jakupb

Jak by řekl Mel (ze Simpsonů):“ Jsem rozhořčen na nejvyšší míru!“. Tajemná řeka mě nehorázným způsobem zklamala… Podílela se na ní samá zvučná jména od režiséra až pomalu po uklízečky a přitom ztroskotává na banálních věcech, které mi pasují do televizní inscenace a ne do velkofilmu ověnčenými Oscary! Ani nevím, komu to mám dávat za vinu… Nejdříve jsem nemohl překousnout melodramatičnost, která byla ještě více okatá než klišoidní, scéna s otcem, na němž jsou nalepeny zástupy konejšících policistů za zvuků hlasitého Néé je trapná z pouhého vyprávění. Zrovna tak hudba byla dost kýčovitá a i přes mírné záchvěvy neplnila dobrou funkci. Ale tohle není nic proti ději… Námět vcelku dojemný, dá se počítat mezi ty lepší, avšak postupný děj z toho udělal frašku. Když se člověk zamyslí, nevyjde mu nic jiného, než že se děj chlubí něčím, co nemá, je prostě jednoduchý ač se tak nejeví. Každému asi učaruje, jak rafinovaně pojali vyšetřování… Z počátku i mě tenhle postup vyhovoval, bohužel v závěru jsem úplně obrátil a byl hrubě nespokojen. Onen závěr měli tvůrci 100%-ně za nečekaný ba překvapivý, ale nic takového… je hrozně fádní… jen chabá napodobenina těch od Clinta, jenž vám vytřou zrak (např. M.D.B.)… což je paradox, režisérem byl právě Clint. Pak hledisko emočních výlevů je mi velkou záhadou. Ne že by bylo nereálné, jen ne podle mých představ, do mého vkusu se netrefili… Tím jsem odbyl ty menší vady na kráse. Největším nepřítelem je nezáživnost. Ani jednu minutu jsem se plně nebavil, po celou dobu jsem měl pocit, jako kdybych měl každou chvílí usnout… Můj definitivní dojem z Tajemné řeky tedy zní: Prvoplánový kiks od populárních osob šoubyznisu postrádající špetku nadhledu, bez zvratů a bez oslnivých hereckých výkonů (Oscary nepochopím), de facto průměrné drama, které kdyby běželo v televizi, tak bych ho vypnul, mrzí mě moje kritika, ovšem takhle se mi to jeví… Poprvé se mi stalo, aby moje hodnocení bylo přesně o polovinu mešní než na IMDb… Lhát se nemá a tak nevidím důvod nejít proti davu, 40% je na místě.

Diskutovat o Mlze jako B-hororu je naprosto mimo mísu! I přes menší rozpočet jsem se konečně dočkal filmu, který mi vyrazil dech. Od teď je Frank Darabont jeden z členů úzkého kruhu mých favoritů na režisérské židli. A čím že mě tak dostal? Jak už jsem si u něj zvykl, použil za námět další z Kingových adaptací… Námět o mlze, příšerách, vojácích. Zprvu dost nevkusné a klidně si někdo může začít srovnávat s Válkou světů a jim podobným. Jenže je tu jeden obrovský rozdíl, Mlha není tak povrchní a spíše než o monstra z jiných světů tu jde o syrové emoce a o rozbor lidské psychiky. Tohle by přehlídl jen slepý. Akce jde do pozadí, střety s mimozemšťany, nebo jak jim mám říkat, jsou omezeny a většinu času se nebudete strachovat, jestli se v noci zase objeví, ale mnohem spíše o to, co se honí hlavou lidem v supermarketu. Neznám lepší případ tak bravurně vykreslené změny v uvažování. Jeden člověk má tu moc strhnout davy a krásně je znázorněno jakou sílu mají ovlivnitelní lidé, kteří ač škodí sami sobě, tvoří silnější celek než zdravě uvažující jedinci. Pokud se v tom budete šťourat, klidně vás film vrátí na začátky náboženství nebo prvních civilizací. Ta úděsná kazatelka posedlá Bohem přesvědčí za pouhé dva dny desítky lidí o věcech, za které by se jí v normálních situacích vysmáli. Strach dokáže divy! Takřka dvě hodiny se díváte na gradující podívanou nepostrádající poselství, které není nijak podbízivé a spíše je důležité pro ty, kteří se chtějí něco dozvědět a netouží po plytkém hororu, kdy každou chvíli někoho rozsápají… Další parádní záležitost je atmosféra, tolik potřebná pro vytvoření tajemna. Spíše než jednoznačně strašidelná je kompromisem mezi normální atmosférou thrilleru a sci-fi. Mimo jiné se vám také poštěstí od srdce se zasmát… Tím se ukazuje, jak všestranná Mlha vlastně je. A ještě jedno podstatné bych rád zmínil. Role každého obyvatele je napsána různorodě a tak je velmi pravděpodobné, že vás někdo zaujme a přiroste k srdci. Rovněž lze spatřit velmi charakterní postavy. Prostě a jednoduše Mlha je promakaná do detailů. Tak… teď si asi myslíte, že jsem se svojí chválou skončil… ale kdeže. To ÚPLNĚ nejlepší si mistr Darabont schoval na konec a když si ze zajímavostí přečtete, že si závěr upravil sám, budete ho zkrátka obdivovat, protože konec patří mezi nejoriginálnější a nejdojemnější vůbec! Proč hledat chyby na něčem, co je skoro dokonalé…

Ach jo! Proč má 99% sérií sestupnou tendenci… Po výborné jedničce a ucházející dvojce, tu máme podprůměrnou trojku! Její veliký problém tkví v naprosté nepřipravenosti, je jak spíchlá horkou jehlou. U první naprosto předvídatelné předtuchy nataženou na několik minut jsem se neskonale nudil, navíc, fakt, že nám opět vnucují vizi, jak studenti pochcípají na desítky různých způsobů, je trapný, jako kdyby nevěděli jak jinak začít. Každý přesně ví, že se další hlavní hrdina, tentokrát ne moc sympatický, z toho probudí, začne šílet a kolotoč podivností může začít nanovo. Už jenom tím u mě nehorázně klesli. No a nebudete to pokračovat jinak, než všem co viděli předešlé díly, známým způsobem. Fakt laciné a klidně se nebojím říci, ubohé. Na jednu stranu se opakují promakané „nehody“, jenže nyní nejen bez atmosféry, ale také i bez pocitu fandění… Nemáte moc šancí si ty oběti oblíbit, takže mi bylo ukradené, jak kdo skončí. Jinak k Nezvratnému osudu už neodmyslitelně patří určitá cesta výhry. To skýtalo byť malinký prostor pro zázrak, a tak jsem do oné teorie vkládal veškeré mé zbylé naděje…. Rozumí se samo sebou, že vám nic neprozradím, nechci vás připravit o překvapení (mj. tagy jsou výmluvné samy za sebe). Takže to budu hodnotit komplexně, nikoli vzebrubně. Samo o sobě vskutku zajímavé, výsledku to však výrazně nepomůže, síla argumentů nemá patřičnou hloubku. Jen se odvrací nevyhnutelné… Ano, debaklu nasvědčovalo snad úplně všechno. Naštěstí konec mě mile zaskočil, dokonce způsobí výrazný posun v procentuálním obodování. Prostě a jednoduše. Nechci se opakovat a už vůbec nechci zmiňovat, jak který herec zazářil či zklamal, když ho ani neznám. NO3 je bezesporu strašné pokračování, ovšem jako samostatný článek má šanci zabavit a koukat se na 80minut dlouhý veskrze akční masakr dokáže každý. Jen se modlím, aby upgrade z trilogie na tetralogii neodsoudil prvotní kvalitu k něčemu, co si nezaslouží. Jeden omyl v podobě trojky se dá, dva však ne.

