nicneznam

Slabé po všech stránkách. Když už si filmaři vybrali takové téma, čekal bych daleko trefnější a vybranější humor. Ne další fekálo fekální přehlídku smíchanou se socio-geo-pop-kulturně-politickými "vtípky" na všechny směšné způsoby. Definice demokracie hezká, ale tohle se mělo vzít za úplně jiný konec. Přehlídka směšnosti - opět záruka, že to u pár lidí dokáže zabodovat. Zajímavé téma ale zdaleka nestačí. Jediný rozruch spjatý s tímto filmem vzbudil Cohen sypající popel na červený koberec. Jinak si film bohužel ani neškrtne. Zaujetí mizivé.

Takřka permanentní úsměv na tváři, i když nic objevného, zdaleka ne s plně využitým potenciálem. Až se divím, že něco tak z mého pohledu nevyužitého mohlo tak bavit. Ale fakt mě to pohltilo. Kdy naposled bych to mohl o domácím filmu tvrdit. Možná u Občanského průkazu. Takové vzpomínky pošetilce po česku s fantasy vložkou. Tahle témata životních výběrů a nevýběrů na mě nějak fungují. Atmosféra těch prvních zamilování je tu dokonalá. Lepší možná v českém filmu nebyla. To je pro tento filim stěžejní. Žádný rozbor komunismu ani cestování v čase. Jen tohle. Mimochodem přesvědčivější herecké podání většiny herců jsem taky dlouho neviděl. Radost pohledět.

Partička nadržených fakanů se půlku filmu snaží koupit chlast, aby na večírku opili nějaké kočky a mohli si vrznout. Místo toho, aby podplatili prvního bezďáka ke koupi chlastu, tak hodinu přemlouvají jednoho joudu, který si kvůli tomu udělá falešný průkaz o jednom jméně. Do toho dvojice naprosto trapných policajtů, jejichž jednání snad mělo být vtipné. Celé to působí tak idiotsky, jak jsem už dlouho neviděl.

Nudný motorkářský Istanbul. (motorky v TDKR dvakrát akčnější a lépe nasnímané) Rozpojený vagón střelbou, útočník na střeše nechá v klidu přejít nepřítele do dalšího vagonu, tzv. suché hlášky a britský humor? Neznám. Marně vyhrocená honička o disk, jména agentů na youtube, trapná nabourání do M počítače, pohodlný náskok do očividně dvakrát tak rychle jedoucího metra (v blbém prostřihu), nemluvě o zrychlení. Placák do vody z 60 metrů, "ochranka" casina, náhodné setkání s typische skotským rabujícím hajným, který si na útěk v otevřeném prostranství nechá svítit baterkou a nesmyslně si upiluje brokovnici. Proč to vyjmenovávat? Skyfall je přehnané na nesprávných místech a v nesprávném filmu. S Brosnanem to bylo zábavné, s Mendesem ne a tluče to v jeho pojetí do očí. Bond zmizí a zase se objeví. Dvě minuty chlastání a jedno neoholení přesně definovalo psychickou náročnost jeho povolání, takže rychle zpět do akce. Bardemova motivace je neuvěřitelná a místo záporáka tu máte jen šaška mluvícího o krysách, které se sami požerou (kolikrát jsme to slyšeli?), snaha Mendese o dynamický film zůstává opět snahou, má snad být šokující zjištění, že nepřítel přesně předvídal kroky MI6? To bylo až k smíchu a doteď nad tím zůstává rozum stát. Vítejte v nové MI6. Šrumec jak v Gringottově bance. Scénář se tak trochu snaží přiblížit Temnorytířskému pojetí, soundtrack se v jednom momentu kopíruje. Jakékoli pocity se z Bonda ale nedostavily. A nenaplněné umělecké ambice kameramana ve skotské vysočině - zbytečné mluvit. Asi to bude chtít fakt toho Nolana. Do té doby o nejlepší Bondovce 21. století raději nemluvit.

