nicneznam

Je mnoho tajemnství v oblasti 9

Nad Johannesburgem se vznáší opuštěná mimozemská loď a v jejím stínu nám Blomkamp servíruje vše, co od takového filmu můžeme chtít. Napětí, bezradnost, pečlivě natočené akční scény, vynikající herecký výkon Wikuse. Vše v balení, které působí velmi originálně a neokoukaně. Takhle si představuju sci-fi na úrovni. Ne pětkrát předražené slátaninky o víře a hrdinském spasení, ve kterých se prohání nablýskané auto a honí digitální dobytek s CGI zombíkama 4. cenové. Zdejší kreveťáci působí naprosto skutečně. Když se navíc režisér pustí do akčních scén ve slumech, člověk má nutkání přirovnávat až ke Scottově Mogadishovské střílečce. District 9 má ovšem příběh a ten mu nedovolí zabřednout na místě. Jakmile se na scéně objevil robot, vzpomněl jsem si na Blomkampovu reklamu na robotické auto. Jen jsem čekal, kdy začne uprostřed přestřelky tančit. Samozřejmě dojde i na nějaké ty nechutnosti, které nám snadno připomenou, že s filmem má něco společného Peter Jackson. Některé klidnější momenty jako vyzvedávání vraku pak mají podobný nádech, jako když kolem Slunce přelétával Merkur ve sci-fi Sunshine. S vtipem to také není marné. Třeba samotná scéna nakažení a Wikusova otázka jestli to vysřihne. Celé to navíc bez problémů jede kupředu, bez nudné chvilky nebo nějakých trapných dialogů. Myslím, že tento film potěší mnoho diváků a třeba se časem dočkáme i toho pokračování.

3D atrakce v řídkém obsahu.

Pixar přišel opět potvrdit vládu nad animovaným světem a teď trochu klopýtl. Tentokrát jsem vynechal to rádoby „3d“, kterým se snaží na nedostatečně velké plátno přitáhnout pár diváků za dražší vstupné v každém druhém multikině, a užil jsem si klasickou verzi. Slovo “užil“ berte s rezervou, ale ten film jsem prostě viděl a mírně jsem se bavil. Když už neměla pixarovka originální příběh (třeba mnou oblíbená Auta), tak byla alespoň přeplněná spoustou skvělých vtípků a rozličných postaviček v perfektně zpracovaném prostředí. Další věc je ta, že to byly filmy pro děti a zároveň se u toho bavili i dospělí. U Vzhůru do oblak převládá silně dětinská stránka věci a příběh je ještě k tomu nepřehlédnutelně neoriginální, až pitomý a nezajímavý. Ano, tento film občas pobaví, mluvící psi nemají větší chybu, Vzhůru do oblak dokáže i úspěšně dojímat a akční scény upoutají pozornost, ale stejně i přes to všechno to není film, který bych dokázal jen zábavností srovnat třeba s Auty nebo Příšerkami. Už u Wall-iho pixar dost riskoval a u někoho to neprošlo, ale tam to ještě mělo svůj náboj. Robot s velkýma dalekohledovskýma kukadlama prostě táhne víc než dědek s celkem otravným skautem v létajícím baráku. A pokud má hlavní slovo záchrana slepice, při které dědula 15 minut před koncem procitne a připíchne odznáček, myslím, že znova bych si to zkouknout netroufl. I Pixar má prostě slabší chvilky a jednu si dle mého názoru právě odbyl. Slabší chvilka je u pixaru ale stále víc než průměr a já musím dát poprvé "jen" 60%. Od Toy story 3 ale čekám o něco víc.

Návrat kvality!

Konečně jsem se po dvou předešlých dílech dočkal něčeho, z čeho mně nebylo zle už po pár minutách. Začátek v mudlovském světě mě trochu znepokojil, ale jakmile došlo k přesunu do kouzelnického světa, bylo to, jak má být. Tento film se konečně blíží té vyspělé podobě, kterou měl mít čtvrtý a pátý díl, ale tam to bohužel selhalo. Humor není trapný a netlačí se ho tam víc, než je třeba. Přesto je ho uspokojivě dost a téměř u každé humorné scény jsem se pobavil, což je zázrak. Herci hrají, jak má být. Nikdo si před kamerou příliš nevyskakuje, jen aby ukázal, že on je ten nej, ale jejich projev je obdivuhodně zvládnutý. Velkým překvapením je pro mě Malfoy. Na jeho objevení se člověk těšil hnedle stejně jako na objevování Jokera v Temném rytířovi. Jeho představitel Tom Felton dobře vystihl duševní rozpoložení své postavy a ten malý prostor mu na to stačil. Hlavní trojice je bezchybná a jejich rozmluvy mají úroveň. Brumbál konečně není ten nervní dědek, který se hned rozčiluje, když není okamžitě po jeho jako ve čtyřce a Horacio Křiklan je super. Hudbu není třeba vůbec kritizovat. Není příliš výstřední a nesnaží se vystoupit z filmu, ale hezky ladí uvnitř dění a dotváří jeho náladu, která je dosti pochmurná a celý film působí skutečně temně. A temnota se zde nebuduje jen tím, že se utlumí osvětlení, ale ten film ji vytváří jako celek a funguje to. Výlety do Voldemortova dětství mají ten správný, lehce hororový nádech, který jsem pociťoval i při čtení. Škoda, že jich nebylo tolik jako v knize, ale tím se dostáváme k diskutované délce filmu. Harry Potter si totiž své tři hodiny zaslouží a pokud by byl film vyprávěn takovým stylem jako tady, bylo by to snad na stovku. Co jediné pořádně zklame, je samozřejmě konec. Hlavně ta část se zabitím. Tohle mělo mít takové grády, že by diváci nedýchali 10 minut před vyřknutím finální kletby. Je to škoda, ale i to se dá nakonec překousnout a já jsem s tímto výsledkem hodně spokojen. Snad to vydrží i s dalším zhlédnutím, na které se začínám hodně moc těšit.

Tak nakonec se také přikláním k pozitivnímu hodnocení. Pořád jsem si lámal hlavu, kde je ta hranice uvěřitelnosti tohoto příběhu a je to těžké. Ani nevím, jestli má smysl zabývat se tím, jestli je to možné nebo není. Je to velký extrém, ale extrémy se občas objeví. Takových školních událostí se totiž odehraje spousta a často končí tragédií. Vždyť nějaká forma šikany se objeví snad na každé škole a někdy vůbec nevypluje na povrch. Dokud se něco nestane. S menší či větší snahou se tomu teda dá uvěřit. Třída si vybrala nejslabšího jedince a není se proč divit, že se ten kluk nedokázal bránit. Ani to, že nikomu nic neřekl. Zkrátka každý má jinou psychiku. Někdo by šel za policií, rodiči a někdo by třeba skočil pod vlak. Tudíž v tomto ohledu bych se moc nešťoural. Jisté je to, že ten film je skvěle herecky obsazen a jisté je také to, že ve mně jednání šikanérů vyvolávalo dost nepříjemné pocity, což vyvolá asi u každého, kdo to uvidí. Málokdy má člověk chuť prostoupit monitorem a trochu to tam srovnat. Jenže ono mít chuť srovnávat takovou situaci z domácího křesla je taky něco jiného, než být součástí takové třídy ve 14 letech a něco udělat. Ještě, když člověk nemá potřebné rodinné zázemí. Šikana je zkrátka velký problém a já neznám lepší film, který by jí takto znepokojivě ukázal. Film se odehrává v tísnivém, chladném prostředí, ve kterém jakoby neexistuje jiný svět než ten školní. To, že se to odehrává v Estonsku je také klad. Ne, že by se to jinde odehrát nemohlo, ale lépe přijmu pro mě neznámou zemi kdesi na severu, než kdyby se to odehrávalo v Německu.

Zpráva o stavu naší planety.

