vlk1

Hlavní je hrdina sebestředný asociál, co se neumí vyčůrat, když před sebou nemá mušli, a jeho jediní kamarádi jsou taky kreténi. Jednou vsadí peníze, které nemá, a když vyjde z lochu, zamiluje se do něj úplně blbá cizí holka, a společně jdou navštívit jeho dementní matku a cholerického otce. No a to je asi tak vše… Nemusíte mi děkovat, právě jsem vám ušetřil dvě hodiny života. Současně uděluji nominaci na Nejnudnější film všech dob.

Nuda, nuda, a ještě jednou nuda

Když má někdo strávit posledních 24 hodin na svobodě, tak bych očekával, že mi scénáristé nabídnou víc než jen bezduchý a neuvěřitelně ubíjející žvatlání o tom, kdo koho prásknul. Co mě taky trochu mrzí je, že si můj oblíbenec Edward Norton střihl roli dealera, kterej je tak blbej, že si ve svym vlastním domě schová deset kilo heráku. To si rovnou mohl založit eshop a jako kamennou prodejnu tam uvést svůj barák...

Moje první, a možná i poslední zkušenost s radou Vacátkem. Buďto začátkem 20. století byli zločinci naprostí idioti, kteří všude nechávali válet důkazy, anebo je hloupý tento film. No nevím, ale nechat na místě činu milion stop, pak zavolat kriminálku, a teprve potom, přímo před jejich očima, se rozhodnout začít likvidovat důkazní materiály – to chce buďto velkou dávku odvahy anebo debility. Co mi dál vadilo, bylo přehrávání herců, obzvláště pana Kopeckého. Ale to není nic proti neskutečně, ale opravdu neskutečně otravné, protivné a vlezlé písničce „Zavři očka, zavři…“ Vždycky, když začal hrát tento kýč, modlil jsem se, aby na Prahu dopadl meteorit, a ukončil jednou provždy tohle utrpení. Průběh vyšetřování taky naprosté zklamání. Při hromadném výslechu se sesype nejslabší jedinec, zahraje hysterickou scénu, a napráší všechny ostatní. A vrah se nakonec sám, bez jakýchkoliv přímých důkazů, přizná, a to jen proto, že ho prostě vyšetřovatelé ukecaj… Ano, v reálu to tak mnohdy funguje, ale přece jenom, od filmové kriminálky bych očekával trošku důmyslnější zápletku. Pro mě klasická ukázka toho, jak se NEMÁ točit detektivka.

nostalgie z dětských let

"Ťuk, ťuk..."
"Kdo je to?"
"Malý Nero, pane. Nesu vám pizzu."
"Nech to za dveřma a koukej vypadnout!"

Jeden z nejhloupějších filmů, co jsem kdy viděl. Chování některých postav v počátečních scénách je vzhledem k následujícímu vývoji děje naprosto nelogické a občas nedává vůbec žádný smysl. Ostatně, to už i vyplývá z jeho podstaty – potlačováním emocí se zabrání válkám a zločinům. Nebudou city, hněv, touha, nebudou ani vraždy. A co s tím, kdo to poruší? No, toho prostě zabijeme... Další fackou jsou naprosto šílené bojové scény. Ještě donedávna jsem měl za to, že se Hollywood už konečně vzdal myšlenky, že hlavní hrdinové (jak jinak, než se zásobníkama na milion nábojů) dokážou bez problémů uhýbat před svištícími kulkami, ale asi jsem se spletl. Přitom samozřejmě ještě stačí bez škrábnutí hromadně masakrovat desítky těžce ozbrojených nepřátel… Občas mi přišlo, že sleduju nějakou fantasmagorickou pohádku. Verdikt je jasný: více než po roce dávám odpad - nechápu, jak tuhle zvrácenou 3,14čovinu vůbec někdo může brát vážně.