Ani jsem nemusel otálet… touha po pokračování mě okamžitě přemohla, i když určité skepse z nějaké blbosti parazitující na předešlém úspěchu jsem se nezbavil. Do dvojky jsem šel s tím, že budu nanejvýš mile překvapený… udělal jsem dobře. Toto pokračování nevsází na odlišnost a zuby nehty se drží nastolené linie jedničky… Hned při úvodní vizi je vám jasné, že zdejší hrdinka bude mít stejný úděl jako Alex a stejně tak prvotní přeživší jsou jenom pro jedno… pro krásnou, do detailů vypiplanou, brutální smrt. Nemá cenu něco zastírat. Tenhle film si v „zásazích zubaté“ přímo libuje a ten, kdo si je oblíbil, bude jásat radostí. Znovu se v plné kráse předvede shoda okolností a třeba den staré špagety způsobí takové věci, že pak v nich nebude jenom omáčka, ale i tekutina silně připomínající malinovku. Mimo to se však na povrch dere komplikovanější příběh. Tvůrci nebyli zase tak naivní a došlo jim nevyhnutelné, diváci si zaslouží i něco víc, než prakticky totožnou předělávku. A proto se udělalo postupné vyvíjení neprokouknutelné, takže nové zvraty nelze vůbec očekávat. Ještě že tak. Tohle mi trochu kompenzovalo ostudné opovrhování atmosférou. Lekačky vypustili a namísto nich dosadili velkou porci černého humoru, čili nás oloupili i o sebemenší trošek tajemna. Nezvratný osud 2 je přesně v tom „teen“ stylu v jakém jsem myslel, že bude jednička. Velká škoda. Kdybych to vzal kolem a kolem. Nelze pochybovat o vzrůstající brutalitě, o větším počtu akčně laděných scén, o lepším příběhu, ale na druhou stranu tyhle tři věci dohromady nemůžou vyvážit mínusy jako jinou žánrovost a hlavně ukvapený sestřih filmu ve smyslu, "místo strachu lehce stereotypní prča trvající pouhopouhých 80 minut s cílem zasáhnout mladší složku národa a vnutit se jim pod podmínkou účasti při dalších dílech, které dozajista budou ještě ujetější…" Ale i tak se na trojku pravděpodobně podívám. První záměr byl, vědět něco před tím, než pudu do kina na čtyřku a třeba tam budou nějaké narážky, takže vynechat jeden díl by nebylo nejmoudřejší.

První Nezvratný osud, potažmo celou sérii jsem dlouho přehlížel a vůbec jsem se nemohl dokopat ke zhlédnutí. Ovšem fakt, že v kinech právě běžící už čtvrtý díl, mě nějak přesvědčil. Ono, když jsou 4 díly, nemůže to být špatné, nemělo by totiž cenu navazovat u nějaké kraviny a i hodnocení na různých webech byla štědrá… A skutečně, žádná pohroma se nekonala. Nezvratný osud je zajímavý a dokáže nějakým způsobem každého přinutit k tomu, aby seděl a byl do toho zažraný až po uši. To kladu za „vinu“ především podmanivé atmosféře. Nemůže být řeč o bůhvíjakém strachu, ale k sci-fi thrilleru bohatě postačí. Bez problémů navodí zvláštní pocity a přitom nikdy nezakolísá, takže bez výhrad. Dále tu máme hledisko nápadů. Námět byl přinejmenším kvalitní, v daném žánru si nelze představit nic lepšího. Tuhle duchařskou tématiku v lásce dvakrát nemám, nicméně její pojetí nebylo tak klasicky „teen“, jak jsem čekal od obsazení a to chválím. Žádné trapné klišé s ohranými vyvraždovačkami, kde mládež prchá před borcem s motorovkou… vězte, že tohle je z toho lepšího soudku. A co obdivuji asi nejvíce, jsou úžasné „nehody“, promyšlené do nejmenších podrobností. Určitě někoho kopíruju, jenže představit si, jak nějaká banalita zapříčiní takové sled událostí… až se nechce věřit, opravdu originální. Nikdy jsem se něčím podobným nesetkal. I děj hezky odsýpá a nějaká prázdná místa by člověk nenašel. Pokaždé se na obrazovce odehrává něco vzrušujícího, a i přesto si můžete někdy pomyslně „oddychnout“, tudíž vás film neuvádí do situací, kdy nemůžete popadnout dech z různých „baf“ efektů. Pak herci. Ti nic nekazí a odehrávají své podstatné či méně důležité roličky, tak jak mají. Např. S. W. Scott je ten méně důležitý a já si ho oblíbil skoro nejvíc ze všech…. Kdybych měl tedy říci svoje definitivní hodnocení, po dlouhém rozmýšlení dám přece jenom 80%. Konec sice nebyl dle mého vkusu, jenže pořád zůstává Osud především zábavou. Ještě si však rozmyslím moje počínání s dalšími pokračováními, nedovedu si představit, že přijdou s něčím novým.

Moc zkušeností s povídkovými filmy nemám, takže se šlo napravovat. U Čtyř pokojů mi bylo hned jasné, že budou situovány do komedie a náladu jsem měl, tak proč ne. Jedno bylo předem jasné, 4 režiséři = prolínání stylů + různá intenzita vtipu, byla by totiž náhoda, aby všechny čtyři povídky sršely povedenými vtípky… A jak jsem si myslel, tak se stalo. Povídka 1 zrovna nevytovřila nejvhodnější úvod. Nedisponovala ničím jiným než trapností a moc okatým sexuálním podtextem. Taktéž Tim Roth herecky přestřelil. Zato povídka 2 byla dle mého názoru ještě horší. Neuvěřitelně mě otravovala svými dialogy a asi jsem dostatečně nedocenil ten „nadhled“. Řeknu vám, měl jsem chuť poslat následující zbytek do háje a skoro ho dopředu zavrhl. Dvě ze čtyř povídek, a jediné, na co jsem se zatím zmohl, byl otrávený výraz. Ještě že Robert Rodriguez se svou geniální příhodou dokázal zvednout ze židle. Na plátno také přispěchal Antonio Banderas a bylo vymalováno. Kdyby film nasadil takovéhle tempo už od začátku, rázem by se zrodilo něco výjimečného. Rodriguezův cit pro filmařinu je neotřelý a klidně by si mohl zvolit jako svoje reprezentativní dílo právě povídku o těch malých dětech. Dokázal překvapit, rozesmát… a hlavně nenudil a nezdržoval nějakými nezáživnými blbostmi jako jeho předchůdci. No a mělo to vyvrcholit báječným finále v podání Quentina. Na to jsem se těšil nejvíce… Popravdě, celkem dobré, avšak Quentin se držel až moc při zemi. Ne, nechtěl jsem litry krve, ani legendární hlášky, pouze zakončení se vším všudy a dostalo se mi ho tak na půl. Výskyt Bruce Willise byl moc titěrný, a ačkoli se snažil strhávat na sebe valnou většinu pozornost, měl dostat více příležitostí. Jeho mám totiž rád a domnívám se, že by dokázal film pozvednout. Kdyby se Quentin tak agilně neúčastnil, věnoval se jenom režii a svojí roli přenechal právě Bruceovi, bylo by to ku prospěchu. Suma sumárum: Nic světoborného… za což mluví moje smíšené pocity, jenž jsou pro mě směrodatné, proto 60%. Čtyři známá jména v režisérském křesle opravdu hned nezaručují něco výjimečného.

