ShaoFuTzer

Po pravdě řečeno,po tomhle filmu jsem se ani moc nesháněla.Často jsou totiž pokračování úspěšných filmů o hodně horší a nejen že vás jejich sledování moc nebaví,většinou vám ještě zkazí vzpomínku na vámi milovaný první díl.Jenže když se mi zcela náhodou dostalo do ruky ne druhé,ale rovnou třetí pokračování výborného filmu Volavka,zkrátka jsem neodolala.Druhý díl je naštěstí časově zasazen před první díl,a proto mi jeho neznalost nebránila v pochopení trojky,která je snad stejně bezvadná jako jednička.Jsem opravdu velmi mile překvapena,že se podařilo udržet vysokou úroveň jedničky a v něčem jí dokonce překonat.To něco je podle mého názoru obrazové zpracování a střih,je vidět,že si na tom tvůrci dali strašně moc záležet,na těch studených,odosobnělých interiérech(především) jsem mohla oči nechat.Nicméně co se týče děje a zápletky,přece jenom bych asi dala přednost prvnímu dílu,který byl výrazně pomalejší,tady je především na začátku všechno trochu zmatené a příliš útržkovité.Film není vyprávěn chronologicky,z části se odehrává souběžně s jedničkou a z části po ní.Sice jsem posléze tomuto stylu vyprávění přišla na chuť,bylo zábavné sledovat,jak do sebe všechno postupně čím dál tím víc zapadá,ale na začátku trochu trvalo,než se člověk zorientoval(což může netrpělivé diváky odradit).Některé postavy z filmu bohužel téměř vypadly(např. Mingova manželka Mary),ale zase přibyl nesmírně charismatický Shen,který byl v podání Chen Dao Minga fakt nezapomenutelný.Hurá na druhý díl:-)

Upřímně řečeno, je to hodně hloupý film.Má svoje kladné momenty,Hellen Mirren hraje velmi dobře,ale je tak klišovitý a křečovitý,že to nelze přehlédnout.Stín zabijáka nemohl dospět k jinému konci,než který nám autoři předvedli a ten byl bohužel jasný asi tak po deseti minutách.Navíc je to příšerně nevyvážené, jedna scéna působí skoro melancholicky a posmutněle,v zápětí jí vystřídá rádobyšokující milostná scéna,která ovšem působí jako pěst na oko.A tenhle koloběh se víceméně opakuje po celou dobu.Nemůžu si pomoct,je to fakt laciné a přiblblé.

Abych pravdu řekla,českým filmům se většinou vyhýbám jako čert kříži,ale vlastně ani nevím proč.Na Takovou normální rodinku jsem se vypravila až díky nevybíravému nátlaku mého okolí a tak jsem byla od začátku trochu negativně naladěná.No a výsledek víceméně odpovídal mému očekávání,bylo to takové průměrné,trochu nezábavné,nemělo to pořádný tah na bránu,prostě takový normální český film,nemůžu si pomoct.Jestliže to měla být komedie,pak to skutečně,přinejmenším v mém případě selhává,protože jsem se pousmála tak možná dvakrát,ale jestli to měl být vážný film (jakože neměl,to vím) o nelehkém mezigeneračním soužití,který je občas odlehčený vtípkem,pak by mi to zas až tak zlé nepřišlo.Největším problémem filmu je jistá nekonzistence,hlevně mezi hereckými výkony.Někdo hraje civilně,ukázněně,jiný zase přehrává až z toho oči bolí.Je vidět,že pevná ruka nebude asi patřit mezi režisérovy silné stránky,ale pokud vím,je tohle jeho první film,takže se to třeba zlepší.Celkově na mě Taková normální rodinka působí hrozně nesourodě,jako by nevěděla,čím chce vlastně být a jestli chce diváky rozesmát nebo dojmout.Prostě mě češi opět nepřesvědčili a na další český film půjdu jen se sebezapřením.

