ShaoFuTzer

Dopadlo to rozhodně lépe než před pár lety při prvním pokusu Anga Leeho.Tentokrát se nehraje moc na psychologii,hlavní devizou filmu je svižnost,lehkost a akce.Francouz Louis Letterier,který má na kontě například také výborného Utrženého ze řetězu, znovu dokazuje,že má na poli akčního žánru před sebou slibnou budoucnost.Neuvěřitelný Hulk je čistý mainstream,neočekávejte něco hlubokomyslného nebo vyloženě odvážného,je to spíš sázka na jistotu.Ale myslím,že je to film,který nikoho nenaštve a vícemně každého pobaví.Luxusní je samozřejmě obsazení,když necháme stranou Liv Tylerovou,která je spíš hezká na pohled,než že by něco hrála(intelektuální brejličky z vás ještě univerzitní profesorku neudělají).Edward Norton je jakožto Bruce Banner výborný,tenhle chlápek ani špatný být neumí,ale hlavní hvězdou večera je Tim Roth v roli hlavního záporáka.Po dlouhé době konečně zajímavá role pro tohoto frajera.Nicméně jednu zásadní vadu tenhle film má a dokonce jí sdílí s původním filmem Anga Leeho.Samotný Hulk je docela působivý pokud se pohybuje ve tmě a tím pádem není úplně vidět,ale v momentě,kdy ho režisér nechá za bílého dne producírovat po městě,vypadá prostě směšně.Ani nevím,jestli je to špatnou prací trikařů nebo jestli prostě velká zelená příšera ani jinak vypadat nemůže,ale filmu to hrozně škodí.Nenudila jsem se,ale rozhodně nejsem ani unesená.

Jedno tomuhle filmu každopádně nechybí-nápad. První půlka filmu,kde se seznamujeme s Hancockem,superhrdinou,který si se svým darem/prokletím evidentně neví rady,je dobrá až výborná.Tvůrci si zde sympaticky utahují ze žánru superhrdinských filmů,úplně si dovedete přestavit,jak by se Hancock vysmál třeba spidermanovi nebo x-menům.Má to spád,vtip a vyloženě se těšíte na jakoukoliv akci,do které sa Hancock pustí(protože dopředu víte,že jí strašně zbabrá).A samořejmě neškodí,že hlavního hrdinu,hraje Will Smith,který se pro podobné role snad narodil.Jenže pak přijde zásadní dějový zvrat a najednou jsme v jiném filmu.A tenhle jiný film by také nebyl špatný,má také originální nápad,jenže se to nehodí k tomu,co Peter Berg rozehrál na začátku.No a než si na tuhle změnu stačíme přivyknout,než je jakkoli zužitkována,tak film skončí.Pravdou je,že jsem u Hancocka ztrávila poměrně příjemnou hodinku a půl,ale mám pocit,že mohl ještě chvilku pokračovat a pořádně to roztočit.(Že by v druhém díle?)

Pokud bych měla hodnotit pouze působivost a atmosféru,musela by ode mě infekce dostat 100%.Především z počátku jsem z tohohle filmu měla pocit opravdu stísňující,prostředí noční nemocnice,kde o co míň je místa a personálu,o to víc je pacientů,působí jako nefalšovaná noční můra.A docela jsem se u toho fakt bála(být váma,o půlnoci bych si to radši nepouštěla).Jenže jak děj postupoval,čím dál tím víc jsem se sama sebe ptala,jak z toho tvůrci vybruslí,aby to nakonec nebyla úplná blbost.No a oni z toho nevybruslili a byla to úplná blbost.Ochiai Masayuki na mě fakt neudělal nejlepší dojem,sice umí diváka navnadit spoutou náznaků,ale neumí je vysvětlit a nakonec celou atmosféru pohřbil tunou logických chyb.P.S-jestli to alespoň trochu kopíruje skutečnou situaci,pak reformu ve zdravotnictví rozhodně nepotřebuje jen Česká Republika:-)