Jestli vás nedostala „jednička“, „dvojka“ na tom bude ještě hůř. S tímto pochmurným konstatování budu muset bohužel zahájit svůj názor… Režisér mě znovu utvrdil v tom, že točit „normálně“ prostě nebude a k této pro mě záporné vlastnosti navíc přidal ještě další… takže Epilog logicky dostane ještě méně procent. Předtím jsem si stěžoval, jak se moc přeskakuje mezi souvislostmi… oproti tomu se zde šlo do druhého extrému. Minule moc náznakové, teď maximálně podrobné, mrzí mě, že se nenašel kompromis, který by tutově zapříčinil posun k lepšímu. A aby toho nebylo málo, dějově je Epilog takřka totožný a nenabízí nám žádný druh nového dobrodružství. Banky, vězení, útěk… neustále ta samá písnička. Bylo fajn pozorovat proplánované akce a myšlenkové pochody Masrinea, čili úplně bezduché to nebylo, avšak třetí zločin na jedno brdo nepřináší prostě nic navíc. Taktéž další prvoplánový románek s novou láskou mě nebavil. A bylo mi úplně lhostejné, že konečně byl osudový… Prostě hodně těžko se mi hledá něco, co můžu jenom chválit. Akce byl sice dostatek, jenže nedokázala zvýšit hladinu adrenalinu. Masrine byl více lidský a utrousil i nějakou tu hlášku, jenže pořád jsem k němu nenašel cestu, jak si ho plně oblíbit… Takhle bych mohl pokračovat ještě dlouho. Každé pro, má své proti… Naneštěstí se pokaždé lépe kritizuje a tak nebudu na Veřejného nepřítele vzpomínat v dobrém. Kdyby se rozhodli oba díly vsunout do jednoho, byť s delší pasáží, mohlo to být lepší. Takhle máme dvě etapy, které si mezi sebou prohazují kousky života jednoho lumpa, jak horký brambor, protože postupné události rozhodně nejsou chronologicky uspořádány. Tak či onak na francouzské filmy nezanevřu, ale tenhle jejich mega projekt zatím s vůbec největším rozpočtem (francouzským) opravdu neukočírovali. Jediná chvála připadá v úvahu u Cassela a tohle mi opravdu nestačí. Jinak samá nuda a nezáživné rozhovory, stručně řečeno: Dualogie s velkým potenciálem, který rozhodně neproměnila a může se pyšnit pouze hereckými výkony.

Po dlouhé době došlo na další horor a po ruce nebylo nic lepšího než Městečko prokletých. Jak název tak obal, ve mně nevyvolávaly vlnu nadšení, ale taková katastrofa to snad nebude… Hned u začátku jsem byl spokojený a začal jsem tedy doufat v něco víc. Zatmění mi přišlo hodně originální a na horor obzvlášť. Ani mi nevadilo, že se jedná o další nadpřirozenou sílu vhodnou do seriálu Akta X. A i v nastávajícím procesu globální otěhotnění mě spokojenost neopouštěla, pořád jsem si říkal, jaké že to mám štěstí, když se právě dívám na horor, který se vymyká a není jenom průměrnou vyvražďovanou… Nevím, asi jsem to zakřikl a tu vyvažovačku přivolal… Od té chvíle to šlo s filmem z kopce. Samé táhle rozhovory, nikdo nebyl sto udělat něco kloudného, jen občas někdo spáchal „sebevraždu“ dosti brutálním a nehezkým způsobem. Tím se oživoval čas, aby se jako neřeklo. Tohle shledávám velmi podstatným zlomem vývoje. Na místo toho, aby se zkoumalo, jak to byl s ozářením a porody, film se zvrhne v obyčejný brak. Jenom místo nějakého maniaka vraždí někdo jiný, a klidně to můžu prozradit (obal vypovídá své…),… vraždí děti. Ty jo, z nich šel fakt strach!!! (Mimochodem myšleno ironicky.) Děti měly úděsné účesy, pleť jak stěnu, zářící oči odpovídající nějakým samolepkám a i dabing absolutně nepodporoval nějaké tajemno. Spíš se jim budete smát, než se jich bát… A nejhorší teprve přijde. Finální masakr byl přinejmenším nevhodný a vůbec celé to divadélko kolem odstranění těch harantů postrádalo úroveň. Nehorázně se šetřilo na efektech a i ty použité byly předpotopní. Kdybych to vzal kolem a kolem, začátek byl skvělý, konec trapný, prostředek průměrný. Z toho mi vycházelo něco kolem 60%, protože přece jenom přibližně na nějaký ten rok 1980 nic strašného. A ejhle, co se asi stalo, když jsem druhý den zjistil rok výroby. Takže 1995 jo? Fakt nádhera. Tím pádem budu mnohem přísnější a klidně uberu 15%, za každý rok navíc, jedno procento dolů. 45% je tak akorát a už nikdy s tím nechci mít nic společného.

Bezstarostný animáč se vším všudy

Je tu další příjemné rozšíření populární série. A hlavním aktérem nemůže být samozřejmě nikdo jiný než náš oblíbený Scrat. K tomuto videu jsem se dostal čirou náhodou a jsem šťastný z toho, že se vyvarovali chyb z předešlého kraťasu „Gone Nutty“. Ten se mi zdál moc trapný a ohraný. „No Time for Nuts“ je viditelně lepší a dozajista hlavně kvůli svým lokacím. Lokacím a bláznivostem. Stroj času se ukázal jako výborný nápad a díky tomu jsme nemuseli řešit, proč se z Artušovské doby (mimochodem nejlepší část), přesuneme za pár sekund do Kolosea a pak na ledovec. Někdy už sice mírně přeháněli a některé lapálie Scrata byly dost jednotvárné, ale nějaké extrémní výtky nemám. Proč taky. Rovněž parádní je grafický zevnějšek na chlup podobný celovečeráku. Tím rozhodně zvedli atraktivitu a každý záběr doslova a do písmene lahodí oku… Když si chcete zvednout náladu, veverka je zaručený recept bez ohledu na to, jestli je moudré omílat tuto látku v každém materiálu související s Dobou ledovou. Scrat je holt maskot a sazí se na to, že si ho lidi nikdy nezprotiví. Těchto nápaditých 5 minut neleze vzebrubně rozebírat, ani na ně opovržlivě pohlížet… Byla by škoda rýpat, tam, kde je to zbytečné. "5 minut srandy aneb veverka na honu za oříškem, jen si to zkuste ignorovat."

Ještě teď si pamatuju, jak jsem se rozhodoval, jestli na to půjdu do kina a nakonec nešel. A po pravdě řečeno toho nijak nelituji! Věřím tomu, že by nebyl Veřejný nepřítel na velkém plátně o moc lepší než doma, vždyť i tam to žádná sláva není. Celkem jsem se v něm zklamal. Francouzská produkce je pro mě velmi atraktivní a tak jsem čekal další parádní film, jenže chyba lávky. Bude se mi to velmi těžko hodnotit… Zvlášť kvůli rozdělení příběhu na dvě části, proto taky vznikly dva filmy, takže ten první nemůže mí takový účinek jako oba dohromady, když už chápete všechny souvislosti… Avšak můj dosavadní dojem po „první půlce“ je až moc rozpačitý a tvrdit, že po zhlédnutí pokračování se můj pohled rapidně změní, je směšné. 110 min je dostatek času na vytvoření slušného dílka, ačkoli bez finálního vyvrcholení… Režisér nás chtěl vtáhnut do života největšího francouzského gangstera všech dob a měl nám ukázat jeho začátky, co taky jiného čekat. Naneštěstí se nějak netrefil minimálně do mého vkusu a dosti nevybíravě přeskakoval mezi důležitými událostmi ovlivňující mysl Mesrinea (onen gangster). Těžko se mi v tom hledá nějaký hlubší smysl, a vlastně se mi ho hledat ani nechce. Po celou tu drahnou dobu jsem si chvíli co chvíli připadal, jako kdybych byl o něco ošizen. Nějak mi to přišlo vytržené z kontextu, nebo při nejmenším nedostatečně zdůrazněné. Zkrátka se režisér pokoušel o něco nového, to mu samo o sobě nezazlívám, ale nemůže po nás chtít, abychom z toho byli bůhvíjak nadšeni. Tradičnější způsob filmování je mi zkrátka milejší. Jediné, hodně povedené, je výběr herců, respektive toho hlavního. Vincent Cassel coby velmi populární osoba nejen ve své vlasti, se opravdu stal Jacquem Mesrinem! K němu nemám co dodat, je třída. Svými emocemi mě udivoval. O poznání diskutabilnější je výskyt Depardieua. Já se těšil na to, jak zase bude hrát a ono nic moc. ŠKODA. Další zmiňovat už ani nemá cenu, buďto byli úměrně dobří svému prostoru, nebo nijak výrazně nevybočovali. Souhrnem: Prvotní nadšení rychle oprchá a zvítězí u vás rozmrzelost, pak už vás bude konejšit akorát Cassel a při titulkách vám zůstane plno dotazů a připomínek. Ať kouká Epilog vše uvést na pravou míru a změnit mé dosavadní stanovisko!