Další přízpěvěk k tématu chlapského přátelství a solidarity,což je u Hongkongského filmu skoro evergreen.Ovšem nikdy se to neokouká a kdekoli jinde na světe to tak pěkně natočit neumí.Vězení v plamenech režiséra Ringo Lama možná nedosahuje takových kvalit jako nejlepší Woovky,ale pořád se na to moc pěkně kouká.Příběh má skvělý spád,prostředí věznice je velmi zajímavé,ústřední charaktery výborně napsané i zahrané,takže na nudu není místo.Rozhodně neočekávejte akční film s kung fu a střílečkami,uvidíte spíš jen pár rvaček,které mají k nějakému vytříbenému stylu daleko.Skládají se hlavně z kopanců a mlácení hlav o palandy.Těžiště příběhu je někde úplně a to ve vyprávění o obyčejném chlápkovi,který se ze dne na den dostane do pekla(do vězení) a musí se tam naučit žít.A naštěstí tomu vedle psychologicky vypjatých scén nechybí ani humor,takže to diváka ani moc nezdeptá.Jednoznačně nejlepší postavou je dle očekávání vězeňský mazák Ching v podání Chow Yun-fata,který drží ochranou ruku nad hlavním hrdinou.V podobné poloze jsem ho ještě neviděla a jen mě to utvrzuje v přesvědčení,že tenhle chlap zahraje prostě všechno.Ovšem pokud se budete těšit na nějaký požár,jak napovídá název,tak vás musím zklamat.Plameny jsou v názvu myšleny pouze obrazně.

Docela pohodový film.Pochopitelně je to jedno velké klišé,ale musím upřímně přiznat,že jsem se pobavila.Některé scény,především z počátku,byly na můj vkus trochu příliš ztřeštěné,logiku to moc nemělo,ale manželská válka Cameron Diaz a Ashtona Kutchera prostě měla grády.Takže pokud máte náladu na nenáročnou komedii,při které se fakt upřímně zasmějete,tak můžu doporučit.

V Anglii mají Robina Hooda,na Slovensku Jánošíka,v Číně Wong Fei-hunga,no a v Japonsku Zatóichiho.O tomto legendárním slepém bojovníku už bylo natočeno tuším šest filmů a poslední přízpěvek do této síbírky,Samuraje(mimochodem naprosto nepochopitelný a hloupý český název),má na triku momentální japonská režisérská jednička Takeshi Kitano.Nutno podotknout,že se jeho film od těch předešlých v lecčems značně liší.Především by byla chyba brát ho nějak vážně,protože je to parodie,a to na dřívější filmy o Zatóichim,na samurajský žánr a vlastně na samurajský mýtus obecně.Nebyl by to Kitano,aby nevzal vyprávění o uctívané národní legendě a nezpracoval ho naprosto po svém.Nesnažil se točit scény plné patosu,nebo nám ukazovat hrdinu bez bázně a hany,spíš si trochu zaryl do klišé,které samurajské fimy provází.Součást legrace je i fakt,že Kitano nepochybně umí spoustu věcí,ale rozhodně ne šermovat,a přesto do role nepřekonatelného šermíře obsadil sám sebe.No a například na obalech DVD nebo na internetu to propagují jako:nejnovější film mistra bojových umění Takeshiho Kitana:-)Fakt bezva marketing:-)Ovšem svoje nedostatky v této oblasti bohatě vyvažuje svým nepřekonatelným chrismatem a snad všechny herce kromě Asana nechává hluboko ve svém stínu.Na skvělé úrovni je obrazová stránka,některé scény působí skutečně magicky(teď se mi vybavuje souboj v dešti nebo vyvraždění jedné rodiny).Kitano bourá všechny představy o tom,co k samurajskému filmu patří,například souboj s Hattorim,od kterého by divák očekával vrchol filmu(především po šermířské stránce) skončí jediným sekem a smrt hlavního padoucha Ginza ani nevidíme.Odbyde se to jediným záběrem na jeho mrtvolu.Tomuhle filmu prostě žádné klišé není svaté.Jediné,co jsem trochu nepochopila bylo závěrečné stepařské číslo,ale zase je to důkaz,že i japonci to umí pořádně rozjet!

Na jednu stranu se mi líbí,že se Wachowští nebáli vytvořit něco,co tu doteď ještě nebylo a co spoustu lidí fat překvapí,na druhou stranu mě zase míra infantility občas nesnesitelně otravovala.Především scény s mladším bratrem a jeho opičákem bych okamžitě vyhodila do....pryč.Děj mi přišel na jednu stranu dost jednoduchý,ale na druhou stranu byl na určitých místech zbytečně zamotaný a nepochiopitelný(Ovšem já to viděla v originální verzi bez titulků,takže to možná není vina filmu jako spíš mojí "lousy english").Stylovost tomu nikdo neupře,ale má Speed Racer také něco jiného?P:S-Bacha na epilepsii a zánět spojivek.

