junglegirl4
Titane
Bizarní vítěz Zlaté palmy v Cannes
Prvních 15 minut je smrští obrazů plných násilí, nahoty, krve i jiných tělních tekutin ve velmi naturalistickém podání. Hlavní hrdinka je psychopatka, která zcela náhodně vraždí, zároveň se potýká s nechtěným těhotenstvím a projevuje se zvláštním fetišem k automobilům. Po úvodní fázi filmu se živelná podívaná uklidní a začne se odvíjet příběh. Osud hrdinky se protíná s mužem, který je zcela pohlcen ztrátou svého syna a bezhlavě se pokouší naplnit své pocity prázdnoty až zcela absurdním způsobem. U filmu nemůžete přemýšlet nad logikou, právě proto šla u mého hodnocení procenta dolů, snímek je o emocích a vnitřním světě hlavních postav, které jsou obě psychicky narušené. Hlavní hrdinka má v sobě ženské i mužské prvky, jako žena je nelítostná, vyšinutá, ale zároveň atraktivní. Jako muž postupně dokáže projevovat i lásku. Body nahoru za hudební doprovod filmu. Některé morbidní scény se tak stávají až komickými právě kvůli výběru hudby, to scénu odlehčuje a potrhuje absurdní momenty. Kladně hodnotím herecké výkony obou hlavních postav. Ze sledování filmu mám opravdu silný zážitek způsobený směsicí vjemů z bizarních nápadů autorky a také proto, že mnohé scény jsou opravdu pro otrlé a chvíli trvá, než je z hlavy dostanete. Možná právě to byl záměr režisérky.
The Danish Girl
V dobrém i ve zlém (s láskou Gerda)
Snímek jemným způsobem zachycuje vnitřní svět nebo snad výstižněji trápení mladé dvojice. Muž zjišťuje, že se narodil v nesprávném těle a nemůže již být své ženě oporou, kterou v něm jako v manželovi stále hledá. Žena svého muže miluje bezpodmínečnou láskou a podporuje jej, i když tím o něj přichází. Dějová linie je velmi úzce soustředěna na tuto dvojici, není zde mnoho dalších postav a lze říci, že se zde nerozvíjí další příběhy, nečekejte momenty překvapení. Podstatou filmu je totiž práce s citlivou kamerou a orientace na vnitřní pocity postav. Prostředí je nádherné, zavede nás nejen do historické Kodaně, ale také do nádherných pařížských secesních interiérů.
Borgman
Ovládnu tvou mysl,ovládnu tvůj osud
Snad neznám film, který by lépe charakterizoval svůj žánr - mysteriózní horor mluví za vše. Horory popravdě nevyhledávám, ale tento kousek není slátaninou příběhů krve, masek a všelijakých zombie karikatur. V celém snímku v jádru neopouštíme prostředí jednoho rodinného života. Života, který probíhá zdánlivě běžným způsobem, dokud jej nenaruší návštěva "magického" starce. Člověka, který dokáže měnit myšlení jiných lidí. Vyvolává tak rodinné rozepře zdánlivě bez svého přičinění. Sleduje pouze své vlastní zájmy s doslova robotickou apatií vůči citům ostatních.
Při sledování filmu jsem nejvíc ocenila jednotlivé momenty, které jsou natočeny velmi poutavě a často nepředvídatelně. Jako celek pak tvoří propracovaný dějový záměr, který však svou nezvyklostí může zůstávat nepochopen. Je třeba mít stále na mysli, o jaký žánr se jedná. V opačném případě by snad divák mohl mít sklony kritizovat nezvyklé jednání postav, mohl by propadnout pocitu marného hledání odpovědí a snad by mohl být pohoršen z ne pro každého uspokojivého závěru. Různé scénáristovy záměry se nabízejí, avšak prostory k úvahám rozhodně nechybí.
