verbi

úplně mě pohltil

Určitě znáte takový ty filmy, kdy jste po celou dobu úplně přimražení k židli a po celou dobu fandíte halvnímu hrdinovi a když (ať už jakkoliv) film skončí, protáhnete se na židli, rozsvítíte světlo, jdete se napít nebo na záchod a vduchu si říkáte týjo, tak to byl fakt úplně skvělej film...ale Kluci nepláčou je úplně jiný. Dívala jsem se na něj ještě s pár lidma, někteří věděli o čem má být, jiní ne...celou dobu jsme všichni seděli před obrazovkou a plni emocí (hlavně vzteku) jsme mlčky hltali děj. Pak přišli titulky a my stáel ještě seděli očima přilepenýma na obrazovku a mlčeli. Titulky byli už dávno pryč a my tam stáel jen tak seděli a snažili se strávit to, co jsme právě viděli. Už je tomu zhruba 2 týdny co jsem ten film viděla, ale pořád ještě není dokonale stráven. Pořád musím přemýšlet nad tím ,co jsem viděla, nad tím ,že vůbec může tak velká krutost existovat.