Četa je jeden z opravdu zásadních,přelomových filmů.Jde si svou vlastní,poněkud kontroverzní cestou,ale to jenom dodává na síle.Oliver Stone nechce ukazovat nadlidsky silné vojáky,šetří patetickými scénami(vlastně tam není ani jedna jediná) a nemámí z diváků laciné slzičky a dojetí.To je přesně ono,Četě možná může leckdo leccos vyčíst,ale rozhodně není laciná.Stone,patrně čerpající z vlastní zkušenosti,se zaměřuje na dopad,který má válka na psychiku vojáků.Je takový machr,že nic nemusí vysvětlovat dlouhými proslovy,stačí jediný záběr do tváře postavy a vy přesně víte,která bije.Například na začáku spatříte Charlieho Sheena(mimochodem tenkrát velký herecký talent) a hned prostě vidíte naivního hošánka z nějakého provinčního amerického městečka,který má sice velké iluze,ale o skutečném životě neví vůbec nic.Tohle všechno je schopen Stone říct jediným záběrem a divákovi nezbývá než mu závidět jeho talent.Vyhýbá se tomu,aby kohokoli kritizoval,jednání kažného,ať jakkoli hnusné,se snaží vysvětlit a polidštit.Nejlépe je to vidět na Barnesovi,který se snadno mohl stát jednorozměrně hnusnou postavou,ze které by vám bylo na blití a jiné,složitější emoce by ve vás nevzbudila.Ve Stoneově podání v něm vidíte prostě jenom staršího Taylora(Sheen),který se zkrátka přizpůsobil okolnostem.A člověk ho kromě skutečnosti,že ho nenávidí musí i trochu obdivovat.Četa diváka nijak nešetří,to dusné vedro,hmyz,mravence a hlavně všudypřítomný strach,cítí člověk úplně na vlastní kůži.Především začnete být neskutečně rádi,že jste kdekoliv jinde než ve vietnamské válce.Četa je film,který si tak významná a tragická událost,jako byla právě válka ve vietnamu,zaslouží.

Ne,že by se na to nedalo koukat,ale na téma genocidy v africe už bylo natočeno spoustu lepších filmů.Máte možnost užít si krásné obrázky,správně drsné hrdiny(ve kterých se ovšem skrývá zlaté srdce),ale to je asi tak všechno.Logika bohužel dost pokulhává,režisér moc neví,o čem má film vlastně být,pokud by se totiž všichni chovali příčetně,naložili by hned na začátku doktorku do letadla a film by mohl skončit.Takhle si vypomohl několika naprosto hloupými náhodami a navíc jak čas plyne,příběh dost strácí tah na bránu(víceméně se tam děje pořád to samé,akorát v malých obměnách).Monica Belluci opět dokazuje že jako herečka je naprosto k ničemu a tu doktorku jsem jí neuvěřila ani omylem.Takže vlastně jediné,co zbývá je starý dobrý Bruce,který je pořád stejný drtič!

V Bruggách je dobrý film,velmi originální,ale myslím,že na to,jak si na něm dal tvůrce záležet a jak opravdu neotřelý nápad měl,to mohlo dopadnout ještě mnohem lépe.Trochu mi to připomíná dort,který uvařili pejsek a kočička,je tady kousek snad od každého filmového žánru.Trochu je to komedie,tochu drama,ale i akční film a doják.A dohromady to pořádně není ani ryba ani rak.Myslím,že by bylo zábavnější natočit čistou komedii o tom,jak se dva zabijáci dostanou do klidného městečka jako jsou Bruggy.V tomhle filmu je na začátku sice taky snaha podat to vtipně,ale pořád tam jsou cítit tragičtější podtóny,takže se člověk nemůže bavit úplně upřímně.Anebo by bylo zajímavé vidět skutečně seriózní dílo o vině a trestu,jenže tam zase,podle mě,vtipy nepatří.Celkově prostě Bruggám něco chybí.Nezpochybnitelná je ovšem kvalita herectví ústředního dua,hudba a snové záběry gotické architektury a také se nedá říct,že by tomu chyběla atmosféra.Něco je velmi povedené,něco zase ne,prostě jsem z tohoto filmu tak nějak na rozpacích.

