Nikola9

Bridget Jones's Baby

Málokdy jsme spokojení se zpracováním knihy do filmové podoby, ve většině případů nás zklame. Aby tomu bylo jinak, muselo by se točit podle příručky o maximálně pěti stránkách. Tu si ale nedokážu vybrat. Co se obsahu týče má kniha něco, co film postrádá a naopak. První polovina filmu byla spíše nevýrazná, taková nijaká a kdyby tak i zůstala, hodnocení bych snížila. Naštěstí pak nabrala dech a rozjela to v nám dobře známém Bridget stylu.

Co se týče postav, verze s Jackem je lepší. Citový vyděrač/sukničkář Daniel byl už moc okoukaný, předvídatelný, v první řadě myslel na sebe, pak dlouho na nikoho a pak opět na sebe. Naopak Jack vnesl svěžest. Jeho příjemná milá usměvavá postava mě potěšila, nebyl druhým Danielem. Kdyby Mark Darcy nebyl Markem Darcym, dokážu si Jacka vedle Bridget představit.

Filmy, které můžu vidět stále dokola se stejným nadšením, bych spočítala na prstech jedné ruky. A Bridget série do nich patří. Její maléry, přebíhání od jednoho ke druhému, pan Darcy... pro ty mám a vždy budu mít slabost. Možná časem své hodnocení změním, právě teď jsem ale plná kladných emocí.

Batman v Superman

Už od začátku jsem měla tušení, že spojit takhle velké postavy nepřinese nic dobrého... a nemýlila jsem se. Říká se, že dva kohouti na jednom hřišti se nesnesou, v tomto směru tedy žádné překvapení. Jediné překvapení (samozřejmě nemilé) mě čekalo v pokračování jejich vztahu – takhle kýčovitě tupý zvrat už jsem dlouho neviděla, škoda slov. Ona celá ta jejich nesnášenlivost nedávala smysl, dost chabé na film takové velikosti. Hlavní záporák mi lezl na nervy, jeho hlas, jeho chování, jeho... co tam vůbec dělal? Jeden by řekl, že za tři hodiny postavy poznáme dopodrobna od hlavy k patě, tady ne, nikdo pořádně nedostal prostor, nedalo se je zamilovat ani nenávidět, nebyl čas, přesto se děj vlekl šnečím tempem. Affleckův Batman nebyl špatný (o level depresivnější a trochu moc vážný, ale na to by se dalo zvyknout), jak ale píši, z toho, co nám bylo předhozeno, jsem si žádný pořádný názor udělat nedokázala. Kdyby raději natočili dva samostatné filmy s poutavým dějem, charismatickým záporákem s pořádně propracovaným apokalyptickým plánem na zničení světa a celé to zkrátili o polovinu, byla bych určitě o dobrých dvacet až třicet procent nadšenější.

Martian Child

Nepřipomíná vám tenhle film jiný snímek? Mě ano a to Svět podle Prota... jen v mladším vydání. Oba "návštěvníci" dokázali mluvit se zvířaty (v tomto případě psy), báli se ostrého denního světla (museli nosit sluneční brýle), každý si zaznamenával nové poznatky (Prot k tomu používal tužku a papír, Dennis fotil) a hlavně oba měli na Zemi splnit několik úkolů. Zajímavé že? Tolik podobností a přesto byl každý jiný. I když Martian Child nebyl nijak zvlášť úchvatný nebo nějak extra výjimečný, mě se líbil. Nečekala jsem od něho nic mimořádného, takže mě opravdu mile překvapil. Celý děj byl takový klidný... ne že by byl nudný, ale také nijak zvlášť netlačil na pilu – chvílemi jsem se musela srdečně smát a chvílemi mi div neukápla slza. Obdivovala jsem Davida... dokázal si k Dennisovi najít přes to všechno cestu, snažil se mu porozumět, přistoupil na jeho hru a hlavně to nikdy nikdy nikdy nikdy nikdy nikdy nikdy nevzdal (nejsem blázen jen cituji z filmu). Samozřejmě také obdivuju Bobbyho Comemana, který dokáže v deseti letech sehrát svou roli tak dobře, že by svůj výkon mohl srovnávat se zkušenými o několik desítek let staršími vynikajícími herci. Dítě z Marsu se mi opravdu líbilo a proto nemůžu jinak než ohodnotit ho osmdesátkou...

