Veronika

Skalní fanynka nadšena

Takže: jsem známá svou adorací LOTRa. A myslím, že právě my, skalní fandové, máme největší gebír na to říct, jestli je ten film povedený nebo ne. Proč? Protože kdyby nebyl, hodně, hodně, ale hodně by nás to mrzelo. A mě nemrzí nic, naopak: jásám. ---
LOTRofilové prostě nemohou odejít z kina zklamáni. Hobit je bezchybné navázání na předchozí trilogii, prostě jako byste Středozem včera opustili a dneska se zase s celou partou starých známých shledali... Bála jsem se, že jak říkaly recenze, bude to nuda, a hlavně že se krom Gandalfa s nikým neztotožním... přece jen Aragorn byl svého času pro mě hero n.1 a těžko jsem si dovedla představit někoho lepšího... Ale Martin Freeman je jako Bilbo bezvadný a kdo mne totálně dostal, je charismatik Richard Armitage, který si s Aragornem v ničem nezadá ... spíš jej dokonce v šarmu a charismatu předčí. --- Hobit je Společenstvo přes kopírák /dá se stejně jako tehdy říct, že pořád jenom někam jdou a celá cesta je vlastně jen snaha o přežití naplněná boji se všemi myslitelnými příšerami/... ale jak jsme z něj tehdy byli všichni totálně paf, že? Jedni říkají, že rejža natočil každou čárku, tečku a pomlčku knihy, a že prý to vadí... Druzí, že se od knihy vzdaluje a že je špatně, že tam jsou odkazy z LOTRa... Další, že to je nuda, že je to moc dlouhé a že to je jen přehlídka digi efektů. No, kdo nečetl knihu (jako já), nudit se rozhodně nebude, a právě naopak mně to přijde stejně napínavé jako Společenstvo! Ani jednu výtku neberu. Dlouhá expozice? Já jsem ráda, že se tu znovu objevil jak starý Bilbo, tak Frodo... Ohledně délky... Jak řekl sám Armitage ohledně rozdělení filmu na 3 díly... ty postavy si prostě zaslouží více než jeden film... a já jsem jen ráda, že se můžu těšit na další pokračování... protože už teď se mi po té partičce stýská!!! Místy bych taky sice použila nůžky (bitka se třemi zlobry), ale ve výsledném efektu to je naprosto nicotná výtka... --- Podle mě prostě kdo filmu něco vytýká, není správný LOTR fanoušek, tudíž jeho názory vlastně ani neuznávám... :-) Moderní odkazy (golf, dlouhodobý vklad atd.) beru jako úlitbu mladé generaci, jsou to detaily, které mi vůbec nevadí. Zcela jiný je typ závěru - který jasně ukazuje na to, že bude pokračování, což u LOTR 1 a 2 vlastně takto typicky hollywoodsky podáno nebylo - taky beru prostě jako způsob inovace, která se asi dala čekat... Taky mi to nevadí! Prostě všechno, co odkazuje na trilogii, všechny návraty a retrospektivy vnímám s nadšením... A že PJ natočil Hobita pro fanoušky, a ne pro diváky... No, pro koho jiného ale, že??? --- Jako vždy smekám před Howardem Shorem, jehož trpasličí motiv je stejně geniální jako všechny motivy Hobitína, Společenstva, Gondoru, Edorasu, Prstenu nebo Isengardu... Výtka, že se opakuje a vykrádá... sakra a to má jako skládat nové motivy pro národy, ke kterým ta hudba tak neodmyslitelně patří? Všechny návraty a odkazy na LOTRa beru jako bonus, který potěší, a ne jako mínus!!! --- Jak říkám, podle mě může zásadní výhrady ke kvalitě a atmosféře filmu mít člověk, který LOTRovi tak nepropadl jako třeba já... a i když jsem skalní fanda a hoodně jsem se bála poklesu kvalit, upřímně se raduju... --- Pro mě bez váhání film roku a první a poslední film, na který jdu dobrovolně do kina a během jednoho týdne dvakrát!!! (naposledy jsem tak udělala u LOTRa) --- A ráda vyzdvihnu nej scény: hádanky v jeskyni Bilbo vs Glum (na těch jeho očích se prostě všichni klucí vyřádili a je to slast...), extra napínavé finále se skřety a orly (někdo říká, že už to tady bylo... sakra práce, ale Hobit se dějově odehrává před LOTRem, že), retrospektivní bitvy, vtipný Radegast Hnědý s pokálenými vlasy a všechny ty průlety interiéry, které jsou naprosto ohromující... A samozřejmě země jménem Nový Zéland, kde bych chtěla bydlet.

Po průměrném Casino Royale a totálně trapném Quantum of Solace konečně BOND!!! I když třeba finále vypadalo spíš jako typical British noir thriller než klasická Bondovka, celkový dojem je: velmi velmi povedený film. Celkově to vlastně působí jako nebondovský biják, možná proto, že je tak napínavý (pro mě poprvé), ale což... hlavně že nenudí! I ten Craig mi byl sympatický... a samozřejmě Javierův teplej zloduch byl asi nejlepší bondovský záporák, kterého jsem viděla... Ačkoli šlo tentokrát o osobní mstu a ne zkázu světa, což opět ubírá filmu na bondovských zásadách, přesto nebo možná právě proto se vlastně Skyfall celé neslo v dosti temném duchu a proto dokonce došlo na napínání divákových nervů.. což myslím u žádné bondovky, které jsou tak trochu fantasy o superhrdinech, nebylo. Mělo to švih, mělo to spád, bylo to napínavé, místy sexy, s dobře umístěnými bondovskými odkazy ... a Adelina titulní píseň byla taky snad nejlepší z těch z moderní bondovské éry... Kdo by to řekl, že nejlepší bondovku poslední doby natočí režisér Americké krásy, že?

