nicneznam

Jsem debilní hypnotický (zbytečný) vypravěč, ale mluvím cool hlasem a jsem tudíž zajímavý. Až napočítám do deseti, dorazíte na konec názoru. Jedna - je 17. 9., vidíte černobílé koleje, slyšíte dramatickou hudbu (ano, je dobrá, já vím), koleje symbolizují cestu... ano, cestu, to je ta metafora? Ano, pokud jste poznali, připište si znalecký bod, filmové umění právě začíná. Dva - vidíme hlavního hrdinu. Půjde prý pracovat do vlaku. Vlak symbolizuje Německo a jeho nedávnou historii? Ano i ne, žádný bod nedostanete. Tři - postavy se o něčem důležitém baví, občas je film barevný, aby vám zdůraznil něco moc důležitého. Třeba když někdo krvácí. Nedošlo vám to? Odečtěte si jeden bod. Čtyři - Snažíte se neusnout. Jste prase. Pět - 18. 9. následujícího dne. Marně hledáte, kde jsem skončil své vyprávění. Ztratil jste nit, ale poradím vám. Jsme stále ve vlaku, ale již se něco chystá. Šest - ta žena je Werewolf, ale nakonec prý už ne. Asi lže. Umístíte bombu a pak ji poběžíte deaktivovat. Zadýcháte se, asi omdlíte. Sedm - použijte zadní projekce - vypadá to moc dobře, líbí se vám to. Osm - pochvalte zadní projekce, dělá to skvělý dojem. Devět - napište pozitivní názor o tom, kolik jste našel myšlenek, ale že další jsou možná jen skryty. Objevíte další. 10 - neptejte se, kolik přesně film obsahuje myšlenek, ani se neptejte jaké. Možná nejsou žádné. Vagón spadl a on se utopil. Ale taková byla Evropa. Když už nic, obdivujte alespoň tu kameru, snažil jste se. A my také.

Další Kubrickův standard. Bylo by to fajn, kdybych neustále nečekal nadstandard, po kterém nebudu moct nadšením a s hlavou plnou myšlenek a dojmů usnout. I tak přetrvává pozitivní dojem, což je hlavní. Tři čtvrtiny velmi povedené, jeden záchvat smíchu, mnoho povinných narážek, pár odlehčujících zbytečností a trocha levného humoru - dnes již dávno okoukaných, ale i zde primitivních a vlezlých textových vtípečků v sérii proto, aby nikomu neunikly (jaderná hlavice - handle with care, this side down atd atd.), ke konci zdlouhavé (tentokrát i přes extra krátkou stopáž) a místy i trapné (hajlující doktor divnoláska, pilot letící na raketě). Období studené války v nejabsurdnějším podání, což je vlastně jediná logická věc, která se dá v takové chvíli udělat, aby zapůsobila. Pár magorů rozhoduje o osudu lidstva, pojďme ukázat, že to možná skutečně jsou magoři. Plusem je to, že film pochází z této doby, což jej logicky dělá ještě zajímavějším a přitažlivějším. Kvality filmu samotného k tomu ale přičíst nelze. S hodnocením se tudíž přetrhnout nemůžu, ač jsem tomu filmu věřil z Kubrickových mnou dosud neviděných filmů nejvíc. Téma studené války mě zkrátka přitahuje.

