nicneznam

Terminátor 2 je technicky velmi kvalitní film, což je u Camerona standardem. Komentář tvůrců k filmu je docela obohacující a mají ode mě velký respekt. V ostatních věcech jsem na filmu nikdy neviděl nic, kvůli čemu bych ho měl řadit mezi nejlepší akční filmy. Občas jsem se na něj v televizi podíval, ale tím to haslo. Několik skvělých momentů a scén, kovová hudba, hezký atomový výbuch, skvělý výběr terminátořích herců, dejme tomu nějaká tísnivá atmosféra blížícího se konce civilizace, ale stejně se ten film nějak vleče a beru to prostě celé jako nenáročnou podívanou o dvou robotech z budoucnosti, kteří do sebe dvě hodiny šijou a nakonec se rozpustí. A rád se zase někdy kouknu, jak po sobě střílí, jak Connor učí terminátora svým výrazům a jak se Arnold usměje, když vezme do ruky kulomet. Svým hodnocením to dám sice na stejnou úroveň jako Terminátora 3, což se může zdát spoustě fanouškům terminátora nesmyslné, ale já na dvojce skutečně nevidím nic, pro co bych měl střílet stovkou nebo devadesátkou. Prodloužená verze filmu je navíc převážně doplněná o zbytečné, někdy až trapné scény.

Tootsie je obyčejná, prachem dávno zašlá a nevtipná komedie, která by si v dnešní době 10 nominací na oscara vydobila jen ve snu a i na tehdejší dobu je to myslím k nepochopení. Asi byla slabá konkurence. Divím se, že i v dnešní době dokáže někoho tohle zaujmout, ale dnes je možné vlastně všechno. Když nechám stranou nepříjemnou hudbu, vyzdvihnu nadprůměrně hrající herce a dostanu se k jakémusi ději, který se točí okolo všelijakých vztahů a natáčení seriálu, musím říct, že je to slabota. Je toho na můj vkus až příliš a skutečně málokdy se ze všech těch vzniklých situací vytěží nějaká ta vtipnost. Já u komedie čekám, že se pobavím, ne že budu proplouvat dvě hodiny nevtipnými rozhovory mezi všemi postavami a smát se u dnes již stokrát ohraných scén, které svou vtipnost ztratily už v počátku. Navíc Dustin Hoffman je pro mě herec, který u mě skončil s vrcholným výkonem u Absolventa a v jiných rolích ho nějak nemůžu vystát. Navíc do role, ve které se převléká za ženskou, se mně nehodil už vůbec. Ale může jít o zvyk. Pokud chcete vidět vtipně-smutnou převlékací komedii na úrovni, jděte do Táty v sukni za 80. Tohle je za 40.

There´s no Messiah in here. There´s a mess all right, but no Messiah. Film je koukám docela populární a všeobecně chválen. V době vzniku navíc opět doprovázen zákazy všemožných církví, což už je dávno standardem, který nevymizel ani v 21. století, ale zároveň by mě zajímalo, jestli za takovou reklamu dostávají církve peníze od filmařů. Takže zájem o tento film se mně nakonec nevyhnul. Co je ale hlavní je to, že mně na tomhle filmu nic úžasného nepřišlo a já se skutečně nedokázal pořádně zasmát. Občas nějaká ta vtipná situace přijde. V celém filmu je jich tak pět k pousmání, ale jinak je většina vtípků ubohých a postavy otravné. Hlavně ty neustálé slovní hádky, které snad měly působit vtipně, ale pak už je to spíše ubohé. Všechny založené na stejném konceptu, kdy jeden něco řekne, druhý ho doplní, třetí to ještě více rozvede, pak se začnou hádat, mezi tím zapomenou, kde skončili a nakonec to vše začne znova. Jestli se tomuhle říká anglický humor, tak já bych spíše řekl, že je to zdegenerovanost humoru. Parodování vzniku mesiáše a různých církevních odnoží, z nichž každá si pronáší ty své svaté bláboly svému hloučku lidí, beru. Něco je parodováno skvěle, ale jinak jsem se většinu času nudil a třeba mimozemskou loď jsem nějak nepobral. Konec s ukřižováním je pěkný. S tím zpíváním na kříži to vypadá hezky ujetě. Stejně jako celý film a to co paroduje, ale tomuhle teda nemůžu dát vysoké hodnocení.

