nicneznam

Přechválený průměr o ničem

Na tomto filmu mě štve dost věcí. Ani ne tak to, že sebral hlavní cenu Andersonovo filmu (i když možná mě to fakt štve), jako spíše to, že se kolem něho točí tak pozitivní ohlasy a někdo mu tu cenu z nějakého důvodu přidělil, protože svá hodnocení ani oscary si nezaslouží z nejmenší části!!! (musel jsem dát tři vykřičníky) Samotné nastartování zápletky tak nesmyslným činem, že už jen poté se člověk diví, jak to někdo může tak chválit, je zarážející. A to jsme teprve na začátku filmu. Dát tomu Oscara za nejlepší film plus další ceny, tomu nerozumím. A zároveň se divím, že to může na někoho zapůsobit i tady. No je to divný, protože ten film se očividně snažil být tak netuctový, až je tuctový. Coenům to nevyšlo, ale bohužel prošlo. No je možné, že chlap zcizí dva miliony, odjede domů a pak se v noci vrátí na místo činu, jen aby dal napít postřelenému překupníkovi, který má na korbě několik kilo heroinu? Nehledě na to si lze všimnout, že následná honička začíná v téměř úplné tmě a po dvou minutách končí v řece za světla. K tomu připočtěme rozhovory. Ukázku nesmyslného rozhovoru najdeme hned na začátku, kdy mluví Chigurh s pumpařem celé čtyři minuty a 14 sekund úplně o ničem. Tak uměle znějící rozhovor jen tak nenajdete. A to se táhne celým filmem. Občas do toho vstoupí mravný šerif, Mossova žena, která neví, jaká bije a nakonec přijde konec, kdy Coenům došla baterka nebo film v kameře. Asi nejvtipnější část filmu. Mně přijde, že Coeni chtěli natočit každou složku filmu netradičně, ale nakonec to jen tradičně podělali. Nejhorší je, že pár lidí to ocenilo a ostatní se toho jaksi chytli. Hudba nikde, sice mně to nevadilo, ale kdo může říkat, že to je pozitivum filmu? Pozitivum pro Coeny, kteří ušetřili za hudebního skladatele a nakoupili více litrů krve. (Scény se zabíjením jsou opravdu zručně provedené.) Dále jsou tu akční scény. Když srovnám opět s „konkurenčním“ filmem, obyčejný požár ropné věže tam vyzněl akčněji, než celý film bratrů Coenů. Vidím, že je tu spousta lidí, která tomu dala dost vysoké hodnocení a třeba tam na někoho fakt něco zapůsobilo tak, že si to 80% až 100% zaslouží. Já dám 50% z jednoho z mnoha důvodů. Viděl jsem Až na krev a vidím velký, hodně velký rozdíl.

Del Toro má odvahu, když se podepíše pod takovou slátaninu plnou fantas-idiotských kreatur a trapných blábolů nesoucích se celým filmem. Rudoch trousící drsné hlášky? Neslyšel jsem ani jednu. Audiovizuální bomba? Audiovizuální patlanina, která nezná hranic. Vtipnější scéna je tu jedna. (Abych nekecal, tak dvě.) Samotné akční scény jsou takové, že je při nich člověk schopen zavírat oči a vůbec mu nepřijde na mysl, že o něco přichází. Nebýt těch otravných zvukových efektů, tak spím úplně. Scéna, kdy deset metrů vysoký Stromovous likviduje město, mně na chvíli připomněla film Monstrum, ale při pohledu na to jsem jen mohl kroutit nechápavě hlavou. Scéna snímaná jak něco monumentálního a ojedinělého, místo toho ale nabývajícího dojmu úplně bezefektní zbytečnosti. Rudoch s miminem zavěšeným na ocasu bojující s instantní příšerou z fazole. No koho do toho Hollywoodu zase propašovali? Oni už skutečně musí zfilmovat každou kravinu, kterou někdo napíše na cár papíru s obrázkama. Tenhle komix musí být chabý už na papíře, natož na filmovém pásu. Smích, který se občas v sále ozval se po půl hodině objevil jen zřídka. Pětileté dítě přede mnou to zapíchlo tak po dvaceti minutách, jeho matka následovala hned po něm. Asi usnuli. Toro se svou fantazií malého dítěte, s necitem pro nějaké věrohodné emoce či budování atmosféry a zájmu o konečné zúčtování u mě tedy nezabodoval. Film si možná nechtěl hrát na něco převratného, ale mohl zahrát alespoň na zábavnou strunu. Nebavil jsem se ani trochu. Už jen samotný zjev hlavního hrdiny je odpudivý. Ale dokonce i ostatních. Hudba bez komentáře. Pěstmi se ohánějící výbušný rudoch, který jich občas taky pár schytá. To máme podstatu filmu. Jako bonus prokládaný vztahovými problémy s Rudochovou ženou. A masité finále se zlatou armádou? Trocha nastavované akční rozvařené kaše, před již dávno jasným a nepřekvapujícím koncem.

