backw
Sherlock Holmes
Cool Holmes
Nemohu začít jinak, než otázkou: Proboha, proč zrovna Holmes? Copak není dost moderních akčních hrdinů 21. století, kteří jsou dostatečně sexy, draví a cool? Sherlock Homes takový prostě není-ovšem jen do té chvíle, než si tuto látku vezmou do parády američtí filmoví tvůrci. V tu chvíli se z ní okamžitě stane látka americká a milovníci anglických detektivek, ke kterým se řadím i já, se jen diví. Nicméně neberte tento příspěvek jako úplné odsouzení tohoto filmu. Jen prostě nechápu, proč musela být tato klasická látka zpracována zrovna takhle po americku a proč se z Sherlocka Holmese stal akční hrdina. No ale stalo se. A nakonec to nedopadlo ještě tak tragicky jako svého času americká verze Tří mušketýrů, kde dokonce i mylady byla kladná postava. Vlastně z toho vznikl celkem slušný akční film. O detektivce ovšem nemůže být ani řeč, protože zápletka byla jasná a vpodstatě hloupá. Dokonce jsem se jednu chvíli lekla, že sleduji novou Šifru mistra Leonarda. Děj byl vpodstatě nevýznamný a byl jen spojnicí k efektním akčním scénám, které prostě nemusím a při té s půlky prasat mě opravdu chladně napadlo - dala bych si vepřový řízek, ať už to proboha skončí a můžu si na něj někam zajít. :-) Jako nemilovníka akčňaček mě dokonce chvílemi napadalo, že když už jsem se nechala zmást a vlezla na takovýto film, že by tam mohla být alespoň nějaká sexy scéna, ale teda to jsem se zklamala -spoutaný Robert Downey Jr. byl chabou odezvou na tuto mou touhu. A tím se dostávám k hercům. Robert mi vadil - už prostě jen tím, že je všechno jen ne typický Angličan. Právě naopak on je a v tomto filmu zvlášť typický Američan a to prostě Holmes není. A to bych nemusela mít Holmese nutně jako kostnatého páprdu, ale prostě tomu scházel anglický šarm a lehkost. Jude Law byl asi lepší - rozhodně tu představu anglického gentlemana splňuje lépe. Velké zklamání byl i představitel záporáka - pro mě málo charismatický a mizerně zahraný. Ale aby to nevypadalo, že jen kritizuji. Co se mi naopak moc líbilo, byla atmosféra Londýna, možná trochu drsná a taky tak trošku "zamerikanizovaná", ale rozhodně efektní - stejně jako nedostavěný Tower Bridge. A na závěr asi největší pozitivum filmu - oči Juda Lawa - ty prostě nezklamou a jsou krásné vždy! :-) Pokud bude nějaká dvojka, tak rozhodně bez mé účasti v sále. A ještě bych chtěla poděkovat autorovi recenze k tomuto filmu, moc se mi líbila v mnohém s ní souhlasím. :-)
Kristian
Nečekej, nečekej, že navrátím se zp
Na tento film bývá pohlíženo různě-třeba i jako na starý slaďák. Ale ona je to především skvělá a vtipná komedie, jakých se opravdu povede jen málo. Navíc už opravdu prověřená pěknou řádkou let. Na prvním místě je potřeba zmínit scénář, který je opravdu vynikající a kdo víc sleduje filmy pro pamětníky, tak ví, že je to scénář vyjímečný svým vtipem a nekýčovitostí. Herecké výkony jsou samozřejmě brilantní a to nejen hvězdného tria Nový-Mandlová-Gollová. Ale i malé epizodní role jsou skvělé-za všechny lze připomenout třeba jen elegána s kapesníčkem! Když se ještě vrátím k Oldřichu Novému, tak na něm mě vždy fascinovalo, že tento herec, který svým vzezřením ani procentem nesplňoval nároky na tehdějšího (a vlastně ani na dnešního) filmového milovníka-rozhodně to není urostlý, štíhlý krasavac, dokázal být tak mile a přesvědčivě neodolatelný a zároveň i velmi komický. Vždy když vidím Kristiána, znovu si to uvědomím. Taky je zajímavé, jak dokáže oba bratry odlišit už jen držením těla a chůzí-je to nenápadné a přitom efektní. V neposlední řadě je v tomto filmu vynikající hudba a nejde jen o hit Jen pro ten dnešní den. Já mám mnohem radši hit citovaný v názvu tohoto příspěvku, který ve filmu zazní v neodolatelném podání F.A.Dvorského. Prostě Kristián je i po tolika letech skvělá a opravdu nestárnoucí komedie!
Csak szex és más semmi
Hezký maďarský film
Přiznám se, že jsem asi žádný maďarský film nikdy neviděla a pokud ano, tak mi neuvízl v paměti. Už proto pro mě bylo setkání s maďarskou kinematografií zajímavé. Provokativní název by mě asi k filmu nepřitáhl, ale zaujalo mě spojení s divadelním prostředím a s mou oblíbenou látkou Nebezpečnými známostmi. Vlastně jsem ani nic moc nečekala, a tak jsem byla velice překvapena velmi milým filmem, který pro mě byl směsí francouzské komedie s jejím šarmem a vtipem Sexu ve městě. Když o tom teď tak střízlivě uvažuju dějově byl film klišé nad klišé včetně závěrečné balkónové happyendové scény naruby alá Bridget Jones. Přesto jsem se celý film nenudila a při závěrečném zpěvu maďarského hitu jsem se opravdu nahlas a upřímně smála. Čím to bylo? Přišla jsem na to-všichni herci a především hlavní hrdinka totiž hráli velmi přirozeně a uvěřitelně. Tak to jsem opravdu netušila, že Maďaři mají tak skvělé herce a dokáží natočit tak milou komedii evropského rozměru. Tedy drobnou výtku bych měla, i když to jen jen můj problém. Celou dobu mi totiž vadila maďarská jména (ale žádného Johna v Maďarsku asi nenajdu:-) ) a pak taky maďarský ideál sexymuže se tak nějak neslučuje s mými představami. Ale jak jsem už psala, to jsou jen mé subjektivní problémy a celkově film můžu vřele doporučit-opravdu jsem byla příjemně překvapena.
