Veronika

Ale jo!

Ona ta snaha těch dvou kluků, aby konečně "zasunuli" je v podstatě děsně roztomilá a staromilská. Nedivím se, že jsou Snowboarďáci a Rafťáci tak populární - je to film, který neurazí, zasmějete se u něj, pobaví se nejen fanynky Kotka a Mádla (nebo stejně nadržení kluci, kteří zase budou nejvíce obdivovat pozadí a popředí hloučku mladých českých a slovenských hereček), ale i dospěláci, poněvadž Janákův humor je všegenerační a krom puberťáků nezapomene ani na rodiče. Je to zběsilá jízda po vodě i po zemi, roztříštěnější než Snowboarďáci (kteří se mi líbili víc), zase ale má narozdíl od "prvního dílu" plus v tom, že se odehrává v létě, kterému holduju víc než sněhové pokrývce. Rafťáci jsou prostě film z rodu těch rodinných komedií, které stejně jako jejich legendární předchůdci Marie Poledňákové dokáží odpoutat od všední reality, zpříjemní vám večer či odpoledne a i když se o pranic jiného nesnaží, je to vlastně dobře - protože na dvě hodinky vypnete a koukáte na pohodový film.

Taky se přidávám k těm opozdilcům. Je mi stydno, páč sice postavu Ramba znám dobře a patřím k těm, kdo jej s oblibou používají v různých přirovnáních, ale nikdy jsem se na film neodvážila kouknout - či spíš nikdy jsem po tom netoužila. Vím, že se tím hodně shazuju, páč pokud se považuju za filmového fandu a jakéhosi znalce, měla bych koukat na filmy bez rozdílu. No ale uznejte, že např. u Seagala stačí vidět jeden film a máte splněno, páč všechny jsou na jedno brdo. Ke Stallonemu jsem měla donedávna podobný, tzn. spíše negativní postoj, i když třeba Rockyho považuju za velmi dobrý film a pár filmů mi neuniklo (např. Specialista, Cliffhanger nebo Nájemní vrazi - spíše ale kvůli jiným hercům nebo dobrému hodnocení kritiků) Prostě narozdíl od sympaťáka Arnieho mi byl Sly vždycky proti srsti (i když míň než Seagal, van Damme nebo Lundgren). Nějak mi nedošlo, že by Rambo mohl být nejen svým fenoménem, ale i sám o sobě film, který stojí za to vidět! Považovala jsem jej za "ten akční zřejmě bezduchý film s tím svalovcem kdesi v džungli" - a koukám, že jsem se dost šeredně mýlila... :-) Rambo je vlastně hodně podobný Uprchlíkovi - s malou obměnou, že Sly narozdíl od Harrisona má trochu jiné uprchlické metody, a je to vlastně vynikající a hodně napínavé drama. Sly toho tady sice moc nenamluví, takže o nějakém herectví se nedá moc mluvit, ale je to sympaťák a docela pohledný chlápek, kterému samozřejmě hned od začátku fandíte. Hned se jdu kouknout na další díly a omlouvám se Slyovi za předsudky. Získal si mě před pár dny svým "retro opusem" Expendables a taky jedním rozhovorem, možná prvním, který jsem s ním četla. Fakticky jsem mu křivdila, protože jsem ho měla za stupidního namachranovaného bouchače - ale vlastně je docela chytrý a ví, o čem mluví - a dokazuje to vlastně už jen to, že Rockyho sám napsal a režíroval - a dostal za to Oscara. O tom si Arnie nebo Bruce může jen zdát, že... No... Takže zpět k Rambovi - fakt dobrý film se skvělou atmosférou, který doporučuju všem škarohlídům a taky ženským, které na tom jsou s postojem vůči Slyovi asi podobně. Jaksi nemám co vytknout - takže hodnotím hodně vysoko. Na sto pro to nebude, protože ... Sly prostě není Arnie nebo Harrison :-), ale je to v rámci žánru špica a filmařsky nemám co vytknout, takže si 90 zaslouží. PS: navíc pokud Ramba neznáte, asi těžko pochopíte, že Źhavé výstřely 2 jsou ještě větší parodie, než vypadají - viz Richard Crenna v roli plukovníka.

Cool a sexy :-)