Filmy se dají rozdělit do dvou kategorií-jednak máme ty,které vlastně nemají moc co říct,jsou jednoduché,ale zase se na ně příjemně kouká a člověk se u nich dobře pobaví.A pak máme ty druhé,které jsou myšlenkově bohaté,originální,vypointované,ale zase koukat na ně skoro až bolí.No a přesně do téhle skupiny patří Adresát neznámý.Kim Ki-duk zde sleduje několik obyvatel pohraniční vesničky,jejichž život je osudově ovlivněn válkou a především americkou okupací.Je zde přesvědčivě zobrazena tehdejší bída a frustrace lidí ze soužití s americkými vojáky,kteří mají nedaleko vesnice základnu.Kim tentokrát nechává odpočnout svou pověstnou nádhernou kameru(nepochybně schválně)a zabírá především polorozpadlé chatrče,bahno a vůbec jen neutěšené exteriéry.Jeho film je originální,plný myšlenek a velmi poučný především pro všechny,kdo se zajímají o Korejské dějiny.Jenže je ještě krutější a drsnější než obvykle a při své touze po realismu se nezastaví naprosto před ničím.Utloukání psů pálkou,zoofilie,oko,které si vypíchne korejská dívka,aby už nemusela být vděčná americkému vojákovi......zkrátka to na mě bylo trochu moc.Vím,že ta drsnost nebyla samoúčelná,že měla ve filmu své místo a rozhodně nechci,aby moje hodnocení vyznělo jako odsudek.Naopak,tenhle film doporučuju fakt každému,přinejmenším se přestne člověk trápit vlastními problémy,protože pochopí,že ve skutečnosti žádné problémy nemá.A přestane si myslet,že má hroznou depku,protože TOHLE je opravdová depka.Byl to velmi silný zážitek,jen si nejsem jistá,zda bych si ho chtěla ještě někdy zopakovat.

Zajímavé jako film i jako sociální studie pojednávající o tom,jak těžké občas může být najít si tu pravou cestu životem.Hlavními postavami jsou dva poněkud nezvladatelní středoškoláci,kteří chodí za školu,vydírají své spolužáky a tak podobně.Potom se oba rozhodnou stát se profesionálními boxery,ovšem podaří se to jen jednomu z nich,což v dosud nerozlučném přátelství způsobí pořádnou trhlinu.Poté už sledujeme jejich osudy odděleně a oba dva se setkají až ve výborném,optimistickém závěru.Tento film musí oslovit každého mladého člověka,který si ještě pamatuje jak těžké bylo rozhodování o tom co bude dál,které asi každý musí v jistém věku učinit.A spousta z nás se třeba napoprvé rozhodla špatně,nebo jim jejich sen nevyšel.......A přesně o tom je tenhle fim,o důsledcích,jaké to na člověka může mít.Pokud bych tomu měla něco vyčíst,tak možná jistou roztříštěnost,protože například hodně se věnuje sledování kariéry nadějného boxera,jenže pokud to měl být film o boxu,mělo tam být míň toho ostatního.A pokud to zase nebyl film o boxu,možná tam tato linie byla až moc rozpitvávaná.Stejně tak tam byl příběh o Yakuze,ale opět byl buď příliš podrobný nebo zase příliš povrchní.Zkrátka trochu se zde skáče od jednoho k druhému.A také jsem občas úplně nerozuměla motivům chování některých postav,ale to je asi tím,že jsem z jiné kultury.Ale každopádně je tenhle film moc hezký a tak nějak hodně "japonský".

Je sice pěkné,že režisér tohoto filmu měl odvahu natočit film trochu netradiční a nemainstreamový,ale mám pocit,že to trochu přehnal.Úplně jako kdyby se nažil,aby se to divákovi nelíbilo.Téma slibovalo napínavou podívanou,ale výsledek je bohužel značně rozvleký.V pořádku je docela svižný úvod,jenže pak následuje hrdinovo uvěznění a zde je kámen úrazu.Režisér chtěl nejspíš v divákovi vyvolat ty samé pocity jaké má člověk v zajetí,to znamená že například událostí týdne je krádež hřebíku apod....To je sice hezké,jenže já jsem u toho málem usnula.Útěk džunglí je pak docela napínavý a působí velmi realisticky až naturalisticky,jenže celkový dojem už to nespraví.Kdyby tu trochu zaúřadovaly nůžky stříhačů,výsledek by byl podle mého daleko lepší.Škoda promarněné šance!

