Bella

Blá blá blá

Jak jsem čekala, byla to pěkná ptákovina. Nejhorší asi bylo to, že to byla pěkná vykrádačka Fotr je lotr. Jinak to byla nuda a snůška blábolů. Párkrát se tam možná mihl nějaký ten vtip, ale nestálo to zato. A nijaký Ashton Kutcher tomu taky nepřidal.

Austrálie klidně mohla skončit tím, jak lady Ashley „zvítězí“ a povede se jí prodat stádo včas a ke všemu ještě najít opravdovou lásku. Kdyby takto film skončil, šlo by o průměrnou romanci. Jenže pak nastane zvrat, a to válka, což dostane film zase někam jinam. Možná celou tři čtvrtě hodinu jsem si říkala, že to má pomalý rozjezd (i když začátek byl moc pěkný) a byla jsem krapet zklamaná. Ale pak, ani nevím kdy, jsem přestala přemýšlet, kolik procent asi dám na kfilmu.net a nechala jsem se unášet dějem. Náhle jsem zapomněla, že sedím v kině a přenesla jsem se do Austrálie. Ve snímku bylo i pár klišé, třeba drsného, sexy chlapíčka s dojemnou minulostí, vidíme ve filmech častokrát. Ale krásných scén tam bylo mnohem víc. A hlavně dojemných, že jsem se párkrát neudržela slzám. Myslela jsem si, že neholduju happy-endům, ale tady jsem si nic než dobrý konec nepřála a doslova jsem trnula strachem, že to špatně dopadne. Musím se přiznat, že jsem si Nicol Kidman moc nevšímala, a to kvůli Hugh Jackmanovi, který mě naprosto okouzlil a byly scény, kdy jsem na něj jen s úžasem hleděla a nic jiného nevnímala. Prostě teď jsem nadšená a doufám, že až se podívám znovu, nebudu tenhle názor přepisovat.

Tapám...

Pořád jsem se nemohla rozhodnout, jestli dát fajn muzikálu 70 či 80 %. První polovina byla totiž fantastická, moc se mi líbily písničky, což je u muzikálu docela podstatné, že. Spousta songů přezpívaných herci se mi dokonce zdála lepší než originály. Ale zklamal mě a trochu znechutil závěr. Malinko mi připomněl Deník princezny 2, což nemyslím jako kompliment, samozřejmě. Taky scénář občas drhl, ale naštěstí tam na rozsáhlé dialogy nebyl prostor. Nejvíce mě asi okouzlil, avšak nepřekvapil, Colin Firth. Ten byl jako vždy naprosto famózní. Pohled na zpívajícího a tančícího Colina je k nezaplacení a když se tam ještě mihne v mokré košili, to je teprve něco. Taky Julie Waltres se mi moc líbila; ona to opravdu umí rozjet. A dokonce jsem vzala na milost i Meryl Streep, kterou jinak nemám ráda, ale tady se mi líbila a troufám si tvrdit, že je to hlavně proto, že jsem viděla film v originále a nerušila mě tak Zlata Adamovská, která Meryl ubírá na šarmu. Vůbec mě nepřekvapilo, že si Donna nakonec zvolila Pierce, bylo to od začátku filmu jasné. Ale mně byl z těch tří nejméně sympatický a upřímně moc nechápu, co na něm kdo vidí. Ale byl to parádní, kouzelný a zábavný snímek a vidět ho v létě a v kině, dala bych mu možná o 10 % více.

Na Vesnici mě nalákal Joaquin Phoenix a taky docela zvláštní námět filmu. Jen škoda, že už jsem věděla, o co se jedná, protože rozuzlení by bylo jinak famózní. Ale i tak se mi líbil styl vyprávění příběhu a krásná hudba, která film doprovází a taky hlavní hrdinka. Zato Joaquinovi jako by tato role nesedla, nebo možná neměl moc prostoru se projevit. I když se dal děj předvídat, byla jsem napjatá od začátku až do konce.