Naprosto perfektní film a tak osvěžující!!! Příjemný a milý - prostě jako to vždycky bývá u Oscarů - vždy se najde v kategorii originálních scénářů nějaký polozastrčený film, o kterém se moc nemluví, ale který překvapí. Tím, že si na nic nehraje, je upřímný, skvěle zahraný (protože všichni herci si to maximálně užívají) a prostě děsně zábavný. No a navíc tenhle kousek je neuvěřitelně vtipný. Asi pětkrát jsem úplně vyhekla smíchy a nemohla se přestat řehtat (prostě fekální scéna ve zkušebně šatů funguje, ať si o tom myslí, kdo chce) - což se mi nestalo už hoooodně dlouho. Perfektní charaktery, jejich vývoj, příběh, gagy a holky jsou naprosto parádní. Kromě zaslouženě na Oscara nominované Melissy McCarthy je to i Kristen Wiig v hlavní roli, která je pro mě velkým objevem a doufám, že bude mít podobné role i nadále. Super a všem doporučuju!!!!

Hmm, dobrej film. Něco jako We Need To Talk About Kevin. Film, který hraje na city velmi kontroverzním a leckdy nelibým způsobem, přesto - nebo spíš proto, vám uktví v paměti mnohem více než obyčejné melodrama. Michael Fassbender je dokonalým symbolem sexuálně náruživého samce, který ukojení chtíče staví nad všechno ostatní. Najednou mu vstoupí do života jeho psychicky značně labilní sestra, a on začne mít značné problémy - například s erekcí. Velmi zajímavé. Velmi netradiční. Velmi originální. Vzhledem k tomu, že je Fassbender přesně typem mužem, kterému vidíte animálnost v očích i pohledu, je fakticky v té roli perfektní a lituju jej, že nedostal oscarovou nominaci. Vedle Dujardina je to myslím nejsložitější herecký výkon ze všech nominovaných filmů a kam se hrabou všichni ostatní protikandidáti (promiň, Georgi). Pro mě je i výsostně sexy, protože je to pro mě chlap, který to má fak v sobě (promiň, Georgi - u tebe se takových sexuálně otevřených scén asi nikdy nedočkáme). Stud je film, který vám nedá spát, na který - pokud se vám Fassbender líbí - bude hledět se stejným masochistickým zalíbením, jako on sleduje v počítači porno. Který ovšem není jen pouhou erotickou podívanou pro dospělé, protože díky postavě Carey Mulligan skutečně nadhazuje silnější témata rodiny, citů, zodpovědnosti... Pěkně to smíchali. Příště se na to kouknu sama, abych si to mohla ještě líp vychutnat. Muehehe

Největší zklamání ze všech letošních oscarových kandidátů. Sice film dostal BAFTU za scénář, který možná byl zajímavý a propracovaný, jako určitě byla a je i kniha, ale výsledné dílo bylo tak zašmodrchané a přeplněné postavami, ve kterých se člověk nevyznal, že konečný efekt je jedno velké ???. Nemyslím si, že by chyba byla na divákově straně, který měl více naslouchat a vnímat. Prostě to bylo udělané blbě. Tohle tvrzení si dovoluji proto, že je to vážně jediný film za hodně dlouhou dobu, který jsem nepochopila a nevyznala se v postavách. Jelikož nejsem sama, dle předchozích názorů, něco pravdy na tom bude. Prostě není správný filmařský přístup, pokud se od začátku filmu na vás chrlí jedno příjmení za druhým, aniž byste měli čas si postavy zapamatovat a nějak je posléze identifikovat, a na těch jménech je pak postavená celá story. Která má být možná překvapivá, ale prostě kýžený objev se nekoná, protože efekt je skoro ten samý, jako byste si vypli zvuk a na film koukali jen s obrazem. K vyznání se v postavách nepomůžou an skvělí herci, kterých tu je nemálo. Atmosféra fajn, Gary Oldman fajn. Ale to je všechno. Musím dát nízké hodnocení, protože sice díky té atmosféře je to vážně film, který vám nějakým způsobem utkví v mysli, ale je to jen pocit, v žádném případě ne hluboký zážitek.