Posledních pár let se natočilo spoustu dokumentů/strašáků. Většinou se snaží poukázat na nějaký globální problém a na to, že by z něj mohl být snadno konec civilizace. Tyto dokumenty mně nevadí, ale dnes už se často stávají předmětem posměšků. Změny klimatu se přece děly, i když tu člověk nebyl a ropa je jen snadno nahraditelná věc, kterou těží tamhle někde v poušti lidé s útěrkou kolem hlavy a občas udělá nějakou tu skvrnu na moři. Ano, s tímhle postupem recenzenti srazí všechny takové filmy. Když jim k tomu chybí ve filmu nějaký brýlatý vědec podporující tvrzení vypravěče, je to o to lépe a recenze může mít o hvězdu méně. Ale ani pak by se film nevyhnul kritiky od někoho jiného. Tady jde zkrátka o to, jak člověk věří tomu, co vidí ve filmu a jak to srovná s tím, co vidí kolem sebe. A aby se třeba zamyslel sám nad sebou. Pak může chodit na debaty k odborníkům. Změny tu byly, i když tu člověk nebyl, ale teď tu je. A pokud ty změny uspíší nebo se na ně nepřipraví, tak tu nebude. Home má možná nedostatky, ale mně se to líbilo a zapůsobilo to na mě. Je to něco jiného a zároveň to bere v potaz všechny globální problémy. Mají totiž jedno společného a tím je člověk. Nejen tím, že radikálně mění planetu, ale je těmi změnami ohrožen. Home prvoplánově nestraší, nedramatizuje, ale ukazuje nám, jak to je, někdy i s větší děsivostí, než když nám Al Gore ukáže svůj rostoucí graf kysličníku uhličitého v atmosféře a pak prohodí svůj vtípek. Ze začátku film ukazuje počáteční podmínky, které byly potřeba pro vznik života. Množství ideálních podmínek, které vedly pro jeho rozšíření. Pak objevení homo sapiens a jeho podmanění přírody a využití zvěře. Rozvoj zemědělství. Celou dobu se koukáme na zemskou pustinu, nenarušenou přírodu řídící se svými zákony a pak najednou skrze oheň zemského plynu a ropy udeří do očí pohled na velkoměsto se stovkami blyštivých mrakodrapů, které zapůsobí jako něco neuvěřitelného. Člověk je zároveň hrdý na lidské schopnosti a vývoj, ale zároveň se zamyslí nad tím, že to má i své stinné stránky a řekne si, jak dlouho je tento vývoj udržitelný. Vrcholem ohromujícího a zneklidňujícího pohledu na civilizační boom je pohled na největší staveniště světa, na Dubai. Budování umělých ostrovů a největších mrakodrapů uprostřed pouště bez pitné vody, kterou je nutné dovážet. Město stavící se proti přírodě. Chudoba v okolních zemích. Pohled na obrovské zvířecí farmy, kývavé pohyby ropných věží stále udávající rychlost našeho vývoje, obrovské tankery křižující moře. To vše střídáno s úchvatnými záběry na všemožné zemské útvary s vypravěčským komentářem. Ukončení tohoto filmu je nádherné a dává naději a víru v lidské schopnosti, které se snad mohou vypořádat i s takovou výzvou.

Americká noc je jednoduše skvělý film, který budu s klidným srdcem hodnotit vysoko. Od francouzsko-italského filmu jsem takový zážitek nečekal. Možná jsem ale moc ovlivněn těmi ztřeštěnými komediemi a pak na filmy dané produkce koukám s předsudky. Ještě k tomu, když je ten film tak starý. Byl jsem rád, že jsem se v tomto případě žádných špatností nedočkal. Ani nevím, co přesně psát, tak to vezmu sofort. Film je na úrovni a zaujme už od začátku. Množství vtipných okamžiků jako je nahánění neposlušné kočky k misce s mlékem, neshody ve štábu, problémy s komunikací, časová omezení, herecká neposlušnost, filmové triky, novináři, životní tragédie. To vše jde proti štábu a režisér nám to tady představuje v uvolněné rodinné atmosféře. Navíc všemu, co se během natáčení dělo, jsem neměl menší problém uvěřit. Režisér Truffaut asi bohatě využil svých zkušeností. Jako další klad beru to, že se nebojí zauvažovat o neřestech, které se během natáčení odehrávají a zapojí diváka do svých úvah o filmovém a skutečném světě. To, jak se všichni postavili k tomuto filmu si podle mě zaslouží pochvalu. Je to originální, vtipné, chytré, zábavné, poutavé. Práce filmařů mě navíc vždy fascinovala, takže jsem byl skutečně touto kvalitní sondou do filmařského řemesla potěšen. Není to žádná laciná fraška, ale film, který musí fanouška kvalitního filmu potěšit.

Allenovo filmy mám jednoduše velmi rád. Každý jeho film je jiný, každý je rozporuplně hodnocen a na každý s odstupem času vzpomínám v dobrém i přesto, že ode mě většinou schytají ne příliš vysoká hodnocení, občas i podprůměrná. Tady mé hodnocení bohužel nebude jiné, ale zajímavé je, že tento film mně asi v paměti utkví nejméně, narozdíl od jeho jiných podprůměrů. Woodyho humor sice nezklamal, hudební výběr je výborný, herecky obstojné. Přijde mně ale, že Allenův talent se v takových dlouhých a velkých filmech příliš rozmělňuje a ani ta snaha o promyšlenou detektivku tomu nepomáhá. Příběh zde pořádně nenastoupí do popředí, a jak píše xxmartinxx, stává se z toho skutečně jen sbírka Woodyho hlášek, které samozřejmě stojí za to, ale ani to není vše. Celý posun v ději působí nedůležitě a někdy i nepromyšleně. Navíc je to převážně hrozná nuda podpořená nehoráznou délkou filmu. Proč se třeba muž, který má předstírat smutek, tak okatě usmívá, proč se hotelový recepční do telefonu ohlásí jen slovem Waldron? Pokud je teda to místo tak známé, že není potřeba dodávat slovo hotel, jak je možné, že starý znalec New Yorku Larry Lipton a jeho žena o tomto místě nikdy neslyšeli? Jsou to detaily, které by nevadily, ale to by to nesmělo hrát ve filmu tak důležitou roli. Na takových detailech obyčejně závisí posun celého filmu, a když to drhne na nesmyslech, mě to pak nebere. Navíc mám pak problém pochopit a zajímat se o ostatní dění ve filmu. Svému výběru jsem věnoval dost času a trpělivosti, ale neuspokojil mě a jako celek je to pro mě zklamání, které se s každou minutou prohlubovalo a ve srovnání s jinými musím až tak nízko. Pokud jde o Allena, raději se vrátím k jeho menším filmům, jakými jsou Stíny a mlha, Spáč, Cokoliv. Nenechte se mnou ovlivnit, nebojte se toho filmu. Jak říkám, jeho filmy přijme každý úplně jinak. Nutno ještě dodat, že scéna ve výtahu je perfektní :)

Ke zhlédnutí tohoto filmu mě přivedlo jen jméno režiséra. Thomas McCarthy natočil pouze dva filmy. Ten první mě neuvěřitelně příjemně zasáhl, a proto bylo zhlédnutí druhého filmu jen otázkou času, který konečně vypršel. Jeho druhý film jménem Nezvaný host u mě vyvolával velká očekávání, kterým jsem dával velké naděje, ale zároveň jsem věděl, že šance na překonání McCarthyho prvotiny nejsou příliš velké. Už jen kvůli námětu, který mně nepřišel tak zajímavý jako námět Přednosty. Tyto pochybnosti trochu zahnala nominace na Oscara pro herce v hlavní roli a několik dalších ocenění. Nyní mohu říct, že tu nominaci vůbec neberu vážně a další ocenění také ne. Režisér se opět soustředil na jednoduchý příběh, který opět prezentoval s režijní lehkostí, ale stala se z toho nehorázná kravina nejen s velkým K, ale i s velkým R a A. Film o nesvobodných poměrech v USA po 11. září. Nic proti. Co se tady ale vše stačí odehrát je směšné. S bubnujícím imigrantem se vůbec nesžijete, jeho partnerka působí děsně, hlavně po herecké stránce, Richard Jenkins hraje mrtvolně a vůbec se do své role nehodí. Nelíbil se mně už v ukázce a role unuděného profesora, který nakonec začne hrát na buben, mu nevyšla. Konec nastává, když i ta hlavní zápletka ustoupí a Jenkins se tak nějak v mimořečí zamiluje do matky imigranta a vezme jí na rande do divadla, do kterého si vždy přála zajít nebo co. Řekl, jsem si, že si ten film dám ještě jednou, abych měl jasněji v tom, čemu ještě vynadat, ale nakonec jsem usoudil, že na to nebudu mít sílu. 20% za Jenkinsův vtip s kalhotami a jinak nevím. Doporučuji všem právě film Přednosta. To je lahoda, nejen ve srování s touto příšerností, ale i sám o sobě.