Co k tomuhle říct. Nemůžu říct, že je to hrozný film. Na to je celkem dobře natočen, ale rozhodně nemám chuť si to zhlédnutí někdy zopakovat. Film nabízí hezký příběh, malebné prostředí, zamyšlení nad potraty a osudy dětí v sirotčincích, atd. Herci mají taky úroveň, i když oscarově se mně to vůbec nezdá. Vše má takový ten styl, který nemám zas tak moc rád. Tak trochu přestrojené, někdo by napsal i příliš sladké. Drsné osudy bych namíchal do tohoto sladkého jablečného moštu i s trochou bílkovinných červíků a dřeviny. Piánko hrající do přírody, Tobey Maguire češe jablka na slunci a konec je naprosto klasický a nevidím důvod z něj dělat něco, co vás emočně vyčerpá. Pro mě je tento druh filmu i místy zdlouhavý, i když je pravda, že jsem se nenudil tak, abych to musel po hodině sledování vypnout a pozornost si u mě film statečně udržel. Řeknu vám, že jak moc jsem doufal, že mě ten příběh dojme, tak mě nedojal ani trochu a ani jednou. A že jsem se tomu vůbec nebránil. Od takových filmů to tak trochu očekávám a zde jsem se prostě nevyhnul zklamání, které se částečně odrazí v hodnocení. Zkrátka mám na filmy trochu jiný vkus. Filmů, které překonávají takovou citlivou polodramatickou romantiku jako je tato se najdou jistě desítky, ale buď jsem takový film ještě neviděl, nebo si ho jen teď nevybavuju. Pravidla moštárny jsou u mě prostě za padesát. Hodnocení řekne to, co jsem nedokázal plně vystihnout.

Opilým láskou jsem pro jistotu věnoval dvě zhlédnutí v širokém časovém rozmezí a stejně nevím, jak se k tomu filmu mám postavit a co přesně napsat. Je to totiž zvláštní romantická podívaná, která se jen tak nevidí. To, že je Anderson génius jsem už poznal. To, že je Sandler dobrý a sympatický herec, jsem tak nějak také poznal už v Kliku a i tady zahrál roli s velkou pečlivostí. Postava Barryho Egana je velice složitá na pochopení. Společnost jeho sedmi sester ho z(de)formovala tak, že je nejistý, napjatý, nervózní, uzavřený, psychicky labilní, těžko navazuje citový vztah a špatně se mu komunikuje. Zdá se, že se mu nejsnadněji mluví po telefonu. Jeho běh s utrženým sluchátkem u ucha a hovor na Havaji leccos ukazuje. Chvilkové zabavení a psychický odpočinek nalézá v nalezeném harmoniu, na které se učí nenápadně hrát, a v hromadném nákupu pudinků, za jejichž čárové kódy dostává volné míle při cestě letadlem. Nalezení partnerky mu ovšem dodá, jak sám řekne, neuvěřitelnou sílu, a vše najednou získá smysl a nový směr. Má s kým létat za volné míle, může předvést svou hru na harmonium někomu, na kom mu záleží. Do celého filmu hraje příjemná hudba, kamera je také velmi neotřelá a vše pod taktovkou Paula Thomase Andersona, který už je pro mě pojmem a který i tady vymyslel zajímavě stylizované, a někdy nepochopitelné a absurdní scény. Stejně jako v Hříšných nocích, i tady mě to bohužel celkově neohromilo a všechny naděje tudíž vkládám do Magnólie, na kterou si už brousím zuby. Přesto se na tento film hrozně dobře dívá, je snadno stravitelný a dokáže navodit příjemnou atmosféru, jejíž chuť si zase někdy rád zopakuju.

Vlasy jsou bez debaty skvělým muzikálem. Mají to, co většina diváků na jiných muzikálech tolik obdivuje, ale já nějak nikdy neobdivoval - dokonalá choreografie a kostýmy mě ve všech těch klasických muzikálech vůbec nezajímaly, ale Vlasy nabízí i něco navíc a nabízí to zároveň jinak. Já chtěl totiž od muzikálu i něco jiného než jen perfektně sehrané a oblečené postavičky skákající do pokynů najatého choreografa z letního tábora. Forman k tomuto filmu přistoupil s obdivuhodnou odvahou a výsledek jeho práce je nezapomenutelný. Vytvořil lidský film plný přirozenosti, energické hudby, jakési nespoutané (ne)choreografie, bezprostředních herců a točil bez nějakých předsudků nebo opovržení vůči nahotě, různým rasám a možná tak trochu ukázal některým lidem, co je normální a co ne. Zajímavé, že drtivá většina amerických muzikálů co znám, má tuny nominací na oscara a tohle ne. Já bych třeba ocenil minimálně kameru a režii alespoň nominací. A ten konec je prostě podaný tak jednoduše, ale zároveň geniálně, že to člověka dojme. Buď hned, nebo až s menším odstupem. Když na Bergera velitel řve, ať si sbalí věci a člověk vidí, jak má jinak odvázaný člověk plný optimismu bezradný a ustrašený výraz, na diváka to musí silně zapůsobit. Je to jako by vás polili studenou vodou ve chvíli, kdy se vám zdá nějaký bezstarostný sen. A tento film je tím snem.