Opět si nemohu pomoci, ale tato "malá sci-fi" (má oblíbená oblast) pro mě opět má něco do sebe, a to i když víte, že hledání much je na nich snadné. Looper je ze stejného ranku jako Zdrojový kód. Odvážně uchopený sci-fi nebo až fantasy námět, který se postupem času stává jaksi okrajovým a do popředí vstupují lidské emoce, které ve sci-fi obalu vynikají novými způsoby nebo jak to říct. Řešení časových paradoxů Willis rázně odbyl a takto k tomu přistupoval i tvůrce filmu. No proč ne. Jediný film, který v tomto byl dokonalý bylo 12 opic. Prostě se rozehrála hra se starším a mladším já, které chce změnit pro sebe nehezkou budoucnost a současné já se rozhodne, že takovým způsobem to tedy nepůjde. Já si to užil.

Jednička fajn, dvojku jsem nedokázal ani dokoukat a u tohohle jsem se bavil jako už dlouho ne. Nic extra chytrého, ale opět platí, že kdo si nehraje na něco víc, větším se stává. Ideální pohodovka pro každou chvíli.

Idiotské, až se překvapivě dost často nelze nesmát. I takové filmy mám občas rád, ale abyste si to alespoň trochu užili, musí ve vás být kus toho idiota.

Znervózňovala mě řada recenzí a komentářů, které tento film nehodnotily až s takovou pozitivitou, s jakou jsem očekával u nové Nolanovky. O to víc mě teď hřeje ten pocit uklidnění a to, že se jim mohu jen vysmát a více je neřešit. Většina argumentů proti tomuto filmu je zcestná a nestojí mně ani za citaci. Nolan možná nenatočil zvratovou genialitu jdoucí vždy o krok napřed před divákem ve stylu Temný rytíř (kdo to očekával si musí uvědomit, že na vrcholu tohoto stylu už nejde jít výš), nenatočil promakaně zamotanou smršť ve stylu Počátku, kde by to nemělo žádné opodstatnění. Natočil svébytné mistrovské dílo, stejně jako v předchozích dvou a čtyřech letech. Každé je zároveň jiné. To se snad žádnému filmaři nikdy nepodařilo. Nervozita z Nolanova selhání mě doprovázela asi do poloviny filmu (přestože nesmírně výborného), ale opustila mě s pocitem všeprolínajícího mražení s bušícím srdcem, kdy jsem měl nutkání vstát a začít tleskat, abych si v zápětí uvědomil, že si takový pocit nechci narušovat nějakou zbytečnou fyzickou aktivitou. To ochromení takovým zážitkem se nevidí často. Veškeré emocionální pozadí Batmana, které bylo budováno ve dvou filmech, mě tady dokonale uzemnilo. Hans Zimmer dirigoval můj tep a Nolan mě poprvé dokázal takřka rozbrečet. (silně jsem se ovládal) Jaké tady může být hodnocení? Temný rytíř povstal je filmem roku a zmiňovat jeho název vedle blockbusterů jiných režisérů absolutně nejde. Tohle je jiný druh filmařiny a tento film tak může uzavřít mojí top desítku. Nepotřebuju další zhlédnutí, abych se tím ujistil. Potřebuju další zhlédnutí, abych si ty pocity znovu užil.

Až mě ta prázdnost zarazila. Stejný soudek jako hrůzný Tmavomodrý svět. Oscar zřejmě zasloužený. Děda a kluk nudí na pozadí projíždějících okupantů, trabantů, komunistů a revoluce. Že stačí tak málo, to bych si nemyslel a doteď tomu nemůžu uvěřit. Ověřovat si to ale není nutné. Jasné jak facka. Vraťte se do Obecné školy a cestou třeba Vraťte lahve. Uděláte lépe.

Dobře vyvážená podívaná. Nesrovnatelně lepší než pokusy o intelektuárny typu Pouta nebo Štěstí. Pohodovost, humor, dobře zahrané. Nesnaží se to vypálit všem zrak něčím přepáleným, co se nakonec u většiny domácí produkce promění v bezbřehou tupost, ale jede si to hezky neagresivně na půl plynu a funguje to. A s takovou jízdou člověk nejdál dojede. Pozitivní dojem s budoucím potenciálem na vyšší zhodnocení.

