Sionix
In the Loop
Smyčka, a to pěkně zamotaná
Britové nám podávájí obraz (pravdivý?) ze zákulisí svého vládního kolotoče. Styk s veřejnosti nebyl nikdy jednoduchý. Nicmeně styk s těmi, kdo jej zajišťují, to je teprve to pravé kafe. Velmi černé britské kafe. Vulgarita, arogance a slovní dvojsmsly. Ne, že by některé nebyly povedené. Ovšem film by měl obsahovat důrazné varování. Jedná se o nepřetržitou verbální konverzaci, meeting sem a meeting tam. Zkrátka politicko - cynická polemika s inteligentím, avšak dosti suchým britským humorem. Umím si představit, že mnoho diváků ani nepostřehne zápletku. Tedy za optimistického předpokladu, že vůbec vydrží až do konce.
Invictus
Jsme pány svého osudu.
Invictus je skvostný příběh o neporaženém Nelsonu Mandelovi, který i přes 30 let bezdůvodného věznění dokázal s čerstvě nabytou svobodou odpustit svým dřívějším tyranům. A místo pomsty a zadostiučení se dal cestou odpuštění a sjednocení. Téma samo o sobě velmi emocionální a křehké, že nádech reálné skutečnosti jej udělala ještě subtilnějším. Není jednoduché podobné příbehy natočit. Clint ale uspěl. Naděje a inspirace jsou hodně často skloňovaná slova, ale přesně tyto emoce jsem cítila i já, když závěrečné titulky skončily. Historická fakta jsou pečlivě a pravdivě srovnaná a vzhledem k citlivosti rasové problematiky výtečně a nenásilně zpracovaná bez ofenzivního obviňování viníků. Režie na nic netlačí, nechává posoudit a vnímat nás, diváky. Vnímat to, jaký byl Mandela velký člověk a silná osobnost, a jak Morgan Freeman předvedl svou hereckou velikost v té nejlepší formě. Jeho charisma je v podstatě základ pro tento film, skvěle doplněný o o zápasové momenty. Tento snímek ale není o sportu. Je o porozumění a síle lidské duše. "Jsem pánem svého osudu, jsem kapitánem své duše..."
The Hurt Locker
Raději znovu uzamkněme tu bolest...
Válečný, od politiky oproštěný, napětím prošpikovaný záznam novodobého ozbrojeného konfliktu. Jako zbytek jeho druhových kolegů se zaměřuje především na silné (i slabší) charaktery hlavních hrdinů, pohnutky jejich duší pokřivených svinstvem války. Jako zbytek jeho druhových kolegů využívá roztřesené kamery, aby nás vtáhl do sebe a nechal nás ochutnat zrna krví zbroceného prachu. Jako zbytek jeho druhových kolegů... ano, snažím se tu naznačit, že analogie, jak v obsahu, tak i v technice můžeme najít ve spoustě snímku hrajících na podobnou strunu. A je to dobře, ano, točme filmy, o tom, co se skrývá za plochými zprávami v televizi. Ano, ukažme lidem, jak se bojuje "pro dobrou věc". Ano. ALE?!! Oscar?? Tomu nerozumím, tenhle film není v ničem vyjímečný. Napadlo mě, že pro Američany je to tak osobní záležitost, že by podobná tématika měla být odměněna. Aktuálně Obama sliboval, že vojáky stáhne, tak proč ne, i Akademie mu to chtěla pravděpodobně připomenout. Jinak, ale nevidím sebemenší příčinu ve všech těch nominovaných kategoriích. PS: Doporučuji projít si komentáře na IMDb a zpolemizovat v rámci "Hurt Locker" výpovědi "real" drsných chlapů, o tom, kde se pohybuje realita snímku.
