ShaoFuTzer

Film je postaven na velice jednoduchém,ale efektním nápadu,ukazovat jednu událost ze subjektivního pohledu více pozorovatelů.To není vyloženě novátorský přístup-asi nejlepší film s použitím tohoto postupu je Kurosawův Rašómon,ale zafungoval velice dobře.Ono postupné poodhalování informací dodává dynamiku a udržuje diváka v neustálém napětí.Film má od prvních minut výborné tempo a spád a v momentě,kdy už by to stálé vracení se na začátek a ukazování těch samých událostí začalo být nudné,přehodí výhybku a začne vysvětlovat.Film má velmi rozumnou stopáž,takže si divák případné mouchy ani nestačí uvědomit.Nicméně:Quaidův agent je příliš nezničitelný,prezident příliš kladný(ty jeho správňácké hlášky o teroristech-booože) a Whiteakerův americký turista zase pořád ví,co přesně natáčet na tu svou příruční kameru.Celkově je to zábavný film na jedno shlédnutí.

Až na krev je film,který se nedá jednoduše zařadit do nějaké škatulky.Je absolutně osobitý a je s podivem,že trvá skoro tři hodiny,v žádném případě se nedá říct,že je nabitý události a přesto není nudný.Není to dílo,které by v divácích vzbuzovalo jednoduché,povrchní emoce,které by rychle vyprchaly(jako když jdete z nějakého akčního nářezu a nejradši byste prožívali přesně takové vzrůšo jako hrdinové filmu,ale za hodinu vlastně nevíte o čem to bylo),ale naopak ve vás vyvolá pocity pomalejší,které budou mít dlouhé trvání a film ve vás bude doznívat ještě několik dní.Na svědomí to má jednak pečlivá režie,která nic neodbývá a nesnaží se vám sdělovat věci zkratkovitě(prostě dbá víc na kvalitu než na kvantitu), a dále pak velice originální hudební doprovod.Podobnou muziku jsem skutečně ještě ve filmu použitou neslyšela.Na závěr si nechávám zlatý hřeb,Daniela Day-Lewise alias Daniela Plainwieva.Tato postava je skvěle napsaná,začíná to již jejím jménem(Plainwiev-jednoduchý pohled),které naznačuje,že některé stránky života prostě nevidí nebo nechce vidět.Člověk má při pohledu na tak konzistentní a do nejmenších detailů promyšlený chrakter až sváteční pocit.Výkon Day-Lewise,je zcela mimořádný,tak říkajíc mimo kategorie a tu pečlivost se kterou se Plainwieva zhostil nelze přehlédnou.Sakra,tohle je film,který se má vidět a ne o něm smolit nějaký názor,který ho stejně nevystihne!!

Divácky hodně vděčný snímek(zvlášť k evropanovi o dost vstřícnější než většinou japonské snímky bývají).Řeší se tu téma korejské komunity v Japonsku(což je problematika pro většinu lidí zcela neznámá) a je to podáno velmi dravým,neklišovitým a svěže působícím způsobem.Režisér používá klipovitý střih,nejrůznější zrychlování,zpomalování či úplné zmrazování záběrů,ovšem v pravou chvíli umí zvolnit a ty dojemnější,intimnější momenty si tím pádem může divák patřičně vychutnat.Chválím i prolínání časových rovin a občasnou nedořečenost některých scén,kdy jejich význam pochopíte až později.Nepozorné diváky to možná odrovná,ale ty vnímavější to naopak potěší a velmi dobře vtáhne do děje.Zajímavé bylo,jak se s postupující stopáží diametrálně měnila atmsféra filmu,aniž by to ale rušilo divákovy pocity.Ze začátku režisér nasadil hmor až infantilní(což je věc,které úplně nerozumím a která mi občas při sledování asijských-především japonských-filmů trochu vadí),ale potom se značne zklidnil a začal pořád vtipnou,odlehčenou,ale také poutavou formou ukazovat každodenní strasti mladého japonského korejce,který se s diskriminací vlastní osoby vyrovnává dost agresivním způsobem.Člověk se dobře baví,takže když přijde další zvrat a film se přehraje do naprosto vážné roviny,je to pro diváka šok,který ho opravdu zasáhne.V kině v ten moment nastalo hrobové ticho,do kterého se postupně začínalo ozývat decentní pobrekávání některých divaček.Nakonec režisér zahrál znovu na vtipnou notu,ale všechny tyhle změny v náladě působí naprosto konzistentně.Na závěr bych ještě pochválila mladého herce Yósuke Kubozuka(nebo jak se to sakra skloňuje...),který v ústřední roli předvedl famózní výkon.Běž! můžu dopručit každému,kdo v japonské kinematografii doposud nenašel zalíbení,ale chce jí dát ještě jednu šanci.