Bude to trochu dlouhé. Nevím, co vlastně od filmu všichni čekali. Je jasné, že každá biografie, pokud má trvat méně než několik dní a nocí, si musí vzít z života slavné osoby jen některé pasáže, momenty a fakta. Někdo zpracuje život umělce ve zkratce od dětství až po stáří, někdo se zaměří na jistý okamžik, který byl nějakým způsobem zásadní, někdo jej pojme jako zkratku o cestě za slávou, někdo jako retrospektivu z pohledu starce, který vzpomíná. Poslední způsob, který zvolily tvůrkyně Iron Lady, není neobvyklý a naskýtá zcela logickou možnost nahlížet na kontroverzního člověka nostalgickým a smířlivým pohledem. Proti tomu vážně nic nemám. Film není moc dlouhý, takže rovněž logicky musely tvůrkyně z života Marge hodně selektovat a vystříhat jen nějaké zásadní pasáže. Myslím, že byly zvolené docela trefně. Co z filmu rozhodně sálá, je obdiv k ženě, která byla výjimečná už jen proto, že byla žena. Pasáže, kdy je Margaret v blankytném kostýmku jediná mezi stovkami černých sak, jsou náhodou dobrým filmařským trikem, jak tu výjimečnost ukázat - a když už nic jiného, tohohle si všimnout musí každý. Co lze samozřejmě filmu vytknout, je kvůli té jeho na biografii netradiční krátké stopáži malá hutnost fakt. Ale jak jsem říkala v úvodu, vše se prostě odvíjí od formy, kterou filmaři pro vyprávění příběhu zvolí. Pro scénář a režii prostě byla odrazovým můstkem Margaretina demence a stáří, kdy z rázné a nekompromisní ženy zbyl jen smutný odraz. Příběh je rozdělen vlastně skoro ve dví, a nynější stav je na plátně tak dlouho jako cesta Margaret z mladé holky na post ministerské předsedkyně, takže zcela přirozeně ten je velmi zkratkovitý. Myslím, že i tak to zásadní tady přece jen zůstává. Aby byl příběh hutnější, musely by být části příběhu v nepoměru, čili byl by to příběh od mládí ke stáří, s žádnými skoky v ději. To jsou ale spekulace a prostě záměr autorek byl takový, jaký je. Tudíž nějak nemám co vytýkat. Jak jsem říkala, nechybí tu zručné filmařské pasáže (např. přechody ze stáří do mládí formou stejných Margaretiných zvyků – viz třeba poklepávaní nohy o nohu, zmiňovaný kontrast mezi ní coby jedinou ženou mezi chlapy politiky), humor, který správně příběh odlehčuje (v podobě Margaretina manžela), dojetí… No a samozřejmě to nejlepší: Meryl. Myslím, že Oscara si naopak zaslouží zcela stoprocentně (a věřím, že ho i dostane), protože její Margaret je neuvěřitelná. Ostatně neuvěřitelné jsou i masky, které byly oceněny Baftou, a myslím, že Oscar jim taky neunikne. Neviděla jsem žádný celovečerák, kde by byl někdo namaskován zaprvé tak dokonale a zadruhé tak dokonale stařecky. Nevím, jaká patlátka ti machři používají, ale i v detailech, který tu není málo, prostě Merylina tvář vypadá jako tvář stařenky a není tam vidět ani náznak něčeho umělého! Asi kouzlo. No a taky musím ocenit to, že Meryl vypadá v pasáží úplného stáří menší, než ve skutečnosti je. Je sice shrbená, ale prostě není tak malinká, aby byla o tolik menší v kontrastu s ostatními. Prostě proměna, ať dosažená jakkoli (možná postavením kamery), je dokonalá. Možná mám z filmu lepší zážitek než všichni ostatní proto, že jsem na něj nekoukala jako na klasický film, kdy se chci nechat bavit a překvapovat dějem. Koukala jsem na to, jak to ta Meryl zahraje. Sledovala jsem každé její gesto a její typické skoro neznatelné pootočení očima či koutkem rtu více než ostatní herce a děj okolo, a z tohoto pohledu mám přímo královský zážitek. Jinak si myslím, že Železná lady je zcela srovnatelná s Královnou, která byla kritiky přijímána mnohem mnohem lépe. Až na to, že Meryl v podání Margaret Thatcher je tisíckrát lepší než Helen Mirren, která byla oscarovou tutovkou. Chtělo by to oprostit se od faktu, že film natočila autorka Mamma Mia!, který možná někdo nemá rád, protože nemá rád muzikály. Pro mě je to jeden z nejlepších Meryliných filmů vůbec a jedna z jejích nejlepších postav, která je oživením v jejím převážně dramatickém portfoliu, a jestli tedy někdo bere a priori Phyllidu Law jako neschopnou filmařku jen kvůli tomu, že natočila tenhle film, měl by se zamyslet nad tím, jestli to je správné. Iron Lady rozhodně nevznikla proto, aby sbírala ceny, natož aby snad Meryl dostala Oscara. Věřím tomu, že autorky měly k tématu potřebu něco říct, a prostě si pro svůj záměr zvolili nejlepší herečku, která existuje, takže výsledek prostě špatný být už jen kvůli ní být nemůže. Film vnímám jako pohled autorek na život Margaret Thatcherové, a jako takovému nemám co vytýkat.

Další skandinávský film natočený podle extraúspěšného románu, stejně jako byla trilogie Milénium. A stejně jako u ní nestačíte koukat, protože pokud neznáte román, necháte se totálně strhnout jak severskou atmosférou, tak příběhem - který nemá do toho Lisbeth Salander moc daleko. Doporučuju moc nečíst, o čem to je, a jen koukat. Nejdříve vás ten fracek s vizáží ruského agenta KGB děsně štve, a vy mu přejete, ať si nabije hubu. Pak se příběh rozjede, on si tu hubu nabije a vy tomu frackovi začnete děsně držet palce, a napětím prostě jen zíráte a zíráte. Do toho nečekané komické vsuvky (napíchnutý pes apod.) a skvělý zvrat na konci. Vynikající thriller! Ještě více takových švédsko-norsko-dánských thrillerů!