Notting Hill
Oblíbená oddychovka
Tento film patří mezi ty, u kterých si vždy příjemně odpočinu a když běží v televizi a mám čas, vždy se na něj ráda podívám. Ano, ano - je to pravá romantická komedie-v některých místech dokonce v tom nejhorším smyslu slova. Je tu nerealistická zápletka, trapný happy end, kterému předchází snad ještě trapnější a nejklišovitější honička za svou láskou. Jenže....hrají tu skvělí herci a navíc je tu poměrně dost vtipných, skvělých, prostě bombastických scén. Samozřejmě mezi ně patří všechny se spolubydlícím Spikem, potom moje oblíbená série scén Hugh jako redaktor Koně a psa anebo návštěva superhvězdy na obyčejné oslavě narozenin. Navíc je tu spousta takových vtipných drobností jako neodbytný zákazník, přiteplený spoluprodavač a tak bych mohla vyjmenovávat dál a dál. Prostě u tohoto filmu se vždy bavím a vlastně mi ta nereálnost pak ani tolik nevadí. Copak to není zajímavé zjistit, jak by to mohlo vypadat, kdyby skutečná filmová star sestoupila z nebe mezi nás obyčejné smrtelníky? :-) Samozřejmě, že se to nikdy nestane, a právě proto je dobře, že existuje tento film-taková krásná a ne vyloženě hloupá fikce. Tento film bych prostě dokázala vyjádřit několika slovy: Surreálné, ale milé! :-)
Roztomilý člověk
Nestárnoucí klasika
Tento film patří k tomu nejlepšímu, co nabízí tzv. film pro pamětníky. Jde o vtipnou, svěží komedii, která nic neztratila ani po tak dlouhé době. Je to samozřejmě zejména díky skvělým hercům. Ústřední dvojice Oldřich Nový a Nataša Gollová musí být jmenováni na prvním místě, protože ti prostě hrají jako z partesu. :-)Lepší už jsou snad jen ve filmu Eva tropí hlouposti. Ale skvěle jim sekunduje například Ladislav Pešek nebo Theodor Pištěk. Myslím, že tvůrci některých dnešních komedií by se od režiséra Martina Friče mohli učit.
Circle of Friends
Dobré herecké výkony
Film jsem už podruhé náhodou viděla v tv a opět jsem u něho vydržela. Přitom vlastně nejde o kdovíco-děj je prostinký, snadno předvídatelný a happy end téměř povinný. Přesto film rozhodně není podřadným snímkem-koukatelný je díky dobrým hereckým výkonům. Minnie Driverovou jsem sice moc nemohla poznat, ale hrála dobře. I její loverboy Chris O'Donnell hrál-světe div se- slušně. (Jen krátké vysvětlení:Tohoto herce naprosto nemůžu vystát od té doby, co jsem ho viděla v posledních zfilmovaných Třech mušketýrech a jeho D'Artagnan byl snad nejtragičtější z celé téhle naprosto příšerné hollywoodské slátaniny, která měla s Dumasovou předlohou společný jen ten název!). Ovšem nejlepší výkon podal Alan Cummings v roli záporáka-byl opravdu výborný, správně slizský a odporný a v závěrečném duelu s hl. hrdinkou i určitým způsobem neodolatelně komický. Co mě ovšem na filmu bavilo nejvíc byla nádherně vykreslená atmosféra skotského venkova a počátku šedesátých let. Prostě bych to shrnula slovy, že šlo o dobré retro se slušnými a jedním vynikajícím hereckým výkonem.
Name der Rose, Der / Name of the Rose, The
Opravdu jen palimpsest
Stejnojmennou knihu Umberta Eca jsem četla už před pár lety a považuju ji za jednu z nejsložitějších a pro mě obtížně uchopitelných literárních děl, jaká jsem kdy četla. Proto jsem byla na film velmi zvědavá, ale dostala jsem se k němu až v těchto dnech. Srovnávat film s knihou se ani nepokusím, protože z četby ve mě zůstala už jen naprosto skvěle vylíčená středověká atmosféra a působivé vylíčení pekla, což je možná málo, možná i dost, jak se to vezme. :-) Peklo jsem ve filmu nezaznamenala, nicméně středověk tu byl vystihnut opravdu zdařile. Především ten rozpor mezi přízemností a vysokými ideály, duchovností a poživačností, chudobou a bohatstvím, sofistikovanou vzdělaností a zaslepeným fanatismem. Prostě přesně to všechno, co v sobě znázorňuje gotická katedrála, v tomto případě středověký klášter. Lépe vyjádřený středověk se vší svou syrovostí a rozporuplností jsem snad viděla už jen ve Vláčilově Údolí včel. Herci hráli skvěle-jako by opravdu byli oněmi středověkými postavami. Na prvním místě je třeba zmínit především Seana Conneryho, který sice trochu působil jako středověký James Bond (až na ty zkušenosti, které oproti mladému mnichovi neměl), ale nijak mi to nevadilo, nebylo to v celém kontextu filmu nijak rušivé, vždyť Villiam měl být tak trochu zvláštní a jiný oproti ostatním postavám. Velmi mě překvapil i mladý Christian Slater, o kterém jsem si vždy myslela, že je dobrý herec hlavně jen díky svému líbivému zevnějšku, ale tady byl přesvědčivý a ve své roli uvěřitelný. Celý film jsem čekala na to, jak bude vysvětlen pro nečtenáře knihy záhadný název filmu a opravdu si myslela, že závěrečný monolog vzpomínajícího mnicha to jistí. Ale bohužel jsem se nedočkala, přitom se to v závěrečné sekvenci naprosto nabízelo-neznal jméno dívky, kterou miloval a bylo to vlastně jedno, protože "voněla by růže jinak, kdyby měla jiné jméno", jak praví mistr Shakespeare :-) Takže to je vlastně jen jediná velká výtka, kterou k filmu mám. Celkově jsem nebyla zklamaná, film rozhodně patří do zlatého fondu kinematografie a přesně v duchu postmodernismu může být brán jen jako taková středověká detektivka. :-) Přesto tento film nebude asi nikdy patřit k mým nejoblíbenějším. Jak už jsem psala mnohokrát-vlastně ani nevím proč-v oblíbenosti jde vždy spíš o otázku emocionální než racionální a ta jde jen těžko vysvětlit.
Harry Potter and the Half-Blood Prince
Nejlepší díl?!