Pokud jste viděli výbornou americkou noirovou gangsterku Road to perdition,pak si můžete dobře představit,jaký je tenhle film.Ne,že by měl podobnou zápletku nebo myšlenku,ale dýchne na vás stejnou atmosférou.Temné uličky,muži v kloboucích a dlouhých kabátech,v každé scéně nádech osudovosti,ten pocit,že to prostě nemůže dopadnout dobře...Paráda!Co se týče zápletky,ta je trochu podobná Kulce v hlavě(kterou natočil John Woo,producent Triády..),ale není to vyložená vykrádačka a rozhodně se mi tenhle film líbil mnohem víc.Je takový pomalejší(pro někoho to bude možná moc) a celkově dává prostor,aby se divák s postavami důkladně seznámil a oblíbil si je.Možná by jim slušela ještě jemněji vykreslená psychologie-byly to spíš takové klasické filmové typy-ale nějak zásadněji mi to nevadilo.Velmi se povedla výprava,kamera a celková atmosféra dobové Shanghaie.Navíc to natočil kdosi jménem Alexi Tan,což zní jako ženské jméno,a to samozřejmě podporuje mou holčičí hrdost!

Jack Nicholson byl jako vždy famózní,ale ten zbytek!!!Ještě se mi docela líbil začátek(nebo vlastně hodně líbil),to napůl absurdní,napůl humorné ladění mi sedlo,ale potom se to změnilo v rádoby horor,který bohužel spíš působil jako nechtěná parodie.Téma bylo rozhodně slibné,ale způsob uchopení to degradoval na totální kravinu.

Jihokorejský režisér Ryoo Seung-wan u mě výrazně zabodoval svým hitem "Plačící pěst",takže jsem se pochopitelně na jeho nový počin značně těšila.A naštěstí mě Dvě Esa víceméně nezklamala,byť na mistrovství plačící pěsti tak úplně nedosáhla.Ryoo opět natočil nezapomenutelné akční sekvence,tentokrát prý za dost směšné peníze,a z jeho filmu dýchá něco typicky jihokorejského(alespoň co já vnímám jako jihokorejské),co v jiných asijských filmech nenajdete.Skromnější rozpočet zajistil Ryoovi větší uměleckou svobodu a rozhodně mi výprava nepřišla nějak výrazně ošizená.Projevuje se víceméně jenom v tom,že příběh je tentokrát komornější(je soustředěn na pár kamarádů z dětství) a že nevyužívá tolik lokací.Šťastnou ruku měl režisér zejména ve výběru herců.Hlavní roli svěřil mistru bojových umění a choreografovi Jung Doo-hongovi,který nejen dokonale ovládá taekwondo,ale má i obrovské kouzlo osobnosti,takže ani nemusel kopat,stačilo když se v koženém kabátě producíroval po plátně a člověk byl nadšený.Do druhé hlavní role obsadil Ryoo sám sebe,přičemž zlí jazykové tvrdí,že chtěl ušetřit za honorář,nicméně profesionálním hercům se směle vyrovná a bojové sporty jsou také jeho silnou stránkou.Dohromady tvoří skvělou dvojku,které člověk prostě musí fandit a například vedle jejich závěrečné demolice sushi restaurace bledne i Nevěstin souboj v čajovně z Kill Billa.Drobnou výhradu bych měla k samotnému ději,který mi přišel nepříliš originální.Téma kamarádů z dětství,které v dospělosti osud postaví proti sobě je dost provařené,naposledy jsme ho viděli třeba v Harrym Potterovi:-) Pokud by k tomu režisér přistoupil nějak originálně,nebo by alespoň přímo přiznal,že potřeboval jenom nějakou omáčku k akčním scénám,pak by bylo vše v pořádku.Já jsem ale měla pocit,že vůbec nebere na vědomí,že sděluje něco už tisíckrát řečeného.......Body za originalitu mu tedy nedám,ale pořád jsou tu drsné souboje doprovázené bezva hudbou.A navíc,ukažte mi film,který končí záběrem na hromadu mrtvol a slovy:Fuck it!!(samozřejmě v korejštině).