Nevím, kolik jsem ještě neviděl starších filmů, které by si zasloužily nejvyšší hodnocení a nevím, kolik takových filmů ještě bude natočeno, ale s hodnocením tohoto filmu mám napodruhé jasno. Temný rytíř je po všech stránkách nabušený film, který vás pohltí a zaručí při každém zhlédnutí takový zážitek, jaký jsem už dlouho u filmu nepoznal. Těžko věřím tomu, že chválím film s Batmanem, ale tohle už není šašek v kostýmu v nevyspělém a prudce nezábavně režírovaném filmu. Nolan nastavil dynamiku filmu úplně na jinou úroveň. Batman rozdává údery silou kopajícího koně, obrací se kamiony a vypadá stylově. Batman se neschovává. Prohání se městem, fandíte mu a jeho protivníka mu vůbec nezávidíte. Když má film pořádného záporáka, tak je vše v suchu. Joker splňuje nejen parametry „pořádného záporáka“. On je i překračuje, protože šílence jako je on jen tak ve filmu neuvidíte a je radost na takovou postavu pohledět. Přes to vše bych jeho herecký výkon nevynášel mezi ty nejlepší. Stále mám takový pocit, že možnost schovat se za nalíčenou masku mu v tomhle dost pomohla. Samozřejmě v tomto filmu je jeho výkon nekritizovatelně skvělý. V konkurenci jiných už bych váhal. Jinak Nolan zvolil perfektní celkovou stylizaci, herce, vše tady prostě sedí, všechno dění do sebe inteligentně zapadá a neustále udržuje diváka při chuti. A epilog filmu je ve spojení s utíkajícím Temným rytířem, jedním slovem úžasnou hudbou a kamerou, prostě památný. Dodávat víc je zbytečné. Batman v Nolanově podání neuvěřitelně rapidně povýšil. Pro mě až na vrchol a moje hodnocení tomu musí odpovídat.

El Mariachi potřetí. Přehled těch samých kousků co v Desperadovi, jen s menší akčností, s menším množstvím humoru a k tomu v příběhu, ve kterém jsem se ani nepokoušel orientovat. Dále více nudy, více hvězdného, ale neoslňujícího obsazení, více únavných rozhovorů bůhví o čem a přebytek hluchých míst, které dají skutečně zabrat. Nevím, proč musel Rodriguez točit za každou cenu reklamu na Mexiko třikrát a o tom samém.

Odplata skutečně není nic úžasného. Průměrně zpracovaný podprůměrný příběh plný otřepaných hlášek a ujetých postav, které mně do tohoto filmu prostě nezapadly. Příkladem může být drsná Lucy Liu, ale i další. Porterova nesmyslná honba za několika tisíci dolarů byla skutečně otravná, nezajímavá, příliš uměle vystavěná a jeho nekompromisní jednání na mě teda moc nepůsobilo. Viz. Scéna: „máš oheň? Ne. Tak jsi zbytečnej. Prásk.“ No nevím na co si ten film chtěl hrát, ale jak říkám, nevyšlo to. Barevné ladění filmu moc nepomohlo, i když to prostě vypadá na pohled dobře. Některé scény jsou takové, že nevíte jestli měly vyznít směšně a nebo se snažily o drsnost. A obojí najednou nefuguje. A když se k tomu ještě připojí Hendrixova hudba a jdoucí, drsně se tvářící Mel, režisér si snad skutečně myslel, že natáčí nějakou budoucí kultovní gangsterku. Není důvod vidět film znova.

Přechválená nuda

Netrhejte mně prosím zuby za můj názor. Opět jsem po čase zkusil východní film. Opět s nadějí nějakého zážitku. Opět maximálně otevřen přijmout film, který mně zůstane v hlavě. Opět vedle. Volba padla na chváleného Oldboye. Bezprostředně po zhlédnutí si říkám, proč jsem to asi nepochopil. Možná je to proto, že je to tak moc nezáživné, že vás ten film prostě po dvaceti minutách vyplivne a vy nemáte vůbec motivaci snažit se ten film pobrat a dostat se do něj. Přečtu názory a napadne mě hrozná myšlenka - pustit si ten nesrozumitelný film znova, ale po chvíli se otřepu hrůzou a píšu názor. Proč se to ostatním tak líbilo a hlavně co? Výjimečné herecké výkony jsem tady také nezaregistroval. Standard. Proč tu není ani jeden negativní názor? Šokující a nechutné scény? A kde. Jezení sépie nebo co to bylo, trhání zubů a ustřižení jazyka, který ani nevidíte? Vím, že film sázel na lidskou představivost a neukazoval to otevřeně, ale v tom případě mám asi představivost špatnou. Při jezení živé sépie jsem zrovna žvýkal rozpletený uzený korbáčik a nic to se mnou nedělalo:) A ta dvou nebo tříminutová bitka snímaná bez střihu, no to bylo opravdu úchvatné a originální. Mně to přišlo spíše šíleně směšné. (Jo a co se týče směšnosti. Při sexuální scéně v pokoji jsem se poprvé za dobu, co koukám na filmy, normálně začal smát. Pak proč asiaté neholdují často sexu. Jestli jim ta činnost přijde směšná jako mně v tomto filmu, není se čemu divit. Korejci asi raději zahrajou Starcrafta:) Když se vrátím k té bitce bez střihu. Režisér si asi v přestávce zrovna hrál na gameboyi nějakou 2d mlátičku, a tak se nechal inspirovat. Kamera snímá ze strany, útočníci váhavě vyčkávají, padají, vyděšeně a unaveně zírají a zase padají. Dřevěné tyče se lámou o chrániči vystlaného hrdinu. Slabota. Jestli ta scéna někomu připadá hrozně „cool“, ok. Abych pochválil, tak alespoň hudba ušla. Tarantino udělal lacinou reklamu lacinému filmu, aby trochu vypomohl svému východnímu kolegovi a není to poprvé. Jako když přirovnal ruskou Noční hlídku ke stejně přelomovému snímku jakým byla trilogie Pán prstenů. Zřejmě má vůči východňárům nějaký vroubek. Noční hlídku jsem mimochodem nedokázal dokoukat ani za cca čtyři měsíce, takže s jeho reklamními výroky nesouhlasím. 10%. Jestli budu mít někdy během dlouhého zimního večera náladu, zkouknu to znova a třeba to dostane procent 40%. Nad 70 ale nikdy. Tady ne.