Téměř všude čtu, že šestý díl filmového Harry Pottera je jen takové překlenutí a hlavně předehra k závěrečnému sedmému dílu. Možná, že to tak je, ovšem pro mě je to překlenutí nanejvýš příjemné a milé. Fanoušci temných thrillerů Princi dvojí krve vytýkají málo akce a bojových scén a nadbytek těch scén "muckacích" čili pro ně zbytečných. Já jsem naopak spokojená-sice mi napínavé souboje nijak nevadí, ale svým založením jsem typ diváka, který má radši klidnou a vtipnou scénu, než záběry, kde jen lítá zelené světlo a vy málem ani netušíte proč a na koho! :-) A vtipných scén jsem si tu užila opravdu hodně-až mě překvapilo, jak moc vtipné a povedené byly. Patří mezi ně vpodstatě všechny scény s Ronem(Rupertem Grintem). Už jsem tu párkrát psala ódy na tohoto mladého herce a jsem opravdu ráda, že jsem se nespletla-jeho komediální talent je skvělý a jen se divím, že se všechny jeho hlášky už neobjevily v k tomu určené sekci. Uvedu aspoň tu nejlepší-tedy: "Ty holky mě jednou zabijou!" O dalších představitelích slavné trojky mám svoje pochybnosti-asi nejsou špatní, ale kdyby nehráli Harryho a Hermionu asi bych jejich herecké kreace hodnotila mnohem přísněji-takhle napíšu jen-bez komentáře. Naštěstí to vše zachránil-pro mě velmi překvapivě-Tom Felton jako Draco Malfoy. Jeho ztvárnění povýšeného a přitom velmi nešťastného a osamoceného „čerstvého“ Smrtijeda bylo opravdu vynikající. O to víc, že se většinou obešel beze slov a vše bylo patrné jen z jeho tváře. Jeho rozhovor s Brumbálem na astronomické věži je pro mě jedním z vrcholů filmu. Dospělí herečtí představitelé také zaslouží zmínku, protože jsou vynikající, jak už bývá ve filmech o Harry Potterovi pravidlem. Horacio Křiklan pro mě sice byl na první pohled zklamáním-prostě jsem si ho při četbě knihy představovala jinak, nicméně později dokázal, že je to opravdu člověk-tedy herec na svém místě. Naopak zklamáním vizuálním i hereckým pro mě bylo obsazení Narcissy Malfoyové. Nejenže byla na můj vkus trochu málo blonďatá, ale ani nijak přesvědčivá. Přitom scéna uzavření neporušitelného slibu by mohla být velice efektní-naštěstí to zachraňovali její další dva účastníci. Helen Bohdam-Carter je tady opravdu dokonale šílená a oddaná Pánovi zla a hlavně je zde vynikající protihráčkou Alanu Rickmanovi. Ten je-opět jak jinak-naprosto skvělý-ať už v konfrontačních scénách s Bellatrix nebo i v těch žertovných se studenty. Při výstupu na ošetřovně stačí, aby stál v pozadí a prostě se „snapovsky“ tvářil a dokonalý komický efekt je tady. A to už vůbec nemluvím o zvracecí scénce na Křiklanově večírku. Scéna, na kterou jsem se nejvíc těšila a byla opravdu zvědavá, jak ji filmaři vizuálně ztvární-tedy Brumbálova smrt mě naštěstí díky výše zmíněnému herci taky nezklamala. Navíc mi přišla ještě efektnější než v knize, protože Harry tu nebyl znehybněný zaklínadlem, ale nepodnikl nic proto, že poslechl právě Snapa, který o pár sekund později zabil Brumbála. I závěrečný duel Harryho a Snapa byl díky Rickmanově charismatičnosti a dokonalým gestům a mimice skvělý. Lze se jen a jen těšit, jak tuto asi nejtragičtější postavu celé čarodějné ságy Alan Rickman dohraje v sedmém díle. Abych nezapomněla i na ty „lekací“ scény, tak nástup mrtvolek v jeskyni mě opravdu vylekal, i když jsem ho samozřejmě čekala, ale díky skvěle vystupňovanému napětí(v té nejdramatičtější chvíli, kdy jsem mrtvoly čekala, se nic nestalo-jen zhaslo světlo), to na mě zapůsobilo, jako bych o nich nikdy nic nevěděla.
Pokud bych měla filmařům něco vytýkat, tak je to zcela zbytečná a navíc i pro další vývoj příběhu nesmyslná scéna zničení Doupěte. Možná tady chtěli udělat radost těm soubojechtivým, ale to by snad bylo funkčnější natočit souboj Smrtijedů v Bradavicích. Taky mi chyběli Dursleyovi. Možná, že tvůrci chtěli úvodní sekvencí se servírkou, která Dursleyovy nahradila, ukázat, že už je Harry dospělý a že na něj letí holky, ale to šlo snad ukázat i jinak-například pomocí postavy Ginny. A tady je třetí a poslední výtka-scéna schovávání učebnice byla taky dost podivná. To, že ti dva v sobě našli zalíbení, šlo zobrazit i jinak a hlavně při schovávání učebnice se měl přece objevit viteál…. Ale nechci předbíhat. Prostě se nechám překvapit, jak si tvůrci poradí se sedmičkou-nakonec budou na to mít dva díly, takže se je na co těšit. Jen mě teď závěrem napadá-nejsem si jistá, jestli se ten, kdo nezná knižní předlohu, ve filmu tak zcela orientuje. Co se ale dá dělat-my neakční pottermaniaci jsme spokojení!:-)
The Librarian: Quest for the Spear
Televizní Indiana Jones
Už dlouhá léta patřím ke ctitelkám Indiana Jonese, takže mě tento film zaujal a řekla jsem si, že se kouknu. A nemyslím si, že to byl promrhaný čas. Film měl slušné tempo, vtipné dialogy, potřebné napětí mezi hlavními představiteli-tentokrát byl muž mozek a žena svaly, což bylo také zajímavé!:-) Speciální efekty byly možná trochu víc televizní-například jsem se celou dobu nedokázala zbavit dojmu, že jsme jen ve studiu a že-i když hlavní hrdinové jdou pralesem-tak jsme prostě pořád ve studiu! Nicméně celkově jsem byla spokojená-film mě pobavil a neurazil-na Indyho sice nemá, ale to jsem ani nečekala. A o to asi jde-kde není velké očekávání, nemůže být ani velké zklamání. Bonusem navíc bylo setkání s doktorem Cartrem, který byl kdysi, když ještě Pohotovost začínala, neměla milion dílů , bylo to tady něco nového a já ji sledovala-mou oblíbenou postavou.
Stepford Wives, The
Nicole Kidman
Film, který mě opět přesvědčil o tom, že Nicole Kidman, i když mi jako osoba zrovna nějak k srdci nepřirostla, je opravdu skvělá herečka. Dosud jsem ji totiž neviděla špatně zahrát a tento film to opět potvrdil. Vůbec celé obsazení filmu bylo skvělé-za zmínku rozhodně stojí dámy-Glenn Close(ta má snad na mírně vyšinuté mrchy nějaký patent či co) a Bette Midler. Knižní horor je tady velice vtipně a skvěle vizuálně převeden do trochu mrazivé retro komedie o souboji pohlaví. Musím přiznat, že mě film nenudil, možná kdybych neznala rozuzlení příběhu byl by pro mě film ještě mnohem víc zajímavý. Závěrečný happy-end mě nijak neurážel, naopak mi přišel vtipný( kde můžete vidět supermarket plný mužů tlačících přeplněné nákupní košíky, že? :-) ) Velmi vtipné mi přišly i některé současné momenty-vůbec celá linie s gayi nebo Viggo Mortensen jako idol a to už vůbec nemluvím o reality show Já mám navíc! Dokonce mě i napadlo, že něco podobného se možná na některé z našich televizí objeví:-))) Celkově film hodnotím jako zajímavý snímek, který stojí za vidění a možná i za mírné zamyšlení ( ovšem až po smíchu!)
Galaxy Quest
Při kladivu...
