nicneznam

Koukejte s chladnou hlavou

50/50 má v první řadě jedno z nejsympatičtějších obsazení na trhu herců, které je radost sledovat a i díky němu se dá film bez problémů dokoukat. Ano, berte to tak, že pecku roku uvidíte, pokud jste ostatní filmy hodnotily jako odpady. Což většinou není pravda a každý film dostává stovku, že jo. Toto je vcelku pohodový film, který si umí udělat z rakoviny srandu. Tohle pro mě není revoluce a ani novinka. Seth Rogen má prostě hlody okolo. Maže pooperační ránu prstem a holí kamarádovu hlavu strojkem na svou prdel. Tyhle okamžiky jsou vtipné. (Aby z toho nebyla komedie, je jich jako šafránu) Moment před operací může být teoreticky i dojemný (Ale dojemností je opět tak málo proto, aby to nebylo moc smutné a depresivní). Zkrátka se někdo snaží vyvažovat misku vah tím, že z každé strany postupně ubírá. Přitom by to bylo lepší obráceně. Z celého filmu mám hlavní dojem ten, že jde o vcelku obstojnou romantiku, kdy si užíváme seznamování dvou lidí v situaci, kdy si oba uvědomují, že pokud se seznámí, tak si vzájemně ublíží. To je asi ta nejdokonalejší a nejpůsobivější složka filmu. Užil jsem si to, ale když to jen letmo srovnám v hlavě s "Než si pro nás přijde", není vůbec co řešit. Stačil rozhovor a brečel jsem smíchy. Stačilo škrnutí položky na seznamu a brečel jsem z jiného důvodu. Chápal jsem, o co se postavy snaží atd. Každý moment měl svou sílu. Tak u mě vypadá působivý film plný emocí. 50/50 vám možná vykouzlí usměv na konci. Bohužel k tomu vede dosti "přerušovaná a nevyvážená předehra". Tentokrát 60% a asi se v budoucnu nebudu bránit novému zhlédnutí. Pokud by snad přišlo nějaké zázračné osvícení, klidně přidám.

Už to zase začíná. Osmé místo na csfd a stovková procenta v pozoru. Všichni jsou zas bratrsky semknuti a podporují se ve skládání nadšených slov u filmu, který budou příští rok nenápadně přehodnocovat po zhlédnutí nějakého nového sportovního dramatu. Třeba o zápasech sumo. Procítěný seriál Rocky se svým nechutně oslavovaným prvním dílem, uplakaný nezáživný Wrestler hodnocený dobře snad jen kvůli oblibě jakéhosi režiséra, pitomá Million dollar baby, která je na tom stejně, zcela prázdný utahaný Zuřící býk, který je na tom snad nejhůře a nyní Warrior. Takže když naše modla Rocky už dávno vyšuměla a nahrazují ji podle některých daleko lepší filmy, začneme nanovo. Ano, vždycky to strhne skupinku lidí podle zákona "každé zboží si najde svého kupce", ale ovace těchto lidí jsou opět za hranicemi "udržitelného hodnocení filmů" a já se proti nim jakožto milovník filmu a střízlivého úsudku vymezuji. Warrior je ta typická směska podávaná tím typicky známým způsobem. Otec byl kdysi špatný kvůli chlastu - závislost neznámé příčiny - možná trauma z války. Film nám ho ukazuje jako odepsance a my máme přes dvě hodiny sledovat jeho "hodné" syny. Jeden z nich ho v několika scénách necitlivě odmítá, až se otec pokaždé takřka rozpláče. Ten si ho přesto vybere jako trenéra. Tak to jde otec říct druhému synovi a ten ho taky setře tak, že se opět skoro rozpláče. To je nádherné. Pak se dostaneme do top nejlepších zápasníků. Mezi tím zjístíme něco o hrdinské minulosti jednoho boxera, což je dojemně prezentováno v ujetých televizních šotech. (nejlepší je rozpoznání vojáka na autentickém záběru, kde je vidět pomalu jen helma - děkovná řeč je pak třešnička) Všechny zápasy provází neskutečně trapné komentáře komentátorů a pokřiky nadšeného trenéra, který má rád klasickou hudbu. Nechybí ani monstrózní Rus - zabiják v ringu. Jak asi může vypadat poslední zápas? Sténá se, všem asi vlhnou oči a bratři odcházejí vstříc rodinným poutům. Tom Hardy má alespoň tu výhodu, že vypadá jako bouchač od pohledu a nemusí to nahánět neefektivní haldou prosypané muskulatury.