Tak jsem tu slávu konečně viděla. Přesně jak jsem předpokládala: švédský originál zůstává neposkvrněn, protože ze souboje jednoznačně a bezpochybně vychází jako vítěz a nadále jím zůstane. Fincherova verze má jednu velkou nevýhodu: jelikož se více drží knihy, krimipříběh o hledání ztracené Harriet se rozmělňuje v přehršli dalších témat, které s tím příběhem samotným vůbec nesouvisejí (např. Wennerström) a finále se odehraje ve skoro nulovém napětí (jedině, co fungovalo, byla scéna, kdy Craig vlezl do Martinova domu a netušil, kdo na něj kdy vybafne). Navíc je tu plno zkratkovitých scén, které nepochopíte, pokud jste nečetli knihu nebo aspoň neviděli originál. Postavy se tu mihnou, aniž by měly nějaký význam pro děj (např. příjezd Eriky na statek), takže to jen zamotávají. Takže ačkoli jsem byla na tenhle remake (pro mě to remake byl, je a bude, ať si kdo chce co chce říká) nabroušená od začátku, aniž bych to viděla, po zhlédnutí se můj názor vlastně vůbec nezměnil. Štve mě, že je Rooney Mara nominovaná na Oscara - sice má hezký "švédský" přízvuk, ale to je jediné, v čem by byla nějak výjimečná. Prostě na moji představu o vůči mužům značně zapšklé Lisbeth moc mluví a v pohledu jí chybí nejen ta plachost, ale hlavně to něco vzadu navíc, co vám dává tušit, že není tak úplně normální. Kromě toho, že má piercing, kérky a divný háro, na ní není nic mimořádného a rozhodně nevypadá jako holka, která byla od 12 let zavřená v ústavu s úchylným doktorem. Vůbec tak nefunguje ono ochranářské pouto, které mezi ní a Blomkvistem vzniklo (které je tím hlavním, co je na švédském originálu tak dokonalé). Tady to působí spíš naopak, že spolu ti dva začali chodit jako normální pár, který se seznámil při práci - a ne že příběh bude mnohem intenzivněji pokračovat a hlavním důvodem, proč se do něj Kalle vloží, bude onen otcovský pud - zdaleka ne milenecký. Noomi Rapace prostě zůstala nepřekonaná a dokonce i Michael Nykvist, který možná neodpovídá knižnímu Blomkvistovi (má docela daleko do sexuálního kance), ale jednoznačně ten jejich vztah lépe funguje. Ale prostě celkově - nefunguje tady ani ten krimipříběh. Je rozmělněný, málo napínavý, chybí tady lekačky a postupné objevování fakt. Fincher více ukazuje a tím i prozrazuje. A Craig by se měl naučit trochu otvírat pusu, protože přes to jeho huhňání jsem mu skoro nerozuměla. Celkově to samozřejmě není blbý film a po vizuální stránce je nadprůměrný. Prostě švédská scenérie hraje, ať ji točí kdokoli, a je to vždycky příjemné "osvěžení" od všech těch slunných kalifornských palem a rovných ulic s mrakodrapy. Rozhodně jsem ale čekala od Finchera tak známou syrovost, o níž hlavně všichni mluvili v souvislosti s obrazem, hudbou či násilnou scénou znásilnění, která prý byla hodně otevřená - ? Nic z toho tu nebylo ani nebilo do očí, kdežto ze švédského origoše jsem si sedla na zadek, seděla u něj z otevřenou pusou dokořán a týden jsem nemohla na něj přestat myslet. Holt slavní herci a režisér leckdy genialitu nezaručí. Vivat Noomi a Niels Arden Oplev!

Aardmani. Co jiného čekat než bezvadný animák se skvělými hláškami, gagy, dokonalou animací a perfektním (samozřejmě poučným) příběhem? Naprosto převratný pohled na Santu a jeho elfí zaměstnance je sám o sobě výchozím základem pro humor - málokdo by asi tušil, že pantáta není jenom jeden, ale je to "profese" děděná z otce na syna, a místo toho, aby elfové pracovali hezky růčo, mají na všechno super počítače s technologií lepší než má NASA nebo CIA? Akorát nám neřekli, jak se vyrábějí ty dárky samotné... Možná to ve filmu někde rychle problesklo, protože musím říct, že úvod byl tak zběsile sestříhaný a rychlý, že jsem měla co dělat, abych zrakem pochytala všechny ty maličkosti, které z každého animáku od Aardmanů dělají něco víc než jen pouhý animák... Sice to tak kvůli ději muselo být, ale přece... Co skutečně dělá tenhle film výjimečným, jsou tentokrát opravdu ty nejmenší pičíčovinky (co kdo má na sobě, jak kdo vypadá, co udělá, jak to řekne atd.), které si možná člověk uvědomí, až si dá ten příběh poněkolikáté. Z oněch tisíců Elfů má například každý z nich jiný účes, když promluví, je to jeden britský a nebritsko-anglický přízvuk s nějakou vadou řeči lepší než druhý, do toho bravurní dabing všech hlavních herců - prostě lahoda pro oči! (James McAvoyův Arthur by bez jeho hlasu nebyl Arthur, a bezvadná je i Ashley Jensen - mimochodem velmi půvabná blondýnka - coby skoropunkerská opiercingovaná elfí "balička" Bryony, jejíž nakřáplý hlásek s hódně znělým R byl fakt k sežrání). Příběh obsahuje dostatek humoru a zároveň lidskosti a typického mudrování o životních hodnotách, které ve správném animovaném příběhu nesmějí chybět (v hraném filmu bych to brala jako patos a úlitbu žánru, u pohádky a animáků to ale beru jako základ, bez něhož to ani už nejde, takže to vnímám jako pozitivum). Pokud bych měla srovnávat, tak Rango se mi líbilo více (už jen třeba kvůli lepší grafice), ale druhé místo mi přijde taky košér, co? Jo a tuhle jízdu režírovala i spolunapsala ženská! Tím tuplem klobouk dolů.

