nicneznam

Dobrý film s bezchybnými hereckými výkony, ale ta délka je stejně neúnosná. Poprvé jsem to zvládl do půlky, podruhé se zatnutými zuby od začátku celé. Film dokáže skvěle rozesmát, zahraje na vážnější notu, ale nuda je zákeřná věc a když začne Melvin pronášet svoje komplimenty na sto variací a ta ženská pořád neví, co chce a pak do toho ten gay, jehož příběh vlastně ani nijak pořádně neskončil, má to k vysokému hodnocení prostě daleko. I tak, pokud už nevíte co by, určitě se u toho dá strávit příjemný večer. Tutovka to ale není a nějaký hlubší dopad nečekejte. I když z některých reakcí na internetu by člověk očekával nejsilnější romantickou komedii vůbec. Já tu svojí budu hledat jinde.

Slabota, ovšem s přibývající stopáží se mně líbila víc a víc. První polovina by byla za nulu, zlomová akce v Paříži byla ale překvapivým překvapením. Tak dravou destruktivní akční scénu jsem neviděl hodně dlouho. Navíc přehledně natočenou. Od této scény nabere film určitý spád, přidá i vtip a mírné napětí. Otravují jen často zbytečné flešbeky a samozřejmě tupé dialogy. Od recyklátora Sommerse se ani nic víc čekat nedá, což ovšem nelze brát jako obhajobu a dát vysoké hodnocení za to, že předvedl alespoň toto a ne dalšího Hellsynka. Herecké postavičky v rámci tohoto nenáročného stylu uspokojí, i když hlavním lákadlem je zde jejich fyzické vzezření než herecké výkony. Jednoduše prostoduchá zábava na večer se scénami, které si já osobně pustím rád i podruhé. Na vysoké hodnocení to ale u mě není.

*spoiler* Lidé sestrojili stroje bez "duše", aby jim pomáhaly ničit nepřátele, nakonec ovšem stroje vyhladily lidi s "duší". Vědec ale předtím vloží duši do několika hadráků, kteří se rozutečou a najdou si útočiště v kostele. Pak stroj s označením šelma nějakýho hadráka nesmyslně zajme, protože byl na nesmyslných výzvědách a další hadrák si řekne, že ho zachrání. Skoro v půlce filmu zapojí omylem zdroj do jednoho smrtonosného stroje, ten obživne a začne všem vysávat duše, které hadrákům vtiskl vynálezce. Tím pádem pokračujeme dalším hlavním úkolem, a to vyjmout zdroj ze stroje, zničit stroj a osvobodit duše. Nakonec se povede a hadráci mají svojí planetu, kterou zničila věda. Tenhle námět by si s promyšleností a absencí debilit zasloužil i ty dvě hodiny, ale tento nijaký obsah, který se vyvíjí od devíti k pěti, by stačil na hodinu jednu. 30% za to, že to nevypadá nejhůř a trochu to zachraňuje snesitelná akce. I tak stále nic, co by se dalo doporučit.