Napodruhé je to trochu lepší. Pozadí kolem zbrojního průmyslu je fajn, akorát ten film působí občas až moc hloupě. Jinak lze s přivřením oka brát vyrobení nového hrdiny za povedené.

Špatné pokračování to rozhodně není. Jde sice v podstatě o to samé, o co šlo v jedničce (přidalo se pár robotů), ale nové zajímavé postavy a směřování kormidla směrem k Avengers tomu celkem dodalo na zajímavosti. Je to sice ukecané, ale naštěstí tím poutavějším způsobem. Alespoň napoprvé se to dalo zvládnout a já se nějakým způsobem dokázal bavit, i když se zrovna nelítalo a nestřílelo. Definitivní názor na tohle získám asi až s druhým zhlédnutím, ale znechucení se nekonalo, čehož si dnes taky vážím. Maximálně tak příště přidám 10%. Sympatický nadprůměr.

Než přišlo vykradení banky, měl jsem neodbytný pocit, že film směřuje k druhému Zombielandu, a tak jsem si pomalu připravoval další třicetiprocentní hodnocení. Jediným světlým momentem bylo placení pizzy zdarma na začátku a asi dva lepší vtípky. To už chtělo od autorů trochu toho přemýšlení, což dnes velmi oceňuju. (Proto jsme tedy byli na těch třiceti.) Naštěstí to tím neskončilo a tvůrci šlápli do pedálů. Přišlo ono vykradení banky, skutečně slušná nálož něčeho, co se dá označit za nečekaně vtipné a snad i neokoukané. Tak se rozjela celkem dost výbušná podívaná, při které člověk jen napjatě čeká, kam až tohle může zajít. A ono to zašlo. Ve srovnání s nutkáním film vypnout si to člověk začne neskonale užívat. Sice mu vrtá hlavou, že celá zápletka je postavená na hlavu, ale když si člověk vzpomene, že i na blbou zápletku se můžou nalepit skvělé momenty, jsme na dobré cestě. To máte jako s jízdním kolem. Říká se, že rám dělá 50% jízdních vlastností a komponenty dalších 50%. Tady jakýsi pomyslný rám stojí za starou bačkoru, ale ty komponenty, ty šlapou velmi dobře a celá jízda tím dokonce zvládne i gradovat a nabírat na obrátkách. (nejen tempem, ale i obsahem) Naposled jsem se s takhle podobnou upřímností bavil u Zeleného sršně. (K tomu má ale tato podívána bohužel daleko.) K zamyšlení je pak to, proč si tohle odnáší špatná hodnocení, když ze zombielandu se mohli všichni poto. Vždyť zombieland je taková nudná trapárna o ničem. Jen frajerské mlácení trapných zombíků, ničení věcí, hledání nějaké blbé tyčinky, první polibky a haha to sme to klišé zesměšnili, teď zesměšníme sebe slovy o vztazích a dalšíma tlachama. Nepochopím, co na tom lidi tak vzalo. Je to nějaký obrácený všechno.

Opravdu nevím, jak si někdo může myslet, že tento blábol někoho uspokojí. Buď jsem z toho dávno vyrostl, nebo potřebuju něco víc než jen stokrát viděné, omleté, přežvýkané a přemalované do jiného obalu. Přitom existují filmaři, kteří dokáží nevídaně pracovat s klišé a být vtipnými s naprostou lehkostí. První Avenger je tuctovým zklamáním. 40% za trochu vzdušné akce a nevyužitou bitku v beztížném stavu. Alespoň jsem si vzpomněl, že existují filmaři s mozkem. (V to množné číslo ještě věřím.)