Já nevím. Puška do ruky dětem nepatří a to, že se lidé z jiných zemí špatně domluví, je mně také jasné. Innaritu rozvíjí dvě a půl hodiny čtyři příběhy a podle mě je to už trochu moc. Ono to vůbec není zamotané, ale je to nudné. Obyčejně sestavený příběh bez tradičních složitostí, který se točí hlavně kolem pušky. To je takový středobod, z kterého vychází příběhy, které tak nějak nakonec vyhoří do větru. Maroko, hlídané děti, pastevecké děti a policie, která nesmyslně střílí na lidi, kteří první nezaútočili. Pro mě nesmysl jen pro to, aby se film nějak posunul ke konci a aby se alespoň stala nějaká ta tragédie. S puškou náhodou souvisí i japonská epizoda, která je natočená nejzajímavěji a je skvěle zahraná nadanou Japonkou, ale když se to tak vezme, samotné jádro filmu nijak neovlivňuje a má říct asi jen to, že i z Japonska se může dostat zbraň přes kus světa. Víc mě nenapadá. Jinak jak už psala Bettyna pode mnou, i mně je divné, jak může kulka prostřelit boční okno autobusu a dostat se hluboko do krku cestujícího, když ti kluci stříleli čelně. Asi nemá cenu se v tom více pitvat. Pro mě je 21 gramů na úplně jiné úrovni.

Nirvána se nekoná

Scorseseho další náboženský film, který ovšem tentokrát nechal křesťany na pokoji a provokoval spíše Čínskou vládu, která si s Tibetem nějak nerozumí a filmy o něm a jeho duchovním představiteli jí asi jdou proti srsti. 14. Dalajláma je jistě významnou postavou současného světa a moderní historie, ale film o něm už takový vůbec není. Z počátku to vypadá na zajímavě rozjetou podívanou. Za malým chlapcem přijdou lidé hledající dítě, do kterého se nám ten Dalajláma zase převtělil a jakmile ho najdou, začnou ho vychovávat k obrazu svému, klanět se mu a film mně najednou přijde úplně bez náboje a začne se odehrávat strohé odvyprávění jeho životní cesty a konfliktu s Čínou. Dalajláma skoro nemluví, jen uskutečňuje diplomatické cesty, vyřizuje poštu z Číny, občas pronese zamyšleníhodné moudro, není si jistý jak postupovat, krátce zapochybuje, jestli je ten pravý a skončí to tím, že přejde hranice do Indie. Člověk sice nahlédne do části historie jiné části světa, dozví se něco o zajímavě vymyšleném buddhismu a jeho hodnotách, ale filmový zážitek to pro mě není. Kamera neoslňující, hudba tématická, ale příliš velký důraz na ní ve filmu kladen nebyl a mě ani nezaujala. Všichni, kteří zde hráli své role prý byli neherci, ale žádné velké nároky na ně kladeny nebyly, takže na tomto film naštěstí nevykolejil, ale ani nenabral sílu. Výběr představitelů Dalajlámy byl celkově průměrný. Nejlepší byl představitel desetiletého Dalajlámy, obdiv samozřejmě zaslouží i nejmladší. Nejhorší byl ten dospělý. To ale nemusí být chybou herce jako spíše scénáře. Ten měl potenciál zaujmout hlavně na začátku a dále se jen utápí v duchovní, náboženské a politické nudě, kterou dospělý Dalajláma nijak neoživil. Když srovnám s po všech stránkách vybroušenějším Pokušením Krista a vezmu celkový dojem z Kunduna, vidím bez zaváhání jistý průměr. Pozornost by mu ale filmový fanoušek alespoň jednou věnovat mohl. Ztráta času to není.

Tak jsem si zase oživil starší vzpomínky na jeden film, ve kterém se zvíře mstí člověkovi. Název napovídá, že tohle nebude o hodné kosatce typu Willy, která si nechá ochotně hladit jazyk a podávat rybičky do tlamy, ale že zde tato velryba dostojí svému názvu - kosatka dravá. Sešel se zde koukám zajímavý tvůrčí tým. Scénáristi nudných westernů, obdivovaný, ale pro mě nevýjimečný Ennio Morricone, který i zde předvádí nezajímavou hudební práci a pak herci. Hlavní roli tu má budoucí Brumbál, dále pomstychtivý a vražedný bratr kosatky Keiko a objeví se tu i Hbité koště z Přeletu. Nikdo z nich nepředvádí nic osobitého. Vše se navíc řídí podle tak hrozného scénáře, že i o dva roky starší Čelisti jsou ve srovnání s tímto na úplně jiné úrovni. Některé scény z Orky se mně v raném věku sice zapsaly do hlavy doteď (výlov polomrtvé kosatky a narození jejího mláděte na palubě) a na klidném spaní mně nepřidaly, ale dnes už výsledek prostě za moc nestojí. Tady nemůžu přidat body ani za malou míru nostalgie, takže slabých 30%. Moc jsem ten film nepochválil, ale tak věřím, že někoho to určitě zaujme víc.

