nicneznam

Téměř stejný průměr jako díly předešlé. Indy 4 jde s dobou a doplňují ho moderní triky a velkolepé scény, ale tomuto filmu naprosto chybí vtip a spousta dalších věcí. Příběh vůbec netáhne, akce úplně selhala. Doufal jsem v nějaké vyšperkované honičky v džungli, hláškujícího Forda, který prostě stále má na to hrát takové role, ale tady opravdu nic není. Sám jsem se divil, protože jsem čekal, že to bude opravdu velkolepé pokračování, jelikož na filmu dělali staří mistři a tato postava je zřejmě jejich srdeční záležitostí. Fanoušci byli asi nejdřív nadšení, když si Indy nasadil svůj klobouk a zazněla slavná melodie, ale nadšení muselo opadnout s blížícím se koncem a pomalu ale jistě ho vystřídalo zklamání. Zbytečné pokračování to není, ale skvělý film také ne. Já zklamaný nejsem, ale čekal jsem, že bude Indy v modernějším filmu za něco stát. Jasných 40%.

Z Polska přišly prachy, zajelo se do hutí s amatérským štábem neschopným zkontrolovat si, jestli jim tam někde v záběru nečumí druhá kamera a začalo se točit s herci, kteří občas zapomínají, že uřvaný divadelní projev do filmu nepatří, protože citlivé mikrofony se k nám už také dostaly a v kině je narozdíl od divadla slyší diváci i v poslední řadě. Někoho ten film strhne. Vidím, že zatím dost lidí a nemůžu mít samozřejmě nic proti. Tady připouštím, že může být chyba ve mně, ale pokud je tohle mistrovské strhující dílo a já viděl nejlepší český film posledních let, tak v tom případě to jednoduše nedokážu ocenit. Pro mě je tato monstrózní reklama na dejvické divadlo a Samotáře pouhou kapkou vody, která zadusila další vzácnou jiskru mé naděje na to, že uvidím nezapomenutelný český film. Celé to šlo zkrátka mimo mě, a to dost velkým obloukem. Dokonce i veškeré filozofické myšlenky, od kterých jsem také něco očekával. Pořád jsem čekal, že se rozjede drama při kterém skutečně něco pocítím, ale dočkal jsem se jen několika hlášek v Trojanově podání. Tohle skloubení divadla a filmu na mě nezafungovalo. A vůbec, já bych to nechal na papíře. Nevím, co přesně má filmová nebo divadelní podoba tohoto díla říct, ale mně neřekla zhola nic. Často se odlišné interpretace srovnávají s knihou, ale tady snad nikdo nečetl? Tak až to někdo přečte, srovnávejte, jestli může dramatický přepis podat tak zřejmě myšlenkově složitou knihu. A jestli to pak dokáže divadelní hra zasazená do filmu. A jestli ten film pak vůbec za něco může stát. Mě o již zmíněných věcech nepřesvědčil a podle mě za moc nestojí. Několik konfliktů mezi herci, kteří se ve svých rolích opravdu vyžili, ale je to baví a živí je to. A když jim to jde, tak si to i hrajou opakovaně. Mě tohle ale nebavilo, nebo bych měl říct spíše nezaujalo, protože na některé filmy se nedívá jen pro zábavu, a proto si opakované zhlédnutí také odpustím, předpokládám. A snad Wojtyla to naznačované plivnutí Trojanovi odpustí a nedostane se do pekla. A poláci taky. Tato mimojevištní scéna zafungovala celkem vtipně. Za tyto klady hezkou pětinu z celku a vy ostatní se mnou nenechte odradit a nechte se vtáhnout do chladných hutí a snad i zajímavých hereckých projevů.

úchvatné:)

Wall-I je pro mě skvělým příkladem toho, jak v Pixaru dokážou pokročit a nepřešlapovat na místě. Nezůstávají u produkce nekonečného množství pokračování tak jako producenti Shreků a Madagaskarů, kteří se z počáteční popularity snaží vyždímat, co to dá, a tak máme během chvíle na krku hned tři, často nepovedená pokračování, ale své výtvory si šetří. Dalo by se říct, že v případě jiných studií je to takovým mrháním budoucího potencionálu takto vytvořených postav a nenasytností tvůrců. Ne, že by u Pixaru neměli a nebudou pokračování, ale asi dobře ví, že se nemá cenu opakovat, když jsou stále nové nápady a má se co říct. Rozhodně jsem raději za tohle, než abych namísto roztomilého Wall-iho sledoval Auta 2, Příšerky 3 a Ratatouille se vrací. Na oživování všech starých hrdinů se čas jistě najde, ale později. Něco jako Wall-I tu ještě nebylo a pixar opět triumfuje s novým neokoukaným trumfem. Ostatní studia mohou pixaru jen závidět jeho nápady. Wall-I se na první pohled jeví jako tuctový animák, který se jen zařadí po bok sedmdesáti až osmdesáti procentních pixarovek typu Hledá se Nemo, Auta a Ratatouille. A zatím se mně tak skutečně jeví. Není to žádná špička, která by uchvátila svým příběhěm a posláním, které je jedním zmnoha, ale pixar dává filmu opět sílu v detailech. Já Wall-Iho nekorunuju jako krále animáků, ale stále je to jedinečná podívaná plná úchvatných scén, která se určitě neztratí v hordě nových ukecaných a vlezlých zvířecích animáků. Když mluvím o úchvatné scéně, let Wall-iho vesmírem s pomocí hasičského přístroje je prostě nádherný. U tvorby Wall-iho se tvůrci zachovali odvážně a dost riskovali přízeň diváků. Téměř se nemluví, ale zbylé prostředky stejně dokážou jemně probudit emoce - film, který si Wall-I pouští u sebe doma a který ho inspiruje, hudba a další. Nechybí mu ani vtipnost - návštěvník u bazénu se vtipně vypořádá s otravným robotem a samozřejmě nechybí tradiční filmové odkazy. Teď, když mám za sebou Odysseu, samozřejmě vím, k čemu si zařadit Straussovu hudbu, která prostě zafungovala i tady. Někdo se zasměje, někdo si připomene silné zážitky z Kubrickova nesmrtelného díla. Zkrátka já na špekouna zvedajícího se z podlahy za zvuku Strausse, jdoucího bojovat s neposlušnou AI, jen tak nezapomenu. Stejně tak na neživé robůtky, kterým dal scénárista city, které se podle něj v budoucnosti budou vytrácet mezi živými lidmi. Tak zkuste třeba pro začátek třídit odpad, ať má v budoucnu Wall-I méně práce. Zkusím to s 80%.