Nemusím Stallona. Nemusím Jeta Li. Nemusím už vůbec Dolpha Lundgrena. Můžu Jasona Stathama, zbožňuju Bruce a k Arnieho legendě nemám ani co říct. Ačkoli vlastně nemusím polovinu obsazení a při pohledu na fotky z filmu bych řekla, že ani nevydržím koukat se skoro 2 hodiny na Stalloneho botoxový gesicht, po těch skoro 2 hodinách musím říct, že jsem - překvapivě a upřímně - nadšena! Možná je to tím, že jsem dlooouho nebyla v kině. Takže střílení ze zbraní kategorie A a výbuchy mi zněly daleko realističtěji než v uhlopříčce 75 a malých ani ne dolby reprácích. Ale hlavně - myslím, že nápad dát dohromady všechny ty hvězdy prostě byl geniální a vyšel. Jak píše Martin v recenzi, opravdu vše do sebe zapadá. Sice se najde plno drobností, které by mohly být lepší anebo ve filmu vůbec nebýt (Stallone ze začátku hraje fakt trochu křečovitě, občas film trochu skáče z místa na místo - tzn. některé odbočky jsou trochu nedůležité, ona Mickey Rourkem sice skvěle zahraná, ale přece jen příliš sentimentální vzpomínka na Bosnu tam taky podle mě úplně nepatří atd.), ale vlastně vůbec nevadí. Ve kterém filmu není minimálně jedna scéna, kterou byste smazali, že? Největším plusem, za který moc ráda pochválím Stallona coby scenáristu, jsou ovšem postavy hrdinů. Bála jsem se, že to bude jen exhibice, ale jednotlivé persóny všech hvězd skutečně mají svůj účel a jsou skvěle do děje a vlastně své podstaty zapracovány. Jet Li je prostě malej hbitej Asiat, Statham sexy Angličan, co to neumí s holkama, Sly a Mickey Rourke (který opravdu skvěle hraje, ač vypadá jako jeden z pirátů v Karibiku) životem poznamenaní staří pardálové, kteří mají jizvy nejen na obličeji, ale i uvnitř - no a Schwarzoš prostě chce bejt prezident. Hlášky a gagy skutečně rozesmějou, akce je parádně natočená, výbuchy, střílečky a souboje muž vs. muž taky. Prostě a jednoduše: Expendables nejsou postradatelní, protože je to rozhodně cool a sexy jízda, kterou by si žádný filmový fanda neměl nechat ujít (samozřejmě vyjma studenty filmové vědy, kteří musejí koukat spíš na Tarkovského). PS: Jo a díky ji jsem přišla na chuť Jasonu Stathamovi, který je mi sympatický už jen díky tomu, že je ostrovan a dost podobný Brucovi... vedle těch skoromumií vypadá vážně ... sexy?

Tak nějak... Zaprvé - závěr je tak nečekaný, že jen tupě zíráte a říkáte si - to jako fakt? Zadruhé, souhlasím s názory předchozích, že film JE tajemný a vyvolává nečekané napětí a očekávání. Když se to smíchá dohromady, vyjde z toho zajímavý film, který budete ještě chvilku vstřebávat. Jenže - i díky prostředí i hercům (kromě Cage žádná velká a zajímavější hvězda, i když Ellen Burstyn je velká herečka a Lelee Sobieski je zase vždy zajímavá) film nakonec budete vstřebávat přece JEN tu chvilku. Sice asi nezapomenete na závěr, ale to je asi tak všechno.

Jsem ráda, že to mohu říct, i když si Hřebejk s Jarchovským svoji pověst už u mě nikdy nenapraví: Kawasakiho růže je jejich nejlepší drama. Velmi překvapivě totiž film neobsahuje ani jedno z jejich už nudných a nudících filmařských a dějových klišé, které jsou součástí všech jejich posledních filmů od Pupenda dále. Zaprvé - u nich už povinný seznamovací úvod s útržkovitým představováním postav (hlavní postava - dělá to a to, střih, druhá postava - dělá to a to, střih, třetí postava, dělá to a to, střih...) je krátká a nenásilná, a navíc přerušená rozhovorem, který působí dynamičtěji, takže už to je změna. Zadruhé, absence všech jejich povinných hereckých "hvězd" (Macháček, Aňa, Táňa, Emília Vášáryová v hlavních rolích) - zato extraliga v podobě pana Chudíka a výborné Daniely Kovářové, následovaná jako vždy skvělou Lenkou Vlasákovou a zajímavou Petrou Hřebíčkovou, držitelkou Thálie. Martin Huba a fotograf Antonín Kratochvíl - příjemní chlapi. Ačkoli Martin Huba by se dal označit už za jednoho z "dvorních" Hřebejkových herců, narozdíl např. od Macháčka umí hrát a i přes výrazný obličej může hrát cokoli. Zatřetí, film má děj! A dokonce i napínavý! Jen se tady neplácá a neřeší se jen životní osudy lidí - ale dojde k zápletce a čekáte nějakou katarzi. Toho jsme byli svědky poprvé a naposledy u Musíme si pomáhat, po X užvaněných filmech se k u většiny filmů běžnému systému příběhu s dějem konečně H+J vracejí - a evidentně jim to svědčí. Vážně nevím, čím to je, ale možná v souvislosti s příběhem, který tentokrát není humorný, chlapci v sobě konečně našli trochu pokory a přestali se exhibovat - a natočili film, který mě zaujal a jsem ráda, že jsem jej viděla a že byl natočen tak, jak je! A ačkoli říkám, pověst talentů, kterým sláva stoupla do hlavy a přehlušila filmařské nadání, které v nich určitě je, sice už z mého hodnocení vůči těm dvěma nevymizí, jsem ráda za tuto příjemnou změnu a hlásám, že Kawasakiho růže je jeden z nejlepších českých filmů novodobé české kinematografie.