Tak pro mě to byl rozhodně jeden z nejpůsobivějších filmových zážitků roku a stavím do ho do špice nejlepších filmů, které nějakým způsobem budou mluvit do Oscarů. Nejlepších v trochu jiném smyslu než obvykle, ale nelze jinak. Celý film je jedno velké divákovo utrpení, protože sledovat skoro dvě hodiny marný boj matky s nesnesitelným frackem vás nutí několikrát vyslovit kacířskou myšlenku "mít tohle doma, už bych to dávno zabila". Pro mě narozdíl od autora recenze to není bezduchý film, který nemá co říct - naopak, je to nejen sonda do mnoha rodin celosvětové společnosti, ve které se rodí zrůdy, jakou byl Kevin, ale právě, což byl záměr autorky, i sonda do rodinného zázemí takových lidí. Dá se říci, že z tohoto pohledu je to naopak dost filmařsky netradiční pohled, protože většinou jsou vrazi a násilníci vnímáni jako oběti tyranie svých rodičů, kdežto tady je jasné, že oba rodiče se snažili, co jim síly a nervy stačily. Odpověď jednoznačnou na otázku, co Kevina vedlo k tomu, aby byl takový parchant, nedostaneme: evidentně tady hrály roli spíše ty geny než výchova, ale je jasné, že geny musel Kevin po někom mít, a evidentně zrovna jeho matka neměla moc lásky a trpělivosti na rozdávání. Dává tedy spíše otázky, na které odpovědi nenajdete, a zaručuju, že po skončení filmu o něm budete ještě hodně dlouho přemýšlet. Například u nás doma dlouho kolovala otázka: když se ti jako matce narodí takové dítě, zmůžeš s ním něco? Nepomohla by nějaká odborná péče? Geny přece musel po někom zdědit - dá se s tím něco dělat? Atd. atd. atd. ... Film je prostě působivý ve svém drsném obsahu a námětu, v myšlenkách, které vám předhazuje, a už jen tímhle je v letošní tvorbě výjimečný. Co jej rozhodně povyšuje, je kromě exkluzivního výkony Tildy Swinton (rozhodně jeden z výkonů roku) i precizní a naprosto přesně zvolené filmařské zpracování - zběsilé střihy, zkratky, střídání časových rovin atd. Nemyslím si, že by to byla autorična povinnost a že "jinak by to ani nešlo". Proč by ne: byl to ale autorčin záměr to takhle natočit, a to se přece počítá, ne? Ač film skutečně není odpočinkový a nepřináší žádné pohlazení na duši, je filmařsky, herecky a obsahově zajímavý natolik, že určitě není jen pro menšiny a neměli byste si jej nechat ujít!

Typický válečný Spielberg + příběh o nevinném osudem zmítaném zvířeti = co z toho asi tak může vzejít? Samozřejmě že dojemný snímek aspirující na velkofilm, protože velké je tu všechno: velkolepé obrazy, hudba, výprava, kostýmy... Bohužel k velkoleposti mu chybí něco, co tentokrát nedovedu přesně popsat. Možná ještě trochu více utrpení, bolesti a strachu? Bála jsem se samozřejmě o Joeyho, celou tu dobu. Jak jinak. I na slzičky došlo. Ovšem čekala jsem větší finále a ač sice nejsem masochista a vlastně mi nedělá dobře se u filmů trápit, v důsledku skutečně více ocením film, který jde až na dřeň emocí a mačká to z vás horem dolem. Efekt je pak dlouhodobější. Jednotlivé scény Joeyho utrpení i utrpení jeho lidských přátel sice byly místy až mrazivé (například scéna s tažením děla), ale těch minipříběhů bylo vlastně vcelku až moc a možná by pomohlo, kdyby místo nějakých pěti nebo šesti byly třeba jen tři, zato silnější. Po tom všem by člověk čekal, že se Joey dostane do situace, která by byla úplně bezvýchodná a přišla by v pravou chvíli potřebná záchrana, ale prostě to rozuzlení není takového kalibru, jak bych chtěla. Ale zaplaťpánbů za to - pozor spoiler - že u našeho drahého Spielberga se člověk na ty happyendy může fakt už spolehnout, rozhodně se mi lépe usínalo. Filmařsky je to prostě typický Spielberg: perfektní válečné scény a obrazy špíny a utrpení, na druhou stranu na pohled krásné kýčovité scenérie se západy slunce... Nic proti tomu nemám a nenamítám, občas je to taky potřeba. Nevadí mi ani tolika z vás kritizované použití tolikrát již viděného a opotřebovaného motivu "ten kůň dokáže všechno". Proč by nemohl? Kdyby to měl být film podle pravdy, asi by to tak nebylo, ale co - proč bychom si nemohli jednou místo akčních hrdinů, kteří taky přežijou vše, hrát na pohádkový příběh o udatném koníkovi? Pro Spielberga mám slabost prostě stejně jako pro příběhy o zvířatech, takže jediné, co vytýkám, je větší hloubka příběhu a ano, trochu přehnanou míru patosu (Joey utíkající mezi zákopy s výbuchy granátů a děl za zády a do toho Williams, který si mě nija zvlášť nelíbil). I tak ovšem samozřejmě nadprůměr.