Broken Flowers
Domeček pro panenky
Existuje opravdu velký počet filmařů, kteří se domnívají, že ve filmu se musí neustále něco dít. Jim Jarmush má úžasný dar vytvořit snímek, který na první pohled působí lehce nostalgicky, avšak ve skutečnosti hraje každá vteřina svou roli. J. J. nám dává prostor k úvahám a vlastní imaginaci. Využívá symbolů, vzájemné propletenosti i nevázanosti. Bill Murray, který byl velmi trefně zvolen na post hlavního hrdiny Dona, má na tváři věčně strnule neutrální výraz, který snad občas působí lehce utrápeně nebo flegmaticky. Těžko mu číst z tváře. Přesto se domníváte, že přesně víte, co prožívá. Možná si to myslí i kamarád, který sedí vedle vás na pohovce, ale vsaďte se, že se dívá na Donův svět zas trošku z jiného úhlu. Takové už je kouzlo nezávislého filmu. Představte si, že máte kamaráda, který se zcela nadchne pro plánování vašeho výletu do vaší vlastní minulosti. Dostanete od něj podrobný popis hotelů, kde budete přespávat, seznam všeh důležitých zastávek, všelijaké mapky, včetně dobré muziky na cestu....zkrátka stačí jen vyrazit. Samozřejmě, že riskujete úvahy "co by...kdyby", ale vážně se tím necháte zastrašit? A teď k té mé metafoře s domečkem pro panenky....díváte se dovnitř a pozorujete jednotlivé pokojíky. Vidíte do ložnice a skokem do koupelny, která je o několik poschodí výš. Podobně prochází Don jednotlivými zastávkami své minulosti. Není to zvláštní, jak se lidské životy mění? Don je hrdý muž, který umí přijímat život, jak přichází. Myslím, že nelituje žen, které opustil. Na svém "výletu" figuruje spíš jako pozorovatel života žen, ze své minulosti. Na myšlence, že pro Dona není ústřední, aby našel matku svého údajného syna, mě utvrdila návštěva náhrobku zesnulé Mischel. (tam přeci syna nehledal;-) J.J. je odpůrcem rušivých elementů a vůbec všeho, co by mohlo ovlivnit volný tok myšlenek diváka. Kromě toho, že Don opravdu netrpí výbuchy emocí, které by se na nás valily z televizního přijímače, učinil ještě jednu věc. Pro větší objektivitu zcela vypustil podbarvení hudbou....(vyjma darovaného CD na cestu - zkrátka žádná uměle vpašovaná muzika;). Svůj nenápadný význam má i Donova televize - skrytá symbolika jeho života. Na začátku Don sleduje film o Don Juanovi, na konci animovaný seriál. Jakoby seriál říkal: "Tvůj život je jedna velká groteska."
Jay and Silent Bob Strike Back
úder vrácím já!:-)
"Jsem alergická na buráky", řekla Marry. "Jedla si je vůbec někdy?", zeptal se John. Marry mlčela, přece ví, že buráky jíst nesmí. "Vyzkoušej burákové máslo", řekl s nadšením John. Marry si namazala chléb burákovým máslem a ještě ten večer se jí tvář osypala drobnými flíčky. "Říkala jsem ti to", rozčilovala se Marry. John na to nic neřekl. Věděl, že do druhého dne zmizí vyrážka z Marryina obličeje a že jeho družka konečně bude vědět, jak buráky chutnají.... ....chci říct, že se stačí podívat na poster a víte hned, jak buráky chutnají. Přiznám se, že tento film rozhodně není moje volba, nicméně burákové máslo jsem ochutnala. Ještě pořád mám na obličeji tu vyrážku, ale vlastně jsem ráda...proto těch 10%. Myslím, že o to víc, si budu cenit jiných filmů na nejrůznější témata. Nabízí se otázka, pro jakou skupinu diváků se natáčí takové filmy, jako je právě tento? Pro diváka jehož slovník je pevně přelepen páskou s nápisem "censured". Pro diváka, který nejenže nehledá nic hlubokého, ale dokonce vůbec nic, co by si mohl odnést. Pro diváka, který marně čeká na další díl Scary movie. Pro diváka, který chce jen trochu burákového másla.
Das Leben der Anderen
za hranice povědomí
Velmi zajímavý film. Film tak trochu na hranici s dokumentem. Nasadí vám pod kůži štěnice a vaše protirežimové myšlenky vám takřka zabavují dříve, než se stačí utvořit ve vaší hlavě. Pečlivě je sešívají k sobě ocelovou nití a šijí z nich svěrací kazajku. Hádejte pro koho. Nyní jste zajatcem, žijete ve východním Německu.... Dlouho jsem neviděla takto pěkně zpracovaný film s obdobnou tématikou. Snímek má totiž příběh a nechybí napětí. Jak to asi s panem Dreymanem dopadne? Politika, vztah dvou lidí, věrnost, kariéra, svoboda, vzpurnost, myšlenky na budoucnost a mnohem víc. Zajímavá je i postava pracovníka STASI. Ve své profesi je takřka na vrcholu, nadřízení si ho cení. Takový člověk musí být cynický až za hrob. Jeho charakter prochází několika změnami. Staví se do role doslova nezávislého pozorovatele a nakonec se projevují i jeho dosud utajené empatické sklony. Otázkou zůstává, jestli se člověk jako on, dokáže takto změnit. Změnit? Třeba byl vždycky takový, alespoň někde uvnitř. Nejen tento muž, ale i ostatní nejsou plochými schránkami, jakými nás čas od času filmaři krmí. Můžete v nich číst a prožívat jejich život. Konečně máte před sebou film, který musíte vidět až do konce. Podtženo a sečteno, dávám silných 70%.
Catch Me If You Can
Ďábel nebes
Neodolala jsem a již potřetí jsem se nechala, spolu s Tomem Hanksem, tahat za nos pilotem, právníkem, lékařem a především králem psychologie. Právě schopnost, pracovat s psychikou svou a jiných lidí, tvoří kouzelné jádro celého snímku. Frank je člověk, který nehledí na budoucnost. Prostě ho něco napadne a okamžitě svůj nápad zrealizuje. Frank sebou nikdy neplácá v temném prostoru. Nic ho nezaskočí a dokáže obdivuhodně rychle regovat na jakoukoliv situaci. Frank je chlapec, který jen potřebuje získat nějaké peníze, ale také svým způsobem touží po dobrodržství. Na místě ho obvykle nic nedrží, Frank má rád změny. Frank se nebojí riskovat. Frank vždycky mluví pravdu. Je totiž o svých lžíš natolik přesvědčený, že o nich dokonce sám nikdy nepochybuje. Obdivuhodné je, s jakou okamžitostí je toho schopen. Frank nelituje svých skutků, žije teď a tady.