A Perfect Getaway
Faleš
Podle filmového traileru jsem nejdříve očekávala pořádnou akci napříč celým snímkem. Ve skutečnosti to pravé napětí přišlo snad v závěrečné půl hodince, do té doby byl celý film samá faleš. To, že se tak dlouho nic zásadního neděje, přikládám režisérově záměru přimět diváka přemýšlet o tom, kdo je skutečný padouch. Pak najednou přijde ten "zvrat", o kterém mnozí jistě už něco zaslechli. A vlastně proč ne... Tahle šablona už tu párkrát byla a zatím funguje - jako moment překvapení. Škoda jen, že ve zkrácené verzi chybí některé významově důležité momenty, bez nich se může zdát, že scénář má spoustu trhlin ba i kráterů v ději. Nicméně film není hloupý, herecké výkony ocenit můžu: Milla skvělá jako vždy, Zahn předvádí serioznější herectví než je u něj zvykem, ale nakonec většinu pozornosti stejně strhne Timothy Olyphant. Velká část filmu se odehrává v nádherných hawaiských lokacích, a tak více než zatínání nehtů do židle, se dostaví příjemná relaxace nad tímhle kouzelným světem. Mozaika příběhu je zajímavá a směle konkuruje svým žánrově podobným a úspěšným kolegům.
Code 46
Touha po lásce
Celý příběh se odehrává v emocionálně zjizvené budoucnosti. V budoucnosti, kde se láska stává vykalkulovaným vedlejším efektem, a pokud se zrovna nehodí je vymícena. Ovzduší, ve kterém nám výborné herecké duo předvádí své osudy, je protkáno neuvěřitelně nežnou a hřejivou atmosférou, která se v pomalém tempu rozvíjí stejně jako jejich vzájemný vztah, touha po blízkosti, touha po lásce. Tim Robbins i Samantha Morton hrají naprosto skvěle a chemie 100% fungující mezi nimi je všudypřítomná. Scénáristicky je tento snímek brilantní sloučeninou science fiction a "love story", svět, kde všichni ovládají všechny jazyky je mimochodem velmi napáditá myšlenka. Samotný příběh, ale není to nejdůležitější, hlavní roli zde představuje atmosféra futuristické osamělosti a emocionální vášně mezi hlavními hrdiny. Code 46 je citlivé a vyjímečné mistrovské dílo.
Fantastic Mr. Fox
Parádní divočina
Tvorba Wese Andersona mě až doposud více méně úspěšně míjela. Po tomhle snímku už ho nemůžu dál přehlížet. Zcela dospělá animace se kreativně vyřádila na vizuální stránce a po všech těch pixarovsko-disneyovských vzhledech Vám připraví animátorskou lahůdku, bez nejvyspělejších technologií, ale se stejně funkčními scénami a působícími detaily.
Každá postava má svůj osobitý charakter. Tam, kde se obvykle mihne postavička s "našlapaným" vtípkem nebo hláškou, aby pak mohla stejně prvoplánově zmizet - stojí tady člen zvířecí říše se svými názory, plány i osobnostními vlastnostmi, které dokážete odhalit z jednoho povedeného záběru. Navrh s bonusem skvělých hlasových doprovodů, u nichž nebývá zvykem, že by u animovaných filmů zvlášť vynikaly. Mr. Fox si může zapsat další výjimečné plus. Za jednotlivými hlasy jsem živě viděla skutečné herce. Film je v podstatě jedna velka metafora na jeho hlavní postavu. Nejeden lišák si může plnými doušky a s nefalšovanou radostí užívat života... jedno kolik splašků mu denně proteče pod nohama. Troufnu si říci, že zklamáni nebudete.
Bank Job, The
Práce čistá?
Čistá a vybroušená. Nedejte se zmást pomalejším začátkem, protože hned, jak se snímek proplouží poznáváním postav a uváděním do kontextu dění, rozpoutá se ta pravá jízda. Žádné vyvanuté dialogy, předimenzovaný příběh nebo nemístná akce. Vše funguje skvěle a hlavně to funguje dohromady. S hlavní zápletkou takhle komplikovanou navíc podloženou skutečnými událostmi (které mají tvůrci tendenci většinou zbabrat), všechna čest režisérovi.
Tradiční charisma Jasona Stathama opět táhne, těžko si představit tohoto chlápka hrát druhé housle. Ostatně jeho spiklenci ho příjemně doprovázejí. Jednoduše inteligentní krimi s několika esy v rukávu v mnohém rozšiřující divákovi obzory o tom, že (i bez ne příliš originálního tématu)to vždycky lze udělat jinak - líp.