Obstojný film, u kterého rok natočení nehraje vůbec žádnou roli. Být to uvedené dnes, je to bráno jako povedená loupežnická gangsterka, která by přitahovala hype ještě dva týdny po premiéře. Oblíbeným způsobem ne úplně lineárního vyprávění táhne Kubrick film dopředu i ve chvílích, kdy se vrací zpět. (Ačkoli z toho nelze dělat žádný elegantní zázrak, je to plus.) Zároveň díky za tu stopáž, která Kubrickovi nedovoluje ztratit příběhovou nit a kontakt s divákem. Zplnohodnotněnou reinkarnací tohoto filmu jsou Gauneři, k ničemu jinému to přirovnat nedokážu. Nažehlení a často zmiňovaní Dannyho pajdáci patří úplně jinam - do odpoledního prima vysílání před kriminálku New vegas. S filmařinou tohoto druhu mají společného jen to, že se tam plánuje a pak se něco provede. Jenže v těchto případech se neplánuje, nehraje a nepřehání debilně pro divákův tupý úsměv z toho, jak se to povedlo a jak se všechny hvězdičky poplácaly po zádech. (PS k dodatečně upravenému názoru od méně chápavého uživatele pode mnou - je dobré jmenovat věci pravými jmény a nedělat si názvy vlastní. To, že se různé filmové verze nemusí jmenovat v českém prostředí jedním názvem, aby se daly snadno rozlišit, je věc jasná už hodně dlouho, viz. Dannyho jedenáctka. Film Dannyho jedenáctka totiž nemůže být filmem pojmenovaným Dannyho parťáci s Clooneym. Dannyho parťáci jsou remakem nebo nástupcem Dannyho jedenáctky. PPS: Ocean´s eleven nemá ani v českém překladu s parťáky nic společného. Kdo tudíž mluví o parťácích, mluví zákonitě o Clooneym.

To není příběh o géniovi, to jsou stupidní eskapády podložené jednou duševní poruchou. Námět vděčný pro scenáristickou honitbu a oscarové choutky. Diváky si film drze bere jako rukojmí, které si má blaženě vychutnávat pocit nejistoty, přitom přichází pocit toho, že vás někdo tahá za nos až příliš přehnaně a až příliš dlouho. Filmaři budují nereálně dokonalou halucinogenní vizi něčeho, co nakonec zboří a tváří se u toho jako vynálezci boření. Na halucinacích se staví celý film, což v případě díla označovaného jako životopisné není úplně nejsolidnější. Neznám levnějšího zneužívání tohoto psychického stavu ve filmu, z kterého je cítit až moc chuti po vytřískání co největšího diváckého kreditu bez ohledu na cokoli jiného. (Snad ještě Klub rváčů.) Veškerá koncentrace hereckých hvězd a polohvězd pak přichází opět naprosto vniveč. Prokletý ostrov takto fungovat dokázal, protože nestál na jedné noze (ještě k tomu protetické), byl to thriller a neschovával se za ubohou inspiraci(!) skutečnou osobou. Oscary žadonící film. Před nějakým měsícem jsem hodnotil čtyřiceti, ale jelikož už si z toho nepamatuju jedinou scénu, dám 30%. Asi za hereckou snahu.

Jinak to snad ani vypadat nemohlo. Bez překvapení se nesoucí podívaná o vzestupu opic. Natočit se to ale zkrátka jednou muselo, to chápu. Neopomenutí zásadních skutečností z předlohy potěší - hlavně kosmonautská výprava posledních lidí, kteří se již vrátí na Planetu opic, k čemuž je snad dovede zakončení této nové trilogie. Takový zdigitalizovaný Charlton Heston znovu vylézající z vesmírné lodě na neznámé planetě a uzavírající velký filmový kruh, to by nemuselo být k zahození. Z tohoto ale nadšený nejsem a doufám, že nás čekají i o něco propracovanější díly. Toto je jen nesmělý, zdaleka ne tak dobře propracovaný a vytěžený rozjezd, na který se moc snadno zapomene. Silnější vyznění prakticky chybí, opice jsou jen zvěř, která si zainhaluje, probudí se do "nového těla" a jdou na věc. Pokračování má silný potenciál svého předchůdce úplně zazdít. Je čas na nabušený scénář ve stopadesáti minutové stopáži s minimálně 150ti milionovým rozpočtem. Konfrontace moderní upadající civilizace a nastupující primatizace.

Tentokrát se dá již s klidným srdcem říct, že to je příliš přechválená Newmanovka a po přečtení několika názorů vlastně opět nerozumím tomu, proč toto dílo přitahuje tolik pozitivních výroků. V první řadě - více než dvouhodinová expozice na můj mozek se mně zdála pro vyznění tohoto nevyznitelného příběhu dost přestřelená. Přece jen sekání trávy, asfaltování silnice, pojídání vajec a série útěků by se vešla do daleko stravitelnějšího balení. Ale ani pak by nemělo silnější dopad, protože prostředí filmu vůbec nefunguje. Dozorci jsou tu vlastně takoví drsně se tvářící dobráci a zároveň politováníhodná nemehla, vězni jsou opět dobráci snad úplně všichni a do tohoto, na vězeňské poměry pohodového prostředí, přijde frajer Luke, kterého začnou mít pomalu všichni rádi. Nakonec se spustí finální sekvence úsměvů o svobodě ducha, ale i to je přes sympatičnost herce a tohoto postupu málo k uspokojivějšímu hodnocení. V uvěřitelném tyranském prostředí by to možná fungovalo, takto ne. A pokud je tady u vězňů práce v horku brána jako tyranie, pak nechápu, proč většina zavřených vězňů by dala nevím co za to, aby mohla takto pracovat.