"Ale jednou jsem viděl docela zajímavý film s fakt jednoduchým dějem. Čtyři chlapi si vyrazili na divokou vodu a pořád si nevěděl, co se bude dít. No a pak tam jednoho z nich fakt brutálně zmr (znásilnili) a začalo to bejt docela zajímavý a drsný". Tento volně citovaný a netradiční popis děje od jednoho člověka mě dostal k tomuto filmu. Nakonec jsou ale pocity nijaké. Spíše než film samotný zaujmou zajímavosti z natáčení, kdy herci v rámci úspor splouvali technicky náročnou řeku bez pojištění a dublérů, navíc v pevných hliníkových kánoích. Do roku po uvedení filmu se utopilo 31 lidí, kteří se pokoušeli sjet stejné úseky zobrazené ve filmu. Tím se dostávám k dalšíku kladu, tedy věrohodnosti filmu a poutavé krásy jeho dynamických záběrů ze splouvání řeky. Přesto to jsou pouze takové povrchní klady. Nějaké často vychvalované napětí se neobjevilo. Ano, očekávání z neznámého vývoje dění tu je a možná bych tu mohl mluvit o napětí, ale vývoj samotný žádné napětí nepřináší. Ekologické myšlenky mrtvé přehrady plné pohodlných "turistů" versus "živé divoké řeky, kterou nelze pokořit" beru, ale jak jde o morální rozměr, politický systém a hry zákonů přírody a zákonů lidí, je to až moc "nevyřčené" a bez postoje. Někdo to bere jako klad, kdy si každý musí interpretovat po svém, ale já bych raději jasné stanovisko a jasně ukázané postoje podložené děním. Pak je to jako hledat ve filmu o mouše smysl života. Možná tam je, ale k debatám o tom ten film vidět nepotřebujete. Takže nakonec se to dá doporučit zapáleným outdooristům a fanouškům filmů hledající naději na trochu netradiční filmový zážitek. Do malé míry se ho asi dočkáte. Já si konečné verdikty nechám raději po dalším zhlédnutí. U takto nejasných filmu je to těžké.

Škoda, že to nemá remake s nekomprimovaným osmikanálem, 48 fps a 3D konverzi, takto se to totiž nedá hodnotit. Apollo 13 je lepší, ale tam se bohužel pořádně nepodíváme na povrch měsíce, natož pod povrch. Jak tedy hodnotit toto dílo? No jako všechny z tohoto období. Pokud byl totiž tehdy film v plenkách, tak je to jako hodnotit dětské vystolicování. Všichni jsme moc rádi, že se nám to dítě hezky vykakalo, ale více se tou událostí zabývat nebudeme, protože to dítě (pokud ho správně vychováme), nám časem přinese hodnotnější plody. Takže i já oceňuju, že filmaři někde začínali, ale za co dát vysoké hodnocení? Já z toho žádný zážitek neměl. Ani kdyby mně bylo 115 a byl to tehdy můj první film, tak budu vědět, kde vězí potenciál. A se sto procenty jako každý rozumný člověk počkám. Když malíř před tisíci lety v egyptě namaloval pyramidu (trojúhelník) na papirus, taky ten obraz neměl žádnou uměleckou hodnotu. Jen historickou. A stejné je to s tímto. Záleží, co kdo u filmu preferuje.

Veškerý druh emocí z knihy na plátně ani zdaleka nefunguje. Stáří filmu hraje atmosféře do karet, ale ve všem ostatním je to tak nějak nijaké. Z mistrovské knihy lze udělat mistrovský film, takže čekám na remake.

Jakékoli nenulové hodnocení tady považuju za urážku prvních dvou filmů a ukázku nevkusu. Od prvních sekund to působí jak pilotní díl nějakého krutě nepovedeného nízkorozpočtového seriálu. Ona i ta trojka vybočovala ze zaběhnutého stylu a k tomuhle odpadu směřovala, ale u té jsem se ještě dokázal mírně bavit mnoha ujetým situacím a hercům. Tohle už je příliš a nemá cenu rozebírat všemožná negativa. Tohle se dá s klidným svědomím hodnotit po první minutě. Pokud vám do minuty není jasné, s čím máte co dočinění, pak můžete dát klidně sto procent a vyjde to nastejno jako cokoliv jiného. Horší než trapný sestřih Donnerova materiálu, který měl být použit v druhém díle. Další z filmů, který ohraničuje a v mnoha ohledech rozšiřuje zónu odpadu. Zkrátka i bez ohledu na svůj obdiv a fascinaci prvními díly si tohle zaslouží jen jedno.