Jak jsem ten film neměl rád a nevydržel se na něj koukat, tak teď se děje pravý opak. Na tomto prvním Nolanově díle začínám objevovat spíše klady než zápory, a nedostatky, které mě dříve vadily, si teď nějak nepřipouštím. Moje předchozí kritika tohoto filmu byla založena na věcech, které bych u takového filmy s takovým hrdinou asi kritizovat neměl. Upoutaly mě hlavní myšlenky filmu a propletení dospělého života Bruce Wayna a jeho dětství, vyúsťující ke vzniku Batmana. K tomu skvěle znějící hudba a několik trefných hlášek. (Vypadám snad jako policajt?) Nolan to natočil velmi chytře a pokračování jen upevňuje dojem z tohoto úspěšného restartu. Ze 40% jsem se dostal až na 70%, což se mně moc často nestává, ale tady je to třeba.

Burton mele z posledního?

Tento kousek jsem musel spíše přetrpět. Burtonovo styl už mě tady kompletně unudil a muzikální vystoupení jsem přežíval jen tak tak. Ve filmu se jednoduše nic neděje a ani se nic dít nemůže. Příběh na to prostě nemá. Vše Burton vsadil na svůj ohraný styl a zpívajícího Deppa. V tomto muzikálním obalu, který film hezky natáhl, se zpívá téměř pořád a při každé blbé příležitosti. Písně se rády opakují se stále stejným houpavým zpěvem Deppa a ostatních. Sweeney vyhlíží z okna a čeká na soudce. Pak začne podřezávat krky jak na běžícím pásu, aby bylo dost masa a on si zároveň natrénoval své hbité zápěstí na krk pana soudce. Pak nastane rychlý, ničím nepřekvapující konec. Byla tam vůbec k něčemu postava Johanny? A tohle má 92%? Postupně zjišťuju, že Karlík je asi jeho nejlepším filmem. Ani Edvard už se mně při nedávném vysílání nelíbil.

Ken Park-Otevřeně a bez cenzury

Použil bych slova jako zajímavé, neotřelé, odvážné, znepokojující, jen to slovo šokující bych asi nechal stranou, protože nevím, co je šokujícího na ukázce „normálního“ života v různých rodinách. Mně přišlo vše naprosto věrohodné, nevím proč někomu ne. Není se přece čemu divit. Jsou miliony různých typů rodin a zde máme možnost nahlédnout na cca čtyři z nich. Každá událost je uvěřitelná, každá minuta filmu má své místo. Film myšlenku má, ale nebude možná jednoznačná. Je to obrázek z různých amerických rodin, kde jsou velmi silné náboženské vlivy a samozřejmě puritánské smýšlení. Sex je v Americe cenzurován daleko přísněji než násilí a zabíjení a možná by to mělo být spíše obráceně, nebo se mýlím? Ukázka z filmu, kde vidíte kluka, který zavraždí svoje prarodiče a ještě ho to sexuálně vzruší je tomu příkladem, který vůbec nemusí být pouhou filmovou smyšlenkou. Otec, který si opilý lehne do postele ke svému synovi se sexuálními úmysly, náboženský otec, který si vezme dceru své zemřelé manželky a chystá se s ní strávit svatební noc. Zajímalo by mě, jak a jestli je americká verze cenzurovaná, protože to by byla půlka filmu pryč. Sex by byl vystřižen, jen vystřelený mozek mladého kluka a zabití prarodičů by možná zůstalo a ještě by se přidalo trochu té digitální krve. To není film o zvrácených lidech, je to film o zvrácené společnosti, která tyto lidi tvoří. A možná právě na to chtěl režisér tohoto filmu otevřeně poukázat. Jedno je jasné, nikdy jsem nic takového neviděl. Před zhlédnutím jsem vůbec nečekal, že tohle budu psát. A kdo tohle řadí k pornu, tak je skutečně trochu vedle, i když obal od dvd může klamat. Nejsem odborník na porno, ale několik otevřených pornografických scén nedělá film pornografickým.