Soudní dramata bývají buď blbá, nudná, nebo obojí zároveň. Zde se ta dramatizace povedla způsobem vcelku chytrým, uvěřitelným a zábavným. Převážná část filmu se odehrává v soudní síni a prostoru je pro rozehrání obstojného případu plného výslechů a argumentace naštěstí dost. Chválu si zaslouží v první řadě Sorkin za scénář a pak Cruise za obstojný výkon. Ostatní herci většinou jen ukazují záda. Neustále vychvalovaný Nicholson si zahrál deset minut čistého času a skoro nestojí za zmínku, natož za nominaci. Jeho by ale bylo zvykem velebit za životní výkon, i kdyby hrál soudního zapisovatele.

Příjemně se to sleduje, ústřední legendární dvojka celkem dobře funguje, konec je ikonický a působivý (žádné nekonečné čumění v kruhu a hlazení pistolí s nefunkčním kohoutkem), leč občas se to, i přes přijatelnou stopáž, zbytečně vleče a není to ten typ filmového zážitku, který bych měl chuť si v brzké době opakovat. Tato látka prostě příliš šťavnatosti nepřináší, což není chyba, ale není to ani přednost. Netřeba dělat z takových filmů něco víc jen proto, že tam hraje z dnešního pohledu legendární duo. Jednorázová, do pár let možná dvourázová záležitost. Jakési kouzlo se v tom ale najít určitě dá. 60+

Každý rok je to stejné. Objeví se tzv. malý velký nezávislý až polozávislý (vždyť na tom nesejde) ukecaný sociální oscarový film, který nejdříve objeví přechvalující kritici za mořem a pak se ho chytnou přechvalující diváci. Americká krása o té pohodové střední třídě, která šokujícně páchá sebevraždy, Ztracena v překladu o ležících lidech na posteli koukajících si do očí, Malá miss sunshine sjednocující podivnou rodinu a objevujíc skutečnost o miss a další filmy, které jsem neviděl a na které si tudíž nemohu vzpomenout. (Ostatně skoro jsem si nemohl vzpomenout ani na ty již jmenované, ačkoli jsem je viděl poměrně nedávno.) Stále dokola padají stejná slova chvály, jen se obměňují lesbičky, gayové, nevlastní otci, matky, babičky a zvířata ve všech možných vztahových rovinách, ve stále stejných schématech - herecky vždy na vysoké úrovni. Konkrétně k tomuto filmu - co na tom kdo vidí? Vtipné, dramatické, napjaté? Párek zbytečných postav, podvádějící ženská ženskou, usmiřování (no bože, to je změna) a nic k tomu. Já v tom nevidím inteligentní film, natož vzbuzující nejprimitivnější prvky levné zábavy.

Scenáristicky a herecky dobře zvládnutá vztahová podívaná. Konfrontace Baldwina a Martina je vynikající, Streepová hraje ten svůj nekonečně sympatický standard. Objeví se spousta zamýšleníhodných momentů, takže lze opatrně doporučit.