Ne tak vypiplané jako Pulp Fiction,ale zároveň témeř o nic méně působivé.Tarantino zde hraje na vážnější notu,což ale neznamená,že zde nezazní spouta dokonalých hlášek a že neuvidíte spoustu neskutečně vtipných scén.Celkově je ale atmosféra rozhodně mrazivější než na co jsme od něj zvyklí.Málokdy se někomu poštěstí udělat si renomé tak nekompromisním debutem.Tarantino je velice originální a člověk by občas rád věděl,jak mu to vlastně funguje v hlavě,že se na všechno dokáže koukat tak zajímavým pohledem.Jeho cit pro načasování dialogů,pro střih,pro tempo vyprávění a také pro práci s herci by mu mohli všichni závidět.Pokud vám nevadí krvavé scény,pak tenhle film nesmíte vynechat.Je to ukázka téměř dokonalé filmařiny.

Takashi Miike je fakt cvok.Jestli jsem to dřív jenom tušila,tak po shlédnutí Audition jsem si tím naprosto jistá.Jeho díla vážně nejsou pro každého,silný žaludek a otrlé nervy jsou podmínkou.Audition se asi hodinu tváří jako pohodový romantický film o lásce stárnoucího chlápka a mladé dívky s pohnutou minulostí.S touto částí bych byla dost spokojená,má to nápad,spád,atmosféru a občas je to vtipné.Jenže v závěrečném dějství nastane neskutečné peklo,kdy slabší povahy pociťují nutkání na zvracení a okamžitě vypínají.Já osobně proti brutálním scénám většinou nic nemám,tady je problém v tom,že je sem ta násilná část naroubována natolik nelogicky a natolik nesouvisí s předchozím dějem,že to člověk ani nemůže nějak moc prožívat.Ve smyslu soucítění s postavami apod.Divák prostě vždycky hůř nese,když se něco špatného přihodí postavě,kterou si během filmu oblíbil, a když má to násilí aspoň nějaké rozumné vysvětlení.Víceméně pokud to vzbuzuje dojem,že by se něco takového mohlo stát třeba i vám.To potom film ani nemusí obsahovat úplně explicitní záběry a stejně je vám z toho zle.Tady jenom sledujete nějaké řezání konetin,vypichování očí,ale maximálně si řeknete:No fuj!A veškerá atmosféra,kterou Miike během filmu budoval je v tahu.Audition můžu doporučit víceméně jenom těm,kteří si chtějí otestovat jakou mají výdrž:-)

Jeden z filmů u kterých fakt nevím,co si o nich mám myslet.Na jednu stranu se na to fakt moc dobře kouká,je to neotřelé a pekelně originální-aby taky ne,vždyť je to od Kim Ki-duka!Na některé filmy člověk kouká kvůli akčním scénám,na jiné proto,že si u nich pobrečí,ale u podobně uměleckých děl jako je Dech bych člověk očekával,že budou mít nějakou myšlenku,nějaké poselství.Jenže byť se celou dobu tváří,že nějaká ta myšlenková bomba už už přijde,nakonec mám pocit,že to bylo zcela "pointless".Jediné,co si z toho odnáším,je ponaučení,že pokud vás podvádí manžel,souložte s k trestu smrti odsouzeným vrahem a vše bude zase O.K:-)Co mě přišlo zajímavé,bylo netradiční rozvržení chrakterů postav.Nejsympatičtější byl každopádně onen záletný manžel(kterého člověk nejdřív odhadoval za záporáka) a člověk mu musel fandit,aby si ve své rodině zase udělal pořádek.Také byl obsazen nejzajímavějším hercem,Kimovým oblíbencem Ha Jung-wooem,který je pro postavy chlápků,kterým nějaká bláznivá ženská dělá ze života peklo,jako stvořený.Ani jeho maželka,ani němý vězeň jakožto ústřední milenecká dvojice,nevzbuzovali(a myslím že ani neměli vzbuzovat)tolik kladných emocí jako on.Tak nevím....nejlepší Kimovka to rozhodně není,ale pokud jste jeho fanoušci,rozhodně byste to neměli vynechat.