Bordertown

Když si uvědomím, že Hranice smrti byla inspirována skutečnými událostmi, tak mi až běhá mráz po zádech... pět tisíc obětí! Jsem vážně ráda, že žiji tam kde žiji a ne někde v Mexiku (a už vůbec ne ve městě Juarez). Ze snímku přímo vyzařuje Navova snaha ukázat, jak těžký život prožívají místní obyvatelé - továrny maquiladoras, těžká práce, nezájem policie, korupce - tohle všechno a ještě mnohem víc drama ukrývá. Troufnu si říct, že ztvárnění příběhu bylo docela dost přesvědčivé... Někdy bývají filmy podle skutečnosti dosti nezáživné ale tenhle dopadl slušně. Pro diváky se naskytla celkem zajímavá, poutavá, záživná, místy až mrazivá podívaná (zvláště jak se Teresa sama vyhrabala z vlastního hrobu)... Jediná věc, která mě ale docela dost zarazila byla ta, že nechali španělsky mluvící postavy bez překladu. Mohli přece použít buď dabing, nebo když nechtěli pokazit efekt z cizí řeči, tak titulky. Kdyby šlo třeba jen o pár slovíček, tak neřeknu, ale celé rozsáhlé monology jen v originále (zvláště při rozhovoru Diaze s policisty a v mnoha dalších)... zbývalo mi, jen si text domýšlet, což filmu ubralo na kvalitě. Jinak ale, až na pár maličkostí, se snímek na osmdesát procent povedl... doporučuji ;)

A Good Yaer

Dobrý ale nudný... příjemný ale nijak zvlášť zajímavý... Když jsem mrkla na hodnocení tohohle snímku, docela jsem byla překvapena. Na to abych film ohodnotila 80 a výše procenty, mě musí něčím oslovit a alespoň něco ve mně zanechat... a jelikož ve mně Dobrý ročník zanechal opravdu ale opravdu málo, mé hodnocení bude směřovat k sedmdesátce. Upřímně řečeno, největším lákadlem byl v tomto případě jednoznačně hlavní hrdina. Kdyby se postavy arogantního a světem znuděného burzovního makléře nechopil zrovna oscarový Russell, asi bych s velkou pravděpodobností na A Good Year nekoukla (no, možná koukla ale rozhodně ne tak natěšeně). Krom několika Maxových vzpomínek na dětství, vyválení se v bahně a krásného francouzského venkova, snímek neobsahoval nic originálního. Nic co by mě něčím překvapilo. Film byl navíc tak jednoduchý, že u něj člověk nemusel nažhavit jediný mozkový závit. Ani jedna jediná scéna nebyla nijak zkomplikována (což je myslím škoda, protože příběh to byl dobrý, jen z toho vymáčknout něco víc). Po shlédnutí mě ani moc nepřekvapuje jeho nízký výdělek. Režisér i hlavní představitel Gladiátora se tímhle dílem moc nepředvedli. Škoda :(