Sice to vyhrálo nějakou festivalovou cenu,ale mě tedy přijde zmizení jako hodně špatný film.Je to rádoby noirová zležitost(to znamená žádně jásavé barvy a postavy se většinou chovají přinejmenším podivně) a hlavní dějovou linií je pátrání jednoho středoškolského outsidera po své zmizelé přítelkyni.Poté co jí najde mrtvou se snaží alespoň zjistit kdo a proč ji zabil.Takhle to zní docela dobře,jenže to pátrání,motivy a chování postav se neřídí žádnou mě pochopitelnou logikou.Pokud například hrdina najde útržek papíru,kde je napsáno písmeno A,usoudí,že jeho milá bude pod mostem a tak podobně....Fakt tragédie.Buď je to povedená komedie,nebo naprosto příšerná detektivka.Ať tak nebo tak,doufám,že podobné filmy se mi příště vyhnou obloukem.

V demilitarizované zóně mezi Severní a Jižní Koreou bylo zastřeleno několik severokorejských vojáků.Na místo přijíždí tým nezávislých vyšetřovatelů v čele s korejkou žijící ve Švýcarsku,kteří mají objasnit co se vlastně stalo a především se postarat,aby tento incident nepřerostl v novou válku.Čeká je zdánlivě jednoduchá práce.Pachatel už je totiž dávno známý,zbývá jen odpovědět na otázku "proč".A když potom pomocí flashbacků pomalu přicházíme na kloub pravdě,je mnohem smutnější,než jsme si na začátku dovedli představit.Prví celovečerní film Park Chan-wooka a rovnou téměř geniální podívaná,abych tak řekla.Park natočil znovu film velmy krutý,tentokrát však spíš po stránce psychologické.Donutí nás totiž abychom si aktéry příběhu oblíbili,abychom je chápali a aby nás jejich smutný osud skutečně trápil.Opět si dal záležet na detailech,nic není odbyté,každá scéna,každý záběr má svou výpovědní hodnotu a své místo v celém vyprávění.Nádherně podal momenty nově vzniklého přáleství mezi vojáky z opačných stran barikád a myslím,že tím chtěl naznačit jak přes politické neshody a dlouhodobé odloučení jsou pořád severní a jižní korejci jeden a ten samý národ,který si bude rozumět.Jenže doba na opětovné sloučení ještě neuzrála,byť by to všichni moc chtěli.Zkrátka,jak říká jedna postava v úvodu: buď jsi komouš nebo komoušův nepřítel,nic mezi tím neexistuje.Dalším lákadem filmu jsou herecké hvězdy Lee Byeong-heon a Song Kang-ho,kteří předvádí neuvěřitelně sugestivní výkony.Celkově je Joint Security Area film hrozně chytrý,který má co říct, a nejen že funguje jako celek,ale obsahuje i několik scén,které vám fakt vezmou dech,což ho povyšuje na nezapomenutelný.

Už od první scény je jasné,že pro jemný humor zde není místo.Nicméně tu hranici,kdy se hrubozrnější zábava mění v nevkus tento film nepřekračuje.Bavila jsem se dobře téměř celou dobu.Hlavní hrdina působí jako obyčejný kluk od vedle a ani dvě ženy o které postupně usiluje nepůsobí uměle,ale normálně a sympaticky.Trochu excentričtější je postava anglického zpěváka Alduse Snowa,kterého bych v reálném životě nesnesla ve své přítomnosti asi ani pět minut,nicméně na plátně byl nejvtipnější postavou.Tyto hlavní hrdiny doplňuje několik méně důležitých postav.Některé byly napsané a zahrané lépe,některé hůře,ale nikdo z nich mě vyloženě neiritoval.Celkově je to nenáročný film u kterého se příjemně pobavíte a zasmějete(a také si zatoužíte okamžitě sbalit kufr a vypadnou na nádhernou Hawai).