U-Boot

Zvláštní je, že se člověk většinou probudí až ve chvíli, kdy naběhnou závěrečné titulky. První dvě hodiny filmu jsem ještě zvládnul. Nejdřív v sedě, pak v leže, ale za celou tu dobu jsem na tom filmu neshledal nic, co by z něj dělalo krále ponorkových filmů. To i 20 000 mil pod mořem s Nautilusem je královštější a ponorkovější. Nehledě na to, že v přítomnosti tohoto německého filmu má člověk za chvíli ponorkovou nemoc. Vůbec první konflikt s lodí, která se ztratila na periskopu a následně objevila přímo před ponorkou, shazujíc okamžitě bomby, byl dost divný. Tomu jsem teda moc nevěřil. Sloužit na ponorce určitě nebylo nic odpočinkového a chtělo to silnou psychiku, ale koukat se 200 minut na: potopit se, vynořit se, plížit se, najíst se, je někde nad náma, už se vzdaluje, periskopickou hloubku, útočí-asi viděli náš periskop…, to chce silnou psychiku i u diváka. Možná, že ta kratší verze filmu by se dala hodnotit o něco lépe, ale dost krátká nebude nikdy, protože Ponorka nezaujme ani ve chvíli, kdy se nic neděje, což je tady téměř pořád a ani počáteční cvičení s námořníky utíkajícími jak o život na svá místa tomu nepomohla. Kdyby to dávali dříve, tak to snad i přidá nějaké procento, ale zatím je to tak. Raději si pustím jiný typ válečných filmů, které toho řeknou a ukážou daleko více. 30% za nějakou atmosféru a uvěřitelnou posádku. Do budoucna malá rezerva nahoru.

Poněkud depresivní pohled na to, jak si s člověkem může život pohrát. Skvělá podívaná, která mě vtáhla do příběhu a osudů všech postav. Opravdu jsem na to koukal se zájmem, což se mně často nepoštěstí. Když jsem si četl, o čem film je, tak mě to moc nezaujalo. Viděl jsem v tom zase další film, který se nepochopitelně rozkouskuje jen proto, aby ho člověk musel vidět tisíckrát a pak teprve mohl přemýšlet o jeho významu/nevýznamu. Kvůli tomu jsem se mu dlouho vyhýbal, ale na tom filmu není nic zamotaného. Vše jde hezky postupně a srozumitelně. Občas se do sledu událostí vloží část filmu, ke které se film dostane až dál a vy přemýšlíte, jak se to asi mezi tím vyvine. Rozhodně to nepůsobí nijak rušivě nebo tak. Je to originální postup, jak udržet diváka, ale režisér si nad svým stylem nijak neonanuje a nedělá z diváků zbytečně blbce. Jede si podle sebe a udržuje skvělou atmosféru. Obsadil charizmatické herce, kteří podávají mimořádné herecké výkony a pronášejí duchaplné rozhovory přímo ze života. Žádný předem daný scénář z toho cítit není a celá zápletka je neuvěřitelně uvěřitelná. Jedna tragédie ovlivní život tolika lidem a nastartuje nové dění. Naomi Watts a Sean Penn tady excelují. Viděl jsem to teprve jednou a už teď vím, že druhé zhlédnutí bude o něco zajímavější a ještě více obohacující. Nudit se rozhodně nebudu a bude ještě určitě o čem přemýšlet. 80% se mně zdá jako maximum.

Snesitelná netradiční podívaná

Truman show a slovo genialita spolu často jdou ruku v ruce. Jaké překvapení potom nastane, když zjistíte, že slovo geniální lze stejně tak nahradit slovy průměrný, nepřekvapivý, nevytříbený, neemotivní, nevyužitý, nedotažený a někdy extrémně přehnaný. Truman show je lehce neobyčejnou podívanou, která boduje hlavně svou originalitou. Originalita se tomu upřít nedá, ale ani ta nezachraňuje celý film, obzvláště, když zpracování tohoto zajímavého námětu mohlo být podle mě daleko vybroušenější a těch kraťoučkých 100 minut mohlo být doplněno ještě o spoustu zajímavého materiálu. V takto vytvořeném světě by to šlo snadno. Teď budu nějaké věci kritizovat, ale u tohoto filmu je to těžké. Každý si to prostě vyloží po svém a způsob provedení nemusí každému sednout. Nedostatky vidím v tom, že Truman až po třiceti letech zjistí, že určití lidé jen chodí kolem bloku ve stejném pořadí (proč je to tak nesmyslně vymyšlené?), zácpa na ulici vznikne hned, jak chce odjet a jeho blízcí pronášejí celou dobu reklamní řeči na kameru i v ten nejméně vhodný okamžik. Nad tím by se daly ještě přimhouřit oči. Není to tak podstatné a kritizuji to spíše jen pro to, aby bylo co číst. No a drobné nedostatky to stejně jsou. Co se týče hereckých výkonů, tak tady už ale nic obdivuhodného není. Carrey je tu stále takový komediant a ve vážnějších rolích už také podal daleko lepší výkon. Příkladem za všechny budiž třeba Majestic. U mě zde žádné hluboké emoce nevyvolal. Ed Harris má zcela zanedbatelnou roličku a jeho nominace na Oscara je nepochopitelná. A ostatní už se tak nějak vezou na úrovni. Ale nemůžu svůj názor vézt jen v negativním světle, protože Truman show má i světlá místa. Je to příjemná podívaná, podstata toho vytvořeného světa, který je vlastně jednou velkou reklamní plochou, je vymyšlena skutečně chytře. Ne geniálně, ale chytře. V tom, že lidé už měli dost herectví, efektů a předstírání a chtěli vidět něco nehraného. Asi tak 60 minut filmu, nesoucích se v takovém tom seznamovacích duchu, je ještě na pochvalu. Truman ovlivňovaný odstrašujícími plakáty v cestovce a zprávami v rádiu. Jak ale dojde k té hrané havárii elektrárny a nahánění Trumana po lese, začne to být až moc směšné. Když se pak přidá ovládání počasí, umělé Slunce a vůbec to, že je to celé kopule, nedokážu to překousnout. To s tou kopulí tam myslím vůbec být nemuselo a pokud to bylo myšleno jako ochrana před vlivem okolního světa, mohli to vyřešit nějak „levněji“ a mohlo to vypadat uvěřitelněji. Beztak mu každý mohl říct kdykoliv pravdu a trest mimo show je podle filmu žádný nečekal. S novým zhlédnutím je ve filmu skutečně co objevovat. Dvě dvojčata, která vždy přistrčí Trumana k novému reklamnímu letáku na zdi, dva hlídači, kteří divákovi chytrým filmovým střihem vtipně vysvětlí, proč nevidíme Trumanovo sexuální život atd. („nikdy nic neuvidíš, vždycky změní záběr a pustí hudbu. Vždyť víš, vítr fouká, záclona vlaje“). To jsou pro mě detaily, kterých jsem si napoprvé nevšiml. A takových je tam víc než dost, ale jako celek mě to neohromilo. Je to ale prostě film, má co ukázat a chce to ukázat, k dobru hraje ještě příjemná hudba, takže dobrých 60%.