Love Song for Bobby Long, A
Milostná píseň
Nechť ji zaslechnou ti, jenž touží po doušku lásky, přátelství a rodinného zázemí. Snímek je tak trochu tragickou komedií o hledání toho, co hledáme v životě všichni... Scarlett jako hlavní hrdinka přijíždí na venkov z ryze pragmatických důvodů. K jejímu překvapení se v jejím, po zesnulé matce zděděném domě, usadili na první pohled dva zoufalci utápějící své životní neúspěchy ve sklenkách s alkoholem. Nýbrž! Nesuď knihu podle obalu, protože nic není tak, jak se na první pohled může zdát. Na scénu přichází postarší a obtloustlý John Travolta v jedné ze svých nejvydařenějších rolí své kariéry, jako bývalý profesor literatury Bobby Long, připravený bránit se každé životní překážce ironií a zásobou citátů. Vedle něj jeho bývalý student nyní ko-zkrachovalec snažící se (už nějaký ten pátek) vyplodit geniální literární monografii. Cesta nejmenšího odporu se zdá být pro Pursy nejlepším řešením, a tak se nově vzniklé trio začíná postupně poznávat. Herecké výkony jsou čiré potěšení, od poznávání až po průběžný vývoj. Fantastický konec přidává filmu o jednu kvalitativní úroveň navíc. "Love song for Bobby Long" je výtečné emocionální pohlazení na duši o společném přeživání, o společném štěstí, o dobrých zprávách pro nás pro všechny.
Up in the Air
Každý jednou doletí ke svému cíli.
Někdo dobrovolně někdo ne. Někdo dřív a někdo později. "Up in the air" je taková případová studie o lidských hodnotách, o tom, kam směřujeme, a kdo tam na nás bude čekat, pokud vůbec někdo. Ani soběstačný a sebevědomý věčný mládenec Ryan se nakonec podobným myšlenkám neubrání. Co film činí tak neuvěřitelně přijemným je satirický pohled do nitra obou zúčastněných - dobrovolných samotářů i těch, co zvolili život v kruhu rodinném. Je opravdu svoboda, to co chceme? Jsou závazky, to po čem toužíme? Překvapivě herecky výborná Anna Kendrick nás může v průběhu svého vývoje provést všemi těmito filmovými momenty, úsměvnými i vážnými, momenty prvotního znechucení, lítosti až po konečné porozumění. Georgovi se podařilo vyvrátit mi názor, že už je za zenitem a Vera Farmiga je pro mě obrovským hereckým talentem. (Orphan, Nic než pravda, Quid pro Quo) Jen krátký výčet jejího chameleonského, ale vždy naprosto realistického hereckého umu. Život je sladký i hořký, slaný i kyselý a tenhle malý melancholický příběh pro dospělé nám to naservíroval pěkně bez (závěrečné) servítky.
The Box
Box - malá, omezená a nudná krabice
Od autora, který ví, jak vytvořit kult (Donnie Darko), jsem čekala mnohem víc. Mnohem víc než nepromyšlený příběh předstírající seriózní "undercover" línii. Film není složitý, není inteligentní, a když pochopíte zápletku zjistíte, že je prostě jen hloupý. Průměrný americký pár středního věku se ocitne na prahu rodinné finanční krize. Na scéně se objeví zjizvený Steward Arlington a nabízí rodině netradiční řešení. Že by se děj konečně rozběhl na plné oprátky? Zažeňte optimistické myšlenky - nuda plná zbytečných postav a nevysvětlených momentů pokračuje. Kdekdo začně krvácet, kdeco začně problikávat skrytým významem. Test mimozemských zvrhlíků začíná. Postavy se dostávají do morálního kolotoče a abstraktních krabic svého domova, života, planety, vše podtrženo existencialismem Jeana Paula Sartra. Ach ouvej. Snímek nakonec vyplývá jako bezduchá rozmixovaná kaše. Obě hlavní postavy mají k sympatiím daleko, a tak Vám je v závěru úplně jedno, jakým směrem se bude dál ubírat jejich osud. Možná nám chtěl Richard Kelly něco naznačit: když nám představil krabici s dominantním tlačítkem - jste napjatí v očekávání něčeho nevšedního, stačí však krabici otočit a vy zjistíte, že je úplně prazdná.