Film jsem dnes viděla podruhé a musím říct, že jsem příjemně překvapená tím, jak jsem si film z prvního zkouknutí nepamatovala, měla jsem dokonce takový neutrální pocit čistého průměru - a musím uznat, že film je dobrý! Ba - pěkný! Vím, že krásná je Berniérova kniha, kterou jsem nečetla, a kdo ji znají, jsou adaptací zklamáni. Coby nedotčeného čtenáře vás ale film musí strhnout, i když na první pohled může vyvolat rozpaky - už jen tím, že Nicolas Cage hraje Itala... (Ale v podstatě to není takový nesmysl, jelikož má italské kořeny.) Musím říct, že v porovnání s několika filmy, které jsem v poslední době viděla, má Mandolína velkou přednost - během délky 2 hodin se v něm odehraje skutečný příběh, který vás zaujme a ke konci i ve své válečné krutosti strhne. Jsou filmy, které trvají stejně dlouho, a jen se v nich kecá a kecá a kecá - a nic ve vás nezůstane. Mandolína během na výpravné drama průměrných 2 hodin skutečně odvypráví krásný příběh lásky, zrady a dramatů 2. sv. války a stihne do toho zapojit i barvitý kolorit Kefalénie - což je kombinace, kterou hodně filmů postrádá. Viz třeba Austrálie, která vrší jedno národopisné téma za druhým, a příběh začně být zajímavý až ke konci, či dnes aktuální Ptáci v trní, kteří trvají taky dvě hodiny, a jde v nich v podstatě o nic. Nevím, jak bych to lépe popsala - prostě Mandolína dosáhla toho, že má příběh, který i když skončí happyendem, zůstane ve vás. A rdím se nad tím, že jsem si minule nevšimla toho, jak dobrá je Penélope herečka - protože Pelagii zahrála fakticky dobře.

Ve filmu je pár dobrých hlášek (zejména z úst Audreiny matky) - viz příslušná sekce, ale ačkoli tam hraje můj oblíbenec Pierce Brosnan, musím říct, že film je opravdu celkem nuda. Chemie mezi ním a zrzkou Julianne nějak nefunguje (narozdíl od kombinace se zrzkou Rene Russo v Aféře) a děj je takový... no o ničem. Ale samozřejmě pro fandy těch dvou je to povinnost.

Jako dítě jsem se u Ptáků v trní rozplývala a dojímala spolu s maminkou a babičkou. Pro dítě z Čech byly ta Austrálie, koně, ovce, možná i ty kněžské sutany prostě podmanivé. Dnes, kdy sérii opakuje televize a je rok 2010, se u toho bohužel směju. Jediné, co uznávám, že stojí za vidění, je krásná Rachel Ward - je opravdu krásná, ať má na sobě cokoli. Zajímavá je i celková atmosféra - protože prašný australský venkov s koňmi a ovcemi a jejich střihači je fakt ještě stále exotika. Ale jinak je to snůška klišoidních hlášek, které člověka, který trochu kouká na filmy a už trochu (i filmově) dospěl, nudí a prostě rozesmívají. Ralphova posedlost Bohem štve nejen Meggie, ale i mně a Chamberlain je mi prostě odporný (věřim ale tomu, že kdysi se mi líbil!!!). Jeho slizoidní verze 4% orientace z něj přímo tryská (ještě to stupňuje jeho opálení), no a do toho ty zapálené žvásty o Něm - nezachrání to ani nádherný hlas Viktora Preisse. Jednotlivé osudy rodiny Clearyů mě taky neberou, protože je to prostě stupňování tragédie za tragédií - což je jen vykalkulované tlačení na slzové váčky divaček. Myslím, že většině ženských se právě Ralph nejvíce líbí a kvůli němu film tak zbožňují (viz moje babička) - mně se spíš líbí Meggiini bratři. Proto mě děj vůbec nebere a koukám na celou sérii jako na něco, co jsem neměla znovu vidět... Některé zážitky není dobré oživovat a vracet se k nim - platí to u některých filmů, tak i u seriálů. S dnešní zkušeností se mi na celém příběhu "zakázané lásky" vlastně líbí jediné: to, že si Meggie chtěla vzít kus Ralpha v podobě dítěte, které s ním zplodila. Chtěla z něj něco mít. A i když věděla, že jej mít nikdy plně nebude, společné dítě ji v podstatě naplňuje. Rozumím tomu a sama osobně bych chtěla mít lásku stejně naplněnou.

V podstatě smutný film, který pro mě coby ženské plemeno má několik bonusů navíc. Zaprvé mě těší, že konečně v nějakém filmu přijde k citové újmě muž. To se jen tak nevidí, ba teď si vůbec nevybavuji film, kde by chlápek dopadl tak, jak dopadl George Clooney (George Clooney, slyšíte?!). Zadruhé - George Clooney. Lítám v tom má stejně lehký rukopis mladého Reitmana jako Juno - je to přesně ten typ milého, sympatického filmu tváří se jako typický americký "indie" - prostě pohodová atmosféra, super přesvědčivé výkony, dobré hlášky, dobrý děj, dobrá pointa... Film má všechno, co přispěje k pohodě během sledování, a rozhodně je lepší než ta naprosto klišoidní Smrt čeká všude, která dostala Oscara. Reitmane, jen tak dál, a Georgi, ty taky. Konečně ukazuje, že fat umí hrát. (jinak trochu nechápu nominace pro Veru Farmigu a Annu Kendrick - výkony dobré, ale nijak výjimečné)