Kontroll
Film, který umí….
…100% zanechat dojem, a to ať už jakýkoliv. Klaním se před začínajícím režisérem, který dokázal natočit něco perfektně hrbolatého se spoustou záhybů, a ne tupý plochý disk, po kterém se svezete a druhý den o tom nevíte. Na tyhle revizory jen tak nezapomenete a věřte, že až nějaké potkáte v metru, budete se na ně od teďka dívat úplně jinak;). Už vás asi napadlo, že to ve své profesi nemají jednoduché, ale po pozření tohoto opravdu realistického zážitku, si jich snad začnete i vážit. Není to povolání jako každé jiné, to rozhodně ne. Jaké to je? Většina lidí se vám snaží vyhnout, dívají se na vás jako na největšího somra, když chcete zkontrolovat, zda cestující mají jízdenku…. záleží na tom, na koho narazíte. V lepším případě vám dotyčný nadává, v horším rovnou jednu vrazí. Nimród Antal se nám to všechno snaží sdělit v opravdu naturalisticky zpracovaném snímku, který se kompletně odehrává v prostorách metra s dobře známými ruskými vlakovými soupravami…budete si připadat jako doma:)) Drama, thriller, jistá dokumentárnost, lidská tragédie, akce, napětí, mysterióznost a surrealismus skloubený s vtipem, není to prostě dokonalé? Jemnějším povahám radím uvázat si šátek přes oči a zacpat si uši:) (to druhé platí jen pro ty, kteří hovoří maďarsky:-) Snímek je též orientovaný na psychiku. Mluví k nám, a to je dobře! Být revizorem, neznamená nemít na nic společensky významnějšího. Hlavní hrdina Bulcsú je ukázkou člověka, který se už prostě nechce za vším honit, natož být pohlcen jako ostatní. Z metra nikdy nevychází, neboť z pekla vás vyvede jen anděl. Toť praví skrytá symbolika tohoto kultovního filmu. Drsné charaktery, prach, špína, krev a jiné člověkem produkované tekutiny, to všechno a ještě mnohem víc. Jízdenku prosím!
Taxidermia
Pro žaludky z oceli….
Další z filmů, které přinutí přemýšlet. Přiznám se, že nic podobného jsem snad ještě neviděla. V prvé řadě musím ocenit práci s kamerou, která byla v některých momentech zcela oslnivá. V příbězích panuje lehká provázanost, a tak pouto mezi nimi je takřka neznatelné. Jedna recenzentka uvedla, že mají společné snad jen to, s jakou zálibou se rochní v sebeukájecích praktikách. Už je to poměrně dlouho, co jsem Taxidermii zhlédla a musím říct, že pořád cítím ten silný zážitek. (mj. přesně před rokem měla českou premiéru;) Taxidermia jednoznačně provokuje! V první části na vás z plátna dýchá zima, chlad, touhy, prázdnota a nenaplněné sny. Druhá část je prostě a jednoduše nechutná. Soutěživost je na této planetě, co je světem svět, ale co lidi dokázali vybudovat? Přivádí mě to k zamyšlení nad hranicemi lidskosti. Ještě musím dodat, že socialismus na vás dýchá ze všech stran:) Ve třetí části se seznámíme s podivínem, který vypadá na první pohled zcela nenápadně, ale kdo ví, co skrývá doma…. Najdeme tu snad úplně vše od šokující bizarnosti, obscénnosti, naturalismu, dekadence, perverzních vášní až po všelijaké úchylnosti.
Scary Movie 2
nemám slov.........