Čas jsou peníze

Vemte Správce osudu, odeberte šedesát procent z jejich stoprocentní debility a dostanete 40% stále extrémně silné debility Vyměřeného času, který na druhou stranu nabízí neuvěřitelně výživný námět. Přesně jak mám u takových mini-sci-fi fláků rád. Ne vždy to má ale dobré pozadí. Je to film, u kterého se nelze více či méně plodně nezamyslet. Chudák se vzbouří a začne okrádat bohaté proto, že nelze ukrást to, co už jednou ukradeno bylo. Zamýšlel se někdo nad tím, co tím autor myslel? Kdo komu co ukradl? V době krize v tom najde mnoho lidí levné zalíbení, berme to ale tak, že schopných lidí je méně, než těch neschopných. Dnes tedy nevyhrává silnější, ale schopnější. To si také lidé uvědomují a boháči, kteří přišli k penězům poctivě, jim nevadí. Je to tak správně, ale film tento jev nepřipouští. Opět zabředáváme do černobílého pohlížení na svět. Boháči zkrátka musí přijít o majetek, který musí být přerozdělen chudým. Vemte to třeba tak, že deset miliard peněz v rukou jednoho boháče zaměstnávajícího a vyplácejícího plat milionům lidí, kteří vytvářejí hodnoty pomocí surovin koupených z Indie, se rozdělí mezi více než miliardovou populaci Indie. Každý bude mít deset peněz a schopný boháč končí. Zároveň ty suroviny v té Indii vlastní společnost, která zaměstnává těžaře. A ti by měli být řádně ohodnoceni. Zajímavá myšlenka je potom tedy ta, že lidé pracují v továrnách (těží v Indii) jako roboti a dostávají tak nízkou "časovou mzdu" jen proto, aby nemohli společensky růst a dosáhout tak částečně na ty bohaté, kterým by znehodnotili majetek. Za peníze si koupí čas, aby měli dost času na práci a přežili. Jinými slovy si koupí jídlo, aby měli energii na práci, za kterou dostanou opět jen peníze na jídlo. Bezvýchodný kruh. Toto je možná až alarmující, když si představíme dělníky u pásu montující výrobek jak roboti. (Nebo zmíněné těžaře v Indii) Rozdíl mezi bohatými a chudými se prý zvětšuje, ale zároveň roste životní úroveň všem. Takže podle mě stačí zachovat to, aby měl člověk kam růst a měl rovné šance ve vzdělávání atd. To vyspělá společnost celkem dodržuje. Ve filmu boháč říká, že takový (socialistický) systém by se zhroutil, ale klaďas to tak nevidí, protože nikdo by neměl na ulici umírat chudý "pracovním vyčerpáním". Jde o to, jestli je těch deset peněz řešením a záchránou pro jednotlivého Inda. Není přece lepší, když deset lidí složí svůj čas jednomu člověku, který tak může někam dosáhnout a přinést hodnoty některým dalším? Film je opět jedinečný v tom, že více pravdy může mít teoreticky ta strana vydávaná za tu zlou. Nelze se než smířit s tím, že svět je mnohdy nespravedlivý, ale že se teoreticky mohou věci vyvýjet správným směrem. Z filmařského hlediska je to fajn film nabízející některé srdcebušící okamžiky, hloupě vedený vývoj událostí, ale konflikt bohatých a chudých vyzní zkrátka nejhůře. Abych to řekl srozumitelněji, kdyby boháči ve filmu byli černoši a chudí běloši, zavřou Niccola za podněcování k rasové nenávisti. (ačkoli máme jen jednu rasu) Doslovný zlodějský konec už je zkrátka moc. I proto budu mít problém se s tímto filmem ztotožnit, přemýšlet se o něm dá ale až moc. Asi jsem neviděl naposled.