Neurazí,neohromí,ale stojí za to.

Jim Jarmusch je pro mě do budoucna velkou nadějí, kterou je ovšem třeba náležitě a pečlivě nakoukat. Noc na zemi je teprve moje druhá zkušenost s filmy tohoto originála a tudíž je to trochu těžké. Do svého díla promítl naplno svůj nápad, kdy má divák postupně sledovat dvě hodiny pět různých kabin taxíků, v pěti různých světových městech, dokonce ve stejný čas. Samotný nápad ale nikdy nestačí a vždy je důležitý obsah. Četl jsem, že se Jarmusch snažil napodobovat filmařské styly konkrétní oblasti. Tyto zajímavosti sice beru v úvahu, ale jen málokdy mě ovlivní v hodnocení. Od filmu čekám zážitek, podnět k zamyšlení, něco, co ve mně zůstane i po skončení. Dostalo se mně to u tohoto filmu? Ano i ne. Každá povídka má typický nádech vyvolaný atmosférou daného prostředí, ve kterém se natáčelo, což je samozřejmě plus. Film je o řád přitažlivější, ale pořád je to jen obal. Jako první nás do nitra filmu zavede taxi jízda s Winonou Ryder za volantem. Je to čistě ženská jízda, takže dojde na typická ženská témata - “není jednoduché najít toho pravého chlapa“-“ano, vím přesně, co myslíš“. Příběh se odehrává v L.A., vykouří se během něj asi 8 cigaret, postrádá zajímavost, nápad a jakmile začne druhý příběh, rychle na L.A. zapomenete. Winona ale rozhodně zaujme. (20%) Druhý příběh je v kontextu celého filmu skvělý. Černoch a východní Němec v jednom taxíku předvádí živou, zábavně ukecanou jízdu. Slovní debaty založené na odlišných jazycích a divně znějících jménech fungují. Příjemně odvíjenou povídku shodí jen naložení fuckovací uřvané známé. Vlastence trochu potěší letmá zmínka o Československu a Praze, černocha ovšem napadne jen to, že z takových míst určitě taxikář utekl právě do New Yorku, i když vůbec neví, kde ten stát leží. Postavy jsou bezprostřední a vtipné, ale já nevím. Jel jsem v taxíku jednou a při pohledu na taxametr mě žádné vtipné proslovy nenapadaly. (60%) Dále je Paříž. Povídka, která na mě působila nikam nesměřujícím dojmem. Poté, co nastoupila ústřední zákaznice, tak i neoriginálně a ohraně. Konfrontace nevidomého a vidomého člověka je velmi oblíbená, ale tady neřekne zhola nic. Jen to, že slepý vidí citem víc než vidomý. Klasika. Vystřižením by film získal na lepší snesitelnosti. Za herce a atmosféru (30%). Řím: zoofilní a dýňofilní taxikář naloží biskupa. Začíná zvučný italský monolog dobře zahraného taxikáře a biskup je na prášky. Vtip to má, trocha té ztřeštěnosti také (40%). Helsinky-poslední jízda. Je zima a banda ožralých lidí sedá do taxíku. Poslední šance ještě zapůsobit na diváka něčím, co se ještě nepoužilo. Ano, něco dojemného. Jarmusch se v krátké povídce snaží, jak je třeba a musím přiznat, že se snažil dobře. Nakonec se dozvíme, že i když nás něco trápí, vždy je někdo, kdo je na tom hůř a naše starosti jsou proti tomu nicotné. Hercům uschnou slzy a divák rekapitululuje.(30%) Někdo bude nadšen, někdo zůstane netknutý. Já věřím, že má kvalitnější kousky. Možností k výběru je dost a já mu věřím. Když vzpomenu na Zlomené květiny, Jarmusch se opět nedokázal vyhnout dětinsky nevyspělému humoru a dalším nešvarům, kterými si to často kazí. Hudba velmi netradiční. Dvě hodiny a pět povídek z taxíku ale nejsou tou nejsilnější zbraní pro můj vkus, přesto to není na škodu vidět. Po prvním vidění 40%.

pREChválená průměrná vyvražďovačka

Filmu [REC] jsem věřil jako málokterému modernímu hororu. Film španělské produkce, neznámí herci, ruční kamera. Všechno vzbuzuje jen ta největší očekávání. K tomu ještě velmi kladné komentáře. Už jisté víte, kam směřuju. Tento horor totiž není tím, v co jsem pevně doufal a s plnou jistotou mohu říct, že si zaslouží víc kritiky než pochval. Začnu negativy. Tento film má 80 minut a já se 65 minut nudil! To už o filmu dost vypovídá. A čím to je? Španělé v první řadě neukazují nic, co bychom neviděli a i ta děsivější atmosféra, kterou se snažili utahaně budovat se jim nakonec rozpadne pod rukama a vše skončí jak v céčkovém vyvražďováku. Kamera snímá scénu, najednou začne jekot, nic nevidíme a pak jen spatříme zakousnutou zombie do něčího těla. Takhle postupně odpadávají rozhádaní obyvatelé domu, který policie a armáda neprodyšně uzavřela kvůli jakési nákaze. To by ovšem nebylo na škodu, kdyby se většině útoků nedalo očividně předejít a nebyly tak trapně provedené a nasnímané. Co třeba pitomá scéna, ve které jdou lidé za infikovanou holčičkou, která předtím pokousala matku: policista nebo kdo se k ní přátelsky sehne a pak se blb otočí na kameru, v čemž mu holčička nečekaně skočí po krku. Šokující? Opět chaos a křik, kamera létá a z takových blbostí má vzniknout pořádná atmosféra, když divák ví, jaké kraviny má čekat a kam to vše směřuje? Kousnutý člověk se s odstupem času opět vynoří jako krvelačná bestie a začne znova to samé. Leckdo se s infikovaným přetlačuje a drží ho pod krkem, zatímco kameraman tancuje s kamerou opodál. Přitom to kolikrát působí jako směšné uřvané divadélko, které postrádá kapku zběsilosti. Jo, obraz sice létá, ženská křičí, ale co z toho. Jen noční scéna ve stanu v Záhadě Blair witch je dvakrát hustější než celý tento film, to říkám rovnou. Tady to na mě nezafungovalo. A když se na konci přepne na „noční vidění“, už by to člověk nejraději vypnul. Naštěstí do konce zbývá pár minut. Pozitiv je tu pár. Několik scén působí děsivě a já se skutečně i trochu bál, začátek s prvními útoky taktéž ujde, asi dvakrát jsem se lekl, infikovaní působí strašidelně a skutečně nebezpečně a celkový dojem není zas tak hrozný jak se může zdát. Ale celkově je to slabota. Horor s vyloženě trapným koncem, utahaným, nezajímavým a uřvaným začátkem. Ten poslední záběr celého filmu je tak originální a působivý, až bych brečel. Na moderní americké horory se nadává, ale ani španělé nedělají nic lepšího. A výsledek je takový, jaký je. Maximální pochopitelné hodnocení pro tento film je u mě 70%. Stoprocentky od kolegů a jejich nadšení ale nechápu. Taky bych byl rád, kdybych u toho filmu pociťoval to, co vy.