Některé filmy se fakt hodně nepovedou a Soupeři jsou jedním z nich.Způsobeno je to především chaotickým dějem,kdy není jasné,jestli je to myšleno vážně nebo jako legrace.Některé scény jsou vyloženě parodické,jiné zase vážné,takže celkově z toho má divák značně zmatený pocit.Také mi nepřijde zrovna nejšťastnější,že vyprávění z patnáctého století tvůrci oblékli do moderního hávu(současná hudba apod...)a navíc stylizace hlavní hrdinky do podoby neomaleného chuligána mi celou dobu lezla na nervy.Abych jenom nekritizovala,tak některé scény,především ty vážnější docela fungovaly(jenže jen samostatně,vůbec mi nebylo jasné jakou funkci mají ve filmu jako v celku) a výtvarná stránka tradičně nádherná.Z každého záběru by se dal udělat krásný obraz nebo fotografie,jenže když pomyslíte na ten tragický děj,je vám té vizuální krásy až líto.Zkrátka i v Jižní Koreji se točí špatné filmy.

Volavka 2,prostřední část série a prequel k prvnímu dílu je v mých očích nejslabší článek celku,ale přesto si drží velmi vysokou úroveň.Působivost je trochu omezená tím,že známe další vývoj situace,proto jsme u většiny scén,kde bychom nejspíš byli hodně zvědaví,kdo umře a kdo přežije poněkud chladní,protože zkrátka už víme,jak to dopadne.Dále je pravda,že Edison Chen a Shawn Yue jsou sice talentovaní mladí herci,ale do extratřídy Tonyho Leunga a Andyho Laua jim přece jenom ještě trochu chybí.Kladem filmu pořád zůstává propracovaný scénář,zajímavé postavy,které nás zajímají a jejichž psychologie je velmi uvěřitelná,a takový ten smutek dvou zmarněných mladých životů,který je cítit z každé scény.Režie opět velmi svižná,kamera krásně snímá noční světla Hongkongu.Čas od času se režisér vytasí s úžasnou scénou,jako je například ta,kde si dva mafiáni říkají,že je Hongkong dost velký pro ně pro oba,ale přitom oba dva a divák s nimi vědí,že to tak není.A že zachvíli už jeden z nich bude muset umřít.Pokud byla první volavka příběhem spíš z policejního prostředí,tenhle film spíš zpracovává vztahy v mafiánských rodinách.Celkově je tahle série jedna z nejpovedenějších,co jsem kdy viděla.

Kdo bude chtít sledovat Scény u moře,měl by se připravit především na to,že se zde jednak téměř nemluví(tím pádem si většinu věcí budete muset spíš domyslet) a jednak se zde vlastně téměř nic neděje.Především na začátku,než se do poetiky filmu pořádně vžijete,je to trochu ubíjející(když se během první půl hodiny filmu stalo pouze to,že si hlavní hrdina koupil surf,říkala jsem si,jestli to náhodou Kitano trochu nepřehnal).Nicméně jak film postupujete,začnete si zvykat a tenhle hodně pomalý,ale vlastně dost romantický příběh vás začne bavit.A když pak přijde hodně smutný,melanchlický závěr,budete se až divit,jak vás to chytlo.Je to velmi zvláštní,netypický film,který vám toho spoustu řekne,přestože hlavní postavy mlčí.Nicméně bych řekla,že takovou sílu jako film 3-iron režiséra Kim Ki-duka,který by to mohlo svým přístupem trochu připomínat,to zdaleka nemá.

Zajímavý pokus,ale výsledek je poněkud rozpačitý.Záběry z nádhené krajiny Kazachstánu jsou sice působivé,ale výprava působí dost uměle a hrdinové spíš než jako středověcí válečníci působí jako parta modelů,kteří na sebe navěsili brnění a myslí si,že to bude vypadat cool. Režisérské duo(čechoameričan Ivan Passer a rus Sergei Bodrov)nešetří patosem a osudovými scénami,ale ani na chvíli se jim nedaří nám postavy nbo prostředí přiblížit,takže jejich snažení působí spíš směšně.Navíc nechápu,proč do role Kazachů opravdu neobsadili kazachstánce a nebo aspoň někoho,kdo by vypadal trochu podobně.Ono když z mongolského chlapečka(který hrál mladší verzi jednoho z hlavních hrdinů)vyroste Portoričan(Jay Hernandez),to už potom divákovi nezbývá než se smát.Celkově beru tenhle film trochu na milost jen proto,že je to zřejmá rozcvička k Bodrovovu dalšímu,mnohem lepšímu,filmu Čingischán.