Ačkoli vlastně filmu nemám co vytknout, páč splnil, co jsem čekala - akci, humor, akci, humor, akci, humor..., přece jen to nebyla taková pecka ... jak jsem čekala. V jedné americké recenzi jsem četla názor, že ti chlapi prostě do toho nešli naplno a natvrdo, a ačkoli se mi to při čtení zdálo nemožné, při koukání asi musím přitakat. Něco mi chybí. Asi ten pocit, že jsem viděla něco grandiózního. Překvapilo mě, že se vlastně remake seriálu točil okolo jedné jediné nevydařené mise - spíše jsem čekala nějakou sérii příhod. Navíc v traileru přece stálo, že "když chceme pomstu, máme si najít A-team" - ale v podstatě se jednalo o vojáky, kteříé akorát plnili rozkazy... - možná to mě trochu zklamalo. Hlášky nebyly tak ostré a vydatné jako třeba v Smrtonosné pasti, to mě taky překvapilo - i když to samozřejmě vyrovnávaly postavy jako takové. Face v podání Bradleyho Coopera, kterého mimochodem už dlouho sleduju coby fešného hocha vzezřením velmi podobného Ralphu Fiennesovi, byl nejrotomilejší a podle mě nejvtipnější postava. Sluší mu to, má na to být akční hrdina - skvělé osvěžení. BA a Murdock - no, jak jsem taky četla, BA by mohl trochu lépe artikulovat, i když zase na druhou stranu, to mumlání k jeho charakteru zbabělce a bojínka docela sedne. Murdock coby místní blázen - ok, ale přece jen, nějaký výraznější herec by byl zajímavější. I když zase - na A-Teamu je sympatické, že krom Liama a Jessicy v něm nehrají žádné jiné vyložené hvězdy. Ad Jessica - krásná agentka s širokým úsměvem... no, je to vždycky přitažené za vlasy, ale musím říct, že k Faceovi se hodí a Jessica mi konečně přišla sympatická. A Liam? Kvůli němu jsem se na film těšila - už z trailerů mi bylo jasné, že mu tahle akční role sedla, jako mu sedl ušpiněný akčňácký hábit (džíny, triko, bagančata a špína v každém póru), který v kombinaci s šedými vlasy a jeho nosem aspoň pro mě znamená zrození nového akčního sexy idola. Muahaha. Přiznávám závěrem, že jsem film viděla v takové ořezané a ošklivé verzi, takže je možné, že v té kvalitní v dolby surround a HD někde ve Village Cinemas to může vypadat o několik desítek procent lépe...

Bohužel všechny tyhle nízkorozpočtově psychomelodramatické debuty jsou o ničem. Přes zajímavé obsazení (film jsem si pořídila jen kvůli Piercovi) jsou to prostě tlachy a nezajímavé dialogy, které jsme už viděli hodněkrát v mnohem dramatičtějším stylu. Maximálně si v nich vždycky člověk najde kus svého příběhu, a bohužel si třeba i připomene, na co nechce při koukání na film myslet... A sice to někdo může označit za působivou sondu, mně to připadá ale jako zbytečnost, kterou nepotřebuju žít ještě v pohyblivých obrázcích...

V podstatě, bohužel, film o ničem, který vůbec nemusíte vidět. A to ani v případě, že máte rádi westerny - protože o tenhle žánr tady moc ani nejde (vyjma povinných koltů, brokovnic a koní). A asi vám nic nedá, ani pokud patříte mezi fandy Liama nebo Pierce. Ti dva pohromadě, to by člověk čekal nějaký mazec a souboj jejich charismat, ale od samotného začátku je docela jasné, že o žádné velké drama nepůjde a že film bude nuda. Navíc byl úplně zalit různými nejen žánrovými klišé a připomínal desítky lepších filmů, které jsme už dávno viděli. Zajímavé bylo cameo Anjelicy Huston, včetně toho, že její postava vědmy symbolizovala to, co sama říká - chlapům je milejší zbraň a pomsta, než lahvička vody nebo "zázračného léku". To byl asi jediný vzkaz, který film měl... Pomsta plk. Carvera za rodinu byla prostě velkým klišé a vzhledem k tomu, že ona tragédie byla odhalena až na konci, a z popisky filmu jsem ji tušila, nebyla nijak převratná. Takže - i přes velmi zajímavé herecké duo je ten souboj muže proti muži docela nezáživná zívačka

Perfektní snímek! Velmi originálně zpracovaný! Biografie umějí být nudné, popisné, chronologicky zpracované, bez jakýchkoli překvapení - Kinsey je ale vážně skvěle promyšlený. Popis děje střídají záběry z průzkumů mezi veřejností, které jsou skutečně zábavné a pikantní a právě ony dodávají filmu šťávu. Je dobře, že se tvůrci nenechali odradit puritánskými škarohlídy a film je stejně otevřený, jako byla Kinseyho mysl. Film je navíc přínosný a zajímavý i proto, že je hodně zajímavá samotná postava Kinseyho a toho, co pro Ameriku udělal (lépe řečeno, co udělal pro vnímání sexuality v Americe...). Samozřejmě ke kvalitě filmu zcela zásadně příspívá herecké trio - Liam, Laura Linney a Peter Sarsgaard (zejména jeho líbací scéna s Liamem je skutečně sexy! :-)