The Prestige

Po Iluzionistovi (2006) jsem se konečně dostala i k Dokonalému triku (2006), což už jsem měla v plánu nějaký ten pátek... Kdybych měla oba filmy srovnat jak z dějového či herecky sehraného hlediska, bylo by to pro mě dosti těžké. Oba filmy se totiž velice povedly. Ale protože mám ráda herecké výkony Hugha Jackmana, tak bych přece jen o něco více vyzdvihla napínavější Dokonalý trik. Každá minuta byla zajímavá a poutavá. Tohle se Iluzionistovi zas až tak nepovedlo...ten sice vynikl svým překvapivým koncem ale občas se tam vyskytla nějaká ta nudnější pasáž. Na rozdíl od něho The Prestige neobsahoval zdlouhavé scény a příjemně a hlavně tajuplně to odsýpalo. Předvedené kouzelnické triky byly až neuvěřitelně přesvědčivé (aby taky ne, když oba hlavní aktéři pracovali pod vedením zkušeného Davida Copperfielda a několika dalších iluzionistů). Jediné, pro mě jako chovatele opeřenců, nepříjemné pokoukání byl trik s kanárem a holubicí (to sem se až otřásla). Ale jinak by se dalo říct, že byl film takřka dokonalý. Pozorně jsem sledovala a nenašla na něm jedinou chybu. Musím velice ocenit i to, jak si bratři Nolanovi pohráli se jmény hlavních postav. Jejich iniciály (A. B. a R. A.) totiž tvoří začátek kouzelnického zaříkadla abrakadabra. A tohle je jen špetka z toho, co v sobě Dokonalý trik opravdu ukrývá...stačí se jen pozorně dívat a tiše naslouchat.

Win a Date with Tad Hamilton!

Vypadalo to, alespoň podle upoutávek, že by Rande s celebritou mohlo ukrývat zajímavé pokoukání a mohlo by mě celkem dobře bavit. Romantická komedie má přece navodit příjemný pocit, dobrou náladu a měla by člověka zaujmout. Jenže jediné, co jsem z tohohle snímku pociťovala byla nuda...nuda od začátku až do konce. Celý film byl ještě k tomu hrozně předvídatelný…. Nebyla zde jediná scéna, která by mě něčím překvapila. Herecké výkony mě také nijak nepřesvědčily a abych byla upřímná, Kate Bosworth mě zrovna dvakrát do oka nepadla. Nemluvě o jejím hereckém partnerovi J. D. Duhamelovi. Jediný, pro mě celkem přijatelný herec, byl Topher Grace (docela mu to jeho hraní věřím a doufám, že časem dostane více prostoru k tomu, aby mohl ukázat, jaký talent se v něm opravdu skrývá). Luketicovo rande mě prostě nijak zvlášť nezaujalo a doufám, že jeho budoucí tvorba bude o něco (hodně) kvalitnější...

Big Nothing

Musím s příspěvkem Juniora187 (kousek pode mnou) jen souhlasit. Také mi dělalo velké problémy zkousnout dabing Davida Schwimmera. Kvůli téhle, pro mě dosti zásadní skutečnosti, mé hodnocení nebude zas až tak velké, jaké by si možná snímek zasloužit dostat. Jak tak čtu ostatní názory, tak by se dalo říct, že v podstatě souhlasím se všemi. V poslední době jsem nenarazila na nic kloudného, takže tahle černá komedie byla pro mne příjemnou změnou. Když se zaměřím na samotný děj, tak nenacházím vůbec nic, co by se mu dalo vytknout. Nenašla jsem jednu jedinou scénu, která by se dala označit na nudnou Když už to vypadalo na klidnější tempo, opět se našla nějaká překážka, nejčastěji další mrtvola, která všem třem zase přidělala kupu starostí a my měli na co koukat. Druhý Andreaův výtvor není nic zas až tak mimořádného ale dobře se na to kouká, člověk se u toho uvolní a chvílemi i dobře pobaví…

Sorority Boys

Po prvních třiceti minutách nudného sledování mi došlo, že jsem asi opět při výběru komedie šlápla vedle. Další půlhodinka se naštěstí trochu polepšila a troufnu si říct, že byla o něco poutavější. Zbytek filmu se už dal nazvat celkem služným. K hereckým výkonům bych dodala jen to, že od téhle trojice - Watson, Rosenbaum a Williams - bych čekala něco lepšího...rozhodně něco více zábavnějšího/zajímavějšího a hlavně inteligentnějšího. Když to tak shrnu, tak Wolodarský snímek postrádal jakoukoliv originalitu...nápad obléknout tyto tři do dívčích šatů a předstírat, že se už tak narodili se mi zdá až moc ohraný...Vtipných scén tam bylo na komediální film směšně málo. Věřím, že mladší publikum se u toho řezalo smíchy...ostatně můj bratr řezal...jenže mě to zase až tak vtipné nepřišlo. Ale abych to alespoň trochu vyvážila tak musím uznat, že jsem viděla mnohem horší filmy a když nad tímhle nebudu moc přemýšlet, tak tu šedesátku za ty bláznivinky a lepší druhou polovinu přece jen dám...