Slabé

Ze všech čtyř dílů určitě nejhorší. Steven Spielberg je možná považován za skvělého režiséra, ale já jeho filmy nijak zvlášť neobdivuju a určitě si nemyslím, že je to zaručený úspěch. I tak jsem si myslela, že se tenhle díl alespoň vyrovná těm předchozím. Bohužel jeho kvalita klesla a to hlavně ve scénáři, troufám si tvrdit. Je to dost klišé a některé scény jsou tak přehnané, že celý film pak vyznívá spíše jako parodie. A taky dosti neoriginální, nevidím tu špetičku něčeho nového. Je to prostě jako každý druhý dobrodružný film a některé scény se přibližují béčkovým filmům. Ale scéna s hadem mě vážně rozesmála, to musím uznat. Harrison Ford se mi tady líbil stejně jako v minulých dílech, vůbec nevadí, že je tu o mnoho let starší.

Ubohé

Od známých jsem slyšela, že je to dobrý horor a já blázen jsem tomu vážně uvěřila (teď už alespoň vím, jaký mají moji známí vkus). To, co jsem viděla, byla jedna velká slátanina. Prostě další stupidní film, který tedy vůbec nepovažuji za hororový ale spíše za nechutný a nudný a ještě k tomu přímo nehezký. Nechápu, jak někomu něco takového může připadat zajímavé či napínavé. Vždyť to byl naprosto banální děj, který hrál jen na divákův žaludek.

Absolutní propadák

Kdyby se mě někdo zeptal na nejhorší film, který jsem v poslední době viděla, vůbec bych neváhala. Sama bych si asi takový film vůbec nepustila, ale dívali jsme se na něj ve škole, a tak jsem vzala, co bylo. Ale bylo to směšné! Až tak to bylo příšerné, že to působilo vyloženě jako parodie a vůbec jsem to jako nějaký horor nebrala (o hororech mám úplně jinou představu). To, že se tvůrci snažili, aby to vypadalo autenticky, bylo sice hezké, ale vůbec jim to nevyšlo. To by se totiž museli vyhnout klasickým klišé a taky by museli vypustit naprosto absurdní scény. Zřejmě jsem nikdy neviděla film se zombie, který by za něco stál. Deník mrtvých je vážně jeden z nejstupidnějších filmů, který uráží divákovu inteligenci.

Je to docela hezký a pohodový teenage film a našlo se v něm dost scén, které mě rozesmály. Nemám ráda klasické teenagerovské filmy, ale když si z tohohle tématu někdo dělá srandu, tak to beru. Líbila se mi tu „prdlá“ hlavní hrdinka i její nevlastní bratr v podání mladičkého Paula Rudda. Ale zase nic nového tenhle snímek nepřináší, je tu prostě jen pro pobavení.

Na W a G jsem se děsně těšila a vstávala jsem kvůli němu v sedm hodin, což je u mě co říct. Po zhlédnutí jsem byla hodně spokojená a vypínala jsem televizi s tím, že si tohle dobrodružství někdy určitě zopakuju. „Překvapivě“ se mi nejvíce líbil Gromit. To, jak je on za chytrého psa a Wallace za hloupého pánička, je mimořádné. Děj byl vtipný a poutavý a králíčci roztomilí. Původní dabing s Ralphem Fiennesem a Helenou Bonham Carter musel být určitě zajímavý, mně se ho bohužel nedostalo. Ale to nevadí, protože i tak je to jeden z nejlepších nehraných filmů, které jsem viděla.