Jsem z planety, kde sci-fi znamená

...sci-fi. Žánr totální ------(*) fakt nemám rád. (Možné spoilery - číst s opatrností.) Dobře, mám rád takové ty menší jednorázové moderní sci-fi typu Zdrojový kód, které člověka udrží v pozoru a nedají mu moc prostoru přemýšlet o tom, že právě možná viděl logický nesmysl. Od Správců osudu jsem čekal alespoň trochu něco podobného. Chtěl jsem vidět Damona, jak se s osudovou ženou proplétá nástrahami nového světa s novými pravidly, užívat si akci, romantiku, napětí, dynamiku vyprávění, soundtrack, ale lidi, jako člověk preferující sci-fi jsem zvracel a k tomu dostal takovou průjem(*), že jsem nevěděl, jestli strčit do záchodové mísy dříve zadek (*) nebo hlavu. Když jsem poslouchal ty řeči (*) o jakémsi (---------*) Předsedovi, o jakýchsi inflaxních (už nevím) bodech a další nevysvětlené pošahané (*) terminologii, když jsem viděl ty trapné Pobertovy plánky v rukou klouboučníků, kteří se tváří jako hrobníci (*) a mají pod palcem celou zemi, sledoval ty "tak tohle bude vypjatá/cool/šokující scéna" scény, uvědomil jsem si, že nic tak vycucaného (*) z prstu a tvářícího se tak vážně jsem snad ještě za svou kariéru filmového konzumenta neviděl. Jenže ona se k tomu přidala i povinná historie sahající snad až do pravěku, kdy kloboučníci jistě hráli roli kazišuků a odstavovali pářící se tyranosaury, aby na ně pak vzápětí z časových důvodů poslali asteroid, jelikož se žádný blbý tyranosaurus neosvědčil ve schopnosti jít za svým cílem podle kloboučníkových představ. Tenhle trapný (*) výtvor má takové hodnocení, že jsem za sebe naprosto ztratil důvěru ve všeobecný, trochu kvalitní vkus. Ale to je vedlejší, i když to píšu často... A další paranoidní konec plný kloboučníků na ulici, kteří nás jakože hlídají a usměrňují nás, to už je moc shnilá (*) třešeň na dortu, který byl dělán podle mnoha receptů, ale z každého si bere jen ty nejhorší (*) suroviny. Ještě jednou - tohle je modelová znechucovačka (*), pro fandy sci-fi povinnost, aby si upevnili mantinely svého vkusu. A láska hory přenáší!!!! The end. (Místo hvězdiček si můžete dosazovat vhodné vulgarismy.)

Ačkoli na sebe tato látka (otec a syn jdou životem) často nabere mnoho znechucujího a pro filmový zážitek degradujícího, v tomto případě jsem nic takového neshledal. Ekonomická situace zemi a rodině nepřála, Chris Gardner nepříliš prozíravě investoval do málo chtěného zařízení pro lékaře a postupně se dostal na finanční dno. Nakonec si zvolil místo přežívání ze dne na den, žebrání a dělání mizerně placené nekvalifikované práce, vysoký cíl. Místo házení zodpovědnosti na někoho jiného se začal učit nové věci a stal se tím, čím se stal. Will Smith exceluje jako jsem ho ještě neviděl, mnoho perfektních situací (kostka, půjčování pěti dolarů, prodej zařízení, sako atd.) Někdy to působí trochu zdlouhavě, ale i tak je zážitek na 80%.

Jak jsem se podle ukázky těšil, tak jsem znechucen. Tohle je plivanec do tváře diváka, delší názor si ten film ani nezaslouží.

Film s dokonalou a velmi přitažlivou vizuální stránkou, další vzácně vídaná výprava, která dotahuje i Umučení Krista. Náboženské prasárny versus věda - jedna z mnoha kapitol, ke kterým pořád dokola můžeme psát, jaké že náboženství bylo, je a bude svinstvo, které vzniklo z nevzdělanosti a v nevzdělanosti i dobře bují. Nejhorší daň lidstva za svou blbost, kterou si ale během vývoje muselo projít. Nenasytná konfliktní dělová koule na noze, které se jen těžko dokážeme zbavit. "Slyšeli jste slovo boží", jen se zvedne žaludek. Židi, Křesťané, ti všichni jsou tu záporáci a tak to má být. Jediný "klaďas" filmu je věda v podání ženy. "Vy o své víře nepochybujete, já musím".