The Negotiator

Vždycky mě fascinovala práce vyjednavačů...někomu přeskočí, pro něco bláznivého se rozhodne a hlava nehlava s hordou rukojmích jde za svým. Pak přijde na řadu školený vyjednavač a po několikahodinovém smlouvání, přemlouvání a klábosení o počasí to dokáže dané osobě rozmluvit (samozřejmě v tom lepším případě)...tak tomuhle říkám dobrá práce! Když se téhle role zhostil i K. Spacey, tak jsem s velkou nedočkavostí odpočítávala minuty do začátku. Tento herec dodává svým chováním a pochyby do postav určitou tajuplnost (viz Prot – kdo viděl, ví o čem mluvím!)…a i když některé filmy s ním nepatří zrovna k těm nejlepším, tak díky jeho výkonu a určitému kouzlu, které z něj vyzařuje se z obyčejného díla stane něco čemu se dá říct povedený, ba dokonce i nadprůměrný snímek (většinou). Ani Vyjednavač není výjimkou. Od okamžiku, kdy se tam objevil, film nabral na ještě větší síle. Zde jsem se ale krom Spaceyho setkala s celou řadou pro mě opravdu dobrých herců - S. L. Jacksonem počínaje a R. Taylor končeje...Snímek do svých 139 minut vsákl jak napětí, akci tak i struhující děj plný nečekaných zvratů - od samého začátku až do úplného konce jsem byla napnutá jak struna. The Negotiator lze shrnout do dvou slov: velice vzrušující...

Mílius Neviňátko

Spláchnutej se mi moc líbil a řadím ho k něm lepším animovaným filmům! I když si snímek na sebe nedokázal vydělat tak myslím, že DreamWorks a Aardman odvedli velice dobou práci, když spojili síly a vpustili do světa tak příjemný, zábavný, roztomilý komediální snímek. V tomto příběhu ztvárnil hlavního hrdinu jeden zhýčkaný myšák, žijící v poklidném ničím nerušeném lidském doupěti - až sem je to průměrný nijak výjimečný snímek. Zajímavě to začíná až ve chvíli, kdy ho jeho nekamarád spláchne do záchodového odpadu. Vodní vír Rodda přenese do světa dobrodružství a diváka do světa bláznivých situací a povedených hlášek. Ani hudba ve filmu nechybí – tu si vzala na starost parta slimáků (z jejich tlamiček zazní mé oblíbené Don't Worry Be Happy či Mr. Lonely). Film je vhodný opravdu pro všechny věkové kategorie a pro navození dobré nálady je Spláchnutej jak dělanej!

La Plus belle victoire

Bylo mi sděleno, že Wimbledon není nic extra a tak jsem od něj taky ani žádný zázraky nečekala. Za sebe ale můžu říct, že jsem byla touhle romantickou komedií skutečně mile překvapena. Připouštím, že snímek není zase až tak zvlášť úchvatný ale celkem milý a příjemný – takový lepší průměr, který neurazí. Přiznám se, že jsem o tenis nikdy nejevila žádný zájem a tenhle sport šel úplně mimo mě ale po shlédnutí Wimbledonu připouštím, že není tak nezáživný jak jsem mylně předpokládala - rozhodně má něco do sebe! Všechny ty tenisový turnaje byly tak přesvědčivě natočeny, že to filmu dodalo velkou atraktivnost a poutavost. Trošku mě překvapil fakt, že celý snímek byl natočený bez tenisových míčků. Jak prozradili režiséři (mimochodem byli to titíž pánové co dali dohromady takové skvosty jako je Láska nebeská, Deník Bridget Jonesové či Notting Hill) tak výkony hlavních hrdinů s opravdovými tenisáky byly prý tak nevěrohodný, že se filmaři rozhodli raději veškeré míčky přidat až na samotném konci pomocí počítačové techniky.

