marquise Eru

Jako skalní příznivec počítačových her nemůžu jinak. Sérii TR už hraju pěkných pár let, znám všechny díly a tudíž jsem si nenechala ujít ani filmy. Fanoušek znalý těch polygonových krás prostě musí srovnávat.
To, co bylo ještě příjemně vystižené v první filmu, u Cradle of Life naprosto mizí. Příběh je trapný, s hrou nemá téměř nic společného, některé scény přímo zoufalé a Angelina se tam bere asi hodně vážně. A ani ten cop už Laře nenechali... Jako fanynka herní Lary Croft nemůžu hodnotit kladně, lidé, kteří si tento film pouští pro zábavu a odlehčení, asi ano. Tak v tom případě: proti gustu...

Citlivý a zvláštní atmosférou prodýchnutý snímek o kubánském spisovateli Reinaldu Arenasovi, který se pozvolna a dlouze vleče, ale rozhodně nenudí. Vypíchla bych pak zejména zajímavou práci s kamerou a herecké výkony Javiera Bardema a Diega Luny. Opět jeden z filmů, které zůstanou ve filmotéce k dalšímu připomenutí.

Kombinace klasických prvků starého Říma s prvky naprosto novodobými, jako jsou auta, motorky, cigarety, kulečník, hrací automaty, je... nezapomenutelná. Někoho odradí (negativních názorů jsem díky extravagantnosti paní režisérky slyšela několik), někoho nadchne jako mě. Navíc je film přímo hereckým koncertem pro celou řadu tváří. Vynikne především bezchybný Titus Andronicus sira Hopkinse, Jessice Lange či Alan Cumming. Nemůžu nezmínit také Jonathana Rhys Meyerse, který je ve své úloze naprosto odporný a zvrácený; v té nejrozkošněji možné podobě. Není to film pro každého, ale když se ho naučíte strávit, moc rádi si budete jednou za čas přidávat.

Proč tak slabé? Mám ráda Edith Piaf, pro její píseň "La Foule" mám dokonce naprostou slabost, ale tenhle film byl poslepovám z pro mě tak nešikovných kousíčků, že se po těch dvou a půl hodinách rozpadl vstříc nudnému průměru. 65 %

Takové filmy by ani nemusely vznikat. S Mlčením jehňátek to má společné jen jméno hlavní postavy. Zřejmě se na tom jménu pořád stejně dobře vydělává. Zprznění Hannibalova charakteru dovedeno k dokonalosti, kam jen se nám poděl ten šarmantně uhrančivý démon z prvního filmu? Gaspard Ulliel mladého Hannibala nehraje špatně (a má navýsost rozkošnou tvářičku, to se musí nechat), ale je tak strašně svázaný scénářem, že ho nakonec stejně vidíte jen jako spratka bez špetky hannibalovské elegance, kterého nelze pochopit.

Podle filmových databází si to Van Sant sice občas pošramotí, ale jinak točí nadprůměrné snímky. Idaho je teprve mé třetí setkání s tímto režisérem (nepočítám maličkou epizodu z Paris, je t´aime), přičemž si jen matně vzpomínám na Psycho a vybavuji si dobrý pocit z Dobrého Willa Huntinga. Idaho jsem dlouho sháněla a nakonec jsem nebyla zklamána. Snímek vyprávějící o dvou "dětech ulice", prostitutech a narkomanech Scottovi a Mikeovi, který je navíc narkoleptik, rozhodně nepůsobí vykonstruovaně. Herci jsou skvělí, Keanu Reeves v té době určitě netušil, že později udělá boom jako Neo, přesto si film pro sebe strhává River Phoenix, který bohužel dva roky po natáčení zemřel. V krátkých okamžicích zazáří také Udo Kier. Trochu smutný film, ale potrženo a sečteno, stojí za sehnání, shlédnutí i doporučení dál.

Šlo zřejmě o první český film, na který jsem se dívala naprosto bez předsudků, nic jsem od něj neočekávala a proto mě vcelku mile překvapil. Klišoidní děj plný komplikovaných mezilidských vztahů, nesnažil se však být křečovitě vtipný - jak je běžným neduhem českých režisérů -, ale naopak se tvářil dost vážně a "syrově". Vilma Cibulková je mi čím dál tím sympatičtější, Vilhelmová hraje příjemně civilně, Rašilov taky potěší. Fajný program na jeden všední večer. Řekla bych, že režisér Cieslar celkem umí.

Neměla jsem číst všechny ty oslavné recenze a "filmová-událost-roku" články, protože jsem z kina odcházela zklamaná. Myslela jsem, že to bude tak skvělé, jak všude psali. Nebylo. Největší plus bych viděla v nádherně přirozených hereckých výkonech, kterých je v českých filmech jako šafránu. Něco navíc za Mílu Königa, Romana Štabrňáka a Honzu Konečného, prostě bývalé skvělé osazenstvo pražského divadla Disk.