bez vulgarit to nejde

Jsou filmy, které můžeme nazvat s*ačkou a nikdo se nebude divit. Různé šílené komedie z novodobé české dílny a tak dále. (Stačí vidět omylem nebo ze zoufalé zvědavosti jednou do roka.) Pak jsou tu sr*čky jiné kategorie. Od nových tvůrců, s neokoukanými hereckými tvářemi, natočené po řemeslnné stránce velmi kvalitně, libující si v kompozicích a dalších učebnicových hrátkách z dlouhé chvíle, vatové záběry. Ty filmy jsou pak nadmíru vychvalované jen proto, že jsou zkrátka jiné, nevídané, otevírají jakési nové obzory českého filmu, že v hlavní roli není posté hláškující Macháček, není to pestrobarevné atd. Jenže to je obsahově pořád modelová sra*ka. Tento film jedna z největších, co jsem vůbec viděl. A ani naoko dusivé téma (čti doba, v které se film odehrává), tomu nepomůže. Nudná, nicneříkající, tupě ublábolená, nesmyslná srač*a. Pusťte si dejme tomu Životy těch druhých a najděte sto tisíc kvalitativních rozdílů. 140 smrtelných minut. Bez příslibu naděje na kvalitní film, od začátku do konce. Ujetý film o ujetém zakrslém psychoušovi/bouchačovi z dob komunismu. Palte to tam. 140 minut???

Začátek slibuje zábavnou podívanou, u pár scén se skutečně nejde nezasmát, několik dialogů je skutečně vybroušených, jenže v druhé polovině to upadne do takového stereotypu (v prodloužené verzi o to víc nekonečného a otravného), že se to skoro nedá vydržet a zábavnost je na nule. Scenárista byl zřejmě bezradný a opakování humorných schémat ho nezachránilo. Přitom jsem tomu filmu podle ukázky věřil.

Další český film, na který když se dívám, tak si maximálně tak říkám, jak je asi rozmístěný ten štáb za kamerou a kdy režisér zařve: stop, po padesátý už to stejně lepší nebude, jdem se ohřát k borovičce. Pokračovat budem na jaře. Každý záběr tak působí, každá scéna je prostě scénou pro film, ne pro příběh. Divák jako já je mimo po celou dobu a nic ho nepřitáhne. Nudná špatenka.

Bezchybné obsazení, první role Polívky, v které mně ukázal, že dokáže zahrát dokonce i vážnou roli a že jí dokáže zahrát velmi dobře. Dušek - také hodný pochvaly. Zahrál to stejně dobře jako nesympaticky vypadá. Kamenem úrazu jsou opět některé debilní části, které člověka zbytečně vyplivnou z jinak skvěle budované atmosféry a dost namáhavě ho vracejí zpět. Každopádně vydařený film, u kterého se lze zamyslet, pobavit. A nemusíte ho vidět jen jednou.

Tak jsem si opět potvrdil postavení Ridleyho Scotta s jeho houpavou filmografií, jejíž houpačka většinu času drhne v bahně o zem a občas se vyšvihne do výšin. Takový vlezlý hnus snažící se hrát všemi barvičkami a chutěmi jsem už dlouho neviděl. Jasné jako facka, čím dál tím víc sladké, odpudivé, zkažené, dědečkovsky moralizující, falešné, chtivě vtipné, ale nevtipné - anglický bankéř z Londýna přijede na francouzský venkov a už to jede podle škatulky od začátku do konce - takže to máme žabožrouty, propadené anglány, fish and chips, mekáč, proslulá vína, neznalost vína, starousedlíky, "poetické" záběry, vzpomínkové a "emotivní" flashbacky, reklamy na nádherné ženy a sladký život, který nikdy nenudí a ani stý hovor z šedivé londýnské kanceláře směřující do prosluněné Francie s usměvavým Crowem balícím osudovou ženskou pomocí blbých keců a lahví vína v ruce na tom nic nezmění. Ocet od Ridleyho Scotta. Pro mnoho lidí blyštivá značka, důležitá je náplň. Tohle se nedá pomalu ani otevřít, natož to pít.

Po všech těch ohlasech v tom bohužel vidím maximálně jen čistý průměr. Ničím výjimečná podívaná, tradiční pojetí nespravedlnosti a očištění. Složka s velkým nápisem "neukazovat obhajobě" snad musela být vtipem, soudní jednání také tak působila, ale to je kámen úrazu snad každého filmu. Film o neprávem odsouzených lidech v době terorismu. Aktuální i dnes, ale co z filmu samotného? Víme, že se něco takového stalo, děje a bude zřejmě dít. A to je asi jediné, co vám tento film dá. Stejně tak si to můžete přečíst na wikipedii, působivost bude podobná a informací bude víc. Jako film to prostě selhalo, jako pomník to možná obstojí. Pokládejte věnce, já na to nejsem.