Další britská ...čka (rva)

Tak Clubbed je takový ten klasický britský film na půl zhlédnutí. Rvačky, drogy, trocha depresivní nálady, zdeptané manželky, z nichž jedna musí být pro jistotu těhotná, druhá nějak rozvedená a ostří pánové povoláním vyhazovači, z nichž někteří, jak už to tak bývá, skončí lépe, někteří skončí hůře a někteří skončí úplně. Pár pronesených knižních moudrostí o strachu a síle a nějaká ta zápletka, která je zde naštěstí celkem na úrovni. Horší je začlenění postav do tohoto příběhu. Chlápek-střízlík kouká jen tak z volné chvíle za dveřmi tělocvičny na box a hodný sympatický obří černoch-vyhazovač se ho jen tak ujme, poplácá ho po zádech a hned jsou všichni jedna rodina. Chlápek pak přijde do hospody, kde ho jednou čistě náhodně zmydlí jeden blb a na toho pak naráží půlku filmu, dokud mu to náš hrdina s cihlou v ruce prostě nenandá. Dojde na pár hysterických výlevů rozhádaných partnerů v různých domácnostech, kvůli podtržení té správně atmosféry snímku. Do toho drogové kšefty, které naberou někdy po dvacátém zívnutí nepříjemný a tragický směr a my vidíme opět tu krásnou syrovou sondu do jakéhosi bezvýznamného podsvětí v tomto takřka bezvýznamném filmu. Dnes film s vyhazovači, zítra variace na noční uklízeče. Opět má ten film svojí tvář, má i výraznou hereckou postavu a překvapivý konec, ale ten je dán jen klamavým vypočítavým začátkem. Takových filmů o osudech rváčských existencí už na mě bylo dost a tohle nikdy nebyla moje káva. To je zas jak Hooligans, Romper stomper, Trainspotting a mě takové filmy nikdy nezaujaly, pokud se nemýlím. A tenhle si u mě víc jak průměr nezaslouží. Jo, proč se při finálním zúčtování v tomto filmu maskoval jen náš hrdina? No nic. Tentokrát jen 30%.

Nová krev pro nesmrtelnou sérii

Zas ty stížnosti. Já nevím, co fanoušci Bonda v dvacátém druhém dílu chtějí. Před nástupem Craiga se Brosnan předváděl v neviditelném autě a ledových palácích a já se u toho bavil. Ale kam až by mohla tato série zajít, aby se z ní nestalo něco příšerného? Bond v Ironmanovském obleku pijící protřepané martini ve vzduchu během sledování letadla pilotovaném hlavním záporákem, snažícím se zničit zemi pomocí přivolané černé díry, a přitom ještě pomrkávat na polonahou modelku sedící v prostoru pro pasažéry? Tohle změnu potřebovalo jako sůl. A právě tak výraznou, jaká se tomu dostala. Modrooký blonďatý Craig a absence stokrát slyšených frází a schémat je přesně to, co mělo hejbnout s touhle celkem stereotypní sérií, která byla díl od dílu servírována divákům jen s nabídkou velkolepějších plánů vlivnějších šílenců s modernějšími technologiemi a touhou vidět, co pan Q zase vymyslí, aby se to pak přesně využilo ve scénáři. Tohle přece muselo někdy na čas skončit. Tohle oživení mělo vyvolat diskuze, znechucení, nadšení, ale hlavně změnu a tím pádem nový zájem. Casino royale ani Quantum of solace nejsou filmy, které by mě prvoplánově bavily tak jako Bondovky s Brosnanem, které měly hlavně v 20. díle dost monumentální a zábavné akční scény a množství hlášek, ale rozhodně hned neodsuzuju tyhle skromnější, ale za to umělecky hodnotnější kousky. Pro mě byl bond vždy jednoduchou zábavou na domácí použití, ale oživení Bonda v podání Craiga dostává úplně nové rozměry a taktéž potenciál dozrávat jako víno! Jen počkejte, jak se tyto filmy budou za pár let cenit a označovat jako dobrý krok filmařů. U Kvanta je ta změna cítit ještě víc a Marc Forster se s tím popral, jak nejlépe mohl, protože ta bondovská podívaná je z toho cítit na hony daleko už od výborného začátku. Tak parádní rozjezd ještě žádná Bondovka neměla, tím jsem si jist. Záběr na skalní masiv tyčící se nad mořem, smyčcová hudba, kamerový nálet ke skalnímu tunelu s prostřihy na části zvukově utlumeného Aston Martina řítícího se tunelem, pak nástup burácejícího motoru a dravá automobilová honička nasnímaná zběsilým, ale skvěle navazujícím a přehledným adrenalinovým střihem, může naplno působit. „Je čas vystoupit“ a začne hrát titulní skladba, kterou jsem při prvním slyšení na internetu nemohl vystát, ale teď po skončení filmu jí poslouchám pořád dokola. A tak je to s celým Kvantem. Možná ho poprvé budete nenávidět, ale budete se k němu rádi vracet, až budete mít dost Conneryho a Brosnana s jejich nekonečným opakováním - Bond, James Bond, protřepat, nemíchat. Dám nakonec po dlouhém přemýšlení 70%, čímž ho nadřazuju Casinu, ale je to trochu nestabilní. Navíc jsem se v tom špionážním mišmaši docela ztrácel, což nemám rád. Možná je to tím, že jsem Casino viděl s velkým odstupem, ale s 23. bondovkou vše sjedu pohromadě a uvidíme. Rozhodně to není tak odpadový film, jak z toho někteří nesmyslně děláte a zkuste se na to prostě dívat jako nekonzervativní diváci schopní akceptovat i radikální změny. Nebo si pusťte Srdečné pozdravy z Ruska a kochejte se.

Šlape to i bez Arnieho. A dobře!

Nebudu tady z toho dělat vědu. Terminátor 4 je film, jehož vznik byl otázkou času. Bylo taktéž jasné, že se bude od předešlých filmů dost lišit. Jasné bylo i to, že Schwarzenegger v této sérii prostě jednou nebude hrát hlavní roli. Od toho tu jsou tři předešlé díly, u kterých se mohou fanoušci tetelit blahem. Tyto tři díly nám zároveň ukazovaly vývoj a budoucí důležitost Johna Connora. Tudíž ve čtvrtém díle už je konečně prostor pro něj a nikdo se nemůže divit, že tu nehraje starý dobrý Arnie. Ostatně, mně už by čtvrtá hra na kočku a myš s hláškujícím Arniem v hlavní roli nebavila. Proti předešlým třem dílům celkem nic nemám a hodnotím je kladně. U čtvrtého dílu bylo jasně dáno, co by měl obsahovat. Connor s hrstkou přeživších bojuje proti strojům. Pokud bychom se chtěli něčemu divit, tak třeba tomu, jaké technické prostředky má Odpor k dispozici a odkud bere Skynet zdroje na budování svých vyspělých strojů. Na konci trojky byla celá země poseta atomovými hřiby, tudíž většina věcí by asi jen tak nefungovala. Na začátku čtyřky se ale Odpor prohání ve stíhačkách a vrtulnících. O munici ani palivo starosti asi nikdo nemá. To se dá ale s menší snahou odpustit, protože i tak si vás ten film dokáže získat a bez toho by to šlo těžko. Ono koukat se totiž na odpor, jak hází na terminátory kameny, to by nebylo ono. Neopomenutí jednoduchých pastí ale potěší o to víc. Jinak je to střílečka, jak má být a když nebudeme vnímat tu spoustu nevysvětlených otázek a opět trochu směšné, ale naštěstí jen okrajové zabřednutí do časových paradoxů vzniklých v předešlých dílech, bavit se u toho prostě budete a nakonec zjistíte, že tohle pokračování ostudu vůbec neudělalo. Má svou atmosféru, tempo a kvality, ale taktéž své nedostatky. Stejně jako filmy předešlé, na které se podle mě pohlíží až moc nekriticky. U Salvation jsem se bavil nepopsatelně víc než u prvního letošního blockbusteru jménem Star trek, který mě znechutil tak, že jsem se obával podobného zklamání i zde, které bych těžko rozdýchal. McG ale zdatně urežíroval tuto akční audiovizuální bombu na úrovni, která vůbec nepůsobí blbě a v kině skvěle funguje a odsýpá. Herecké obsazení-no problemo. Jo, Bale se tváří pořád stejně, ale čert to vem. Když se chytne kulometu a sejme sápající se zbytek terminátora, o jeho obličeji moc dumat nebudete. Taktéž ostatní herci film skvěle oživují a nikdo nepůsobí nepatřičným dojmem. Jen bych rád viděl ten konec s tou jejich operací :) To snad napsal do scénáře nějakej ňouma na poslední chvíli. Dám 70% stejně jako ostatním dílům. Druhé zhlédnutí je ale mrcha, na to nesmím zapomenout. No a objevení Arnieho nakonec beru. Tuhle několika sekundovou snahu zavděčit se fanouškům si sice mohli nechat na další díl, ale to je věc názoru. Nadávat na to přece nejde, ale že by to filmu nějak prospělo, to se říct nedá. Jo a ta scéna s tím velkým robotem je fakt skvělá. Hlavně se mně v ní líbilo to, že cisterna klasicky trapně nevybouchne po obyčejném průstřelu, ale že je někdy třeba tomu trochu pomoct a zariskovat. Jak já jsem rád za to, že filmaři občas dostávaj v takových filmech rozum. Jedno je jisté. Transformeři budou mít co dělat. Jeden velký robot Mcdžímu na působivou sekvenci stačil. Co na to řekne Bay.