Cukrkandl máme rádi, a dostává se nám ho ve filmovém světě pomálu, tak proč na něj nadávat? Já příběhy o utlačovaných menšinách (které jsou sympatické, nemyslím tím třeba Romy nebo džihádisty...) kvituju a pokud se jedná o skutečné nepráví, tím tuplem, a dovedu se do příběhu, pokud je dobře odvyprávěn, hodně ponořit a ráda. Nesouhlasím s tím, že je film černobílý, jak se píše v recenzi, tj. že všichni běloši jsou tu zlí (vyjma jedné) a všichni běloši hodní, že zlo je potrestáno a dobro vyhraje. A že prý neodpovídá realitě. No, ona ta segregace skutečně existovala a je naprosto neuvěřitelné, že trvala až do 60. let 20. století, kdy už měl svět za sebou dvě světové války a Amerika vedla studenou válku proti nějakému SSSR - a doma takhle uzurpovala své vlastní obyvatelstvo. Neříkám, že jsem tuhle situaci nějak přímo zažila, ale věřím moc dobře tomu, že takovéhle s prominutím krávy jako Hilly existovaly a že svoje černošské uklízečky takhle uzurpovaly, ne-li více a hůř! Film je zabydlený perfektně vybudovanými charaktery, které jsou bez výjimky absolutně skvěle zahrané (nejlepší je pro mě Octavia Spencer coby Minny a Emma Stone - Skeeter) a je krása, že někdo dovede na dvou hodinách vybudovat takovýhle živoucí svět. Myslím, že na tu přehršli postav, která tady je, se skutečně povedlo něco, co málokdy - každá postava má dostatek prostoru na to se ukázat, když už ne nějak zásadně vyvinout, a vzhledem k opravdu skvělým výkonům všech se jedná o pro mě autentický záznam něčeho, co se nakrásně mohlo skutečně udát - včetně toho výkalu v koláči. Tenhle film asi vyhraje Oscara, protože je o tématu, které Ameriku pořád bolí jako stará velká zlomenina, a musím říct, že mu to přeju. Rozhodně mi je milejší a přijde mi upřímnější "cukrkandlový film" o několika sympatických černoškách než třeba ubohý patos o partičce tupých vojáčků v Iráku.

Když to vezmu kolem a kolem, je to asi vážně nejlepší film roku. Sice mě tak nevzal jako The Help nebo We Need To Talk About Kevin, ale je naprosto výjimečný. Vrátit se o nějakých 90 let zpátky v čase, to je troufalost, kterou mohl udělat asi jen Francouz! The Artist dokazuje přesně to, že se dají i dnes, pokud je dostatek vůle, chutě a hlavně invence, točit "jednoduché" černobílé filmy bez jakéhokoli super dolby surround a zbytečného kecání, speciálních efektů a rádobynápaditých pokusů vytřít divákovi zrak novými filmařskými metodami. Základem všeho je totiž vždycky a hlavně příběh. Ten je tady vyjádřen jen pomocí herců, jednoho děsně roztomilého retrívra, rekvizit, kostýmů, hudby a pár vysvětlujících titulků - a je to příběh ve své prostotě a čistotě, bez zbytečných kliček a odboček a berliček v dnešním filmu používaných hojně právě pomocí nových technologií, přímo ukázkově staromilský. Skvělí herci (myslím, že Jean Dujardin je nejžhavějším kandidátem na Oscara), skvělý příběh a skvělý bonus v podobě Georgeova věrného pejska jsou společně s dokonalou "retro" podobou filmu základem filmu, kterému sice nedám stovku (tu dávám ostatně jen pár vyvoleným), ale který je z hlediska výjimečnosti rozhodně na čelním místě v žebříčku TOP 5 za rok 2011.

No, viděla jsem to, jak jsem pochopila ke své smůle, pouze ve 2D. Tedy - poloviční zážitek. Asi ano. Do kina ale nechodím, i když jsem filmový maniak (ano, velká ostuda, za co pak ty filmy mají ti filmaři točit, že?), ale Hugo rozhodně není a ani nebude film, na který bych do toho kina šla. Věřím tomu, že 3D může být krásné a že film ještě zdokonalí, ale prostě: ač je ten příběh pěkný a dojemný, ač mám ráda Scorseseho a cením si to, když někdo dává filmu další a hlubší význam, navíc pokud je dílo oslavou a poctou kinematografii jako takové a cituje filmy, které většina dnešního diváctva ani nezná - prostě má Hugo velmi zvláštní atmosféru, která mi není stoprocentně po vůli. Vím, že jsem v podstatě kvůli tomu strašně náročný divák. Ale atmosféra je to, co vám z filmu v mysli zůstane. Když pro mě není stoprocentní, není ani stoprocentní mé hodnocení.

Děti moje je typická pohodovka, přesně ve stylu Alexandra Paynea. Sice tady jde mnohem více o city a emoce než třeba u nejslavnější Bokovky, pohoda není úplně přímočará jako pří jízdě za vínkem (přece jen je to o umírání), ale naštěstí slzy vyvažuje humor. Pro mě, ženu, co má slabost pro George Clooneyho, je samozřejmě tenhle film trochu jiný než ostatní, protože se na něj dívám shovívavěji už jen kvůli Jirkovi. Přesto ale musím říct, že jsem čekala mnohem větší pecku. Film dostal Zlatý glóbus jako nejlepší film - ale neřekla bych, že bude úplně nejlepší, sázím víc na Help, Huga atd. Vidím to tedy na Oscara za scénář - a co George? No, rozhodně skvělý výkon, určitě viditelnější než Bradův v Moneyball, ale i když mu Oscara přeju, prostě není Oscarahodný. Je jasné, že od Paynea nejde čekat žádné obří divákovo citové utrpení - prostě točí filmy, u kterých si vydechnete, oddychnete, zrelaxujete se - a to samozřejmě i díky havajské přírodě všechno dostanete rovnou od začátku... Ale když už teda nenatočil druhou road movie o vínu, a předkládá nám tady film o životě a jeho hodnotách, přece jen by čekala nějaké to "tnutí" do divákovy mysli. Další osmdesátka. Pořád čekám na tu stovku! (Ale úplně poslední scéna byla roztomilá - mohlo takových scén být trochu více, no.)