Tintin časem poklad najde,co divák

Že bych viděl něco extra? Kromě (opět) vydařené technické stránky, která už je vlastně nyní zastaralou (přestože funkční, podobně jako ve starších animovaných filmech), nic. Hype se sice snažil zažehnout davy, ale nadšení způsobující lavinový efekt se zkrátka ze sálů nevracelo. Není divu. Já sám nevím, co pochválit. Williams další nezapomenutelnou skladbu, natož hudbu nepřinesl (což ve výsledném produktu vlastně škoda není, ale zamrzí to) a Spielberg je pro mě opět jen známé slavné jméno u filmu, který kdysi upadne v zapomnění. Vlastně neupadne, úplně jsem zapomněl, že je to podobné jako Indiana Jones - pár mýtů, občas bitka, pár řečí o mýtech, bitka, trochu nevtipné komiky, akční scéna, honba za papírkem, trocha komiky, bitka, honba za ptákem držící papírek, série náhod, paběrkování na místě, bitka. Takže počítám, že za dvacet let jsme v top 250 na imdb, kde dnešní děti budou psát o filmu, který tehdy ovlivnil směrování jejich dobrodružného života a že takové upřímné instantní veleklasiky se v jejich dospělosti už vůbec netočí. Plusem je u Tintina to, že narozdíl od Indyho netrvá subjektivně tři hodiny, ale tak dvě a čtvrt. Mít to jako oblíbený film? To bych nedokázal. Litovat vstupné za kino? To ano.

Scéna s dědou vodníkem nemá chybu. Celkově velmi příjemný film, který se nemůže okoukat. Tak trochu i moje největší a asi jediná srdeční záležitost z českých filmů. V dětství jsem si tohle prostě oblíbil a mám to rád stále, ale kvůli tomu to nadhodnocovat nechci. Kéž by u nás dnes vznikalo něco podobně nenáročného, pohodového a netupého.

Marně si zkouším představit, jakým způsobem a pod vlivem čeho Sláma vymýšlel scénář. To jde mimo veškeré chápání. Zpracování s tím jde ruku v ruce.

Dalo by se říct, že to není špatné. Z poměrů domácí filmařiny to vyčnívá tím, že to není očividně debilní. Bohužel si člověk musí dát hodně práce k tomu, aby na tom ocenil i něco hlubšího. Herecky ok, ale jinak mě ten kolotoč postav příliš nevzal.

Protentokrát další nicota. Kydání teatrálních scén na sebe. Měla to být socha, z kydání ale vznikl jen ten kydanec. Naprosto nechápu, co film měl říct o své době. Že to je v prdeli? Že to je na blití? No je to na blití. Spíše mně to přišlo, že se staří známí zase měli sejít před kamerou a dobře se pobavit. Ono už se to pak nějak prodá pod nálepkou intelektuality z dob minulých.

Naprostá vzácnost a skvost. Je tu vidět to tvůrčí osvícení, které se dostaví jen u několika mála filmařů a často jen jednou za život. Pak vznikají ty nezapomenutelné filmy, které ani nemusí nést a polopaticky sdělovat nějaké hlubokomyslné historické sdělení. (Většinou než polopaticky je to krkolomně přes umělecké ambice) Stačí, když divák dostane pozvánku a o souvislosti se pak začne zajímat sám. Předtím se ale může unášet skvěle rozvrženou filmařskou partií mezi divákem a filmařem. Zkrátka vzácné filmové umění, v celosvětovém měřítku. 90 s rezervou do budoucna.

Tady Hřebejk kompletně přestřelil. Ono je sice umění pomoct si ve správnou chvíli postavou psychopata, ale dělat z diváků voly už chce umění skutečně na výši. Obzvláště pokud se předpokládá, že film uvidí i lidé s normálnějším uvažováním. Další vztahovou variaci na téma netradičních zamilování beru, ale odsud podsud. Hřebejk a Jarchovský by si měli rozmyslet, jestli chtějí natočit každý rok něco, nebo jednou za tři roky film.

S námětem se dalo pracovat rozhodně lépe. Nejhorší je, když má takový film vtáhnout do myšlenkového a emočního víru, ale vy nepociťujete nic. Pak jen bijí do očí ty standardní tuposti, kterých se další polonudné dílo z rybníka intelektuářského nezvládlo odprostit.

Blbost, která vůbec neměla přijít na svět. Překvapením je, že něco takového může být hodnoceno (s přihlédnutím k menšímu počtu hlasujících) lépe než Lesterův druhý díl. Když pominu jakýsi "otazníkový" způsob sestříhání, zbyde nám toto. Nejlepší natočený materiál jsme viděli před třiceti lety. Zde ho vidíme znova, jen s přídělem několika neskutečně trapných, několika upravených a několika zkrácených scén, plus s vyjasněním několika maličkostí. Pokud někomu přišla trojka jako trapná komedie, připravte si změnu měřítek. Lois je dle nových materiálů největší nána (odhalování supermana - dokreslování kloubouku k supermanově fotce s nánovitě triumfálním výrazem a vyskočením z okna) To největší přijde na konec - otáčení planety po vzoru jedničky a obrácení toku času. To zkrátka vyřeší všechno. Pokud takto měla vypadat dvojka, ještě že se tak nestalo. Čí je tohle zásluha a jaké měly tyhle nejasné rošády původ, to je pro mě záhadou. Původní sestřih ale působí bezchybně.