Transporteur 2

Trochu jsem měla obavy, že oproti jedničce bude pokračování dost slabé (jak to tak povětšinou bývá) ale nebylo – Jason nezklamal. Statham se do Kurýra opět pustil s velkým zápalem a bylo vidět, že je mu role Franka psaná na míru. Tak jako v jedničce tak i zde film překypoval akcí, rychlými auty, partou zákeřných zloduchů, jednoduchým dějem – prostě akčňák se vším všudy. Podle tohohle výčtu to vypadá jako kdyby byly oba dva filmy na chlup stejný ale přece jen se tenhle v něčem lišil. Ve dvojce se setkáváme s Frankovou lidštější stránkou – věřte nebo ne ale náš neohrožený hrdina se sblíží s šestiletým klukem... Jediné, co mi přišlo už trošku moc přehnané, tak to byl výkon Kate Naute a vlastně celá ta její postava (tím přehnané myslím její kostýmy, akční scény, chování…). Doufám, že režisér Olivier Megaton, který se ujal trojky, bude pokračovat ve šlépějích svých předchůdců a konečný výsledek bude zařazen mezi ty lepší/kvalitnější filmový novinky.

The Bone Collector

Jelikož si Sběratele ještě celkem živě pamatuji, tak jsem tentokráte měla v úmyslu film vynechat a místo něho si pustit něco dlouho odkládaného…Jenže, to bych nebyla já abych se nemrkla na začátek. No a pět minut stačilo na to, aby mě Sběratel opět vtáhnul do děje. Lincoln Rhyme je velice zajímavá postava, která je bohužel (možná bohudík) závislá víc než na svalech na svém mozku. S tím co nezvládne mu pomáhá Amálie Donaghyová (v knize Sachsová) - spolu vytvářejí velice dobrý a sehraný tým, který nezastaví ani masový vrah. Denzel Washington si za ztvárnění Rhyma právem zaslouží sto procent. Angelina Jolie mě už tak nenadchla a proto jí dám lepších šedesát. Takže suma sumárum celkový výsledek je osmdesátiprocentní. Souhlasím s Oluskou, že kniha je mnohem mnohem lepší a propracovanější ale i tak mám tenhle film ráda a řadím ho mezi kvalitní thrillery.

Wicked

Hm…tak to jsem zase jednou naletěla! Julia Stiles mi nikdy ve svých rolích nevadila ale zde jako Ellie Christianson mi byla silně nesympatická,... podle mě jí tahle role vůbec neseděla. Chvílemi mi snímek hrozně lezl na nervy až jsem měla sto chutí to vypnout. Doufala jsem, že ke konci to bude třeba lepší a konečně se to obrátí v něco snesitelnějšího ale bohužel – konec na tom všem byl asi ten nejhorší. Svůdná touha ve mně vůbec nic nezanechala a celkový dojem z filmu je asi tak desetiprocentní.

Když se o Rukojmích začalo mluvit, bylo mi hned jasné, že si tenhle film prostě nemůžu nechat ujít. Proto jsem si ho teď také snažila maximálně užít. Snímek se mi hodně hodně líbil ale přece jen mu do té stovky něco málo chybělo. Bruce Willise je vynikající herec a pro mě představuje prototyp akčního hrdiny. Jeho herecký výkon (ať už v podání Johna McClana, Tulipána či Davida Addisona) na mě působil vždycky stoprocentně, takže v něm rozhodně žádný zádrhel nevidím. Snímek byl napínavý, akční, živý,… takže jako thriller splňoval zdá se také vše. I práce s kamerou byla mimořádně povedená. Tak možná to celé zavinila ta nedokonalost v detailech či spíše nedomyšlenost – nejde mi totiž do hlavy ta nečinnost všech těch policistů. Například v momentě, kdy Jeff šlohne sanitku nechápu, že si toho nikdo kolem nevšiml. Před vilou stojí celá "garda" a jediný, kdo v závěru bojuje se zloduchy je osamocený Jeff. Kam všichni zmizeli? Uznávám ale, že na teprve třetí režisérův výtvor vznikl nadprůměrný akčňák s nadprůměrným hlavním hrdinou!