Simpsonovi si udělali výlet na plátno jednou a doufejme, že to v blízké době vícekrát nebude. Mr. Bean si s jednou návštěvou plátna nevystačil a trochu si možná pokazil reputaci. Krátké epizodky jsou prostě krátké epizodky. Jako u žluté rodinky. Největší filmová katastrofa s Beanem byla poměrně dobrou podívanou, na kterou se kouknu rád i opakovaně (i přes mých nynějších 60%), což je hodně překvapující. Ojediněle dobrý scénář zde dokázal celkem divy, ale podruhé se úspěch nekoná. Prázniny pana Beana Jsou místy silně ředěné klasickou nudou a nějakou tou velmi trapnou scénkou. Pár scén mě ale velmi pobavilo a jestli to mělo být poslední dílo s Beanem, tak za to buďme alespoň rádi. Jak za to rozloučení s ním, tak za trochu jistoty, že nevznikne úplný hnůj v podobě dalšího dílu, což je u většiny sérií velmi časté. Jelikož nejsem skalní fanoušek Beana, tak je mně to vlastně i trochu jedno. Hodnocení je spíše ke čtyřicítce, s náklonem k padesátce.

Nemá chuj? Ne.

Právě ta umělá animace dělá ten film čím je. Polární expres mohl Zemeckis taky natočit normálně s dětma a půjčit si k tomu bradavický expres, ale toho už tu bylo dost a takhle se mně to líbí. I podruhé se mu podařilo natočit působivý snímek, který tu ještě nebyl. S technikou motion capture vytvořil zábavnou podívanou a je mně nějak jedno, jestli by to bylo s živým hercem lepší nebo ne. Když bych měl odhadovat, bylo by to právě o dost horší. Zemeckis měl pod taktovkou nekonečné možnosti, změnu obličejových rysů, různé úpravy prostředí přesně tak, jak potřeboval. Měl velké možnosti, které myslím dostatečně využil. A i když se může zdát, že je to umělé, chladné a bez emocí, já si to nemyslím. Podle mě je mimika většiny postav zvládnutá naprosto perfektně, tváře už nejsou tak uměle hladké jako v expresu, ale vidíte neuvěřitelně věrné textury různorodých povrchů. Vrásky, jizvy, vousy, sníh, skály, stromy, vše je dokonalé a režisér se nemusel bát ani detailních záběrů. Oči jsou také lepší, i když stále nemají hloubku a u některých postav jsou spolu s mimikou značně zaostalé. Příběh je dobrý, je tu napětí, bitky s mýtickými příšerami a dost brutálních scén hraničících až s nechutností. Jsem zvědav, kam až průkopník Zemeckis dojde. Za mě

HGW XX/7

Pokud si někdo myslí, že němci nemají ve své kinematografii kvalitní film, tak po tomto filmu si tak myslet nebude. Scény s prohledáváním bytu tajnou policií vám rozbuší srdce jako byste tam byli. Intenzivní mražení v zádech a odpor vůči tehdejšímu systému, ve kterém bych nechtěl žít ani vteřinu. Film vám dokáže vykouzlit na tváři i úsměv, ale nikdy to není ten úsměv, který znáte z romantických komedií. Alespoň mně protažený obličej po chvíli zmizel pod tíživou totalitní atmosférou, která ze snímku vyzařovala. (Scéna s vyprávěním vtipu na účet vůdce strany. Zároveň si uvědomíte, že už jste tohle viděli nejméně potřetí, ale stejně se necháte s radostí oblbnout a strachovat se, co bude následovat.) A když se nebudete bránit, film vás i dojme. A nejen na konci. („Já ten psací stroj vzal“ „Ne, ta kniha je pro mě“. Právě při poslední scéně, která se na první pohled vůbec netváří nějak dojemně, je s ohledem na předešlý vývoj filmu silně dojemná. Alespoň pro ty, kteří si ten film pustí pod kůži. Postava, kterou jste měli za nevypočitatelnou lidskou zrůdu bez citu se vnitřně promění, ale vy si pořád nejste stoprocentně jisti, jestli nemá něco špatného za lubem. Ke konci filmu se z něj stane člověk, kterému byste dali okamžitě všechna státní vyznamenání. Bohužel právě ten přerod z bezcitného člověka oddaného státu mě trochu zklamal, protože když si vzpomenete na Baleův působivý a hlavně postupný přerod v Equilibriu a srovnáte ho s náhlým a těžko pochopitelným procitnutím jedné z hlavních postav zde, řeknete si, že to šlo i jinak, ale stejně jsem i přes nějakou tu další nesrovnalost spokojen. Abych tady zbytečně nenaháněl počet znaků, napíšu jen, že naprosto souhlasím s názorem Jima a shodnu se tu vzácně i s pierem, ale přesto si myslím, že nad 80% se hodnotí jiné filmy.

?