Mrzí mě, že tu nemáme něco jako zápornou stupnici.:-( Opravdu poprvé mě to vážně mrzí! Myslela jsem si, že Vřískot si nulu zaslouží, ale po tomhle? Doufám, že mi nechcete namluvit, že když jsem neviděla jedničku, tak nemám šanci ohodnotit kvality "filmu"....ani ten výraz FILM už nemohu použít v pravém slova smyslu.:-// Něco tak stupidního a vulgárního jsem ještě neviděla. Ve snu by mě nenapadlo, že se na to budu dívat, neboť je již od pohledu jasné, na jaké úrovni se bude humor pohybovat. Nicméně okolnosti způsobily, že můj zrak podlehl "scary utrpení". Nemůžu uvěřit tomu, že se někomu zdálo býti cokoliv ze scénáře vtipné!!? Ani jednou jedinkrát jsem se nezasmála. Vlastně na konci, když padly titulky, tak si vzpomínám na záblesk radosti. Stále však ve mně vře pocit zhnusení a pernamentního šoku, který ve mně tento záškodník kinematografie vyvolal.:-((((
Trial, The
pavouk v děravé síti
Jaké to asi je? Spřádáte síť, čas ubíhá a jednotlivá vlákenka po sobě neustále kloužou. Ne a ne se někde chytit. Podobně jsem se cítila i u sledování Procesu. Určitě se vám to bude líbit, pokud máte slabost pro prázdné spatlané patosy. Chudák Kafka, nejspíš na tom byl psychicky hodně špatně. Řekla bych, že byl v nějakém stádiu rozpolcenosti a hledal sám sebe. "Napiště knihu, aneb sám sobě psychologem.":O) Za vše hovoří slovo NELOGIČNOST! Občas máte dojem, že na sebe scény nenavaují a děj působí dosti zcestně. Jako když přijdete ke svému vozu, nasednete, pustíte si své oblíbené cédéčko a mrknutím oka prodáváte limonádu ve stánku na opuštěné louce, kde projíždí tramvaj. Kostými, prostředí, hlavní myšlenka - to všechno je moc hezké, ale nesmí vám vadit jeden detailík....chybí děj. (to bude ta absurdita, o které všichni mluví:-D) Tohle budou nejdelší dvě hodiny ve vašem životě. Nedivtě se, když budete mít pocit, že postavy říkají pořád dokola to samé. Autor byl pozorný a nechtěl nic vynechat, tak raději vše napsal několikrát:-) Josef K. se tak nějak plácá na místě, vlastně se vůbec nesnaží nic vyřešit, natož snad zjistit, co za jeho zatčením vězí. On je prostě chudák 114 minut zmatený. První minutu o tom ještě nevěděl a tu poslední jsem si nechala na titulky;) Nebohý Kafka evidentně strádal v milostném životě a přitom chudáček tak toužil po ženském objetí! V celém filmu se totiž na hlavního hrdinu lepí ženy jako vosy na lep. Zkrátka kterákoliv žena (každá!), která se na scéně objeví, se v příštích vteřinách sápe na nebohého Josefa K. Zase tolik tam těch scén není, ale působí to až legračně:-) Anthony Hopkins - velká fotka na přední straně DVD, nenechtě se nachytat. Zapojil se jen asi tak v posledních deseti minutách, a to jedním z nejnudnějších monologů, které se ve filmu vůbec vyskytují. Působí tak trochu jako zaseklá páska.
Naqoyqatsi
V zajetí 21. století
"TICHÁ VODA BŘEHY MELE." Vnímáme vůbec, co se děje kolem nás? Jsme slepí? Můžeme s tím ještě něco udělat? "POMALU, ALE JISTĚ." Pomaloučku po kousíčkách si na sebe šijeme bič. Vždyť..."KDO JINÉMU JÁMU KOPÁ, SÁM DO NÍ PADÁ." "LEŽ MÁ KRÁTKÉ NOHY." Už si nebudeme lhát. Alespoň to si přeje režisér, který promlouvá k lidem srdcem. Nač slova? Film, který nám má otevřít oči a především donutit nás k zamyšlení, je nepotřebuje. Je smutné pozorovat, jak člověk zabíjí člověka, matku přírodu a naději na smír. Všechno je uspěchané a tak nějak v pohybu. Naše vnímání se tomu podřizuje, způsobuje, že tato neovladatelná rychlost obrušuje naše senzory, které ještě dokáží zachytit zbytky toho přírodního krásna. Ve všem je řád a tak to má být. Vypadá to, že svět je pohlcen jakýmsi multisystémem řízeným odněkud z vesmíru. Nebo se na tom všem podílí i člověk? Proč si ještě nepřiložit polínko do ohně? Film je věru bohatý, i když vlastně neodhaluje nic nového. Je až strašlivé, když někdo shromáždí tolik záběrů vypovídajících o dnešní době, slepí je k sobě a bez servítků postaví přímo před diváka. Chybí-li slova, zaplní je hudba. Naprosto dokonale spřízněná s každičkým detailem na obrazovce, neuvěřitelné! Většina záběrů je silně pošramocena moderní grafickou úpravou. Myšlenka, že bez technologie by takový film přece vůbec nemohl vzniknout, jen předhazuje mocný kruh ironie osudu....pohlcení - zkáza - síla - moc vs. bezmocnost - rychlost - pohyb....a v tom víru se zmítá člověk. Procentuálně opravdu nevím, jak tento nádherně realistický, moderním způsobem naturalistický, umělecký film ohodnotit. Jsem ráda, když se něco nekonvenčního objeví na obrazovce a z této mozaiky mám opravdu smíšené pocity. Myslím, že přesně to bylo cílem tvůrců. Jedná se o velmi kvalitní film na úrovni.