Odplata rozhodně není to není nejlepší(ani jedno z nejlepších)v žánru japonských duchařských hororů.Na psychologický film je to málo promyšlené,na horor zase málo strašidelné.Místy,hlavně ze začátku,to má dost dobrou atmosféru,ale na film od Kiyoshi Kurosawy s Koji Yakushem v hlavní roli je to málo.Člověk by čekal,že ukážou víc než husí kůži nahánějící exteriéry opuštěného Tokijského staveniště a jednu vznášející se slečnu v červeném.Nápad "odplaty" je dobrý,ale nedotažený.Pro někoho,kdo žádný japonský horor ještě neviděl to asi zajímavé bude,pro ty,kdo se o tenhle žánr zajímají spíš jen lehce nedpůměrná záležitost.

Děj filmu je velice prostinký(chlápek se snaží rozměnit cizí bankovky...),ale rozhodně mi to nevadilo.Spíž než nějaké vymakané filmařské postupy nebo nadupaný scénář mě zaujmul životní styl a kultura země tak vzdálené jako je Bangladéš.Režisér vlastně mohl nechat své postavy jen sedět v chatrči a povídat si,nejspíš by to bylo úplně stejně zajímavé.Většina lidí tady v Čechách má pravděpodobně o Bangladéši jen velmi mlhavou představu,já jsem si například myslela,že tam žijí šikmoocí lidé a mluví řečí podobnou thajštině.A oni tam žijí indové a mluví bengálsky!!Takže je maximálně zajímavé dozvědět se něco o tom,jak tihle lidé žijí a uvažují.Herci byli velmi autentičtí,vlastně pochybuji,že to vůbec byli herci,řekla bych,že režisér jenom zlanařil pár dobře vypadajících vesničanů.Pochválit musím také hudební doprovod,který působil úplně profesionálně,navíc tyhle orientální melodie se vždycky dobře poslouchají.Při pohledu na bangladéšany,kteří žijí v hliněných chýších,nemají vodovod,většina z nich nikdy netelefonovala a o internetu pravděpodobně v životě neslyšela a přesto žijí spokojený život,si člověk musel uvědomit,že všechny tyhle civilizační vymoženosti možná nejsou automatickým klíčem ke štěstí.Skvělym filmem to nazvat nemůžu,ale maximálně poutavou exkurzí do cizí země rozhodně ano

Na tenhle film rozhodně nechoďte kvůli boxu.Ne že by chyběly scény z ringu(nebo že by nebyly velmi zručně zinscenované),ale jádro příběho je někde úplně jinde.Řeší se zde,jak se může člověk vyrovnat s vlastní odlišností,a řeší se to po Thajsku.To znamená pro nás trochu zvláštně a divně,ale rozhodně zajímavě.Obdivuhodný boxer vás rozhodně nenechá chladné,thajci jednak nemají v povaze šetřit patosem,nepotrpí si na cynismus a hlavně je to natočeno podle skutečné události,což vždycky zabere.Herci mi možná přišli trochu příliš nevýrazní,ale možná je to jen tím,že se neumím vžít do thajské mentality.Celkově jsem ráda,že jsem si tenhle film nenechala ujít.