Galaxy Guest je povedá parodie na Star Trek, kterou jsem zhlédla samozřejmě kvůli svému oblíbenému Alanu Rickmanovi, a musím přiznat, že to nebyl promarněný čas. Skvěle napsaný scénář, který je vtipný a přitom vkusný, dělá z tohoto filmu parodii nahony vzdálenou od průměrných parodií poslední doby. Tomu odpovídá i herecké obsazení. Alan je samozřejmě vynikající a jeho bakelitová hlava v komninaci se "snapovským" hlasem i výrazem obličeje je vtipná už sama o sobě. A to už vůbec nemluvím o-pro mě-nejvtipnější scéně, kde se Dr. Lazarus (A. Rickman) hádá s velitelem (T. Allen) a velitel ho označí jako zloděje scén-jak výstižné!:-))))) I ostatní herci hráli skvěle-Tim Allen mě přesvědčil, že dokáže zahrát i něco jiného než treskutě vtipného a nešikovného kutila a Sigourney Weaver pro mě touto rolí už definitvně vystoupila ze stínu vetřelce:-) ( Přijmutí této role pro ni bylo určitě i do jisté míry sebeočišťující-hrát v tolika filmech vynalézavou a tu, která si ví vždy rady i proti zuřícímu monstru je možná únavné a tak nezaškodí prostřídat to s bezduchou kráskou, která vše jen opakuje po palubním počítači!:-) ) Vtipné finále a závěrečné titulky nově natáčeného seriálu byly opravdu skvělým zakončením a já film můžu doporučit všem milovníkům sci-fi a seriálovým žroutům, kteří se ale neberou tak úplně vážně.
Broken Flowers
Bill Murray
Opravdu zajímavý snímek s vynikajícím výkonem Billa Murraye v hlavní roli. Zlomené květiny pro mě patří k těm filmům, na které už se asi podruhé nepodívám, ale ne proto, že by se mi nelíbily. Spíš kvůli tísnivé náladě, která se mě po shlédnutí snímku zmocnila. Film totiž zobrazuje nudu běžného života, jeho pomalé plynutí bez větších zásahů a především jeho prázdnotu, která je nepřekonatelná. Hlavní hrdina se ji vpodstatě ani nesnaží překonat-jeho snaha nalézt matku svého údajného syna je víceméně netečná a poháněná spíš jeho vitálním sousedem než jím samým. A když už se v závěru zdá, že by chtěl svého syna opravdu nalézt, není jeho touha naplněna, ale naopak je přeměněna ve věčné hledání a nenalézání. Ostatně závěrečná scéna, kdy Bill Murray hledí na mladíka v projíždějícím autě je podle mě jednoznačným vrcholem filmu a uvrhuje hlavního hrdinu do ještě horší přítomnosti než byla ta před příchodem dopisu-před tím to byla prázdná nuda, teď je to prázdná a hlavně věčná nejistota. Mnozí uživatelé tu film kritizují za pomalé tempo a právě tento nejasný závěr-to jsou ale podle mě hlavní přednosti filmu-podle mě jde totiž o film, který nemá vyprávět nějaký děj, ale má spíš působit svou atmosférou a přes tu se pokusit sdělit ono nesdělitelné,k čemu vůbec ta naše lidská existence na tomto světě je. Tomu odpovídá i herecký projev hlavní postavy, střih, hudba atd. Krátce se ještě zastavím u jednotlivých episod s bývalými milenkami-všechny na mě působily groteskně až surreálně a vždy to bylo tragikomické jako život sám. Odpověd na otázku, kdo napsal růžové psaníčko, nebyla nalezena, tak jako nejsou v životě většinou nalezeny odpovědi na žádné důležité otázky. Právě proto se už asi příště na film nepodívám-my filmoví diváci jsme přece jenom zvyklí, že nám filmy na něco odpovídají-někdy bohužel i dost polopaticky:-) Ale stejně jsem velmi ráda, že jsem film viděla -zajímavý filmový zážitek!
Sense And Sensibility
Alan Rickman ve své nejlepší roli
Román Jane Austenové Rozum a cit mám velice ráda a stejně tak tento film. Připadá mi, že se tu filmařům podařilo něco nevídaného-totiž to, že se mi líbí film i kniha stejně-tedy velice moc. Scénář je opravdu skvěle napsán a Emma Thompson si právem Oskara zasloužila. Příběh jen tak poklidně plyne-zdánlivě se v něm ani nic neděje, ale velké city a skrytá nevraživost kypí pod povrchem. Navíc se podařilo na filmové plátno skvěle převést směšné a maloměšťácké lidičky, hrající si na velké pány. Z té první kategorie je to paní Jenningsová, její dcera a její manžel a z té druhé samozřejmě manželé Dushwoodovi. Všichni představitelé těchto drobných nicméně důležitých rolí jsou prostě vynikající. A to se teprve dostávám k těm rolím hlavním. Četla jsem tu dost názorů, že Emma Thompson připadala-kupodivu především divačkám-na svoji roli stará. Je jasné, že jí asi nebylo v době natáčení 19 let, ale podle mě svou roli zvládla dokonale a to, že se někdy chovala a vypadala jako matka než starší sestra, byl právě účel. Ona byla tím rozumem v jejich rodině, který často zastupoval i dost pošetilou matku. Kate Winslet i Hugh Grant byli také skvělí a jen potvrzují, že patří mezi hereckou elitu. Pro mě je tu ovšem nejlepším hereckým výkonem kreace Alana Rickmana jako plukovníka Brandona. Díky této roli jsem ho vlastně objevila a to mnohem dříve, než si oblékl černý plášť a nasadil paruku stejné barvy v Bradavicích. Už dávno předtím jsem věděla, že existuje takto skvělý herec a tato jeho role v Rozum a cit mi přijde jako jeho nejlepší z jednoho prostého důvodu, totiž že je skrz naskrz kladná! Každý herec vám potvrdí, že hrát klaďase je vždy nejtěžší a záporné role jsou vždy i pro diváky mnohem efektnější a zapamatovatelnější. Alan Rickman, který má v obecném povědomí zřejmě patent na zloduchy, v tomto snímku dokázal zahrát životem zkoušeného, nešťastně zamilovaného a za každých okolností slušného Brandona velmi uvěřitelně, nečernobíle a dokonale. A tak se podle mě pozná skvělý herec. Pro mě nezapomentulné scény z tohoto filmu jsou asi všechny s Alanem:-) Ovšem mezi nimi kraluje jen kratičká scéna, kdy je Marienne nemocná a plukovník přechází nervozně za jejími dveřmi-je pro mě až neuvěřitelné, co tam Mistr Rickman dokázal dostat obav, nervozity a skutečné starostlivosti a lásky. Když si teď zpětně pročítám svůj komentář, začíná mi připadat jen jako chvalozpěv na A. Rickmana, což jsem neměla v úmyslu, proto už raději končím s konstatováním, že Rozum a cit patří k mým nejoblíbenějším filmům a to nejen kvůli tomuto herci, ale prostě proto, že je to velmi povedený film po všech stránkách. Drobná věc na závěr pro pottermaniaky: všimli jste si, že v tomto filmu je velká koncentrace budoucích obyvatel Bradavic-tak schválně-kdo odhalil profesora Snapa, profesorku Trewlayonovou, Umbridgovou a madam Pomfreyovou? :-)
Jane Eyre
Skvělý film
Knihy sester Bronteových mám velice ráda a tento film velice přesně vystihl atmosféru knižního příběhu. Onu podivnou realistickou romantiku, osudovou lásku, která je ovšem uvěřitelná a utajované rodinné tajemství, které jí brání. A především silnou ženskou hrdinku. To vše je do filmu skvěle přetlumočeno-navíc zasazeno do krásných exteriérů a okořěněno nádhernou hudbou a kostýmy. Herecké výkony zasluhují také velkou pochvalu a především ústřední dvojice je výborná-zajímavé na ní také je jejich fyzická nesourodost až protikladnost-tedy mladá, křehce vypadající dívka a starší robusní, vrásčitý muž s už řídnoucími vlasy. Ovšem zřejmě podle hesla protiklady se přitahují-když jsou ti dva spolu, tvoří alespoň pro mě jeden z nejdokonalejších milostných párů kinematografie. Jejich společné scény, ve kterých dávají jen náznakově najevo svoji vzájemnou náklonost, jsou prostě výborně zahrané, neskonale přesvědčivé a vpodstatě dojemné až k slzám. U tohoro filmu platí stejně jako u Pýchy a předsudku(o kterém jsem psala před časem), že romantika nemusí být vždy nutně kýčovitá, ale může být i hluboká a prostě a jednoduše nádherná. Když mluvím o hercích, zaslouží zmínku ještě Fiona Shaw, která je zřejmě předurčená pro role zlých tet, které trápí ubohé sirotky(omlouvám se za tento dodatek, ale jako potteromaniačka jsem ji v takovéto navíc opět skvěle zahrané roli opravdu ráda viděla:-) ) Přemýšlela jsem o tom, proč jsem tento film neohodnotila 100% a třeba i nezařadila do svých oblíbených filmů, když ho mám tak moc ráda a pěju tady na něho samé chvály-no, a musím se přiznat, že prostě nevím proč. Nenapadá mě nic, co bych mu mohla vytknout, ale na tu stovku mi prostě z nějakého nejspíš iracionálního důvodu nepřijde.:-) Ale i tak skvělý film, který stojí za vidění!