Avatar
Král světa?
Ano, ano a zase ano. James Cameron po Titanicu nepřeháněl. Naopak. Dokázal to znovu. Představil nám svůj další, do detailu propracovaný skvost, který vás strhne do překrásného světa plného barev a života. Co na tom, že děj je až dětsky jednoduchý, přímočarý. Dlouháni jsou ti hodní, lidé ti zloduši. Jakmile se Jake připojí ke svému avataru, je vám tohle všechno jedno. Když se učíte splývat s během přírody, když se učíte osedlat svého ikrana, když k vám promlouvá u stromu duší samotná Eywa. To všechno je Pandora. To všechno je Avatar - nádherná, nezkažená, čistokrevná scifi. Zapomeňte na komplikované a propracované charaktery, zapomeňte na multidimenzionální příběh, zapomeňte na svět kolem vás a nechte se unášet. Nádhera.
Jennifer's Body
Jaký tělo?
"Jennifer's body" je prvoplánová show zaměřená na náctileté obecenstvo. Velká škoda, že snímek s tak nízkými požadavky nedokázal cílovou skupinu ani tak zaujmout. Horor se i přes dlouhé krvavé záběry nekoná, dialogy tlačící na "cool" slovník jsou příliš umělé, směšné více než vtipné, no a tělo Megan Fox, které mělo být největším želízkem v ohni, rozhodně nehodlá odhalit nic, co bysme už dřív neviděli. Detailově naprosto nedodělaná podívaná se scénáristickými dírami a nulovým stupňem zábavnosti.
Antichrist
Lars von Trier.
Rozhodně nepatří ke komerčním režisérům pro široké spektrum diváků. V jeho uměleckých příbězích se často mluví o roli dobra a zla, ke kterým je potřeba zapojit více než "selský rozum". Antichrist je v tomhle směru vrchol. Šest jednotlivých kapitol Vám postupně nahazuje myšlenkové udice, pohledy do rozervané duše ženy-matky zmítající se v žalu a bolesti ze ztráty své ratolesti. Muž-otec na druhou stranu představuje chladnou a racionální vědu, jež si určí za svůj úkol pomoci ženě z úzkosti, kde jinde než na místě, kde strach nejvíce vyplouvá na povrch. A děj graduje, když se pár pomalu přesouvá do "zahrad Ráje" - do své chaty uprostřed lesa. V tomto filmu se setkáváme se symbolismem, který zamlžuje náš zdravý rozum, s násílím a erotikou jako poslední možností zrnka citu pro zoufalou ženu. Nic z toho však není prvoplánové nebo samoúčelné u autora jako je Trier. Můj osobní výklad filmu má spoustu děr i otazníků, stejně jako bude mít i ten Váš: hlavní motiv je zrůdné křesťanství, jež spáchalo tolik násilí na nevinných ženách? ženách, spjatých tak úzce s přírodou svým darem plodit a rodit, nesoucích ve svém nitru zlo? zlo, které vychází právě ze spojení s brutální přírodou, jelikož ta ve své podstatě vše odsuzuje k záhubě, ke smrti? příroda, tedy znamená čiré zlo - antichrista? žena v hlavní úloze, jež si uvědomí tuto tragickou pravdu, začne trestat sebe i muže zdeformováním genitálií? A přichází smutek, bolest, zoufalost a nakonec tři žebráci. No ano, depresivní umění jedné intelektuální mysli - to není film pro každého. (I pro mě těch otazníků bylo příliš, ale ten pocit, co to ve Vás zanechá, ten pocit...) PS: rozhořečenost, odsuzování, neporozumnění...to už je skoro klišé u podobných snímků, 90% z toho však činí omezenost dotyčné osoby, ne filmu.
Cloudy with a Chance of Meatballs
Mňam!
Neobyčejný příběh podle obyčejné animované knižní předlohy. Film vás zaručeně překvapí originálními a zábavnými momentkami. Vše naservírované s příchutí boloňské omáčky, šťavnatého steaku a lahodné zmrzliny zalité horkou čokoládu. Vizuálně-fantastická pastva pro oči (pokračujíce slintajícím reflexem až do prostor žaludečních šťáv). Bláznivá jízda pohrávajícími si s hlavními hrdiny jako s panenkami, která nemá tendenci násilně nás máchat v morálních ponaučeních. Naopak využívá všechny prostory, které animovaný svět skýtá bez toho, aby si hrál na ten reálný. Doporučení - tento materiál konzumovat jedině s plným žaludkem.