Scott nyní nedokázal nabídnout nic z toho, co jinak občas zvládá. O nějakém tempu nemůže být řeč a celému dění chybí uvěřitelný smysl. Bývalý finančník unese vlak, zabije pár lidí a ke konci dne zhodnotí své předešlé investice. No a kvůli tomuhle musíme nejméně hodinu poslouchat přímo duchaprázdné rozhovory mezi záporákem a klaďasem, jejichž osudové sblížení se ke konci ani nijak nezhodnotí a vyšumí do prázdna jako celý film. A to jsem čekal nějakou pointu. Scott svou investici projel.

Tak nakonec to procenty od jedničky neoddělím. Ono to sice oproti jedničce přináší nehorázné množství debility a přehnanosti vyhnané do naprostého maxima, ale je to ten druh debility a roztomilé přehnanosti, z které mám zvláštní druh radosti. Ve vznešenější angličtině se tomu říká guilty pleasure a výjimečně to tedy použiji na celý film. (Ale nebudu ten, který dá extrémní hodnocení a pak to alibisticky omluví pocitem provinilosti, aby si zcela neznepřátelil odpůrce, kteří alespoň ocení jeho uvědomělost.) Casey kurva Ryback (toto zkultovnělé pojmenování nelze do názoru nenapsat), tady dovršil svou nejsilnější postavu protiteroristického kuchtíka, kterému jde přerušování míchy nejlépe v kuchyni, aneb "v kuchyni jsem nepřekonatelný" jako jedna z top hlášek. Mimochodem zde uvidíte asi nejlépe provedenou srážku vlaků, jakou lze vidět. Není to směšné poletování několikatunových digivagónků, ale přirozeně působící destrukce a přenášení jejích sil až k poslednímu vagónu. V nesimulované fyzice je síla modelů. Tak jsem si to ve svých vlhkých snech vždy představoval. (Abramsovi by se to ale nelíbilo, protože vagónky by nedopadaly těsně vedle hlavních hrdinů a nedělaly řádné atomové hřiby, takže by pro svou nostalgii musel zaměstnat víc programátorů, na které mu z čisté lásky ke staré filmařině nezbyly prachy.) A otázku, kde se tak přesně vzal žebřík a na něm vzápětí záporák, jehož části měly být dávno rozptýleny pod mostem, nelze bez požití Seagalem dovezeného yakuzského psychotropního matroše, který sypal tvůrcům do kávy, ani položit. Ale je to nezapomenutelné. Nejlepší zajímavost: tvůrci chtěli do pokračování záporáka z jedničky. Do té doby, než si uvědomili, že v tom filmu zemřel. Jo, tehdy šlo to tvůrčí filmařské nadšení až do krevního oběhu :)

Imaginární režisér: "Senátore, vím jak dělat svou práci." Senátor: "Tak mi to ukažte. Hraju hlavní roli v debilním filmu. Tohle mě může zničit na třicet let." Ano, většina zúčastněných si poté asi neškrtla. Seagal samozřejmě ano, ale sledovat půl filmu rozhýbávání se po sedmiletém kómatu, posilování a závěrečnou pomstu, to je v tomto balení až moc velká síla. Nulový zážitek.

Spí jako zabitej, čtyři lepší hlášky, horda mlácení a střílení, což je pro mě příliš málo, abych to mohl označit za "akční nářez". Ujíždět na tom v osmi letech, dám možná 70, jenže mě ovlivňovaly jiné kousky. Zbytek procent je za tu neodepsatelnou naivitu a komediálnost.

Z filmů Under siege se stala akční klasika. Jednička je zábavná, jednání nepřátel pro mě tak nějak nepochopitelné - hlavně neustálá starost o ponorku a svařování. S přibývajícím časem trochu monotónní a taky mám dojem, že jsem měl vždycky raději vlak než loď.