Jestli mám na něco talent, tak na to, že si vždycky v kině vyberu špatný film. Ne, že by byl Atlas mraků zas tak špatný, ale je tu jedno velké ALE. Nevadí mi filmy, kde divák musí přemýšlet, anebo alespoň dávat pozor na všechno, co se děje. Proto nemám nic proti filmům, kde jsou často k vidění retrospektivní úseky, a dokonce mi ani nevadí, když je děj natočen na přeskáčku. Ale střídat každé dvě minuty 6 různých příběhů v šesti různých časových rovinách a v každé z nich jsou navíc rozdílné postavy – tak s tim, drazí sourozenci Wachovští (nebo chcete-li, tak bývalí bratři Wachovští), jděte do prdele. Možná jste natočili přelomový Matrix, ale s tímhle si tedy na mě rozhodně nepřijdete. Bohužel mám takový dojem, že jsou tu samí přechytralí intelektuálové, kteří si myslí, že viděli něco převratného, a tak tomuhle spletenci fláknou vysoké hodnocení, aby se pak před kamarády mohli chlubit, že viděli a pochopili „chytrý ale přitom složitý“ film, ale pro nás ostatní je to jen chaotická směs několika různých příběhů okořeněná reinkarnací a dalšími filozofickými bláboly. Ano, jednotlivé postavy sice mají shodné charakterové rysy a občas se setkáme i s nějakým odkazem z minulosti (která se samozřejmě ve filmu, aby to nebylo tak jednoduché, stane později), ale to je asi tak vše, co tento snímek nabízí. Viděl jsem to dvakrát (podruhé v domácí projekci ve verzi pro hlupáky – tedy chronologicky) a můžu vám říct, že nějaký slibovaný bombastický závěr, kde se všechno propojí, se jaksi nekoná. Jediné, co stojí za zmínku, jsou masky – proměny jednotlivých herců jsou vskutku parádní. Ale za to já hvězdičky nedávám… Za mě slabých 50%. Mimochodem, taky by mě zajímalo, proč si nájemní zabijáci těch největších světových korporací pro svojí „prácičku“ vždycky vyberou ten nejsložitější způsob. Chlápek sice umí odpálit bombou letadlo, ale postavte vedle něj na půl metru slona a on se netrefí…

Poutavý hraný dokument, který umí diváka vtáhnout do děje. Může za to vypravěčské umění charismatického Philippe Petita, retrospektivní vsuvky, dobové záběry a především, a to zdůrazňuji, geniální hudba Michaela Nymana, která celému filmu dodává zvláštní atmosféru. Mimochodem, věděli jste o tom, že za útokem na dvojčata stojí právě Petit? Chtěl si být natolik jistý, že jeho bláznivý kousek nikdo nenapodobí, a tak překecal Jirku Bushů a další tisícovky lidí, aby si to sami shodili. V tom filmu to sice neřeknou, ale říkali to v televizi i v nějakym dokumentu, tak to přece musí bejt pravda, ne?!

Vysoké očekávání... velké zklamání

Atraktivní a tajemné prostředí opuštěného města Pripjať nabízí spoustu zajímavých témat ke zpracování, nicméně toto je klasický příklad toho, když dvouapůlminutový trailer překoná celý film - žádné napětí, žádná lekačka, žádná hudba, prostě nic! Nechoďte do kina a ušetřené peníze raději věnujte na výzkum Parkinsonovy choroby, aby byla menší pravděpodobnost, že si zas za kameru stoupne nějakej další rozklepanec... Tvůrci asi museli obdržet pořádnou dávku radiace, jinak si natočení takovéhle připitomělé zoufalosti nedovedu vysvětlit – leda, že by vás bavilo sledovat bandu uječených amíků, která běhá ve tmě po lese…

