Veronika

Přiznám se zcela bez mučení,, že tuhle klasiku klasik jsem zkoukla až teď. Mám k některým veleúspěšným filmům apriori negativní vztah, protože je téměř 90% pravidlem, že mě tyhle film zklamou. Musím říct, a velmi ráda, že Gone With The Wind bude patřit k těm 10 % výjimkám. Nevím proč, ale myslela jsem si, že je to milostný příběh o Scarlett a Rhettovi, a že to bude klasický stupidní doják. Hned na začátku jsem ale pochopila, že to bude naprosto o něčem jiném, a co mě totálně překvapilo, jak komické ty dvě postavy jsou. Je to košatý příběh s mnoha vedlejšími motivy a odbočkami protkaný humorem a hlavně se skvělými výkony. Oscar pro Vivien Leigh je zcela zasloužený, Clark Gable bude odteď patří mezi mé největší oblíbence (vždycky jsem preferovala Gary Coopera a CG mi spolu s H. Bogartem přišel spíš méně sympatický) a na ten film už nedám dopustit! Nebudu rozebírat jednotlivé postavy, které se občas chovaly na pár facek minimálně - věřím, že šlo o věrnou kopii románu a ty lidi se tak kdysi určitě chovali. Dám na celek - který je neuvěřitelně barvitý a strhující, což když se dá říct o filmu z roku 1939 (!!!!!!!), považuju za důkaz skutečně nesmírných kvalit.

Mně se ten film hodně líbil... Pamatuji si, že měl vlažné hodnocení kritiků, ale byl zajímavý hned od začátku do konce! Jedna napínavá scéna za druhou, a jede to na stejné vlně opravdu od prvních minut až do závěrečných. Příjemným bonusem je velké množství skvělých a známých herců, příjemně mě překvapila i Julia Ormond, které to tady s tím sestřihem moc slušelo. Osvěžením je samozřejmě i zasazení děje do Dánska a Grónska, což jsou země, které se u US produkce fakt jen tak nevidí. Díky tomu všudypřítomnému napětí je to pro mě velmi povedený thriller.

Tak já se přiznám, že jsem si příběh Arona nepamatovala, nečetla jsem recenzi se spoilery, a tudíž jsem napnutě čekala, jak to dopadne... Je to první film z těch letos nominovaných na Oscara (vyjímám animák Toy Story), který ve mě vyvolal dost hluboké emoce... tzn. fakt jsem si přála, ať to dobře dopadne. Je to opět takový ten "komorní, malý film", podobně jako Labuť nebo Socky, který nakonec skutečně více tne než okázalý Počátek - protože je realistický - a v tomto případě nadvakrát. Výborný James Franco mne překvapil - i když myslím, že tuhle roli by zahrál blbě snad jen totální antitalent. Chápu nominaci na Oscara. Ad vychvalovaná režie Danny Boylea. Jak říkám vždycky u filmů, kde se chválí různé technické složky: nedovedu coby pozadí filmu neznalý člověk bez nějakých dalších informací či přečtení rozhovorů s režisérem posoudit, zdali vše, co ve filmu je, jsou jen jeho nápady. Třeba mu ty různé střihy, úhly, rozdělování obrazu, pohledy skrz lahev atd. poradil kameraman, že? Nedovedu to posoudit, takže nechci hodnotit, která složka filmu je skutečně tou, která se podílí na výsledné - dost zajímavé a neotřelé podobě... Nicméně ano, snímání kamery, střihy, zmiňované pohledy kamery atd. tady fungují. Určitě nic z toho tady nevidíme poprvé - rozhodně tedy film není nějakým posunem v kinematografii, jak píše mladá Spáčilka, ale určitě je to film hodný viděný, který se vám asi minimálně pár desítek minut po zhlédnutí bude šoulat v hlavě.

Píšu hodnocení ne po čerstvém filmovém zážitku, ale s odstupem několika let. Co mi jediné z filmu utkvělo v hlavně, je soundtrack Aimee Mann, který jsem si dokonce pořídila, a skvělý příběh, resp. jeho vyústění, Johna C.Reillyho a Melory Walters. Dojemné. Jinak mě to nijak nevzalo. HGerecké výkony super, Tomík bezvadnej, ale divácká katarze se nekonala. Třeba to zhodnotím při znovuzhlédnutí jinak.