Na tuto výpravnou jihokorejskou pohádku se sice moc hezky koukalo, ze všech barev na obrazovce až oči přecházely, ale po dějové stránce a hlavně po stránce pocitu sounáležitosti s postavami to už bylo slabší. Emocionálně je to hrozně prázdná záležitost. Sice tu hrají prvotřídní herci( například Jung Woo-sung v hlavní roli Yi-gwaka,který se vydává svou zemřelou lásku hledat do nebe), ale pro občasnou zmatenost scénáře a odtažitou režii se ani jim nedaří vdechnout svým postavám život. Některé scény, hlavně ty soubojové jsou skutečně hrozně krásně zinscenované, ale to na dobrý film nestačí. Není to vyloženě špatný film, ale exstuje spousta mnohem mnohem lepších.

Drsňák je film-velmi mírně řečeno-plný rozporů. Na jednu stranu je nesmírně originální,už od první scény nelze přehlédnout jak famózně je natočený,ale to myšlenkové poselství!!!! To je něco tak extrémního, že fakt nevím, co na to říct. Rozhodně nemůžu souhlasit s tím,co se zde Kim Ki-duk snaží naznačit o podstatě ženské duše. Když to velmi zjednoduším, tak tímto filmem naznačuje, že se ženské nic nebude líbit tak jako trocha násilí a nikdy nebude milovat obyčejného hodného chlápka tak jako "drsňáka",který jí bude v jednom kuse ubližovat.No a to je i na mě trochu silná káva. Drsňák je úžasný především po vizuální stránce, momentálně se mi vybavují hlavně ty scény "za zrcadlem". Také musím pochválit perfektně padnoucí hudbu a herecký výkon hlavního hrdiny(který je typicky Kim Ki-dukovský,to znamená,že nemluví).Po filmařské stránce je to tedy jednoznačných 100%, a po stráce dějové, pokud odhlédnu od toho dost antifeministického vyznění,to má ten klad,že nikdy nejste schopni odhadnout,co bude následovat v příští minutě.Celkově je to film,který vás možná naštvě(stejně jako mě),ale rozhodně na něj dlouho nezapomenete a druhý podobný asi už nikdy neuvidíte.

No,klobouk dolů. Ronny Ju natočil po všech stránkách kvalitní snímek. Tím chci říct,že souboje byly na té nejvyšší možné úrovni(což ovšem každý od tohoto typu filmů očekává),ale zároveň to bylo velmi přesvědčivé i psychologicky. Šťastné bylo zejména obsazení Jeta Liho,který nejen že potvrzuje svou pozici jednoho z nejlepších asijských bijců,ale zdá se,že se nám na pořád ještě mladá:-) kolena naučil i velmi slušně hrát.Zvládá všechny proměny své postavy a to poselství filmu,že bojová umění nejsou o tom,že někoho zmlátíte,ale že svého soupeře pochopíte a respektujete, nevyznívá v jeho podání vůbec směšně nebo křečovitě. Vůbec nejlepší je závěr,kdy jedno oko nezůstane suché. Velmi sympatický byl způsob,kterým Ronny Yu prezentoval japonského bojovníka(japonci a číňané se navzájem nesnáší a proto jsem předpkládala,že tam bude za zápornou postavu).Můžeme jen litovat,že někde ve střižně z filmu vypadla Michelle Yeoh,jakožto Jetova manželka.