Vsadím se s vámi o co chcete,že zážitek,který vám poskytne film Válka rozumu a cti,byste od čínského historického velkofilmu určitě neočekávali.Ve středu zájmu zde není kung fu nebo nadlidská výkonnost létajících číňanů:-),ale bojová strategie a dokonce filozofování o zbytečnosti války a jejích obětech.Což bylo a bohužel vždycky bude dost aktuálním tématem.Na filmovém plátně se s takovým přístupem moc často nesetkáte,spíš budete sledovat hrdiny jak potírají padouchy aniž by se ohlíželi na ostatní lidi,kteří s tím třeba nemají vůbec nic společného.Ikonické jsou scény automobilových honiček,které většinou skončí hromadnou havárkou,při které prostě muselo zahynout nebo se alespoň zranit mnoho nevinných,ale to neřešíme,jenom jsme šťastní,že záporák byl dopaden.Ve válce rozumu a cti se to naopak řeší na úplně prvním místě,přičemž hlavnímu hrdinovi Ke Limu není líto životů jen jeho vlastních lidí,ale i protivníků.Pokud jsem ve vás vzbudila dojem,že je to nějaká kecací nuda,tak to zase ne,bojové scény tam jsou a to patřičně výpravné a bez výjjimky perfektně nasnímané,jen to není to hlavní,co film přináší.A možná ještě důležitější než myšlenkové poselství filmu je fakt,že nejde neprožívat osud hlavního hrdiny,stratéga Ke Liho,kterého hraje jako vždy výborný Andy Lau.Během filmu jsem si vlastně ani neuvědomila,jak moc mi přirostl k srdci,jenže pak přijde scéna,kdy volá svou milou,vy víte,že ona mu nemůže odpovědět a skoro se nemůžete udržet,abyste postavě na monitoru vašeho počítače nezačali radit,aby ještě nechodil pryč,aby se koukl pořádně,že ona tam ve skutečnosti je.A pokud člověk takhle ztratí odstup,tak ví,že se kouká na výborný film.

Velmi milý a jemný film,který bude bavit každého dospělého co ještě nezapomněl jaké je to být dítětem.Cestu do fantazije jsem chtěla vidět hlavně ze studijních důvodů,ale rozhodně jsem se z ní nejen poučila,ale hlavně se také pobavila.Na tomhle filmu si snad každý najde něco,co se mu bude líbit.Někdo bude obdivovat přenádhernou animaci,někoho jiného zase pobaví legrační postavy a jejich fórky(žabák..),další se dojme......ovšem nejlíp na tom bude divák,který bude tohle všechno vnímat zároveň.Všechno,co Čihiro ve fantazijním(?) světě zažívá má svůj smysl,nic není samoúčelné a ve všem se dá nalézt druhý ba třetí význam.V globálu vás Cesta do fantazie poučí o důležitosti rodiny,přátelství a taky o tom-no ano-že láska hory přenáší:-)Pokud máte předsudky,že už jste příliš velcí na to,aby se vám líbil kreslený film o malé holčičce,kde je hlavním záporákem nosatá čarodějnice s obří bradavicí,tak se jich hodně rychle zbavte a směle do toho!!

Upřímě řečeno,nevím co si mám o tomhle myslet.Nejspíš,že tvůrci filmu vyhulili všechnu trávu z toho pole,které se nacházelo na nádherném Thajském ostrově,který hrál tak důležitou roli.Občas jsem k filmům,které sice postrádají logiku,ale zase disponují krásnými záběry a opálenými hrdiny shovívavá a chápu,že nás chtějí prostě jenom nenáročně pobavit,ale tohle je trochu moc.Něco slabomyslnějšího už by si nevymyslel ani uprchlík z Bohnic.Jediným kladem je fakt,že film kritizuje masňácký turismus,což je věc,kterou také nesnáším.

Tenhle film si zcela právem vysloužil přezdívku irské Pulp fiction.Kvality Tarantinova masterpiecu sice nedosahuje,nicméně je to velmi svižná,zábavná a inteligentně vypointovaná podívaná.Na plátně se nám představí několik šupáckých hrdinů z irských nižších vrstev,jejichž osudy se vzájemně proplétají a kteří jsou do jednoho výborně napsaní i zahraní(naprosto nejlepší jsou podle mě Shirley Henderson a Colm Meaney).Kdo má rád absurdní,černý až trochu zlý humor,rozhodně si přijde na své.A ještě pozitivnější je,že se vás intermission nesnaží jen pobavit,ale i trochu poučit o tom,že ke štěstí můžete dospět zkrz nejrůznější strázně,že nikdy není pozdě se změnit,a že životní šance na vás může klidně čekat za nejbližším rohem.A to je přece docela pozitivní,ne?