Dark Harbor
Film, kterému něco chybí
Jako velká fanynka Alana Rickmana jsem tento film chtěla už dlouho vidět, ale byl dost nedostupný. Tím bylo větší moje očekávání-znala jsem ukázky z nejlepších Alanových scén i překvapivé rozuzlení příběhu a tak když jsem konečně film sehnala, sedala jsem před obrazovku s velkým očekáváním. Možná právě proto jsem byla mírně zklamaná. Alan Rickman hraje samozřejmě skvěle-jeho postava je dostatečně protivná, nevypočitatelná a vy vlastně nevíte, jestli ho máte nesnášet nebo litovat. Ale litovat ho přece jenom nejde, pořád tušíte, že je tu nějaké ale, že tajemný mladík se tu neobjevil jen tak náhodou a že jeho zjevení má nějaký podivný smysl, který však divákovi uniká. Závěr měl být dozajista šokující a měl asi v divákovi vyvolat otázku, jestli je ve jménu lásky povolena dokonce i vražda, ale.... Jak už jsem psala-asi jsem od filmu očekávala příliš moc, nebo to bylo možná i tím, že jsem ono překvapení věděla už dopředu, takže závěr na mě kýžený efekt neměl. Setkala jsem se i s reakcí, že závěr zapůsobil na některé diváky výrazněji než Zkrocená hora-na mě tedy bohužel ne a je jasné, že bych si to moc přála-už jen kvůli Alanovi. Ale stejně-film stojí určitě za vidění nejen kvůli vynikajícímu výkonu Alana Rickmana, ale i díky zajímavému scénaři, ve kterém vidím chybu v tom, co mělo být asi jeho nejsilnější stránkou-totiž scénárista se snažil tak moc nic neprozradit, aby mohl diváka na konci dokonale šokovat a překvapit, že celou dobu naznačuje tak neprůhledně a podivně, že pak skutečný motiv i přes vynikající herecké výkony může vyznívat nepřesvědčivě. Ona nic neříkající tajemnost a napětí může totiž paradoxně možná i nudit. Je potřeba se ještě zmínit o dalších hercích-tajemný mladík je dobře zahraný, ale u manželky jsem měla výhrady-vlastně ani nevím proč,herečka mi v té roli příliš neseděla. A to je možná problém celého filmu-prostě není tam vše tak, jak má být. Když vidíte některé scény samostatně, zapůsobí na vás hereckými výkony a zajímavou atmosférou, ale jako celek to prostě nějak nefunguje.:-(
Sex and the City: The Movie
Zdařilé navázání na seriál
Seriál Sex ve městě jsem měla vždy ráda a během let, kdy byl uváděn, jsem viděla poměrně dost dílů, i když některé mi utekly. Proto jsem velice nadšeně vyrazila do kina na první filmový "Sex". Nešla jsem do kina s nějakým velkým očekáváním-filmy podle seriálů to je vždy velká nejistota. Ale nakonec jsem z kina odcházela příjemně překvapena. Film se mi moc líbil, především mi připadal moc vtipný-opravdu jsem nečekala, že se při něm tak moc nasměju. Nic z atributů seriálu v něm nechybělo. Samozřejmě že děj byl trochu klišé a vpodstatě předvídatelný, ale vtipně napsané dialogy, dokonale odpozorované ženské i mužské jednání ve vztazích a skvělé herecké výkony to vynahradily. Samozřejmě, kdo čeká hluboké poselství, tak ať na tento film nechodí:-) Ale v rámci svého žánru a filmového pobavení je film prvotřídní a všem ho doporučuji. I když.....možná to byl jen zrakový klam, ale při odchodu z kina mi připadalo, že jsem se ocitla ve sci-fi filmu Sexmise-nikde žádný muž! Tomu také odpovídala pořádná fronta na dámských toaletách, takže -že by mužům nepřístupno!:-))))))))))))
Karamazovi
Divadlo v kině
Opravdu jsem zažila divadelní představení v kině-u pokladny jsem dostala program představení a na konci všichni diváci zůstali sedět a čekali, dokud nedoběhne poslední písmenko závěrečných titulků a nedozní poslední tón hudby-jen ten potlesk na konci chyběl, ale přiznám se, že zážitek byl tak silný, že jsem ho i chvíli očekávala a myslím, že podobný pocit měli i ostatní návštěvníci kina. Za závěrečný neúprk z kina mohla dozajista skvělá hudba, která není obecně ve filmech tak často ke slyšení. Ale už k samotnému filmu. Jako milovník ruské klasiky, Zelenkových filmů a morávkovského pojetí divadla, které jde u herců i diváků až tkz. na dřeň-jsem samozřejmě naprosto spokojená a film musím jak jinak než chválit. Originální propojení staré klasiky s industriálním prostředím, silného dramatického příběhu s věčnými otázkami s přízemními starostmi herců a nakonec i vstup reality do umělého divadelního světa byl naprosto skvěle namixovaný. A to ani nemluvím o zelenkovské "obyčejné šílenosti", představované mončičákem s epileptickým záchvatem-ostatně