Owning Mahowny
Obsese
Případ Mahowny je skromný, nevtíravý, velmi pomalu plynoucí snímek, ve kterém není snadné číst. V podstatě přesně takový jako jeho hlavní aktér: na první pohled ne příliš zajímavý, solidní a spolehlivý bankéř, pod povrchem ztroskotanec skrývající rozervanou duši gamblera. Výkon Hoffmana přesně odpovídá závislostí zaslepeného Mahownyho. Nedokážu si představit mnoho jiných herců, kteří v podstatě celý film promumlají se sklopenou hlavou a zároveň u toho předvádí vrcholové herectví. I přesto, že podobných záplatek o různých formách závislostí jsme měli možnost vidět už tucty, tento působí překvapivě originálně a poutavě. Připisuji to skvělé kameře zobrazující nejen to, co se děje v popředí, a také skvělému příběhu, který až intimně nahlíží do hlubin bankéřovi duše.
Into the Wild
Sean Penn
Ano, Sean Penn je pro mě osobně jediným hrdinou tohoto filmu. Dokázal totiž z ne příliš perspektivního námětu vykřesat, co mohl. Přidávám se k nadšencům z vizuální stránky celého počinu, protože jednotlivé záběry nejrůznějších zeměpisných šířek a délek představovaly opravdovou potěchu oka. Fascinující a inspirující. Ať už mluvíme o kráse aljašské izolace nebo hnusu chudinských čtvrtí americké metropole.
Chris alias Alexander Supertramp si mě na druhou stranu nezískal vůbec. Z psychologie věci rozumím tomu, že každý se s disfunkční rodinou vyrovnává jinak, ale přednášky o konzumu a materiálnu a tragických hodnotách společnosti byly v jeho podání naprosto povrchní. I přesto, že získal dotyčný mladík vysokoškolský titul, očividně o hloubi svého životního přesvědčení zrovna dvakrát nepřemýšlel. Sám se totiž ve své krátkozrakosti utvrdil, když na sklonku svého života zjistil, že k tomu opravdovému štěstí potřebuje právě onu společnost. Velká škoda, že osobnosti, které potkával na svých toulkách ho nepřiměli popřemýšlet o tom dříve. Ironie osudu jej totiž v honbě za "životem" přivedla na zcela jiná místa...
The Ugly Truth
Ano, pravda je ošklivá.
Jednoduchý příběh o tom, že i ten největší cynik čas od času podlehne svodům lásky. (Nepočítám individua s poruchou emocionální plochosti.) Přidejme si nějakou tu "sprosťárnu", dva třicátníky s problémy a dialogy náctiletých a z jednoduchého příběhu máme neoriginální břečku a lá prcičky po deseti letech.
Akeelah and the Bee
A-K-E-E-L-A-H.
Prohlásit o soutěži v hláskování, že je napínavá, dojemná i strhující, to je jako těšit se z romantické komedie Quentina Tarantina. A přesto měla paní Gumpová zase pravdu, přistupovat k filmům s předsudky nebo očekáváními se nevyplácí, člověk zkrátka nikdy neví, co ochutná. Ostatně, to zjistila i filmová Akeelah, náctiletá dívenka, která bojuje s pocity odcizení a věčné izolace, ať už kvůli své nadprůměrné inteligenci nebo sociálnímu zázemí. A v tom se v jejím neutěšeném životě objeví charismatický Laurence Fishburne a ukáže jí svět, kterému může vládnout.
Díky komplexnosti postav a jejich mimodějovým příběhům, snímek vůbec nenudí. Nutno dodat, že zásluha leží převážně na bedrech hlavních hereckých hvězd. Navíc momenty, kdy Akeelah na pódiu odolává přívalům všech těch slov latinsko-řecko-francouzského původu, Vás nepřetržitě udržují v příjemném napětí. Stručně? Máte před sebou snímek, který o zdánlivě nezajímavém tématu dokáže vyprávět s neuvěřitelnou poutavostí a zaujetím, a to vše za podpory skvělých hereckých výkonů. "Pulchritude". A davy šílí.
