Mihaal

Ačkoliv jsem nic zajímavého neočekával, tak i tak mě to zklamalo. Ideální pro nedělní dopolední televizní vysílání.

Trochu zklamání. Po Casinu Royale jsem čekal kvalitnější počin. Akční scény na můj vkus moc tlačí na pilu a ani dějová linka není nijak zajímavá. Ale Craigův Bond se mi líbí.

Hodně velká nuda a abscence čehokoliv, jen trochu zajímavého. Leto už měl taky lepší dny. Tady svůj výkon staví hlavně na mrkání a úpravy pozice jeho brýlí na jeho nose.

Jednoznačné vítězství formy nad obsahem. Během sledování filmu jsem byl tak pohlcen stylizací a atmosférou, že mě v podstatě samotný děj ani moc nezajímal. Herci, způsob snímání, střih, hudba, to vše funguje v příjemné staromilské harmonii. Každopádně je to zážitek svého druhu.

Často je možnost se tady dočíst, že někdo má rád nebo naopak nesnáší český film. Tento český film tento přívlastek (ať už v pozitivním či negativním smyslu) vůbec nepotřebuje. Je to prostě film. A film je to vynikající. Nenutil mě litovat osudy hlavních hrdinů (což oceňuji), ale ani mi nedal možnost jimi opovrhovat. Umožnil mi je pozorovat. Hlavní devizou filmu je jeho atmosféra, kdy vstřebáváte každý záběr. Pro mě jeden z nejlepších filmů poslední doby.

Často a neprávem je považován za "dílo Tarantina". Ale toto je především Stone a jeho kritický pohled na věc. V tomto případě na násilí a úlohu médií. Nevím proč, ale dříve jsem hodnotil za 100. Teď po aktuálním shlédnutí malá úprava. Ale pořád to stojí za to.

Při sledování jsem se vcelku bavil, ale hlubší stopu to nezanechalo. Film osciluje někde mezi černou komedií a dramatem, k čemuž odkazuje i jeho závěr. Ten bych ocenil, jelikož dává dějovou souvislost s dnešní situací. Ačkoliv herectví Toma Hankse mě povětšinou nechává chladným, tak zde, zejména v prví části filmu, mu jeho role opravdu sedne. Vcelku povedená jednohubka.

Skvělé! Podrobněji to snad ani nejde popsat, protože v tomto případě není důležitého vůbec nic, jen ten pocit, který to ve vás vyvolává během sledování a po závěrečných titulcích zůstává. A tím je tento film úžasný.

Řeka je krásná. Krásná je řeka. Řeka je nebezpečná. Nebezpečná je řeka. To je v podstatě, hrubě shrnuto, o čem to vlastně je. Ale vůbec to nemám v úmyslu hanit, ba naopak. Ikdyž herci většinou nemají moc co hrát (pravda ale, že Krobot mě bavil), tak to za ně zvládne prostředí. Konečně český film, který se pouští do jiného žánru, než je „tragikomické melodrama“. Snaha se rozhodně cení. A výsledek nevyznívá špatně. Film si tak nerušeně uplave, oku místy zalahodí, hlavu nezaměstná a v klidu skončí. To jsou, myslím, pozitiva.

V podstatě jde o něco, co chvílemi hraničí až s kýčem a chvílemi s hulacinací, ale to mezi tím za to opravdu stojí. A to nejen kvůli staré hudbě v novějším kabátku (který občas tak úplně nesedí), ale také kvůli zajímavým hereckým představitelům (mezi ně nepočítám Bona Voxe, kterýho ač mám rád, bych zde oželel) a díky, povětsinou, skvělé formě zpracování.

Při vzpomínce na to, jaký to byl zážitek pro mou dětskou duši, když opět po roce TV vysílala Vinnetoua, hodnotím vysoko. Ikdyž optikou dnešní doby a věku by toto hodnocení zřejmě značně utrpělo. Je to zřejmě i jedním z důvodů, proč nevyhledávám možnost film shlédnout znovu a uchovávam si ho v podobě té vzpomínky.

Povedený thriller, který téměř po celou dobu dýchá ve svižném tempu. Zápletka samotná není na "politický" film nijak zvláště zapeklitá a nedisponuje ani překvapivými zvraty. Ale vůbec to neubírá na kvalitě, protože je výborně zpracována a nezajímavé pasáže se snad ani nevyskytují. Tomu, vedle afrického prostředí, nahrávají i herecké výkony. A to jak vedlejší (Huston, Nighy) tak samozřejmě ty hlavní. Rachel Weisz je opravdu výborná a s přehledem servíruje svou Tess plnou idealismu, odhodlání, lásky ale i smutku. O nic pozadu nezůstává ani Ralph Fiennes. Jako Justin, který zahodí svou loajalitu a sebekontroulu, aby vzhlédl od svých květin a ve jménu své lásky a obdivu k Tess se začíná chovat naprosto nově, je zcela přesvědčivý.

K tomuto filmu již od zapnutí přistupuji tak, že není nutné nad vším hloubat déle než pár vteřin a v případě nalezení nejasnosti, je lépe ji ihned opustit a dále zaměstnávat hlavně zrak. Kdyby to nebylo zbytečně zdlouhavé a s o trochu uvěřitelnější motivací hrdinů (nalezení pokladu x očištění jména = hodně kostrbatě naroubováno), mohla to být slušná zábava. Return to Las Vega, Nicolas!

Místý přehrávající Samuel L. Jackson, téměř celý film se neoblékající Christina Ricci a naštěstí ne moc se objevující Timberlake. K tomu trochu blues a výsledkem je návod, k čemu všemu může být užitečný starý radiátor, kukuřice a kytara. Takže zajímavý film, který stojí za to vidět, minimálně už jen kvůli té Ricci.