u tohoto prolínajícího se motivu divák opravdu nevěděl, jestli se má smát nebo se třást. Obrovským překvapením pro mě byly výkony herců a to hlavně proto, že se musím přiznat, že někteří herci pro mě jako pro nepražáka a kvůli tomu i ( bohužel) nenávštěvníka Dejvického divadla byli naprosto novými tvářemi. Což o to, že jsou Ivan Trojan a Radek Holub naprosto skvělí, to jsem věděla, ale jména jako Martin Myšička či Igor Chmela pro mě byly před shlédnutím filmu naprosto neznámá. A světe div se-to jsou tak skvělí herci!!!Především Igor Chmela pro mě zastínil snad i všemi možnými cenami ověnčeného Ivana Trojana a jeho jméno už tedy zaručeně nezapomenu, stejně tak jako detailní záběr na jeho oči, který je prostě nepopsatelný! Tím jsem se dostala k nejlepším scénám, které se budou vybírat opravdu jen velice těžko-těch silných je tam hodně, tak vyberu aspoň asi tu nejlegračnější, kterou určitě je: Ivan Trojan plivnul v Polsku na papeže-ty už si v Polsku nezahraješ! Tak co mi to tam podáváš, ty vole! :-)
Dogma
The Voice of the God
Nebudu nic předstírat a rovnou přiznám, že jsem se na tento film podívala jen kvůli svému oblíbenci Alanu Rickmanovi. Jiný důvod bych zřejmě ke zhlédnutí filmu neměla, protože děj ani další herečtí představitelé mě z popisu filmu nezaujali. Takže když film začínal, říkala jsem si, že to musím nějak vydržet, abych měla zvládnutou celou Alanovu filmografii a že to snad nemůže být až tak hrozný film, když v něm hraje herec jeho formátu-no a snad že přežiju i toho Bena Aflecka( jeho fanynkám se omlouvám, ale opravdu ho nemusím-někdo jiný zase třeba nemusí Alana Rickmana-tak to prostě je:-) ) Nakonec to nebylo tak hrozné-v ději jsem se celkem orientovala, když jsem přistoupila na poetiku filmu ( překrucující všechno možné a místy trochu obhroublou), tak jsem se docela i bavila. Herci hráli slušně-zajímavými typy a vlastně už kultovními postavami byli Jay a Mlčenlivý Bob(to jsem ani netušila, že to byl sám pan režisér!). Samozřejmě nejvíce jsem si vychutnala scény s Metatronem, které byly jednoznačně tím nejlepším z filmu. Alan tu byl skvěle zžíravý, dostatečně nadutý, ale i božský a taky dobře "vystylovaný"-obleček i účes typický pro anděla, jak si ho všichni představují:-) Samozřejmě český divák je okraden o ten pravý hlas boží v jeho podání, ale to není chyba dabingu-chápu, že najít odpovídající český hlas pro ten páně Rickmanův je prostě nemožné! Celkově film ušel, i když závěrečnou vyvražďovačku jsem vydržela jen díky tomu, že jsem tušila, že se pak musí objevit bůh a tedy i jeho anděl a zjednat pořádek, takže jsem se ještě měla na co( spíš na koho) těšit.
Pride & Prejudice
Jane Austen
Jeden z klasických příběhů a pro mě hned druhý nejoblíbenější román Jane Austen (tím pro mě nejlepším je Rozum a cit) byl jistě vhodným námětem pro filmaře a musím uznat, že se jim podařilo převést příběh na filmové plátno opravdu zdařile. Samozřejmě alfou i omegou tohoto příběhu je obsazení ústřední dvojice-i to se povedlo-měla bych sice drobné výhrady k fyziognomii Keiry Kneitley (ovšem to je jen můj problém a mužská část uživatelů se mnou jistě nebude souhlasit:-) )-ovšem k jejímu hereckému výkonu nemám výhradu ani jedinou. Její čtverácké pohledy do kamery střídající se se zamyšlenými až zádumčivými přesně charakterizují postavu Elisabeth, jak byla napsána. Mathew McFadyen se pro mě stal příjemným překvapením-neprvoplánový krasavec, kterému věříte i sebenepatrnější pohnutí obočí se zdá být pro tuto roli jako stvořený a já aspoň objevila dalšího skvělého anglického herce.
O skvělém námětu a tedy i o skvělém scénáři není potřeba dlouze mluvit, takže bych ještě pochválila krásné exteriéry, kostýmy a vůbec celou výpravu, která skvěle dotvářela celou atmosféru filmu, která je tady samozřejmě velmi důležitá. Pro mě nejkrásnější scény byly asi dvě a to první žádost o ruku v dešti v parku v altánku a potom noční scéna přibližujících se milenců. Nejen že se u těchto scén jedná o vrcholnou romantiku v té nejčistší podobě, ale jsou to scény také velmi emocionálně vypjaté se skvělými hereckými výkony a v neposlední řadě i scény prostě a jednodušše výtvarně krásné. Jako velké plátno od malíře romantismu. Totiž-pozor pánové-romantika nemusí být vždycky jen kýčovitá, přeslazená a nekvalitní! Tento snímek je toho důkazem.