Bylo to slušné,ale nic víc.Nejdřív jsem se do atmosféry filmu nějak nemohla vžít,přece jenom hlavními hrdiny jsou dva nezodpovědní týpci,kteří se celý den poflakují,hulí a všemožně se snaží vyhnout jakékoli smysluplné aktivitě.A navíc je to podáno humorně,takže máte pocit,že se je režisér snaží tak trochu omlouvat.A vy si říkáte:sakra,vždyť tohle není sranda,takovýhle dva cvoci by vůbec neměli bez dozoru běhat po ulicích!!Jenže jak příběh plyne,humor se vytrácí,přístup zvážní a najednou je to úplně o ničem jiném a začne být zřetelné,že jsou tvůrci s vámi na jedné lodi.Že vám v žádném případě nechtějí ukazovat,jak je podobné počínání cool,ale naopak jak je životu nebezpečné.Korunu tomu pak nasadí v pořádně brutálním závěru.Lze konstatovat,že Drsný časy jsou jedním z mála filmů,které mají vzestupnou tendenci,tj konec je o mnoho lepší než začátek.Velkou pochvalu si zaslouží oba herci,překvapil mě především Freddy Rodriguez,který udržel krok s Christianem Balem,jedním z nejcharismatičtějších herců své generace.Ten místy balancoval na hranici přehrávání(jeho role si podobný výkon vyžadovala),ale vždycky to udržel v patřičných mezích.Velmi na mě zapůsobilo,jak nesentimantálně k postavě Jima přistoupil a jak se nesnažil udělat ho sympatického.Prostě ho ztvárnil jako duševně narušeného člověka,který je nebezpečný sobě i okolí a kterého sice můžete chápat a litovat,ale někde v temné ulicče byste ho potkat rozhodně nechtěli.Hoch nám roli od role herecky roste,to je nad slunce jasnější.Celkově jsou Drsný časy zábavnou jednohubkou u které se nebudete nudit,ale dějiny filmu rozhodně nepřepíše a za pár dní už pravděpodobně nebudete příliš vědět o čem to bylo.

Kulka v hlavě je jediný film Johna Woo,který mě naprosto minul.Těžko říct,čím to bylo......Prostě mě nebavil,byl strašně chaotický,neměl pro mě žádnou atmosféru a moc jsem nepochopila co nám chce vlastně říct...Jeden z problémů byl i fakt,že sem to viděla s anglickým dabbingem,který byl jedním slovem příšerný a celý film posouval někam do roviny absurdního humoru,kam rozhodně nespadá.Ale na mě bohužel takhle zapůsobil.Mladý Tony Leung byl sice velmi roztomilý,ale ani to nestačilo k tomu,aby mě Kulka v hlavě chytla.Ovšem budu se snažit sehnat si jí v kantonském originále,pak jí dám ještě jednu šanci a třeba jí ještě přijdu na chuť.

Tímhle filmem se u mě Poledňáková totálně shodila.Natočit něco tak příšerného,to je opravdu trapas.Doufám,že už nikdy víc nestrávím sobotní večer sledováním filmu o ječících mrňatech kterak se ve sprchách mlátí přes hlavu punčocháčema.

Tahle story o gay samurajích bude asi pro většinu diváků poměrně nestravitelná.Rozhodně to není film,který by vás jednoznaně uchvátil,neboť tempo vyprávění je skutečně velmi pomalé a rozvláčné-méně kulantně řečeno,je naprosto o ničem.Když se ovšem připravíte na skutenost,že je to spíš o pocitech a náladách,než o dějových zvratech,pak budete příjemně překvapeni,jak na vás zapůsobil.Trochu jsem nepochopila český název filmu,protože "Poslední Samuraj" ani vzdáleně nepřipomíná překlad originálního titulu "Gohatto"(což je v japonštině trochu dvojsmysl,jeden význam je překvapení a druhý je pěkná sprosťárna,takže se o něm na takovém slušném webu radši nebudu šířit:-))Všímám si již delší dobu,že se čeští distributoři snaží do názvu jakéhokoli japonského filmu propašovat slovo samuraj.Zřejmě si myslí,že se pak budou lépe prodávat.Malinko směšné!Z herců na sebe pochopitelně strhávají pozornost Takeshi Kitano(což není žádné překvapení) a mladý Ryuhei Matsuda,který nejen výborně hraje,ale také se díky jemné vizáži na svou roli až neskutečně hodí.Navíc měl úplně úžasný účes,takže alespoň vím,o co příště požádám svojí kadeřnici:-)Rada na závěr:Pokud chcete do tohoto filmu jít,rozhodně nečekejte nějakou jízdu,ale spíš velmi zvláštní dílo,kterému budete muset trochu vyjít naproti.A garantuji vám,že podobný film nejspíš uvidíte jednou za život.