Už od malička jsem měl averzi vůči westernům, takže když jsem nedávno, asi po patnácti letech, zkouknul tuhle opěvovanou trilogii, můžu říct, že se na mém názoru nic nezměnilo. Mezi prvními dvěma díly a tím třetím (Hodný, zlý a ošklivý) je pro mě, jakožto pro "normálního" diváka, propastný rozdíl. Pro hrst dolarů je z celé série jednoznačně nejhorší. Ne, že by dvojka (Pro pár dolarů navíc) byla o něco lepší, ale aspoň jsem konečně našel filmovou sérii, která má (alespoň co se kvality i délky stopáže týče) vzestupnou tendenci. Následující komentář bude vlastně taková kritika prvních dvou dílů... Možná, že je to už klasika, ale ruku na srdce – tohleto se vám jako líbí, jo? Vždyť je to úplně nereálné! Rozčiluje mě to věčný střílení od boku (a ještě k tomu kohoutkem) a taky to, že všichni mají neuvěřitelnou přesnost (Přestřelit z dvaceti metrů provaz, vystřelit někomu revolver z ruky nebo někomu sestřelit cígo z huby? Nou problémo! To je přece na denním pořádku...). O zázračně rychlých uzdraveních nemluvě… Občas by se taky mohla objevit nějaká krev a co je též zvláštní, je kulometná palba, která skácí celou kavalerii a přitom netrefí ani jednoho koně. Zřejmě nějaký nový druh nábojů. Často mi také vrtá hlavou šestý smysl, kdy se hlavní hrdina zničehonic na místě bleskurychle otočí a sejme někoho, kdo se čistou náhodou za ním zrovna objeví. Tohle jsme možná žrali v šedesátých letech, ale z dnešního pohledu to vyznívá neskutečně klišovitě. Korunu tomu nasazuje nešvar všech starých filmů. Nevím, jak si lidé před padesáti lety představovali smrt po zásahu kulkou, ale pochybuju o tom, že by se chytli za srdce, provedli teatrální otočku a pak se decentně skáceli na zem. Když kouknu na posledních deset minut filmu, k tomu přidám velmi, ale opravdu velmi naivní scénu na hřbitově (kdo viděl, musel se smát :D), a porovnám to s hodnocením, tak mám nutkání napsat: „Lidi, přestaňte už konečně hodnotit filmy podle data natočení.“ Ani Clint Eastwood s kvérem v ruce ani Ennio Morricone ani nic jiného mě nedonutí, abych dal víc než 40%.

Drive patří do skupiny filmů, u kterých se nejdříve podíváte na vysoké hodnocení, přečtete si o co jde, a pak při jeho sledování koukáte na čas a říkáte si: „tak a teď se konečně už něco stane!“ A jak čas běží, zjistíte, že se nakonec nestane nic. Předpokládám, že po tejdnu mi v hlavě zůstane jen soundtrack - ten se opravdu povedl. Jinak je to podle mého názoru trochu rozvláčněný a zbytečně nadhodnocený film, ze kterého se dělá něco, čím není. Možná jsem měl až příliš vysoké očekávání, pro mě průměrných 60%, nic víc, nic míň.

Základní myšlenku o náboženství sdílím s Billem Maherem a o těch, kteří věří pavědám (třeba astrologii a numerologii), horoskopům nebo v nějakého boha (záměrně píšu malé B), si myslím své (tři tečky, konec)… V zachování objektivity přesto musím podotknout, že je to poněkud jednostranně natočená a sestříhaná záležitost, která nedává příliš prostoru pro protiargumentaci (i když podle mne je vlastně jakákoliv argumentace zcela zbytečná - dokazovat existenci boha je stejně smysluplné jako vyvracet jeho existenci). Není to ani tak vtipné, jako spíše smutné. Nechci SPOILovat, nicméně by bylo trestuhodné nezmínit alespoň tři perličky, které zde zazněly, a opravdu nad nimi zůstává rozum stát: „Nikdy jsem nevěřil v Boha. Pak jsem jednou ale měl žízeň, vystrčil jsem hrnek z okna a přál si déšť. A za deset sekund opravdu začalo pršet, od té doby věřím na zázraky.“ ... „Evoluce je blbost, v Bibli se to píše jinak.“ ... „Bůh existuje. Vím, že je to pravda, protože ho cítím všude kolem sebe.“ ... OMG, Lucie měla pravdu - Středověk neskončil středověk trvá…

Očekával jsem napínavý thriller, ale namísto toho jsem dostal jakousi nesourodou směsici Sherlocka Holmese, Ospalé díry a SAW 5. Pomalu se táhnoucí příběh mě vůbec nedokázal vtáhnout do děje. Přidejte k tomu sice dobrý, ale naprosto nevyužitý námět a zjistíte, že jediné, co tento film nabízí, je pochmurná atmosféra poloviny 19. století a hudební doprovod. Vlastně ne, ještě jedna věc by se tu našla - teprve díky Havranovi jsem si uvědomil jak moc je John Cusack podobný Edwardu Nortonovi (tedy alespoň vzhledově, srovnávat charisma těchto dvou herců je asi jako srovnávat krásu chcíplého havrana s krásou vyšlechtěného páva).