Tvorbu Coenů ještě plně neznám, ale tohle je podobné filmu Tahle země není pro staré s tím, že toto má daleko lepší scénář, herecké obsazení, zazní tu i hudba, objeví se drtička a je to celé na sněhu. Po herecké stránce nic proti. Jestli si těhotná šerifka Gundersonová v konkurenci jiných zasloužila sošku přesně nevím, ale její projev byl určitě zajímavý a nevíc - v jakém filmu jde po krku zabijáků šerifka v sedmém měsíci? Buscemi hraje trochu narušeného nerváka se zvláštním smyslem pro humor a jeho málomluvný komplic s věčně doutnající cigaretou u pusy, který nemá rád policejní kontroly a zdouhavé odůvodňování všech přestupků, doplňují už tak výraznou sílu filmu. K tomu přidejte klasický, zdánlivě jednoduchý plán jakéhosi prodejce aut, který se zvrtne tak, že o život přijde nejeden člověk a samozřejmě chytlavý příběh, který drží až do poslední minuty a já mám docela chuť dát si to znova a vychutnat si ten neotřelý styl celého filmu. A Buscemiho beznadějný návrh běsnícímu indiánovi, že si s ním vykouří dýmku míru, vyzní s ohledem na ladění a vývoj filmu neskutečně, stejně jako bezpočet dalších scén. Je to takové okecávání, ale tohle prostě doporučuju. Skvěle vyvážený film pro široké publikum.