Freaky Friday

Od tohohle filmu se záměnou osobností jsem moc nečekala. Myslela jsem si, že tolikráte omílaný děj už ani nemůžu ničím novým překvapit. Chyba – překvapil! Nejvíc mě dostávaly pubertální úlety Jamie Lee Curtis. Díky tomu, že obě hlavní role byly tak odlišné – psycholožka upjatá, konzervativní,…dcera hádavá, roztěkaná,… docházelo celkem často k hodně bláznivým situacím, které mě skutečně pobavily a u kterých jsem se docela dost nasmála.

Tak takhle zkažený film už jsem dlouho neviděla. Chvílemi mi to přišlo jako parodie na Spielbergův Jurský park či Hvězdnou bránu a kdo ví na co ještě. Na Lovce jsem se těšila hlavně kvůli těm dinosaurům – kdybych ale věděla, že tam bude jen jeden a to jen na začátku, tak bych nebyla na film tak natěšená. Celé se mi to zdálo hrozně naivní a směšný. Ani herecké obsazení mě nijak zvlášť nenadchlo (vlastně vůbec nenadchlo!). Tenhle film mezi mé oblíbené rozhodně patřit nebude!

Wedding Crashers

Dobkinova komedie o dvou kamarádech, kteří obrážejí nejrůznější svatby jen aby si pořádně užili a ulovili pár holek se mi skutečně líbila. K tomu všemu mají vytvořena i svá vlastní pravidla, jichž se striktně drží a která jsou mimochodem velice zajímavá. Příběh byl nenáročný a samotný děj měl celkem dobrý spád. Oba dva hlavní protagonisté se vzájemně doplňovali a vnesli do téhle romantické komedie dost vtipných situací a vydařených hlášek („dobře, udělám ti bicykl ale neudělám to rád!“). Musím říct, že jsem se docela dobře bavila a ráda se na Nesvatbovi zase někdy podívám.

Notting Hill shrnu asi takto: vydařené herecké obsazení (Granta si ani nedokážu představit v něčem jiném než je romantická komedie – ať si kdo chce co chce říká tenhle žánr mu prostě sedne!), povedený scénář (žádné zbytečně ukecané scény nebo nelogický děj ale jednoduchý příběh s lehkým britským vtipem), příjemná londýnská atmosféra (čtvrť Notting Hill je okouzlující a celé to prostředí, kde se skoro vše odehrává je klidné a to mi vyhovuje), vynikající soundtracky (písnička When You Say Nothing At All od Keatinga, která zde bohužel zazněla jen dvakrát, je opravdu moc hezká a do tohohle snímku se hodí),….I když se mi Notting Hill líbí a ráda se na něj kdykoliv znovu podívám tak mu nemůžu dát nejvyšší hodnocení ale ohodnotím ho lepší osmdesátkou.

Atonement...

Když mě kamarádka navrhla, že bychom mohly jít na Pokání do kina tak jsem si nebyla jistá, jestli mě tenhle druh snímku dokáže vůbec zaujmout. Teď jsem ale ráda, že mě na Pokání nakonec vytáhla ;). Tohle romanticko-válečné drama o nešťastné lásce zaujme a vzbudí pozornost snad u každého (alespoň u mě rozhodně vzbudilo)! Herecké výkony všech na mě působily hodně zdařile. Díky tomu, že Keira Knightley odmítla roli Briony a místo toho ztvárnila hlavní postavu, dala šanci předvést jaký herecký talent se v ní opravdu skrývá. James McAvoy roli Robbieho sehrál také vydařeně a přesvědčivě. Děj příběhu byl velmi poutavý a tím, že si režisér pohrál s časovou posloupností některých scén byl tak trochu neobvyklý. Konec byl pro mě takovým překvapením, že jsem se neudržela a když začaly titulky tak můj první dojem z filmu zněl: „týýjoo!“ (chyba byla, že jsem to řekla celkem dost hlasitě)