Shrek the Halls
Veselé Vánoce zelenáči!;-))
Nevím, kolik lidí mělo chuť dívat se na TV v 20:00 na Štědrý večer, ale díky zázrakům moderní vědy a vynálezům typu video, jsem měla i já možnost seznámit se s vánočním Schrekem;-) Jen narážím na toho maníka, který Vánoce evidentně neslaví a měl za úkol sestavit TV program:-)) Ani jsem nečekala, že se jedná o takový krásný vánoční příběh s ponaučením. Tak by měla pohádka vypadat, ne? Typický schreckhumor a stále stejné postavičky, tak jak je máme rádi. Je fajn, že jim zanechali charaktery - ukecaný, přátelský méně chápavý oslík, nabručený, nevlídný Schreck, který nasákl životem mládence a samozřejmě Fiona, která vše zachraňuje. Myslím, že těch 20 minut bylo úplně akorát na to, aby se stačil rozvinout jen kraťoučký příběh, který potěší. A teď k procentům...vidím, že těm několika málo hodnotícím, kteří se přiklání k šedesátce, se Schrekoleda příliš nezamlouvá. U mě je všechno nad padesát pozitivní!:-D Já ale body nepřidám, protože už vážně nevím, jak bych pak hodnotila skvosty kinematografie, na které umím být přísná;-)
Elizabeth: The Golden Age
módní přehlídka
Pokud si chcete prohloubit dějepisné znalosti, v Diderotu se toho dozvíte víc. Zkrátka nečekejte strhující odhalení dávné pravdy, ani lekci dějin. Film je evidentně natočen pro širokou skupinu diváků, proto se také nesnaží jakkoliv se odlišovat, či snad na něco upozornit. Pokud bych ho měla k něčemu přirovnat, řekla bych, že je to styl Tróji, Asterixe mise Kleopatra nebo Gladiátora. Tyto filmy jsou postavené na tom, že se jednoduše vrazí spoustu peněz do toho, "aby to nějak vypadalo", a pak už je všechno ostatní šumák. Výprava úchvatná, kostými jedinečné. Alžběta má na sobě v každé scéně jiné šaty, které mají za cíl odvrátit pozornost od prázdného scénáře. Jinak je představena jako dominantní žena, která si je vědoma svých povinností, panovnice na svém místě:-). Na mě je celý film příliš romantický. Ne v tom stylu, jak se tento výraz běžně používá. Spíše teď kritizuji rozvláčnost a mdlost scén, které bych prostříhala, až by byla Alžběta i s celým dvorem děravá!:-D Lidi rádi sledují, jak se do sebe hlavní postavy zamilovávají, a tak je i zde patrný jakýsi pokus o milostnou zápletku. Rádoby charismatickým a navíc asi pohledným, mořem ošlehaným pokušitelem se stává ušmudlaný námořník. Jak dojemné!;O) Kameraman si vyhrál spíše na konci filmu, kde se mu v záverečné bitvě podařilo pár príma záběrů pod vodou. Poprava Marie Stuartovny byla impozantní, moc pěkně podbarvená, a když už už to mělo přijít...kat zdvihl sekyru a....věřili byste, že vystřihnou zrovna tu nejzajímavější část???:) Asi jsem morbidní:-/ Navíc některé věci mi připadaly naprosto ulítlé. Například, když se Alběta bez paruky v moderním sestřihu 21. století prochází sama v průhledné noční košili kdesi na opuštěné skále!?? Co to má být? Je to nelogické, a pro královnu nepřístojné.....nehledě na to, že by ji cestou minimálně přepadli a znásilnili:-)
Medvídek
Dortem do tlamy
Konečně jsem se odhodlala, že ohodnotím Medvídka. Není to pro mě zrovna nejjednodušší, poněvadž si myslím, že je to druh filmu zaměřený na skupinu diváků, kteří mají v životě již něco za sebou. Medvídek často podléhá zápornému hodnocení, poněvadž každý hledá za Macháčkem, Trojanem aj. ten známý styl humoru. Pořád je to on, ale je posunutý na trochu jinou úroveň, a proto je podle mě tolik lidí zklamaných. Jádrem filmu jsou životní peripetie, různorodé životní situace, často ne příliš záviděníhodné. Každý přeci dostal někdy dortem do tlamy, ne? Já osobně shledávám Medvídka velmi vtipným a to nejen díky zmiňovanému Jirkovi Macháčkovi a Ivanovi Trojanovi, který se tak rád vyžívá v jemně úchylných rolích. Určitě si tento filmík zaslouží víc než 60%! Mnozí z nás si mohou vzít x příkladů, jak se nechovat...nebo jak se přestat chovat:-)....."Byl si mi někdy nevěrný?";-))