Myslím, že je to důstojný film, který se nemusí za nic stydět. Písně jsou přezpívány na vysoké úrovni od všech herců, což mě překvapilo, oblíbenou a dobře vypadající Meryl Streep si užijeme v dost odlehčené roli a skladby abby, které jsem nikdy cíleně nevyhledával, se sem velmi dobře hodí a příjemně se poslouchají. Určitě jim tento pohodový muzikál pojistil tu jejich nesmrtelnost na další desetiletí a já bych se na to mohl podívat ještě nejméně jednou. I zápletka zde má svojí úroveň a Brosnan si možná konečně našel stálou bondgirl. Jen se mně tam někdy nehodily ty davovější taneční scény, ale budiž. No a jak to tak bývá, ten film mě začal hrozně srát. Nevím v jakém jsem se na to kdysi koukal opojení, ale musím zase jednou dolů.

Austrálie selhala ve všech ohledech a čím déle bych se rozmýšlel, jaké dát hodnocení, tím níže bych se dostával. Proto to hned zastavím na čtyřiceti. Řeknu vám, že už teď pomalu nevím, co nám to ten Luhrmann těch 160 minut vlastně servíroval, ale tak nepovedenou záležitost jen tak neuvidíte. Hlavní kámen úrazu spočívá v provedení vztahu mezi Jackmanem a Kidmanovou. Jestli na tomhle připadá někomu něco romantického, tak asi moc vykreslených vztahů ve filmu neviděl. Vývoj jejich sblížení je naprosto nezvládnutý a nevěrohodný. Nějaké jiskření nebo něco, to vůbec nehledejte. Vše se vyvíjí jaksi skokově a platí to pro celý film. Dále jsem čekal, že hlavní slovo bude mít honba dobytka celou austrálií, která bude ve filmu ústředním motivem a pojivem všeho. Něco, při čem se budou vykreslovat jednotlivé charaktery, ale Baz se toho rychle zbaví a začne už ani nevím s čím, jako by otočil list scénáře a jel další kapitolu. Celé je to bez hlavy a paty, emocí a působí to nesourodě. Špatně se to charakterizuje, ale uvidíte až to uvidíte. Někteří. Po hereckých stránkách je to taktéž zklamání. Ti co pečlivě sledují Kidmanové výkony mi dají za pravdu. Luhrmann se navíc ani nesnaží udržet nějakou tu přírodní divokost a servíruje nám záběry, z nichž některé vypadají jak kdyby je komplet vycmrndnul počítač. Další kvantum procent dolů. Kamera nic, hudba nic. Další facka. Černo humorná scéna s digitálním klokanem působí v takovém filmu jako pěst na oko. Stejně tak číslicové stádo krav zastavované malým klučinou, který snad převzal manýry od Nea. Nehledě na starého šamana-oštěpaře, který je tam ani nevím proč. Jestli ale tohle celé měla být reklama na Austrálii pro zvýšení turistického ruchu, tak krokodýl Dundee zapůsobil víc. Poslední kapka, která měla zlepšit můj dojem, měl být útok Japonců na Darwin, ale to bylo natočeno jen tak informativně. O nějaké působivé a památně scéně nemůže být řeč. Pokud by někdo čekal alespoň trochu srovnatelný útok s Bayovým Harborem, může rychle zapomenout. Takže jít do kina nebo ne? Kdybych to byl věděl, tak bych na tohle nechodil.

Druhý pokus o úplné zhlédnutí Ukradených vánoc. Mé znechucení po pokusu prvním, který byl po deseti minutách zmařen nudou, je nyní utvrzeno po zhlédnutí úplném. Podle průměrného hodnocení mistrovské dílo, podle mě animák, který bych dal do lajny jedině s mizernou Karcoolkou a i z té má člověk po skončení lepší pocit, než z této prázdné hudební loutkoviny bez emocí a kloudného chytlavého příběhu. Únos satana kalouse a zpěvy krvelačných potvůrek nejrůznějších tvarů mě tady fakt neodrovnají. Políbení dvou loutek při měsíčku pro mě bylo vysvobozením, na jehož čekání bylo i těch 70 minut příliš. Vystříhat přebytečné muzicírování, které neúnosně nastavuje tento filmařský pokus na úkor snesitelnosti, lépe zamaskovat neschopnost a očividně zoufalou snahu tvůrců s přístupem typu "něco prostě natočíme, napíšem pod to Burton a ono se to chytne" a je z toho slušnej krátkometrážní animák za 50%. Takhle je to za 30% a daleko víc nadějí dávám Mrtvé nevěstě.