Tohle byl jeden z nejtrapnějších filmů, který jsem kdy viděl. Vůbec mě nenapadá, k čemu bych to přirovnal, protože kombinaci něčeho tak ubohého, úchylného a zároveň nudného jsem ještě nikdy neviděl. Co se týče kombinace nudy a ubohosti, napadla mě snad jedině Jednotka příliš rychlého nasazení. A i ta je možná horší než tohle a je podobně přechválená. Tento film je ale fakt síla. Snad ještě u žádného filmu jsem se tak nedivil jeho průměrnému hodnocení jako tady. Trochu se bojím, že jsem nedokázal rozpoznat inteligentní komedii plnou inteligentních a geniálních narážek, dialogů a různých odkazů. Některé scény zábavné opravdu byly. Třeba zesměšňování filmů. I když zesměšňování Pána prstenů vyzní v téhle fekálii dost divně. No na nic lepšího ten film asi neměl. Parodování úspěšných filmů je vždycky snadné a dost efektivní. I když zároveň jako zesměšňování určitých nesmyslných fan klubů, kteří se mezi sebou tupě hádají jestli je lepší Star Wars nebo Pán prstenů, beru. Navíc sprostá slova, znásilňování osla a masturbace diváků by taky celý film neutáhla. Ale při scénách parodování jsem si ještě říkal, že 20% bych snad i dokázat dal, protože mě to i pobavilo. No pousmál jsem se tomu. Jenže pak přišla tak trapná scéna následovaná ještě trapnější, že jsem myslel, že se zvednu, vypnu televizi a začnu řvát z okna „mám rád p**u“ ve stylu tamních tragédů. Jestli je tohle humorné, posuďte sami až ten film někdy zkouknete. A k tomu ta příšerná romantika a hudba.

Nejdřív jsem nechtěl psát nic. Pak mě napadlo, že napíšu, že je to film o ničem, ale ve všem se nakonec něco najde, tak zase píšu. Osamocený, stárnoucí Don. Je sám a v anonymním dopise zjistí, že má možná 19-ti letého syna. Už tohle mně přijde ujetý. Někdo mu anonymně napíše, že má syna. Docela laciné nastartování detektivního patvaru. Je to film bez nějaké té závratné myšlenky, strhujícího děje, rozuzlení a klasického konce. I když happy-endové setkání typu: „Ahoj synu, jak se máš, já jsem tvůj táta. Zajdem na na oběd?“, bych nechtěl. Takový nicneříkajcí konec jaký je tady mě nejdřív naštval, ale nakonec jak jinak to ukončit. Tohle bylo asi nejlepší. Místo toho všeho má film v sobě trochu té nenásilné emotivnosti. Co jiného také chtít. Snad jen scéna na hřbitově trochu vybočuje vstříc kritice, ale tak beru to. Film si zakládá na soucitu nad samotou hlavního hrdiny, což mu jde docela dobře. Na takové postavy se Murray velmi hodí, což všichni víme. Dokáže to dobře zahrát, což také víme. O to víc vás pak překvapí jeho vzácný úsměv a způsob jakým dokáže bavit, či vyvolat soucit. Stačí skutečně jen jeho pohled nebo maskovaně naléhavá otázka: „Máte psací stroj?“, „Máš nějaké děti?“ Žádné komediální vylomeniny, prostě jen pohled, jedno slovo. Když se člověk zamyslí a poddá se tomu, tak to je vlastě více smutné než vtipné, to je jasné. Navenek dělá, že ho myšlenka o vlastním synovi nevzrušuje, ale přitom vidíte tu vnitřní touhu ho okamžitě najít, skoncovat se samotou a mít alespoň trochu živou domácnost jako soused Winston. K hledání syna ho nakopne právě soused Winston - zábavný detektivní amatér se schopností rozpoznat červený inkoust na růžové obálce. Ten radí Donovi, co má dělat. Donův odpor a laxní přístup k věci je maskovaná touha po nalezení syna. Don navštěvuje své bývalé přítelkyně, které ho nezajímají tak jako stopy. Psací stroj, růžová barva, děti, fotky. Nakonec se u toho skutečně zabavíte, pár věci vám přijde naprosto divných (nahá Lolita-znám film Lolita, ale udělal by tohle někdo? Nevím:)..), pár scén snažících se až moc o vtipnost (telefonování dvou lidí mobilem v jedné místnosti). Je to taková detektivní pátračka, ve které se nedojde k uspokojivému výsledku. Jak pro hlavního hrdinu, co se týče životního údělu, tak i pro diváka, co se týče filmového zážitku. Podruhé to může být ale lepší.

Bad boys bad choice

Baye mám rád. Nemám rád Mizery. Dnes jsem se překonal a dokoukal je až do konce. Nedokážu si představit, že bych si někdy sedl a pustil si na odreagování zrovna Mizery. Když vezmete ostatní Bayovy filmy, odmyslíte si od těchto filmů nádhernou akci se zdařilými efekty, viz. Transformers a necháte jen ty přiblbé rozhovory a proslovy, které jsou všední náplní Bayových filmů, dostanete Mizery. Ukecaná, pokleslá zábava vnořená do chaotického, přiblblého, nudného, tragického scénáře. Vše je vedeno až s extrémně debilním vyzněním. Skoro jako kdyby to točil pro debily. Komedie nekomedie. Dějová linie není přímočará. Není to ani dějová linie. Je to okruh. Taková smyčka, zamotaný uzel. Ve filmu se vlastně nic nerozvine. A ani bych to u takové kraviny neočekával, ale ono se něco semele, zastřelí se pár lidí, přijedou na místo Smith a Lawrence a začnou na sebe hystericky štěkat, jací jsou vlastně oba debilové a to se pořád opakuje. Mám se u toho bavit dvě hodiny? Do toho ty příšerně nesympatický ženský a ještě zoufalá záměna identity. Když se zapojí štěkající ústřední mužská dvojice se štěkající ústření ženskou, je to na mě už příliš. A myslím, že příšerný dabing se na tak příšerný film hodí docela dobře. Nějaký děj je v pozadí tohoto nesmyslného tlachání dvou frajerských detektivů, které mě opravdu nebaví. Je jen škoda, že si to tu nemyslí více lidí. Holt každý má jiný filmový vkus. To už si raději zkouknu Smrtonosnou zbraň. Je to Bayův první film a zároveň nejhorší, o tom nemám pochyb a znova už ne.