Film dávalo HBO, jinak bych se na něj nekoukla - synopse nezavání ničím atraktivním a fakt, že se film odehrává asi v 95 % jen na jednom místě - v jednom domě, taky ne. Ale nakonec jsem byla ráda, protože mě příjemně a velmi překvapil dvěma věcmi: kromě tradičně skvělé Jessicy Lange skutečně báječnou Drew Barrymore. Opět prostě platí, že jakmile mladé herečce na obličej přilepí masku, která ji zoškliví či případně zestárne, ona dáma začne konečně pořádně hrát. Drew je vážně dobrá (taky dostala Zlatý glóbus) a je dobrá i když je mladší - vypadá mnohe hezčí než obvykle. Překvapení číslo 2: naprosto perfektní masky! Právě ty stařecké masky možná i proto působily tak dobře, protože byly neskutečně realistické. Málokdy se vidí, aby maskéři pracovali tak detailně, dali si záležet na každém póru, žilce, stařeckých skvrnách... O to překvapivěšjí to je, že tohle není film natočený za bůhvíkolik miliard, ale "obyčejný" televizní film, u kterého by si nemuseli tvůrci dávat tak záležet. Musím ale říct, že tak dokonalé staré postavy jsem dlouho neviděla, jestli vůbec. Jinak děj vážně o ničem, ale za tyhle dva bonusy body nahoru.

Tohle byla hrůza! Po moc pěkné a poetické Kytici jsem čekala od Brabce něco stejně poetického, ale dočkali jsme se jen krásných záběrů (pro F.A.Brabce už typických, ale přece jen už ty filtry jsou trochu okoukané a čeho je moc, toho je příliš) a pěkné muziky - ale to je vše. Přiznám se bez mučení, že Máj coby povinnou četbu jsem nikdy nečetla celý a od maturity udělané už před docela pěknou řádkou let jsem stihla všechnu teorii radostně vypustit z hlavy, takže jsem si musela přečíst na Wikipedii (ano, hrůza), o čem ten Máj vlastně je - že tedy dějově mu film odpovídá... Nicméně, pochybuji, že poeta a romantik Mácha vykreslil Viléma a jeho partu tak nesympaticky, že s ním ani chvilku necítíte a nesoucítíte, naopak mu jeho pěknou a zaslouženou smrt přejete... Nesnáším tyhlety nafoukané a sebestředné floutky, ať už je to sociální drama nebo adaptace Máje - je pro mě nuda a utrpení je sledovat. Matěj Stropnický je typově zajímavý, ale jednoduše řečeno hrozný, odpudivý a nesympatický fakan. Slečna Lehnertová má pěkná prsa - víc nemám co říct. Že by proto se do ní Vilém zamiloval tak osudově, že po jednom pohledu po ní zatoužil, pomiloval se s ní a obětoval pro ni život? Na takovouhle lásku jsem nikdy nevěřila a v dnešní době mi to přijde ještě praštěnější. A kapitola sama pro sebe - Jan Tříska. "Velký pan herec" - hmmm. Jako kat je (opět) typově přesný (ostatně typově jsou všichni herci zajímaví, včetně Kukury a Niny Divíškové nebo Javorského), ale to je vše. Jeho herectví rovná se jeden neměnný škleb, který mi zprotivil už tak hrozné Hřebejkovo Horem Pádem a tady je ho tuplovaně. Hodnotím hodně nízko - 10 % za Supporty (asi do 3/4 filmu, rockové intermezzo a konec fakt nebylo pěkné), 10 % za (byť okoukanou) kameru (záběry jsou to ale pěkné) a 10 % za krásnou českou přírodu - pro manažera lokací. Velké zklamání - z filmu mám vlastně pocit, že nevím, co v nás měl vyvolat. Soucit? Májové poetično? Dojetí nad krásou života/lásky/naší země? Nevyvolal nic, jen rozpory, protože nad těmihle hrdiny se dojímat můžou možná jen samotní tvůrci...