Speed racer zase posunul hranice filmového zážitku. Bratři Wachowští ukázali, že ještě mají co nabídnout a zároveň plně využili potenciál barevného filmu a barevné televize. Kdybych napsal názor po prvním zhlédnutí, moc chvály by se v něm nenašlo. Mé hodnocení bylo slabých 30%. Film jsem si s odstupem času pustil podruhé a teď jsem rád, že jsem se tehdy udržel a žádný názor neodeslal. Až teď jsem si film z nějakého neznámého důvodu dokázal vychutnat v každém detailu a dokonce bych si snad i přál, aby bylo natočeno nějaké pokračování a mohl jsem si ten barevný adrenalinový svět vychutnat třeba i v kině. Takto stylizovaný a do jisté míry revoluční film je skutečně jedinečný a je to jedna z hlavních věcí, na které film staví, ale já proti tomu nic nemám. Podle mě to tady funguje maximálně. Neonově svítící tratě a po nich dunivě se prohánějící naleštěná auta, pro která neplatí zákony fyziky a my si tak můžem vychutnat zase něco nového. Jak už mnozí ví, Wachowští zde často kombinujou v jednom záběru několik dějových složek a klasické postupy nechávají být, čímž diváka můžou zahltit a dezorientovat. Takový film si pak při sledování vyžaduje buď velkou pozornost, nebo právě opakované zhlédnutí, kterým nic nezkazíte. Ve filmu se místy skáče v čase podobně jako skáčou samotná auta a někdy se časově odlišná událost přilepí k té právě probíhající a my pak máme například možnost sledovat emotivní zakonční závodu, ve kterém Speed racer nechává "vyhrát" svého staršího bratra. Když jsem u Rexe, jeho osud by si zasloužil skutečně silné pokračování a tento film si zaslouží silnou pozornost. 70% je můj celkový dojem. Co se týče akce, která je myslím jednou z hlavních domén těchto sourozenců, mohli to ještě více roztočit, ale i tak jsem spokojen.

Tento jihokorejský film překonal veškeré válečné filmy, které jsem mohl doposud vidět a svou syrovostí, drsností a efektama daleko přesáhl i Ryana a podobné. Nezůstal pozadu ani co se týče herců. Začátek filmu a odvod bratrů do nečekaně vyvolené války severní koreou je velmi silným zážitkem a film laťku nastavenou na začátku udržuje téměř až do konce. Vše se navíc neutápí v nějakém patosu a v bitvách film nesklouzává k prvoplánově ukazovaným vyhřezlým vnitřnostem a řvoucích vojáků, což je hlavní a často jedinou atrakcí většiny jiných filmů, které se jakoby chlubí jak věrohodně a drsně to umí, ale může se na to i jinak, což nám ukazují Pouta války. Zde je opravdu cítit jiný druh filmařiny. To co vám hollywoodská produkce ve válečných filmech nacpe až pod nos se tady odehraje téměř mimo záběr kamery a o to je vše působivější a jako celek to zanechá výraznější stopu. Jinde vám každého vojáká usmrceného průstřelem hlavy pěkně vycentrují do záběru a ještě to zpomalí a pozastaví se u jeho padajícího těla, u tohoto filmu se takových věcí vůbec nedočkáte. A když ano, ztratí se to v odlišnosti, s kterou je ten film snímán a prezentován. Všude létá hlína, vojácí se kryjí a padají a způsob jejich smrti vidíte třeba jen v sekundovém prostřihu. Hlavní hrdinové jsou skutečně uprosřed války, až si říkáte, že v takovém chaosu ani nemůže být místo pro kameramana a jeho snahu vše zachytit. Co stojí za zváštní zmínku je teda právě kamera. To je skutečně skvěle zvládnutá práce. Tak rozklepaná v bitvách, a tak nerušící a zaručující stálý přehled o dění, to se nevidí často. Konec už mně příliš nesedl, ale mé hodnocení se z váhání mezi 80% a 90% usídlilo na vyšším stupni.

Nepopsatelně zvláštní

Když po dvou hodinách přemýšlení nechám stranou to, že nevím, jak si ten film vysvětlit, a ponechám si jen celkový dojem z filmu, tak zůstane jen velké nadšení. V poslední době na mě žádný film tak zvláštně nezapůsobil a já nevím, jestli přehnaně chválit, zůstat neutrální a nebo snad i trochu kritizovat, ale mám pocit, že s mojí neznalostí Clarkeových sc-fi a myšlenek rozpracovaných podrobněji v knize si moc dovolovat nemůžu. Chápu kritické názory, ale nenechte se v žádném případě odradit zhlédnutím tohoto díla. Nějak to na vás určitě zapůsobí. Je to film, který se naprosto vymyká tomu, co nyní „frčí“, a i přes veškerou kritiku na něj nikdo za těch několik desetiletí nezapomněl a nezapomene. Jedno je jasné, já mám z filmu čistě pozitivní dojem. Ta atmosféra rozsáhlého a temného vesmíru s tiše plující lodí k nejasnému cíli je nepopsatelná. Začátek filmu a Straussova hudba, úsvit lidstva a opice vyhazující kost, která se stříhem promění v kosmické plavidlo putující vesmírným tichem. Vše v oscarových efektech. To jsou stěžejní a nezapomenutelné okamžiky, které musím ocenit. A konec, pro který vysvětlení skutečně nemám, je nejasným a přesto krásným ukončením filmu. Rok 68 byl úrodný - Planeta opic a tohle.