Na úvod můžu s potěšením zmínit, že se Návrh skutečně nenese na vlně tradičně „spolehlivé“ americké produkce na téma láska, i když se na to tváří a převážnou většinu času tomu budete i věřit… Návrh je z těch lepších kousků, a i přesto není ojedinělý. Je plný kladů, a i přesto má mínusy ba značné nedostatky. Stojí to tedy vůbec za tu námahu, ale jistě že. Shrnul bych to následovně. Kdo čeká od romant. komedie pecku roku, má smůlu… Kdo čeká podívanou, při které může relaxovat a odbýt si svých 15 minut smíchu kvůli lepšímu zdraví, nechť začne slavit, právě objevil záležitost přesně pro něj. Dá se říci, že si udělá i zásoby na příští den, smát se budete totiž neustále. Největší výhoda tkví právě ve složce humoru složenou převážně z trapasů. Ovšem nic vyčpělého ani fádního, zvolili zlatou střední cestu skládajícího se z vkusného zásahu po pár minutách, který vás zaručeně dostane. Tak se mi to líbí! Nic nuceného, prostě normálka překvapující neokoukanými situacemi. V těchto polohách (hereckých!) jsem R. Reynoldse a především S. Bullock zbožňoval. Jinak ten vykřičník má svůj význam, však sami uvidíte… scéna s psíkem u vás zaboduje. No nic. Zpátky k hercům. Sandra se potřebovala prosadit do hledáčku diváků a tak neváhala odhodit stud a klidně si i zarapovala. Ve 45 letech jí fakt obdivuji. Rovněž Reynolds příjemně sekundoval a nebyl jenom tím ve stínu „big star“. Tohle ještě podtrhly příjemné zákoutí Aljašky a s pocitem zadostiučinění můžu opustit klady… Takže, kritiku započnu problémem v podobě dějových linek. I na tu komedii jich bylo nějak kriticky málo a přece jenom jsem měl pocit, že ta jedna nestačí, „žádné odbočky, žádné zpomalení, prostě směle kupředu“, tím se řídili. Co nadělám, nic naplat. Horší bylo vnucené drama, které se tam nehodilo a chtělo by nějak více zamaskovat. Hudba zvážní, hrdinové začnou vzpomínat a rekapitulovat… tohle mi ani trochu nesedělo… Ale což, Sandra více prorazila, lidi budou spokojení, tvůrci získají tučný zisk, prostě nikdo neodejde s prázdnou. Někdy se ještě rád podívám…

Nové sci-fi pokaždé přivítám s velkým nadšením a Ditrict 9 není žádnou výjimkou. Navíc už jenom tady se o něm napsaly tisíce znaků básnící o jeho kvalitách a odborné recenze taktéž nijak chválou nešetřily. Takže nezbývalo nic jiného, než si vytvořit svůj vlastní pohled a po pravdě řečeno nelze jinak, nežli souhlasit. Lituji každého, kdo si to neužil a ještě více ty, kteří jdou s hodnocením pod padesát procent. Ať je District 9 jaký je, přinejmenším mu nikdo nemůže upřít originalitu. Vymyšlení inovativního veledíla o mimozemšťanech je věc jen zřídka kdy vídaná! Taková Válka světů je proti tomuhle blost non plus ultra. A to měla několikanásobně větší rozpočet, což mě přivádí k myšlence, že když byl postaven režisér do role, kdy nemůže plýtvat, omezil ty „cool hovadinky“ jenom o efektech na minimum a především se soustředil na něco jiného. Na jedničku nám vytvořil fungující fikci obsahující kreveťáky a jejich problémy plus ještě etapu o jedné zajímavé přeměně. Nějaký šťoural může podotknout, že čekal něco více propleteného a oslnivého, jenže koho to zajímá? Složitý děj není zaručeným úspěchem a slušné rozvedení osvědčených praktik někdy dopadne mnohem lépe. A tohle pro District 9 přesně platí. Vždyť skoro důležitější než počínaní kreveťáků, je jejich vzhled, jejich vynálezy, natož pak jejich loď. Tam jsem směřoval velkou část mojí pozornosti a byl jsem odměně nápaditými obludami, více roztomilými než odpudivými, s bravurním arzenálem a obrovskou kosmickou lodí působící tajemně… Tím však nechci nijak ukřivdit průběhu, ten byl mimořádně chytře rozvržen a nenašel bych na něm závažnějších vad… Takřka osudová, je pro film kamera. Osudová v dobrém slova smyslu. Ta zapříčiní, že ho budete skoro milovat a nespustíte z něj oči. Dokumentární pojetí nepostrádá na poutavost a je prostě nevšední. Když se ve filmu pořád něco děje, je to fajn, jenže když se něco pořád děje a navíc si připadáte, jako byste to prožívali na vlastní kůži, spokojenost nebere mezí. Při každém momentu s hlavním hrdinou jsem s ním náležitě soucítil a hodně jsem si ho tak oblíbil. Sharlto Copley je absolutně neokoukaná tvář a splnil tisíckrát lepší funkci, než známý hollywoodský herec. Pobíhající Brad Pitt by byl akorát k smíchu. No a závěrem bych rád dodal, že se nám snad pomalu začíná blýskat na lepší časy, alespoň v žánru sci-fi. U závěrečných titulek totiž nejste o moc chytřejší než na začátku a tak je mé zbožné přání, aby bylo minimálně ještě několik pokračování. Námětu na ně je vskutku požehnaně.

Oba páni, jak M. Neveldine, tak i B. Taylor asi moc rozumu nepobrali. Ve své, už upadající minisérii Crank, se vyřádili- stvořili testosteronovou jednohubku stavějící skoro jenom na nové akční hvězdě Jasonu Stathamovi, který dělal věci, na které ani nepomyslíte. Ano, proč ne. Jenže nepochopím, proč je Gamer ze 70% právě Crank, a zbytek jen kupa nedotažených nápadů! Námět je přitom solidní… lidi ovládající jiné lidi… i když těch utopických verzí je už trh přesycen. I tak má námět myšlenku a dokonce by i stačil jako podmět pro mega akční bombu s početnými davy fanoušků. O to tvůrcům dozajista šlo. Bohužel výsledek se diametrálně liší. První překážkou je hodně prostý příběh s absencí byť nějakých překvapujících zvratů. Velká stagnace začne už v polovině a místo nějakého oživení zvolí naprosto očekávatelné vyvození, jenom utvrzující v tom, že právě sledujete jeden z největších propadáků roku. Proto už se může jednat maximálně o perfektní akční oddechovku. Avšak na to bych nesázel. Akce je sice pořádná porce, ovšem je hrůzně odfláklá a hodně nepřehledná. Nápaditost je zřejmě moc luxusní a tak jediné, co bych jakš takž bral, je automobilová honička... No a pro změnu videoklipový střih z toho dělá hotový chaos. Vůbec nic vás nepřivede do varu a spíše se tím prozíváte nebo v lepším případě prosmějete, tak jako já… 20. zohavená nebo zlomená část těla je opravdu k smíchu, když je jenom pro navození brutálnosti a přitom je absolutně zbytečná. Nuže, napadá vás ještě něco, o čem si myslíte, že se povedlo? Nebojte, já vám to vyvrátím. Pokračovat budu celkově velmi depresivním vzezřením obsahující perverznosti, sex a nic jiného. Opět moc hnané do extrémů. Tj., nehorázným způsobem zneužili ten zmíněný námět. Hold chtěli ukázat, jak jsou lidí špatní a ani trochu je nenapadlo, že si tím zadělají na pořádnou polízanici… příkladem budiž odcházející dvojice dam z kina asi po 30 minutách. Kam se jako poděla nějaká naděje? Nebo něco k čemu se můžu upnout a uklidnit se tak? Abyste lépe pochopili. Chvíli co chvíli mi před obličejem přelétávala dámská poprsí, hnusná individua a od toho se přešlo na rozporuplnou akci a zase zpátky, při čemže je příběh to poslední, co vás může nějak příjemně překvapit. Hezká vyhlídka co? Pak už ani takový machr, jako Gerard Butler, s tím neudělá zhola nic, i kdyby se stavěl na hlavu. O jeho hereckém nadání není pochyb, jen zkrátka ve srovnání s tím humusem zaniká. Takže vám radím dobře, jestli si nechcete zkazit náladu a vyhodit 129 kč za nic, Gamerovi se velikým obloukem vyhněte. Hollywood se bude muset hodně zlepšit! Tyhle blockbustery jsou na jednu věc… na rychlé přetočení! Jestli se bude omladina bavit u tohohle, postupem času se klidně můžeme dopracovat k takovému neštěstí, o kterém film je, protože se hranice vkusu pořád posouvají. Jsem zvědavý, o čem budou nová dílka s mamutím rozpočtem za 5 nebo 10 let a hlavně jestli pak ještě bude existovat pojem tabu.