Já nevím, asi se zase budu radikálně lišit od ostatních, ale TSN mě fakt nepřesvědčilo o tom, že si zasluhuje ten humbuk okolo, všechny ceny za nejlepší film a snad i Oscara! Opět se strhla pro mě vždy překvapivá mánie uznání a smekání kloboukem, která jak lavina pohlcuje všechny filmové kritiky a redaktory - protože je asi IN film velebit. Můžete mi ale říct, co je na něm tak geniálního "že tomuhle se říká oscarový film"? Jedná se v podstatě o rekonstrukci toho, jak to asi mohlo být, s osobními úspěchy a dramaty, se sondou do života mládeže na amerických vysokých školách, do života mladých lidí bojujících o úspěch, kariéru a peníze - to je ale všechno!!! Jasně, zajímavý je samotný nápad - zpracovat film na téma Facebooku, ale skutečně mi nepřipadá tak filmově převratný, aby se mluvilo o filmu roku! Ok, po počátečním odporu k nesymptické postavě Jesseho Isenberga podpořeném jeho totálně nechutnou namyšlenou američtinou (měla jsem sto chutí film vypnout a počkat na dabing) to začalo trochu gradovat a fakt jsem čekala, co že se to s ním stane.. jestli se třeba náhodou nedočkáme i nějakých obětí na životech... ale zas tak daleko film nejde, a právě proto si říkám - proč je tedy tak dokonalý? Jako xkrát lepší dílo skutečně považuju Počátek a Toy Story 3. První vám nedá spát a už jen kvůli tomu jej považuji za lepší film, druhý je tak báječně vymyšlený, že zase kvůli tomu. TSN je film, který je zajímavý a slušný, který ovšem nemusím vidět znovu a který je rozhodně všemi směry přeceňovaný. Myslím, že Fincher ani autor scénáře možná ani nezamýšleli natočit nějak výjimečný film - prostě zamíchali Facebook s emocemi - a to, že novináři film označují za geniální proto, že "není jen o Facebooku", je prostě ta aura dokonalosti, kterou si kolem něj sami svými recenzemi a kritikami vytvořili. No, vlastně prostě typický oscarový film. Od dob 90. let nesouhlasím s žádným uděleným Oscarem za film vyjma Návratu krále, ale s tím jsem smířená, že Oscar nerovná se spravedlnost a skutečné kvality. Stále dokola mne ale překvapuje, jak je většina OBYČEJNÝCH lidí ovlivnitelných veřejným míněním a názory ostatních, a to i v tak individuální záležitosti, jako je pocit z filmu. PS: Asi je divné, že film tak kritizuju, a přitom jsem mu dala 80 %. Na vysvětlenou: vlastně se mi líbil, ale je mi nesympatický kvůli tomu, jak je adorovaný. Po jeho zhlédnutí se nekonal totální šok z toho, jak by byl dobrý (což se mi stalo kdysi např. u Zachraňte vojína Ryana - taky jsem pořád váhala, kdy to konečně vidět, protože se o něm mluvilo jako o filmu roku - ale tehdy to stálo za to... nejnověji třeba u Počátku). Takže žádná katarze a totální změna názoru. Nicméně uznávám, že je to velmi slušný film, který je nejzajímavější tím, jak je obyčejný. Facebook hraje jen okrajovou roli, mohlo by to být o čemkoli. Je to ze života, role jsou patřičně rozdané tak, aby nám byli všichni ti floutkové totálně nesympatičtí (byl to záměr, čili mistrovství všech herců, nebo jsou všichni nesympatičtí ze své podstaty?)... takže vlastně pocitově je to silnější než nerealistická sci-fi (Počátek)... ale prostě Počátku fandím víc... možná i kvůli těm hercům. I když Davida Finchera zbožňuju už od dob Sedm.