Ačkoli válečné filmy zdaleka nepatří mezi mé nejoblíbenější, jihokorejský megahit Tae Guk Gi mě hned na začátku mimořádně vtáhl a nepustil ještě mnoho hodin po skončení.Troufám si říct,že zde máme co do činění se skvělým až dokonalým dílem,kde prostě nic nepřebývá a ani nechybí.Byť má poměrně dlouhou stopáž,garantuji vám,že se budete modlit,aby ještě neskončil.Nešetří se zde patetickými scénami a velkými slovy,ale na rozdíl od jiných filmů podobného ladění se nikdy nestane nechtěnou parodií.Naopak,divák každou vteřinu-jiné slovo se pro to nehodí-žere.Tae Guk Gi je dílo neskutečně drsné,ale nikdy nesklouzne k tomu,že by diváka nutilo odvracet pohled,nebo že by se v krutostech vysloveně vyžívalo.Prostě jen nic nepřikrášluje,"nechová diváka ve vatičce" a naplno ukazuje,jak je válka hnusná.A to pro obě strany naprosto stejně.Velmi kladně mě překvapila nestrannost s jakou je zde na konflikt nahlíženo,jihokorejci ukazují,že na obou stranách byli lidé dobří i zlí(což je určitě stálo trochu sebezapření,protože vím,že se Korea s touto válkou ještě nevyrovnala).K tomu všemu,co film divákovi přináší, jsou perfektní herecké výkony snad až zbytečným luxusem:-)Nicméně jak Won Bin,tak Jang Dong-kun předvádějí výkony hodné oskara a už tak výborně napsanému vztahu dvou bratrů rozdělených válkou dodávají ještě další rozměr.Akorát nechápu proč byl do role severokorejského komandéra,který stráví na plátně asi minutu a řekne maximálně dvě slova,obsazen jeden z nejlepších korejských herců Choi Min-sik.To mi přijde trochu jako plýtvání:-)Faktem je,že už dlouho jsem žádným filmovým hrdinům tak nefandila a tolik se při sledování jejich osudů nedojmula.

Ohňostroj je skvělý a hlavně netradiční film,který vás překvapí tím,že je sice z policejního prostředí,takže byste očekávali hlavně efektní přestřelky a akčí scény,ale nakonec se vám dostane zážitku až skoro filozofického.Film kombinuje brutální nasilí(některé scény jsou opravdu ošklivé,ale není jich zase tak moc) a poetické záběry krásně upravené japonské krajiny.Hlavní hrdina ujde cestu od absolutní sleposti ke kráse,kdy je schopen vnímat jen to násilné a odporné,až po pochopení a souznění s tím lepším v lidech a na světě vůbec.Ohňostroj je jeden z mála filmů,kdy opravdu nemůžete předvídat co se stane v příští minutě,není v něm ani stopa po klišé a každou chvíli vás překvapí.Tuhle vysokou(ba nejvyšší) laťku si udrží až do samotného konce,který je báječně otevřený,takže si každý může jen domýšlet,co se vlastně stalo(já mám svou teorii,kterou mi nikdo nevyvrátí).Kitanovo mistrovské dílo.

Jak už to tady vyjádřil LOST,tenhle film je zkrátka o Downeym a nic jiného na něm není.Koukat na plechové brnění,které je vlastně nezničitelné a umí všechno,co si zamane není příliš zábavné.Měla jsem trochu problém držet mu palce nebo se o něj bát,vlastně jsem si poněkud obtížně uvědomovala,že ten nudný plecháč je doopravdy zábavný Tony Stark.Byly to pro mě dvě rozdílné bytosti.Hlavní záporák bohužel nebudí hrůzu a divák od začátku ví,že ho Stark porazí(což je u komixových adaptací normální,ale měl by ve vás hlodat alespoň malinký červíček pochybností).Nicméně koukat na Downeyho,to je čistá radost.S přehledem a grácií zvládá všechny polohy své role a je okouzlující nejen jako arogantní,šovinistický hajzlík,ale i v momentech,kdy si ve svém luxusním domě smutně uvědomuje,že doopravdy nic nemá.Pokud bude mít dvojka Ironmana kromě Downeyho i lepší a drsnější akci,moc ráda se na ní podívám.