Já nevím, ale ta Meg Ryan snad nikdy nehrála v něčem pořádném. Neříkám, že je tohle kdovíjak příšerný film, ale neuškodilo by, kdyby se ukázala taky v něčem duchaplnějším. Ty její romantické ksichtíky mě fakt neberou a je to pořád dokola. Mohla by si něco střihnout s Hughem Grantem, ti dva by se k sobě hodily, i když pak by to byla teprve nuda. Francouzský polibek má sice pár hezkých, humorných scén, a i když je od začátku jasné, co nás na konci čeká, je to docela milý film, ale určitě nic, čeho bych se nemohla nabažit.

Iron Man patřil do seznamu filmů, které jsem chtěla vidět, protože jsem čekala díky recenzím a procentuálnímu hodnocení dobrý film. Čekat jsem mohla, mé hodnocení je následující. Líbil se mi Robert Downey Jr. (první důvod k tomu, proč mě film zaujal), spolu s Gwyneth Paltrow jsou velké plus. Scény, kde jsou ti dva spolu, jsou najednou jako by úplně jiné než zbytek filmu. Dále musím uznat, že některé pasáže byly opravdu humorné – to k těmto druhům filmu prostě patří a jsem ráda, že to tvůrci neopomněli. Taky k hudbě musím podotknout, že byla na akční film docela propracovaná a chytlavá a taky energická – prostě se mi líbila. S dějem, který byl snadno předvídatelný, to už bylo horší. Ke všemu – velmi neoriginální, kdybych jej ořezala jen na hlavní zápletku, mohl by to být kterýkoli „akčňák“. A to, jak se mlátí dva chlápci v plechu, mě tedy moc nebere. A dále – v kterém roce se to mělo jako odehrávat? Mně to připadalo jako velmi vzdálená budoucnost. Mohlo to být alespoň o kapánek reálnější. Škoda, velká škoda, protože z toho mohl vzejít o hodně lepší film, kdyby se dostal do rukou někomu jinému. Někomu s lepším scénářem například.

Ohromující

Tak tenhle film mě přímo nadchl! Většinou filmy rozškatulkuju, rozeberu na detaily a zhodnotím jejich části, ale nevím, co napsat o snímku Karamazovi, protože mě tak ohromil, že prostě nemám slov. Když se ale pokusím, musím zmínit herecké obsazení. Samozřejmě vynikající Trojan, ale třeba i takový Chmela byl skvělý, ten se mi vlastně líbil nejvíc. Co se filmu nedá upřít je velmi originálně zvolený styl vyprávění a prolínání divadelní hry s hranou realitou. To bylo snad nejlepší, protože jsem se místy ztrácela a zapomínala, že to vlastně jen hrají a že to není skutečnost. Hudba byla na české poměry úplně fantastická... U mě překvapení na celé čáře, protože od českého snímku bych tohle vážně nečekala, je to paráda.

Pro mě na první pohled nezajímavá romantická komedie. Ovšem když jsem se konečně odhodlala podívat se a hodit předsudky za hlavu, byla jsem docela mile překvapena humorem, scénářem a tím, že to není zas taková blbost, jak jsem si myslela. Z hlavní trojky se mi nejvíce líbil Edward Norton, za režii mu jistě patří uznání. Nicméně přes to všechno tomuhle filmu něco schází, nějaká scéna, na kterou bych dlouho vzpomínala.
A mám ještě takovou malou připomínku k českému názvu. Pane Bože - to se nemůžou alespoň pokusit pojmenovat film přibližně, jak je zvaný v originále? Tak nechutný název filmu mě dlouho odrazoval, abych nad ním ztrácela svůj čas. kdoví, s čím přijdou příště.

O můj Bože!

Dvojky nejsou nikdy dobré, ale tady to platí dvojnásob. Otřesné, otřesné, otřesné. Co může být vůbec nejhorší, je to, když se tvůrci snaží opakovat vtipy z prvního dílu. Myslí si snad o nás, že jsme úplně tupí a budem se tomu chechtat donekonečna? Já dělám, že žádné pokračování Slečny Drsňák není. Je mi líto, že Sandra se dvojky zúčastnila, protože sráží svůj herecký výkon z jedničky hezky dolů. Naštěstí Micheal Caine neudělal stejnou chybu a ve filmu se neobjevil. Trapně nastavovaný děj, příšerný scénář a dabing jakbysmet. Byla jsem opravdu znechucena a vůbec netuším, proč dávám 50 %. Snad za pár scének, které mě malinko pobavily, ale velmi ráda bych se bez nich obešla, kdyby to znamenalo, že tento film nikdy nevznikne.