Charlie And The Chocolate Factory
Vítejte v Čokoládovně!;o)
Když jsem viděla Karlíkův příběh poprvé, usnula jsem u toho.:) Nebojte, jen jsem byla ospalá, naopak je to docela zajímavá pohádka. Je moderně zpracovaná, ale bez pochyb nezaměnitelná s žádnou z těch, kterými nám běžně krmí. Nedám dopustit na pohádky o králi a jeho dcerách, které k mé neradosti později utlapaly děsivě dramatické nízkorozpočtové "pohádky" typu mlhou bloudící královna s výrazem poukazujícím na pokročilé stádium psychózy. Oproti tomu, má náš příběh Willyho a Karlíka něco do sebe. Líbí se mi, že po vzoru klasických pohádek nenápadně zdůrazňuje tradiční hodnoty, jako je rodina, láska k bližním, soudržnost a samozřejmě rozmazlené děti musí být potrestány. Zkrátka je to takové PĚKNÉ:O). Všechno je záhadné, kouzelné a podmanivé. Odpusťte mi ten výraz, zní to trochu jako reklama na Matonku;). Každý člověk, který strádal na citových vztazích v rodině, má ve svém srdci určitou prázdnotu. Tak jako Willy Wonka. Snaží se pak, soustředit na něco, pro co se nadchne a prázdná místa tak zacpe jako myší čumáček v ementálu. Kdyby se tento příběh rodil někde mezi mých pravým a levým uchem, určitě bych si dala práci s charakterem Willyho. Myslím, že tahle postavička se vyvedla na jedničku s hvězdičkou. Willy je právě tím mezníkem mezi pohádkou pro děti a pro dospělé. Užívá dospělácký pichlavý humor. Zdá se, že je velmi upřímný, spontánní, bystrý, otevřený, že ho domov nenaučil empatii a že zkrátka žije v jiném světě. Nepatřím mezi obdivovatleky Johhnyho Deppa, ale této role se ujal znamenitě. Líbí se mi ten jeho výraz ve tváři Často je zaskočený, nic ho ale nepřekvapí natolik, aby nebyl schopen ihned reagovat. Zrovna tak, jak chladně se k němu otec choval, tak bledou má tvář. Jeho oči jsou právě tak temné, jak magická je továrna a vše kolem ní. Jsou však hluboké, jak silné jsou sny Willyho Wonka.
Beowulf
za časů dávných........
Hurá do IMAXU! Přiznám se, že kdyby neexistovala 3D verze, počkala bych si až na televizní vysílání. Tentokrát bych se asi nedočkala, jelikož nevlastním bednu s 3D efektem.:-) Celou dobu jsem si opakovala: "je to legenda"...pak musím říct, že to je docela pěkně zpracované. Pokud se ale neumíte povznést nad to, že JE TO LEGENDA, bude vám spoustu věci připadat naprosto nelogických. Docela zajímavý efekt vzniká tím, některé postavy jsou "živé", jiné vylezly z krabic dávno odložených animovaných postaviček. Nejsem příznivcem takovýchto nenápadných koláží::-/ Také je zajímavé, že ženy se již v době dávné Anglie líčily úplně stejně jako dnes.:-) Jestli uslyšíte někoho, jak vám říká, že A. Jolie to zahrála skvěle, nevěřte mu. Ona tam totiž vůbec nehraje. Když scénárista vymyslel, že by mohla zahrát svou roli nahá, zdál se její scénář být zbytečný, a tak ho omezil jen na několik ne příliš duchaplných vět. Díky tomu, že hrdina musí být prostě NEJLEPŠÍ, NEJUDATNĚJŠÍ a NEJODVÁŽNĚJŠÍ, působí některé scény dosti komicky. Např. ta, kde zcela nahý skáče po místnosti a předvádí kousky ala Matrix:O)) Když zápletka vrcholí, nenapadne našeho hrdinu nic lepšího, než se zavěsit na nestvůru, profrčet s ní lesem plným ostrých větviček, proletět hejnem šípů a navíc se nechat několikrát přimáčknout celou vahou démona o skálu. To přece nevadí, Béowulf je hrdina a přežije vše. Nebo ne? Za ten trojrozměrný efekt jdu do rovné šedesátky.;-)
Chyťte doktora
z cizí postele se špatně vrací....