Koukám,že ohledně tohoto filmu panuje na tomto webu opravdu nadšení,ke kterému se ale já bohužel nemůžu tak úplně přidat.Penn si bez diskuze vybral naprosto jedinečnou a velmi přitažlivou látku,ale podal jí stylem který mi příliš nevyhovuje(bavím se tady spíš o hledisku filozofickém než o filmařském).Trochu mi nejde pod nos,že se Penn k titulnímu hrdinovi staví trochu moc kladně a nekriticky.Nikde totiž nenajete ani náznak toho,že se Chris McCandless choval nejen naprosto neuvážlivě a bezhlavě,ale taky trochu sobecky.To,že se postavil proti konzumnímu stylu života,že nechtěl žít v přetvářce jeko jeho rodiče,že pohrdal společností a hodnotami,které vyznává,to mi samozřejmě velmi imponuje,ale proč v tom případě nejel pomáhat sirotkům do Barmy nebo tak něco...Tím by totiž pomohl druhým a o životě v nouzi a bez peněz by se poučil přinejmenším stejně jako při svém vandrování amerikou.Takhle strávil dva roky svého života tak trochu neužitečně,jen si sám rovnal věci v hlavě,což mu nakonec ve finále také k ničemu nebylo.Teď jsem se možná vyjádřila až příliš negativně,dovedu ho pochopit a i jistým způsobem obdivovat,ale pokud se k němu bude Penn stavět tak nekriticky,jako to ve filmu předvedl,odmítám s ním být na jedné lodi.Pokud bych kromě myšlenkového poselství filmu měla hodnotit i další věci,pak byl možná trochu příliš dlouhý,ale rozhodně mě dostala nádherná kamera(nikdy jsem netoužila navštívit Ameriku,ale po tomhle filmu začínám uvažovat) a dokonale vyvážený písničkový soundtrack.Je to hudba,která se přesně hodí do auta,pokud by člověk vyrazil na nějakou delší cestu.Útěk do divočiny si ode mě nejvyšší hodnocení nevyslouží,ale přesto je to film,který je škoda minout.

Konečně film od Miike Takashiho,který se soustředí spíš na budování hutné atmosféry,než na ukazování nejrůznějších amputací a vyhřezlých orgánů(nějaké "speciální efekty" si užijete i zde):-).Je fakt,že zápletka je možná trochu moc podobná Kruhu,i zde se moderní technologie stává přenašečem záhrobní nenávisti,ale to jenom dokazuje,že tohle téma ještě v japonských hororech zdaleka není vyčerpáno.Není to až tak strašidelné jako Kruh,ale stejně vám některé momenty pořádně zahrají na nervy.Pochválila bych i závěr,který je sympaticky nejednoznačný a asi si ten film budu muset pustit ještě jadnou,abych úplně pochopila,co tím chtěl autor říci.Neodpustím si jen jedno rýpnutí:Opravdu není moc věrohodné,že se hlavní hrdinka v momentě,kdy má podle předpovědi zemřít,vydá SAMA do opuštěné,polorozpadlé budovy bývalé nemocnice,kde byste se vyděsili k smrti i kdyby vás nehonila naštvaná mrtvola.A tak i když byla tahle sekvence působivá,člověk se nemohl ubránit pocitu,že je to strašně samoúčelné.

Jedno se Oku musí nechat,jeho zápletka je po čertech originální.Bohužel nad zbytkem filmu se už tolik rozplývat nebudu.Trochu tomu totiž chybí atmosféra a ani to vlastně není moc napínavé.To,co hlavní hrdinka zjišťuje asi tak polovinu filmu,to divák odhadne už při scéně,kdy po nemocnici poletuje duch zemřelé babky.A ve zbytku vlastně jen čekáte,kdy to dojde i Mun.A když to konečně vypadá,že už to bratři Pangové pořádně roztočí,film skončí(a to ještě přinejmenším podivně).Oko se ocitá někde na půlce cesty mezi zajímavým psychologickým filmem a strašidelným hororem.A tím pádem to ani v jednom směru nestíhá rozehrát.Bylo by neskutečně zajímavé vidět seriózní thriller o tématu transplantace,kde by se např. mohlo řešit,jak získat důvěru k očím,které patřily někomu jinému.Jak věřit tomu,co vidíte,když to nevidíte vlastníma očima.Člověk by se lehko vžil do toho,jak by mohlo hlavní hrdince začít hrabat.A bylo by stejně tak zajímavé vidět čstokrevný duchařský horor,který by ale musel být mnohem hrůzostrašnější než tohle,kde nebyla snad ani jedna nervy dásající scéna.Já jsem se do toho vůbec nevžila,nebála jsem se o postavy,byť byla hlavní hrdinka Mun velmi sympatická.A pokud tohle hororu chybí,tak je poněkud k ničemu.