Na film jsem se koukala v noci v počítači, ve tmě, na malé obrazovce, pozdě - protože jsem ho chtěla vidět. Procházím momentálně obdobím, kdy "můžu" Liama Neesona. Asi to máme všechny baby podobně - stačí třeba jeden film a zajímavá postava, a herec, kterého máme rádi, ale nikdy nám nepřišel sexy, nám najednou sexy připadá... stačí jeden uhrančivý pohled, polibek... no, znáte to. Takže momentálně mám chuť na Liama Neesona, takže i proto jsem si Chloe pustila. Možná i proto, že jsem z výše popsaného důvodu zaujatá, mi film přišel hodně sexy. Liam v něm sice moc prostoru nemá, ale zato moc příjemně mě překvapily obě dámy. Je to vlastně asi první film, ve kterém jsem vnímala, jaký má hlas Julianne Moore (buď ji vidim nadabovanou, nebo v kině, kdy na to člověk nemá nějak čas). A hodně mě to pozitivně překvapilo - nemá evropské předky? Nevím to sice, ale hádám, že ano, protože takovýhle nízko položený hlas se u amerických hereček moc nevidí - všechny buď vřískají nebo mají i v padesáti hlas jako patnáctiletá puberťačka. Takže tohle byl bonusek navíc a s tím jsem i Julianne vnímala jinak. Vždycky mi přišla zajímavá, ale tady mi připadalo, že i hrála jinak, byla taková více přirozená - a scény kdy je s Chloe a dovídá se ty pikantnosti, vypadají fakt věrohodně. Navíc, díky svým rezavým rysům má výhodu jako třeba Aňa Geislerová - je neuvěřitelně fotogenická. Amanda Seyfried má taky daleko do romantické postavy v zatím nejvetším jejím hitu Mamma mia! - je krásná a na roli femme fatale se hodí dokonale, i když s nádechem tajemnosti. Tento herecký trojúhelník, k tomu erotické scény - netradiční, dost otevřené, ale pochopitelné, a ta tajemná atmosféra podpořená sledováním filmu v noci ve tmě mi namíhaly koktejl, který jsem si ráda vychutnala od začátku do konce a chutnal... sexy... Ano, dějový zvrat byl předvídatelný, konec mohl být originálnější, zapletení se synem a jeho osedlání - (Bettyno, miluju tvoje přívlastky) bylo trochu nad rámec nutnosti, ale někdy prostě stačí k tou, že vás film osloví, jeho atmosféra, herci a kombinace toho všeho dohromady a film je pro vás třeba totálně odlišný než pro zbytek populace.

Konečně díl, který mě docela strhl. Poslední potterovky byly všechny na jedno brdo a v podstatě pro mne jako pro člověka, který HP nežere, byly opakováním téhož schématu - nový rok v Bradavicích, pár vtípků, laškování spolužáků, nová kouzla, noví učitelé, nové příšerky a noví nepřátelé a k tomu věčný postrach - lord Voldemort a jeho poskoci... Všechny díly se mi v podstatě - krom prvního - pletou dohromady. Tady konečně došlo k nějaké napínavé akci a finále s tragickým koncem bylo vážně nečekané - takže dávám body navíc. Za což sice nemůžou filmaři, ale J.K.Rowlingová, že ho takhle vymyslela a totálně narušila klišé všech dobrodružných fantasy, ale i filmařsky to tak nějak spolu se zajímavým dějem sedlo. Konečný dvojfilm může být hodně zajímavý.

Skutečně prapodivný remake. Člověk by řekl, že se vší tou CGI technikou to bude velkolepější, explozivnější, napínavější - ale celý ten epochální příběh, který jsme všichni jako malí hltali, scvrknout do hodiny a půl a navíc jej korunovat tak neděsivým Krakenem - to je umění to takhle pokonit. Vlastně se mi na tom líbily jen 3 věci: Liam Neeson, Ralph Fiennes a Sam Worthington. Ale ne jako Zeus, Hádes a Perseus, ale jako oni sami o sobě, jelikož mám všechny tyhle tři chlapy ráda, ať by hráli cokoli. Originál byl prostě i se starými efekty mnohem temnější, opravdovější a napínavější - taková Medúza ze staré verze je stvůra, která nedá dítěti spát, je děsivá a celá scéna s ní též - tady se sice na ní vyřádili počítačoví machři, ale efekt byl nulový - prostě v dnešní době je důležitější, aby nestvůra dobře vypadala, než aby děsila... A zrcadlo ve štítu, které Perseus použije jen tak náhodou zcela na konci, je úplné popření celé logiky toho, že ji přemůže - v originále je na tom celý souboj postavený!!! To samé platí dvojnásob pro Krakena - je na něm úplně vidět, jak si ti borci u monitorů říkali - tak a teď se předvedem a smíchali ho se všemi dalšími potvorami, co už na plátně byly několikrát - viz vodní had v LOTRovi FOTR u dolů v Morii, vetřelčí mimino ve čtyřce, vesmírný šváb z Men in Black... Citacemi - bohužel zamlčovanými, z LOTRa se to tady ostatně jen hemží (viz přílet Pegasa alias příchod Stínovlase v Dvou věžích atd.), a člověk si říká, proč to vůbec točili, když jim evidentně šlo jen o to vytřískat peníze z remaku-lačných diváků. Chybí tady láska k příběhu a čouhají z toho peníze. Smutné. A Andromeda? Kvůli které se to všechno dělo? Ta se ve filmu jen mihne, krásou jí zdalek předčí Io (taky se k ní Perseus pěkně činí) a že se v báji stane Perseovou ženou, to tady nebylo ani nijak naznačeno - protože se ti dva vlastně skoro vůbec nepotkali. Špatný remake, což je u filmu, který by mohl stát na technologiích, kterým dnešní doba přeje více než 80. léta, kdy vznikl originál, dost tristní.