Perfektní herecké výkony - především Kate Winslet (sledujte její výraz na konci, když má připito, je fakt pomilováníhodná) a Jodie Foster, díky nimž má film šmrnc, spád a šťávu. Rozhodně stojí za to sledovat v originále především právě kvůli perfektnímu americkému přízvuku Kate a taky Christopha Waltze, kterého už jen proto obdivuju! Dobrá konverzačka, které k dokonalosti chybí nějaké větší dramatické rozuzlení. Mnohdy jsem nechápala, proč tam ti dva stále ještě sedí a neodešli, protože i když dejme tomu byli tou konverzací unaveni a měli přihnuto, přece jen nemuseli na návštěvě u lidí, se kterými se dost dobře totálně rozkmotřili, setrvávat stůj co stůj. Taky mi přijde nepravděpodobné, že by pro oba páry tahle příhoda byla první zkouškou jejich vztahu, díky níž teprve objevili, jaké jsou mezi nimi rozdíly a čím si lezou na nervy... Nicméně, samozřejmě hlavně kvůli těm 4 hercům to rozhodně stojí za vidění.

Na film jsem narazila taky jen díky nominacím na Zlaté glóby a jsem ráda, že se ke mně dostal. Občas se vyplatí moc nepátrat po ději a jen tak zhruba tušit, a nechat se příběhem překvapit. Tady to pro mě přesně platilo a vyplatilo se. Tušila jsem jen, že je to o nějaké ženě, co se převléká za chlapa. Ale že tam budou hned dvě ženské, to jsem sice pochopila podle obsazaní, ale jestli budou hrát chlapy jen jako nebo doopravdy, to bylo překvápko - a že bylo! Glenn Close a Janet McTeer jsou naprosto parádní a tak perfektně ty chlapy hrajou, že kdo by je neznal, fakt by neuvěřil! Já mám "kostýmovky" z 19./začátku 20. století odehrávající se v Anglii či Irsku ve starých domech dost ráda, dá se tušit, že půjde o dramatický příběh s nějakým zvratem a málokdy je tomu naopak. Ve mně film zanechal docela velké emoce - především na některé scény nezapomenu (první odhalení prsou, Janetiny chlapské pohyby, návštěva u ní doma, finále...)... Film má totiž v postavě titulního Alberta Nobbse dosti silný charakter, se kterým musíte jeho příběh prožívat. Litovat jej, držet mu palce, a opět jej litovat... Rozhodně už jen kvůli výkonům těch dvou bab (obě by měly dostat minimálně oscarovou nominaci) stojí za vidění!

Velmi zajímavý film a prosím nenechte se odradit sportovním prostředím! Koukla jsem na něj jen kvůli opěvovanému výkonu Brada Pitta a odešla jsem od něj spokojená s velmi dobrým zážitkem. Bradův výkon sice podle mě na Oscara stačit nebude, ale je v jeho filmografii mimořádný svou prostotou a civilností, na druhou stranu perfektním herectvím spočívajícím v pro mě u něj nových grimasách a pohledech. Společně se svým guru přes baseballové statistiky tvoří dokonalou, komickou dvojku, jejíž dialogy jsou to nejlepší, co ve filmu je, a by se budete bavit, aniž byste byli znalci baseballových pravidel a sportovní maniaci. Je to pěkný film, který vás nijak nepoznamená, psychicky vás nerozdrtí, ale zůstane vám po něm v duši velmi hezko. To je myslím u tohohle žánru fakt co říct.

Woodyho mám nakoukaného celého a i když preferuju filmy, ve kterých sám hraje (bez nich totiž jeho rukopis moc poznat nejde, vyjma jazzu a titulků), většinou mě i tak potěší. Prostě od Woodyho nelze čekat nic jiného než zábavný film, který může mít své plusy a zápory, ale rozhodně se u něj nebudete nudit! Půlnoc v Paříži je jedinečná tím, že je to tak trochu sci-fi retro a když zaujala i mého tatínka,který Woodyho nemá z podstaty rád, je evidentní, že právě ono cestování v čase přineslo do jeho filmografie dílko, které se rozhodně zalíbí i jiným lidem než skalním příznivcům. A je to skutečně oživení nejen mezi Woodyho filmy, ale celkově mezi dnešními filmy: málokdy se stane, že by někdo cestoval v čase do doby Lautreců, Hemingwayů a Picassů a ne do budoucna, že? Retro scény jsou rozhodně to nejlepší z celého filmu, který hodnotím klasickými Woodyho 80 %... PS: A jsem ráda, že Woody konečně objevil taky jiné herečky než Scarlett a jiné město než Londýn (nic proti Londýnu, ale Paříži to retro prostě náramně sekne .-)

Neřekla bych, že by měl tenhle film patřit mezi top 5 nej filmů loňského roku, ale musím uznat, že má drive. V krátké době jsem si pustila dva filmy s Ryanem Goslingem - Drive a Ides of March. A právě to, co mi u Idesu chybělo - jistá naléhavost a intenzita prožitku, je tady přítomná už od prvních záběrů filmu. Perfektní hudba, jízda LA... do toho fakt charismatický Gosling... Pěkně to začalo, jímavě a zajímavě to pokračovalo a napínavě to končilo. Malý velký film... Už poslouchám soundtrack. Naposledy jsem byla takhle hudbou učarovaná u Collateralu, který byl vlastně atmosférou hodbě podobný: jízdy nočním městem a do toho super melodie a písničky... Under Your Spell a A Real Hero jsou fakt objev!