Swing girls je film spíš milý než něčím výjimečný.Je to klasická vyprávěnka o tom jak se i z nýmanda(v tomto případě z nýmandek) může stát hvězda večera.Pro evropského diváka je to trochu příliš naivní,pro japonce asi tolik ne,při projekci jsem seděla v sálu plném japonek a připadalo mi,že to berou dost vážně.Kladem filmu je jednak představitelka hlavní hrdinky,která má opravdu velký talent,hudební doprovod(pochopitelně swingový) a krásná kamera zabírající především japonskou krajinu.Většina japonských filmů nám ukazuje rušné Tokio(nebo jiné velké město) a tím pádem je zajímavé seznámit se také s poklidným venkovem,v tomto případě s prefekturou Yamagata.Swing girls jsou přinejmenším důkazem,že asiati umí úspěšně natáčet i filmy,kde nestříká krev a nelámou se končetiny.Jediný moment,kdy režisér trochu po asijsku vystrčil růžky byl explicitní záběr na zvracení do saxofonu:-)Jinak to bylo výjimečně roztomilé a líbit se to bude asi hlavně náciletým děvčatům.

Jeden z nejodfláknutějších filmů,jaké jsem v poslední době viděla.Řekla bych,že si Shyamalan prostě řekl,že hromadné sebevraždy lidí zasažených nervovým plynem budou vypadat efektně a rozhodl se na tom postavit film.A ono to efektně vypadá,ale to je úplně všechno,co nám nabízí.Ani na tu šokující pointu,třeba i ujetou,se tentokrát nezmohl.Prostě i když máte docela dobrý nápad,musí být trochu víc rozpracovaný,než jak to je tady.Naví mi přišlo pár věcí hodně nelogických-např. když mám podezření,že na mě útočí rostliny,tak se schovám v polích??!!Já bych spíš jela někam do města kde moc rostlin není.Nebo-když leží na cestě mrtvoly,určitě to znamená,že tam nebezpečná látka ještě je?To se to časem nerozptýlí?Nebo-na jednom poli to útočí a hned vedle,tak 20 metrů od nich jsou lidi naprosto v pohodě.Ono se to nešíří vzduchem??A mohla bych pokračovat..........Celkově mi přijde tenhle film hrozně odbytý a to mě štve!

Sympathy for Mr. Vengeance je první z volné trilogie filmů ve kterých Park Chan-wook rozjímá nad tématem pomsty.A stejně jako dvěma následujícím dílům můžou především slabší povahy leccos vyčíst,ale rozhodně to nebude lacinost,jednoduchost nebo klišovitost.Ano,násilí je tu opět dost extrémní(někdy jsem si i já říkala:je tohle fakt nutný ukazovat?),především ve druhé polovině na nás Park vytáhne fakt silný kalibr,ale ani ty nejbizarnější scény nezakrývají,že má opět hodně co říct.Ve srovnání s Oldboyem a Paní Pomstou je o hodně pomalejší,má jednodušší strukturu a celkově je tak nějak průzračnější(což rozhodně nemyslím jako kritiku).Moc řečí se zde nenadělá,skoro bych řekla,že se Park inspiroval Kim Ki-dukem:-) a většinu důležitých věcí se snaží sdělit spíš kamerou než dlouhými proslovy.To klade důraz na potřebu divákovy zvýšené pozornosti,ale kdo se nebude "flákat",tomu se film odmění velmi nadstandartním zážitkem.Obrazová kompozice je geniální,Park má oko malíře a po této stránce v mých očích zde překonává i Oldboye.Je zajímavé,že film ukazuje oba hrdiny nezúčastněně a nestranně a nepodsouvá divákovi,komu by měl fandit.Jak už zde poznamenal AdiegoA,nikdo není vyloženě prvoplánově záporný,ale faktem je,že tu chybí i kladný hrdina,kterému by divák držel palce a do kterého by se mohl vcítit.Což je velký rozdíl oproti Oldboyovi,kde člověk sice věděl,že kdyby byl natočen z pohledu Lee Woo-jina,fandil by pravděpodobně jemu,ale stejně držel palce Oh Dae-suovi,který také nebyl hrdina "bez bázně a hany",ale člověka prostě bral.Tady jsem tak úplně nefandila nikomu,takžemám pocit,že ten nestranný přístup filmu hodně přidává,ale svým způsobemi hodně bere. Moje obliba Sympathy for Mr.Vengeance se pohybuje někde mezi Olboyem(což je geniální film) a Lady Vengeance(což je pekelný film o kterém ani po čtvrtém shlédnutí nevím co si myslet).Je dobře že má přístupnost až od 18ti,nicméně i nějakému osmnáctiletému idealistickému snílkovi,který má ještě tu naivní představu,že je svět hezké místo,bych se tuhle hodně otevřenou studii extrémních mezilidských vztahů poněkud zdráhala ukázat.