Pěkné to je...

Ale že Sofii nechválím. Jen by mě zajímalo, kolik musel mafián Francis Ford Coppola udělat „nabídek, které nelze odmítnout“, aby ten film dostal alespoň toho oscara za scénář. Viděl jsem dost netuctových filmů, jejichž tempo vyprávění bylo třeba ještě pomalejší, stopáž byla delší, nebylo tam třeba ani moc hudby a ani se v takových filmech nemuselo moc mluvit. Nebyli tam třeba ani tak magičtí herci, ale přesto jsem viděl minimálně deset takových netuctových filmů, které běží často v noci na čt2, které můžu hodnotit minimálně dvakrát lepším hodnocením než budu hodnotit tohle. Nemůžu dobře hodnotit film, u kterého vycítím nudu hned jak film začne. U tohoto jsem měl to tušení po minutě sledování. Už po minutě! Většinou mám takové tušení po minutách pěti až deseti. A nebo už je to možná automatické očekávání. A je mně samotnému divné, proč se mně to zase nelíbilo, když většina to zase vychvaluje. Teda ne, že nelíbilo. Ono to snad i hezké je. Je tam pár jemně vtipných a inteligentně podaných nápadů, myšlenek, postojů, Murray zahrál stylově a přesvědčivě, ta Johansson je pěkná a hrát taky umí, takže jsem se na to koukal s chutí, ale prostě mě to vůbec nezaujalo. Možná napodruhé. Často se píše, že je to film „ze života“. Motiv dvou opuštěných a jakoby „ztracených“ lidí, kteří se sblíží ve velkoměstě plném kulturně odlišných lidí, ze života být může, proč taky ne, ale zdejší příběh, či jak to tady nazvat, rozhodně ze života není. To je umělý polodokumentární cestopis s netradičně pojatým vztahem dvou lidí, kteří na sebe mají neuvěřitelné štěstí a o kterých si můžete jen domýšlet, co je táhne tak blízko k sobě a zároveň je nechává v jejich vzájemné blízkosti tak chladnými. Film mně to totiž neřekl. Snad jedině generační rozdíl. Je to film na jeden životní motiv. Tady film. Aby mě to vzalo jako film ze života, tak by mě nesmělo napadnout, že to co vidím v televizi bylo vlastně natáčeno kamerou. A ten konec to taky pěkně zazdil. 30% a vyhrazuji si právo na případnou budoucí změnu hodnocení:)

Výborné

„Poručíku, vybombardujte ty stromy ve vzdálenosti 90 metrů. Ať mám kde dýchat.“ Myslel jsem, jak budu zase nadávat na tříhodinový Coppolův film, při jehož sledování se budu škubat nudou jako u jeho Kmotrů, zvláště u nepochopitelně přeceňované dvojky a dalšímu komerčnímu zblitku, jakožto trojky (nemohl jsem se ubránit, ale ve srovnání s tímhle jsem to zmínit musel), ale tohle je učiněná bomba a zrovna tady by se mohlo chválit daleko víc než tam. Nedokážu si asi představit, jak v tak náročných podmínkách musel vznikat tento velkofilm. A že někdy poznám dobrý a špatný film už po pěti minutách, tak tady to šlo opět lehce. První scéna s krásnou písní The end, která se mně ihned dostala pod kůži, a do toho záběr statické kamery na přelétávající vrtulníky a na džungli, která je následně sežehnuta napalmem. Film se od začátku soustředí na budování takového tajemna kolem postavy plukovníka Kurtze, což tak trochu táhne celý film a vyvolává zvědavost. Dále ta hudba a spousta úžasných scén, skvěle kamerově zabrané letecké formace vrtulníků s klasickou hudbou, spousta vojenské techniky, nákladných výbuchů, nepochopitelného zabíjení a nepochopitelných rozkazů, při nichž zůstává rozum stát. Vše vypadá věrohodně v neuvěřitelné míře, létající vrtulníky, všude vojáci, kouř, mlha, světlice, oheň, Vietnamci, mrtví lidé, zohavená těla, hrůzu nahánějící pohled na stíhačku zapíchnutou v říčním bahně, která se vynoří z mlhy za zvuku mrazivé melodie, hořící vrtulník a vojáci vrhající se do řeky, chtějíc uniknout tamnímu peklu, atd. Ale opravdu to není jen o zabíjení, na to se soustředil spíše film Údolí stínů. Film není zapíchnutý v jednom bodě, ale spolu s posádkou lodi, která pluje proti proudu řeky do džungle za záhadným plukovníkem Kurtzem, se vyvíjí a postupuje. A táhne diváka s sebou, což je důležité. Je to takové válečné road movie po řece. Nejpamátnější tady byl rozhodně mladej Fishburne u kulometu.