Dobře natočené vězeňské drama, které si pozornost diváků libujících si ve vězeňských filmech plných špatných dozorců a nekalých praktik zaslouží. Předpokládal jsem, že mě film zklame a nevěřil jsem mu, ale nezklamal mě. Je hezké, že už si film našel své uctívače, ale já si nemůžu pomoct. Je to průměr, který zachraňují nadprůměrně hrající herci. Pak je to uvěřitelnost filmu, která sice opět zasahuje za hranici, ale naštěstí nezachází tak daleko, aby mě to štvalo. Z vězení se dělá často instituce, která je úplně odříznutá od světa a ve které si dozorci můžou zabíjet jak chtějí, ale už to filmu z dnešní doby moc neprospívá. Těžko pak můžu hodnotit vyšším procentem film, kterému to dění nevěřím, nepočítaje to, že je to snad v každém béčkovém filmu či seriálu z vězení stejné. Už jen z tohoto důvodu, ale i z těch dalších, jakým je celkový dojem, dávám mnou nepředpokládaných a vysokých 60%.

Toto je opravdu krutě nepovedený film a za co si zasluhuje takovou oblíbenost je pro mě opět nevysvětlitelnou záhadou. Hancock má nedostatky úplně ve všem a z každé další minuty filmu jsem měl horší pocit, takže i mé průběžné hodnocení se z prvominutově odhadnutých 40% sneslo na finálních 20%. Mizerné triky, mizerná akce, šeredně slabý scénář, kamera a dokonce i hudba. Pochválit něco podstatného tu nelze. Vtipné tu bylo jen mlácení té ženy kuchyňským náčiním. Takže i v nějaké vtipnosti film maximálně selhal. Frajer Will Smith už podruhé za krátkou dobu vlezl do neuvěřitelné slátaniny a opět to má větší úspěch než tomu filmu sluší. Takže Hanckock 2,3,4 a prequel se může začít připravovat. Jinak si můžete všimnout inspirace supermanovským hudebním motivem ve scéně s bankovními lupiči, takže snad nám ve dvojce Hancock nezmění oblek. Tady by to ale nikomu nevadilo. Dokud tam bude slyšet sprosté slovo, někdo někomu strčí hlavu do prd*le, bude to mít své obdivovatele. Mimochodem kdyby to neukázali a nechali tuhle scénu tak jako v traileru, čili jen záběr na zděšené vězně, mělo by to daleko větší vtipnost a úroveň, než takhle. Takových připomínek bych k tomu mohl psát stránky. Je to prostě slabota. Mimochodem, co může takový Hancock nového nabídnout ve světě filmu? Jen dalšího superhrdinu kopírujícího ty ostatní. Nic víc. Maximálně tak přidá netradiční problémy s chlastem. Zlatý Iron man. A i to je co říct.

Výborný film. Scorsese vám podává nadmíru zábavnou podívanou s přemírou brutality a hudbou, která je mně blízká. Ten film má snad vše, co se na filmech dá chválit. Když se nad tím filmem člověk trochu zamyslí, tak si řekne, že režisér zase točil to, co už jsme od něj viděli. Mafiány už natočil, tady jsou ti samí. Brutalitu Joea Pesciho, který ubodá člověka propiskou za křivé slovo už jsem u něj viděl snad dvakrát. Máme tu jen vyprávění z jiného prostředí. Scorseseho zachraňuje to, že to dělá čím dál tím lépe. Asi z důvodu nespokojenosti s tím předešlým a chutí udělat to lépe. Tuto sondu s tučnými hereckými návnadami mu zde sežeru s větší chutí než Mafiány. Jinak proti filmové brutalitě zas tak moc nemám, ale u Scorseseho filmů mě prostě vždy zarazí, jak to podá a nechápu to. Zmapování mašinérie pouštního Las Vegas je samozřejmě poutavé. Nepřekvapující, ale poutavé. Film se snaží držet dynamiku, energickou kameru a snad se tam ani neobjeví nudná pasáž. Na hodinky se v průběhu filmu ale podíváte stejně. Film má 170 minut, u kterých vás trable skupiny mafiánských postav a rozepří určitě neudrží napjaté až do samotného konce, od kterého jsem mimochodem čekal něco „víc“ a matení diváka na začátku je naprosto amatérské. Z tohohle mám rozporuplné pocity, takže čisté nadšení rozhodně nepřevládlo, ale spokojenost je. A to bude u takového filmu vždy. Někdo to pochválí, někdo ne. Já bych si zatím nechal raději rezervu a nepřecházel do příliš kladných čísel. Čas ukáže. 70%.

Wanted je šmrncovka, u které se dá spokojeně strávit nějaký ten večer, ale nepočítejte s tím, že budete nějak extra ohromeni a budete užasle zírat na obrazovku. Wanted je v podstatě obyčejný film kopírující známá schémata, ovšem s detailně zpracovanými a trikově plně zvládnutými akčními scénami, které se i přes naprostou nereálnost zalíbí a spolu s humorným nádechem vám poskytnou netuctový a uspokojivý zážitek. V tom filmu je spousta nápadů a neobyčejné filmařské hravosti, kterou člověk tolik postrádá v jiných akčních peckách béčkovějšího ražení, které by si takovou vzácnost zasloužily a kterým chybí. Příkladů by bylo více než dost. Pro mnoho lidí bude Wanted pecka, ale s ohledem na ostatní stránky filmu si netroufnu střílet procenta od boku jen za líbivou akci a střelím to od hlavy za celek. Pro takový film je padesátka vstřícné hodnocení a užijte si to, pokud vám zrovna nevadí zpomalované prostřelování mozkoven.