Rozhedně si nemyslím,že by film,kde hlavní roli hrají bojová umění musel mít také promakaný děj,ale všechno má své meze.No a Tom Yum Goong,druhý film s thajskou akční hvězdou Tonym Jaa tuhle hranici překračuje docela silně.Děj Ong Baka také nebyl z nejpropracovanějších,ale způsobem,který neurážel.Byl prostě jenom hodně jednoduchý,aby se divák mohl soustředit hlavně na akní scény.Naproti tomu Tom Yum Goong je hrozně zmatečný,většinou jsem tak maximálně pochopila,že Tony kosí jakési nepřátele,kteří zřejmě ukradli jeho slony.Ale jak na ně přišel,jak se dostal na ono konkrétní místo,to už nechává režisér Prachya Pinkaew zahaleno rouškou tajemství:-)Tím pádem Tom Yum Goong jako film žádném případě nefunguje.Zbývají tedy akční scény,které jsou na výborné úrovni,Tony je prostě borec ze všech největší a z jeho kousků opět půjdete do vrtule.Nicméně už tady chybí ten moment překvapení,který činil z Ong Baka tak nezapomenutelnou podívanou.Když tenkrát Tony přeskočil auto,sbíral divák spadlou čelist někde pod sedačkou,když to předvede tentokrát,nikoho to tolik neohromí,protože už to očekává.Už zkrátka víte,že dokáže nemožné.Celově jsem se u sledování Tom Yum Goong bavila o dost míň než u Ong Baka.P.S-Ten chlap na letišti byl fakt Jackie Chan??!!P.S.S-Nedoporučuju jíst skutečný Tom Yum Goong.........

Hurá,konečně jeden opravdu povedený český film.Silný kafe je černá komedie a hlavní síla tkví v naprosté obyčejnosti a civilnosti.Prostě všechno co postavy řeknou a udělají je úplně ze života a při sledování jsem měla pocit,že postavy snad sedí a hádají se u mě v obýváku.Ve filmu se vlastně nic moc nestane-hlavní hrdinové se pohádají,usmíří,jedou na výlet,znovu se pohádají-ale divák se nenudí.Naopak,velmi dobře se baví.Islandský režisér se nebojí v mluvě postav použít silnějšího výraziva,ale daří se mu nepůsobit vulgárně.Některé hlášky se povedly fakt na výbornou(např."to jsem tady v ňáký Barmě,nebo co?").V podstatě není poznat že je to debut a jako jeden z mála současných českých filmů můžu s čistým svědomím doporučit každému.

Kdo má rád filmy Tima Burtona,pak nad Penelope jeho srdce zaplesá:-)Děj je trochu jednoduchý,jak už zde bylo řečeno,ale nutno podotknout,je takhle jednoduchý schválně.Tenhle film předpokládá trochu dětinského a rozhodně nezatrpklého diváka,který se umí uvolnit a pobavit se trochu infantilním způsobem.Bezvadná je výtvarná stylizace,která také velmi odkazuje na Burtona(sice úplně jeho kvalit nedosahuje,ale zase ho ani prachsprostě nevykrádá).Co tuto nenáročnou storku povyšuje na skvělou podívanou jsou hlavně herci a o nikom to neplatí víc než o Jamesi McAvoyovi,který je jako zhýralý gambler absolutní jednička,ostatně jako snad ve všech rolích.Faktem ale je,že když zrovna není na plátně,příběh ztrácí velkou část svého kouzla(možná totot platí pouze pro divačky,nevím....),a proto je druhá polovina výrazně slabší než první.Takže z nejprve plánovaných 80% padám na 70%.Ovšem pořád platí že se divák zasměje,dojme a rozhodně nemá pocit,že by vstupné vyhodil za nějakou totální hloupost.