Filmů jako jsou Náhradníci je zoufale málo. Buď se nové sci-fi filmy snaží ohromovat akcí, vizuální stránkou nebo prostě jen obsazením nějaké akční hvězdy, která se neohroženě protlouká nástrahami moderní vědy s hláškou v ústech. Pokud si tohle filmaři nemůžou dovolit, vymyslí si klony, pošlou je do vesmíru a rozehrajou rádoby komorní psychologickou sci-fi. Jonathan Mostow si ale může dovolit akční hvězdu, akci i vizuální stránku. Přesto se neutrhl ze řetězu a nepodbízí se divákovi. Zvolil si úspornou stylizaci a neudělal ze svého filmu podívanou plnou nuceného poselství, patosu a varování typu věda je nebezpečná, dejte se raději na víru. Namátkou Já, legenda. (Tento příklad tuposti musím dávat za příklad tuposti kde to jen půjde.) Dalo by se říct, že Náhradníci jsou svým zpracováním návratem ke "staré škole", kdy sci-fi podívanám věvodily silné scénáře a uvěřitelní hrdinové. Bruce Willis je opět jedním z nich. Svým uhlazeným vlasatým a omládlým náhradníkem nenechá zastínit stále žijící auru Johna McClanea (toho, který ještě nepotřeboval skákat po stíhačkách), která se probudí ve stejné chvíli, kdy se jeho Náhradník zapojí do nabíječky. (Mimochodem příšerná vlasatost Bruceova Náhradníka je skvělým vtípkem, kdy nám Náhradník říká, že ležící masák je ve skutečnosti zřejmě nespokojeně plešatý. A divák to na Bruce ví, proto se tomu nelze nezasmát.) Agent Greer stařecky vstane ze svého lehátka jako masák a vrací se do akce mezi roboty. Jeho rodinný život s "náhradnicí" nestojí klasicky za moc, syn je klasicky po smrti, stáří je klasicky neodvratné, ale proč fňukat dlouze do kamery, když klasický scénář v neklasickém zpracování říká - "vyřeš tu jednoduchou, ale divácky atraktivní zápletku, zapoť se, ukaž divákům trochu krve, staň se pánem lidskosti a další rolí ve své filmografii, která se bude v budoucnu počítat mezi ty, které za to stály." Po vzoru frajerského Willa Smithe z Já, robot pátrá v prostředí, které se mu přestalo líbit - mezi dokonalými náhradníky, jejichž tlustí majitelé si ho mezitím "honí v křesle". Nic moc nového, ale je to své, je to chytlavé, nesnaží se to dosáhnout na něco, na co dosáhnout nemůže a drží se to příjemně u zemi. Mně je tohle samotné sympatické. Nepotřebuje to létající dopravní prostředky a neopájí se to akcí plnou výbuchů, ale když už na ní přijde, tak je natočena alespoň poctivě přehledně. Nemaskuje to velké nic do deseti střihů za sekundu a třesoucí se kamery. Naháněčka po městě je pěkná jako už dlouho nebyla. Je to film, který nemá jak bavit tupé publikum, proto mě bavil. Je to film, který přináší jednoduchou vizi, pracuje s ní a nakonec nechá hlavního hrdinu udělat to, co divák očekává. Důležité ale je, v jakém se to nese duchu. Jinak bych ten film odstřelil velmi snadno a ještě se vysmál tomu, jak Bruce zachrání miliardu lidí na povinnou poslední vteřinu. A v jakém duchu se nese, jsem teď popsal. Příjemná sci-fi jednohubka, kterou si ale klidně rozkrojíte na několik dílků a zbytek si schováte na horší časy, které filmový průmysl podle nynějšího vývoje čekají.

Dlouho jsem se udržoval v neskutečném opojení z filmu Počátek, ale zároveň jsem věděl, že se budu muset brzo probudit. Potřebný "kopanec" nebo-li "kick" mně udělil film Salt. Přímo z velkého plátna. Kdo je Salt? Praštěná ženská, která nám zprostředkovává praštěnost dnešních filmařů. Prázdné dialogy, tupé nicneříkající flešbeky, tajní agenti, kteří se v běhu za Saltovou zmůžou maximálně tak na slova fuck a get down. Agentka Salt je ovšem nepolapitelná, přeskakuje z mostu na rychle jedoucí kamion, z kamionu na cisternu, z cisterny na dodávku přes velkou vzdálenost, vyskakuje z jedoucího metra, sestavuje si výbušniny ze dvou směsí podobně jako McGyver (ten alespoň více kombinoval), ošetří se pomocí menstruační vložky a všechny své pyrotechnické kousky má skvěle naplánované. Z bitek, honiček a přestřelek bohužel moc neuvidíte, jelikož kameraman sleduje trend doby. To znamená třást, třást a zase třást. Po vzoru třesoucího se oslíčka na prachy. Jediný pokus o hlášku byl: jsem velitel obrany (nestřílejte)...prásk... už nejste. Haha. Budeme finišovat. Hudba o ničem, scénář sepsaný celkem pitomě, logika zůstala v náplni pera nebo ukápla autorovi z nosu. Vše bylo podmíněno akcí. A zapojení reálné postavy Oswalda do pitomého agentského světa filmu Salt je levné, okoukané a začíná to být až moc klišé. Zabíjení prezidentů a vstupování do bunkrů prezidenta USA je za hranicí únosnosti. Stejně tak agenti, kteří se nechaj zmydlit jak děti na pískovišti. Jakmile se nepřátelé zmocní jaderného kufříku a začnou si hrát s raketami, je to moc. A konec? No samozřejmě na druhý díl. Tentokrát místo stylu Bournea zvolíme styl Ramba. Salt 2 - zánik ruských agentů.