Když český divák sleduje ty naše vtíravé "intelektuální a novátorské" filmy o nevěře, nenaplněném štěstí, životní cestě, uboze nevtipné komedie, nejlépe snad ještě zasazené do dob komunismu, pak vidí ty přehrávající herecké snahouny, musel by Trošku za tento film s uznáním poplácat po zádech s tím, že alespoň někdo si tu nehraje na světového filmaře, jehož film určitě někdo vlivný protlačí do tamtoho polského festivalu a z něj pak šupky do kalifornského kina a pak třeba šupky na oscárky. Natočí si nenáročný film podle svého a kritici - takzvaně se po... On i ten Kameňák u mě roste. Doktor od Jezera Hrochů pro mě byl zábavou, protože Troška netlačil na pilu. Žádné blbé dialogy, trapné hlášky nebo nemístné hlody. Skutečně jen cílené dialogy posouvající dění. Ten film není o blbém vtipu s uřízlou prdelí a ani to jako vtip nepokládá. Je to s mírou vtipná tragikomedie, kde si užíváte každou postavu. Film, ve kterém každý dostane, co si zaslouží a jehož průběh je nečekanější, než je zvykem. Konec je pak také bezchybným. Pokud jsem český film dokoukal i přes 45 minut reklam, je to známka úspěchu. A teď mě omluvte, jdu hledat kus nějakého toho bakelitu. (neviděl jsem naposled.)

Alespoň to není tak tupé, jak vybrakovaná jednička, z které je mně blivno ještě nyní. Má to slušný vzhled, občas slušnou hudbu. Není z toho naštěstí další cirkusová přehlídka vřeštění, kamerových kotrmelců, jiskřících kouzel a stékajících slziček při pohledu na mrtvé gumové skřítky po hodině stanování, ale mám pocit, že za těch 130 minut jsem v tom filmu viděl a slyšel jen tři postavy. Zbytek byla jen kulisa. To si mohl film, který je čistě z nekomerčních důvodů rozdělen na dvě poloviny, ohlídat. Zkrátka to celé končí tak, jaký je celkový dojem ze série o Harrym Potterovi. Po filmařské stránce přínos žádný, že bych si někdy byť každý díl ze série pustil někdy podruhé s chutí, to v žádném případě. Ostuda všem vysoce postaveným, kteří se na tomto podíleli a mastili si kapsu nevidíc výsledek. Ať už jsou tu remaky od někoho, kdo to celé četl a nedostával do ruky jen scénáře. 50%.

Tady pro začátek názoru těžko vybrat vhodnou větu. Snad jen, že Dvanáct rozhněvaných mužů je jedno z toho mála výjimečných děl, které by měl vidět každý. Ne kvůli jakýmsi "revolučním" filmovým postupům nebo dokonce idiotským věcem jako "neotřelé použití nového úhlu kamery". (wtf? tohle potřebují k úspěchu převážně ty filmy se slabým námětem a scénářem, aby je pak někdo mohl alespoň trochu náležitě ocenit za umělecký a technický přínos nebo co.) Tohle by měl vidět člověk hlavně kvůli obsahu, kvůli každému slovu a každé té malé situaci, při které zakolísá mistička vah na stranu slov vinen a nevinen. Na stranu života a smrti. Vinou justice bylo odsouzeno a popraveno tisíce lidí. V USA převážně černošských obyvatel, kteří byli a pro některé stále jsou lidmi tíhnoucími ke kriminální činnosti jaksi "od přírody", jak se občas nevzdělansky řekne. A tak se k nim i přistupovalo před soudy. Není se čemu divit, lidé jsou asi takoví. Když cikán ukradne žvýkačku v obchodě, už by se veřejně sekaly ruce všem na potkání, když lupič se světlou pletí ukradne několik miliard z trezoru jedné společnosti, je to hrdina. Jaká je teprve vášeň, když jde o vraždu a veřejné mínění s médii ovlivňuje proces? Tady má veřejnost vzorek dvanácti lidí, kteří mají ukázat vítězství demokracie a rozumu a přitom se v té uzamčené místnosti neumlátit. A ukáže se na tomto vzorku vše, co je potřeba. Pak není třeba jen koukat, ale o filmu i přemýšlet. Jak se vlastně ten poměr jedenácti ku jedné přehoupl ke konečnému výsledku a jak málo stačilo, aby tomu tak nebylo. A proč se to tolikrát stalo a tolikrát stane. Poté by nikdo soudný nebyl pro trest smrti. Scénář přesně sedí potřebám pro hodinu a půl dlouhý film. Michalkov se se svou cirkusovou honičkou na oscary může jít skutečně bodnout. Konečně klasika, která nemůže být přechválená, ale jedině nedoceněná. Lépe by však bylo říct nepopulární, jelikož tohle oceňovat nepotřebuje. Největší cenou je vnímavý divák. Snad jsem jím byl a najdou se i další.