Musím souhlasit s komentářem pode mnou,že tohle je jeden z mála případů,kdy je remake lepší než origiál.Původní japonský film Ringu má u mě body za originalitu,ale zdaleka není tak působivý.Je to možná i tím,že jsem remake viděla dřív a tím pádem jsem už tady nemohla být moc překvapená a víceméně jsem pořád věděla,co přijde(odlišností je fakt málo).Nicméně řekla bych,že je americký Kruh prostě celkově lépe,dynamičtěji a strašidelněji natočený.Navíc je fakt,že se přece jenom lépe ztotožňujeme s evropanem nebo s američanem než s japoncem a americké prostředí víc připomíná to naše,takže mi při sledování japonského Ringu nepřišlo,že by se něco podobného mohlo stát i mě(což byl hodně důležitý pocit u remaku).Navíc tady nebylo až tolik detektivního pátrání,spíš vždycky postavy měly nějaké vidění a všechno jim bylo hned jasné.Tím pádem to celé nepůsobí tolik logicky a uvěřitelně.Nechci ovšem říct,že by některé scény nebyly vyloženě parádní,například tu ve studni zvládli japonci daleko líp než amíci.A na závěr si neodpustím poznámku,že kniha Kojiho Suzukiho,která je pro oba Kruhy předlohou,je daleko lepší kterýkoli z filmů.

Bohužel,po víceméně kvalitní jedničce natočil Hideo Nakata děsivě stupidní dvojku.Možná na tom ani tak velkou vinu nenese,protože jeho režie je pořád velice kvalitní,ale ten scénář!!!!!Come on,to byla hrůza,hůř už to vymyslet nešlo.Je to hrozně zmatené a uspěchané a není tam vlastně žádná pořádná hlavní postava o kterou bychom se mohli bát.Jasně,duchařský horor není žánr,kde by se musela strašně řešit logika,ale i to má své meze.Tady už se o žádné logice nedá mluvit a tím pádem jakkoli zručná režie nezajistí hutnou atmosféru,když se člověk musí pořád smát,jak je to hloupé.Námět Kruhu se prostě nedá natahovat do nekonečna.Abych jen nekritizovala,tak například hudební doprovod se mi líbil stejně jako u jedničky a některé scény se rozhodně povedly,například ta v psychiatrické léčebně.Ale celkově je tenhle film fakt nepovedenej.A aby toho nebylo málo,natočil Hideo Nakata kromě tohoto hrozného originálu i neméně hrozný americký remake.Uf!

Musím říct,že po slabé dvojce jsem se docela obávala,že pokud bude trojka pokračovat v sestupné tendenci,asi ve vzteku vyhodím noťas z okna(nejlépe otravnému sousedovi na hlavu:-)).Naštěstí,jak je vám asi jasné z hodnocení,film se mi rozhodně líbil,dokonce asi nejvíc ze všech tří.Tentokrát nerežíroval Hideo Nakata(ten je asi zaneprázdněn natáčením amerických remaků svých vlastních filmů),ale celkem neznámý Norio Tsuruta a musím řct,že se předvedl v hodně dobrém světle.Hned na začátku upozorňuji,že pokud jste naladěni na další porci strachu,možná vás Ringu 0 trochu zklame,protože o horor se nejedná ani náhodou,spíš je to docela seriozní psychologický snímek.A přesto že je pochopitelně nadpřirozený a hodně tajemný,rozhodně funguje a je věrohodný.Hlavní postava,Sadako Yamamura,ve vás bude vzbuzovat lítost a všechno co bude prožívat budete prožívat s ní.Ringu O se původnímu Ringu předchází a nosným tématem je Sadačin boj s vlastními paranormálními schopnostmi,který,jak asi dobře tušíte, nakonec prohrává a končí ve studni.Přestože celou dobu znáte její pozdější osudy(nepředpokládám,že by se na to díval někdo neznalý původního Kruhu),budete napjatě sledovat a přát jí to nejlepší.Zkrátka,je to kvalitní snímek,který vás překvapí odlišností od svých předchůdců a důstojně zakončuje sérii.Jenom doufám,že nebude natočen zase další díl na toto téma,který by mě znechutil podobně jako dvojka.