Ó Meryl, Meryl, škoda škoda. První a snad i poslední film, který se mi s mou milovanou skoro vůbec nelíbil. Asi to je zasazením do irského prostředí - tak nějak se čeká, že filmy z britského nebo irského venkova budou komorní a konzervativní... Ale vůbec o nic tady nejde, film nemá žádnou šťávu, žádné pořádné drama, spád, katarzi... Výkony zajímavé, herci taky, ale smysl filmu mi uniká. 40 % jen za to herecké obsazení

Vrahouni měli tu smůlu, že byli v kinech zhruba ve stejnou dobu jako Zatím spolu, zatím živi s Tomem a Cameron - v podstatě jde o skoro totožnou zápletku! S jedním velkým rozdílem: Katherine Heigl je prostě Katherine Heigl a ne Cameron Diaz a Ashton není už vůbec Tom Cruise. Chybí tu jiskření, charisma herců (Katherine se mi líbila v 27 šatů, ale proto, že to byl fajn film, jinak mi přijde dost nudná; Ashton - no, co k němu říct), nějaká zajímavá zápletka... Je to nepravděpodobná story s divným rozuzlením, mišmaš a zmatek, vtipu tu taky moc není... zachraňuje to jedině Catherine O´Hara, která je prostě i nadále tou skvělou vtipnou maminkou už od dob Sám doma... Prostě nic moc.

Zajímavější film, než jsem čekala, ale rozhodně ne film, ze kterého byste si sedli na zadek - typický nezávislák, jaké svého času vysílalo ČT2 v rámci Filmového klubu. Už jenom tím, že hlavní hrdina je zpěvák country, které se asi příjemně poslouchá nejen v noci u piva v klubu, ale přece jen do moderní doby moc nezapadá. je to komorní film pro ty, kdo mají rádi tenhle žánr, Ameriku a Jeffa Bridgese a Maggie Gyllenhaal. Ani jeden z nich mě nepřekvapil (leda Jeff svým zpěvem) - oba jsou dobří, vždy byli a budou. Na Oscara to rozhodně nebylo, ale kdy to je, že? Nemá to takové ty grády osudové katarze alkoholika/feťáka, jako třeba přerod Johnnyho Cashe nebo Raye Charlese... proto Crazy Heart tak netne jako třeba právě Walk The Line. Ale díky překvapení v podobě Colina Farrella a hezkému milostnému příběhu, který je rozhodně zajímavější než celá story okolo chlastu a zpívání, je film koukatelný a vlastně příjemný.

Co říct ke klasice klasik? Tyhle filmy už ani nehodnotím, protože je škoda o nich jen zbytečně mluvit. Smrtonosná past byla první, dala nám Johna McClanea, Bruce, teroristy na mrakodrapech. Z dnešního pohledu vypadají jednička a dvojka například proti čtyřce samozřejmě trochu ... staře, občas se člověk ošívá, protože jsou hovory mezi teroristy a čas mezi obsazením budovy a velkolepým finále zdlouhavé a místy nudnější... nicméně je to prostě klasika klasik.

Tak dvojka je samozřejmě o kus lepší než jednička, ono taky letadlo a letiště a letištní zřízenci nabízejí více prostoru pro pobavení a hláškování než partička magorů a jeden proti všem v mrakodrapu. To, že Bonnie Bedelia je nesympatická, víme všichni, ale holt Johnovi trvalo pár let a dílů, než na to sám přišel.

Vzhledem k tomu, že jsem zvířátkomil a u příběhů pejsků, kočiček, opiček, chipmunků atd. se dojímám a bojím mnohem více než u lidských příběhů, samozřejmě mě tenhle film dostal. Čivaví princeznička Cloe byla neskutečně roztomilá a hezounká, takže jsem jejímu kouzlu jednoduše propadla. Musím říct, že ale i po technické stránce byl film dobře udělaný - jednalo se evidentně o živá zvířata, kterým byly počítačově upraveny jen hubičky při mluvení (mluvily, jak je to dneska už normální, skutečně anglicky), a vypadalo to dost dobře a reálně...
No prostě infantilní filmy pro infantilní duše, k čemuž se hrdě hlásím .-)