Tušil jsem to, vyhýbal jsem se tomu pár let, dnes na to přišla řada. 150 minut filmu, ve kterých se 110 minut Szpilman ukrývá, koupe se, jí, kouká z okna, otevírá plechovku, pije, hraje na klavír, leží se žloutenkou, přesouvá se z místa na místo. Schindlerův seznam je dokumentaristicky důsledný velkofilm, dechberoucí památník oné doby, který zeširoka mapuje a oživuje tehdejší holocaust. Druh filmu, po kterém to mohou ostatní filmaři na dané téma zabalit. Uvěřitelný, přesvědčivý. Ne, ještě tu máme příběh Pianisty, to se bude kritikům a následně divákům taky líbit. Jen další druhotný příživnický film z druhé světové války, niterná kapitolka, která se snaží hrát na city očekávanými záběry na zabíjení nevinných lidí a konfrontovat je s bezbrannou citlivou uměleckou dušičkou umístěnou do vyzáblého Brodyho s očima psa žadonícího o jídlo. Chtěně odlišné pojetí války z pohledu jedné osoby vůbec odlišné není. Otevřené střílení do hlav, stavění ke zdi a pálení mrtvol vidí Polanski jako nutnost, v jeho provedení to ale vyznívá zbytečně, stejně jako celý tento film. Jo a ještě - v tom filmu není jediná silná/památná/dojemná scéna.

Tímto bych reagoval na petka123, jejíž názor je takříkajíc modelový. Proč si každý druhý myslí, že Burtonův film musí být černo-černý, hnilobný, zvrácený a musí tam být napudrovaný Depp, který si to tam skvěle užívá a který je tam vlastně nakonec jen proto, aby celou tu nudnou a desetkrát omletou Burtonovskou podívanou po desáté zachránil? Depp to "zachraňuje" stále se stejným výsledkem, takže ještě štěstí, že tady nestojí v první linii a film se soustředí na postavu, která má být tou hlavní. Proč by měla být Alenka hororová a temná? Protože to natáčí Burton? A proč to nakonec není Burtonův film? Protože se někde psalo, že mu do toho kecalo studio Disney? Kolika lidem já kecám do práce a stejně to udělají podle sebe, protože jsou pod tím zkrátka podepsaní. A že ho nenechali dělat jeho práci? Takže to tedy vlastně fyzicky natočilo studio? Burton je pod tím podepsanej, je to jeho práce, nic dalšího mě jako diváka, který u natáčení nebyl, nezajímá. Nebylo to v dlouhodobém trendu lepší předtím, není to citelně lepší ani teď. Alenka Burtonovi ale prospěla a já se rád podíval na pohádku přesně v takovém stylu, plnou vizuálně zajímavě podaných scén, mírně zábavnými postavami a bez nekonečné snahy o mrtvolné vzezření. Režijně tady podle mě Burton zabodoval a u jeho Alenky jsem nedokázal být znechucený nebo unuděný. I tak je to prostě jen lepší průměr a já se jen ptám, jestli má Burton na to, aby někdy ukázal podívanou, která člověka strhne a dá jí bezvýhradně vysoké hodnocení. Mně se to povedlo jen u Karlíka. Jestli už to opravdu není jen finančně úspěšný, ale nápady zcela vyčpělý tvůrce těžící z silné fanouškovské základny, která by ho uživila i kdyby točil reklamy na jahodový krvavý jogurt s mléčným Deppem a posílal je do kina. Zřejmě to ale zase skončí u Ospalých děr a zpívajících holičích.