Velmi kvalitní špionážní snímek,kterému ovšem schází režijní mistrovství a myšlenková hloubka,kterou dokázal dodat dalším dvěma dílům Paul Greengrass.Zajímavé je,že většinou jsou nejpoutavější filmy,které teprve představují nějakou postavu,které ukazují "zrod legendy",ale tady je tomu přesně naopak.Bourne z tohoto filmu je prostě mnohem méně zábavný než ten pozdější.Matt Damon sice i zda hraje přesvědčivě,ale tenhle Bourne,je víc dezorientovaný klučina,než smrtelně nebezpený zabiják,ve kterého se posléze promění(a což je jeho pravá tvář).Je příjemné dávat v rámci nějaké,nutno podotknout celkově výjimečně povedené,filmové série nejméně procent prvnímu dílu.

Kikujirou no natsu

Po pravdě řečeno,nesnáším filmy o dětech.V devadesáti devíti procentech jsou na mě příliš okatě slzopudné a patetické a mají jeden jediný účel:Dojmout.Kidudžiró,film jednodnoho z nejlepších současných japonských tvůrců,Takeshiho Kitana,je onou pověstnou výjimkou,která potvrzuje pravidlo.V jeho kinematografii,lemované vystřelenými mozky a usekanými končetinami,tvoří odbočku a je jasně vidět,že to má být tak trochu parodie jednak na ty gangsterské filmy,které natáčí normálně,a jednak na klasické miloučké filmy o dětičkách.Postava malého Masaa,který hledá svou maminku zde nění vlastně moc důležitá,prim hraje jeho obhroublý průvodce v podání samotného Kitana.Což je chlápek věru zábavný,se kterým byste rozhodně nechtěli trávit prázdniny,ale sledovat ho na plátně je lebeda.V divácích pravděpodobně nebude vzbuzovat vyloženě výbuchy smíchu,ale budete se těšit na každou situaci,kdy opět dokáže,jaký je nevychovanec a hrubián.Jakmile postřehnete,že se mu v hlavě rodí nějaký nápad,budete si se smíchem říkat:Co zase vyvedeš,ty jeden!!!A sympatické je,že i když čas od času ukáže,že má také city,v následujícím momentu začne malého Masaa zase terorizovat a tím pádem neproběhne takový ten obvyklý křečovitý zvrat,kdy zlá postava prohlédne a stane se z ní kladná.Kitano prostě natočil pohodový,odpočinkový film,který sice těžko můžu nazvat nezapomenutelným nebo přelomovým,ale rozhodně se u něj pobavíte.

Pokud vás zajímá,kde vzal Quentin Tarantino inspiraci pro svůj skvělý dvojdílný film Kill Bill,pak vám může být odpovědí kultovní japonský béčkový snímek Lady Snowblood.A budiž Quentinovi přičteno ke cti,jeho dílo originál rozhodně předčí.Což není dáno jenom tím,že je skvělým režisérem a vypravěčem,ale také i tím,že je Kill Bill film o třicet let mladší.Oba snímky totiž z velké části tvoří akční scény a pokrok šel v tomto ohledu hrozně moc dopředu.To co bylo v sedmdesátých letech posledním výstřelkem moderní technologie a lidé na to koukali s pokleslou čelistí,to dnes vzbudí maximálně pobavený úsměv.Nicméně v Lady Snowblood se najdou také perfektní akční scény,byť nejsou na moc dobré technologické úrovni,překvapí vás svou na tehdejší dobu nebývalou otevřeností.Takovým památným momentem je scéna,kdy rozzuřená hlavní hrdinka usekne dolní polovinu těla své obvěšené protivnice(!!) a místnost osprchuje proud krve.Už jenom kvůli tomu se vyplatí ten film vidět:-)V kontextu japonské kinematografie a vůbec celé kultury je nezvyklé,že film ukazuje silnou ženskou hrdinku,která k životu nepotřebuje muže a je zcela samostatná a soběstačná.Sympaticky to bourá mýtus,že v japonsku je jediným cílem ženy vdát se a pak se do konce života svému muži klanět.Lady Snowblood má rozhodně styl a šmrnc,ale chybí tu hloubka,nebo nějaký další myšlenkový rozměr,který by tenhle film povýšil do sfér,kde se právě pohybuje Kill Bill.Ovšem zase tu poprvé zazní skvělá píseň The Fower of Carnage v podání herečky hlavní role Meiko Kaji(která se svým výkonem a charismatem Umě Thurman přinejmenším vyrovná).