Svěží závan do romantických vod, který musel logicky přijít ze Středomoří. Film byl loni považován za jednu z nejlepších romantických komedií, ve Francii vydělal miliony, diváci plesali. Já sice neplesám, až tak úplně mě film nenadchl (asi kvůli tomu, že v něm nehrál nějaký můj oblíbený herec, díky jemuž bych si tu romantiku užila víc), nicméně: skutečně čerstvý, svěžestí prodchnutý, příjemný film. S věru originální zápletkou, skvělými komickými scénami, jejichž pachateli jsou hlavně Alexovi spolupracovníci, a s velmi půvabnou ženuškou Johnnyho Deppa, jejíž mezírka mezi zuby je fakt sexy. Romain Duris je tak hezounek, ale holt to není Tomík, no

Leo a Kate - všichni jsme asi kvůli této osudové titanicovské dvojici čekali mnohem více. A taky od režiséra Americké krásy. Bohužel je to poměrně nudný příběh o jedné znuděné americké rodině, která dopadne sice celkem neočekávaně, ale právě o to více ... nudně. Už jsem to psala xkrát - ale fakt nesnáším postavy loserů, kteří jsou naštvaní na svět a všechny okolo jen z nudy či nějaké podivné duševní choroby, kterou si přivodili evidentně sami svým stoicistickým přístupem k životu. Katina postava se mi jejím činem stala totálně nesympatická, a takové role a filmy fakt nemusím.

Příjemné překvapení

Na základě celkem slušných recenzí jsem čekala dobrou zábavu a především netradičně uvolněného Toma Cruise. A nebyla jsem zklamaná! Díkybohu! Mezi Tomem a Cameron to pěkně funguje a jiskří, od začátku, až do konce. Bohužel, Cameron závidím, že to mohla Tomovi/Royovi říct do očí - taky mě místy dost vzrušuje. Čím je starší, tím je lepší, a evidentně mu tahle mírně ujetá role sedla. Taky jejich správná chemie dokazuje, že potrhlá blondýna je pro něj lepší partnerkou než blondýna ač elegantní, přesto chladná jako aljašské ráno (nebudu jmenovat, na koho narážím, jsem s tím trapná, chápu... Nápověda - mluvím o jeho exmanželce). Zápletka jednoduchá, ale to u je u Bonda taky. A souhlasím s Mirkou Spáčilovou, která agenta 007 v této souvislosti vzpomíná, protože střídání exotických či hezkých evropských míst (Sevilla vypadá fakt kouzelně), akční scény místy přitažené za vlasy (čti "velmi zábavné") a chemie mezi hlavními hrdiny je bondovkám hodně blízko. A stejně jako ty s Piercem Brosnanem (čti "jediné pravé moderní bondovky") je skutečně atraktivní podívanou. Samozřejmě, člověk musí mít rád ty dva herce a musí si o obou myslet, že i oni jsou atraktivní... Ale kdo si to o nich nemyslí, je pokrytec a lhář! Prostě skvělá jízda a jako málokterý film trvá nadšení od úvodních až do závěrečných titulků.

Rozhodně film, po kterém budete mít hlavu a mozek v jednom varu. Teď jsem na něj dokoukala a mám pocit, jaký jsem zažila asi naposledy při učení na státnice... Hlava nafouklá jak balon, šrotuje to v ní, a ne a ne přestat. Je to film, u kterého musíte setsakramentsky dávat pozor a přemýšlet a to napínání mozkových závitů neskončí ani s titulky. Jak to teda bylo? Přestala se "káča" točit, nebo ne? Byl to celé jen sen, nebo realita a Cobb se opravdu vrátil domů? Nebo zůstal v limbu? Mám takovéhle filmy ráda, i když někdy nad jejich rozuzlením tápu a to mě děsně irituje... Ale lepší o filmu takhle přemýšlet, než když se vám se závěrečnými titulky vypaří z paměti! Proto chápu celý ten humbuk okolo a rozhodně souhlasím s tím, že je to jeden z nejzajímavějších filmů roku a poslední doby vůbec. Originální už prostě jen tím, že to není oddechovka, ale film, u kterého musíte fakt dávat pozor. Kdy naposledy se vám to stalo? Možná u Nolanova Mementa, že...? PS: Geniální Zimmerova hudba (především hlavní téma, které naplno vynikne u scény při probuzení v letadle a dále). Viděla jsem momentálně po třetí a pokaždé mi zatím po skončení stále ta hlava vře...