Birds of America
...volný jako pták
Volnější úvod nás nechává nahlédnout do zákulisí usměrněného amerického páru s plány uspořádanými pěkně do komínku. Ale ouha, odnikud se vynoří mladší sourozenci a s nimi trable, které by asi Morriemu (v tradičním pojetí Matthewa Perryho) nikdo z nás nezáviděl. Příběh "lehce" disfunkční rodiny se rozjíždí naplno. A člověk si začne říkat, jestli ti "divní" jsou opravdu ti zoufalci. Konvence, tradice a snaha o materiálno, to nejsou dobré přísady na okořenění života. Tenhle film je taková pěkná a nenásilná připomínka všech nás spotřebitelů - jako když si rok šetřím na drahou telku a až našetřím zjistím, že právě vynalezli úplně nový multifunkční model, a tak šetřím dál a dál... A nakonec člověk zjistí, že život je teď a tady a někdy je holt lepší nečekat, doufat a zoufat, ale jít do toho hned, i když s rizikem, avšak
stále vědět, že jsem pořád volný jako pták... Herecké výkony jedním slovem - výtečné.
My Bloody Valentine
Chce to klid...
Uh! Tak tenhle film byl trochu velké sousto pro někoho, kdo razí heslo, že žádný film není zbytečný. Novodobý Krvavý Valentýn je zkrátka kategorie F - fujtabjbl (failed). S hororem to nemá moc společného, tvůrci se pravděpodobně snažili být originální, a tak než aby si budovali atmosféru hudbou nebo tísnivými dialogy, rovnou na Vás hodí maskovanou zrůdu tak nešikovně, že dokonce, i když se člověk upřímně snaží, strach ne a ne se dostavit. Pravidlo "chovej se ve smrtelném nebezpečí, co nejabsurdněji" je přítomno ve 100% případech a člověka těžko uklidní, že jsou to vlastně jen američtí loňťáci. Kdyby mě ve filmu cokoliv překvapilo, považovala bych jej za současný hororový průměr (jehož laťka je nastavena pekelně nízko), ale jelikož mi film neposkytl ani špetku klidu a míru (místo relaxu jsem se neustále musela rozčilovat nad stupiditami), musím se mu nějak přece revanžovat...
Inglourious Basterds
Sem s těmi skalpy!
Vynikající válečné drama s dávkou podivné romance a smyslu pro humor. Nevím, jestli Tarantino vůbec kdy natočil něco lepšího. Nikdy sem nebyla jeho fanynkou a nekoulet očima u slovních průjmů jeho nejznámějších postav taky dalo práci. Bastardi ale všechno změnili! Zápletka se kterou se dá po tarantinovsku skvěle pracovat (přece jen likvidace nácků málokoho zarmoutí), ale krve není tolik, kolik byste u něj čekali. (Kill Billa považuju za režisérův osobní fetiš). Brilantní dialogy končí vždy nečekaně, mají náboj a hlavně mají smysl, očekávání, které vám udrží oči doširoka otevřené. Multilingvní herecké výkony vynikající na všech frontách. Tří hodinový nářez podložený údernou hudbou, který Vás nechá občas nadechnout při slovních výměnách a pak z vás zase ten dech vyrazí baseballovou pálkou.
Za sebe doporučuji všemi deseti. Arrivederci "po tennessícku". PS: Samuel L. Jackson zde hrál jen svým "drsným" hlasem v komentovaných scénách.
Public Enemies
Zemři tak, jak jsi žil.