Pustil jsem se s natěšením do další velectěné klasiky, viděl jsem další podprůměr. Co si z filmu odneseme? Konec je opět prozrazen již na začátku, takže sledujeme šílenou ženskou, vedle které by normální člověk nevydržel ani za peníze. Ne, jeden floutek, který tam pořád okouní a nechává si říkat milášku, to dokázal. O společnosti sluhy-hrobníka, ani nemluvě. Jeho vnitřní vypravěč občas pronese humornou poznámku, nejčastěji o kvalitě scénáře, ale to je asi tak vše. Přitom nějaký druh humoru se od takového filmu očekává. Nemohl jsem si nevzpomenout na Kubrickou Lolitu, která je úplně o něčem jiném, podoba tam ale je. (kvalitativně rozdíl, že to nejde ani napsat) Nuda i při rozdělení na dvě poloviny, konec obyčejný. Kamery zkrátka přijely, no. Tak si to chudinka dobelhala a jde za katr. Jaká kritika hollywoodu a toho, co dělá s hvězdami? Hollywood si kritiku nezaslouží, možná tak jedině blbky a blbouni, kteří neví, kdy mají dost. Jsou jiné věci, které se dají na světě kritizovat, továrna na sny to není. Toto je rádoby kritika vlastního knízda, za kterou se ještě dávají oscary. Neuvěřitelné. Falešné ulice, ateliéry, zvuk ve filmech. Takových kydů. Ostatní vychvalovači ať se opět přetrhnou v ódách o nadčasovosti. Viz. seriál názorů z různých serverů. 40% za trochu jednoduchého humoru a dobrého hereckého výkonu od té ježibaby. A malé poučení - neodcházejte z domu šílené ženské, které má v ruce revolver a nechce, abyste odešli. A už vůbec ne v klidu a zády k této osobě.

Setkal jsem se s názorem, který říká, že by tento film měli lidé přehodnotit, jelikož se za ta léta stal klasikou. Takže se natočí stupidní film, na kterém kdysi ujížděla parta nevyzrálých puberťáků, ti ho nyní prohlašují za klasiku a asi chtějí, aby ho všichni přijali se stejnou nálepkou a hodnotili ho vysoko. Takže bych se měl asi cítit blbě, když s vkusem několika tisíců expuberťáků nesouhlasím. Ten film nemá žádné kvality. Snůška nevtipných scének a nudných balících řečí. Možná to nastartovalo novou vlnu teen komedií, ale co? Nebudu chválit start, když si můžu daleko víc pochvalovat jízdu. Takto to funguje s kažodu zajetou "klasikou". Nebo to tak fanoušci chtějí. Je to klasika, dejte stovku. Některé postavy mají plus (otec), škoda, že jim nebyl dán prostor v něčem cennějším pro lidi s alespoň průměrným intelektem a vkusem.