Čisté znechucení

Piere, nenadávej:) Od filmu s názvem Útěk do divočiny jsem čekal, že se alespoň podívám, jak v té divočině samozvaný Supertramp přežíval, ale tohle bylo přes všechny míry. Chtěl jsem vidět drsnost a úplný návrat do přírody. To jak mně film prezentoval hlavního hrdinu, o kterém skutečně nevím nic bližšího, bylo směšné. Zpomalené, vlezle líbivé záběry na hlavního hrdinu s přírodou v pozadí, ozvučené přesně tou samou hudbou s vždy sednoucím textem. Dojmutý supertramp hledíc do dále. Celý film jsem ho viděl jen stopovat u silnice, ležet v nákladním vlaku nebo jet v autě, či obtěžovat nějaké lidi se svým neustálým opakováním toho, že půjde na Aljašku. Když už naběhla další filmová kapitola, která se zřídka kdy odehrávala v pustině, Supertramp s puškou v ruce bez problému střelí mrštnou veverku, na nákupním vozíku si po poušti veze kajak k řece Colorado, aby si zvedl adrenalin, také potká hodného medvěda a pak řve, že má hlad a střílí do vzduchu. Rybařit jsem ho neviděl ani jednou. Mimochodem rozdělení na kapitoly je u takového filmu také něco. Kapitola 1. Rodina, 2. Moudrost, 3. Dospělost, 4. Scénáristický průser, 5. Selháni režie. Záběry z National Geographic (nechybí ani velryby), občas nahá ženská, aby byla zachována nepřístupnost a tím lepší reklama a úmorná nuda, kterou už s tímto filmem znova nepodstoupím. 140 minut diskuzí a filozofování o tom, jak se lidi chovají špatně a jak falešní jsou trampovo rodiče. Scéna se čtvrťákem a starcem je ukázkou toho, kam až je tento film schopen zajít. V takovém filmu nesmí chybět rozhovor s jablkem a samozřejmě si hlavní hrdina nedělá starost o omrzliny a ani o přístřešek, který mu zajistil autobus s centrálním vytápěním. V divočině se přece hodí. No ten film prostě nešel natočit jinak. Ani zkrácení filmu by nepomohlo. Tohle je maximálně tak látka, která měla zůstat rozepsána na papíře knihy, ne na 140ti minutový film o člověkovi, který si prostě řekl, že se na všechny a na všechno vykašle a zajede si na dovolenou do neúrodné zmrzlé Aljašky vyhladovět. Prostě další natočenej rádoby syrovej a převratnej film s úžasně silnou myšlenkou o lidské volnosti a touze. Takových filmů je a ještě bude, tak si šetřete chválu na něco lepšího, abyste pak nemuseli snižovat hodnocení. Film doporučuju každému, kdo si umí udělat svůj názor a nepapouškuje pasáže: jo, je tam hezká příroda a hudba to skvěle doplňuje, takže nemůžu jinak než 100%. Já nemůžu jinak než 30%. (Je mi blbý dát méně) Můžeš nadávat.

Celkem hezké

Ale jo. Špatné to samozřejmě není, hudba se dá poslouchat, ovšem jako film, který bych zbožnoval pro jeho jednoduchost, a tak dále, to vůbec ne. Někdy si takové filmy najdou cestu k širšímu publiku a je to dobře, ale to nadšení je třeba brát s mírou. U tohoto filmu se chválí lidskost, upřímnost, milost, hudba, právě ta jednoduchost, že je to ze života a kdo ví, co ještě. Proč ne. Takových filmů se ale najdou kvanta a s takovou bychom za chvíli byli unešeni z dvouhodinového filmu, ve kterém chlápek nakupuje vánoční dárky ve velkoměstě a do toho si dojemně povídá se psem. Málokdy jsou filmy typu Once natočené tak, že na člověka zapůsobí jako film „ze života“. Tohle na mě ale tak zapůsobilo, což je milé. Jestli má někdo takové filmy rád a cení si jich, tak proč si je nepochválit. Motiv lásky vžycky zafunguje na spoustu lidí a dobře zamaskuje takovou tu triviálnost, která nezasluhuje větší obdiv než sama vyvolává. Jestli ale někdo chválí film jen proto, že se mu líbí hudba, tak ať pochválí jen soundtrack. Ne na každého tento typ filmů zapůsobí stejně a já si tohoto filmu cením v ostré konkurenci ostatních filmů dobrými padesáti procenty, což je až dost. Překvapivé je, že Once dokáže i trochu dojmout, takže i to počítám k dobru, jinak by bylo hůř.

Když jsem tehdy viděl ukázky z filmu, čekal jsem docela zajímavou podívanou. Přece jen pohled na chlápka lehajícího si pod zahradní sekačku na člověka zapůsobí. Ve spojení se jménem režiséra si dá člověk znalý jeho filmů vše dohromady a těší se. S prvními ohlasy na film mé očekávání trochu vyprchalo. Teď můžu říct, že Stalo se stálo za vidění. Není to nic, co by vás úplně dostalo, ale Shyamalan potvrzuje, že to má stále v ruce a diváka u filmu udrží až do konce, což je základ. Přidá k tomu notnou dávku neustálé nejistoty a přenese na vás pocit všudypřítomného nebezpečí, které se stále stupňuje. Různé logické nejasnosti tu samozřejmě jsou, ale tady nějak nemám potřebu je kritizovat. Možná jindy. Je to zajímavé a nenudí to. Za mě je to padesát s pozitivním dojmem.