Celkem nedávnou jsem viděl "Lepší už to nebude" a okamžitě jsem se nadchl pro Jacka Nicholsona jako ještě nikdy předtím. Dříve to byl nějaký chlápek ve filmu, který hrál dobře, a tím to pro mě haslo. Jenže teď jsem se dostal do situace, že si pořizuju jeho filmografii a nemůžu se na něj vynadívat. A jak jsem se o něj začal zajímat, zjistil jsem, že jeho nejlepší herecká poloha je postarší štramák s bujarým životem a nikdo mi tohle nevymluví. Možná taky proto je "Lepší pozdě nežli později" další zásah do černého. Na paškál pro změnu přišel věčný souboj stáří a mládí. Tahle věc už tu dozajista byla, čili nic nového pod sluncem, ale naštěstí já mám velké filmové mezery a tak není důvod být zklamaný, dívám se totiž na stále ještě neprobádané oblasti kinematografie. Navíc má film jednu velikánskou výhodu, pořád si z něčeho dělá srandu. Prvoplánová dramata zaměřená jenom na rozbrečení obecenstva nikdy nebudou mít takový dopad, jako komedie s prvky dramatu, však taky život není jenom zármutek, ale i humor. Takže souznění těchto elementů je tím pravým. Diváka stále něco udivuje a nezůstává pouze v pozadí- je „plnohodnotnou“ osobou, která si připadá, jakože je film pro něj a že s ním komunikuje, třeba symbolika dělá divy! Možná si říkáte, co jsem to vypil, avšak přesně takhle to cítím. Scénář je zkrátka i přes drobné vady na kráse oscarový v prvém slova smyslu. A ještě jsem ani nenačal herce… Ti byli zkrátka fenomenální! Jack znovu dostál své pověsti a už nemá šanci si u mě zkazit reputaci. A Diane Keaton byla snad ještě zářnějším příkladem herečky na svém místě. Jí bych bez nadsázky vychválil, jak jen to je možné! Navíc různorodá hudba obsahující i rozverný chanson velmi vhodně podbarvuje a posouvá atmosféru ještě o krok výš. Klidně bych se nebál dát plný počet procent ještě 5 minut před koncem, bohužel právě těch 5 minut je osudných ve prospěch změny v hodnocení. Neříkám, že se ukončení nehodí, ani není přehnaně americké, jen je až moc snadné. Souhrnem: Možná jsem až moc zaslepený a okouzlený, ale nemám to srdce zbytečně vyčítat menší chybky. Jak jsem zmínil, 95% je na místě.

Rozhodl jsem, že se zase o něco víc vzdělám okolo děl, které mají označení kult nebo klasika. Navíc rok 1978 mi vnukl myšlenku o mém dalším 100% hodnocení, jelikož se nemůžu zbavit dojmu, že když je film starý, hodnotí ho skoro každý redaktor kladně a má při nejmenším kupu nominací, budu si překopávat svůj top. Ovšem tak tomu nebylo. Po skončení se ve mně mísí všemožné pocity! Nejdříve asi začátek. Opravdu, první hodinka, je k uzoufání nudná! Jenže jak se to vezme, musím brát na zřetel snahu režiséra o seznámení nás s těmi nejdůležitějšími, čili chtěl předvést tolik podstatné charaktery. Naneštěstí si vybral příšerný způsob, kdy zvítězila tendence, ukázat nám každou prkotinu nad nezaujatým pohledem. Asi mu přišlo blbé něco zmínit jenom slovně… Takže z toho důvodu jsou tam některé epizodky moc křečovitě vloženy a jako celek to působí nesourodě. Toť první část aneb 50 minut promrhaných pokusů. Pak, jako by mávnutím kouzelného proutku, nezáživnost opadává a konečně jsem se dočkal tížených okamžiků vstupujících do dějin. Začíná část dvě s podtitulem Vietnam. Ale za tu změnu nevděčím akci, při které se umírá jak na běžícím páse, ne, zásluhy přebírá pouze a jenom excelentně vystihnutá psychická stránka. Nelze zapomenout na ruskou ruletu, při které tuhne krev v žilách! Kdybych měl vybrat nejsilnější zážitek z filmu (a možná zážitek celkově), neváhal bych. Tahle legendární scéna navíc ještě zpopularizovaná pomocí všemožných parodií, je ten nejlepší zvrat, jakého jsem se mohl dočkat. Protože od té chvíle jsem už jenom seděl, čuměl a nebyl jsem sto vyloudit ze sebe jediné slovo. Závěrečná část (zbývající hodina) byla vážně povedená a měla tu moc donutit mě k mému plnému uspokojení, ačkoli jsem v začátcích hodně pochyboval. Zde se naplno předvedl ten fenomén okolo poválečného traumatu. Vážně ještě nikdy ho takhle dobře nezfilmovali, k čemuž přispěla mohutná podpora herců v čele s R. De Nirem spolu s mě nejsympatičtějším J. Savagim. A ten konec tomu nasadil korun! Až se mi svíralo hrdlo. Naprosto bravurní, excelentní, výjimečné. Nakonec jsem si nepřekopal svůj top, ale zato jsem si překopal svůj pohled na život a od nynějška si ho budu cenit ještě víc. A to je mnohem podstatnější. Děkuju!!