Na Bathory jsem byla hodně zvědavá už kvůli tomu, že je to „český velkofilm“. Taky mě samozřejmě zajímala Anna Friel a jiní zahraniční herci. Líbil se mi nápad J. Jakubiska – jít proti verzi historiků o čachtické paní a vyprávět o ní zcela jinak. Jenže Jakubisko z ní udělal úplnou světici a když už se tedy něčeho zlého dopustila, vždycky tam byl někdo jiný, na koho se to svedlo. To se mi nelíbilo, protože to nevypadalo reálně, ale spíše jako nějaká pohádka. Reálnosti nepřidali ani rádoby vtipní Polívka s Mádlem. Souhlasím s názory, že ve filmu vůbec nemuseli být. Dále tam podle mě bylo až moc sexuálních scén. A kulisy bojových scén byly dost chabé. Když to tak shrnu, tak měla Bathory velkou propagaci a očekávání, ale mě potkalo hlavně zklamání a nuda, i když je pravda, že na české a slovenské poměry je to opravdu velkofilm a je to zase něco nového pro českou kinematografii.

Jak to všechno začalo

Epizoda I, která nás do celé ságy zasvěcuje, se nemůže rovnat epizodám IV-VI, avšak musím pochválit herecké obsazení – Liama Neesona a Ewana McGregora – velmi dobrá volba. Vlastně na filmu jsou tito dva to nejlepší. Malý Ani stejně tak mistr Yoda mi někdy lezli dost na nervy a Amidalu by klidně mohla hrát jiná herečka a bylo by mi to jedno. Jinak myslím, že se tenhle díl Lucasovi docela povedl, ovšem už nedokázal navodit tu skvělou atmosféru Hvězdných válek jako před lety.

Kouzelné

Miss Potter je jedním z filmů, který mě v tomto roce nadchl. Nevím, odkud začít, snad od krásného prostředí, které film nabízí, či příběh plný fantazie a kouzel. Líbila se mi tu i Renée, ale hlavně Ewan McGregor, o jehož šarmu a talentu jsem přesvědčena čím dál tím víc. Děj filmu je milý i smutný zároveň a hudba je moc krásná – písnička When you taught how to dance – mě okouzlila.

Nebýt jedné dvouhodinovky češtiny, zřejmě bych Control nikdy neviděla, protože sama bych si nepustila film o kapele, kterou neznám. Už zezačátku mě zaujalo to, že film není barevný, což je podle mě skvělé a přidalo mu na věrohodnosti a podtrhlo to atmosféru 80. let. Film není žádná radostná podívaná, přesto se mi zvláštním způsobem líbil a tragický a složitý příběh zpěváka Joy Division byl velmi emotivní a drsný na nepřipraveného diváka, jako jsem byla já. Konkrétněji asi tento snímek neohodnotím, protože na mě konkrétně ani nepůsobí.

Hvězdné války jsou klasika, alespoň pro sci-fi diváka určitě. Podle mě jsou epizody IV – VI rozhodně lepší než epizody natočené po nich, které sice mají vymakanější efekty, avšak příběh a hlavní hrdinové se jim rovnat nemůžou. Sice se mi moc nelíbí, že z Luka Skywalkera se stává stoprocentní klaďas, který by se mohl rovnat Mirku Dušínovi, ale vynahradí to skvělé charaktery – princezna Leia a Han Solo nebo třeba můj oblíbený Žvejkal. Taky nesmím zapomenout na 3PO a R2D2, bez kterých by Hvězdné války nebyly Hvězdné války.