Průměrné!Vlastně to ve mě nezanechalo nějaké moc výrazné emoce.Na můj vkus to bylo trochu moc přesládlé,navíc Hartnett není tak dobrý herec,aby něčemu podobně anemickému dokázal dodat šťávu.Trochu mě popudilo velké množství kalsických "filmových náhod",mám pocit,že se s tímhle filmem nikdo moc nepáral ani do něj nevkládal velké naděje.No a ten 100% americký konec byl dost vycucaný z prstu,takhle by to podle mě určitě v reálu nedopadlo.

Jak asi každý ví,Volavka je remakem velmy úspěšné,dokonce oscarem oceněné Skryté identity.Ač jsem to původně nezamýšlela,prostě mi to nedá a tento názor pojmu jako srovnání těchto dvou snímků.Hned na začátku má u mě Volavka body za originalitu,protože Scorsese(režisér remaku)se Volavkou rozhodně jen neinspiroval,ale natočil stejný film,pouze s americkými hvězdami místo čínských.Je až neuvěřitelné,že i přes velkou rozdílnost prostředí mají oba filmy naprosto stejnou atmosféru,tzn. pekelně působivou.Scorsese změnil vlastně jen 2 věci,a to milostnou zápletku a konec.To,že v americké verzi mají oba aktéři stejnou partnerku sice filmu přidává na dramatičnosti,ale zase to působí trochu hollywoodsky vykonstruovaně.Co se týče závěru,tak ten Scorseseho "nikdo nepřežije" je každopádně sympaticky nekompromisní,ovšem tenpůvodní mi jistým způsobem přišel ještě krutější.Vlastně ani nevím,kterému bych dala přednost.Další věc,která nahrává Volavce je fakt,že sympatie,které chováte k ústředním postavám jsou vyrovnanější než u remaku.Skrytou identitu jednoznačně táhne Leonardo DiCaprio,postava Matta Damona je příliš jednostrunně zlá a navíc je jeho výkon trochu nemastný neslaný.Ve Volavce je zajímavější postavou "ten špatný" v podání Andyho Laua(i když možná jenom pro mě,vidím,že např. Adiego má jiný názor).Vzbuzuje víc pochopení než vyloženě záporných emocí a vlastně je vám ho spíš líto.Možná je to i tím,že je Andy Lau větší fešák a člověk se ani nemůže divit,když slyší,jak mu čínské puberťačky stanují před barákem:-)Na začátku byl Tony Leung vyloženě v jeho stínu,pod kůži jsem se mu dostala až při scéně zabití superintendanta Wonga.To byl jeden z emocionálních vrcholů filmu a Tony Leung zde bezezbytku dostává své pověsti vynikajícího herce.Od té chvíle nevíte,komu fandit a přejete si,aby Leung nezjistil pravdu,dostal do Laua zpět svou identitu a oba žili šťastně až do smrti.Ve skryté identitě si naopak jednoznačně přejete,aby DiCaprio nakopal Damonovy zadek.Celkově mám velmi ráda oba filmy,ale Volavka mě dostala přece jenom o kousek víc.Skryté identitě jsem dala 90%,a proto mi nezbývá,než dát tomuhle hodnocení nejvyšší.

Jackie Chan se vycajchnoval.Docela mě to překvapilo,protože měla-li jsem na nějakého herce z Hongkongské provenience totální alergii,pak právě na něj.Ovšem tady mě dojal.Žádné pitvoření,srandovní kung-fu nebo jiné věci,které mě iritují,ale slzy,zoufalství a alkohol.A světe div se,Jackiemu to sedí mnohem víc,než jeho obvyklá,humorná poloha.Všechno mu baštíte i s navijákem,držíte mu palce div vám neupadnou a když přijde závěrečná dojemná scéna,tak nebrečí jenom Jackie,ale i divák.Ovšem neměla bych pořád řešit jenom jeho,protože on samozřejmě není jediný,na kom tenhle film stojí.Rozhodně bych vychválila režiséra Bennyho Chana(shoda jmen čistě náhodná,v Číně je to holt samý Chan,Chow a Wong),kterého by si v Hongkongu měli hýčkat jako učiněný poklad.Svým filmům umí dodat šmrnc,spád,má cit pro načasování dialogů a pro krásné nasnímání scén.Zkrátka,je to talent.Viděla jsem i jeho daší film Neviditelný terč,který se mi líbil asi ještě víc než New Police Story,takže se už teď těším,co nám předvede příště.Děj Policejního příběhu je upřímě řečeno trochu přitažený za vlasy,ale komu to vadí?Na tento typ filmů se stejně nikdo nedívá kvůli ději:-)O logiku jde až v poslední řadě,hlavní je,že si zamilujete postavy a že vás baví je sledovat.Není tu moc akčních scén(v tomto ohledu to Benny Chan rozjel spíš v Neviditelném terči,který jsem zmiňovala),ale vlastně mi příliš nescházely.Důležitější a zábavnější byly scény psychologické,které byly skutečně přesvědčivé a člověk k nim vážně nemohl zůstat chladný.Jestli se v Hongkongu objeví víc takových mladých režisérů jako je Benny Chan,pak se mu rozhodně blýská na lepší časy.A nám,fanouškům této kinematografie také.