Film roku, sci-fi desetiletí

IMDb: 3. místo v top 250 (tehdy 160105 hlasů)//// I po skončení přibližně sedmého zhlédnutí mohu říct, že tento film lesk neztrácí. Geniální a revoluční filmařské vyprávění - názor rozvedu po zhlédnutní osmém. Ohledně hodnocení a jejich statistik je nejzajímavější, že starší generace hodnotí Počátek nejhůře. Je to dáno zřejmě tím, že nejsou zvyklí na takový "datový tok" a styl vyprávění. Sám jsem si to ověřil na pár lidech a hodnocení tohoto filmu u nich proto bylo velmi negativní. Počátek to má zkrátka u starší generace neskutečně těžké, proto je až s podivem, na jakých místech v žebříčcích se drží.

Vypatlanost většiny věřících všeho druhu na zlatém podnose, který vám přináší brilantní sympaťák Bill Maher až pod nos, který by bylo škoda ohrnovat. Odvážný Maher si vleze do zapadlého "kostela" uprostřed jakési bohoslužby a začne rozdávat dotazy, proč to ti lidé dělají. Jeden tlusťoch se naštve, zatne pěsti a odkymácí se pryč, jelikož mu někdo šahá na bohy. Stejně tak se ptá i vědecké části věřících. (Podle filmu je jen 7% vědců v Americe věřících.) Zajímají ho hrubé nepřesnosti v bibli a to, proč mají lidé potřebu věřit v to, co věří. (Chápe snad jedině věřící vězně, ne člověka, který je v životě šťastný.) Dobře ukázáno bylo, jak si každý vykládal bibli po svém, podle toho, co se komu hodí aneb Bible nemá ráda homosexuály, bible má ráda homosexuály, ale píše se to jen mezi řádky atd, Ježíš řekl tamto a ono, měl rád bohatství, byl proti bohatým. Jejich zašlé názory nebo lži z minulého století se vyvrátí krátkým prostřihem s ověřenou věcí. Dokument tím získává na zajímavosti. Když k tomu připočtu trefné vtipné poznámky a ironický nadhled protagonisty Mahera, kterému se člověk čas od času musí zasmát. (Vy jste vatikánský astronom? To zní skoro jako teplý republikán.) Tohle by měli pouštět v kostelech před bohoslužbou, ale asi by to pro ty lidi s ošoupanými koleny, protaženými kaďáky, vybrakovanými peněženkami a mozkovnami od kostelánů nebylo moc platné. Zkrátka člověk může jen nechápavě kroutit hlavou. Na mši jsem byl jednou v životě. Připadal jsem si jak v Orwellově románu 1984.

V několika komentářích se píše o skvělé akční scéně na kládách. No ale co na ní bylo akční nebo skvělé? Pacino běží po kládách a spadne do vody. To si děláte srandu? Já už některým věcem přestávám rozumět. Insomnie je slabý zážitek vystavěný na hodně ujetých momentech. Od vyplašení vraha megafonem po nešťastný výstřel v mlze a samotné odfláknuté finále. Do toho bláznivý detektiv, který celý film šachuje s důkazním materiálem a dělá z toho šaškárnu. Obsazení se vůbec neukázalo v dobrém světle a o nějakých skvělých výkonech nemůže být řeč ani za mák. Někdo by rovnou dával všem oscary. No je vidět, že to mnoho lidí hodnotilo ještě v době, kdy byli unešení z každého detektivního příběhu Jakea a Tlusťocha. Nolan si zkrátka vybral špatný scénář a vůbec nechápu, proč do toho šel. Navíc je to remake. Klasické šlápnutí vedle.