Kdyby na tom Cronenberg pořádně makal, dal tomu náležitou stopáž a více to rozvedl, kdyby jen vytušil potenciál svého námětu, měli bychom tu ve stejný rok s Matrixem paralelní kultovku. Jedna by byla chytrá a fanoušky získávala postupně, ta druhá by byla efektivní a fanoušky postupně ztrácela s objevením lepších filmů. Obě by se ale doplňovaly, i když bohužel odděleně. Stačilo zřejmě málo a na Nolanův Počátek by se dnes koukalo jako na velmi dobrý remake eXistenZ. To si uvědomuju. Nestalo se tak. Slova o povedenějším eXistenZu nemají žádnou váhu, protože Cronenberg přinesl jen předkrm veškerého potenciálu. Většinu lidí není třeba upozorňovat, s čím až přišla nálož chytrosti, efektivnosti, dechberoucí hry s detaily a audiovizuálního marastu. (Která je svojí originální promyšleností tak náročná, že je do ní třeba všechny lidi náležitě zasvětit. Mohl bych pokračovat a přejít tak k jinému filmu. Vyhnout se tomu ale nelze.) eXistenZ vás vhodí do příběhu v předvídatelném momentě, kdy nemáte šanci rozpoznat realitu. Poté se pohybujete ve hře (postavy si to myslí), ve hře bez pravidel, ve hře jiného člověka. Končíme tuctovým zvolání: "jsme stále ve hře?" Tady si můžete lámat hlavu a nemáte se čeho chytit. Cronenberg ke svému filmu nic nevybudoval, on předložil jen paranoiu a věc zastupující sex. Pro ty, kteří mají paranoiu rádi, je to asi dobré, pro ty, kteří si chtějí užívat hloubku a dějové konstrukce, to příliš opojné nebude. Dám si to kvůli snesitelné délce ještě jednou, bezprostředně ale za 40%. Alespoň za vyřčení toho, že mimo realitu utíká čas pomaleji, na čemž stojí fungování celého Počátku. Jinak není, co srovnávat. Počátek stojí pevně na vlastních nohou a žije vlastním životem ve své rozvíjející se fanouškovské základně. Tento film jen eXistZuje.

Asi nejméně nudný film o lidech, kteří celý film jdou, jdou a jdou. "vjera" vystihla film ve svém názoru asi tak nejzajímavěji. Přesto přidám svůj pohled. Weir tady nijak nepodlézá divákovi a ve zkratce nás provede bez výraznějších emocí nebo napínavých momentů od sibiře až po Indii, otázkou zůstává, jestli takto ojedinělý a docela sympatický přístup stačí. Toto je podle mě ta druhá strana extrému, kterou filmaři občas používají. Buď je z toho dobrodružství vyžívající se v zobrazování zabíjení při obstarávání potravy, neustálých konfliktů, útěků a bojů, nebo je to jen nekonečná chůze pustinou na zkrvavených nohou, kdy jednou za čas někdo zemře a občas se někdo s někým neshodne. Film si ale skutečně udržuje jisté kouzlo. (bohužel asi jen napoprvé) Nevím, jestli to byl ten pravý námět na Weirův návrat. Pozitivní dojem tu asi je, ale filmový zážitek nepřekonává 50%.

Prvotřídní v názvu, čistě průserový v obsahu. Přijde čas a pouštím si s odstupem další do nebes vychvalovaný film, který prý i přes z mého pohledu značně tupoučké trailery překonává veškerá očekávání a stává se jakýmsi chytrým block-busterem. Člověk tedy doufá, že když už si s chutí odpustil kino, bude ho doma čekat zážitek na úrovni, během kterého si nebude připadat jak chovanec ústavu pro duševně znevýhodněné. Po patnácti minutách filmu mám IQ na 45 a sleduji podívanou odpovídající momentální zaostalostní hodnotě této škály. Tupost nad tupost. Tak si beru papír, tužku a slintajíc si na tričko švestkovou přesnídávku vypisuji všechny debility, protože se jich hromadilo tolik, že bych je ani nepobral. Po 45 minutách jsem to vypnul a nechal si to na další den. (ani jsem z toho nemohl usnout, při pomyšlení, kolik to má všude procent!) To už ale přišla povinná akce - letadélka, letadlové lodě, raketky, levitující ponorky, zastavování raket. Vrátím se ale dopředu. Co proboha ten Vóhn zamýšlel? Že vezme tlupu mutantů, každýmu nadělí debilní schopnost a pak je nechá machrovat před divákem, jaké že dělá hezké ohnivé koule, jaké hází světelné disky, jaké že má každá mutantka sexy šatičky a zmalovaný obličejíček? Kam se poděla soudnost a rozum? Létající křikloun (asi největší trapas filmu, kromě filmu samého), Lucifer se jménem Jumper, vážka, kupa klišé (přerušení prvního polibku...aaaaach, skok z okna panství....hahahahehe, přátelský výtlem po každém povedeném pokusu o ovládnutí schopností.) Z celé té změti mutantů je jen nepřehledný spletenec, kdy nevíte, kdo co může a proč toto neudělá. Což jsem předpokládal. Bohužel universum x-menů mně přijde čím dál otravnější. Dnes bych i první díl rád přehodnotil, bohužel není chuť. Vóhn ale tragicky selhal. Na nějaký vyhrocený konflikt dvou hlavních osobností x-meního světa zapomeňte. Vše je redukováno jen na zvolání - ne, nejde nám oběma o stejnou věc. Tak papa, uvidíme se v jedničce nebo dvojce. Jediné, na co se Vóhn zmůže, je dávat k obyčejné scéně hitovkovou hudbu s pocitem, že vyrábí cool scénu. (Ne, není Tarantino, který vyhrabe zapomenutý song a hitovku z něj udělá spolu s danou scénou, plus hvězdy z herců. Viz. Fassbender) Jeho nejlepším filmem tak zůstává sympaticky nadprůměrný kick-ass, jinak tu jsou dva průsery. Tím pro mě další nadějný tvůrce odpadá a řadím ho do stejné ligy jako Abramse. Kde jsi, Nolane!