Zodiaca hodnotím s odstupem pár dní od shlédnutí a musím říci, že ve mně stále vyzrává v lepší a lepší film. Fincher se pevně držel skutečných událostí, což má svá úskalí. Na jedné straně tím měl nastaveny mantinely, ve kterých může ukázat jednotlivé vraždy a nedovolilo mu to nějaké závratné dějové zvraty, na straně druhé, dokázal právě na tom pocitu něčeho skutečného, vybudovat napětí a hutnou atmosféru. Dokázal umě mísit prvky filmové s prvky až téměř dokumentární rekonstrukce. Přes dobré herecké výkony je film dílem zejména Fincherovým. Co by se filmu dalo vytknout je to, že se místy stává vláčný, takže kratší stopáž by mu zřejmě prospěla.

Alpha Dog není úžasný film. Ale zaslouží si pozornost. Už jen pro to, že ve své snaze vykreslit chování v dané komunitě, nedopadá úplně směšně (jako mnoho jiných, např. Gympl). Proto, že „říše drog“ se netřpytí zlatem. Proto, že hrdinům není co závidět. Jejich svět, jejich sex, jejich život, vše vypadá tak nějak „špinavě“. S přivřenými víčky a s chvilkovou mozkovou dysfunkcí, to vnímám jako realistický náhled.

Nač škatulkovat. Nehledám v tom ani komedii a ani komedii s přívlastkem „romantická“. Nečekám opěvovaný hit. Je to prostě sám osobě fungující film. Možná s předvídatelným dějem (co taky vymýšlet, nastalá životní situace nemá moc reálných možností k řešení), což ale určitě není na škodu, protože v tomto případě je důležitější styl a způsob vyprávění. A to je to, co mě na něm zaujalo. Navíc herecky zvládnuté, včetně vedlejších postav. Přeci jen jedna výtka – možná by filmu slušela o něco kratší stopáž

Úžasná souhra příběhu, hlavních postav, hudby a navozené atmosféry dávají vzniknout dílu, které je naprostou klasikou nejen v daném žánru, ale ve filmu vůbec.

V rámci žánru nemám v podstatě ani moc co vytknout. Děj ubíhá celkem svižně bez nějakých, na první pohled zarážejících, „berliček“, které jsou právě u tohoto druhu filmu tak časté. Výkony obou hlavní představitelů takové, že Hopkins podává svůj typický výkon, ale nenabízí ani o trochu více (samozřejmě jeho typický výkon je pro mnohé výkonem nedosažitelným) a Gosling je zajímavý, ale v druhé půli mě už občas i nudil. Co bych ale rozhodně uvítal je to, kdyby film skončil o nějakých 10 minut dříve. V těchto posledních minutách se totiž Crawford chová tak, že mi to vůbec nejde dohromady s tím, jak se choval celý film (prostě jsem moc neuvěřil tomu, že někdo kdo má do detailu promyšlený plán, zvládnutou sebekontrolu a přemíru opatrnosti, má potřebu něco vysvětlovat).

Královstí nepřináší žádný zvlášť zajímavý a napínavý příběh. V podstatě ani žádné herecké výkony, na které bych nemohl zapomenout. Ale přesto je to film hodně nadprůměrný a to díky své autenticitě. Arabský svět je tu prezentován velmi přirozeně a nevzpomínám teď na žádný film, který by to dokázal lépe. A navíc – úvodní titulková pasáž je úchvatná.

Možná, kdybych byl o nějaký ten rok mladší, nevěděl co s volným časem a měl za jedna z výtvarné výchovy, pak bych možná film hodnotil jinak. Ale takhle je to pro mě podprůměrný počin. Jako největší pozitivum celého filmu a zároveň důvodem, proč jsem ho vydržel sledovat až do konce, je Tomáš Matonoha. Jemu jsem chování jeho filmové postavy prostě věřil.

Tak zhruba první čtvrtinu filmu jsem, celkem i napjatě a se zájmem, očekával co se to vlastně bude dít. Další, ta nejdelší, část filmu je dost jalová. Hlavní hrdinka stále dokola něco činí a bohužel, každý divák toho ví více než ona. Kdyby přišlo její „procitnutí“ dříve, mohl film nabrat zajímavější směr. Naštěstí posledních deset minut film tak trochu resuscitují a nenechají ho padnout až na hluboké filmové dno. Námět to není tak špatný, ale film rozhodně z něho netěží ani polovinu. Nezachrání to ani herci – Bullock se sice snaží, ale občas až dost křečovitě a Stormare a jeho cca 5 minut to nezachrání.

Neumím vysvětlit proč, ale film ve mě zanechal silný zážitek. Možná právě tím, že vlastně nic neřeší. Jen si tak plyne a vše je jak v příjemném oparu a odehrávající se kdesi za obzorem. Pominuli Ivu Bittovou, jejíž minimalistický projev je dokonalý, tak bych vyzdvihl výkon Miloslava Königa, který toho na malém prostoru dokázal vyjádřit mnoho.

Maximální limit je dobrý film. Prostředí sportovních sázek je samo o sobě zajímavé a ne zrovna filmově pole orané. McConaughey vcelku neokoukaný a zejména v poloze Brandona mu to i svědčí (horší je to už s jeho "machrem" Johnem). Pacino jako osvědčená klasika. Takže určitě stojí za shlédnutí.

Kdeže ty časy jsou, když Steven Seagal točil filmy, který nevyzněly směšně. Samozřemě byla to jiná doba, kdy v konkurenci všemožných nařachaných hvězd působil hodně zajímavě.V tý době (ale i dnes, ikdyž už trochu jinak) se mi tenhle film bezmezně líbil. Bohužel, doba je jiná, Seagal má pupek a už nikdy ho nebude těžko zabít.