Kdysi před lety jsem viděl v kině trailer na tento film a byl jsem z těch výjevů, které se tam objevovaly dost vystrašenej. Dost hodně. A jak tak čtu, tak nejsem sám. Vlastně jsem ty výjevy měl v hlavě skoro pořád, což něco značí. Jenže film byl v kině označen originálním názvem The Exorcism of Emily Rose a já ten název nějak zapomněl a nevěděl jsem, pod čím ten film hledat. Pořád jsem hledal nějaký film exorcismus, a tak. Až nedávno jsem ten film objevil pod hezkým českým názvem V moci ďábla. Co k tomu říct. A kouknul jsem se na to. Je to v podstatě hrozná kravina. Vlastně celý příběh se odvypráví před soudem, což je na povrch zajímavé, ale prostě tohle tady nědělá to, čím ten film je. A to je dost strašidelná podívaná, na jejíž jednotlivé scény budete možná dlouho vzpomínat. No když si odmyslím to, že nějakou holku posedlo nějakejch šest čertů najednou, a nechám tam jen ty nervydrásající scény, tak to nemůžu úplně zavrhnout. Mezi nejpamátnější patří scény, kdy se ten kluk probudí v pokoji, zjistí že Emily neleží v posteli a pak ji spatří na podlaze v křeči v takové hnusné poloze. Pak scéna kdy utíká venku v dešti a má jakési dost nepříjemné halucinace. No a spousta dalších. Tohle na mě zapůsobilo a za to tady půjdou ta procenta. Jinak jak říkám, nevěřím na žádné ďábly a čertíky lucifery, kteří do někoho vstoupí, ale tak budu to brát s rezervou. Jako film. Herecký výkon představitelky Emily byl podle mě víc než dobrý a film můžu doporučit. S odstupem času musím přidat nahodnocení a mám chuť na další zhlédnutí. Je to fakt děsivý film s hroznou atmosférou.

Americký gangster je kvalitní film. Hodně kvalitní film. Tak kvalitní, že jsem zkoukl jak původní verzi uvedenou v kinech, tak i prodlouženou verzi dostupnou na dvd, což se mně u takových mafiánských filmů často nestává. Tenhle film je přitažlivý díky svému realistickému přístupu a dobře nastavenou atmosférou. Tohle vše odvádí daleko více práce než herecké výkony dvou hlavních herců. Naposled jsem viděl tuhle směs věrohodnosti a atmosféry u Fincherova Zodiaca. Film úžasně srozumitelně přibližuje drogovou mašinérii se vším všudy. Nestalo se, že bych ve filmu nevěděl, o co zrovna běží, čí jsou jaké peníze a kdo má jaké vztahy s kým. Sledujeme vše od nákupu, přes dopravu, prodej, uplácení, krytí. To je mafiánská část, která ovšem klasicky prorůstá i do části policejní, s kterou žije v jakési finanční symbióze. Na této straně je polda, který se svou poctivostí v jinak zkorumpovaném policejním kolektivu málem daleko nedošel, ale nakonec vše skončilo klasickým rozuzlením, takže to dopadlo dobře. Co psát víc. Je prostě zajímavé sledovat oba dva hlavní hráče v průběhu jednoho filmu a tento film překonává celou řadu vychvalovaných mafiánských filmů označovaných nicneříkajícím slovem „klasika“. Určitě to stojí za vidění.

Tenhle film mě vůbec nebral. Když to srovnám s Od soumraku do úsvitu, tak to se ani srovnat nedá. Bude to slabým scénářem se vším všudy a hodně přiblblým koncem. Vím moc dobře, že všechny ty přestřelky v tomhle filmu je třeba brát s rezervou a že je to točené s takovou tou nadsázkou, ale je to špatné. Film se vleče, pár přestřelek, které se snaží poprat s jinak nudnou výplní, a z nichž většina je skutečně slabých, dialogy o ničem a jeden přijatelnej vtípek od Tarantina. K tomu ještě dost nechytlavá hudba. Zkrátka bych to podruhé vidět nemusel. Ale na těch 40 to ještě dosáhne.

hezký průměr

Je to dost pěkný film, který má své kouzlo a náboj, ale stejně tak má své nedostatky. Herecký výkon Colina Farrela byl přinejmenším nevěrohodný a je to asi jediný herec, na jehož místě bych si dokázal představit kohokoliv jiného. Filmová řeč Terrence Malicka mohla být také sdílnější a mohla dát větší prostor k vysvětlení pocitů a chování hlavních postav, protože já tady dost věcem neporozuměl a docela mě to štve. Stále jsem s hodnocením kolísal kolem padesáti a sedmdesáti procenty, ale po příjezdu do Anglie a ukončení filmu to vidím na průměr. Ale překvapivě jsem se u tak dlouhého filmu nenudil, což je docela zázrak. Možná za tím stál zajímavý herecký projev té pěkné herečky, která hrála indiánku. Určitě to stojí za zkouknutí. Já sám se na to v budoucnu ještě asi podívám.