Milé překvápko české kinematografie. Představte si, že se třikrát probudíte ve stejný den ve stejnou hodinu a pokaždé se zachováte jinak....Dlouho jsem neviděla žádný český film, neboť se všechno valí po vlně rodinných pout mezi účastníky zájezdu na letišti, v ulicích i v růžových zahradách (koukám, na co všechno jsem si nevzpomněla;-). Ani tento snímek není žádná pecka, ale přesto věřte že se zasmějete. Iva Janžurová je opravdu herečka s velkým "H". Musím říct, že roli maminky, která už si v životě zažila svoje, zahrála naprosto brilantně. Klobouk dolů Tatianě Vilhelmové. Dvojrole, toť pekelná herecká zkouška pro každého filmového umělce. Díváte se na jednu ženu a přitom vidíte dvě naprosto různé. Všechno se motá okolo nevěry a též okolo dvou záludných slovíček "co kdyby". Sám režisér se k filmu vyjádřil, že nechtěl moralizovat, a proto řadí své dílo mezi komedie. Nechtěl nikomu říkat, co má dělat. Zdůraznil, že žádná z těch dvou nešťastných žen není "ta špatná" ani "ta dobrá". Jen chtěl poukázat na různé životní situace, které by mohly nastat ve stejný moment. Možná je to jen můj subjektivní dojem, ale nakonec se zdá, že ideální je....být mužem, který se o nic nestará, uteče od svých problémů a ještě si myslí, že se vše vyřeší samo.... nějaký závěr si přece vyvodit musím, ne!??;-))
The Lake House
Hrátky s divákem
Je to přesně jeden z těch filmů, které se Vám doslova snaží vnutit svoji logiku. "Přijmi fakt, že si dva lidé, každý z odlišné doby, současně píší dopisy a všechno ostatní už se dá logicky vysvětlit." No nedá no.....pěkné moto:)Troufám si říct, uráží mě, že si ze mě, potažmo ze všech diváků, dělají legraci! Bohužel, pěkný námět, ale ani kamera to zas tak docela nezachrání. Nemyslím si, že bych patřila mezi ty nejvšímavější diváky, ale na první pohled je zjevné, že určitě skutečnosti prostě smysl nedávají. I kdybych se přesvědčila, že si mohou ti dva dopisovat, spousta věcí jsou jen jakousi napatlanou kaší, která prostě ještě není rozmíchaná. Ale poněvadž pěkně voní a hraje nám k tomu příjemná hudba, líbí se nám to. Možná ne zas tak úplně každému:) Některé detaily byly docela vtipně vyřešené, ale chtělo by to ještě trošičku víc prostudovat kuchařku;o) Snažím se nezatahovat sem moje názory na romantické filmy a být objektivnější než obvykle. Pochopitelně mám sklony k tomu hodnotit jisté pasáže jako zdlouhavé, zejména ve druhé polovině filmu. Je to romantika v dopisech. Přiznávám však, že jsem byla celou dobu zvědavá, jak to dopadne....a tím se dostávám k těm 50%.Vlastně závěr sám o sobě mě nijak nepřekvapil (Amééérika;-). Nicméně několik posledních scén na mě udělalo dobrý dojem. Až na ten konec s velkým "K", ten u mě poklesnul, kdybych to natáčela já...hmmm to by se Vám nelíbilo;-) Filmy se vždycky točí pro cílovou skupinu diváku, kteří chtějí vidět...však Vy to víte:O)
Auberge espagnole, L'
Hurá do Barcelony!
Vítejte v Evropské unii. Otevřely se hranice, otevřely se nové možnosti a spolu s nimi i možnost studovat v zahraničí. Možná, že ve Francii s tím nikdy nebyl problém, ale z pohledu obyvatele naší skromné drobné zapomenuté republičky je to docela příjemná změna:-). Jak by se mohlo na první pohled zdát, o škole film není. Řekla bych, že ústředním tématem jsou všelijaké vztahy, které mezi sebou lidé navazují. Xavier se ocitá v jednom bytě spolu se studenty, kteří jsou každý z jiné země. Zdá se, že scénárista si mohl trochu potrápit hlavinku a trošilinku více rozpracovat různé kulturní odlišnosti, které by se jistě v takové skupině objevily. Možná, že to tak ale nechtěl. Třeba chtěl jen poukázat na to, že jsou všichni na jedné lodi. Mj. docela pěkně zachycuje, co vůbec obnáší shánění nejrůznějších potvrzení a také to, že najít si bydlení v cizím městě s mizernou znalostí jazyka není žádná legrace. Také pan kameraman u mě získal ještě pár bodů za to, že se občas snažil být kreativní. Leckteré zápletky jsou docela vtipné a hlavně se mi líbí, že všechno působí tak realisticky. Když se pak díváte na záverečnou rozlučku, je Vám líto, že Xavier už odjíždí. Tak to má být.;-)
Four Rooms
Čtyřikrát jinak
Čtyři pokoje, čtyři režiséři, čtyři povídky, čtyři různé nápady, čtyři silvestrovské náměty. Na tento snímek moc ráda vzpomínám. Svádí mě hodnotit jednotlivé části zvlášť a nejspíš se tomu nevyhnu. Separovat, dělit a krájet. Kdyby režiséři chtěli, abychom s jiskrou řezníka rozcupovali všechno, co se jim podařilo stmelit, nenabízeli by nám své umění v podobě jednoho snímku. To si pamatujte. Nezapomínejte, že kdyby kdosi vhodil scénky do kotle náhod a vytáhl je v jiném pořadí, výsledný dojem by působil úplně jinak. Jsem takový malý řezník, proto si neodpustím poznámečku o tom, že Rodrigezova (třetí) povídka převálcovala všechny ostatní:-) A teď k tomu, co je to vlastně hotel. Hotel? Hotel je místo, kde se mísí lidé různým povahových rysů, zájmů, náboženského vyznání, lidé různých profesí. Cestují s rozlišnými úmysly, někdo sám, jiný ne zas tak úplně sám:) Hosté se zde přirozeně potkávají, ale také se mohou vyhnout všem ostatním návštěvníkům. Je to zkrátka kouzelné místo. Hledáte klid? Hledáte společnost? Přijeďte k nám do hotelu. V našem případě je hotel pojat spíše z jiného hlediska než vzájemných interakcí. Někdo nám chce naznačit, že na jednom místě se odehrává vždy několik naprosto odlišných věcí současně. To je právě to co se mi líbí a co se také od filmu se čtyřmi režiséry očekává:-) Ještě musím dodat něco k ústřední melodii - nevtíravá, hravá, melodická jako celý film....