Jen málokody se člověku poštěstí vidět tak originální film jako je Memento. Někdo by možná mohl namítat, že to netradiční zpracování vlastně jen zakrývá trochu banální příběh,
ale právě o tom filmy jsou,ne?Pokud někdo dokáže přeměnit klasický příběh o pomstě v něco tak zatraceně neotřelého, považuji ho za skutečného umělce.Memento doceníte víceméně až při druhém nebo dalším shlédnutí, neboť teprve potom vám dojde jak neskutečně logicky to do sebe všechno zapadá.Rozhodně to není film na sobotní odpoledne,který budete pro ukrácení dlouhé chvíle sledovat při žehlení.Pokud mu nebudete věnovat maximální pozornost, asi vás bavit nebude,protože se v něm po chvíli ztratíte. Čím soustředěněji budete sledovat, tím lepší zážitek vám Memento poskytne,to mi věřte.Znovu jsem se utvrdila v tom, že Christopher Nolan netočí špatné filmy a navíc si je umí famózně obsadit.Guy Pearce je totiž pro roli chlápka bez krátkodobých vzpomínek jednoznačně tou nejlepší volbou, a je docela škoda, že po Mementu už nic moc zajímavého nenatočil.Napínavé, odvážné, bezchybné, nechápu, že to nedostalo Oskara.

O Pulp Fiction buď můžete básnit hodiny a hodiny, rozebírat každou scénu, postavu a hlášku nebo se můžete omezit na prohlášení, že máte co do činění s jedním z nejoriginálnějších filmů devadesátých let.Tarantino je génius, protože způsob,jakým dokázal tohle natočit, to nemá obdoby. Je tak neotřelý a vtipný, až mu člověk závidí.Kde na tohle vzal inspiraci, to opravdu netuším. Pulp Fiction je ten typ filmu, který chcete vidět znovu a znovu, pokaždé se u něj budete smát na celé kolo a ať to vidíte třeba po desáte, budete si chtít dát repete hned po závěrečných titulcích.Výběr hudby,herců,všechny ty gagy,kdybych chtěla popsat vše,co se mi na tomhle filmu líbilo,seděla bych u počíteče asi ještě zítra.Je to právem kult,který se musí líbit každému,kdo má alespoň trochu smysl pro humor.

Zlaté časy westernů už jsou nadobro pryč a i když se Jamesi Mangoldovi podařilo stvořit docela povedený kousek,k navrácení tohoto žánru do módy to určitě nepovede.Děj je klasicky westernovský a v podstatě mu člověk tu jednoduchost rád odpouští.Vymyká se z toho akorát závěr,kdy jsem skutečně skřípěla zuby.Postavy(především ta Croweova) absolutně ztratí svoji konzistenci a člověk jim přestává jejich jednání jakkoli věřit.Proti zvratům v ději nic nemám,dokonce jsem ochotna přimhouřit oko nad malou nelogičností,když vidím upřímnou snahu diváka trochu překvapit,ale tohle bylo moc!Mangold by měl líbat ruce svým hercům,že i za takové situace neztratili glanc.Protože jestli se něco bez diskuze povedlo,tak je to šmrnc,kterým své postavy vybavili Christian Bale a Russel Crowe.Zábavnější postava je pochopitelně Ben Wade, už z toho důvodu,že nad všechno povznesení hajzlíci,jsou prostě divácky velmi vděční.Čímž ani náhodou nechci snižovat Croweův výkon,který byl bezchybný.Dan Evans je trochu přílišný klaďas,než aby si člověka vyloženě získal,ale v těchto mezích z něj Bale vytlouká co se dá.Zmínila bych i Bena Fostera,který zřejmě neumí hrát nic jiného než vyšinuté vrahy,ale v této poloze je dokonalý.Celkově mě tenhle film neohromil,ale zároveň nelituji,že jsem se na něj dívala.