Proč vůbec dělali remake něčeho takového, to nevím. Jestli to bylo jen kvůli modernějšímu kabátku, tak prosím, ale tohle je utrpení. Opět je centrem dění Manhattan, Reeves opět hrát neumí a proto mu roli mimozemšťana snadno uvěříme. Ostatní se do svých rolí nehodí, takže těm nebaštím ani armádní vysílačku v ruce. Všechny vojenské útvary a vědecké týmy působí v tomto filmu jak banda bláznů, kteří si před tou filmovou kamerou připadají až moc dobře. Co třeba taková mluvčí prezidenta spojených států nebo co to tam vystupovalo s takovou důležitostí? Otravný kluk a jeho spasitelská matka, která se dojemně zaručí, že se můžem změnit? To je na odpad. Už chyběl jen Will Smith, kterému létající potvůrky sežerou psa. Skutečně, v tomhle filmu nefunguje a nepůsobí nic. Jen ta nuda. Zajímavý byl jen chytře odůvodněný vývoj mimozemšťana v bioskafandru. Vidět Klaata vystupujícího z vesmírné lodě v černých brýlích a obleku, tak bych se zjevil.

Dobrý film

No jo, Leon. To je ve svém žánru pojem a není se snad čemu divit. Luc Besson vytvořil scény, které se spoustě divákům vryly do paměti. Hlavně teda otevírání dveří po masakru. A vůbec celý film má svoje kouzlo a motiv sbližování osiřelé dívky a chladného zabijáka-samotáře není tak často a tak kvalitně zachycen jako tady. Co se dá v tomto filmu bez zaváhání pochválit je Natalie Portman. Snad jeden z nejlepších dětských hereckých výkonů. A pak zajímavá a hlavně sednoucí role Jean Rena, ale i ostatních. Výtku bych měl ke spoustě věcem, ať už jsou to detaily jako některé praštěné scény typu předvádění známých osobností, prase v kuchyni, citlivoučká starost o kytku a velký důraz na mléko jako nápoj zabijáků, tak i k podstatnějším věcem. Dobře, když pominu takovou tu ztrátu tempa po masakru, stále si budu lámat hlavu nad tím, jak se následující věci semlely. Třeba scéna na záchodech, kam nese Mathilda „jídlo“. Mně asi nedojde, proč byl ten zloduch Oldman schovaný za dveřma. A to je jen jeden příklad. Ty ostatní už jsem zapomněl. No a nakonec další podstatná. Je to chování zásahové jednotky na konci a jejich nesmyslné ťukání na dveře. To jsem si zase já zaťukal na čelo. O dalším vývoji ani nemluvit. Jo, mohlo to být i smutné, kdyby se na to šlo trochu víc s citem. Takhle je to jen dopředu jasné a povinné zakončení, kde je očekávaný emotivní konec pohřben pod haldou mrtvol a nakonec rozmetán. I když finální skoncování s padouchem je velmi efektivní, to se musí nechat. S hodnocením jsem to měl dnes těžké. Za herce bych dal i 70, ale když mě pořádně nechytne příběh a uvědomím si tu spoustu odfláknutých věcí, nejasností a chvilkové nudy, musím 60 a ani velmi povedený začátek to nezachrání. Rozhodně to není film, bez kterého bych nemohl žít, ale celkem i chápu jeho početné zástupy obdivovatelů. Jen se k nim nemůžu přidat. Pro mě je to dobrý film, ke kterému se možná za rok vrátím. A až si budu po roce číst svůj zaprášený názor, třeba si zase zaťukám na čelo já a budu přepisovat. Teď to ale vidím takto.

Nějakou dobu jsem přemýšlel, jaký dobrý sci-fi film bych si potřeboval oživit. Nic mě nenapadalo a já už se začínal bát, že všechny dobré sci-fi už jsou pomalu ale jistě za mnou a mě už nemá co ohromovat. Pak se v hlubinách mých vzpomínek objevila Propast. Cameronův film, který je celkem opomíjený a ne tak populární jako třeba střílející Terminátoři nebo banda namachrovaných mariňáků dostávajících na prdel od bandy vetřelců, ale mě tento film silně uchvacoval už v letech dávno minulých a já věděl, že ani teď nebudu zklamaný. Jen je mně divné, že jsem ten film na takovou dobu ztratil z podvědomí. I když jsem o jeho kvalitách věděl, nevyhledával jsem ho. Podstatná je ale jiná věc. To, co dokázal Cameron natočit pod vodní hladinou v jednom reaktoru, nemá obdoby. Vystačil si s celkem malým prostorem a minimální akcí, jejímž vrcholem je, když něco někam pluje nebo padá. Ale ono to samozřejmě stačí. O tom jsme se přesvědčili nespočetněkrát. Co netáhne akce, táhne atmosféra. Opět vidíme skupinu lidí odříznutou od okolního světa, jak řeší různé problémy a setkává se s nečekanými nástrahami a výzvami. Ale ty nástrahy a občasná beznadějnost se s Cameronovskou důsledností snadno přenesou na diváka sedícího v teple na gauči a dolehnou na něj pod velkým tlakem. Pokud ovšem filmu věnujete pozornost. Utržený jeřáb, nezapomenutelná a emotivní záchrana Lindsey a sestup na samé dno temné bezedné propasti. Hlavní pilíře tohoto nevšedního filmového zážitku. Film má jednoduché poselství, ale dopracovává se k němu tak úchvatným způsobem, skrze tak pečlivě vybudovanou atmosféru, hereckým obsazením a prostředím podmořské průzkumné stanice usazené v hlubokomořské temnotě, že toto dílo v klidu označím za jeden z nejlepších sci-fi filmů. Nevím, co se dá dodat. Tohle jistě každému nesedne víc než cokoliv jiného, ale když už si na to jednou náladu uděláte a máte pro takové filmy slabost, nemůžete být zklamaní.