Želvy Ninja byly vrcholem zábavy mého mladšího já. Ještě teď se mi jako střípky vzpomínek objevují různé scénky ze 2D seriálu (který se mi tehdy líbil) nebo starých hraných filmů. Dá se říci, že předtím mi byl nějaký Arnold nebo ostatní akční Bozi úplně šumák, jasně u mě vyhrávala čtyřka vysvalených želv. A jak to tak bývá, podle nejnovějšího trendu se musí každá maličkost předělávat nebo nějak oživovat, takže se remakeu přirozeně nevyhnula ani světoznámá parta. Nejdříve jsem se obával, měl jsem ten pocit, že to prostě nezvládnou a výsledkem jejich snažení bude infantilní hra na správňáky po vzoru Mirka Dušína… Ještě že byly moje obavy zbytečné! TMNT je totiž bombastický animák pro malé i ty odrostlejší. Nechť je zapomenut nevyladěný seriál, plnohodnotně ho nahrazuje pouhých 90 minut, které jsou svěží, jak hygienický kapesníček. Klidně se přiznám, že jsem se „vrátil“ do dětských let a znovu fandil oblíbenci Donatellovi! Až takový to na mě mělo dopad… Příběhově se mi přesně trefili do vkusu, protože historické inspirace, nadpřirození bojovníci a potemnělé uličky, to je moje. Vůbec mi nevadila určitá povrchnost doprovázející celou stopáž a jen stěží jim můžu vyčítat klasický konec. Ne, nic takového. Na místo toho budu chválit. Už jen grafika je kapitola sama pro sebe. Tohle sice zmiňuji skoro pořád, ale právě zde to vypustit nemůžu, i kdybych chtěl. Za poměrně malý rozpočet na obrazovku přenesli úchvatné efekty, to 3D tam padne jak něco na hrnec… K tomu ty hry stínů, odlesků! A zapracovala i kamera. Různé podhledy a nadhledy dávající prostor plně vyniknout té nádheře… Já nemám slov! Zrovna tak hudba je výtečná. Klaus Badelt je vážně machr a po Pirátech je tohle snad jeho nejlepší soundtrack, ještě lepší než v Constantine (i když každý jsem samozřejmě neslyšel). Těch podmětů k psaní superlativ je vážně mnoho… Počínaje třeba akcí a konče u moudrostí od pana Třísky. Každou z nich probírat zvlášť, je absolutně k ničemu. Vůbec nejlepší bude, když to zhlédnete sami. Nelze než doporučit!

Já si jenom přečetl název, uviděl jsem slovo "watchmen" a musel si to hned opatřit. Z celovečeráku od Snydera jsem byl totiž u vytržení. Ovšem „Příběhy černé lodě“ nemají s filmem zdánlivě vůbec nic společného! Proto je dobré vědět, že tento příběh o pirátech si četl ve Watchmen (jak ve filmu, tak v originálním komiksu) chlapec u trafiky. Tudíž máme komiks v komiksu… to je přinejmenším zajímavé a zvláštní. S tím jsem se ještě nikdy nesetkal a tak to byla pozoruhodná zkušenost… Navíc, film sám o sobě je skvělý! První, co by se hodilo zmínit, je poutavost zapříčiněná rozvrženým stupňováním "nehezkých skutků". Abyste rozuměli, jak známo, to co má něco společného s Watchmen není mírumilové, natož pak bez tryskající krve. Ovšem to neznamená nějakou přemíru brutálnosti. V rámci možností každou utrženou končetinu zbytečně nevyzdvihovali a byla tam jen tak mimochodem, prostě se řídili heslem všeho s mírou. Další z kladů je perfektní atmosféra. Ta byla krásně temná a výborně zastupovala roli "pomocného berličky", tj. pomůže pokaždé, když se něco okouká. Pak i různé monology hlavního hrdiny, dabované Gerardem Butlerem působily přímo démonicky. Ani byste nevěřili, jak zapůsobí jeho hlas smíchaný se zvuky burácejícího moře, když už pomalu začíná šílet. Ano, to mi připomíná další plus. U animáků od Disneyho to čekat nemůžete, jenže tady ano, co to tedy je? Přece reálně napsaný a předvedený charakter. Ten hlavní námořník byl vážně pozoruhodný! Tím jsem vlastně nakousl další téma. "Předvedeným" jsem myslel obrazově vytvořeným. Od grafiky sice nelze čekat zázraky, leč i tak je na solidní úrovni a ve výsledku splní lepší funkci, než do detailu vypiplané animace. Tak vidíte, všechno souvisí se vším. Stručně řečeno: Svěží jízda temnotami s kupou akce, která uteče nehorázně rychle. Tak tomuhle říkám povedený kraťas. Hned mám chuť pustit si ho znovu… Dávám 84% a ať je podobných dílek ještě víc. Ambice určitě ne moc vysoká a jak se zavděčí!

Jo, to zase jednou někdo dostal nápad udělat něco neotřelého… I když je číslo 1 okolo kontroverze S.B. Cohen se svými alter egy, někdo ho chtěl prostě alespoň trochu napodobit, jinak si neumím vysvětlit, proč Year One chce za každou cenu balancovat na hraně snesitelnosti a pravého opaku. Námět sám o sobě je v pořádku, sice se musí brát v potaz velká nevole ze strany křesťanů, ale ze zkušeností můžu říci, že tohle filmový průmysl netrápí. Jenže „zfilmovat“ Starý zákon bylo pro ně moc velké sousto. Především mám ten pocit, že na nás nebrali sebemenší ohledy okolo vysvětlování. Kdo je Kain a Abel vím, jenže silně pochybuji o mém plném pochopení všemožných narážek a možná i podstatných věcí, jelikož jsem si film vůbec neužil a to kladu za vinu příšerně nesouvislému průběhu. Jakási cesta dvou sběračů a setkávání se s určitými lidmi, kteří jsou asi popsáni v Bibli, je předvedeno pouze jako pár gagů bez jiného významu, než nás rozesmát. J. Black a M. Cera pokaždé dorazí někam, kde řeknou nějakou kravinu, při které bychom se měli smát, což většinou nebudeme a pokračují dál. No a při každé téhle zastávce jsem si kladl otázku, jestli můžou klesnout ještě níž, protože humor je nehorázně nadnesené slovo vyjadřující to pitvoření, prasárny a debilní poznámky, kterými jsme neustále zásobování, ať z úst Jacka Blacka samotného, nebo výjimečně i Cery, on je zde totiž naprosto bezvýznamný a je pouhou bezmocnou loutkou bez prostoru projevit se. Pak už mě ani nemůže obměkčit etapa o Sodomě situovaná do novodobého Las Vegas, protože jenom tehdy jsem měl pocit, jako bych se malinko bavil. Ovšem pozor! Nejhorší teprve přichází. Cpát poučení do animáků? Ano. Menší potřebují vychovávat… Ale cpát ho do díla pro ty odrostlejší? Proboha k čemu? Vůbec nechápu, jak mohli tvůrci uvažovat. To byla ta pomyslná poslední kapka. Obzvláště mě mrzí tenhle neúspěch kvůli Jackovi, ten se aspoň snažil, jenže to naneštěstí nestačilo... Year One je jednoznačně šlápnutí vedle. Takže, radím vám dobře, jestli máte náladu na parodii, vyhněte se tomuto braku a pusťte si raději Život Briana.

Když už jsem zhlédnul Bobule, zachtělo se mi po dalším dílku o této „problematice“. Říct, že mi vinařství přirostlo k srdci, je sice hodně nadnesené, ale když tohle přenesou na plátno, úplně změní nastolené řády o nějaké gradaci, snaze dojmout atd… Víno roku totiž začíná i končí takřka v nezměněném tempu a mi se jenom kocháme krajinkami a užíváme si sluníčka. Jenže i přesto se naplno ukázal dramatický žánr. Ovšem podotýkám, opravdu nic přehnaného. Dramatické vložky jsou kvůli tomu, abychom si uvědomili, že život není peříčko a tak to má být. K čemu srdceryvné výlevy, když tenhle film je především komedie… Sice ne čistokrevná, ale přece jenom ano. Bohužel z tohoto hlediska zázraky nečekejte. Nějaké výroky, u kterých bude vybuchovat, se vůbec nevyskytují, oni spíše chtějí vtipem jen dokreslit tu pohodu. Abych to shrnul, ždibec byl z vážnějšího soudku a větší kus pojali bezstarostně, tudíž vznikl jakýsi hybrid, který se plně nemůže zařadit prakticky nikam, prostě takový hořkosladký koktejl. V čem je tedy ta největší výhoda? U mě na celé čáře zvítězilo dobové zasazení. Kdyby se to odehrávalo v současnosti, efekt by byl poloviční. Tím, že se přeneseme do roku 1976, získali hodně na poutavosti. Protože brali inspiraci z pravdivých informací, hned si více uvědomuji, jak byl převrat okolo vín, od jinud než z Francie, důležitý. Toliko o smyslu. Teď herci. Když jsem si film pořizoval, absolutně jsem nečekal, že spatřím třeba Alana Rickmana. Ani jsem se neobtěžoval přečíst si jediné jméno… A přitom těch známých herců či hereček tam není poskromnu… Tím nejvíce na ráně byl asi právě Rickman. Jeho mám zafixovaného jako zlého profesora Snapea a tak jsem rád, že jsem měl tu čest zaškatulkovat si ho taky někam jinam. On byl zlatým hřebem, bezpochyby kvalitní vystoupení. Další zmiňovat ani nemá cenu, stejně bych pěl jen samou chválu… Závěrem bych akorát dodal: V mém skromném srovnání české a americké tvorby o stejné věci, a to vínu, překvapivě Amerika nevyhrála, dokonce ani neprohrála. S hrdostí můžu říci, že Češi byli tentokrát stejně tak dobří.