Další z nekonečné řady nehorázně přeceněných filmů. A že už se tomu ani moc nedivím. Jen opět přemýšlím, jaká věc na vás hodnotící udělala takový dojem. Veškeré možnosti, které se objevují v názorech, jsem viděl v jiných filmech dvakrát lépe podané. A nemusely se vláčet třemi hodinami keců a záběrů na červánky. Co se během nich vůbec stalo? Voják se ubytuje v pevnosti, seznámí se s indiány, prožene stádo tatanků, skoro si ochočí vlka s bílýma ponožkama, postřílí pár nepřátelských indiánů, ožení se s děsně protivnou a nesympatickou ženskou, která kdysi stála s pěstí a končíme tím, že indiání vyhynuli a americká divočina navždy skončila. 7 oskarů je doma a z Costnera se jednou udělal velerežisér. Hudba o ničem. 40%. Vidět nesestříhanou verzi... radši ani nepomyslet.

bacha, spoilery (ale nic vážného)

"Nic nezemře", maximálně pár diváků nudou. Sloní muž John Merrick při tomto zvolání odejde do nebe a my se můžem ptát - proč? Aby si mohl Lynch u diváků nakapsovat. Někdo tu píše, že kvůli tomu filmu začne člověk smýšlet úplně jinak a že to donutí k zamyšlení. A k jakému? Že postižený člověk je taky člověk? Nebo že takovým lidem se fakt nehodí vysmívat, dělat před nimi zhnusené obličeje nebo je třeba mlátit? Být to natočeno dnes, barevně, je to prvoplánovej nudnej dojáček o postiženém muži, kterého všichni měli za zvíře a on nakonec ukázal, že není. Jelikož to je černobílý (vypadá to umělečtěji zřejmě) a jelikož je to starý, je to prostě ideální film pro znalce. Nakonec Merrick dle filmových pravidel umře, ono to třeba někoho dojme a udělá se z toho klasika. Sloní muž mně ukázal jediné pozitivum - a to, že Anthony Hopkins je dobrý herec. Ale hledat v tom moudra? To dnes nejde. Na to jsem viděl až moc filmů, které moudry přetékaly. A slzící John Merrick, na kterého Lynch vsadil, to není ideální. Velké štěstí režisérova uvědomění, že s jednoduchými příběhy to nebude mít jednoduché a dokázal si vytvořit svoje osobité režijní pole.

spoiler

Tak tady můžu v klidu říct, že souhlasím s recenzí. Po celou dobu je ten film takový nicneříkající. Ne, že by nebyl zajímavý, ale pořád čekáte, k čemu se to rozhoupe. Kolikrát je to zábava, dialogy vůbec nezavání něčím jako klišé a jsou kolikrát mrtě zábavné. Sráží to akorát nesmyslně vyhrocené reakce typu té, kdy Pattinson prozradí důvod svého seznámení. Taková blbost. Pattinson a další jinak ukazují, že mají talent. Film tedy přešlapuje na místě, ale pořád se na to dá dívat s nadějným očekáváním. Jakmile ovšem jede Tyler (Pattinson) ve výtahu a já vidím patro číslo 86, nevěřil jsem, kam to autoři nasměrovali. Datum 11. září, který se vzápětí objeví s Tylerem koukajícím z jedné z věží WTC je sice mrazivým momentem (aby taky ne), ale proboha co to má být? Je to asi tak stejně vykalkulované jako film Volání o pomoc, který staví svou slabost (původně to měla být síla) na stejné tragédii a využívá ji stejně sebedestruktivně. Ve výsledku není z tohohle filmu nic, jen řecká tragédie v moderním hávu, která říká "změňte se a užívejte si dokud je čas, nikdy nevíte, kdy do vás napálí letadlo nebo asteroid". Ale proč kvůli tomu sledovat dvě hodiny beatnického Pattinsona? A proč nakonec odkazovat na tuto tragédii? Každopádně musím dodat, že jsem moc chtěl, aby se mně tento film líbil. Ať o tom konci ale s odstupem času přemýlším jak přemýšlím, nedokážu filmaře pochopit. Každopádně se dá na druhou stranu ocenit, že ukázali dopad teroristických útoků zase z jiného úhlu. No není to film na odpis a jak píše Bettyna, záleží jak se do toho vcítíte. Pak to může být ojedinělý filmový zážitek.