V podstatě to byl velmi jednoduchý a přímočarý mainstream pro typického českého diváka, který nepotřebuje přemýšlet, chce se bavit, nejvíce ze všeho jej baví vztahové peripetie a nezajímá jej, jestli humor a gagy trochu překračují míru únosnosti, kýče a trapnosti. Nemám ráda novodobé české komerční komedie, kdeže jsou doby upřímných Stoliček a Velryb! Nicméně, Líbáš jako bůh mne zaujal ze dvou důvodů. Obojím jsou herci. Zaprvé Kamila Magálová, kterou mám ráda už od dob jejího dabování Harriet Makepeacové. Je to stále pěkná a sexy baba, které chtě nechtě novou lásku přejete. Druhým důvodem je Olda Kaiser, kterého považuju za velkého štramáka a jsem ráda, že tuhle jeho přednost konečně někdo objevil! Jen se na něj koukněte, když stojí třeba vedle Jiřího Bartošky! "Idol", o kterém se ví - s šedinami, nevzhlednými typickými brýlemi, neupravenými vlasy, panděrem... a vedle něj Kaiser s postavou věčně mladého atleta... který vypadá pořád stejně a má na to (narozdíl od Bartošky), aby lámal ženská srdce! Tohle netradiční obsazení mě dost potěšilo a je důvodem, proč jsem se na film se zájmem dívala až do konce. Co vždy osvěží, jsou příběhy o hledání lásky, i když jsou hrdinové poněkud omšelí padesátnici - viz filmy Nancy Meyersové, které taky mají úspěch. Je to ze života, všechny ty vztahové propletence jsou vlastně reálné a realistické. Jinak samozřejmě konec, kdy se všichni mají rádi, patří spíš do ranku těch utopických, které se v životě příliš často nedějí... ale jsem za něj ráda! Prostě film, který má plno much (trapné fórky - zejména v sanitce a s dětmi; přehršel známých tváří v epizodních rolích, ale to už asi jinak v české komedii nejde; ad.), ale je zábavný a narozdíl od jiných podobných stojí za podívání už jen kvůli těm dvěma

Mně ten film až tak nevadil a docela jsem byla na něj zvědavá po zhlédnutí dost zajímavého a akcí napěchovaného thrilleru! Už samotná výchozí situace - přijde vám dcera domů a lup ho, začne zvracet krev a pak vám ji na verandě někdo odbouchne, dávala tušit zajímavého a mystického thrilleru, u kterého je jasné, že mrtvol začne přibývat a až na konci zjistíme, o co tady vlastně jde. Musím přiznat, že mě zklamalo pozadí toho všeho - čekala jsem nějaké větší spiknutí, a ne to, že dcera byla členkou malinké partičky "protestantů" (snažím se moc nevyzrazovat). Ano, Mel Gibson se nezbavil svých typických naříkavých a trpících pohledů, ale už to není tak hrozné jako před časem = resp. dosud (třeba ve Statečném srdci nebo Výkupném). Asi mu pomohlo, že se rozvedl, a nebere se tak vážně...? Film je to řekla bych jen malinko naprůměrný (prostě proto, že tam hraje Mel a je zajímavější než kdy jindy), nicméně narozdíl od Martina recenzenta jej nepovažuji vůbec za něco nudného, ač se dá mnohdy hodně předvídat. (co se dá předvídat, je ona v recenzi zmiňovaná likvidace kamarádky zavražděné-svědkyně, ale musím k tomu říct, že to auto nejelo z protisměru, naopak - proto ho jaksi neviděli, a je jasné, že byli celou dobu sledováni, ne-li odposloucháváni, takže ono načasování není přitažené za vlasy). Možná jsi měl Martine příliš velká očekávání, protože kritizuješ to, co v jiných filmech třebas ani nepostřehneš... takovýchto náhod je ve všech akčních thrillerech mraky!

Tak po 15 letech od vzniku filmu jsme jej konečně viděla! Vždycky jsem měla k animáklm despekt, ale i Toy Story potvrzuje, že Pixar dělal skvělé příběhy už od samého začátku - i tenhle nepostrádá kouzlo animovaných postaviček, patřičně napínavý příběh se zloduchem, skvělé finále s kolektivní výpomocí... no prostě lahůdka. Skvělý film