Je to téměř totožný případ, jako byl nový Indiana Jones, rovněž s pořadovým číslem čtyři. Jestli čekáte 19 nebo 12 let je celkem irelevantní, výsledek je totiž znatelný na první pohled. Nejenom, že technika šla rapidně nahoru, ale naopak stáří ať Willise nebo Forda dosti pokročilo. Ovšem comeback to byl se vším všudy, což platí pro oba filmy… Od teď už se však začnu věnovat jenom Smrtonosné pasti. Čtvrtá podívaná o oddaném bojovníkovi proti terorismu se nese až v megalomanském stylu… Jestli jsem dvojce vyčítal její přílišnou nadnesenost hraničící s velkou nereálností, nevím jak si počínat nyní. John by měl být rád, že se mu podaří zázračně sestřelit vrtulník bez nábojů a on místo toho za několik minut visí nad takřka bezdnou šachtou a pak skáče na letící tryskáč… Tohle není člověk, tohle je další vývojový stupeň Arnolda!! Jenže když přepustím tohle a vezmu v potaz jenom vizuální ztvárnění… Páni! Jak jsem předeslal, video-efekty byly parádní a i s menšími okatostmi (hodně digitální padající most) dodávaly filmu patřičný šmrnc. Vždy jsem u nich doslova jásal! Tohle jsem chtěl vážně zmínit hned na začátku, jelikož akce tvoří nejpodstatnější část a zabírá 70% prostoru… Pak tu máme taky děj. U jedničky a dvojky na složitosti moc nenabral, u trojky se už zlepšili a čtyřka vypadala asi takhle… Ocitneme se v době počítačového boomu, kdy je čip pomalu i v rohlíku, a nestvořit tak námět stavějící na <tom co uvidíte> snad ani nešlo. Zkrátka moc námahy na vymýšlení asi nepotřebovali, ale i tak vytvořili hodně komplexní linie, které ač jsou předpokládatelné, baví a nenudí. Další klad příběhu spočívá v logickém přiřazení partnera k Johnovi. Protože jestli si pamatujete, John moc technický typ není. No, a když si postavíte jednoduchou rovnici o jednom hrdinovi, druhém technikovi, přidáte slušný arzenál, k tomu hodně výbuchů, vzpurného záporáka se spoustou nohsledů, několik kvalitních hereckých výkonů v čele s hvězdou Brucem Willisem + víc než dobrým Justinem Longem a pár hlášek na víc… vyjde vám Smrtonosná past 4.0. Příjemnou zábavu.

Po odstrašujícím letním filmu "Poslední plavky" sem neměl nejmenší chuť pouštět se do tohoto žánru… A přesto jsem Bobulím nakonec neodolal. Ještě že tak, alespoň si budu moci změnit svůj názor na rychlokvašky ala nažeňte lidi do klimatizovaného kina na slátaninu od nějakých amatérů. Už jenom romantická póza laděná do umělečna dělá z Bobulí něco víc. Moc se mi líbila práce kamery, kterou jsem obdivoval nejen při každém přeletu. Co si budeme povídat, malebná krajina dělá divy a na plátně je prostě úžasná, ale i bez ní má kameraman bez diskusí co nabídnout. No a obsahově taky žádné neštěstí. Děj, ač se na to netváří, není vůbec o ničem, ba naopak, k odpočinkové záležitosti je až moc dobrý. I taková sázka na „jistotu“ jakou jsou změny životního stylu, dokážou překvapit. Asi k tomu také přispěla moje neznalost vámi zmiňovaného Dobrého ročníku… takže mi přerod z Pražáka na Moraváka vůbec nevadil. I další klasika o vztazích je pojata velmi vkusně a i když si nějaká klišé neušetří, důvod pro (záporně) kritické ohlasy není. Veškerá tématika je zkrátka na ÚROVNI (!). Ano, tohle slovo jsem u českého filmu dlouho nepoužil, jenže sem se hodí. Ani humorné vložky nic nepokazily. Osvědčené vtípky, notoricky známé, potěší i po padesáté… Možná je nasnadě zauvažovat o tom, že by měl být režisér malinko odvážnější a nejen požívat osvědčené… Těžko říci, jestli se mu to dá zazlívat. Záleží na každém jedinci. Mně tím mírně zaskočil, avšak lepší film zkombinovaný z jiných, než nějaký inovativní brak. Už to nechá být… Závěrem ještě zmíním jeden plus. Celá stopáž totiž utíká pekelně rychle. Ani se mi nechtělo věřit, že už koukám na titulky… Žádnou scénu nijak nerozmazávají, a jakmile splní svůj prvotní účel, jde se na další a takhle téměř pořád… Bobule jsou prostě svěží a nedají šanci výraznému zklamání ani rozčarování. Svým otevřeným koncem dokonce i překvapí. On ukazuje na jasný druhý díl a už se na něj moc těším. Jen doufám, že si to nezkazí. Pověst dvojek snad bude zlomena i v českých krajích…

Cesta tam a zase zpátky

Ani nemusím zdůrazňovat, proč jsem se na to díval, je to jasné. Knížku jsem přečetl asi před 14 dny a velmi se mi zalíbila, proto jsem byl zvědav, jak bude obrazově prezentována v kraťoulinkých 77 minutách. Sice mě odrazoval naprosto infantilní plakát, ale byl jsem skálopevně přesvědčen, že si to nemůžu nechat ujít. Když jsem Hobita tedy zapnul, první co upoutalo mojí pozornost, byla animace… Netvrďte mi, že před 30 lety nešlo udělat něco hezčího. I Včelka Mája je vizuálně působivější a to je co říct! Nečekal jsem zrovna detailně vymakané postavy, jenže zlobři coby divní šimpanzi a základní pozadí jako hory + lesy působili přinejmenším rozpačitě. Další ze záporů je nehorázně osekaný děj. Tohle si knížka vůbec nezasloužila! Ani na jednom stanovišti se nezdrželi víc jak 5 minut… navíc dost podstatností vypustili. Co třeba Medděd? Tohle mi vadilo a dost výrazně. Cesta Bilba vypadala jenom jako ubohé shrnutí. Absolutně nešli ani malinko do hloubky. Nebo třeba nějaké náznaky myšlení? Co vás vede... Celou stopáž představovalo jenom několik úryvků za sebou. Možná si teď ťukáte na čelo, jaké že nároky to kladu na pohádku, ale já se domnívám, že ať už sleduju velkofilm nebo sitcom měl by mít nějaký smysl a mělo by se v něm něco pořádného dít. Jediného čeho jsem se dočkal, jsou většinou přesně odrecitované rozhovory z knihy. Naneštěstí kopčení dialogů, bez toho aniž by byly vizuálně podloženy, jsou zbytečné. Další průser jsou zvukové efekty. U nich jsem se řezal, jak u komedie. Jestli chtěli vyvolat neřízené záchvaty smíchu, povedlo se jim to, ale záměr takový jistě nebyl, takže rozhodně mínus. Zatím jenom a jenom kritizuju. K pochválení však mnoho není. Nejsvětlejší místo je možná hudba. I když dokola opakovaná, takže poslouchat 3/4 času jednu odrhovačku rychle omrzí. Tak já nevím. Hobit je z hlediska kinematografie naprosto bezcenný. Důkaz toho, jak z výtečné knihy se dá natočit odpad. I dětem to musí připadat přinejmenším podivné. Ze slušnosti k předloze nějaká procenta udělím, čili na nulu to není, ale jinak fakt děs. Dej Bůh, aby připravovaný Hobit od Tora byl nejméně 5x lepší.