Deja Vu se sebevědomým exhibicionismem vystavuje na odiv ta nejzákladnější scenáristická pozlátka, která cestování časem nabízí. Pár poslaných vzkazů sobě samým a několik zrcadlově odříkaných frází, kterými se snadno boduje. Kéž by na mě film nepůsobil tou šablonovitou a značně otravnou příchutí, kdy máte pocit, že tvůrci mají potřebu každou blbost rychle vysvětlit ještě větší blbostí a nakonec to omluvit tím, že vlastně nikdo přesně neví, co tato "technologie" dovede. Přesto všichni mají všechno pod kontrolou a honí se s podivnou kamerou po dálnici s minulostí. Už od samého začátku mně film připomínal Zdrojový kód a srovnání toho, s jak propastnou úspěšností si tvůrci dokáží omotat diváka kolem prstu filmem, který nemusí být úplně logicky důsledný, se nejde ubránit. Kód si neustále drží dynamiku vyprávění a vzbuzuje silná očekávání, která se mu daří naplňovat. Ze svého technologického světa prozrazuje tolik, abychom si nepřipadali pro začátek úplně mimo a "douvažováním a spojováním vyřčených a nevyřčených sci-fi zákonitostí" si pomohli vytvářet vlastní cestu. Zároveň neprozrazuje zase tak moc, takže si nepřipadáme, že sledujem film jen proto, abychom poslouchali přechytralá vysvětlení každé nevýznamné události. Zároveň nedává příliš prostoru na uvažování a nechává nás unášet děním. Tady se nic kloudně nevysvětlí a místo sci-fi sledujeme z prstu vyvucacou fikci naservírovanou způsobem levnější zábavy v zcela proděravěném sci/vědeckém kabátku, kterou si pak méně náročný divák stejně omluví tím, že jde v první řadě o film a ten nás má přeci bavit. Nač složitá pravidla a přemýšlení. Dynamika Deja Vu tu dovoluje divákovi přemýšlet, což je velká chyba. Tady je lepší nepřemýšelet, pak si teprve můžete v klidu odškrávat nezbytné zábavnostní položky - takže silniční honička je, výbuchy taky, voyerské sprchování taky a nekonečná neschopnost profesionálně vyřídit nic netušícího záporáka taky. Bavili jsme se, mezi tím vytvořili tisíc různých alternativních realit, udělali pár chvilkových black-outů (vše je schované jen za krátkodobě působíci červí díru) ale důležité je, že v té hlavní realitě jsou všichni živi a zdrávi. I tak chápu, že si to našlo spoustu obdivovatelů. Katastrofa to přeci jen není a v rámci možností jsem si to užil.

Hnus, hnus, hnus. A ještě jednou hnus. To nejhorší ze Spielberga, to nejhorší z toho, co nemám rád na filmech. Nabubřelá okázalost, primitivní tvorba nejlevnější působivosti aneb "Ten kůň v sobě něco má... Tu dražbu musím vyhrát, i když nemám peníze, protože nenechám vyhrát tamtoho chlapa. Vyhraju... Dlužíte mi peníze, toho koně si vezmu. Nevezmete. Zořeme pole. Nezořete, jsou tam kameny, to by nedokázal ani tažný kůň. Ale dokážeme. Pojď Joey, pojď, celá vesnice se dojemně kouká a nevěří nám. My to přece dokážeme! Jen počkáme, až Williams spustí smyčce a matce zvlhne oko. Matka kouká dojemně z okna, jdem na to, ty to dokážeš. Pluh se zakousl do země zrovna, když celá vesnice odcházela a kůň řezal kameny vejpůl. Hudba vzletně doprovázela a filmový divák si mohl opět měnit vlhké spoďáry. Tím se rozjíždí milenecký vztah koně a chlapce. Prázdnota bijící do očí, záběry koní probíhající kouřem, neustálé řeči, že tento kůň zvládne všechno. Látka na 146 minut!!! Koňská dávka jedovaté nudy, kterou přežije jen pár vyvolených a pochválit ji dokáže snad jen slepý a hluchý. Ta oranžová obloha s tmavými mraky na konci a zapadajícím sluncem, ideální tečka. Dalo se od toho čekat něco jiného? S Lincolnem se snad Spielberg vrátí do jinak u něj vzácných starých dobrých kolejí. Day-Lewis je přeci jen jiný tahoun.