Já měl v paměti takový dojem, že trojka je nejlepší díl z celé série. A nedávno jsem zjistil, že on je každý díl vlastně úplně stejný a můj dojem byl falešný. Tohoto dojmu jsem nabyl někdy před čtyřmi lety a tehdy jsem si možná pochvaloval jak je to supeer, ale dnes mám problém tyto díly vůbec dokoukat a klidně si odejdu od televize během reklam a vůbec nespěchám zpět, aby mně třeba kousíček filmu neunikl. Scény, které jsem dříve považoval za zábavé a geniální-viz. Hitlerovo podpis, mně teď přijdou docela obyčejné. Sice docela dobré, ale zase moc vzácné! Stejný děj, stále málo vtipu, stejná akce, stejná nuda, spoustu chyb, náhod, nelogiky, rodinná, tak trochu pitomoučká adventura zakládající postavu pouštního Jamese Bonda, z které se stane úspěšný film snad jen proto, že se v titulcích objeví jména Spielberg, Lucas a Williams. Jinak si to vysvětlit nedokážu. Spielberg má své mimozemšťany, Schindlera a další kvanta kvalitních velkofilmů, Lucas má Star wars, Williams má hudbu k Supermanovi. (Hudba k Indymu se mně vůbec nelíbí.) Spojili se sice filmoví géniové, ale výsledkem je nepochopitelně přeceňovaná a hodně průměrná trilogie, ke které má na osvěžení přibýt další díl. Uvidíme, jakou komedii z toho udělají a jakou srandu si ze sebe bude Ford dělat na účet svého věku v jednotlivých scénách. Takhle si alespoň přijde na své i starší publikum, které už si připadá ve svém věku vyčerpaně. Což má svá pozitiva. Populace stárne a tržby budou od všech. Stejně jako dobrý tah s Indyho otcem, i když opět marný. Holky na Shiu, chlapi na Blanchett, 4% na oba a pamětníci a gerontofilové na Forda:) (tohle neberte vážně) Já mám raději Spielbergovy filmy, které nejsou zaměřené na taková rodinná kvanta. Ale i takové filmy jsou třeba a třeba se to nakonec povede tak, že pak přehlídnu ten masově určený záběr.

Chudák sněhulák

Po velmi vtipném pixarovském animáči Pro ptáčky je tohle asi Pixarovo nejlepší krátkometrážní animáč, který jsem měl možnost vidět. Sledovat sněhuláka, který se při pohledu na ostatní prosluněné suvenýry a na Miamskou kočku u bazénu snaží dostat rozmanitými způsoby ze svého mrazivého prostředí ve svém suvenýru, je prostě moc zábavné a silně originální. O hudbě tu ani psát nebudu, to je pohodovka, která v kontrastu se sněhulákovýma útrapama dělá svoje. Můžete to vidět na youtubu pod názvem Knick Knack (Samozřejmě je tam spousta verzí s různými hudebními variacemi, takže pak nehodnoťte nějakou předělávku.), nebo je to na bonusovém dvd k filmu Hledá se Nemo.

Nakonec opět pěkný, snesitelný průměr. A i to je dost štědré hodnocení. Myslel jsem, že mě druhý díl s Jonesem vezme daleko víc, ale skutečně na něm není nic výjimečného. Rozhodně bych první dva díly nemusel vidět častěji než jednou za dva roky. Mám takovou silnou vzpomínku na třetí díl a zároveň dojem, který mně říká, že trojka je ze série zatím nejlepší. Tam půjdu s hodnocením možná rapidně nahoru.

Zabít nudu se v tomhle filmu nepodaří tak snadno jako zabití Jesseho Jamese. Zabití Jesseho Jamese je další 160 minutový film u kterého se nuda předpokládá, u kterého se dostaví a bohužel je také jeho hlavní náplní. Délka je tady opravdu nesnesitelná a ubíjí vás nudou! Představa dalšího zhlédnutí mně nedělá moc dobře. Pokud vás ovšem baví poslouchat nepříliš zajímavé rozhovory hlavních postav, jak řeší osudy dalších postav, máte schopnost neztratit se v tom množství jmen, máte sílu vydržet to a soustředit se až do konce, pak se možná budete bavit, ale já si to vaše zabavení představit nedokážu. Já to vzdal pár minut po scéně s přepadením vlaku. Neříkejte mně, že jste hltali každou minutu filmu, který je naprosto bez nápadu. Jen strnulé odvyprávění jakési verze o smrti jekéhosi bandity. Není to žádný dechberoucí film plný nezapomenutelných momentů, na to jsou tu daleko lepší a zkušenější scénáristi a režiséři, kteří natočili daleko lepší filmy z podobného žánru. Je to obyčejný filmový pokus zfilmování staré zaprášené legendy, který se spoléhá na co nejlepší herecké výkony. Co není hrozné je vzácně používaná hudba, ale když píšu, že to není hrozné, neznamená to, že to je skvělé. Tak trochu skvělý je pro mě pouze výkon Caseyho Afflecka, který byl záslouženě nominován na Oscara. Nic víc na tomhle filmu není.