Hrůza. Jsem rád, že jsem to dokoukal a už se k tomu nebudu muset nikdy vracet. Je úplně jedno, jak je ten film starý. Mně mimozemské lodě v podobě blikajících světýlek létajících nad vymodelovaným prostředím nevadí. Mně vadí to, že ten film je nesnesitelně příšernej a když to musím zase říct, tak je úplně o ničem. Herecké obsazení je absolutně mimo. Ječící scéna v domě je vrcholem, který jsem měl rychle přetočit, modelování hory, uspaný dobytek, vše se nese v úplně zbytečném a nesmyslném duchu a místo toho, aby to dávalo smysl a v něco to vyústilo, tak vám přistane loď, zahraje pár trapných tónů, zasvětélkuje a končíme s nápisem directed by Spielberg. Jenže tyhle nesmysly jako blbnutí s hlínou a házení stromků a cihel do domu se odehrávají snad během devadesáti minut a na co to diváka vše mělo navnadit? K tomu žádný normální rozhovor nebo něco, co ten film trochu pozvedne. Celé už to v dnešní době ztratilo svůj smysl. Vlastně ne smysl. Smysl to nemělo žádný, ale mohl bych říct, že to ztratilo své neurčité kouzlo, které má snad každý takový divný film. Spielberg si testoval možnosti tehdejších efektů a snažil se trochu ohromit diváky svojí vizí setkání s mimozemšťany, kteří si jen tak přiletí, vyloží, naloží, zablikaj, odletí. Snažil se a snažil se marně. Ten sled událostí ve filmu nedává smysl. Možná to tehdy někoho vzalo, ale mě tohle dnes po Válce světů, Kontaktu, Znamení a dalších modernějších a chytřejších kouscích rozhodně nevezme! A dokonce i hudba byla hrozná. Já dám těch 20, ale budu ještě dlouho přemýšlet, za co. Asi za pár napínavějších scén, jinak za nic.

Určitě mně dáte za pravdu, že Jurský park je ve filmovém světě nesmazatelný pojem, který zná každý. Uznávám to i já, který tomuto filmu nikdy bezmezně nepodlehl. Když někdo bude probírat filmy o dinosaurech, každého prvně napadne právě tento film a jisto jistě si vybaví minimálně dvě nezapomenutelné scény. Ta, ve které se objeví první dinosaurus a ta, ve které jsou ohrožovány děti ve vozidle. Kdo by se u tohohle alespoň trochu nenervoval? Ta scéna je prostě perfektní. Možná jsou ty dvě scény trochu málo, ale stačí to na to, abych mohl dát kladné hodnocení. Vlastně je to celkem málo, ale námět je originální jak Toy story a technická stránka je s ohledem na dobu vzniku myslím velmi solidní. Však oni filmaři většinou jedou na maximum svých možností dané doby, pokud na to mají prostředky, což Spielberg měl. To vše dává dohromady skvělou a hlavně napínavou zábavu, na kterou člověk, který to viděl poprvé třeba jako dítě, nadosmrti nezapomene. O Williamsově hudbě není třeba mluvit. Co hudební motiv, to věc, která zní člověku v hlavě, jen co si vzpomene na film. Já si na tento motiv teda zrovna nikdy nevzpomněl a už teď, pár minut po skončení nevím, jaký je, ale je dobrý. Tak teď bych mohl začít kritizovat, ale nevím co. Snad jen to, že mě ten film neohromil tak, abych dal nad 70%. Je to čistě můj pocit, ale někdy je třeba hledat nedostatek u filmu než u diváka. Já se nechám snadno ohromit a celkový dojem z parku není ohromující, ale uspokojivý. Někoho ten film ale holt ohromuje nebo ohromil. Je to v mnoha ohledech překonaná podívaná, který ztratila pár lumenů své blyštivosti, ale Jurský park bude pořád velkým pojmem. Ale ne za nejvyšší hodnocení.

Skvělá práce!

96 hodin je pro mě v první řadě nečekaným překvapením, kterému klidně věnuju ještě několik zhlédnutí. Filmu jsem totiž nevěřil ani trochu. Stačilo vědět, že jde o únos dcery, franzouzskou akční školu nebo co a zkusit si představit stárnoucího Neesona v roli mlátiče. Prostě mně z toho nevycházelo nic, co by mě mohlo zaujmout. Po letmém přečtení pochvalných komentářů jsem se odhodlal a i já musím chválit. Za prvé mě film vtáhl prakticky hned od velmi emotivního začátku, což se neděje tak často a nebýt toho, tak ten film prostě vypínám a strčím zpět Den, kdy se zastavila země, které jsem před tím s chutí vypnul po dvaceti vteřinách přehrávání. Ty emoce tu jsou třeba a tady se je podařilo vyvolat skvěle a s citem. Stačilo pozorovat mírumilovně vypadajícího Neesona, jak se snaží udělat radost své dceři, jak si o samotě prohlíží narozeninové album, a máme potřebný základ pro další vývoj, ve kterém už na nějaký ten smutek místo nebude, protože hlavní slovo přebere klasická špionská likvidačka viděná stokrát, ale v tomto provedení stále velmi chytlavá a snad i trochu adrenalinová. Některé likvidační prvky jsou dost originální, ale to už musíte vidět sami. Jiné už to zase trochu znevažují, ale celkové je to výborná podívaná, kterou mohu doporučit. Liam Neeson v této roli skutečně exceluje. Jeho „Vy si mě asi nepamatujete, před dvěma dny jsme spolu mluvili po telefonu…“ je stejně excelentní jako vše ostatní. Hlavně klidný postup během únosu dcery a jeho kufřík rychlé potřeby. Konec řečí, líbilo se mně to moc, ale víc jak 70% to rozhodně nebude. Přece jen hraje Neesonovi při cestě za nalezením dcery až moc přívětivých karet v rukávu, což se u takových filmů s oblibou odpouští, ale zas bych to nadšení neviděl tak žhavě, jak se někdy vyvolává.

Výsledek Boyleova úžehu

Já na Milionáře také nijak nespěchal a čím více bezmezně pochvalných komentářů jsem přečetl, tím více jsem tušil, jaký u mě asi bude výsledek a touha vidět film pomalu ustupovala. Vůbec jsem si nedokázal představit, jak by na mě mohl film s tímto námětem zapůsobit takovým způsobem, abych dal hodnocení blížící se stovce. Boyleovi jsem ale přesto věřil, že ve mně jeho filmařina něco zanechá. Filmografie tohoto režiséra sice žádné vyložené skvosty nenabízí, ale po netuctově pojatém a pro mě kladně přijatém Sunshinu jsem si říkal, že kombinace soutěže o miliony, chudého života v Indii a lásky, by nemusela dopadnout úplně špatně. Dokoukal jsem to a nechalo to ve mně asi to, co ve mně nechá můj oblíbený film po třetím zhlédnutí. Tím je jen jistota, že ten můj oblíbený film je kvalitně natočen, ale že už mě nikdy neohromí tak jako poprvé. Jenže já dnes Milionáře viděl teprve poprvé a žádný úctyhodný pocit ve mně nenechal. Mě to ani pořádně nebavilo a s postupujícím časem už jsem se těšil, až konečně zodpoví tu poslední otázku. Další film, který u mě končí po naběhnutí titulků a déle na něj nemyslím. Celkem energicky unavený film s jednou silnou scénou, kdy Jamal volá „přítele na telefonu“ a se spoustou pitomých scén, mezi které patří Jamal běžící od výkalů pro podpis nebo Jamal a Tádž Mahal. Na další si teď raději nevzpomínám. Jinak je to taková scénáristická pohádková motanice vyúsťující v klasický závěr snad všech romantických filmů. Osm zlatých sošek pro mě bylo velkým překvapením, ale víc se tím asi člověk zaobírat nemůže. Pokud tady s nějakým názorem trochu víc souhlasím, tak je to názor uživatelky Jandula, na který rád upozorním, protože mně udělal radost:) Vy ostatní, převážní obdivovatelé Jamala milionáře, si nenechte kazit radost.