zvětralá dvanáctka

S Johnovým postojem, který se netýká filmu samotného, souhlasím. Některé filmy k zamyšlení dnes diváky netáhnou a lidé se u filmu prostě nejraději baví. Jak kteří. Je dobré občas vidět podnětný film k zamyšlení a snažit se třeba vyvodit vlastní závěr. Vyzkoušet si, jestli si ještě dokážem udělat svůj pohled a nebrat hned to, co si myslí někdo jiný. Na chvíli si budu připadat jako jeden z porotců, který jako jediný řekl „nevinen“ a tím nastartoval 150 minutové dohady a neustále se opakující hlasování. Já říkám, že tento film je špatný. Hlasování, hádky, částečně nesmyslná vyprávění porotců a následná bezpředmětná změna názoru přinášející nové hlasování. Viz. vyprávění o opilosti ve vlaku a nalezení manželky. K tomu se řeší ještě desítka různých prkotin jako hledání slov, která se rýmujou, atd. To hrozně kazí celek. Kouzlo tajného hlasování je tu ukázáno skvěle. (Jen tak mimo: Pro „demokraty“ parouba a zelené s foťáky v ruce při volbě prezidenta-uplácení v tajné volbě je zbytečné, kvůli neprokazatelnosti poslušnosti uplaceného volitele:) Jinak vše je založeno na amatérských teoriích a odhadech. Chápu, můžem v tom vidět nádech satiry, manipulovatelnosti ve skupině, uspěchanost, neochota starat se o druhé, ale mě přišlo jednání těch dvanácti mužů dost absurdní a vůbec smysl jejich sešlosti vyzněl zbytečně. Hned můžem namítnout, že to je přece to, na co film poukazuje. Ale scény jako rekonstrukce vraždy, akrobacie s nožem, hádky o ničem a zdlouhavý průběh nijak nezaujme. Dát tomu 100 minut a jiný kabát, dám klidně 70% a jsem v klidu. Tohle je ale přehnané. Přímo si to vynucuje mezinárodní ceny. A nijak mě to netěší, protože poslední dobou jsem si vybíral povětšinou samé dobré filmy a počítal jsem, že na průměr by to mít mohlo. Co říct dál k té ruské dvanáctce. Remake, který se podle mnohých nevyrovná americkému originálu z roku 57. Uvidím časem, ale věřím, že ho překonává, protože horší už to moc být nemůže. Co mně na tomto filmu dále vadilo byli herci, scénář a z mého pohledu nulová atmosféra, která se pro takový film hodí. Jsem si skutečně představoval to klasicky zakouřené, zatemněné prostředí, dusno, krůpějky potu na čelech porotců, stará lampa a svítící oharky doutníků, napjatá atmosféra, vyrovnané herecké výkony, smysluplná diskuze, při které budete hltat každé slovo. Prostě komorní drama jak má být. Nikdy jsem nepoužil výraz, že herec přehrává, ale tady jsem ten pocit měl hned u několika herců. Jejich místy hysterické projevy mě docela obtěžovaly, uklidnění přišlo až ke konci, který mírně nabral na zajímavosti, ale tohle už by nezachránila ani hromadná rvačka všech porotců s následným vstupem hlídače s převratným houkacím komunikátorem, který by se k tomu činu přiznal, jen aby už mohl jít konečně domů. To by bylo vše. Jestli se na to někdy podívám znova a přehodnotím, uvidíme, ale čerstvý dojem vypadá tak jak vypadá. Snad mě moc nešálí a ten film nepotřebuje uzrát dalšími zhlédnutími, ale moc nevěřím. Chtěl jsem být hodný a trochu ovlivněně dát smířlivých 30, ale ne.

S Malickem je to těžké. Už od prvních záběrů jsem si vybavil jeho pozdější dílo. Domorodci a mezi nimi zběhnutý voják obdivující nenásilné povahy jejich světa. Není se čemu divit, že tato látka nezůstala ladem a Malick se k ní vrátil a pořádně jí rozpracoval v Novém světě poté, co nám představil tuhle válečnou rozjímavost. Vytříbené záběry, jemná hudba, utlumené hlasy, kamera pomalu plující vzduchem, obdivující krásy přírody a projevy lidských emocí v podání rozmanité herecké elity, občas solidní akce, kterou bychom v tak filozoficky pojatém filmu možná nečekali. To jsou jinak asi hlavní znaky jeho osobitého stylu. Stejně jako Nový svět, i tohle je film, který se dá stejně snadno chválit jako kritizovat a nikdo se nemůže divit. Nový svět 150 minut a občas to skřípalo, tohle skoro 170 a je to podobné. Nevím, možná bylo toho sezení před počítačem dost a pletu si únavu s filmovým nedostatkem, ale zase to není typ filmu, který by vás v průběhu něčím znechutil a vy jste ztratili zájem vidět konec. Tohle zažívám u jiných režisérů, kteří neví, kde jim končí páska a v délce a kvalitě hledají přímou úměru. Neustálé zamýšlení vojáků nad smrtí, původem zla a jejich zbytečností, pokládané otázky, které jim běží vypravěčsky v hlavách a nevyslovují je. Může se to jevit jako zbytečné, povrchní, ale stejně to jako celek funguje a já nemůžu říct, že by to byla čistá nuda. Je radost na to koukat. Na Nový svět vzpomínám celkem v dobrém a na tohle budu také.

Nedávno jsem sledování tohoto filmu po půl hodině vzdal a už si plánoval názor, ale když to pak člověk vidí celé a vrátí se na začátek filmu, kde hlavní postava navštěvuje stará místa dětských prožitků, která se změnila dobou, k tomu zazní nenápadná Morriconeho melodie, a pak se vše vrátí šmírovací scénou na záchodě o několik desítek let zpět, všechny ty nostalgické emoce po starých dětských časech, které si Noodles musel uvědomit, začnou emotivně tížit i vás jako diváka. Čtyřhodinový příběh mapující život v Americe v průběhu generací teprve začíná. Film byl rozdělený na dva disky, a tak to opět nabádá k srovnávání jednotlivých polovin. Ta první je prostě skvělá. Výrazné kontrasty dětských a dospělých časů, seznamování s postavami. Co se děje v té druhé už jsem nějak přestal chápat, ale naštěstí se u tohoto filmu nebráním dalšímu zhlédnutí, což je zajímavé. Kmotr nebo tohle? Přijde mně to přístupem docela odlišné. Obojí má co nabídnout, ale u tohoto je alespoň sympatické to, že to nemá další dva díly a je to hezký celek, který působí monumentálněji, nezapomenutelněji a natočeně zručněji než všichni kmotři dohromady. Takže u mě vítězí Leone a zatím se zařadím do sedmdesátkové řady.