Dvojka filmového Sexu je bohužel dvojka se vším všudy. Jednička vydělala prachy, takže ji chtěli tvůrci udělat bombastičtější, filmovější, nabušenější. Jenže, Sexu ve městě bohužel sluší jeho seriálová image - epizodovitost, útržkovitost, věčné tlachání děvčat u stolu někde v nóbl restuaraci či bistru, jejich problémy s chlapy... Jednička se mi v tomhle ohledu hodně líbila, protože splnila moje očekávání. Prostě mi připadalo, že sleduju jen další, delší, díl seriálu. Dvojka má hodně chyb na kráse, bohužel. Vyjmenovala bych naopak prakticky jen jednu přednost - Carrie se naštěstí nechová tak, že bych jí jednu natáhla (narozdíl od šesté řady seriálu a filmové epizody se svatbou, kdy mě fakt štvala tak, že bych ty scény nejraději vystříhala). Ty vady: doretušované tváře všech hlavních postav. Dle traileru jsem si myslela, že mají všichni plastiku, ale Chris Noth ji má asi těžko. Dospěla jsem tedy k závěru, že vyretušovali gesichty všech 4 dam a Božského až v počítači. Hrůza. Většina příběhu o jejich dokonalé cestě do Abú Dhábí je jedno velké hrané óch a ách nad krásami země/města/hotelu a zbytečně se tu řeší střet civilizace s východem - to fakt do tohohle příběhu nepatří! Jediné, co stojí za to, je Samanthin problém si zaš.kat, který jediný odpovídá jejich charakterům. Scéna s Aidanem - ok, prima, zajímalo mě, jak to dopadne, ale bylo toho málo... Co sex!? Ona scéna, kdy si Miranda s Charlotte vyplakávají své maminovské duše, by skvěle seděla u toho zmíněného stolu někde při snídani NY, ale tady působí strašně strojeně a hraně. To musely jet až do Emirátů, aby si řekly a uvědomily, jak je jejich děti občas štvou? Co dál? Nelíbila se mi ani rozehrávka filmu s reminiscencí do 80. let - prostě museli vymyslet, jak film uvést. A co nejvíc - humor. Kromě vtipu na začátku při svatbě v posteli ("Božský: Nevím, co je horší. Carrie: Samantha. To dítě se jednou unaví.") si vlastně nevybavuju moc hlášek, které by mi utkvěly v hlavě.
Myslím, že ten názor tady bude mít většina fandů seriálu - filmu chybí (ta pověstná) jiskra, náboj, důvod, proč vznikl. Jednička byla příjemným a logickým pokračováním seriálu, bonusem pro nás fandy, kteří by chtěli další díly. Dvojka je nastavovanou kaší a nepovedeným pokusem přinést do života těch čtyř něco nového. Stačí už jen to, že se jim omrzel New York a děj byl z více jak poloviny někde jinde!!! Proč?! Film jsem viděla už poněkolikáté a vadí mi čím dál víc. Hodně vypovídající je například scéna v baru, kdy děvčata pějí společně píseň I´m a Woman - a my se jako máme posadit na zadek. Kromě toho ách a óch coby efekt luxusu a kouzla Emirátů by se totiž očekávalo ách a óch i od diváka, který asi má obdivovat róby, pevěcký um, duševní spřízněnost holek... To prostě k těm 4 nesedí. Samozřejmě, jelikož ten seriál zbožňuju, i tak hodnotím vysoko, už jen kvůli Samanthě (kterou mám nejradši už od začátku) a jejímu skvělému psíkovi, ale vlastně na poměry Sexu ve městě je padesátka hodně velké zklamání.