Eastwoodův emocionální standard

Eastwoodem zrežírovaná Výměna je po jeho Gran Torinu z mého pohledu tak trochu krokem zpět. Zpět k filmům, jakými jsou Million dollar baby a Dokonalý svět. I Výměna mě i přes svůj emotivní náboj a potenciál nechala téměř chladným stejně jako již zmíněné filmy a ani se tomu nedivím. Eastwood tohle nikdy neuměl a čím méně se snažil pitvat v emocích, tím lépe pro mě. Tady to vypadá, že se Eastwood snaží diváka dojmout i tím, když Angelině Jolie ujede po dlouhém běhu tramvaj. Opakem budiž právě Gran torino, kde neměl potřebu ukazovat jednu hodinu plačícího člověka za zvuku piánka, ale šel na to úplně jinak. S Výměnou je to skutečně hrozné. Emoce se opět snaží valit na diváka, jak to jen jde a někdy ještě víc. Mateřskou lásku nám má zprostředkovat právě Angelina Jolie, která ve filmu není bez stékajících slz déle než patnáct minut. Ztráta dítěte je ztráta dítěte, ale 140 minut je 140 minut a dávat oscara herečce, která nemá problém brečet před kamerou, by nebylo správné, protože víc zahraných emocí jsem od ní neviděl. Pro mě je to nadprůměrný výkon této herečky, ale průměrný v konkurenci jiných. Film je vyprávěn velmi pomalu, ale úplně na škodu to není, jelikož film má spoustu opor, které ho trochu podporují před posláním k odpadu. Tou hlavní je skvělá práce režie a kamery, která úspěšně zobrazila život a prostředí starého L.A., také minimální hudební podklad tu má své místo, ale jako samotný bych ho nikdy nepochválil. Jako další je to herecké obsazení. Když pominu diskutabilní, ale herecky solidní Angelinu, vyzdvihnu hlavně herce z policejního sboru a pak také vraha, který i přes málo prostoru dokázal zahrát rozporuplnou osobnost. To bychom měli. Začátek je nastartován klasicky, přijde pár zvratů, vše se nese v kriminálním dramatu, které se pak přenese do hororové atmosféry. Přitom stačí jen první kamerové setkání s odlehlou farmou a záběry na všudypřítomné nástroje, což ihned mění ráz filmu. Výměna dětí ustupuje do pozadí a střídá jí něco děsivějšího. Pro někoho je tohle špatný tah, ale mně přišel dobrý. Vše vyvrcholí vyprávěním chlapce na stanici. Asi jediná silná scéna filmu. Škoda že ten film díky tomuto rozdělení na dvě osy vyprávění trochu ztrácí a příběh a osudy Angeliny například z psychiatrie působí jako vata, která má jen nakrmit diváky dalšími potřebnými emocemi. Angelina Jolie hrdinně vzdorující všemu nátlaku přivede spoustu diváků k nadšení, ale já tady to nadšení nechápu. Výměnu řadím k Eastwoodovým filmově emocionálním krachům, které klamou filmařskou zručností, ale kromě slz na plátně nemají co ukázat. A pak jedna filmová chybička. Budu se snažit nespoilerovat. Tři děti utečou a vrah s mladým komplicem se je snaží chytit. Proč teda potom ten komplic neřekl policii, jestli se jim to povedlo nebo jestli jim utekli. Pak by to neskončilo tou trapnou „nadějí“. První zhlédnutí vratkých 70%, druhé 60% a třetí už si odpustím. Ať žije Gran Torino.

Průměr,který může nadprům. zklamat

Po skončení Star Treku možná jeden zarytý fanoušek krátce zatleská, ale já bych byl schopen odejít zklamaný i v průběhu filmu. To, jak se filmaři chopili této možnosti oživit starou ságu, z které jsem mimochodem neviděl ani jeden díl, kromě seriálu, je neuvěřitelné. Co mě znechutilo po pár minutách byla hudba. Ve velmi povedených ukázkách hraje působivá hudba, tady hraje něco příšerného, co se mně k takovému druhu filmu vůbec nehodí. Je to taková ta cirkusová hudba bez hlavního motivu a gradace. Jen uřvaný hudební podklad. Nic majestátního, což bych u filmu o začátcích lodi Enterprise očekával. Samotné akční scény jsou úplně o ničem. A když se v průběhu rychlého útoku zahlásí "přesunout energii do čelních štítů", vůbec nevidíte nějaký účinek. Trup se ničí úplně stejně. Logika a napětí se tady nepoužilo. Jediná akční scéna vás nepotěší. A jaké já si představoval nažhavené situace z paluby lodi a řešení zapeklitých probémů. Tady se vše vyřeší teleportem, warpem a dílem náhody. Možná je to Star trekovský standard, ale od chytrých scénáristů sledující trendy doby bych čekal víc. Pokud jde o humor, tak ten se úplně vytratil a nahradila ho více než častá nevtipná trapnost. Vtipné laškování mezi Spockem a Kirkem totiž neexistuje. Některé scény jsou takové, že divák ví, že tohle mělo být k smíchu, ale nikdo se nezasměje. Ostatní členové posádky to také nezachraňují. Třeba Scotty je maximálně trapný a působí ve filmu nepříjemně směšně. K tomu ten mimozemšťan. Vše se odehraje rychle na několika místech, ještě k tomu epizodka se starým Spockem, plus cestování časem a film je totálně rozhozený. Záporák má sice zajímavý důvod ke svému jednání, což je jen jedno malé plus. Spolu s poměrně zajímavým výběrem hlavních členů posádky, což je druhé malé plus. Star Trek je skutečně popcorňák na jedno zkouknutí, který navíc člověku, který vesmírným sci-fi moc neholduje, nemá vůbec co nabídnout. No, vůbec jsem nečekal, že ten film bude mít s odstupem času tak pozitivní ohlasy. Až se na to lidi podívaj podruhé bez růžových brýlí, půjdou rapidně dolů a recenzenti raději zmizí z veřejného publikování, protože těch častých 90%, je pro takový letní popcorňák bez chuti a pořádného příběhu příliš. A chvilkové střílení ve vesmíru to nezachrání. Doufám, že tohle je jen nakopávačka a druhý díl mě dostane. Tohle je průměrná vesmírná oddychovka, u které si člověk jako já neoddychne.

Že bude neuvěřitelně těžké psát názor na tento film, jsem věděl už dlouho a zároveň vím, že podoba tohoto názoru nebude asi nikdy definitivní, neboť s každým dalším zhlédnutím zjistím, že tomu rozumím čím dál méně a to je na tom filmu tak neuvěřitelné. Film 12 opic jsem měl už od prvního zhlédnutí kdysi před léty zařazen mezi nezařaditelná, těžko pochopitelná a vysvětlitelná díla, ale vždy jsem měl pocit, že je na tom filmu něco hrozně geniálního a ten film mě zajímal. Po nynějším zhlédnutí mně zase docvaklo pár věcí a zjišťuju, že ten film je snad promyšlenější než jsem schopen vůbec pobrat. Viděl jsem dost filmů, ale to, co se odehrává tady, snad nemá obdoby. Během filmu tak nějak pořád tápete, nakonec se můžete trochu ztrácet, nudit. Ono se totiž nestřílí, Bruce moc nehláškuje, ale stejně si po skončení filmu většina lidí řekne, že to musí vidět někdy znova. Ten konec je totiž snad jedním z nejrozporuplnějších a i když si po prvním zhlédnutí najdete uspokojivé vysvětlení, mávnete rukou a řeknete “a to je jako to, co vše vysvětluje?“, po dalších zhlédnutích vám to nedá a najdete si ještě lepší a odvážnější vysvětlení. A když ho najdete, začnete odvážně hledat logické díry. A když ty díry najdete a podíváte se na film znovu, možná zjistíte, že ty díry nebyly ve filmu, ale ve vaší neuronové síti. A pak si najdete zase jinou interpretaci, která vše obrátí. Anebo také ne. Tohle totiž moc filmů nenabízí a já to musím ocenit. A co Willis? Hraje rozhodně jednu z nejlepších rolí, Pitt hraje ojedinělého šílence a není problém mu tu roli uvěřit. Hudba už se pro tento film tak nějak vžila do podvědomí diváků a je také velmi osobitá. Pro mě je to jeden z nejlepších a myšlenkově nejbohatších sci-fi filmů. Jsou ve filmu chvilky, které nejdou s nejvyšším hodnocením až tak ruku v ruce, ale já asi skutečně měknu. 100%.

I´ll be back.