Jejda, to byla blbost non plus ultra. Stoprocentně nejhorší díl. A přitom udělali počáteční krok dobře. Když Hopkins řekl své definitivní „ne“ další jeho účasti, správně se domnívali, že nejrozumnější bude věnovat se úplnému začátku, kde je Hannibal samozřejmě hodně mladý, takže nemusí nahrazovat Hopkinse někým jiným, což by byla ohromná rána pro každého fanouška (dokážete si představit dospělého Lectera v podání někoho jiného?) Stačilo tedy vymyslet slušnou zápletku a vybrat něco opravdu odporného, co v Hannibalovi probudí jeho horší já… Jenže si házeli jenom klacky pod nohy. Samé chyby a nesmysly, které mi kazily můj dojem. Skoro nic se neobešlo bez nějakého ale. Samotný příběh stojí za starou belu. I já bych dokázal zkonstruovat něco lepšího, než další trapnost o pomstě. Navíc procházení hlavní postavy životními etapami bylo odbité a těžko stravitelné. Zrovna tak i jeho inspiraci asijskou kulturou dost dobře nechápu. Dříve o ní nepadlo ani slovo a teď tohle? Jediné vysvětlení se skýtá v absolutní nepřipravenosti scénáristů. Jenom něco na rychlo spíchli a na přilepšenou předhodili japonskou tématiku. A nejen to. Hudba, režie, herci, akce… Víte co je spojuje? Ani jedna tahle složka není vyloženě povedená, nebo minimálně uspokojivá. A aby toho nebylo málo, nejhůře dopadla atmosféra. Nadával jsem na ni už minule, avšak ukázalo se, že se dá zkazit ještě víc. Aby se někdo bál, nepřipadá v úvahu. Ačkoli se prolévalo celkem dost krve, nikdy neměla scéna patřičné podbarvení. No a tím neutrpěl nikdo jiný než Ulliel. On měl být ten, na kterého se nedá zapomenout, tak jako na Hopkinse z Jehňátek. Jenže byl jenom bezmocná loutka v tomhle kolotoči, kdy maximálně mohl jenom držet krok. Nehrál vyloženě zle, jen je dost nevýrazný, za týden ani nebudu vědět kdo to je. Možná měl málo příležitostí, možná mi jenom nepadal do oka, kdo ví… Abych to uzavřel: Tetralogie o Hannibalovi je pouze průměrný výtvor! Ano, je to tak. Jedinou výjimku tvoří Jehňátka a ty prostě nedokážou zachránit dobrou pověst… Jestli si nějaký díl budu pouštět znovu, tak jenom tenhle.

Tak takhle ale ne. Kvalit prvního dílu to vůbec nedosahuje! Už jenom tím, že jsem byl nadšen jedničkou nasazující laťku snad nejvýš, jak to jen šlo, měla dvojka dost ztíženou roli. Sliboval jsem si od ní tedy minimálně zážitek skoro srovnatelný, a jestli jsem se ho dočkal? Ani náhodu. Udělali z toho frašku. V prvé řadě byla stopáž hrozně přepálená, jelikož neměli co nabídnout. Většinou jsem se jenom nudil a čekal, kdy jako se už něco kloudného odehraje. A když po dlouhých minutách k této vymodlené scéně dospěli, buďto ji zpackali totálně nebo s ní netrefili do mých představ. „Prázdniny“ geniálního pojídače vnitřností udělali přesně tak hnusně, jak jsem teď napsal. K čemu totiž je, že nám ukážou, jak někomu pižlá mozek a pak si na něm spolu s majitelem orgánu pochutná? Úplně nesnáším tyhle bizarnosti, které tam nejsou kvůli ničemu jinému, nežli nás šokovat. Člověk je tvor s vysokou představivostí, tak nám to nemusí ukazovat za každou cenu. Příklady z jedničky si očividně nebrali… Pak děj, jestli se tomu tak vůbec dá říkat, je moc fádní a obehraný. „Hle támhle je Hannibal, že bych ho chytil a vydělal si ta 3 mil. dolarů“… Slibněji vypadala druhá linka, ke své smůle ji však nahodili jen tak mimochodem. I pomsta je vhodnější náplň než dvacet minut dopředu předvídatelné události. Tomu říkáte dobrý scénář jo? Aby toho nebylo málo, i tu Starlingovou přeobsadili. Nic proti Julianne Moor, nehrála špatně, jen už logicky nezapadne do centra dění tak přirozeně jako ta první představitelka. Ještě že nám zůstal A. Hopkins. Nebýt tam jeho… ani nechci domýšlet. 25% dávám jenom za něj. Ukázal, že rozhodně neztratil na žádných svých schopnostech. Byl prakticky stejný, jako dříve, fakt díky. No a další zachraňující faktor je hudba. Zimmer a Bandelt zkrátka umí. I když se tam některé skladby jakoby nehodily, dokázaly navodit výjimečné pocity. Souhrnem: Když to vezmu kolem a kolem, i přes velkou nevoli dám 50%. Proč? Hopkins mi učaroval a kvůli němu nechci být v hodnocení tak přísný. Od Červeného draka už vůbec nic nečekám, nejspíš bude ještě horší…

Nejprve musím vyjádřit své rozhořčení nad tím, jak hrubě odbyli roli Hannibala Lectera. Série je především o něm a tak bych si pro něj představoval trochu více místa. A zase nemůžu nezmínit jedničku. Tam tuhle věc vyřešili šalamounsky, tudíž tak, že sice byl hlavní, ale přesto se neustále neobjevoval. Byl prostě tajemnou postavou v zadu se solidním prostorem. Oproti tomu je zde dohromady na plátně na 5 minut. Takže jsem z něj měl velký kulový… Na druhou stranu můžu pochválit dvě důležitá fakta. Role Starlingové byla nahrazena mužskou postavou. Už bylo načase, pochopili, že s ženou nebudou mít takový úspěch. No a ten druhý podstatnější fakt spočívá v chytrém dějovém zasazení. Trojku strčili vlastně úplně na začátek, čímž Starlingová hned logicky odpadává. Těmihle kroky mi podívanou velmi zatraktivněli. Avšak naprosto neomluvitelný je děj samotný. Vím, že není snadné hledat náměty o další a dalších vadách charakteru, jenže toto individuum mi nesedlo. Jasně, záporák byl celkem zajímavý, jenže ne natolik, aby si udrželi moji pozornost až do konce. Chtělo by to více nečekaných zvratů a hodily by se i nějaké fascinující vysvětlivky okolo onoho „Červeného draka“. I kdyby se třeba Ralph Fiennes stavěl na hlavu, nemohl plnohodnotně zastoupit Lectera. I forma podání mě nedostala. Stará atmosféra je ta tam a nová nijak nevyniká. Strach nahánějící okamžiky nezpůsobí nic víc než krátkodobé cuknutí. Souhrnem: Ani pořádně nevím jaký postoj k filmu zaujmout. Dá se říci, že především převládá rozpačitost z úplně jiné podoby a děje. Možná se snažili evokovat v nás staré vzpomínky skokem v čase, ale i s přispěním herců být spokojen nemůžu. Kdybych očekával normální kriminálku, kterou dávají po desátá, prosím, ovšem aby se zařadil tenhle díl do trilogie, je směšné, jelikož se tam až moc nehodí. Jestli se chcete dívat na filmu o Hannibalovi bez Hannibala, prosím… Dávám stejný počet procent jako minulému dílu. V součtu totiž jsou takřka nastejno, oba mají svá velká pro a proti a oba jsou svým způsobem úplně na prd.