Bere se to jako pocta filmu, ale nejlepší pocta by lépe vynikla ve filmu vynikajícím. Co z toho, že nás Scorsese provede kouskem filmových dějin, když samotný "dobrodružný" příběh nevyvolá ani špetku emocí a je leda tak narušovaný právě tou poctachtivostí a nezvladatelným staromilským vyznáním lásky k filmu. Daleko lepší poctou je film, který umí pracovat s postupy vytvářející určitý dojem, které ty některé uctívané filmy ovládaly. Moment překvapení, úžasu, zaujetí děním. Proto jsou daleko výraznější poctou třeba takoví Hanební pancharti, jelikož mistrně pracují s tím nejzákladnějším, co tvořilo filmový zážitek, a co už se dnes příliš nevidí. Dnes se to někteří snaží suplovat 3D efektním prostředím, což nestačí. Zde ale prostředí, herci a hudba skvěle funguje. Ta pohádková atmosféra dávno zašlých časů tu je, bohužel se to v diváckém prožitku nikde neodrazí, jelikož ten zážitek nemá co zprostředkovat. Prohlubuje se známý jev - tedy nuda. 3D tu může v imaxovském formátu působit jako velmi zajímavý doplněk, ale nikdy nedodá filmu to, co měl udělat scénář a režisér. Zde nehoda na nádraží: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/1/19/Train_wreck_at_Montparnasse_1895.jpg

Tady není co oceňovat. 160 minut off-topic konverzační meditace nad stárnutím v extrémně nudném, až odpudivém provedení. Netradiční námět přinesl do filmu jen slabý pokus o netradiční romanci. Ještě k tomu v podání zcela mrtvolných hereckých výkonů. Nic jiného ten film není. Nic prázdnějšího jsem dlouho neviděl, přesto se nad tím zas filozofuje až přechází zrak. Navíc si filmaři nepohlídali pár zásadních rozporů ohledně tělesného a duševního stáří. Místo aby se Benjamin bál bubáků, tak asi trpěl stařeckou demencí? Ano, je to dílo mnoha slavných jmen, výsledná nula je ale jistá jako málokdy.

Refn má zajímavý režijní styl, který by v budoucnu mohl skvěle zúročit. Kdyby byl celý film o skrývání se před policajty ve stylu nějaké pc hry, možná bych tomu dal 20% a pak si tu hru zahrál. Tím chvála končí, takže budu pokračovat podle svého klasického mustru. V tomto případě pozitivní názory většiny hovoří za vše a po zhlédnutí si je užívám daleko víc, než bych si vůbec dokázal představit. Někdo poprvé viděl málomluvný film, je to geniální. Hlavní hrdina nemluví, je to na oscara (O kterého se bude dělit asi s Hardym). Je to brutální, čili je to skvělé. Je tam netuctově znějící soundtrack (i když naprosto nudný), je to opět geniální. Chlap se podívá na ženskou - no to úplně řekne všechno. Vlastně se na ní ani nemusel koukat, to by bylo ještě geniálnější a intenzivnější. Možná kdyby byl hlavní hrdina ženská, no to bych nespal. Zkrátka si pár lidí řeklo, že je opět načase pochválit nějaký ten film, který někdo označil za artový a dal mu plný počet, protože proč to neudělat? Když jsme projednou přesedlali z těch stoprocentních stále stejných romantických komedií se stále stejným průběhem, je opravdu vhodné ukázat, že dokážeme ocenit geniální kamerový úhel, neuvěřitelné nasvícení, dechberoucí atmosféru a pomalý děj. Ano, milujem rychlé piráty, roboty, komiksové kašpárky, takže když někde vidíme jak někdo jde zpomaleně po chodbě aniž by střílel, hláškoval nebo nechal něco vybuchovat, zjistíme, že to je artový, nemainstreamový, noirový, hypnotický a osvěžující. Další z filmů, který napodruhé musí diváka zabíjet. Nestyďte se časem razantně měnit hodnocení, já se za to taky nestydím :) I když těmto poblouzněním se snažím maximálně předcházet. Po dlouhé době jsem nenapsal spojení "nechápu tak vysoké hodnocení". Já ho totiž po nastudování vzorku komentářů asi chápu. Tím nechci říct, že by byly blbé a že bych jimi pohrdal, ale obávám se, že jsem blbý já. No bez nenormálních extrémů by holt neexistovalo nic jako normálnost. Takže normálním divákům schopným ocenit tento kousek gratuluju k novému přírůstku do top 1000. Hlavně se neperte s fanoušky Taxikáře, ono je to všechno geniální stejně.