Absolvent je pro mě příjemný a nezapomenutelný film, který jsem si zamiloval už v dětství a jeho kazetu dával do přehrávače více než často. Film mě jako celek okouzlil a to jak jsem se tehdy cítil při tom, když Ben jel za zvuků skvělé kytarové písně, vystoupil z auta a běžel ukončit film, se i po těch letech dokázalo ozvat a má to pořád ten správný náboj. Postava Mrs. Robinson je někdy až ďábelská. Jistě vzor pro mnoho jiných hereckých postav. Elaine je krásná a Hoffman, obehnán konzervativním prostředím, zahrál nejistého vzdorujícího mladíka lapeného v síti paní Robinsonové dokonale. Dnes je rozdíl v tom, že už trochu uvažuju o tom příběhu a vidím věci, které by prostě nešly v životě tak hladce. A omlouvat to něčím se mně nechce, protože tohle tak nějak je film ze života a dnes bych ten vytoužený konec Benovi asi trochu ztížil a více zdramatizoval:) Často je kritizována druhá polovina snímku a i když s tím částečně souhlasím, je to přesto film, který si zaslouží, abych ho měl rád i v současnosti, ale nezaslouží si, abych ho přeceňoval.

To je prostě to, co jsem po dlouhé době potřeboval vidět. Technicky velmi dobře zvládnutý, herecky bezchybně obsazený a slušně odvázaný film, který skvěle funguje jak s Blackovsky fekálnějším, tak i s inteligentnějším humorem a skutečně mě skvěle pobavil. Nenašel jsem tam ani nudnější chvilku. Šlápnutí na minu, natáčení filmu, simple Jack a oscaři, tančící Cruise, který by mohl skvěle vyjednávat s teroristy a spousta dalších perfektních vtípků a situací, které si rád zopakuju s celým filmem znova. S okořeněným scénářem bych si dal klidně i nataženější stopáž, ve kterém by se více zapřáhnul třeba Black, který tu i přes své herecké kvality moc prostoru nedostal, ale i tak odvedl dobrou práci a já nemám důvod být nespokojen.

špatné

Velice slabý kousek. Ne, je to úplná kravina, která mě před obrazovkou neudržela ani po celou dobu svého krátkého trvání. To jsem od tak krátkého filmu vůbec nečekal. Ještě k tomu od režiséra výborné Disturbie. Ale stalo se a vznikla tato ubohá slátanina, která je pořád o tom samém a nebaví v žádném ohledu. Schématická jízda v rozložení - telefon, běh, telefon, běh. V žádném případě to není nadupaný akční film. Velkolepá akční scéna tu není žádná a když už dojde snad na jedinou automobilovou honičku, je to k breku. Superpočítač, ještě k tomu s červeným „okem“ je skutečně převzat z odyssey, jinak to ani vidět nemůžu. Ale je to ubohost. Dobře to vystihli martin a vjera pode mnou. Chápu nekonečnou snahu varovat nebo poukázat na ohrožení svobody pomocí odposlechů a dalších zásahů do soukromí, ale tady tomu se může člověk jen vysmát. Není třeba dodávat víc.

Podle Kinga je tohle nejlepší adaptace jeho knihy, podle mě nemá King filmový vkus. Jak už vystihl xxmartinxx, je to ucházející rodinný film a já souhlasím. Je zajímavé sledovat dospívající děti, jak se vezmou a jdou za dobrodružstvím. Jenže slabin má ten film dost a nenahrávají tomu, abych dával vyšší hodnocení. Začlenění zbytečně předramatizovaných scén možná fungovalo na diváky v roce 86, dnes máme jiný standard. Konkrétně dvě scény, které se odehrávají na kolejích, z toho jedna nesmyslnější než druhá, plus další blbě vypadající náhody, a tak dále. Plusů film pár má, ale jde spíše o celkovou atmosféru a velmi povedený výběr dětských představitelů, kteří občas pronáší zajímavé rozhovory a alespoň zaujmou. 60%

Původně jsem tak trochu očekával, že se mně to líbit nebude. Nevěřil jsem příběhu o umírání, který je doplněn hereckými hvězdami, nevěřil jsem, že může vzniknout film, který nesklouzne někam, kde mu to nebude prospívat. Ani jsem nevěřil režisérovi, jehož Stůj při mně na mě nezapůsobilo tak, jak by bylo třeba. Bucket list je ovšem film, který vás nejen „pobaví i zahřeje“, jak se píše na dvd obalu, ale zároveň vás ke konci neskutečně dojme. Emotivnější zakončení filmu jsem už dlouho neviděl a za tohle dávám vždy body nahoru. Pokud je to ovšem udělané tak kvalitně, nenásilně, originálně a vkusně jako tady. Navíc vše skvěle obohaceno tím seznamem a hereckou elitou. Jak v tomhle filmu zapůsobí škrtnutí jedné položky na seznamu je neuvěřitelné. Povedenější konec to mít asi nemohlo.