Právě jsem si zase oživil sestřelení jestřábů a můžu říct, že ačkoli jsem ten film z neznámého důvodu viděl během let snad třikrát, tato Ridleyho téměř dvou a půl hodinová střílečka je krásnou ukázkou průměrného zpracování jednoho válečného konfliktu. I když v tom spousta lidí vidí něco víc a považuje to za naprosto strhující podívanou, já u tohoto filmu zůstávám chladný a jsem rád, že takový názor nemám sám a najdou se i jiní. Zde vidíme jednotvárnou válečnou směs v přitažlivém vizuálu. Mnohé technické nedostatky a špatný střih, který v akci vůbec nenavazuje na ten předešlý, nemluvě o množstí opakovaně použitých záběrů ze dvou časově různých scén, samozřejmě z důvodu ušetření financí, což se praktikuje všude, kde je to možné, ale nesmí to být tak poznat. Je mně líto, ale dvě hodiny střílení do somálců, kteří běhají do rány hereckým floutkům se slepými náboji a zapomínají přitom padat na zem, mě zas tak nevzalo. K tomu žádný památný moment, kdy byste měli nutkání film přetočit a okamžitě to zkouknout znova tu fakt není. Zlatej namejkapovanej Pearl harbor s jeho nezapomenutelnými leteckými souboji. Jestřáb se do mého vkusu vůbec nestrefil a víc jak 50 mu nedám. Ridleyho pořádné filmy nemůžu shodit nadhodnocením filmu, který si to v mých očích nezaslouží.

Vynikající v bojových scénách, velmi nudný ve zbytku. Nemusím mít ve válečném filmu jen střílení a střeva venku, ale ten zbytek musí prostě za něco stát. Tady režisér ztrácí dech a přesto jede dál a vše natahuje a opakuje do neúnosnosti. Jsou tu dvě stěžejní bojové scény. Vylodění na pláži Omaha a bitva o most. Často se v různých komentářích střílí superlativy právě o scéně z Omahy, která je dost drsná, ale mě neohromila tak jako ta druhá, která u mě s přehledem vítězí. Bitva o most je ukázkou mistrovské filmařiny a uričtě je to jednou z nejlepších válečných scén, kterou můžete ve válečných filmech vidět. Skvělé prostředí a žádný přehršel zvukových efektů ve formě křiku a neustálých výbuchů. Válečná strategie hrstky vojáků a vřava mezi ruinami je zachycená s velkým citem a přehledem celého dění. To vše bez ztráty dynamiky a zájmu diváka o obrazově úchvatné dění na obrazovce. Co obě scény kazí je přiblblé zabírání Hankse ve chvílích, kdy nevnímá zvuk kolem sebe. Na Omaze bych to ještě bral a chápu že v takové vřavě Spielberg chtěl, aby si divákovy uši na chvíli odpočinuly a pak byly znova vhozeny do víru zvukové smrště, ale podruhé už to bylo otravné, nefunkční a zbytečné. Pro někoho možná detail, ale nevadí. Horší jsou prostě ty části, kde se nic neděje. Vojáci klábosí o klasických tématech vojáka plnícího zdánlivě absurdní rozkazy a zahánějící chvíle nudy před spaním různům blekotáním, čímž spolehlivě přenesli nezájem na mě jako diváka. O 45 minut kratší a při dalším zhlédnutí bych neměl nutkání film přetáčet nebo vypínat. 70% je maximum, které jsem ochoten dát a film na mě jako celek působí dobrým dojmem.

Mooreova hra

Dlouho jsem nevěděl, jak názor na tento film pojmout, ale vezmu to jednoduše. Vypasený Moore nám ukazuje, jak je vysoká politika USA zkažená a že Bush bombarduje svět kvůli ropě. Ukazuje, jak je USA propojena s arabským světem a dokonce se diví, když má Bushova rodina obchodní styky s klanem Ládinů, z kterého vzešla jedna černá ovce. O Mooreovi se ví, že je to demagog jako žádný jiný a tímto dílem vás přesvědčí. Jen se divím, proč mu to všichni tak žerete a některé zdejší názory jsou až fanaticky oslavné. Jen scéna, kde plačící matka předčítá poslední dopis svého zemřelého syna, který šel do války a diví se, proč zrovna on musel zemřít, Bože. To si Moore smlsnul. A přitom ho tam vlastně poslala sama. To si uvědomte. K tomu prostřihy na ksichtícího se Bushe, který vtipkuje při hraní golfu, atd. To je podstatná náplň tohoto filmu. Neříkám, že vidím do vysoké politiky USA a neříkám, že s ní třeba souhlasím a že tam není bordel. Velmoc to ve světě jednoduché nemá a Moore může být narozdíl od svých ruských kolegů rád, že ještě žije a může točit další řadu dokumentů o zkaženosti politiky, politiků a rasové diskriminovanosti, o které po zvolení Obamy asi nic neřekne. Tady točil o špatných lidech a zemi, která ho tak dobře živí a dává mu svobodu. A Moore jistě rád tankuje irácké a Saudsko-arabské zdroje do své dodávky a užívá si svou svobodu pro šíření svých manipulací. Jako ostatní, kteří ho tak zbožňují za jeho práci. Tento film může nabádat k přemýšlení a diskuzi, ale to nic nemění na tom, že je to brak a neseriózní dílo hodné popkornovému, konzumnímu a věčně nadávajícímu divákovi z křesla své vily s třemi garážemi. A že jich je dost. 30% za pár pozitiv, která může tento film přinést a doporučuji se na to s nadhledem mrknout.