Spoilery nebo-li prozrazovače

Dokonalý trik jsem si jako blbej pustil čtyřikrát, abych zjistil, že Nolani ze mě udělali blbce příliš laciným způsobem. Celou dobu film působí jako reálné drama o třech rivalech, kteří to přeženou a nakonec dojde na zabíjení, jelikož kouzelník není čaroděj a někdy si ruce ušpinit musí. Ten film by byl naprosto špičkovej, nebýt posledních několika minut, které udělají z reálného dramatu přinášející silný zážitek nadpřirozený škvár. Tohle ať si Nolan zkouší ve svém snovém Počátku a nebudu mít nic proti, ale od Dokonalého triku bych očekával buď neuzavřený konec plný tajemství a spekulací, nebo jasně dané finále o tom, jak Caldlow zabil svého dvojníka a nějak šikovně to narafičil na Bordena, aby se mu pomstil. Nakonec by ovšem stejně zemřel, neboť Borden by měl v záloze ještě další trik. (Jaký, to všichni víme.) Takhle nějak to mohl být dokonalý film. Bohužel není a já neocením naplno něco, co z diváků udělá blázna pomocí takto laciné věci, jakou je nadpřirozený kopírák. I přes to se jedná o film, jehož kvality jsem postupně objevoval a jejich objevování mě bavilo. Od herců přes námět.

Ta nejlepší babička všech parodií

Legendární parodie bezkonkurenčního tria - bratří Zuckerů a Jima Abrahamse. Žádné z jejich pozdějších děl se nedokázalo vyrovnat jejich prvotině, což je všeobecně uznávaný holý fakt. (V úzké skupině lidí, zde hlavně mnou.) Připoutejte se, prosím patří do úzké skupiny parodií, které se nesnižují k zoufalému lacinému parodování dílčích scének z populárních filmů, ale naopak vytváří funkční komplexní dějovou kostru, do které jsou tyto skvěle parodované situace zasazeny. A autoři se nesoustředí jen na katastrofické filmy, nýbrž dokáží obsáhnout i muzikálový film Horečka sobotní noci, aniž by to působilo nijak nevhodně. (scéna u baru s "Můžetě mě prosím vás štípnout do zadku" mě s výrazy obou protagonistů rozesmávala dlouhá léta.) Ale dá se říct, že jen při čtení vypsaných hlášek zde na kfilmu se člověk neudrží a bude se smát, i když film neviděl. Samo o sobě velká známka vtipnosti a tudíž i kvality, na kterou moderní parodie zdaleka nedosahují. Herecké obsazení je brilantní na všech postech. Leslie Nielson je nezbytná třešnička na dortu, která se ke své nezapomenutelné roli několikrát vrací a připomíná jí ve filmu Scary movie 3.

Mnoho lidí ten film zná z dětství. Já bohužel ne a je to možná důvod, proč hodnocení nezaženu do přílišných výšin. Téměř jsem se nenudil, efekty mě překvapily a i přes všechny nedostatky skvěle fungují. Napětí se také dostavilo. S obsazením už se mně to zdálo trochu horší a takový výborný Robin Williams toho zas tak moc nepředvedl. Stejně tak dětští představitelé. Od Jumanji a jeho originálního námětu jsem čekal něco komornějšího a tajemnějšího. Ne, že se bude prohánět splašené stádo nosorožců a slonů po městě a policista (asi najzábavnější postavička) mezitím půjde po rodince, která by s tím teoreticky mohla mít co dočinění. I tak je s podivem, že film působí jako film, i když je to víceméně jen sled extrémních situací, do kterých je vtaženo celé městečko. Možná bych víc ocenil, kdyby to bylo naopak. Hlavní hrdinové by se pomocí hry přesunuli do herního světa a tam by teprve tu hru hráli. A ne, aby se hra přesunula do reality. Tento námět má stále svůj potenciál, který zkusila nově vytěžit Zathura, ale vzala to zřejmě za stejný konec. Otázka na závěr: proč třeba Alan Parrish (Williams) posílá kluka hledat sekeru do vzálené kůlny, když je místnost plná pavouků, kteří by šli umlátit třeba kusem dřeva? To je nepochopitelné. No co, je to nenáročný rodinný film, ale už jsem viděl uspokojivější.