Pustím to v sedm, koukám asi tak tři hodiny a říkám si, že už je určitě čas jít spát. Mrknu na posuvník přehrávače a ten ukazuje, že jsem dospěl teprve do první třetiny filmu. Mrknu na hodiny a ty ukazují osm. Přes toto zjištění se nelze přenést. Film, který je naprosto o ničem v celé své třetině si nezaslouží, abych u něj dále ztrácel čas. Naprostá bída, žádné vtažení nebo snad rozvíjení děje. Série zbytečných epizodek postrádající smysl, příšerné záběry a doslova scény o hov*ě. Herci se můžou v čele se Zelvégr klidně přetrhnout (té koukal oscar z očí), lidé si mohou umírat v dešti a Kidman klidně může hrát na to své piánko a myslet na toho svého vojáka. Ale já budu myslet na ty desítky filmů o něčem, při kterých jsem dokázal ztratit pojem o čase. Tady však tělesným neklidem odkrajuju každou vteřinu filmu dlouhými a krutě vyčerpávající minutami. Se zatajeným dechem, jak může film začínat odnikud a vést nikam. (pokud si z toho udělám seriál, počítám, že to dokoukám bez psychické újmy tak do vánoc. Pak tomu kdyžtak těch deset procent uberu nebo deset přidám.) Zlatá Austrálie. O té mohl člověk říct, že je to debilní kýčovitá reklama. Toto takto krátce odsoudit nejde, to se musí popisovat dlouze a hledat ta správná slova pro vyjádřední pocitů znechucení. Pro mě je to ještě složitější, že se nechci potisící opakovat. Ke konci to ale nejde: Když jsem projížděl ten příval nadprůměrných hodnocení, tajil se mně dech, až jsem se začal dusit.

Zas a znova

Nebude to dlouho trvat a budu si myslet, že každý film, ve kterém hraje zásadní roli piáno, je filmem hrozným. Začalo to u Pianisty, pokračuje i u pianistky. A nebudu říkat, že jsem to nečekal. Blábol o dalším milostném trojúhelníku, opět v drsné přírodě, opět za zvuku něžné hudby. Jak kdybych koukal na předehru k Novému světu. Ten konec už k němu dost tíhnul. "Má vůle se rozhodla žít, tak žiju". Ta herečka hrající němou Adu zahrála dobře, scénář je ale naprosto k vzteku. A tím pádem jde celé to pseudoumělecké snažení zase do kopru. V tom filmu se zase nic neděje. Ano, hraje se na klavír, ty "špatně dešifrovatelné" charaktery se jaksi úplně nedešifrovatelně sbližují a nakonec to celé nedešifrovatelně skončí. Nuda, konflikt, nuda. Člověk je z toho až naměkko a brečí, co všechno se divákům může opět s až nekritickou fanatičností a poblázněností líbit. Taková šedá vata. Dešifrovat nudu se ale mimochodem daří velmi dobře. (Tentokrát to máme subjektivně na tři hodinky.) Po tomto filmu může člověk konečně říct, že miluje Pýchu a předsudek.