Brokeback Mountain
Film o lásce
O Zkrocené hoře jsem toho hodně slyšela a samozřejmě většinou samou chválu, ale protože jsem vždycky trochu pozadu:-) zhlédla jsem tento snímek teprve před krátkou dobou a musím říct, že pověsti o něm nelhaly. Je to opravdu krásný film, který na mě velmi zapůsobil hlavně dvěma aspekty. Tím prvním jsou záběry nádherné čisté přírody, do které je zasazen vznik lásky mezi dvěma muži. Tím druhým aspektem je sám příběh a jeho herecké vyjádření hlavními představiteli. Příběh považuji za klasickou love story nenaplněné a zakázané lásky a toto téma je jistě nadčasové a je už celkem jedno, jestli se jedná o vztah heterosexuální či homosexuální-síla lásky je vždy velká, magická, nádherná, ale pokud nemůže být naplněna i zničující. Oba herci v hlavních rolích předvedli opravdu excelentní výkony. Jake Gyllenthaal na mě působil jako sama esence mladé, bezstarostné lásky. Za jeho vrcholnou scénu považuji odjezd od Ennise se slzami v očích-ta scéna by klidně mohla být patetická a sentimentální, ale to se nestalo-je hluboká a přesně vykresluje definitivní ztrátu oné bezstarostnosti v lásce. Heath Ledger mě opravdu velice překvapil a musím napsat, že až po zhlédnutí Zkrocené hory jsem pochopila, jak obrovskou ztrátou pro kinematografii byla jeho náhlá smrt.:-( Jeho výkon je naprosto skvělý -přiměřeně drsný, mužný, zároveň však vnitřně zmatený, rozpolcený, tápající. Jeho nejlepší scénou je jednoznačně závěrečná scéna s košilí-u této scény se, myslím si, jen málokdo ubrání slzám-já jsem se neubránila. Celkově bych napsala, že Zkrocenou horu považuji za jeden z opravdu velkých a skvělých filmů, ovšem(vlastně ani nevím proč) asi nikdy nebude patřit k mým úplně nejoblíbenějším. Nejspíš proto, že je to pro mě jeden z těch snímků, který mi stačí vidět jednou a nemám u něho potřebu po čase se na něj podívat znovu. Možná je to kvalitou, silou příběhu nebo prostě jen tím, že mi tam chybí takovéto něco, co nedokážu pojmenovat a kvůli čemu nedávám 100% :-)
Snow Cake
Alan Rickman
Sněhový dort se zařadil mezi mé nejoblíbenější filmy-tedy mezi filmy, ke kterým se budu vždy ráda vracet a nikdy nezapomenu na pocity, které jsem měla, když jsem je viděla poprvé. Proč? Především je to díky skvělému hereckému výkonu Alana Rickmana. Kdesi jsem četla, že scénáristka psala roli Alexe přímo pro Alana, poté poslala scénář jeho manažerce, ta mu ho dala přečíst , líbil se mu, přemluvil Sigourney ke spolupráci a už to jelo:-) Jeho Alex je ve filmu opravdu přesvědčivý, zádumčivý, smutný, unavený životem, zděšený, ale zároveň i tak nějak nad věcí a zvláštně komický. Takový je ostatně celý film-mísí se v něm tragično a komično tím správným způsobem, že divák neví, jestli má plakat nebo se smát-nejlepší by bylo asi obojí naráz:-) Musím zmínit i další skvělé výkony-především Sigourney Weaver, která předvedla skutečně pozoruhodný výkon, kterým mě do jisté míry překvapila-pořád ji mám ještě tak nějak zafixovanou jen jako Ripleyovou z Vetřelců. Film by šel nazvat jako filmem o autismu, ale já si myslím, že je v něm mnohem víc. Je to příběh o vztazích lidí, ke kterým nebyl osud zrovna milostivý, ale přesto dokáží najít v životě radost a hodnoty. Tady se samozřejmě nabízí srovnání s mnohem slavnějším "autistickým" filmem-tedy Rain Manem. Pro mě z tohoto porovnání vychází lépe právě Sněhový dort-nejen kvůli skvělým hereckým výkonům(i když nic proti Dustinu Hoffmanovi-byl také výtečný), ale také kvůli samotné zápletce, která mi připadá civilnější a pro běžného člověka přijatelnější. Musím také zmínit velice zajímavou hudbu a vůbec celou atmosféru filmu, která skvěle dokresluje hlavní motiv-tedy tání-ať už sněhu nebo toho špatného, co máme za sebou. Tato atmosféra a také sám název ukazují i to, že i něco zdánlivě chladného a mrazivého(ať už sníh nebo tragická událost) může být ve skutečnosti to nejlepší, co nás v životě potká. Přesně jak říká jeden z podtitulů filmu: Zastávka je někdy nejdůležitější částí cesty. Nejlepší scéna se mi bude vybírat jen těžko-je jich tu opravdu hodně-pokud zabrousím do těch vážných je to jednoznačně Alexovo setkání s řidičem před Lindiným domem nebo v kostele(Alan Rickman je tu tak výborný, že opravdu chvíli nevíte, jestli řidiče nezabije a jeho vnitřní zápas je prostě úchvatný), pokud bych měla brát ty tragikomické jsou to vpodstatě všechny Alexovy výstupy s Lindou-pro mě mezi nimi kraluje návštěva všetečné a dotěrné sousedky, která donesla koláč-pro Rickmanovy fanynky-nejen že tu má Alan skvělý župan, ale hlavně je to snad jediná scéna, ve které jsem ho viděla se nahlas a delší dobu smát-takhle ho jako Snapa určitě neuvidíte:-) )A pak ještě musím zmínit skvěle rozpačitou(až k slzám smíchu) scénu, kdy chce Alex platit Magií za společně strávenou noc.:-)Doporučuji shlédnout film na originálním Dvd-jsou na něm totiž vystřižené scény, které jsou také výtečné-ať už Stříhání vlasů nebo Ať tě blechy štípou celou noc. Ovšem především scéna Vlastně je to moje žena-tu považuju opravdu za geniální, takže jediné, co bych filmu vytkla, je právě vystřižení této scény.
Harry Potter and the Chamber of Secrets
Teď už názor potteromaniaka:-)
Před časem jsem tu psala svůj názor na tento film a musím říct, že je opravdu zajímavé si ho po nějaké době přečíst. Od té doby se ze mě totiž stal opravdový potteromaniak, což znamená, že jsem jedním dechem přečetla všechny knížky(tu poslední dokonce nejdřív v amatérském překladu) a shlédla všechny zatím natočené filmy a nedočkavě čekám na další. Kouzelnický svět mě díky čtivě napsaným knihám zcela pohltil a díky tomu se mi velmi líbí i filmy. Ovšem nejsem zaslepený fanoušek-mezi jednotlivými filmy mám svoje oblíbence a ty méně oblíbené. K největším oblíbencům patří právě dvojka-tedy Tajemná komnata. Film mi připadá skvělý hlavně díky několika postavám a opravdu už milovaným scénám-je zajímavé, že některé z nich jsem jmenovala už ve svém nepotterovském názoru. Je to tedy především Ron Weasley, jehož postava podle mě tomuto filmu kraluje, má tu ze všech zatím natočených dílů nejvíce prostoru a je skvělým komickým vyvážením hrůzostrašných událostí. Jeho řízení létacího auta, fňukání nad zlomenou hůlkou, děs v očích z huláka nebo šklíbení se na Lockhartem je prostě dokonalé a to už vůbec nemluvím o celé pavoučí scéně, kterou jsem si zamilovala už jako nepottermaniak:-) Další oblíbenou scénou je soubojnický klub, ve kterém vystupují moje další dvě oblíbené postavy-tedy Snape a Lockhart. Mistrovské kreace skvělých herců, kteří dokázali na velmi malém prostoru vytvořit téměř kultovní ztvárnění svých postav(tady mluvím především o Alanu Rickmanovi, jehož pojetí Snapa je už opravdu legendou a přitom je velice zajímavé, jak málo prostoru ve všech filmech tato postava měla. Zkuste si spočítat, kolik minut se Snape objevuje na plátně a myslím si, že v každém filmu dojdete tak k 10-15 minutám-možná i to je moc, a přesto jsou scény s učitelem lektvarů nezapomenutelné a z každého filmu snad i to nejlepší, co v něm je!) Prostě rozporuplné až zlé postavy jsou pro mě v Harry Potterovi jedny z nejlepších a tak se dotávám k další z nich, která podle mě Tajemné komnatě dominuje, a to je Lucius Malfoy. Jeho duely s Harrym či scéna v Hagridově hájence jsou opět skvělé a divák chtě nechtě musí toho zlouna obdivovat, jak je "krásně" zlý:-) Nebudu se zde rozepisovat o rozdílech mezi knihou a filmovým zpracováním-o tom toho bylo napsáno dost a dost. Mně je prostě jasné, že filmový jazyk je zcela jiný než knižní vyprávění a tak k nějakým kompromisům prostě muselo dojít. Pravděpodobně je pro mě snazší je přijmout i díky tomu, že jsem nejprve viděla film a až potom četla knihu, takže při čtení už jsem postavy viděla v jejich "filmové kůži" a nevytvářela jsem si svoje vlastní pojetí jednotlivých scén a postav.