Kdo tomu dal víc jak šedesát, ten potřebuje druhé zhlédnutí s hlavou zabalenou v mokrém ručníku. Sean Penn je absolutně mimo a výborná Dakota Fanning mu dává lekci uvěřitelně přirozeného herectví. Penn se na tuhle roli podle mě nehodí. Jeho výkon by vystihoval stav alkoholika, kterému soud zakáže pít. To, že chce své dceři číst pohádky a dávat jí lásku, jakožto jedinou věc, co potřebuje, to prostě ne. Problém je dále ve scénáři, který obsahuje tolik zbytečné vaty, že i tak prázdný děj nastavuje na neúnosnou délku. Pokud se snad někdo nenudil, tak je to tím, že usnul a zdál se mu hezký sen o kačerovi donaldovi. Nechytlavost děje zřejmě měla kompenzovat chytlavá hudba (hlavně se zde protěžují Beatles), ale kdepak. Kameraman zase dostal kameru se zoomem a tak to zkoušel v každém druhém záběru. Občas přidal rozklepanou ruku, která se sem ale už tuplem nehodí. Rychle přibližovat a oddalovat obličeje, ono to možná bude vypadat nějak dramaticky. Proč se musí záběr na jednu postavu rozdělit do deseti střihů o frekvenci jednoho za půl vteřiny? Celý film působí hrozně amatérsky a nevyspěle. Trapnými emotivními výstupy se plýtvá na zbytečných místech a postavách, kdy začne hysterčit nejdřív právnička, pak náhradní matka a nakonec zase skončíme u Penna, který občas zapomene, že se tváří normálně a tak rychle otevře pusu dokořán a udělá nějaký škleb. Tohle mě pak i přes nepochybně silné a citlivé téma nechá chladným a nelze se prostě divit.

Asi úplně přesně nerozumím, kvůli čemu je ten film hodnocen tak vysoko. Skvělý začátek, požár a pár perel během plesu. A dál? Odmyslete si jméno Forman, uvědomte si časté a mnohdy hodně nepřirozené herecké projevy, obyčejnou kritiku společnosti - nevím, proč to většina vztahuje na tu českou. Že by osobní pocity? Lidi jsou všude stejní. Dále zbytečné a nudné přešlapování na místě s vybíráním královny krásy atd. Ovšem to, s jakým humorem jsou podávány některé situace, to je vždy nesmrtelné. Mělo by to stačit na 60%? Stačí.

Bezstarostnost ráj nezaručuje

K dobru má Pláž mnoho myšlenek a razantních postojů, ale jakmile DiCaprio zmagoří a začne pobíhat po ostrově, neměl jsem z toho úplně nejlepší pocit. Ano, třeba jakási kritika stereotypních dovolených, kdy se lidi vyvalí na exotická místa a dělají to samé, co doma (Ožrat se, udělat bordel, vlézt na diskotéku, vlézt si do kina), s tím se dá pobaveně souhlasit. Že lidi ve své podstatě taky leccos pokurví a svůj nelidský utopický ostrovní "ráj" se velmi snadno zhroutí, když se objeví něco, co všichni chtěli vytěsnit - starosti a umírající lidi, to je taky zamýšleníhodné na různé způsoby... scéna, kdy DiCaprio objevuje následky útoku žraloka je nadmíru působivá. Film je velmi povedený, ale má silné nedostatky. Podruhé si ho ale taky užiju a pod 60% bych nešel.

Film o bandě hudebníků, kteří vzali dlouhatánskej vlak a kde zastavili, tam udělali koncert. Po cestě komplet vykoupili kdejakej obchod s chlastem a po celou dobu nebyl na nějakou věc jako spánek čas. To znamená všichni v jednom kuse na šrot. Snad jen před zastávkou na koncert se krotili a nebo přešli na jiné omamné a budivé látky, jinak nevím. Film je provázen komentářem různých organizátorů, nakouknem do vlaku, na koncerty. Ale žádná divočina. Spoustu materiálu se myslím muselo vystřihnout. Pokud by se někdo těšil, že uvidí jak si Janis Joplin šedesátkrát zasouloží, tak to zrovna neuvidí. V tomhle vlaku bych chtěl být maximálně strojvedoucí. A pro zajímavost: Janis Joplin přibližně dva týdny po natáčení zemřela na předávkování heroinem. Takže alespoň tento záznam nabízí její poslední vyčerpávající vystoupení.