Jestliže existuje označení béčkový film, tak tohle se pohybuje někdy mezi dvojitým vé a ypsilon...

Nebavilo mě to tenkrát v kině a nebaví mě to ani teď. Tehdy jsem se asi nechal unést popcornovou atmosférou, kdy se každý chtěl smát, i když vlastně nebylo čemu, ale teď, tři roky po premiéře, můžu s čistým svědomím srazit hodnocení o pár procent níž. Ne, že by to byl špatný film a možná si tak nízké hodnocení ani nezaslouží, ale přece jenom, pokud se během komedie zasmějete tolikrát, že by se to dalo spočítat na prstech jedné ruky Simpsonovic rodinky, pak je tu něco špatně. Zkrátka tu chybí nějaká zapamatovatelná hláška anebo scénka, která by film odlišila od ostatních průměrných komedií…

You gotta be fucking kidding me

Asi jsem sledoval jiný film, jinak si to zdejší hodnocení neumím vysvětlit. Na začátku sice zazní pár vtípků, jenže pak nastoupí suchý anglický humor, v polovině se film přehoupne do stádia nudy, potom pokračuje unylým tempem trapnosti, aby se nakonec utopil v bezbřehých vodách zoufalosti a ubohosti. Na komedii je to příliš dlouhé (celková stopáž dvě hodiny?!), na parodii příliš trapné a na akční krimi příliš ujeté. Měl jsem co dělat, abych tu zhovadilost vůbec dokoukal…

Tento film asi vznikl tak, že někdo uklízel na půdě a na dně zaprášené krabice našel starý scénář a řekl si: „Hele, natočim něco, co už přede mnou někdo natočil.“ Není žádné tajemství, že jak originál z roku 1957, tak i nová verze těží především z hereckých výkonů. A také není žádné tajemství, že roli klíčového porotce, který na začátku stojí sám proti ostatním, Jack Lemmon prostě nezvládl. Zatímco charismatickému Henry Fondovi bych snad věřil, že vykácel i deštný prales na Sahaře, a rád bych si od něj vyslechl jeho myšlenkové pochody, tak nemastnému a neslanému Lemmonovi bych nevěřil ani nos mezi očima a upřímně řečeno pochybuji, že by ostatní porotce dokázal vůbec o něčem přesvědčit. Tato verze nenabízí skoro nic nového. Až na pár drobností je jediný rozdíl v tom, že téměř polovina poroty „zčernala“, a místo soudce sedí soudkyně. Přidejte k tomu 15 minut stopáže a dostanete naprosto zbytečný film.

Po skončení filmu jsem si marně lámal hlavu nad tím, za co jsou ty 4 Oscary. Napadly mne tyto kategorie: Nejzvláštnější účes, Film s největším počtem náhodných setkání, Nejneočekávanější nástup závěrečných titulek a Nejhorší soundtrack. První půl hodina je vcelku zajímavá, ale to, co následuje potom, se dá nazvat nezáživnou a místy dost nelogickou nudou, kde se všichni za nevysvětlitelných okolností náhodně vždy najdou a naopak sériového vraha, který za sebou nechává kupy mrtvol a bouchající auta, nemůže najít nikdo. Dalším mínusem je fakt, že ve filmu nehraje absolutně žádná hudba (možná, že někomu to přijde originální, ale pokud vím, tak éra němých filmů skončila ve dvacátých letech 20. století). 30% dávám za poněkud neobvyklou zbraň a perfektní výkon Javiera Bardema (to je ten chlápek se zvláštní beranicí místo účesu), a za Kelly Macdonald (to je ta herečka, na kterou se hezky dívá).