Flatliners

V poslední době se mi stává, že když si vyberu nějaký film, kde je plno známých herců tak děj popravdě nestojí na nic. U Hráčů to ale neplatí – škoda jen, že jsem to zjistila až po tolika letech. Joel Schumacher zvládl do tohohle thrilleru snoubit napětí, tajemno, drama, nadpřirozeno … prostě všechno to, co mě baví a zcela jistě mě dokáže připoutat k obrazovce. Už jsem viděla docela dost filmů s tímhle tématem a musím říct, že Schumacherovo ztvárnění posmrtného života je hodně zajímavé a povedené. No a že se tenhle film vydařil jsem zjistila hned po skončení, když jsem šla spát – nejenže jsem měla takový zvláštní pocit ale především se mi v hlavě honily nejrůznější otázky…

Driven

Formule je jeden z těch sportovních filmům (odehrávajících se v prostředí automobilových závodů) na který se dokážu dívat od začátku až po konec. Přemýšlela jsem, co bych tak snímku vytkla ale nějak jsem na nic zásadního nepřišla. Stallonemu role veterána Joea Tantoa docela sedla (jelikož dílo vzniklo podle jeho scénáře tak si Joea napsal přímo na tělo a dokázal ho ztvárnit celkem slušně). Herecké výkony ostatních také nebyly nijak špatné. Snímek obsahoval dost dramatických scén prošpikovaných adrenalinem, takže ani děj nijak nevázl... Formule se docela povedla a proto jí dám lepších sedmdesát procent

Along Came a Spider

James Patterson je autorem deseti detektivek v nichž vystupuje postava Alexe Crosse. Bohužel ale jen dvě z nich byly určeny divákům. Jak Sběratele polibků tak Pavouka mám ráda a myslím si, že je velká škoda, že podle předlohy byly natočeny jen tyhle dva příběhy. I zde se setkáváme s Morganem Freemanem, který se pouští, ač nerad, do dalšího zapeklitého případu – tentokrát se ale jedná o únos dítěte. Freeman je vynikající herec a do role psychologa se perfektně hodí. Jako pavouk je hodně dobrý psychothriller, kde do poslední chvíle nevíte kdo za tím vším vlastně stojí. Jelikož jsem tenhle film už viděla po několikáté a pokaždé se mi líbil (děj pro mě nebyl tedy ničím novým) tak i přesto jsem se na něj těšila a až ho budou dávat znova tak si ho (pokud nezasáhne vyšší moc) nenechám ujít.

The Fountain

Psát názor na Fontánu je pro mě dosti těžké, jelikož na mě snímek působil velmi zvláštně... Budu ho muset shlédnout ještě jednou či dvakrát, abych ho mohla později někam konkrétně zařadit. O čem ale není pochyb je skutečnost, že Fontána je nádherný milostný příběh dvou bytostí. To co se vytvořilo mezi Tommem a Izzi byla ta nejčistší láska, která může vzniknout snad jen ve filmu. Darren Aronofsky na mě svým dílem působí tak, že ať žijeme v jakékoli době a na jakémkoli místě, tak smrt - ať chceme či ne - vždycky zvítězí. Každý ale snímek můžu pochopit úplně jinak a v tom také tkví jeho kouzlo. Fontána je první co jsem od Aronofského viděla a po tom co jsem si přečetla o jeho další tvorbě je režisér asi právem označován za filmového génia. Po shlédnutí snímku můžu s klidem v duši říct, že Hugh Jackman je skutečně herec s velkým H. Za tuhle trojroli, kterou zde tak procítěně ztvárnil si zaslouží moje velké uznání... Režisér měl celé dílo hodně promyšlené protože ani po vizuální stránce nezahálel (tak například v momentě, kdy Tommy se zoufalstvím v očích pozoruje měsíc, kouká vlastně na detailní záběry chemických reakcí podmořských mikroorganismů – jak jsem se později dočetla). Jak už se zde zmínil JimMorrison, tak je Fontána hodně umělecký film a já bych dodala, že ať už se zdá jakkoli neobvyklý, že by si ho neměl nikdo nechat ujít.