Přesně tak, film potvrdil, že trailer nelhal. Sice si myslím, že bohužel hodně věcí prozradil dopředu, takže víte, jak který gag vyvrcholí (zvláště jestli jste viděli i klipy), nicméně skvěle shrnuje celý příběh. Je to nadsázka přesně jako u Expendables. Akorát vtipnější, méně drsná a samozřejmě s bonusem navíc - a to skvělými herci. Bruce je prostě Bruce - jak ho milujeme. Charismatik, se skvělými ksichtíky a fórky. Je hlavní hvězdou, ale tou největší a nejlepším překvapením je rozhodně John Malkovich, kterému role vyšinutého paranoidního ex-agenta sedla jako jeho výbušnina s kačírkem na hodinách - jeho ksichtíky jsou ještě lepší a skutečně hraje i jen mimikou. Funguje samozřejmě očekávaně (to se prostě nedalo zkazit) Helen Mirren, jejíž kombinace elegantní dámy v róbě s galuskami a samopalem v ruce je boží (tohle slovo nemám ráda, ale sem se hodí) a je bonusem, stejně jako "svatá trojice" v kostelové scéně v zmiňovaných Expendables. Přesně jak píše Martin v recenzi, Morgan Freeman a Mary Louise Parker jsou trochu mimo tuhle skvělou trojku, z podstaty své role. Karl Urban mě překvapil, protože je taky velký charismatik a dost pěkný chlap - vlastně od doby LOTRa (kde mu to moc neslušelo) neměl nijak výraznější roli, a jsem ráda, že vyústění bylo takové, jako je.
Jednoduše řečeno: skvělá oddechovka, která je povinná nejen pro fandy Bruce Willise, ale i ostatních herců. Ale hlavně - pro všechny filmové fandy, kteří se rádi nechají překvapit netradičním obsazením. Jak řekl jeden filmový novinář: bylo to, jako by udělali akční hrdinu z Radovana Lukavského! Radost pohledět.

Občanka je hodně podobná Pelíškům. Je prostě vidět, že duo Šabach-Jarchovský umí svoje a Ondřej Trojan coby donedávna dvorní producet Hřebejka hodně odkoukal... nebo to spíš má v sobě a narozdíl od Hřebejka má v sobě pokoru k příběhu a ději a neexhibuje se.
Občanka je stejně jako Pelíšky hodně příjemný film, na který se dobře kouká a po jehož zhlédnutí na něj budete pár dní dost intenzivně myslet. Kdy se to stane v českých luzích a hájích? Je to ale v podstatě dost smutný film - nečekejte kdovíjakou řachandu. Prostě jako Pelíšky. Je tu pár dost vtipných hlášek a gagů (třeba Polib nám prdel Daňku nebo básnička Spolužačce mají zaděláno na kult), nechybí maminkovské dobro, krásná hudba s atmosférou, tragično-smutno v souvislosti s úmrtím jedné z postav; ale hlavně - u hodně scén vás mrazí v zádech. Jsou prostě autentické a zrovna třeba scéna na hranici pro ty, kdo pamatují, vyvolává husí kůži. Doporučuji všem, hlavně zdejší omladině, ať ví, jak se tehdy žilo.

Tož pěkný film. České dobovky jsou vděčné, slibují kvalitní příběh, skvělé výkony, hezkou vizuální stránku... nic vlastně nezklamalo, byla jsem i příjemně překvapená atmosférou, která byla dle mého gusta. Perfektní hudební motiv - hned bych si ho pořídila, kdybych věděla, kde. Skvělé výkony, příběh, u kterého jste napjati, jak dopadne. Ač je to poněkud temnější drama, připomnělo mi Źelary, na které nedám dopustit, a rozhodně film řadím mezi ty nejlepší v české novodobé produkci... Sice to nebyl typ filmu, který by mě nějak poznamenal, zanechal ve mě stopu a podobně, nicméně jsem ráda, že jsem jej viděla a že se povedl.