There's Something About Mary
Něco na tom Benovi je:-)
Jak už jsem dřív psala, tak se pomalu ale jistě stávám velkou fanynkou Bena Stillera, jehož filmy i přes svoji někým kritizovanou jednoduchost a přímočarou komediálnost jsou prostě skvělé komedie. A "Mary" patří k jedné z nejlepších. Samozřejmě nemůžeme čekat nějakou hlubokou myšlenku, ale to přece po této komedii ani nikdo nechce. Je to prostě oddechová podívaná-chvílemi sice hrubšího zrna a ne pro puritány, ovšem zachovávající si vtipnost a určitou úroveň. A zejména Benův výkon je opravdu vynikající-jeho postava je směšně neohrabaná, bezradná a přitom upřímná. Bezděky se mi nabízí srovnání s jiným geniálním zmatkářem a nesmělým, který se ale léčí-totiž s Pierrem Richardem-i jeho komedie byly bláznivé, ale měly vždy švih a šarm. A já si prostě nemůžu pomoci, ale musím se smát při scénách jako jsou oživování pejska, předplesová příhoda nebo speciální gel na vlasy.:-) Závěrečná happyendová scéna mě nijak nepobuřuje, protože i ona je udělána s nadhledem a vtipem-už jen díky tomu, že původně jde přece Mary pouze vrátit klíčky od auta, zatímco diváci už čekají ten happyend. A málo platné, když ještě předtím šel nešťastný nápadník pryč a začal výrazně brečet, tak mi ho bylo opravdu líto-ovšem zároveň se mi chtělo i smát, protože on bulil opravdu směšně.
Chocolat
Balzám na duši
Film Čokoláda je stejně jako tato pochutina takovým balzámem na duši-nádherně natočeným příběhem s úžasnou francouzskou atmosférou a skvělými hereckými výkony. Viděla jsem film už několikrát a vždy ve mě zanechal takový zvlástní jakoby slunečný pocit:-) Netřeba nějak zvlášť chválit představitelku hlavní role(J.Binochetová)-na jejím skvělém výkonu je samozřejmě film postaven a ona ho určitě nejméně z 50% udělala. Samozřejmě i ostatní herci s ní drží krok a je potřeba vyzdvihnout především skvěle ztvárněné ženské postavy(Judi Dench, Carie-Ann Moss, Lina Olin). Mužští uživatelé webu zřejmě nebudou souhlasit, ale mezi herci pro mě prim jednoznažně hraje Johnny Depp, který špatně zahrát snad ani neumí a tady mu to navíc i velice sluší:-) Četla jsem jeden z názorů, podle kterého se do této role nehodil a kdyžtak o tom přemýšlím, tak na tom něco bude, protože svým charismatem alespoň pro mě zastínil ostatní skvělé herce a jejich party jsem si lépe vychutnala až při dalším zhlédnutí snímku(především mám na mysli skvělého Alfreda Molinu). Důležitou složku filmu představuje skvělá kamera, která evokuje onu ospalou atmosféru městečka a neméně skvělá hudba. Celkově tedy vzniká nádherná filmová směs, která na diváka působí tak, jak píšu v nadpise. Ostatně je všeobecně známo, že čokoláda pomáhá zmírňovat účinky po setkání s mozkomory a ta filmová Čokoláda zase zmírňuje účinky po prožití dne blbce:-)
Love Actually
Romantická komedie?
Film Láska nebeská se sice tváří jako pravá romantická komedie a skutečně obsahuje ve svých mnoha propletených příbězích klišovité prvky tohoto žánru, na mě však dělá dojem spíše velké nadsázky, povznesenosti a jemné parodie na tento žánr. Všechny romantické příběhy jsou dovedeny téměř ad absurdum-např. hromadný pochod za nevěstou nebo běh mladičkého zamilovaného letištní halou přece jasně ukazují, jak si tvůrci pohrávají s těmito zavedenými klišé a divák se prostě jen musí bavit a smát-anebo si může myslet, že to tvůrci mysleli vážně, ale potom nechápu, jak se takový divák vyrovná s postavou a celým příběhem Billyho Macka-všechny scény s ním jsou přece už přímým výsměchem showbyznysu a opravdu zdařilou parodií. Romantický divák si nicméně přece jen přijde na své-je tu pár scén, které jdou chápat opravdu jen romanticky-ovšem ani ty se pro mě díky skvělým hereckým výkonům nestaly ničím, co by film snižovalo. Z rámce lehkého parodického výsměchu nebo romantické komedie se podle mě dost vymyká jeden z předkládaných příběhů. Jedná se o celkem banální příběh manželské krize, ve kterém se manžel začne ohlížet po mladší atraktivní sekretářce. Z banálního příběhu pouze naznačené a možná ani nedokonané nevěry se ovšem pro mě díky skvělým hercům staly nejsilnější okamžiky filmu, které paradoxně do celého lehkého pojetí snímku jaksi nezapadaly. Mám na mysli scénu, kdy manželka(skvělá Emma Thomson) dostane místo očekávaného náhrdelníku cd a je jí tudíž jasné, že náhrdelník byl pro milenku. Statický záběr na plačící ženu stojící u vzorně ustlané manželské postele snažící se ovládnout a skrýt slzy, protože dnes je Štědrý den a dole čekají natěšené děti u stromečku, byl opravdu nečekaně silným a vše říkajícím momentem vedoucím k zamyšlení. Podobně i scéna, ve které tento minipříběh vyvrcholil-tedy náhlé vyříkání si všeho mezi manžely po školním koncertě a především naprosté manželovo přiznání (v roli manžela neméně skvělý Alan Rickman) pro mě bylo ve filmu tohoto druhu zjevením a na chvíli to vypadalo, že se ocitáme v opravdu dobrém psychologickém filmu o jedné rodinné krizi.
Závěrem je snad potřeba jen říct, že film Láska nebeská toho opravdu nabízí hodně pro každého-zaleží jen na založení a vnímavosti diváka, co si v něm najde. Na úplný závěr však musím ještě zmínit dvě pro mě asi nejvtipnější scény-tedy kupování vánočního dárku pro milenku s Alanem Rickmanem a Rowanem Atkinsonem a bohužel vystřižená scéna(vyplatí se kvůli ní si koupit dvd), ve které Liam Neeson hledá a posléze i najde:-) stránky Claudie Schiffer.
Verze 3.3.0 All Rights Reserved
Podmínky užití | Reklama
RSS | Kontakt | FAQ
0.016 sec. (PHP: 71% SQL: 29%)