Nebudu to detailně rozpitvávat, je to jen další hyperpřechválená nuda v řadě, která neohromí naprosto ničím. Filmařské řemeslo samotné je na nejnižší, až seriálové úrovni jednoho průměrného kriminálního dílu. Zase se všude velebí jakýsi zvrat na konci... jaký zvrat? Columbo měl v každém díle lepší zvrat než tohle. A stejně nepředvídatelný. Kdo je kaizr soze, kdo je kaizr soze? Kaizr Soze je ďábel, exituje, neexistuje? Nakonec film dávno dopředu prozradí, kdo to asi tak bude a jak se krásně promění jeho chůze. Ach, to je dokonalé. Ale koho to zajímá? A že si to podruhé člověk užije ještě víc? Ano, mnoho věcí mu možná docvakne, jelikož se tam pořád mluví o nějakých veledůležitých jménech, všichni se tváří jako největší gangsteři, kteří pronášejí hlášky o honění per a úzkých prdelích, ale celé jejich snažení stojí za starou bačkoru poprvé a zřejmě i podruhé. To už ale nezjistím. Není důvod, je čas vrátit se k pořádným filmům.

Mallick si podřezal větev a užil si

Nějak jsem překousnul Nový svět, dokázal si vychutnat Tenkou červenou linii, tohle je však moc. Strom života je pro mě film pro kinosál v tom nejnegativnějším smyslu. Proč? Protože jinak bych ho v životě nedokoukal. Peněz za lístek je ale člověku líto a proto film s vypětím sil dokouká. Malick se tímhle stává filmařem obráceným do své filmařiny, jeho postavičky si šeptají řečnické otázky - proč tu jsem, matko, ztratil jsem se, proč to nemůžu..., sledujeme planety, vodní válce od mořských vln, tekoucí řeku, hejna ptáků, klasická hudba se rozléhá, chorály duní, nuda jak v kostele. Očekával jsem hluboký příběh o výchově, konfrontaci dobra a zla, roli muže a ženy v manželství. Nic, pusto a prázdno. Kamerové cvičení vložené do klasické hudby, skákání v čase, s každou další zatmívačkou jsem uvnitř křičel "titulky sakra". Zní to od fandy filmu blbě, ale tohle se vymyká veškerým hranicím snesitelnosti. Strom života je vykotlaný a bortí se pod svou vlastní vahou. Umělecky bezcenné nic. Ti naši stále velekladní recenzenti a umělečtí intelektuálové už v tom ale vidí návod na život a jeho samotný smysl... smysl filmu? Doslova "Mějte se rádi." Po 138 minutách vražedných úmyslů mám skutečně všechny rád.

Nevídaná zábava

Zkoušeli bořit klasická superhrdinská klišé s uchlastaným Hancockem a zmrvili to. Pak to zkoušeli s frajerským Iron manem a byl to ještě snesitelný průměr. Do top výšin se chtěl přiblížit teenage Kick-ass, přesto nakonec zabřednul v tom, od čeho se chtěl distancovat. (Malá holka s pistolí revoluční přístup taky nedělá.) Od Zeleného sršně jsem po všech těch rutinních nudných kouscích čekal s největší pravděpodobností alespoň dokoukatelný film s otravnou kupou klišé, jednou dobrou akční scénou, jednou hláškou a přívalem nudy s tupými dialogy. Název filmu, superhrdina v nabušeném autě, který se postaví na stranu dobra... tohle se odsuzuje dopředu automaticky. Přesto jsem věřil, doufal a vyšlo to. Nehorázně vtipný, skvěle obsazený (hlavně ústřední dvojka, Diaz, trochu slabší Waltz a zbytek menších, ale podstatných roliček), napsaný, ozvučený a zrežírvaný film. Bytová bitka mezi dvěma hrdiny, automobilové honičky, rotačák ve dveřích, dvouhlavňová bouchačka, začlenění neokoukaného bullet-timeu druhé generace z Maxe Paynea 2, dokonalá práce s filmovým klišé od keců až po celé očekávané scény, která s přehledem trumfuje zmíněnou "konkurenci" a mnoho dalších momentů, na které nezapomenu. V té změti filmových "nářezů" s nabušenými trailery, které jsou ve výsledku vhodné maximálně tak k uspávání, je tohle mistrovský kus. Ale nejen ve srovnání s tím přehršlem nepovedených rychlokvašek. Tohle si s chutí postavím do filmotéky vedle nejblyštivějších titulů a budu se k tomu rád vracet. Nevím, co dodat, našlo by se toho mnoho, ale hodnocení to snad dořekne.