou nevěnuji skoro žádnou pozornost, tady se to ukázalo jako fatální. Výrok na profilu Joela Schumachera nemůže být pravdivější. Když nemusí polemizovat nad tím, kterou že scénu udělá v tom nejmegalomanštějším světle, protože má ohromný balík peněz, jde do sebe a předloží takovou krásnou věc, jakou Telefonní budka bezesporu je. Jedna obava tedy padá, ba se mění v ohromné plusko. A stejně tak tomu bude i u těch dalších dvou. Konečně byl Colin pro film takový, jakého jsme ho potřebovali, vůdčí osobností. Scénář na jeho bedra nandal fůru zodpovědnosti, jelikož veškerý čas je na ráně (ani nevíte, jak je to vystihující :-D) skoro jenom on. Naštěstí chlapec překvapil a to tak že hóóódně. Jakkoliv pátrám ve své paměti, nemohu si vybavit jeho lepší výkon. Ty emoce byly tak reálné, jeho vyjadřování přesně podle situace… super. No a ta třetí obava? Není nic jednoduššího, než to zhlédnout sami. Pak pochopíte, že i krátká stopáž stačí na to, abyste byli (filmově) uspokojeni jako u trojhodinového veledíla. Ty nejpodstatnější momenty, např. atmosférické přiznání, paradoxy, poučení apod. byly obsaženy. Navíc pouze prostřednictvím dialogu, což se nestává tak často. Nejdříve jsem byl vyjukaný, jelikož jsem čekal rychlý spád, jak budou zločince nakonec honit po celém městě, jedna akční scéna bude střídat druhou… jenomže skutečná podoba mi vzala dech. Skloubení vizuálního Colina s hlasovým doprovodem toho zlého vyústilo v jeden z nejnápaditějších skvostů za několik let, ve kterém toho pramálo schází. Mohlo by se namítat, že o důvodech „telefonního hlasu“ moc nevíme, jenomže to už by se veškerá tajemnost vytratila a odkrojil by se podstatný kus z toho, co to dělá výjimečným a silným. I „věci okolo“, jako ostatní herci, promiň Foreste, ale přesně takhle vyzníš, dělali povedené křoví. Suma sumárum, nebál bych se použít označení kult, i když takhle se bude budka označovat až později, až pak se totiž uvidí, že ještě lepší věci se budou točit jen zřídka kdy.

Hmm, letušky, letiště, celkem originální, neotřelé, tak proč to sakra zase zbabrali!! Že já věčný naiva na tu Nova stále koukám, jako kdyby oni dávali něco průlomového, nebo při nejmenším kvalitního, že? Letuška je brak non plus ultra. Plytká zápletka o idealizmu. Vždyť i ze slečny s bydlištěm v nějakém zapadákově může být krasavice k světu, jen si musí věřit, jít za svým snem… a další kecy. Promiňte, ale když tohle je ustavičně servírováno v každém druhém průměrném bijáku! Hlavní hrdinka za těch 87 minut stihla možné i nemožné, vecpali do toho samá poučení a rady do života, jak jinak si vysvětlit „děj“. Inspirace knihou je ještě v celkem v pořádku, jenomže následné spřátelení se s vypatlanou kamarádkou, zamilování se a další z řady nesmyslů jsou tak nahuštěné až by člověk plakal. Jestli chcete vědět jak si v životě počínat, koukněte se na to, ne, tohle jsem vážně fakt nemyslel. Americký sen je hold americký sen, tvůrci přesně věděli s čím přijít, asi mají Američani jiný vkus. Když jim ke štěstí stačí podobné obludnosti, prosím. Ještě že verdikt IMDb je jasný, tudíž je to jenom pouhé šlápnutí vedle. Jak jinak zdůvodnit obsazení takových exotů jako chlápka s divným okem (dabér Shreka M. Myers). Promiňte, ale tomu se někdo může smát? Tyhle satirické týpky z duše nemusím. Ještě že mi to tak setsakramentsky rychle uteklo. Než se nadějete, je Gwyneth šťastná a má co chtěla, no a po happy endu, ještě následují „vydařené“ nepovedené záběry. Hůř si počínat nemohli. Z hlediska jiného, hereckého, taky nic moc. Jediná známá, a tady hvězda číslo 1, oscarová Gwyneth Paltrow, má rozhodně na víc. Snad si je i ona vědoma, v čem že to vlastně hrála a spokojená ze sebe asi moc nebyla. A ostatní? Nikdo jiný mi nestojí ani za řádek textu. Tuto romantickou tragedii už nikdy víckrát nezapnu. Zmiňovat se o nějakých plusech snad ani nemá cenu. V té přehršli znechucení absolutně zaniknou a ani hledat se mi je nějak moc nechce. 30% spíš jenom proto, že už jsem od půlky moc nevnímal a jenom koukal směrem k obrazovce, mohlo mi tedy něco blíže nespecifikované uniknout…

Filmů, týkající se horolezectví spočítám na prstech jedné ruky. Takže mi tedy toho hodně uniká nebo je můj dojem, že se do vysokých nadmořských výšek filmaři nepouštějí moc často, správný. Buď jak buď, Cliffhanger se do jisté míry povedl. To „do jisté míry“ má své opodstatnění. Jelikož v prvé řadě je řeč o velmi přímočaré zábavě zavánějícím označením „B“. A ani tři nominace na Oscara mě v tomhle nevyvrátí. Už úplný úvod okamžitě prokouknete. I když nemůžu mu upřít obrovskou autentičnost, až mi běhal mráz po zádech. Boj o holý život znázornili přesně tak, jak si ho představuji. Každý si může tvrdit, že ve zlomovém okamžiku zachová chladnou hlavu a udělá maximum pro svoji záchranu, jenže realita je jiná… No nic, pak na řadu přichází velmi neoriginální zápletka, bohužel. Největší slabina tkví přímo v ní. Jen si zkuste vlastně uvědomit o čem, že celá byla… já vám to povím… o ničem. Pokud jste však schopni přistoupit na určitou úroveň, budete se bavit, tak jako já. Po filmu se Sylvester Stallone nemůžete chtít zázraky, Sly je sice osobnost, aby utáhl zbytek jenom díky svým svalům a drsným pohledům, jenže je to jenom a pouze o tom… A ejhle, světe div se, ono to funguje. Jestli nečučíte na takové věci dennodenně, několikrát do roka na to náladu mít budete. Neohrožený hrdina pobíhá v propoceném tričku po velehorách, zdolává jednu překážku za druhou, zachraňuje nevinné a zlosynům nedá šanci. Navíc na pozadí úžasných scenérií, podtrhující výsledek. No nepředstavujete si takhle idylku? Akce střídá akci, nálože vybuchují, (ne)postradatelná lavina plní efektivní účel, rovněž nezůstaneme ušetřeni ani pohledu z očí ženy, alespoň naše oči zase můžou spočinout na ní. K tomu i zmiňovaný Sylvester podává standard svého průměru. Jen mi u něj chyběly nějaké ty trefné hlášky. Na ně spíše byl filmový zloduch, mě úplně neznámý John Lithgow, jenž hrál překvapivě snad nejlépe z celého obsazení. No, teď bych mohl vyřknout ortel. Dávat víc jak 70% procent je takové „neobjektivní“, takže alespoň ty.