Velmi pěkná ukázka toho,co se v Japonsku natáčelo v 60. a 70. letech minulého století.Nikomu jinému než fanouškům samurajských filmů nebo japonské kultury se to asi líbit nebude,ale ti kdo do toho zažraní jsou,budou nadšení.Je to černobílé,téměř bez hudby,ale vtáhne vás to.Vetšinu toho,co si lidé myslí a co cítí si musíte domyslet,což je příjemná změna oproti dnešnímu zvyku strkat vše divákovi přímo pod nos.Často vám k odhalení hrdinových emocí musí stačit jediný záběr do tváře.Jak říkám člověk se musí snažit,ale výsledek stojí za to.Toshiro Mifune zde opět dokazuje svůj obrovský dramatický talent a ani ostatní herci se jím nenechávají zahanbit.Naříklad i Michiko Otsuka v roli Mifuneho manželky vytváří na minimální ploše nesmírně zajímavou figuru.Závěrečný souboj je na tehdejší dobu skvěle choreograficky zpracován a při opravdu smutném konci budete až překvapeni,jak se vám Vzpoura zaryla pod kůži.

Subarashikatta

Kihachi Okamoto je jeden z nejznámnějších tvůrců samurajských filmů(v podstatě hned po Akira Kurosawovi) a ve Zběsilosti dokazuje,že skutečně nezůstává pozadu za svou pověstí.Stvořil zde velmi reálně působící obraz Japonska předminulého století a nebál se udělat hlavní postavou bezcharakterního vraha.A opravdu se z něj nevyklube zabiják se srdcem ze zlata,jak to obvykle bývá,ale zůstane zlý a hnusný až do konce.Velmi šťastně ho obsadil Tatsuyou Nakadaiem,který se pro roli Rjúnosukeho narodil.Jeho příběh chytne fanoušky samurajského žánru i ty,jejichž znalost japonské kultury sahá maximálně k informaci,ža tam vymysleli tamagoči:-)Opravdu doporučuji!

Rozhodně nejásám.Tehle film obsahuje pár skutečně geniálních scén,ale jakožto celek to až tak nefunguje.Především na začátku je tempo velmi pomalé.To by ještě nemusel být velký problém,spousta filmů je naopak příliš zběsilých,ale tady je až tak pomalé,že se něco zajímavého stane tak jednou za půl hodiny.Černý humor a neuhýbání před explicitním násilím je sice fajn,ale že bych tomu dala oscara,to asi ne.Napadá mě pár letošních filmů,které možná nejsou tak originální,nebo jejich jednotlivé scény nejsou tak dotažené,ale mají spád a prostě jsou zábavnější.Z poslední doby mě napadají třeba Východní přísliby.Pořád jsem si říkala:tedy tohle je fakt dobrý,ale nudí mě to a něco tomu prostě chybí.Především bych přidala nějakou hudbu(tenhle film nemá žádnou a k atmosféře to nepřispívá)a radikálně bych prostříhala začátek.Abych pořád jenom nekritizovala,tak jednotlivé postavy byly skvěle napsané a famózně zahrané.Především Javier Bardem je jako Chirurgh totální drtič a toho svého oscara si rozhodně zaslouží.Nejen to,zařazuje se mezi nejikoničtější záporáky filmového světa.Jeho maniakální úsměv,zvrácený smysl pro spravedlnost a zabijácké nářadí v podobně kyslíkové pistole(nebo co to proboha bylo),ho zařazuje někam mezi Hannibala Lectera a Darth Vadera:-)Takže důvody,proč si tenhle film nenechat ujít tu rozhodně jsou,jenom nebuďte natěšení na film roku.To pak budete nepochybně brutálně zklamaní.