Epizoda V se mi líbí ještě více než epizoda IV. Tenhle díl má oproti čtyřce rychlejší spád, je více akčnější a přibude milostné jiskření mezi Leiou a Hanem. Luke už není ten neposlušný teenager jako na začátku, je z něj téměř Jedi. Líbí se mi, že film končí otevřeně, takže spolu s VI tvoří jakoby jeden film, takže si musíte pustit hned oba po sobě. Koho nemusím je mistr Yoda, kterého tedy vážně nežeru a jeho kecy (když už jsme u toho – to se ani za 800 let nenaučí pořádně anglicky?) jsou někdy dost o ničem.

V některých scénách Hvězdných válek mi připadá, jako by je režisér spíše parodoval – ale o to je to vtipnější. Masky jsou samozřejmě zastaralejší, taky filmy vznikaly v 70. – 80. letech. Epizoda VI je srovnatelná s pětkou. Líbí se mi scény s těmi roztomilými „medvídky“. Tuhle část filmu mám ráda, ale samozřejmě není jediná. Závěr filmu je vcelku logický, vítězství se musí oslavit. Překvapila mě remastrovaná verce (či co to je), kdy jsou některé scény upravovány (což je podle mě škoda) a kdy se v závěru objeví Hayden Christensen.

Nejdříve mi to připadalo jako děsná pitomost, ale pak se to vyvrbilo v docela dobrý film. Hlavně mě potěšilo obsazení napěchované spoustou skvělých britských herců. Předně myslím Simona Pegga, Billa Nighyho, Billa Baillyho nebo třeba Martina Freemana. To bylo pro mě opravdu velkým překvápkem, vidět tyhle herce pohromadě. Samotný děj byl místy opravdu bláznivý, ke konci už hodně přehnaný, ale já to brala s rezervou a rozhodně nijak vážně. Takže, když to shrnu, jsem nadšená.

I když téma znělo zajímavě a morbidně zároveň, nějak mě P. S. Miluji tě nelákalo a pustila jsem si ho, až když jsem opravdu nevěděla coby. Jelikož znám zápletku, nic mě nemůže překvapit, říkala jsem si. Překvapil mě však styl vyprávění, sice přeskakování v čase není nic nového, ale tady to bylo namístě a hezky to film oživilo. Taky rozdělení do čtyř ročních období se mi líbilo a film byl tak lépe přehledný a celistvý. Humorných scén tam bylo hodně a smutných jakbysmet. Co však ubralo snímku pár procent, byl závěr. Proč by hlavní hrdinky nemohla „skončit“ se škaredým leč charismatickým a vtipným hulvátem? Ne, musí ji dostat sexy Irčan číslo dvě. To bylo šlápnutí vedle, aspoň podle mě. Jinak dvojice Swank-Butler byla roztomilá a hezky jim to klapalo.

Jeden z mála českých filmů, kterému dávám tak vysoké hodnocení. Film má originální námět, na nic si nehraje a co víc – opravdu je vtipný, což vždycky české filmy nejsou, i když mají třeba na obale napsáno komedie. Navíc herecký výkon Ivana Trojana je opravdu ohromný, stejně tak se mi líbí Jan Tříska.

Na Cestu jsem se těšila, kvůli Keiře a historické době v které se film odehrává, ale byla jsem pekelně zklamaná. Vizuálně je film moc pěkný, to je pravda, ale jinak nemá co nabídnout. Příběh je podán tak moc nudně, že jsem to až nemohla vydržet a odpočítávala jsem minuty do konce. Nezachránilo to ani Japonsko, které mám moc ráda. Zajímalo by mě, jestli ta knížka, podle které je film natočen, je taky tak nudná, nebo jestli je to jen vina režiséra, scénáristů a hrozného hlavního hrdiny v podání M. Pitta.