Při sledování jednotky jsem se utvrdil v tom, že jsem jí ještě neviděl, což jsem se udivil a dnes jsem napravil to, na co bylo pozdě už včera. Trochu přeháním, protože nikdy není pozdě, ale zase bych řekl, že člověk, který terminátora nikdy neuvidí, zas o moc nepřijde. Ano, filmy s ním jsou zábavné a mohou se označit za malou povinnost pro milovníky akčního žánru a snadno zapamatovatelných hlášek. Obzvláště, když znáte dvojku, trojku a do kin se chystá čtyřka. A jak to teda s tou jedničkou je? Je to poctivá stará akčňárna s nezamaskovatelnou, ale snesitelnou béčkovou příchutí, která upoutá pozornost, nabídne množství nezapomenutelných a silných momentů a nepustí až do konce, čemuž jsem tak moc nevěřil. Příběh je sice jednoduchý a prostý, ale Cameron jel na maximum a po hrozných piraních: létajících zabijácích, s kterými jsem měl kdysi také krátkou čest, natočil film s námětem, s jehož zpracováním nemohl dopadnout úplně špatně. Špatně nedopadlo, vyšlo to dobře a já si to rád zopakuju. Ale i tady se musím nad něčím pozastavit. Samozřejmě jde o cestování v čase. Nemusíte to brát tak vážně jako já, protože já to vážně neberu, i když to tak vypadá, ale napíšu si to. Pokud jde o cestování v čase, je to pro mě z pohledu diváka vždy takový nepříjemný pohyb na hraně, který může film úplně shodit. U třetího dílu Pottera jako fantasy to ještě vezmu. U terminátora se nad tím jako u sci-fi, které je bráno tak kultovně a promyšleně, trochu zastavím. Jediný film, který se totiž dokázal chytře chopit cestování v čase tak, aby se na to dalo patřičně koukat a člověka hned nenapadaly řeči o tom, že to není logicky možné, je 12 opic. Tady ale nechápu, i když nad tím ve výsledném hodnocení přivřu oči. Chápu, že stroje vyšlou z budoucnosti terminátora, který má zabránit existenci Connora. Proč ale odboj vysílá Kylea Reese, když ví, že Connora mají v budoucnosti živého po boku a tudíž se mu v minulosti nic stát nemohlo?:) Scénář si tímhle sice zadělal na milostnou scénu a přidal dobrý nápad s fotkou, ale někdy to hapruje. Počítá se tedy s tím, že změnou minulosti změníte budoucnost, a i když si tohle chytrý odboj musí uvědomovat, jelikož se bojí o Connorovu matku a posílá jí ochránce, zároveň nemůže mít odboj pro svoje rozhodnutí důvod. Možná má někdo, kdo ten film viděl stokrát lepší vysvětlení, ale já mám po prvním jen tyhle, pro někoho nepodstatné nesrovnalosti. Takových je tam na zamyšlení několik. Je to ale akční film, u kterého divák čeká akci, napětí, snesitelné obsazení, dobrou hudbu, někdy alespoň malý dojem z chytrosti filmu. A to vše od Terminátora v uspokojivé míře dostane. Dokonce i hudba se mně k tomu skutečně líbila, což už jsem vůbec nečekal. Sice může někomu znít děsně, ale prostě k tomu sedne jako málokdy k takovým starým akčním filmům. Poslední zhlédnutí mně říká jednu věc. Nejlepší Terminátor a 80%.

Get off my lawn!

Většinou chodím do kina, jen když dávají nějaký akční nášup nebo něco, co si o plátno přímo říká a co domácí přístroje tak dobře „neutáhnou“. Gran Torino bych si raději a možná i lépe vychutnal doma o samotě, ale kdo má sakra čekat na něco, čemu tak věří a od čeho očekává po všech těch ohlasech tak skvělou podívanou?! Já to nejsem. Walt Kowalski jako válečný veterán, čerstvý vdovec, vlastenec, rasista, životem vycepovaný old-school drsňák pijící plechovkové pivo na verandě s nabitou puškou v pokoji, milující auta americké výroby a brumlající nenávistné hlášky vůči okolí a synovi, který „se ksakru musí vozit v šikmookém autě“. Nehodlá se smířit se změnami, degradujícími postoji jeho synů vůči němu, morálního úpadku svých vnuků a jejich vrstevníků a svou rozhořčenost promění k usměrnění mladého asijského přistěhovalce, který si u něj odpykává trest, hledá životní cestu a v Kowalském vidí stejně jako jeho přistěhovalecká rodina autoritu, kterou u něj jeho vlastní rodina asi nikdy neviděla. Postavy jak podle šablony, příběh jakoby nic nového neměl říct a někdo by řekl, že ani neřekne. Je také celkem dost předvídatelný, ale tady mně vůbec nevadilo a nezajímalo, jestli budu hodinu dopředu vědět, co se stane. O tom ten film vůbec není a já proti příběhu nemám nic. Vidíme současnou Ameriku z pohledu stárnoucího člověka, kterému se prostředí kolem mění až moc rychle a stáří se psem a údržbou trávníku ubíhá příliš pomalu. Jenže Eastwooda není dobré brát na lehkou váhu a vynikající scénář, který se mu dostal do ruky je přímo pro něj a ve svých téměř osmdesáti letech vdechl svému filmu osobitost, energii houževnatého vzdoru, touhu měnit sebe a ostatní k lepšímu a poukázat na staré hodnoty, které stačí jen občas oprášit. Vše navíc jako herec jedinečně zprostředkoval a já si jeho postavu a herecký projev zamiloval. Přímo vyzařuje respekt, úctu a jeho hlášky mě odzbrojily jako nikde jinde. Přitom je drží na uzdě, takže se to nikdy nepromění v nějakou frašku s hláškujícím staříkem. Zkrátka ve chvílích, kdy jsem si říkal-v této situaci by mohl mlčet, tak mlčel, maximálně vše řekl svým pohledem, často se skřípavými zvuky svých zubů. A to se mně na tom taky líbilo. Navíc z toho není trapný výchovný film tahající z diváků slzy při nekonečných smutečních proslovech, ale skutečně emotivní, syrové a lidské drama o „střídání stráží“. Nejemotivnější scéna není jen ta finální, ale je to i scéna, kdy se Walt snaží po telefonu sdělit svému synovi, jak na tom je a popovídat si. Přitom se nad tím film nepozastavuje, ale tak krátký okamžik a pohled do Clintovi tváře je všeříkající. Nezapomenutelné jako celý film. Některé součásti filmu ale nepracují úplně správně a já ani nemám srdce je kritizovat, i když musím zmínit kněze, jehož postava je pro mě jednoduše nedostatečná. Ale ten film je tak skvělý, že musím dát krásných 90% za jeden z nejlepších zážitků, které teď můžete v kině vidět. Ne každý bude k tomu filmu tak vstřícný, ale já už se nemůžu dočkat, až znova uvidím Clinta, jak se s chladnou hlavou vypořádá s pouličními černochy obtěžujícími mladou Asiatku a až uslyším jeho dialog s holičem. Takhle si představuju vynikající film. Ještě bych chtěl říct, že když jsem viděl před tímto filmem několik upoutávek na nějaký ten uřvaný horor a pár dalších hned na pohled příšerných filmů, byl jsem rád, že se ještě točí něco jako tohle.*/* O dva dny později-druhé zhlédnutí: Nemůžu si pomoct, ale láska k filmu je láska k filmu. K dobrému, a tak lidskému filmu o to větší. Možná mě to za čas opustí, ale tu stovku bych tu u tohoto snímku chtěl nechat. Pro uživatele koneckonců jen číslo, ale ten můj zážitek a dojem se v tom odráží. Snad se po zhlédnutí odrazí i u vás. I přes nějaké nedostatky to bylo podruhé ještě silnější. Ten konec je ve všech ohledech snad geniální a stejně jako je smutný tak je i takový naplňující. A pak ta hudba. I Eastwood mě holt jednou dostal na lopatky. To, že je to jeho poslední herecká role (snad), je o to lepší. Má mojí stoprocentní poklonu.