!Můj názor může obsahovat nepřímý spoiler! Je tak trochu moje chyba, že jsem neposlechl doporučení a že jsem se před zkouknutím Šestého smyslu podíval na film Ti druzí, nicméně nemyslím si, že mě to ovlivnilo tak, abych nedokázal poznat kvality Šestého smyslu, kterých bohužel moc není. Hlavní úspěch filmu nese nečekaný konec. Nemůžu tvrdit, že jsem konec odhadl už na začátku z výše zmíněného důvodu, ale rozhodně si myslím, že průměrný divák by to měl prokouknout alespoň do první poloviny filmu. Stačí si uvědomit jednu věc: koukáte se na duchařský film a pak už jen postupně snadno odhadnete, na čem asi může být založen ten překvapivý konec. Když toto srovnáte s filmem Ti druzí, zjistíte, že Šestý smysl je dost ochuzený a jediné co vám nabídne je šokující konec, pár mrazivých scén a zřejmě několik logických chyb, na které si dám pozor, až se na to budu koukat časem podruhé. Očekával jsem, že tento film zamíchá mým oblíbenostním žebříčkem Shyamalanových filmů, ale jelikož se u mě umístil na spodních příčkách spolu s Vesnicí, žádné zamíchání nepřišlo. (Vesnice si u mě mimochodem vybojovala naději na lepší hodnocení s dalším zhlédnutím.) Je teda dobře, že nápad Šestého smyslu dostal lepší zpracování ve filmu Ti druzí, tudíž když se budete chtít skutečně bát a vidět dva nečekané zvraty v jednom filmu, pusťte si Ti druzí. Pokud budete chtít ještě něco jiného, pomůže vám i Osvícení. Šestý smysl pro mě není zas tak hodnotným filmem, který bych musel oslavovat a doporučovat, i když na divákovi, který by tohle viděl jako svůj první film, by to mohlo zanechat trvalejší stopu. A i já v tom filmu třeba časem objevím nějaké kouzlo a vrátím se k němu. Těch 40% dám za pár mrazivých momentů, které tento režisér umí skutečně mistrovsky a které jsem si oblíbil třeba u Znamení. Film postavený na jednom nečekaném konci, který je částečně jasný už na začátku, nemůžu hnát do nejvyšších procent, když jsem viděl něco působivějšího. A je jedno, že si ten film (Ti druzí) bere nápad z jiného filmu. Záleží na zpracování.

Mess around

Ray je pro mě docela velkým a příjemným překvapením. Původně jsem moc nedoufal v to, že to vůbec dokoukám a byl jsem trochu přesvědčen, že to vypnu při první reklamě. Není divu. 150ti minutové filmy, ještě k tomu životopisné, u mě moc důvěry nevzbudí. Ray u mě ale na začátku dokázal zabodovat a můj zájem si pak přes občasné zakolísání v druhé polovině filmu stejně s přehledem udržel až do konce. Na rozdíl od filmu Walk the line, který je podle mě značně nezvládnutý, se tady nešetřilo tvůrcovo chytlavou hudbou a udělalo se jedině dobře, protože právě ta hudba ve spojení s výborným hereckým výkonem Jamieho Foxxe, energicky se pokyvujícím u klavíru do rytmu hudby spolu se svými nadšenými grimasami napodobujícího Raye Charlese, vévodí s přehledem celému filmu. A i když jde vše podle životní šablony většiny hvězd, jejichž životy jsou s oblibou zfilmovávány, to znamená rodinná tragédie (zde dobře a emotivně zpracovaná), vzestup, drogy, útlum kariéry a pak návrat na výsluní, u Raye budete tyto životní etapy hltat s chutí a budou pro vás často velmi emotivní. A právě tohle mně chybělo u Walk the line, který měl podle mě jistý nevyužitý potenciál a je to asi tak jediný film podobného druhu, který jsem viděl a který jsem si mohl vzít jako malé srovnání. Filmu Ray také pomohly perfektní flashbacky vracející se do Rayova dětství v jakési chudinské oblasti, kde žil sám s matkou a bratrem než oslepl, a kde se seznámí s hrou na klavír. Jamie Foxx zahrál Raye skutečně neuvěřitelně věrně a trénováním jeho pohybů při hraní strávil jistě nejeden den. Ocenění ve formě oscara a možná i dalších cen ho zaslouženě neminulo a já se na něj časem podívám určitě s chutí znova.

Sedm je jedna ze špiček svého žánru a mám nejistý dojem, že i nejlepší film režírovaný Davidem Fincherem (někdy myslím i na Zodiaca), ale řadit ho svým hodnocením mezi filmové špičky si opět nezaslouží. Příběh plyne souvisle s novými vraždami a čekáním na nějakou stopu. Místy je toho čekání dost a když začne tempo příliš upadat, připraví nám film nečekaný zvrat, uvede nás do nejistoty a zvědavosti, a nakonec naše čekání odmění šokujícím koncem, který mě při prvním zhlédnutí nepříjemně dostal a je to asi jedna z hlavních věcí, která zaručila úspěch filmu spolu s filozofií vraha, deštivým a špinavým prostředím, atmosérou snímku a nakonec detektivní dvojicí, která je dobrá, ale jejich zásluhy za úspěch filmu nejsou tak velké, jak si může někdo myslet. Skvělý film, který při prvním zkouknutí nezklame a který vás časem přitáhne i podruhé, i když to možná nebudete chtít.

