Jethro
Pulp Fiction
Johnny the Dancer
Vše bylo řečeno. Tedy téměř vše. Mezi těmi všemi hláškami, ironií, drsným vtipem, momenty překvapení a vůbec vším, díky čemuž i po vypnutí filmu vám zůstanou vaše oční bulvy asi ještě hodinu přilepené na monitoru se najde jeden momentík,který také stojí za zmínku. A oni si ho vlastně všimli ti, kteří tomuto filmu udělili cenu za nejlepší taneční scénu. Ano, TANEČNÍ SCÉNA!!! Víte, o celém filmu můžete říct, že je vidět jasně rukopis Quentina Tarantina. Kromě právě taneční scény. Úplně vidím, jak si to John připisuje do scénáře. Vždyť dějově, musela tam ta scéna vlastně být? V tu chvíli se z pověstné režisérské židle stává pouze řadové křeslo diváka a veškerá režie těch pár chvil ozvučených (jak jinak) skvělou hudbou spadá do rukou jednoho muže, resp. jeho tanečního umění. Ono, když si dáte do filmu Johnnyho, pak i když se nejedná zrovna o scénář Hříšného tance, prostě nějakou taneční momentku tam musíte dáct. A opět nezklamal ;o) Ale ani Uma, kupodivu se držela, i když chvílemi na tom parketu vyadali jako učitel a prvňačka, tak pověst Johnovi nezhatila. Na to jak v takový moment asi musela být nervózní. Není divu, před Panem Tanečníkem !!! A i když tady už John nebyl zrovna v letech Horečky sobotní noci, báječné, báječné, fakt by to nebyl on bez tý taneční vložky ;o) Vlastně si říkám, jestli je víc herec nebo tanečník. Jasně, hraje víc, ale když přijde na tanec, to by se červenal i Fred Aster ;o) A pak máte samo pravdu, že ten film je hodně o hláškách a taky o hudbě. Ještě jsem nezažil, že by v nějakém filmu byla každičká píseň, každičká melodie s takovým citem pro daný moment vybrána, tak přesně vystihovala situaci. neuvěřitelné. A ty hlášky, zdánlivě hrozně jednoduché, ale v těch souvislostech tak vtipné, nikdy nezapomenu třeba tu o atomových hřibech nebo o Uschim a uších v hov...;o) Johnnyho a Bruce jsme už tehdy samozřejmě znali, ale řeknu vám, že po tomhle filmu jsem si začal vážit především 2 hereckých osobností, jenž svoje kvality dokázali a dokazují i nadále. Těma dvěma jsou pánové Samuel L. Jackson a Harvey Keitel. Nemohu opomenout ani úžasný dabing pánů Václava Vydry a Jana Přeučila. Takže je jasné, že to máme za kilečko a řečeno v anglosaštině: „That was unbelievible!!!“ ;-)
Million Dollar Baby
Samozřejmě souhlasím...
Samozřejmě souhlasím. Naprosto zasloužené ocenění, ale není to přecijen o Oscarech, každý takovýto pozitivní názor od fanouška je více než nějaká zlatá soška, ne? Clint Eastwood, jednoznačně nejgeniálnější režisér tohoto období a jestli ne všech dob. Ty scénáře jsou vždy naprosto promyšlené, precizní, zdánlivě jednoduché, ale přesto tak přemýšlivé, hledající odpověď na věčné otázky, opravdu senzační. Přirovnal bych třeba k panu Zdeňku Svěrákovi v českém filmovém průmyslu. Clint jako herec, to je naprosto stejná kategorie, jasně, že nestárne a to je myslím především jednou věcí. Víte, nejsem herec, ale myslím, že co dělá herce hercem je především jeho výraz. To, proč je mistr Clint takový Pan herec, je hlavně tím, že je to herec snad s největším hereckým výrazem ve tváři, jaký kdy byl. Tady není třeba slov, to stačí opravdu jen sledovat. Slova jsou slova, ale výraz? Ten je někdy všeříkající, vydá za tisíce slov. Morgan Freeman?...Bože, Morgan Freeman!!! Tento bard černošského herectví, největší z největších, jako vždy precizní výkon. A za všechny scény snad pro připomenutí ta debata o ponožkách. Je neuvěřitelné, na jakou úroveň se dá povýšit s prominutím "blbé klábosení o fuseklích". To jsem měl pocit, když se v ten moment spojila genialita a veškeré kouzlo obou herců, ta nadsázka, vtip, ironie a vůbec, že to je snad něco, co tak prostý vynález jako televize prostě nemůže unést, že se prostě roztaví, rozteče nebo vyletí do povětří, co já vím ;-) Samozřejmě tento film stojí kdykoli za shlédnutí a v takový moment se pak jen kocháte a každičkou chvíli jste vděční za to, že aspoň na těch stošestadvacet minut můžete být v této společnosti. Naprosto bez váhání 100 % Mo-gu-sh-le !!! ;-)
Kindergarten Cop
príma
Tedy musím trochu oponovat. Zprvu by se mohlo zdát jako ... "Proboha, co je to za nápad, dát Arniemu takovou roli!!!"...ale když se nad tím zamyslíte, pochopíte, že tady Arnie objevil svoji novou polohu a dokázal všem, že není jen bezhlavým nabušencem, ale skvělým hercem. Dle mě možná jeho nejlepší herecký výkon vůbec. Komediální a romantická úloha ho pak proslavila později ve filmech vedle báječného Danny de Vita, ale podle mě byl právě tento film zlomový a tady jsem si začal Arnolda vážit nikoli jako star, ale jako opravdu vynikajícího herce. Z toho výkonu jsem měl opravdu příjemný pocit, klobouk dolů, Arnie, všechna čest. A přesto, že jsem chlap, musím říct, že nejvíce mě dojala scéna, jak dětem předčítá tu báseň, to bylo velmi uvěřitelné a pak samozřejmě závěrečné scény, ale tak je to americký film, takže se není čemu divit. I ty drsné a přesto tak vtipné úvodní scény, nu tam byl prostě k sežrání, ne? Velmi kvalitní scénář, vynikající výkon vlastně všech herců (děti samozřejmě nevyjímaje, byly úžasné), prima atmosféra, krásná hudba, co tu atmosféru výborně dokresluje, nejradši bych dal tak 150% ;o)
Green Card
Opravdu báječný film
Musím jen souhlasit se všemi předešlými přispivateli. Fantastický film, který věřím potěší každého. Režisér měl opravdu šťastnou ruku při výběru hlavních protagonistů. Myslím, že dnes už toto skvělé dílo můžeme zařadit mezi filmovou klasiku, na která zanechala tolik pozitivního, že na ni nesmíme zapomenout. Souhlasím, že i hudba je výborná, dle mě je úplně nejlepší závěrečná píseň u záverečné scény před titulkami, která není na soundtracku asi jen proto, že nezapadá do instrumentálního pojetí ostatních skladeb, ale která má úžasný rytmus a koneckonců v textu zaznívají ona tak často a ráda v anglosaských zemích používaná slova "Everything is gonna be allright", která touží slyšet nejedna žena a která se také k tomuto filmu tak hodí. Právě tato píseň je podle mě jedním ze symbolů tohoto filmu a díky níž je snadno zapamatovatelný. A to je opravdu dobře ;o)