Vidět netřeba

Tohle je slabé. Film získal jistě nějaké to ocenění, ale to jen kvůli námětu. Je naprosto nezvládnutý. Ani nemám sílu vypisovat proč a co, ale shrnul bych to takhle. Sebevražedný atentátník dostane úkol odpálit se, ale nakonec zjistí, že problémy by se daly řešit i jinak. Mezitím se odehrává vyložená fraška, kdy se dva atentátníci ztratí a navzájem se hledají a míjejí. K tomu scéna, kdy kameraman natáčí 10 minut poslední proslov atentátníka před mučednickou misí a teprve na konci zjistí, že kamera nenatáčí. Pak se to ještě opakuje. Tohle třeba bylo v Pravdivých lžích. Tam to bylo alespoň vtipné. A je toho víc, co by se dalo napsat. Zbytek řekne hodnocení.

účinkuje bez nežádoucích účinků

Jedna věc: DiCaprio je nejdiskutabilnější, nejvýraznější a nejlépe zahranou postavou tohoto filmu, ale je třeba si uvědomit, že na jeho výkonu zážitek zdaleka nestojí. On je pro dění filmu postavou takřka okrajovou a to i přesto, že má hodně prostoru. Když jsem se podíval, kdo tehdy dostal oscara místo DiCapria, tak uznávám, že měl být jeho. Stále víc si totiž uvědomuju, jak to zahrál uvěřitelně. Zkouším si ale představit, jaký by ten film byl bez něho a jak by se teoreticky odvíjel. DiCaprio mě jakožto Arnie občas otravoval a já si zpočátku říkal, na co to ten film sakra vsází? Budou se na něm budovat nechutné emoce? Kdyby se tak stalo, alespoň bych nepsal tento názor přes hodinu a s chutí použil některá ze svých tradičních hodnocení. Ne, tenhle film mě dostal už jen tím, jak se staví k celé rodině, jak zobrazuje extrémně obézní matku a vztahy s jejími dětmi, které se nakonec obrátí v emotivní nálož, jenž mohla napáchat víc škody než užitku anebo naopak jen vyhořet. Pyrotechnik Lasse Hallström to tehdy ještě naštěstí měl v ruce. A nejen to. Film mě i přes nahořklý výsledný dojem dokázal nejednou rozesmát a vyvolat rozličné, těžko popsatelné pocity, které zažívám tak u jednoho z padesáti filmů. I přes očividnou scenáristickou jednoduchost je tohle další příklad toho, kvůli čemu s chutí přetrpím ty desítky nadějně vyhlížejících a vysoko hodnocených hovadin, jen když pak uvidím něco takového.

Filmu se dobře daří dělat z diváků voly. Já na jeho hru ochotně přistoupil a bavil jsem se očekáváním tak silně jako už dlouho ne. Ovšem s přibývající stopáží se mně zdálo, že se z filmu stává přesně to, co z diváků dělá, tedy volovina. Rodinná tragédie, Prot přinášející světlo do životů, hypnózy, pět let na návrat? Scéna se psem? Jako debatovat se o tom dá vesele, ale upřednostňuju jiné formy zážitku pro vnímavé. Z tohohle mám radost akorát po nemyšlenkové stránce. Když si nebudu sám sebe představovat po druhém zhlédnutí, dokážu tomu teď dát i nadprůměrné hodnocení. Jinak nevím, co dodat. Vyhýbat se tomu filmu ovšem není proč, je možné, že si odnesete víc než já.

Kde jsou ti divočáci?