Čím déle jsem se u toho filmu držel, tím více jsem byl znechucen filmem samotným a tím, jak zde byla pojata a zpracována jedna životní etapa - stáří. Panelákoví důchodci nemaj co na práci, tak si hrajou a baví se. Film nezapomene vynechat scény, kde se dva přou, v jakém budou hrobu, vybírájí vhodné parte, a tak nějak nás ten jejich ulítlý, místy absurdní příběh má dojmout a zároveň pobavit. Povedlo se maximálně to, že zde vznikla řada vtipných dialogů, takže mě celkem pobavil. Ale nic víc vám ten film skutečně nedá, ať už zde vychvalujete řadu věcí od atmosféry až po herce. Ten film nemá žádnou zásadní myšlenku nebo něco, kvůli čemu bych se na to chtěl někdy podívat znovu, přemýšlet o tom a hodnotit to nadprůměrně. Jestli je myšlenka to, že má být člověk optimista, brát život s nadhledem atd., tak jsme hotoví. Konkrétním vrcholem tuposti bylo rozvodové řízení, to je část hodná vypnutí televize. A potom konec s limuzínou, ale to jsou jen vrcholy. Slabých, zdlouhavých a nikam neústících pasáží tam bylo jako smetí. Stáří může mít různé podoby a ten film se nám snažil ukázat jednu z nich za podpory herců, jejichž životy se taktéž chýlily ke konci. Zahráli role blízké jejich věku a dali do toho zřejmě maximum s vědomím, že se to bude líbit a bude se jejich pohled na stáří skrze jejich postavy zamlouvat. Ale já na tento film vzpomínat nebudu. Jestli tu někdo píše, že se bojí stáří, tak od toho tu má na "pomoc" Vratné lahve, které jsou mně dvakrát sympatičtější než tento experiment. O obsahu nemluvě.

dokument

V době, kdy se žhavě diskutuje o globálním oteplování a nutnosti boje proti němu, vyzní tento švýcarský dokument jako studená sprcha pro tyto diskuze. Na začátek zmíním dokument podobně varovného a zneklidňujícího ražení srovnatelným s tímhle. Goreova Nepříjemná pravda si dělala starost z toho, že lidstvo produkuje příliš skleníkových plynů spalováním fosilních paliv a tím napomáhá právě globálnímu oteplování. Tento dokument ovšem paradoxně poukazuje na to, že zásoby fosilních paliv, zde se jedná o ropu, vlastně tak uspokojivé nejsou a zásoby lehce těžitelné ropy rychle ubývají ve spojení se stále náročnější a nákladnější těžbou. Pokládá zároveň otázku, jestli jsme připraveni se bez ropy obejít a jestli je to v dnešním světě volajícím po neustálém ekonomickém růstu vůbec možné. Hlad po palivech je značný a s vyšší životní úrovní a počtem lidí stoupá hlavně v rozvojových zemích. Snahy o alternativy postupně získávají šrámy. Ale některé snahy by časem ovoce přinést mohly a nedá se dělat nic jiného, než jim fandit. Pěstování biopaliv se třeba setkalo s nařčením zločinu proti lidskosti. Neustále slýcháme v médiích, jak je nutné omezit produkci CO2, ale ono nám za chvíli stejně nic nezbyde, takže u veřejnosti mnohdy nepopulární téma nutnosti boje proti GO je možné zároveň chápat jako přípravu na to, co jednou stejně přijít musí, jestli se něco rapidně nezmění, protože zdroje jsou omezené a i když se hledají ekonomicky přijatelné a hlavně efektivní alternativy za ropu, postupně se dochází k závěrům, že nejlepší alernativou současnosti je šetrnost. Přibližná citace z dokumentu: „Ropa je náš bůh. A nezáleží na naší víře: křesťanství, buddhismus, islám a cokoliv dalšího. Ve skutečnosti věříme v benzín. Jeden barel ropy stojí 100 dolarů. Obsahuje tolik energie, kolik vydá 12 pracujících lidí za celý rok. K vytěžení jednoho barelu potřebujete investovat jeden dolar. A ten dolar se vrátí v podobě 25 000 hodin lidské práce, což je energie, která je v podstatě zadarmo.“ A právě na tom je vše postaveno a bude asi obtížné to bez problémů změnit. Ropa je zde nazývána krví světové ekonomiky. Podívejte, jak zmítá ekonomikou finanční krize, která má podklad v lidském faktoru. Jak by ekonomika reagovala na energetickou krizi? Pohled na zrezivélé ropné plošiny, zničenou přírodu a vyschlé benzínové pumpy, je v tomto filmu za zvuku lehce depresivní a proměnlivě energické hudby vystižen velice uvěřitelně a znepokojivě. A o to tu šlo. Upozornit na to, co si pozornost jistě zaslouží. Mrkněte na to a posuďte sami. A i když tady můžeme kritizovat přílišnou jednostrannost a to, že zde prakticky nebyla žádná část věnována výzkumu alternativ, já byl s tímto zpracováním spokojen. Pokud se vám líbila Nepříjemná pravda, která má překvapivě velmi dobré hodnocení, tak toto si také vychutnáte. Možná i více.

Nebylo to tak nesnesitelné, jak jsem si představoval při pohledu na filmový plakát a název filmu. Typ filmu, u kterého netřeba kritizovat jeho šílenou přehnanost a nesmyslnost, protože bez věcí, které by se tady daly snadno zkritizovat, by tento akční nářez nevznikl. Jen škoda, že těch věcí je víc než dost, ale tak to chodí. Ale já to tady jako akční nářez beru, protože nic jiného vám ten film nenabídne a nic jiného by od toho asi nikdo nečekal. Co tento film teda drží nad vodou je vizuální stránka, trochu jí v mém oku potápí snaha, přiblížit koncepci závodů k počítačovým hrám. Pak jsou to efekty a samozřejmě akce. A to vše je na úrovni, takže člověka nenudí koukat se dvě hodiny na střílející auta, i když chvílemi jsem toho byl přejezenej. A také dobrá je titulní hudba, která provází celý film.