Je věta vyřčená v závěru filmu z úst Clarka Gabela, která v Johnnym Dillingerovi probouzí střípky potěchy a uspokojení z jeho dosavadního života. Johnny je nefalšovaným padouchem gentlemanem, kterému nelze nefandit. Žije s vteřiny na vteřinu, má rád banky, baseball a ženy, ale na jednu důležitou věc zapomněl: do takového stylu života - vážná známost nepatří. To je moment, kdy se příběh začne komplikovat. Michael Mann skvěle pracuje s naturalistickou kamerou, která všem těm přestřelkám dodá dobový nádech reality. Johnnymu Deppovi to samozřejmě v kloubouku sluší stejně jako bez něj a jeho herectví se nedá nic vytknout, na druhou stranu přebujelými emocemi tento snímek zrovna neoplývá a různých konfrontací zde také moc nenajdeme. V celkovém pohledu se mi zdá konečných 2hodiny 20 poněkud přehnaných, když si vybavím několikanásobně změněnou polohu v polstrovaném křesle kinosálu. Není to možná film, který vás přibije do sedadla, ale rozhodně je to povedený snímek plný naturalismu, reality a Mannových typických pojetí života. Bye bye, blackbird.
Transformers: Revenge of the Fallen
Ach, Michaele...
...jako že nepatříš k mým oblíbeným, byla jsem opravdu připravena bránit tvou jedinečnou tvorbu. A jak to dopadlo?!
Klišé: "chybami se člověk učí", zná každý. To, že v životě to jen málokdy funguje, už tolik lidí netuší. Bay se ze svých druhých "Mizerů" taky nepoučil a všichni ti škarohlídi, co prorokovali novým "Transformerům" bez Spielbergova přičinění úpadek...měli pravdu!
Původně mě zaskočilo, že ve většině kopií co jdou do kin rozhodl Paramount o českém dabingu (raději si ani nepředstavuji výsledný efekt) - teď už mi to dává smysl.
Až na super sexy Megan Fox (materiál pro slintající adolescenty), vše zapadá do daných kritérií: ne příliš bystrý infantilní humor, dějová linie - téměř žádná a hlavně akce, akce, akce (materiál pro slintající pubescenty).
Ne že bych Michaelovi napětí a akci vyčítala, konec konců akční nášup o tunách šrotu to je to, co umí nejvíce, ale zkrátka k sobě potřebuje ke scénaři někoho, řekněme, s více-rozměrným viděním. Bez takové osoby se nemůžete divit nevkusnému humoru, zhuleným rodičům, obrazcům, matrici, jedné postavě, co zmizí tady a vyskočí tam, chaosu, záporákům poníženým na podlézavé šašky, transformerce, co má pěkný převlek (pravděpodobně netrefila do 4. terminátora!), a tak dále, a tak dále...
Zklámání (hodné spousty zdeptaných náhradních dílů) mě nutí hodnotit tak, jak hodnotím...
Drag Me to Hell
Evil dead is back.
Paráda! Pokud se Vám líbila Samova trilogie Evil Dead, z "Drag me to hell" budete jásat. A to nejen díky povědomým prvkům, hereckému humoru, úhlům kamery, které režisér opět zvládl na jedničku. Tak trochu komediální horor je velmi osvěžujícím ne větříkem, ale tornádem na poli skomírajícího žánru. Ta tam je nuda "aha holka sama ve sprše, bude baf" nebo "holka sama na hřbitově, bude baf", Raimi Vás mimo už zavedené lekačky, originálně vyděsí i tam, kde to čekat nebudete. A mimochodem stará dobrá paní Ganush, dělá čest všem svým zludušským kolegům, kam se hrabe maník s motorovkou nebo hokejovou maskou. Sam Raimi + hororový žánr + lístek do kina. Tak tohle rozhodně ANO!
Knowing
I, know.
Snímek je vyprávěn s velmi přitažlivou mysteriozní atmosférou, i když budiž, završenou lehce fádním prvkem "vyšší síly". I když katastrofických scén ve filmu příliš nenajdete, když už na vás z obrazovky vyskočí tak nadprůměrně zdařile a s mrazivým dopadem. Nicolas Cage po dlouhé době předvádí herectví na úrovni. Zkrátka a dobře velké plus za atmosféru, postavy (nečekaně hysterická Rose Byrne), katastrofy a pár malých mínus za příběh a vyvrcholení. Nu, blockbuster z "Knowing" asi nebude, na druhou stranu to rozhodně není nic, za co by se měl Alex stydět.
Verze 3.3.0 All Rights Reserved
Podmínky užití | Reklama
RSS | Kontakt | FAQ
0.019 sec. (PHP: 53% SQL: 47%)