Equilibrium je vzdálený příbuzný příběhů z postapokalyptické společnosti jako je namátkou film Matrix nebo kniha Konec civilizace(tady je podobnost ještě mnohem větší,skoro bych řekla,že je to vykradeno).A nutno podotknout,že je to trochu chudý příbuzný odněkud z venkova:-)I když myšlenka Equilibria zdaleka není původní,pořád je dost výživná a dala by se na ní vystavět výborná podívaná.Jenže bohužel je jednoznačně to nejlepší,co film přináší.Tvůrce jí totiž pořádně nerozvinul a pouze na ní navěsil pár akčních scén dost sporné kvality.Hlavní hrdina většinou naběhne mezi protivníky,střílí napravo,nalevo,nahoru,dolů(trochu jako Limonádový Joe),ti popadají a je vymalováno.O takového nezničitelného borce se prostě nemůžete bát a v souladu s filmem ve vás nevzbuzuje prakticky žádné emoce.Abych pořád jen nekritizovala,mnohem lépe než v akních scénách se Christianu Baleovi(hl.role) vede ve scénách psychologických,momenty,kdy začíná něco cítit jsou hlavně díky němu výborné.Například scéna svítání,kdy spontánně strhá stínítko z okna,nebo nenápadný,ale přesto velmi výstižný moment,kdy začne přerovnávat věci na svém pracovním stole,jsou téměř památné.Jenže je jich jednak málo a jednak se v přitroublém celku vyjímají tak trochu jako pěst na oko.Naprosto iritující je pak postava Taye Diggse,pro kterou nemám jiné vysvětlení,než se si z nás Kurt Wimmer udělal srandu.Řekla bych že když se rozdávala logika,tenhle film čekal frontu na černé kabáty.

Mongola natočil v Kazachstánu ruský režisér a do dvou klíčových rolí obsadil japonce a číňana:-)Mohl z toho vzniknout podivný hybridek,ale naštěstí je to film,který pravděpodobně nenechá žádného diváka chladným.Od příběhu vzestupu moci nejznámějšího mongolského vládce si už předem bude každý zřejmě slibovat velké emoce,plno osudových scén a překrásně zinscenované bitvy.No a Sergei Bodrov tyto očekávání víceméně naplňuje,i když pár připomínek bych měla.Především mi přijde,že je zde Čingischán zobrazen až příliš kladně.Ne,že by z něj museli udělat úplného záporáka,ale přece jenom to byl člověk,který způsobil smrt více lidí než Hitler.Tady působí zcela jako idealistický snílek a asi jediný trochu kontroverzní moment je scéna,kdy říká:Dám mongolům zákony,i kdybych jich měl polovinu povraždit.Určitě by bylo zajímavé,kdyby byl ve filmu zachycen ten přerod ze správného mladíka do despoty se světovládnými ambicemi.Ovšem slyšela jsem,že se chystá druhý díl,kde snad toto už vyobrazeno bude.S velmi nesnadnou rolí se skvěle vyrovnáná japonská hvězda Tadanobu Asano,a byť jsou japonci od mongolů značně fyziognomicky i povahově odlišní,působí naprosto přirozeně.Ono taky někdo,kdo uhrál Kakiharu z Ichi the killer,ten už uhraje všechno:-)Výborný je i Hong Lei Sun v roli Džamuchy,který je jedinou vyloženě zábavnou postavou filmu(Temudžin-Čingischán je spíš charismatický,než zábavný).Nemá takové morální zásady jako Temudžin,ale zato si umí užívat život a člověku je pak velmi líto,že osud ty dva postavil proti sobě.Samostatnou kapitolou je hudba,je zde použit alikvótní zpěv,což je tradiční hudební disciplína středoasijských národů.Stačil jediný tón a člověk se úplně rozklepal.Na výsledném dojmu z filmu má skutečně velký podíl(Pokud vás hudba zaujala,doporučuji poslechnout si skupinu Altai Kai,která se na alikvótní zpěv specializuje a občas hraje v ČR).A přidávám pár procent za to,že se Asano a Sun byli kvůli filmu ochotni naučit mongolsky:-)