Problém tohoto rádobyuměleckého snímku je v tom, že "umění" je dost subjektivní pojem. Tak například nakreslit pár čtverečků, koleček a čar umí každý blbec, to není žádné umění. Umění je najít někoho, kdo to koupí. V souvislosti s tímhle filmem bych to vyjádřil asi takhle: Každé hovno je originál, ale i když ho zabalíte do zlatého hedvábí a někomu prodáte, tak je to pořád jen hovno...

Právě jsem se ujistil, že asi vůbec netuším, co si mám představit pod pojmem "kvalitní fantasy film". Podle hodnocení a komentářů to vypadá, že takový film by měl mít rozpočet 100 milionů dolarů, trvat dvě hodiny a mělo by v něm být spoustu filmových triků, černé magie a také jednoznačně dáno, kdo je dobrý a kdo špatný. Všechny tyhle kraviny jsem ohodnotil maximálně dvěma hvězdičkami. Solomon Kane nemá nic z toho, a přesto mu dávám hvězdy čtyři. Za to ale má temnou středověkou atmosféru, která se občas zvrtne v krvavou řežbu a to je pro mě určitě zajímavější, než koukat na to, jak nějaký vyparáděný pohádkový hrdina bojuje ze zlým démonem. P.S.: Škoda, že film, kde tři čtvrtiny jmen v závěrečných titulkách jsou Češi, tu měl tak špatnou (pokud vůbec nějakou) propagaci. V zámoří skoro žádnou.

Na světě je mnoho špatných filmů, což by se v tomto případě dalo brát jako polehčující okolnost. Na druhou stranu... těch, které jsou horší než Sám doma 4, ale zas tak moc není...

Prohlásit o tomhle zpracování, že je to věrná adaptace původní knižní detektivky, můžou jenom dva druhy lidí: ti, co nikdy nečetli knihu, anebo ti, co se na tenhle film dívali se zavřenýma očima. To je to samé jako kdyby James Cameron dal do úvodních titulek Terminátora hlášku „Based on Karel Čapek´s R. U. R.“ Je jasné, že knížku nikdy nelze napodobit, ale změnit 4 postavy z 10, přesunout děj z opuštěného ostrova do jakéhosi baráku na skále a naprosto předělat závěr - myslím, že tahle úprava se opravdu příliš nepovedla. Především nelogické počínání hlavních postav mi přijde jako výsměch Agátě Christie (nesmíme se rozdělit, zůstaneme pohromadě… tak jo, na chvilku se rozdělíme a sejdeme se tu za pět minut… jé, jak to, že jsme se tu sešli a zase je nás o jednoho míň?... no nic, víme, že jeden z nás je vrah, tak si všichni zas společně sedneme ke stolu, poobědváme a budeme v klidu řešit, co budeme dělat odpoledne...).

O letošních prázdninách se mi staly dvě hrozné věci: Zlomil jsem si zápěstí a viděl jsem film Kostka 0. Obojí bylo hrozné, ale u Kostky 0 mám alespoň jistotu, že už se nikdy nebude opakovat. Původní námět, Kostka, naštěstí dopadl podle očekávání – dejte několik lidí do jedné místnosti ve tvaru kostky, kolem postavte další kostky a pro divákovo zpestření občas přidejte nějakou tu smrtící pastičku. O zábavu je postaráno. Druhý díl, Hyperkrychle, se podle hodnocení tváří jako hyperkosočtverec s čárkou, ale k mému příjemnému překvapení, se jedná o téměř stejně napínavý snímek, jako jednička. Je sice pravda, že o realizovatelnosti pastí asi nelze moc dlouho vážně přemýšlet, ale i tak jde o napínavý kousek, kde hraje prim psychologie postav. Druhý díl tedy překypoval událostmi, nad kterými rozum zůstává stát, ale teprve třetí díl tomu dodal tu správnou korunu. Supervojáci se svítícíma očima, kulhající terminátor s robotickým okem a matematický génius, který se chová jako obyčejný člověk, ale pokládá tak hloupé otázky, za něž by se stydělo i pětileté dítě. Zkrátka „kostky jsou vrženy“ a já z té třetí kostky málem vrhnul také.