Hot Chick, The
pokus o komedii.....ha ha ha
Když tak čtu místní názory na tento film, mám pocit, že mě sundali z okapu. Netuším, kam se poděla ptačí perspektiva, tj. objektivní náhled, ale jsem vážně překvapená tak kladným hodnocením. Jaké to asi je v cizím těle? Zajímavá myšlenka, která snad zaujme každého. Dobrý námět pro film, pak už záleží jen na tom, jak se toho zhostí filmaři. V tomto případě to bude nejspíš kámen úrazu. Pokud se řežete smíchy u filmů jako jsou Snowborďáci nebo American pie, pak věřím, že to bude jedna z nejvtipnějších komedií, jakou jste viděli. Avšak pro jiný druh diváka je snímek pouze zklamáním a ztrátou času. Přesně tento typ humoru mě irituje natolik, že mě nadzvedává ze židle....hodně vysoko:) Ostatně stačí se podívat na poster, ten mluví za vše.
Blue car
dojemné
Vzhledem k tomu, že sem zatím nikdo žádný názor nepřidal, rozhodla jsem se toho zhostit. Neberte mě až tak moc vážně, rozhodně nejsem milovnící dramatu. Slovo drama mluví za vše. Sugestivní líčení, hrátky s osudem děvčete z rozpadlé rodiny, slzy, nenaplněné sny. Hrdinka Meg však na svou vášeň nedá dopustit. Píše básně, kterými si kompenzuje své nenaplněné aspirace. Kromě toho jimi ohromuje svého učitele literatury a mezi nimi se začíná rozvíjet jakésy erotické napětí. Starší ženatý muž s rodinou zamilovaný do náctileté dívky, pro kterou je oporou a jediným člověkem, za kterým může jít. To už samo o sobě je drama.:-) Herecké výkony jsou spíše průměrné. Neshledávám na filmu nic vyjímečného. Je to prostě klasické drama. Přesto ve mně vyvolalo určité pocity, proto těch 40%. Nechci film hanit, třeba nejsem ten správný nadšenec, který by měl film hodnotit. Pokud jste slabší povahy, mám pro vás radu. Připravte si krabici kapesníčků, protože až uvidíte, jak se té mladé dámě hroutí sny, budete je potřebovat;-) Máte rádi dojemná dramata? Přijíždí modré auto.......
Around The World In 80 Days
Ufff.....
Neuvěřitelné....vydržela jsem u toho celých 30 minut! Bohatě by stačila desetina k tomu, abych poznala, že mi k palačinkám naservírovali loňskýho tuňáka s kečupem. Vážně mi to nesedlo. myslím, že kdyby obsadili Jima Carryho v roli Masky, báječně by zapadl. Až na herce, béčkový humor, způsob vyjadřování postav,..... a dialogy by se na to možná dalo koukat:-) Scéna vypadala docela pěkně, bylo vidět, že investicemi se nešetřilo, jen kdyby se toho ujal jiný režisér, kameraman, herci, slečna s klapkou a snad i ta grupa, co připravovala občerstvení pro štáb.:) Myslím, že nápad, pokusit se o něco akčnějšího, než jak si to Jules Verne představoval, zatáhl ruční brzdu. Na tomhle už se fakt nedalo nic zkazit. Neviděla jsem sice tu část putovaní, ale tuším, že jsem o nic nepřišla.Nechám to ohodnotit někoho jiného:O)
Řečí dnešního jazyka: OMG LOL...
Goya's Ghosts
historie na dlani...aspoň část
Píše se rok 1792....sedíte v kině a postupně letíte časem společně s Goyou a Ines. Konečně mám pocit, že si dovedu představit, jak Velká francouzská revoluce vypadala. Co se opravdu zadařilo, je špičková ukázka doby, v níž vládla obávaná inkvizice. Kruté zacházení, předem ztracené "soudy", nelidské tresty byly tehdy na denním pořádku. Velkou roli zde hraje i právo útrpného, jehož srdce rvoucí praktikování je zde vykresleno zcela bez servítků. Alespoň na mne to tak zapůsobilo. Samozřejmě se obávám toho, že ve skutečnosti se děly ještě mnohem strašlivější věci, které si v dnešní době ani nedovedeme představit. Brilantně zachycená atmosféra, doplněná dobovými kostými a skvělými herci. Sám Goya se ukázal jako sympatický, pohodový umělec, který si žil vlastně docela dobře, že? Žena nesmí chybět, od toho tu máme Ines a pak to chce ještě nějakého toho zlouna.....nechte se překvapit, pokud jste Goyovy přízraky ještě neviděli:-)
Ten film by měl rozhodně dostat víc procent, jen to teď beru víc subjektivněji. Nejspíš za to může to prostředí revoluce, kterou tak nemám ráda...
Verze 3.3.0 All Rights Reserved
Podmínky užití | Reklama
RSS | Kontakt | FAQ
0.033 sec. (PHP: 41% SQL: 59%)