Kdyby člověk nevěděl, kdo film natočil, těžko by to uhodl. Do všech Scorseseho opusů má Prokletý ostrov pořádně daleko. Jediným pojítkem jeho objev - Leonardo, který je samozřejmě perfektní jako vždy, tím pdoobnost končí zcela. Bodejť by se to ale něčemu podobalo. Film je mixem historického dramatu z druhé světové, dramatu vězeňského, z prostředí psychiatrické kliniky a samozřejmě, a to hlavně, thrilleru. Napínavé je to hodně, koncem budete rozhodně a hodně překvapení, budete mít potřebu si po filmu pustit ještě nějakou oddechovku, aby se vám dobře spalo a nemysleli jste si, že vám hrabe... Ale - má to prostě takovou zvláštní atmosféru. Pro to, jak film na vás působí, je to samozřejmě dobře, je notně temný a nadělá vám v hlavě pořádný maglajs - ale přece jen působí spíše jako adeptské cvičení Chrise Nolana než "scorseseovka". A sice, jak říkám, ač to může pro děj a jeho dopad na diváka být plusem, aspoň u mě hraje výsledný dojem a atmosféra z filmu velkou roli - a tady je taková prapodivná. No, ale rozhodně stojí za vidění kvůli samotnému příběhu a závěru. Kdoví, jaký život žijeme my, že. A ještě k hercům - film je zavalen známými tvářemi, takže když o něm moc nevíte, jako já, budete i tím mile překvapeni... Nicméně taky musím dodat, že kdo mi opravdu nesedl, je Michelle Williams, kterou od dob Zkrocené hory fakt nemusím (připadá mi trošku jako dement) a jsem vlastně ráda, že role, která ze z počátku zdála osudová (typ ženy, pro kterou by člověk udělal cokoli), dopadla nakonec trochu jinak.

Dost nesouhlasím s recenzí, resp. s tvým dost negativním hodnocením, Martine :-). Já totiž onen tebou kritizovaný francouzský styl a klišé ("záměrné přehrávání", hloupí komisaři, co komolí slova ad.) přijímám s povděkem, protože je to příjemné osvěžení. Resp. - příjemným osvěžením je francouzský film z časného 20. století, ve kterém tohle všechno mělo rozhodně své místo a znalec Luc Besson si z toho všeho jednoznačně dle mého názoru dělá kašpárky. Čili - kdo nepochopil Bessonovu nadsázku, Adéle asi nedocení - stejně jako řada kritiků a diváků nedávno nedocenila v plné míře Expendables. Velmi mne překvapuje, že jsi vůbec nezmínil naprosto perfektní Louise Bourgoin, na níž celý film stojí. Je nejen krásná, ale absolutně typově přesná a skvěle hraje. Doufám, že se zrodila nová hvězda. Díky Louise je Adéle přesně tak dokonale praštěná, jak jsem si ji představovala z trailerů - a v každém záběru, ať je tváří v tvář mumii, slizkým ouřadům nebo své sestře, hraje jako pánbů. Už kvůli ní stojí za to Adéle vidět a velebit - skutečně málokde se vidí tak skvělá debutantská (hlavní) role tak skvěle zahraná (napadá mě akorát třeba předchozí objev Bessona - Natalie Portman v Leonovi, ale ta neměla tolik prostoru). Pokud čekáte od Mumie to, co se píše v synopsi, která je úplně mimo, budete určitě příjemně překvapeni, že jde vlastně o něco jiného než jen o pterodaktyla. Já aspoň byla překvapena, o jak osobní věc Adéle vlastně jde. Co vytýkám, jsou špatné efekty ve scéně osedlávání a letu na ptáčkovi, protože sám pterodaktyl o sobě vypadá dost slušně a mumie též. Holt asi Besson neměl v evropských poměrech na efekty tolik peněz. Kromě toho ale nemám v podstatě co vytknout - líbila se mi hodně ústřední postava, která je hybatelem děje a celého filmu, byla jsem napjatá, ostatní francouzské rázovité postavičky mi vůbec nevadily, jazykové schopnosti mumií, které někoho mohou překvapit, jsou podle mě úplná maličkost (těžko by asi divák snesl ještě arabštinu, navíc je film určen i dětem a mládeži)... Srovnání s Indianou Jonesem a Mumií podle mě sedí, páč film nepostrádá nic, co je oběma vlastní: charismatického, důvtipného a neohroženého hlavního hrdinu, dobrodružství, akci, napětí, mystiku, nadpřirozená kouzla a čáry, které u tohoto žánru jsou samozřejmostí, a k tomu perfektní reálie staré Paříže, která ve mně probuzuje chu´t se tam vrátit - nevím, co dalšího dodat. Leda ráda znovu zopakuji, že Louise Bourgoin je pro mě letošním objevem n.1.

