JoyB

Malý úsměv nad Úsměvem Mony Lisy

Když jsem film viděla poprvé, říkala jsem si, jaký je to povedený půvabný dojemný film s elegancí a typickou rozverností tehdejší doby, kterou se tvůrcům podařilo vystihnout doopravdy skvěle. Ale podruhé a potřetí už jsem měla různorodější pocity - především mě mrzelo, že hned na začátku filmu byla Betty Warren ,,zaškatulkovaná" mezi ty záporné postavy a Katherine Watson naopak mezi ty kladné, ačkoliv je nepravděpodobné, že by Betty byla zase až tak špatný člověk. Každá z nich měla tu ,,svou" pravdu, jen Katherine byla po celou dobu viděna v tom ,,lepším" světle. Taky mě dost překvapila proměna Betty na konci filmu, tak rapidní změnu bych vzhledem k jejím postojům nečekala. Bylo jasné,že tvůrci chtěli závěru dodat dojemnost a nostalgii,prostě ho trochu víc ,,zhollywoodštit". Každopádně ale film ukázal spoustu nových nadějných hereček, Julia Stiles i Maggie Gylenhaall byly ve své roli opravdu přesvědčivé, hlavně tedy Julia Stiles alias Joan, která sice měla Katherine Watson ráda, ale ani navzdory tomu, že závěr filmu měl ve všech směrech ukazovat, že jedině Katherine měla pravdu, ona si pořád stála za svým. Stejně tak i Maggie - Giselle je ve své roli skvělá, ačkoliv jí všichni berou jako lehkou holku, ona nakonec z filmu vybruslí z podiveníhodnou citlivostí a chápavostí. Role se moc povedla vpasovat i na Nancy Abbeyovou, která se také nenechala zviklat Katherininými životními pravidly. Nakonec,ale,ten film není špatný. Je vlastně moc dobrý,jen bych podle svého názoru pozměnila Katherinino myšlení a snažila bych se trochu víc pozornosti soustředit i na Betty (Kirsten Dunst).Dávám pětadevadesát procent:)