Průměr

Hezký film z hezkého moravského prostředí, který ovšem zapadá do klasického průměru naší produkce. A ani Voříšková jako hlavní kameramanova atrakce na tom nic nemění, i když se na ní kouká dobře. Čekal jsem živější podívanou a i když se tu a tam vzácně objeví povedenější vtípek, stále je to více než slabé a pod očekávání. Doufal jsem, že humor bude tak povedený, že utáhne celý film, ale rozhodně tomu tak není a je to škoda. Kvalitním humorem mohli využít konflikt mezi městským pražákem versus venkovským moravákek a přidat tomu šťávu, ale opět bez úrody. Jen dvojka dutých policajtů na cestě a další dvojka kopírujících jednu aférku s policajtama, kteří kdysi hráli tenis s plácačkou na zastavování aut ve službě a někdo je natočil. To ještě ušlo, že si na to filmaři vzpomněli. Toť vše. S ničím jiným film nepřišel. Ani trocha moravského nářečí obsahujíc tož kurva a další perly víc neudělá. A nějakou letní pohodovou atmosférou na mě film rozhodně nedýchl. Vstřícných 50%. Herecké obsazení přijatelné.

Příjemné a povedené

Vypasená kung-fu panda a její kačeří otec si mě překvapivě získali. Zábavný animák, který je i přes tuctovější příběh podán tak, že jsem se nad tím moc nepozastavoval a dobře se bavil. Zkrátka velmi povedený kousek plný skvělých postaviček, který mohu doporučit. Ta hláška mistra Shifu na konci ukazuje tu příjemnou odvázanost a lehkou odlišnost tohoto díla, která provází celý film.

U tohoto filmu to Emmerich dalekosáhle přehnal. Nechápu, jak může poměrně zkušený, leč ne moc kvalitní režisér natočit ještě větší slátaninu než by od něj člověk čekal. Příběh prošpikovaný nesmyslnými legendami, ve kterém se prohání tlupa zadredovaných bojovníků, kteří vám dávají nutkání vypnout film pokaždé, když otevřou ústa a pronesou nějaký svůj blábol. Já se u toho bavit nedokážu, i kdybych se rozkrájel. To i Gibsonovejm mayům uvěřím jejich problémy s plodností a hroznou tchýní, ale tady těm bojovníkům nevěřím ani válečné barvy. Samozřejmě zde nemůžou chybět tradiční otravné šamanky, špatná hudba, až příliš neodvázaná kamera, která už tak dost mdlou akci vůbec neoživila a jak je jasné, tupý scénář jak uřezané kly mamutů stavitelů. Výsledek je žalostný. Nestálo to za vidění ani na plátně a nebude to stát ani za druhé zhlédnutí na čemkoli jiném. Ukázka na 2012 nevypadá nejhůř, a tak doufám, že se Emmerichova kolísavá kvalita vyhoupne v dalším filmu zase trochu nahoru a nebudu se muset pohybovat v blízkosti nuly. Pokud se chcete bavit u podobně laděného filmu, rozhodně sáhněte po Apocalyptu od Gibsona.

Tady jednou souhlasím s Omarovicem. Mlha je prostě místy drsný a docela napínavý film, který se podle mě příliš daleko nedostal a ani ty často omílané myšlenky o lidské společnosti, které tady vyznívají do ztracena, z něj neudělaly něco víc. Darabont zavřel početnou skupinu lidí do obchoďáku a pak zobrazoval vše, co už jsme snad tisíckrát viděli v různorodých filmech a situacích. Někdo nevěří historkám o chapadlech a nedokáže se sám podívat na jeho část, tak ho prostě musí přesvědčit vlastní smrt. Jinak začíná nová Válka světů spojená s Monstrem, jen se vše děje v mlze a tím je to víc hororové. Nic víc. Ani na jeden ze zmiňovaných fimů Mlha nedosahuje. Co se Mlze nedá upřít je to, že se tam prostě nedějou úplný kraviny a ti lidé tam prostě přemýšlí. Ne úplně pořád, ale víc než je zvykem. Ví, že předešlá oběť ušla v mlze 70 metrů, uvědomí si, že čelo obchodu je z rozbitného skla a podle toho také jednají. Jako úplný béčko bych to neoznačoval, ale jinak je to prostě úplně o ničem. Ve Válce světů ochraňuje otec své děti tak, že dokáže zabít cizího člověka, tady je to trochu jinak a určitě to věrohodnosti nepřidá. Ten konec je sice drsný, tak trochu neočekávaný, ale to je vše. Daleko více je ten konec nesmyslný. Rozhodně jsem neseděl jak přimraženej. Úplné ukončení filmu se dá jednoduše odůvodnit, ale nic rozumného vám z toho stejně nevzejde. Pro mě další mínus. Celou dobu čekáte, že přijde něco, nad čím se zamyslíte nebo tak, ale nakonec vám zase zbydou jen titulky. Odkud se vzaly příšery vám také nikdo neřekne, ovšem stejně jako u Monstra, tady o jejich původ vlastně vůbec nejde. 50% je pro pár příšer v mlze a partu lidí v obchoďáku skutečně víc než dost.