Vejdělek prostě umí. Źeny v pokušení jsou hodně zábavná komedie s perfektními hereckými výkony, hláškami a gagy. Nejlepší je ovšem - zcela nepřekvapivě a očekávaně - postava Vilmy v podání Elišky Balzerové. Vilma je z těch postav, které září a rozjasňují každý okamžik filmu, když jsou na plátně. Role Elišce naprosto sedla, a její obsazení byl od všech tvůrců geniální tah. To, že je film tak úšpěsný, je rozhodně její zásluha. Samozřejmě jako vždy skvělá je Lenka Vlasáková - v době Ley jsem ji nemusela, ale ona zahraje všechno, je přirozená, hezká a v kombinaci s Vojtou Dykem sladká kombinace... Hodně mě překvapila Veronika Kubařová, která předvedle rozhodně jeden z nejlepších komediálních výkonů herců mladé generace. Film je prostě z rodu těch, na které je radost se dívat, které vás překvapí tím, jak jsou dobré a zábavné, a díky bohu za Vejdělka, protože Slámy a spol. mám skutečně už plné zuby.

Je to zvláštní, jak člověk může změnit názor jen díky jednomu filmu... Mně Expendables pomohli k tomu, abych se přenesla přes svůj despekt ke Slyovi a koukla se poprvé v životě na Ramba - a díky tomu jsem poznala, že to je vlastně cool a dost povedená série a že Sly je vlastně sympaťák :-) Všechny 4 díly, na které fandové koukali v průběhu desetiletí, jsem zkoukla během několika týdnů, tak asi postrádám u čtyřky to kouzlo návratu legendární postavy po desítkách let (viz Indiana Jones nebo John McClane). Nicméně, i tak, bez jakéhokoli přivírání očí, které se nám většinou v tomto případě dostává, ráda uznávám, že Rambo 4 (v režii samotného Slye!) je stejně dobrý jako dvojka a mnohem lepší. Sly sice nevypadá kvůli botoxu tak dobře jako předtím, tudíž hůř se na něj kouká, nicméně, líbí se mi, že Rambův příběh se konečně uzavírá, tzn. je dokončen onen kruh, o kterém žvanil Trautman ve trojce. Ve dvojce i trojce byl prostě Sly zatažen do boje, který ho vlastně až tak nemusel zajímat - mělo mu jít o záchranu někoho neznámého. Tady mu jde o jeho vlastní kejhák a i onen boj je mnohem realističtější než předchozí. Soupeři nejsou vojáci vs. vojáci, ale (zřejmě bohužel taky realističtí) barmští prasáci vs. "nevinní" doktoři a misionářští pánbíčkáři (jejichž přesvdčení mi je cizí, ale líto mi jich samozřejmě je) - což je rozložení sil, které se v moderních válkách vidí dost často. Finální řežba je skvělá a ona úplně finální tečka taky... takže konečně můžeme klidně spát (a Rambo též). A Sly je mi stále sympatičtější. Nový Rocky, nový Rambo a skvělí Expendables - to je návrat, který se málokomu povede.

Dvojka už začíná naznačovat, proč je jméno Rambo synonymem vraždicího stroje. Perfektní jízda. Samozřejmě dvojka i trojka postrádají kouzlo jedničky odehrávající se v lesích USA, které přece jen mají temnější a domáčtější atmosféru než pralesy a holá afgánská poušť, ale ona řežba a Rambova likvidace je vlastně to, po čem celý děj prahnete. Líbí se mi, že žádný díl nepostrádá základní charakteristiku - že Rambo je "jen" válečný hrdina, který toho všeho má už po krk. Zlaté maliny v tomto případě nechápu.

No tak Afghánistán už fakt není Vietnam a jak říká Trautman na konci, začínají chlapci trochu měknout. Opakuje se to stále dokola: nepřítel, Rambo musí někoho zachránit, pobije všechny kolem, do toho jeho typický rozkrok se samopalem s lítajícími nábojnicemi v jedné ruce, šátek na hlavě a sexy pot na bicepsech... je to vlastně opakování téhož systému... jenže, jak píšu u dvojky, sympatické je to, že ani s modernějšími metodami a zbraněmi a vzsrůstajícím patosem Rambo pořád je ten kluk z Vietnamu, co má šrámy spíš na duši než na těle. Nebojíte se o něj, ale kouká se na to pořád dobře.