Po hrůzném zážitku, který jsem zažil během sledování Spalovače mrtvol, jsem si od starých černobílých československých filmů dal na pár měsíců klid. Ne, že bych se během filmu bál, spíše jeho sledování pro mě bylo utrpení. Trochu jsem se obával, že i Kladivo na čarodějnice bude jen další, neskutečně nadhodnocenou stupiditou, ale byl jsem velice mile překvapen. Se Spalovačem mrtvol má totiž společnou už jen jednu věc a to excelentní výkon hlavní postavy. Dokonce bych si dovolil tvrdit, že Vladimír Šmeral předvedl jeden z nejlepších hereckých výkonů, jaký jsem kdy viděl. Roli bezcitného a sadistického inkvizitora, který pro vlastní obohacení neváhá zkonstruovat monstrózní proces, zvládl tak přesvědčivě, že jsem z něj měl zlé sny (a to je co říct, protože poslední sen, který si pamatuji, se mi zdál asi tak před půl rokem). Ani se nedivím, že ho soudruzi zakázali promítat, neboť je zde „nádherně“ vyobrazeno, jak to dopadne, když smícháte neomezenou moc, nečinnost či nezájem těch, kteří mohou něco změnit, a strach a zoufalství těch, kteří nic nezmůžou, a pod trýznivým mučením jsou schopni přiznat činy, které nikdy nespáchali a ještě k tomu poslat na smrt i své nejbližší. Nespravedlnost a bezmoc linoucí se celým filmem, zaručuje depresivní atmosféru, která z Kladiva na čarodějnice dělá československý filmový skvost. „Myslíte, že byste mohl někoho propustit na svobodu?“ „Kdyby se prokázalo, že není ve spojení s Ďáblem, tak ano. Ale mně se zatím vždycky každý přiznal…“

Děs a hrůza - doslova

Děs a hrůza - doslova. Myslím, že mohu s naprosto klidným svědomím prohlásit, že toto je jeden nejhorších filmů na světě a zřejmě i v celém vesmíru. Pokud existují paralelní vesmíry, pak i tam. Vskutku horor. Nezlobte se na mě, ale film, ve kterém každou chvilkou někdo omdlévá hrůzou, nebo po ráně pěstí upadá do bezvědomí a probouzí se vždy, když o něco jde, působí neskutečně naivně. Další velké negativum je snadno odhadnutelný děj a prakticky nulové napětí. Jediné pozitivum vidím v charismatické postavě hlavního záporáka a také v tom, že jsem přišel pouze o 85 minut svého života.

Neskutečně nudné, neskutečně dlouhé. Těmito slovy bych asi nejlépe charakterizoval tento film. Pokud se na něj začnete koukat od čtyřicáté minuty, o nic nepřijdete, a zbude už jen "Neskutečně nudné". Ne, že bych se vyžíval ve válečných scénách, ale uznejte, že první výstřel by se mohl objevit dříve než po třičtvrtě hodiny děje. Bohužel po krátké vsuvce se na to Clint opět vykašlal a rozhodl se, že následujících 50 minut bude opět ukazovat, jak se Japončíci válí v jeskyních a vedou přitom k smrti užírající rozhovory Navíc jakožto Evropan musím říci, že ušpinění asiati ve stejných uniformách a ještě k tomu natáčeni ve tmě, stejnak vypadají všichni stejně, takže není jisté kdo si s kým vlastně povídá. Věty typu "Kuribayashi zrušil Hayashiho rozkaz, teď tu velí Nishi," mluví za vše, taková je ale realita. Pohled na válku z japonské strany (překvapilo mě, že je celý film natočen v japonštině) je sice novinkou, ale nejsem si jistý, komu tím Eastwood vlastně prospěl - Japoncům? Druhé straně? Možná, že hromadná sebevražda byla jediným silným okamžikem, ale upřímně řečeno, nudil jsem se po celou dobu. Jediné, co mě pobavilo, byla nominace na Oscara - za co proboha? Trojice Eastwoodovo filmů z poslední doby (perfektní Výměna, nadprůměrné Gran Torino a vcelku slušné Vlajky našich otců) přitom žádnou nominaci neměly. Shrnutí: Koukat na Dopisy z Iwo Jimy bylo asi stejně zábavné jako koukat 140 minut do zdi.