Kéž by ten film byl tak působivý jako zdařilý. Slovo "kéž" znamená, že bych si to přál. Slovem "zdařilý" myslím výbornou filmařskou stránku. Příšerky a jejich skotačení, to všechno je totiž natočeno úžasně efektně a moc dobře se na to kouká. Třeba jen to, když po sobě hází hlínu. Ke spokojenosti ale pořád hrozně moc chybí. Ten film ve mně skoro nic nevyvolal a to ani sebedokonalejší filmařina nenahradí. Dítě si vytvoří svůj fantazijní svět, kde si má s kým hrát, a tam si také celý film hraje. Staví pevnosti, tunely, válčí. Bohaté převedení dětské fantazie, představivosti a hravosti na filmové médium, které nemá moc obdobných příbuzných. Jeho příšerky mají svě rozpory, ve všem se dá hledat spousty symboliky a spojitosti se skutečným světem, ale k prvotřídnosti tomu prostě chybí i víc než jen silná míra jinakosti, na kterou tento film vsadil. I tak doufám, že někdy dostanu chuť na další zhlédnutí.

Špinavé ulice 2: Taxikář

"Pokračování" Špinavých ulic je od prvního dílu odlišné tím, že se zde po těch špinavých ulicích jezdí taxíkem a Scorsese upustil od začlenění známých hudebních hitovek. Jo, lidé na čsfd se před lety zbláznili a proto tam má film 86%, ale my kfilmuneťáci už žijeme ve 21. století, máme rozum a většinou i výhodu v tom, že jsme Taxikáře hodnotili až poté, co jsme viděli jeho novější a kvalitnější kousky. Taxikář-film může mít své kouzlo, taxikář-herec DeNiro také, ale vemte si, že to má dvě hodiny a není to tak výživné, jak by bylo třeba. Film o taxikáři - čističi ulic, to není úplně nejsilnější námět. Proto bych nedoporučoval více než 60%. Ale fantazii se při hodnocení meze nekladou :)

Utahaný film

Obsahově to vypadalo zajímavě, obsazení jakbysmet. Těšil jsem se, že zase po dlouhé době uvidím něco, co stojí za to. A zase nic. Před zhlédnutím mě znervózňovala jen režie Petersona, který snad nenatočil jedinej pořádnej film. Hrozně se to vleče a ničím nenapíná. Neustálé otravné telefonáty hlavního záporáka hlavnímu klaďasovi a pak standardní honička podle místa volání. Konec se navíc rýsuje čím dál jasněji a připadá vám čím dál vzdáleněji. Hudbu dělal zase Morricone a když jsem jeho jméno zahlédl s překvapením v titulcích, zkoušel jsem si vzpomenout, jestli tam vůbec nějaká hudba byla. Asi nebyla.

Nehorázně dobře zvládnuté

Na půli Carlitovy cesty jsem se zastavil v Telefonní budce, abych se po dlouhé době konečně skvěle a nefalšovaně bavil. Překvapilo mě to po všech stránkách. Námět je sice zajímavý a přímo se filmařům nabízel, ale stále jsem nechtěl uvěřit tomu, že uprostřed New Yorku plném lidí si může ostřelovač zahrávat s chlapem v budce tak, aby to bylo třeba jen trošíčku smysluplné, napínavé a nebo snad dokonce emotivní. Před tímhle filmem ale musím sklonit hlavu a logické chyby, které vyvstávaly na povrch, zůstanou výjimečně u ledu jako nepoužitelné. Jak si třeba jednoduše vysvětlit přehnanou policejní reakci na blázna v budce, který prý střelí na dalšího? Film třeba jen odkazuje na policejní situaci po teroristických útocích, kdy by nebylo dobré v očích veřejnosti nic podcenit. Rozběsněné prostitutky, agresivní jedinci, nevšímavost a chaotičnost velkoměsta, zkaženost. To, kvůli čemu se Scorsese 2 hodiny rve nebo jezdí taxíkem, dokázal Joel Schumacher za 81 minut - ukázat město v napjaté situaci, v které vyplave na povrch všechna špína. Nejen Stuea. Colin Farrell je dalším překvapením, protože po Novém světě jsem nevěřil tomu, že to je herec. Kamera a střih je lahůdkou na konec, protože celý film působí jak akční jízda a přitom stojíme na místě. Budka si zaslouží vaší pozornost.