Ještě před BAFTAmi jsem byla neochvějně přesvědčená, že pozice Avataru jako horkého kandidáta na Oscara za film je neotřesitelná. Po udělování BAFT a nyní po zhlédnutí Hurt Lockera musím ale říct, že se obávám, že to dopadne bohužel jinak. Smrt čeká všude je totiž typický film, za které Akademici udělují Oscara. Předně: první zhruba čtvrtina filmu až do scény na poušti vypadala slibně (kromě úvodní scény, která mi přijde přitažená za uši - jak ho to mohlo zabít?!). Pominu fakt, že třetí největší hvězda filmu, Guy Pearce, zemře hned v prvních pěti minutách (proč tam tedy hrál?). Bylo to napínavé - zneškodňování bomb den po dni, které se stále stávalo napínavější, vypadalo jako směřování k nějaké pořádné katarzi. I když mi bylo už hned jasné, že film vlastně postrádá jakýkoli příběh a dějovou linii, bála jsem se spolu se třemi hrdiny, že tahle bomba bude fakt už jejich poslední. Pak ale přišla scéna na poušti, zabití Ralpha Fiennese, největšího jména celého filmu, po asi pátém výstřelu - a dál už se to vezlo ve stylu Žhavých výstřelů, Limonádového Joea a Pána prstenů. Opravdu jsem si místy myslela, že se koukám na parodii. Od tohoto momentu jsem nepřestala kroutit hlavou a smát se nad tím, jestli tohle fakt vážení tvůrci myslí vážně. Druhá polovina filmu je vršení klišoidních a patetických scének, které jsem vážně v tomhle filmu a od Kathryn Bigelow nečekala! Není přece James Cameron, že?! Např. ona scéna na poušti. Proč pyrotechnici zůstanou jako jediní, bez pomoci, v celém Iráku jako odstřelovači sniperů v nějaké díře a nechají se zdecimovat místo toho, aby nasedli do obrněného Hummeru a utekli pryč? Proč se chudáci skoro jako Sam s Frodem dělí o poslední kapičky vody - když přece nejsme v první světové a za rohem mají toho Hummera, do kterého se snad vejde i desetilitrový kanystr s vodou???! (čekala jsem, jestli dojde i na ono poslední usrkávání jako u těch dvou u Hory osudu... no, nedošlo, škoda) Proč jako v každém filmu musí být v partě voják poseroutka, co dostane při každé střelbě psotník? Co proboha znamenalo to smívání krve ve sprše v munduru...? Režisérka se asi inspirovala Casino Royale a spol. Co ta scéna v supermarketu s müsli...? Proboha, takováhle klišé v sobě nese film, který má být událostí roku? No, nese. A proto je událostí roku... Ačkoli ve finále dávám šedesát, a to kvůli atmosféře, která díky tomu, že se jedná o válečný film, nemůže být špatná, ať je "příběh" pitomoučký, jak chce - ty výbuchy, krev, napětí si prostě zapamatujete, celkově je Smrt čeká všude pro mě podobným zážitkem jako třeba Crash. Film, na který už asi všichni zapomněli, protože byl o ničem a o všem. Film, kterého bych nikdy netipovala na Oscara, a přece mi na konci vyhlašování klesla čelist. Film, který je prostě ukázka patosu a klišé amerického filmu natočeného asi těmi nejzarytějšími demokraty. Co se týče postoji k Iráku a zemím zmítaným válečnými konflikty, jsem evidentně zcela na straně republikánů, resp. ex-prezidenta G.W.Bushe, a i proto se stavím ke všem dílům (jedno, jestli filmům, seriálům nebo vlastně i zprávám v televizi) tak, jak se stavím. A možná i proto mi film o téhle zemi, ve které chcípnul pes (chudák), nic hlubšího neříká a nedává. Nicméně, pokud vzpomenu na válečné filmy např. z 2.sv.války, dovedla bych litovat například německých či japonských civilistů, tzn. není to jen o náklonnosti k té či které straně - pokud by se jednalo o silný a záživný příběh. Smrt čeká všude mi jej ovšem prostě nenabídla. ... Pokud téma jedné země - Iráku (Smrt čeká všude) zvítězí nad tématem globálním - ekologie a ničení planety (Avataru), Oscary začnu asi už totálně ignorovat - protože kdo už by se v tom pak měl vyznat? Ale uznávám, že po režisérské stránce se jedná o dobré řemeslo, stejně jako z hlediska střihu a kamery. Toť ale vše.

Od doby, co jsem Chipmunky viděla, si neustálě broukám tu jejich neodolatelnou písničko-taneček, co předvedli na okně... to je prostě esence jejich roztomilosti! Roztomilý je celý filmeček - ti tři jsou prostě k sežrání. Takže se na to dobře kouká, je to skvělá zábava, která potěší zvláště znalce popových hitů (Bad Day na začátku je taky trefa do černého). Ač je to předvídatelné, stejně jim držíte palce :o)

Tak už všechny ty ceny a jasného Oscara pro Sandru chápu. Jižanský přízvuk, nižší tón hlasu, zajímavá role "matky-Terezy", hlášky (Umpalumpa byl fajn)... dost mi to připomíná Erin Brockovich a Oscara pro Julii Roberts. Stejná situace: pěkné baby, které donedávna všichni kritizovali pro výběr velmi nedramatických rolí, se konečně zhostí pro sebe hodně netradiční role a konečně to stojí za to. A Oscar na sebe nenechá dlouho čekat. Stejně jako u Julie, nejedná se o nějaký světoborný výkon, ale konečně zajímavý - no ale to Akademie miluje. Takže je fakt, že Meryl má opět smůlu. Uznávám, že ale Sandra umí hrát - prostě dosud neměla vhodné role. Coby film je The Blind Side na jednu stranu typickým příběhem plným klišé (z outsidera se za pomoci hodných křesťanů stane hrdina), ale fakt je, že jak postava Michaela, tak celá Sandřina rodina je něčím ojedinělá, a film rozhodně není klišoidní jako celek a dá se na něj se zájmem koukat.

Film jsem viděla náhodou, páč šel na HBO o víkendu, kdy nic jiného odpoledne nešlo... nic mi neříkal, jen mě zaujalo hned od začátku krásné (jak jinak) skotské prostředí... a vytrvala jsem až do konce! Tyhle dětské fantasy mám prostě ráda a jakmile se jedná o boj nevinného zvířete s lidskou rasou, tím spíše... Prostředí staré Británie, jezero Loch Ness (vskutku zajímavá verze legendy...), zajímaví herci a k tomu roztomilá příšerka činí z filmu hezkou podívanou...