Souhlasím s Alee: měla jsem trošku větší očekávání a čekala jsem tedy více emocí a napětí. Přece jen všichni včetně mého oblíbence pana režiséra označují film jako (politický) thriller. Musím ale říct, že nejen díky němu (když se mi někdo hodně líbí, jsem poněkud nekritická a nedovedu film hodnotit úplně objektivně) se mi Ides of March ale zamlouvali, i když si nemyslím, že má moc velké šance uspět při udělování nějakých významných cen. Napětí tam přece jen bylo a při scéně v kuchyni to s vámi pěkně cloumá: co funguje nejvíc, je totiž to, o co tu hlavně jde: Goslingův vývoj a přerod ze zkušeného, leč mladého a poctivého kluka, v cynického skoropolitika, jehož jediným motorem je skutečně už jenom ta kariéra a peníze. Sám je ve své roli perfektní (i když na Oscara to není) a George v roli kandidáta na prezidenta taky - zvláště ta jeho dvojjakost, které se dočkáme v té kuchyňské scéně, je pro jeho dosavadní filmy a role nezvyklá a dost mu sedne. (A sedne mu i ten přibývající věk, mimochodem.) Coby režisér myslím taky předvedl a dokázal, co mohl - film má švih a spád, i když je tu pár scén, kdy se moc kecá a málo jedná, ale to se u tohohle žánru dá očekávat a asi se tomu nedá vyhnout. Jen mu prostě k dokonalosti chybí víc překvapivých momentů (např. to, jak skončila Evan Rachel Wood, mohlo být zpracováno více dramaticky) a něco, co ve vás nechá nezapomenutelný zážitek - který tu není. V rámci žánru určitě ale nadprůměrný film s velmi dobrým obsazením.

Už jsem chtěla Hřebejka dávno zavrhnout, ala Kawasakiho růží si u mě dost napravil reputaci a Nevinnost je dalším důkazem toho, že možná nabral druhý dech. Je to snad první jeho film, který má skutečný děj. Je to vlastně skoro kriminální drama s hutnou atmosférou, která se v českém filmu moc nevidí a u Hřebejka a Jarchovského už vůbec ne. Děj a zápletka zajímavá, skvělá atmosféra, perfektní barvy obrazy, dobrá hudba a super výkony (musím vyzdvihnout Vetchého, totálně přirozenou Annu Linhartovou a velmi netradiční charakter Ani G., která evidentně má pořád čím překvapovat). Velmi dobrý film!

Jak už říkám dlouho, filmy s Cameron Diaz a Jennifer Aniston jsou sice všechny na jedno brdo a jsou hodně, ale hodně pouze k pobavení a nijakému hlubšímu zážitku, ale prostě jsou vždycky nějakým způsobem zajímavé a ve výsledku dobré a zábavné. To samé tenhle nový film s Jennifer a pro mě velmi překvapivě normálním Adamem Sandlerem, který patří k hercům, kterým jsem nikdy nepřišla na chuť. Tady mi vůbec nevadil, ba naopak mi byl sympatický, a těm dvěma jako dvojce to hezky ladilo. Vtipné zvraty, dobré hlášky a gagy - prostě příjemná komedie. Nejlepší byla ovšem Nicole Kidman, které postava nafoukané zrzky sedla jako čerstvý botox, který jí čouhal z gesichtu každým nevydařeným úšklebkem - konečně to někdo trefil.

Poté, co jsem docela s potěšením sledovala první dva díly, jsem díky špatným recenzím čekala propad kvality strmě dolů, a musím bohužel konstatovat, že tentokrát měla Spáčilka pravdu. Robert Pattinson mě prostě už v jedničce dostal a jeho úporné, svůdné i bolestné pohledy mi připadají jednoduše vzrušující a stoprocentně upíří. Stejně jako Bill v True Blood je i jeho Edward přesně takový, jak bych si představovala upíra. Vedle něj ostříhaný Jake ovšem bohužel vypadá a je sympatičtější ve své vlčí podobě (proto i chápu onu Spáčilkou kritizovanou scénu, kdy jej Bella objímá a mazlí se s ním - je to prostě roztomilé zvířátko), protože jeho představitel sice může mít vypracované tělo, které se někomu tady může líbit, ale pro mě je to muž (spíš jinoch) z rodu těch, kterých bych se dobrovolně ani nedotkla, natož abych jej snad upřednostňovala před sexy upírem!!!? Proto mi Bella a její nerozhodnost pila krev a film mě ve scénách, kdy tam nebyl Edward, docela nudil. Ve dvojce byl Jake sympaťák, tady se z něj stal přislizlý "ňuňáček", kterému uraženost a mužská ješitnost vůbec neslušela. Ve filmu se kromě záverečné a celkem slušné bitvy nic jinak nestalo, dějově se moc nikam neposunul, takže jej stavím rozhodně v mém žebříčku nejníže. Na 4 a 5 se ráda podívám, ale doufám, že to bude mít větší náboj. 60 % jen za Edwarda .-) Kristen je sice fakt zajímavá a pěkná, ale prostě mě tady dost nudila.

Film jsem si pustila jen kvůli tomu, že jej přinesl tatík kvůli tomu, že jsme zrovna doma sjížděli všechny filmy s Mattem Damonem. Slyšela jsem o něm jen to, že tam hraje, nic víc. Ani kdo to režíroval. Zažila jsem tedy nevědomky k tomu, čí dílo to je, docela nudné skoro 2 hodiny, ze kterých mě vytrhl pouze dojemný příběh Marcuse a bravurní výkon herečky, která ztvárnila jeho matku. Ani Cecile ani Matt Damon mě nebavili. Atmosféra unylá a ospalá - dobrá vzhledem k žánru filmu, ale prostě moc komornosti někdy škodí. No a když s titulkami přišlo odhalení, že se jedná o film Clinta Eastwooda, nezbylo mi než povzdechnutí - jo chlapče, zase jsi to nevychytal.